Potom co jsme si s přítelem navzájem přiznali podobnou úchylku k sádře, alespoň mně, se strašně ulevilo. Vašek byl plný pozornosti ke mně, se vším mi pomáhal, až jsem byla občas ráda, že když odešel do práce, měla jsem chvilku jen pro sebe. Hned v pondělí jsem se vydala zpět do nemocnice vyřídit se staniční a vrchní sestrou papíry k neschopence a pracovnímu úrazu. Rozhodla jsem se naposledy použít bílý závěs ze šátku, který mi v sobotu na ambulanci dali, abych ukázala, že dbám poučení a léčbu neflákám. Ruka už vůbec nebolela a postupně jsem si i začínala pomáhat volnými prsty zasádrované levačky při různých činnostech. U vrchní jsem strávila víc než hodinu vyplňováním různých formulářů a potom mi kolegyně sestřičky připravily malé posezení u kávy a předaly mi dárek , gumový návlek na ruku do sprchy. Udělalo mi to velkou radost, protože mi ta ochrana přišla jako velmi praktická. Holky trvaly na tom, že na sádru se mi musí všechny podepsat, což ale na dlahu s obvazy byl celkem problém. Nakonec natěsnaly podpisy na sádrový čtverec, který ukončoval konec obvazu. Osm různobarevných podpisů, některé se srdíčky, zdobilo mou ruku.
Jinak mé dny plynuly v klidu až nudě. S mým milým jsme odpoledne, když jsem měla vycházky, chodili na dlouhé procházky a on si mě vždycky vedl za ruku, za tu zasádrovanou. Dobře mně dělaly i pohledy cizích lidí když jsme se nekdy zastavili v kavárně nebo bistru a já sundala bundu aby sádra byla pěkně vidět. Vždy jsem se v duchu dohadovala, jestli ti co nejvíc zírají nebo se i několikrát otočí, mají v sádře podobnou zálibu jako já.
V pátek přišel můj velký den na který jsem se moc těšila. Měla jsem kontrolu, rentgen, ale hlavně změnu dlahy na plnou sádru. Těšila jsem se jako malé dítě na ježíška. Můj Vašíček byl ale hrozně smutný, chtěl jít se mnou, ale pátek byl jediný den , kdy nemohl, protože byl na služební cestě a vracel se až odpoledne.
V páteční ráno jsem zahájila přípravy na svůj velký den. Oblečení jsem přizpůsobila tomu kam a proč jdu. Zvolila jsem černé legíny do kozaček a červený top s krátkými rukávy. Přes něj oversize svetr do jehož rukávu by sádra mela bez problémů vejít a nahoru už jen péřovou dlouhou vestu a kabelku baťůžek. Na ambulanci jsem si skromně stoupla do fronty u okénka a počkala až na mě přijde řada. Rozhlížela jsem se po čekajících a a celkem se i vzrušila při pohledu na dvě slečny, které se asi znaly a seděly a povídaly si, obě na nožce chodící sádru už značně ochozenou a opoužívanou. Jedna ji měla na levé noze s prstíky schovanými pod růžovou ponožkou, druhá ji pak měla na pravé nožce, bez ponožky. Z roztřepeného okraje sádry ji koukaly moc hezké prstíky s upravenými, ale nenalakovanými nehtíky, kterými stále mlela. Z pozorování mě vytrhl hlas z okénka. ´ jeee Jani, ahooj, co tady stojíš, to nemáš klíče? …tak pojď hned dál. Bylo mi to vůči ostatním trošku trapné, ale vklouzla jsem do ordinace. Ordinoval sám pan primář, takže budu v nejlepších rukách. Pozdravila jsem a šla si dozadu na pokoj sester odložit bundu a kabelku. Přes dveře jsem po očku pozorovala jak primář, mimochodem velmi pohledný vysportovaný čtyřicátník, vyšetřuju a prohmatává nateklý kotník silnější mladé paní. Z jejich řeči vyplynulo, že včera uklouzla na náledí a že má kotník zřejmě zlomený. Odmítala hospitalizaci a operaci a trvala na tom, že musí domů. Primář ji přesvědčoval, že to není dobrý nápad, že takjakotak se kotník musí srovnat a operace by byla nejlepší, ale paní se oháněla reverzy a trvala na svém. Přijala jsem od kolegyně kávu a sedla si tak abych mohla pozorovat dění v ordinaci. Musela jsem počkat až primář vyřídí ten kotník. Ten nakonec posla paní do čekárny ať si to ještě rozmyslí a mě si zavolal do ordinace. ´ tak se Jani posaďte. Bolí to? Netlačí ta dlaha někde? ´ odpověděla jsem, ani netlačí ani nebolí, dostala jsem žádanku na rentgen. Když jsem se vrátila, otevřela jsem si již sama do ordinace a tam se stala svědkem srdceryvné scény, kdy primář v lokálním znecitlivění tahal tu silnější paní za nohu v kotníku aby jí jej srovnal, dvě sestřičky ji držely a ona křičela a plakala jak ji to bolelo. Naštěstí bylo rychle hotovo a zasádrováno do mohutných dlah a paní na vozíku vytlačena do čekárny. Já nacupitala k panu primáři, on v počítači zkontroloval mé snímky a potěšeně přikyvoval, že je to skoro bez posunu a můžeme dosádrovat. Dal mně zprávu a poslal mě na sádrovnu, že už tam na mě čeká Monika. Měla jsem strašnou radost a vzrušení, co bude následovat. Musela jsem cestu na sádrovnu vzít oklikou přes toaletu a do kalhotek dát zase vložku pro jistotu, že bych zase rozkoší vytekla. Klepu na dveře Sádrovna a když je ticho, beru své klíče a otvírám si sama. Zatím tu nikdo není, ani Monika, která mě měla čekat. Rozhlížím se po místnosti a v koši vidím sundanou nechodící sádru z nožky. Asi ji měla, podle velikosti nějaká slečna nebo paní. V sádře jsou krásněobtisklé bříška prstíků na vypocenén bavlněném podkladu. Na boku sádry je fixou nápis Lets dance což mě utvrzuje, že to byla dáma a asi tanečnice. Mám sto chutí přičichnout k vnitřku sádry a to pomyšlení me v tu chvíli silně vzruší. Chviličku jsem trošku mimu a do vložky jde první dávka mé šťávičky. Aaach. Krása. Ještě, že jsem se k té sádře nesehnula, v tom zarachotí klíče a vchází Monča. ´ ahooj marode, jak se vede? Tak ukaž tu ploutvičku,… poslušně si sedám a ruku dávám na sádrovací lehátko. ´ no paráda, Jani, ty to máš teda hodně bytelný, budem to sundávat nebo jen dotáčet. Říkám, že primář mluvil o dotočení. ´ aha, tak tím líp. Monča bere nůžky a snaží se stříhat obvaz kolem dlahy. Sádrový čtverec s podpisy kolegyň, včetně jejího, silou strhne až mám strach o dlahu pod ním. Ta ale drží. Monika je spokojená, pořád mluví a líčí mi co všechno je za těch par dní na oddělení nového. Já ale mlčím a koušu se do rtů abych nepodlehla svému vzrušení. Monika se vrací od umyvadla s prvním namočeným sádrovým obvazem a velmi rutinovaně mně ho omotává kolem dlahy. U lokte a kolem prstíků mi zůstávají bílé sádrové šmouhy. Doufám, že to není moc vidět, ale jsem v úplném transu. Mým tělem proudí vlny neuvěřitelné rozkoše a vzrušení. Moje pička pulsuje a do vložky posílá stříkance milostného sekretu. Monča už přikládá druhý sádrový obvaz. Nejsilnější orgasmus prožívám když už jse skoro hotovo a kolegyně mi sádru uhlazuje a leští namočenýma rukama. Nevzala si na mě rukavice a tak její ruce i moje levačka jsou potřísněné od sádry. Na jejích krásných ručkách s upravenými červenými nehtíky mně to připadá hodně sexy. Dává si záležet, celý povrch leští do lesklého hladka, prstíkem uhlazuje okraje sádry u prstů i u lokte aby byla hladké a netlačily. Konečně je spokojená a já se snažím vzpamatovat. Ještě ne. Ještě se vrací s kusem namočené podkladové vaty a otírá mi sádrové šmouhy z prstíků. Aaach. Další vlna rozkoše. Neubráním se slabému zasténání. ´ co je Jani? Bolí to? … ne, no jo, trošku to teď zabolelo…snažím se z toho vylhat. Tak hotovo, můžeš utíkat. A za pět týdnů se zas uvidíme na sundání. Loučím se s Monikou, přetahuji rukáv svetru přes čerstvou sádru a utíkám do ambulance pro vestu a kabelku. Primář mě ještě zběžně poučí ať doma ten svetr sundám a nechám sádru navolno vyschnout. Všechno odkývu, poděkuji, rozloučím se a spěchám na toaletu vyměnit promáčenou vložku. Ufff. Naštěstí to zvládla a na legínách je jen téměř neviditelný vlhký flíček. Měním pro jistotu vložku a odcházím směrem k domovu. Ještě udělám fotku nové sádry svému Vašíckovi ať se ma na co těšit. Sakra, mobil… , nechala jsem ho asi na sádrovně. Nevadí, vracím se a přes dveře slyším řev vibrační pilky. Aha, asi někomu sundavají sádru. Odemču si a vidím Monču jak zápasí s pilkou na sádře té slečny z čekárny. Té co měla přes prstíky ponožku. Zůstávám tiše u dveří jako že počkám a že nechci rušit,ale při tom nemůžu oči spustit z té krásné obnošené sádry, oleštěné do lesklých ploch, sem tam z ní trčí nitka sádrového obvazu a na konci pak z roztřepené vaty nádherné souměrné dívčí prstíky, paleček nepřesahující ostatní prstíky, s krásným růžovým lakem. Prstíky ojíněné bílým prachem z řezané sádry. Mám tisíc chutí tu nožku vzít a očistit svým jazýčkem. Prstíky ocucat jeden vedle druhého. Ještě že mám novou vložku, tohle bych jinak nedala. Naoko hledám po místnosti mobil, ikdyž vím, že je na poličce nad kartotékou. Už tady nemůžu déle zevlovat, nacházím mobil, znovu se loučím s Monikou a mizím domů. Půlhodinová procházka mě trochu zklidnila. Doma se vysílená svalím na sedačku, svlékám svetr a prohlížím si ten klenot z bílé sádry. Krásná sádra. Monika si dala záležet. Prohlížím si ji, zlehka se dotýkám studeného ještě vlhkého povrchu. Lehce na něj klepu prstem. Malíčkem opatrně zajedu pod horní okraj. Vevnitř pod sádrou je sucho. Dlaha byla skoro úplně kolem celé ruky. Jen povrch je mokrý, studený, ale krásně hladký. Cítím znovu žár stoupající mi z podbřišku na horu celým tělem. Vyprostim si z topíku pravé prso a bradavku si přejíždím tvrdým studeným povrchem sádry. To vzrušení je nepopsatelné. Pravá ruka uz je pod legínami v kalhotkách. Jako smyslů zbavená si prsty drtím pysky, zajíždím do dírky, mnu si knoflíček lásky. Cítím neuvěřitelné vzrušení a silné orgasmy. Pravou dlaň mám zmáčenou proudy svých milostných šťáv, pravé prso nese šmouhy z bílé nezaschlé sádry. Nahlas vzdychám a hekám, už jsem doma a nemusím se kontrolovat. To vzrušení nebere konce. Nakonec se svalím, oddechuji a tak jak jsem na chviličku zničená usínám na pohovce byť je poledne. Bylo toho na mě moc…