Karel Malíř, osmadvacetiletý muž , obdržel v srpnu 14-ti denní dovolenou. Nevěděl věru, jak ji nejlépe strávit. Rozhodl se tedy, že využije pozvání své tety Emy – paní továrníkové, která trávila léto pouze se svou šestnáctiletou dcerou Máňou, protože její manžel musel prozatím kvůli důležitým obchodním jednáním zůstati v Praze, v krásné vile u lesa v posázavském kraji.
Karel se se svou tetou neviděl již velmi dlouho, a proto raději, než nasedl do vlaku, který ho dovezl na malou železniční stanici v lesích,poslal předem tetě telegram. Když vystoupil z vlaku, byl trošku rozčarován, že jej tam neočekávala teta, ale pouze jejich služka. Byla to zdravá žena robustní postavy, která mu ihned odebrala jeho zavazadla a nesla je k malému kočáru. Karel ji následoval a mezitím, co ona ukládala jeho zavazadla, on se do něj na její popud posadil. Služka sama si poté sedla na kozlík, vzala do jedné ruky opratě a do druhé bičík a pobídla koníka, který byl do kočáru zapřažený, k rychlé jízdě. Karel se po cestě mohl obdivovati krásné přírodě v údolí, kterým projížděli, ale jeho pohled se stále stáčel k mohutné, ale ne tlusté zadnici služky, jejíž půlky se před ním na kozlíku rozkládaly jako dva obrovské česneky. Pod pružnýma, silnýma rukama mladé služky, které pevně držely opratě, mohl také pozorovat skvostná kulatá prsa, nalitá až k prasknutí, která se ostře rýsovala pod napnutou lehkou halenkou. „Milostivá paní se slečnou na Vás čekají ve vile,“ řekla, obrátíc se náhle k němu. „Jest to ještě daleko?“ dotázal se jí Karel. „Nikoliv. Vila je tamhle u lesa,“ukázala mu. Karel, aby lépe viděl, povstal. Jelikož však vůz drkotal po nerovné cestě, neudržel rovnováhu a aby při tom z něj nevypadl, honem se snažil čehokoli přidržet. Při tom se zachytil jednou rukou za kyprý bok své postiliónky. Jelikož tato proti tomu nic nenamítala a nehnula při tom ani brvou, dodal si odvahy, přidal i druhou ruku a počal je obě posouvat výše. Když se jimi dostal až na její ňadra, pomyslel si, že tak nádherné prsy neměl ve svých rukou již velmi dlouho. Na svou velikost byly neobyčejně pevné. Jak svými dlaněmi a prsty přejížděl po jejich povrchu, nahmatal i tvrdě se tyčící bradavky. Služka se jen smála a nijak mu v jeho počínání nebránila. „Jak se jmenujete?“ optal se jí Karel. „Tonča,“ řekla mu, ukazujíc mu přitom při úsměvu své bílé zuby. Náhle se mu vyvinula z jeho objetí se slovy: „Již tam budeme.“ „Nu, Tončo, zdá se mi, že se mi zde bude opravdu líbit,“ pravil a sáhl si ještě na její zadnici. „Jakpak by ne,“ odpověděla ještě.

To již však zastavovali u vily, kde je očekávala teta i se sestřenkou Máňou. Obě tam stály s úsměvem na rtech. Teta Ema byla statná panička, vyslovená bruneta, a měla krásnou bělostnou pleť. Zato její dcera Máňa byla drobná 16-tiletá dívčina, která byla ještě skoro bez vnad. Po přivítání se ihned všichni odebrali k večeři, která již byla přichystána. Karlovi, kterému po cestě vyhládlo, velmi chutnala. Tonča u stolu všechny obsluhovala a i dámy byly samá laskavost. Po večeři se Karel, teta Ema i sestřenice Máňa odebrali do hudebního salónku, kde Máňa zasedla ke klavíru, zatímco Karel usedl na pohovku za jejími zády. Ruce si při tom zapřel vedle sebe. Teta Ema, která ještě udělovala nějaké příkazy Tonče a tak se malinko opozdila, usedla vedle Karla na tutéž pohovku po jeho levici tak náhle, že neměl času dát svou levou paži na stranu. Všiml si, že teta na jeho ruku dosedá stále silněji.

Máňa počala již hráti, a tak nebylo možno a ani vhodné ji při hraní jakkoli rušit. Karel se pokusil pomalu a potichu vytáhnou svou uvězněnou ruku zpod paní Emy, přičemž se jeho prsty dostaly pod její sukni. Zde se jimi dotkl jejího nahého stehna, a tak ucítil hladkou pleť této ženy. Co nyní? Teta Ema se při tom ani nepohnula. Jen její oči prozrazovaly veliké rozechvění. Karel byl také silně rozechvěn a také díky tomu cítil, jak se mu napínají kalhoty. Rád by je uvedl do pořádku a nenápadně srovnal svůj penis v kalhotách, ale právě levá ruka, kterou by pro tuto činnost potřeboval, neboť ta boule se mu dělala právě u levé kapsy, se nacházela v rozkošném zajetí. Přisedl si k tetě trošku blíže, přičemž se jeho prsty při tomto pohybu dostaly pod její košilku. Teta Ema potichu vzdychla, což na Karla zapůsobilo tak, že se již neudržel a počal posunovat svou ruku dále po jejím planoucím těle, až se svými prsty dostal do toho rozkošného údolí. Ani na okamžik však se zde svým pohybem ruky nezastavil, ale pokračoval stále hlouběji. V tom se již svým ukazováčkem dostal na její hustý les v rozkroku a pocítil vzápětí na něm vlhkost z onoho kouzelného místečka jejího těla. Ani zde se nepozastavil a pronikal svou paží stále dále, až konečně mohl svými prsty a dlaní započít na jejím přirození pekelný tanec. Ňadra paní Emy se stávala mohutnějšími a mohutnějšími, jak se prohýbalo její tělo, až vypadala jako klenby románské kaple. Karel, zuby silně zaťaty, byl z tohoto pohledu a z nenadálého vývinu událostí rozčílen tak, že kdyby nebylo té krásné hudby, již by se neudržel a vrhl by se ihned na tuto krásnou paní, do jejíž svatyně teď vnikal jen svými prsty. Nejhorší však mělo teprve přijít … Paní Ema se protáhla, přičemž Karlovy prsty se více zabořily do kyprého masíčka. Její pravá ruka se dotkla oné mocné vyvýšeniny nad jeho levou kapsou, což bylo pro Karla jak elektrická rána. Na to tato ručka rychle vklouzla do levé kapsy jeho kalhot. Jelikož tato Karlova kapsa byla prázdná, nic nebránilo tomu, aby prsty paní Emy mohly započít svou práci. Její ruka přes slabou látku objala jeho mohutné mužství, které se tyčilo jak mohutný dub na malém paloučku. Karel pocítil ohromnou radost nad tímto objetím, ale přepočítal se. Paní Ema zprvu počala jen konečky svých prstů pobíhati po jeho kůži, zabíhajíc přitom chvílemi až po ochmýřený pytlíček.

Karel se chvěl po celém těle jako osika a cítil, jak jeho úd s sebou cuká pod dojmem dotyků jejích prstů a dlaně. I proto jako zuřivý pokračoval ve zpracovávání její kundičky, přičemž svým ukazováčkem pobíhal po sliznici pysků jejího pohlaví a poštěváčku, až tento nakonec celý zastrčil po chvíli do její dírky. K němu pak po chvíli přidal i prostředníček a třel jimi proti sobě v luzné skrýši. Teta několikrát naprázdno polkla a její ret se počal chvět.V tom samém okamžiku Karel ucítil na své ruce nejprve stahy jejího poševního svalstva a v zápětí i vlhkost, způsobenou mazlavým sekretem, vytékajícím v návaznosti na prožitý orgasmus z jejího přirození. V tom samém okamžiku teta svou pravicí stiskla jeho oštěp tak nemilosrdně, že semeno, které bylo právě na cestě k výstřiku, muselo se zaraziti na půli cestě. Teprve další mocný pulsní náraz se prodral skrz toto sevření a životadárná tekutina mohla vystříknouti do Karlova prádla. Žalud jeho penisu se při tom tak vypjal, že vypadal jako kočičí hlava, a paní Ema, cítíc tuto reakci, mačkala jeho úd dále a dále. Karel hluboce dýchal a byl by nejraději i křičel radostí, ale oponoval se, neboť nechtěl rušit sestřenku Máňu při jejím hraní a nechtěl ani nijak upozorňovat na to, co se právě odehrávalo za jejími zády.

Když už jeho pyj trochu změknul, paní Ema stáhla svou ruku zpět. I Karlova ruka, celá zbrocená její šťávou, byla mírným odsednutím propuštěna z onoho krásného zajetí. Oba sáhli po kapesnících a utírali si své ruce, které druhému způsobily tolik rozkoše. Zazněl poslední akord a Máňa skončila svou sonátu. Karel i Ema ocenili její hru potleskem a i slovně ji pochválili. Také Máňa pochválila své pozorné obecenstvo, které zachovalo po celou dobu koncertu takový klid. Chtěla ještě pokračovat za odměnu v hraní, ale teta řekla: „Dnes již nikoliv. Karel je po cestě jistě unaven a půjde raději spát.“ Karel se vymlouval, ale vypadal tak ztrhaně, že i Máňa dala za pravdu své matce, a tak popřál Karel oběma osobám ženského pohlaví raději: „Dobrou noc.“ „Karle, musíš spát nahoře v mansardě. Zde dole spíme my s Máňou,“ řekla teta a taktéž mu popřála: „Dobrou noc.“

Tonča vedla Karla po schodech do přístřeší, kde pro něj byla připravena místnost na spaní. Jak před ním kráčela se svou vyzývavou postavou do schodů, spadla z Karla v mžiku veškerá únava, neboť jeho před chvílí prožité ukojení přeci jen nebylo to pravé. Když zašli oba do jeho pokoje, kde se Tonča ihned věnovala odestýlání postele a dalším pracím spojeným s přípravou lůžka na odpočinek, popadl ji Karel náhle, beze slova ji otočil čelem k sobě a přes onu postel přehnul. V zápětí jí vyhrnul sukně, stáhl kalhotky, vyprostil svůj opět stojící kolík z kalhot a vrazil ho do její růžičky, proti čemuž ona ani slůvkem či pohybem nic nenamítala. Ba naopak, ještě se celá vysoukala na postel do, pro ni pohodlné, pozice, ve které objala Karla svýma nohama kolem boků. Ten vsunul obě své dlaně pod její masitou prdel a nalehl na ni celým svým tělem. Na svých zádech vzápětí ucítil její paže, které počaly jeho tělo svírat jako kleště. Tonča přirážela jako vzteklá. Až se podle toho zdálo, že již dlouho nemrdala. Když začala po chvíli z Karla do ní stříkat jeho šťáva, přitiskla jej k sobě tak mocně, že nemohl ani dýchat. Sama se stále narážejíc na jeho úd mumlala: „Ještě … hodně … hodně … ach … áách … ách …škoda …“ Tonča se vzpamatovala dříve. Shodila Karla ze sebe, postavivše se urovnala rychle lůžko a pak rázně pronesla: „Však jsem se bála, aby mi paní nepřebrala první číslo. Nebyla bych jinak tak hned k mání. Teď však honem dolů, aby mě nezačaly shánět.“ Na ta slova rychle se otočivše, zmizela z jeho pokoje.

„Tonča dobře vystihla situaci,“ pomyslel si Karel, „první číslo sice neměla, ale to pravé jako první přeci jen ano! Škoda jen, že to bylo jen tak narychlo, a proto to trvalo i tak krátce.“ Karel byl po cestě přeci jen skutečně unaven, proto se rychle opláchl a úplně nahý ulehl do postele.

Ani nevěděl, jak dlouho spal. Probudil se totiž proto, že na sobě cítil nějaký tlak. Ve spánku se mu zdálo, že ho tlačí nějaká můra. Nebyla t o však můra, ale Tonča, která dole skončila svou práci a potichu pak vklouzla do Karlova neuzamčeného pokojíku. Na to se uvnitř svlékla úplně donaha a pak si celým svým tělem lehla na něj. Byla rozpálená chtíčem jako rozžhavená kamna. „To se divíte, co? Dole již spí, a tak jsem se přišla na vás podívat.“ vyzývavě se smála jeho překvapení, zatímco si hrála s jeho mužstvím, jež se opět počalo stavět do výše. Karel měl nyní příležitost pohráti si s oběma kozami, které se tiskly na jeho prsa, zatímco se Tonča skláněla k němu pro polibek. Pak přejel rukou její svalnaté, trochu chlupaté nohy, nohy skutečné to děvky.

Z jejích očí jí zírala chtivost, kterou nikterak nezakrývala, ba naopak. Shledavše, že jeho hošík je dokonale tvrdý, žadonila: „No tak, pojď, pojď přece znovu,“ a lehnuvši si na znak, převrátila ho na sebe. Svými pažemi opět ho obejmuvše, zavedla si sama jeho pýchu mužství do své, hrubými chlupy zarostlé, beranice. Dost těžko vnikal jeho úd do vyprahlé a horké dírky. Konečně však byl přeci jen uvnitř, tam se trochu navlhčil, a již vesele lítal sem a tam. Maje obě ruce pod její zadnicí, dostal se ukazováčkem mezi obě dírky, které počal jemně masírovat.

To dělalo Tonče zřejmě velmi dobře, neboť začala pohekávat, až tu náhle popadnuvše jeho hlavu a přitisknuvše si ji na svá ňadra vykřičela trochu chraplavým hlasem: „Jejej, jej, to jest. to krásné, můj drahý.“ Dále vykřikovala jen nějaká nesrozumitelná slova ba spíše neartikulované zvuky, až nakonec přeci jen opět srozumitelně vyhekla: „Už dost, jsem hotova!“ A bylo ticho.

Karel ale nebyl zdaleka ještě hotov, a tak začal na vlastní konto. Zprvu mrdala Tonča jen apaticky, byla totiž po prožitém orgasmu úplně mat. Karel ale dobře znal takovéto situace. Začal ji mrdat v tak rychlém tempu, které ze sebe dokázal dostat, přičemž chvílemi své pohyby zastavoval a v tu dobu nasazoval svůj úd jenom k ústí, kde ji s ním jen lehounce polechtával. Netrvalo to dlouho a bývalý život se do Tonči vrátil. Aby zvedl její náladu, zabočil svým čurákem do druhé dírky a trochu ho tam ponořil. V tom okamžiku byla Tonča jako šílená. Tu ale Karel odsadil úplně a vytáhl z ní ohon ven. „Co jest to zase za blbost!“ rozkřikla se Tonča hrubě. Zlobila se. Chvatně popadla jeho ohon oběma rukama a počala si ho cpát zpět do své skulinky. Tu se opřel Karel oběma rukama o lůžko a díval se na ni. „Nedívejte se na mne tak, styděla bych se,“ řekla Tonča, ale v tom samém okamžiku ho již nohama popadla do svého obětí, plácla jej po zadnici a křičela: „Ach, ty můj kluku zlatej, ty to umíš, oooch...“ Takto povzbuzován byl Karel sto nastříkat do ní veškerý svůj obsah. Po chvíli obrátila oči v sloup a zahekavši stiskla Karla tak, že se nemohl ani hnout. Jen jeho kladivoun se napínal. A tu jím již počala tryskat jeho šťáva do Tončiných útrob... Bylo to báječné číslo.

Pokračování příště.