Když jsem se s nemocnou manželkou stěhoval k dceři, nestačil nám ani velký stěhovací vůz. Po dalších deseti letech, když mi v penzionu pro seniory přidělili garsonku, jsem se tam stěhoval jako vdovec se dvěma kufry.
Jak rád jsem opouštěl byt přeplněný zbytečnými krámy. Vždyť k plné spokojenosti stačí člověku vlastně jen postel a několik poliček. Z těch mých ke mně nyní hovoří třeba verše oblíbených básníků, moudrý humor Jana Wericha a Miroslava Horníčka, nebo pár suvenýrů, které mi připomínají nejkrásnější chvíle mého života.
Když končí den, nezůstanu sám. Ty nepatrné drobnosti mne začnou oslovovat. V každé z nich je ukryta vzpomínka na pěknou událost či obraz drahého člověka. Nebo – nestydím se to přiznat – chvíle vzrušujícího sexu...
Ten obyčejný hrníček, na němž odpočívají dvě půvabné ženy, to je milý dárek na rozloučenou od Lenky. Po smrti mé manželky ke mně přicházela dvakrát týdně, aby mi uklidila. Jakou měla vzrušující postavu! Překročila už padesátku, ale věk jí vůbec neublížil. Po každé její návštěvě byl můj byt provoněný její dráždivou ženskostí.
„Proč si mě pořád tak prohlížíte?“ vyčítala mi tu a tam. Můj zájem jí však zřejmě lichotil a možná ji i vzrušoval.
„Vadí vám to?“ odpovídal jsem a ona mlčela. Jednou však odpověděla velmi rázně:
„Nevadí! Dokonce mi to lichotí. Ovšem to mě musí svlékat očima opravdový mužský.“
Byl to snad výsměch? Já, důchodce, jsem byl v jejích očích pro sex chlap zcela neupotřebitelný.
„To víte, vašemu manželovi se vyrovnat nemůžu,“ bránil jsem se, ale to ji rozesmálo.
„Tak to se vám povedlo. Můj miláček už dávno není chlap.“
To mě překvapilo.
„A kdo tedy uspokojuje vaše sexuální potřeby? Jste přece stále tak půvabná.“
„Nikdo!“ odpověděla dost vztekle. „Chodím do samoobsluhy.“
Teď je ta vhodná chvíle na útok, řekl jsem si.
„Je slepý, nebo hloupý? Co já bych za to dal, kdybych...“ Najednou jsem nevěděl, jak dál. Ona všam promluvila za mne:
„Schválně, co byste mi dal, kdybych vám...“ zaváhala. „Asi nic. Ale to byste musel být chlap.“
„Ale já jsem chlap!“ bránil jsem se. „Ukažte mi, co schováváte ve výstřihu a přesvědčíte se.“ A bylo to venku.
Lenka chvíli přemýšlela a pak prohodila:
„To by snad šlo. Moje kamarádky chodí na nudistickou pláž a nestydí se. Když vám to udělá dobře.“ Mířil jsem tedy správně. „Ale co za to?“ pokračovala, ovšem to už si rozepínala knoflíčky na halence. „Co třeba ty jantarové náušnice po vaší paní? Ty se mi líbí.“
Za okamžik už její ouška zdobily náušnice. Prohlížela se před zrcadlem, jak jí sluší, a přitom se svlékala. Pak si přikryla prsy dlaněmi a otočila se ke mně.
„Já nic nevidím!“ vykřikl jsem nedočkavě. Trvalo to snad věčnost, než je kousek po kousíčku nabídla mým hladovým očím. Tři roky byla pro mne nahá žena tabu a teď na můj zrak zaútočily dva ženské skvosty. Pocítil jsem, jak se mi po celém těle rozlévá horký proud a vstupuje mi rychle i do penisu. Ten se začal stavět a těšit se, že si užije. Jako smyslů zbavený jsem sevřel dlaněmi dva zralé melounky a současně jsem na ně zaútočil jazykem a rty.
„Haló, haló, to jsme si nedomluvili!“ vykřikla a předstírala, že se chce bránit. Ale na to už pro nás oba bylo pozdě. Cítil jsem, jak pod mým jazykem tuhnou její bradavky. Zuby jsem je jemně okousával, až se z jejího hrdla vydral první vzdech. Její ruka hrábla do mých vlasů a přitlačila si moji hlavu k sobě.
Jak dlouho trvalo tohle běsnění, to nevím. Náhle se vzpamatovala a prohlásila:
„Na další štaci jsou už určitě nervózní, kde jsem se zdržela. Čeká mě práce. Kdyby tak věděli, jak si tady užívám,“ dodala a začala se zase oblékat. Po chvilce už stála ve dveřích. „Víš, že jsem se tím drážděním málem udělala?“ prohodila ještě a byla pryč.
Od té doby dvakrát týdně moje ústa oblažovala její poprsí. Jantarových šperků v truhličce ubývalo, zato vrstva prachu na nábytku rostla. Moje dcera při návštěvě konstatovala, že ta paní Lenka práci nějak odbývá. Musel jsem jí oponovat a věděl jsem proč.
Asi o měsíc později, když Lenčiny výkřiky prozradily, že párkrát při našich radovánkách dosáhla i orgasmu, jsem se jí zeptal:
„Nemyslíš si, že na tvém těle existuje ještě spousta místeček, která touží po tom, abych je také hladil a líbal?“
„Například...?“
„Například tvoje pohlaví.“
„Nestačilo by ti bříško?“
„Ne!“
A bylo to. Beze slova si poslušně stáhla sukni a potom kalhotky.
„Na tvoji zodpovědnost,“ dělala si alibi, kterého nebylo zapotřebí. Než jsem se stačil vzpamatovat, ležel jsem na posteli a ona vedle mne celá nahá tak, že jsem měl její mušli před očima. Chvíli jsem se nezmohl na nic. Ona trpělivě čekala. Roztáhl jsem jí stydké pysky od sebe a uviděl hrášek klitorisu. „Tak na co čekáš?“ pobídla mne konečně. To už mi stahovala dolů kalhoty s trenýrkami a brala do pusy úd. Nasála ho do sebe tak silně, až se mi zatajil dech. Dal jsem se tedy do díla a začal pracovat jazykem na té voňavé nádheře. Oba jsme začali hlasitě oddechovat rostoucím vzrušením. „Ty jsi ale podvodník!“ prohlásila přerývaně. „Vždyť on ti krásně stojí. Ještě mi uděláš v kundičce moc kvalitní práce.“ Vzápětí se přetočila, položila si mne na záda, překročila mne jednou nohou a nasedla. Rukou do sebe zavedla zkušeně ztopořenou kládu a začala na ní cvičit nahoru a dolů, nahoru a dolů. Její prsy se rytmicky pohupovaly. „Mrdáš mě docela dobře. To je krása, to je parádní šukačka,“ změnila trochu slovník, ale myslím, že to bylo docela výstižné. Naše soulož probíhala zdárně a ke spokojenosti nás obou.
Když na ní přišel orgasmus, dostala takové křeče, že jsem měl trochu obavu. Ale nic se jí samozřejmě nestalo, jen si užívala. Jela na mně bez zastavení tak dlouho, až se roztřásla při vyvrcholení podruhé a já jsem do ní nastříkal vše, co se v mých varlatech za dobu dlouhého půstu nastřádalo...
Déle než dva roky jsme si takhle užívali a bylo to úžasné. Ale vše má svůj konec. Měl ho i náš příběh. Ale to, co tomu konci předcházelo, ve mně zůstane navždy!