Jeho apetit - Kapitola 1.

Prolog

Milý čtenáři, zajisté jsi již za svůj život poznal rozkoš, ať už to pro tebe znamená cokoliv či kdokoliv. Rozkoš je součástí požitku, ať už je onom požitkem sklenice kvalitního vína, milování se, či sebeuspokojení. Podstatou ideologie hédonismu je, že smyslem pozemského života je slast. Nezapomínejme však na to, že smilstvo a obžerství jsou jedněmi ze smrtelných hříchů. Smilnění, jezení a pití, to vše je nebezpečné, neboť vášeň je planoucí oheň. A oheň spaluje, hoří dál a dál a velmi těžko jej lze uhasit. Stojí tedy za to žíti pro vášeň? A co teprve žíti jen z vášně? Vášeň je umění a umění je to jediné, pro co stojí za to žít. Znamená tento výrok tedy, že vášnivé oddávání se svým choutkám je umění? Ovšem, milý čtenáři. Tento příběh jest příběhem neskonalé vášně, lásky, touhy, oddanosti a bohem stvořeného fenoménu, kterým jest lidské tělo. Není to však jen jeden z mnoha příběhů, které nalezneš všude. Ukážu ti krásy mužského těla, tak, jak jsi o nich dosud ještě nesmýšlel. Představím před tvou bujnou fantazii mužské tvary postupně rozkvétající do své plné krásy.

Velcí spisovatelé dob minulých, jako Markýz de Sade a John Wilmot, hrabě z Rochesteru, nehráli ve svých příbězích na pouho pouhé vášnivé pomilování se mezi mužem a ženou. Markýz de Sade bez ostychu popisoval nevšední choutky v sladkém tanci touhy a hříchu. Vyprávění o nevšedních choutkách, vášni a slasti, nalezneš i v tomto příběhu. Nejde však o sadismus, který je po zmíněném Markýzu de Sade pojmenován, či choutky s ním spojené. Jde o něco převelice romantického a rozkošného, při čemž bude tvé srdce plesat láskou a jsi-li žena, tvůj klitoris se chvět rozkoší.

Kapitola 1.: Jeho tělo

Frederik byl mladým britským vévodou. Jeho tvář byla exotických rysů a pleť velmi bledá. Jeho dlouhé bujné kadeře tmavě hnědé barvy působily v přítmí skoro až černě. Na jeho tváři vynikal útlý, elegantně klenutý nos a čokoládově hnědé oči, které svědčily o jeho exotickém původu. Ostře klenuté lícní kosti sladce kontrastovaly se zaoblenými tvary jeho těla. Byl štíhlý, avšak měl velmi daleko k tomu, aby se o něm dalo říci, že byl hubený či atletický. Jeho ramena nebyla ani útlá, ani široká. Působila však důstojně. Když se procházel chodbami paláce, vzbuzovala respekt.

Byl vášnivým básníkem, nejlepším, jaký byl kdy do jeho rodu bohem seslán. Miloval umění. Nikdy si nenechal ujít novou operu či jakékoliv dění na jevišti. Žil pro hudbu, hrál překrásně na klavír. Byl vskutku obdařen talentem ne jen v jednom směru.
Byl to bohém tělem i duší. Vyžíval se ve svém luxusu. Miloval dobré jídlo, dobré pití a drahý nábytek a malby. Byl pravým gurmánem. Jednou z jeho vášní byla též móda, byl vždy viděn jedině v extravagantních kusech oblečení.

Jeho snoubenkou byla dívka urozené krve jménem Victoria. Byla ztělesněním extravagance a neodolatelné ženskosti. Pro Frederika byla smyslem života a jeho spásou, o které věřil, že mu byla seslána až ze samotných nebes. Byla jediným člověkem na světě, pro kterého psal Frederik své srdceryvné, láskou oplývající verše. Jednou z mnoha věcí, které měla s jejím drahým společné, byla jejich láska pro umění, veršování a módu. Stejně jako jemu, i jí v srdci hořel neuhasitelný plamen hořící pro lásku a sladké choutky. Victoria však zdaleka nebyla jako ostatní urozená děvčata. Její srdce ani touha neprahly po mužném ženichovy s pevnými svaly a žádným tukem. Toužila ve své náruči cítit měkkost lásky, nikoliv moc vycvičených svalů.
…

Frederik se líně rozvaloval na saténovém limetkově zeleném gauči s pozlaceným opěradlem. Zakručelo mu v bříšku, neboť ještě nepoobědval. Dychtivě čekal na svou Victoriu, která právě byla z donucení na jedné společenské sešlosti pro dámy. Musela tam býti, aby nepůsobila odtažitým dojmem vůči šlechtičkám a dvoru.

„Neviděla jsem Franze už tři měsíce. Prý zase ztloustl. Nechci ho kvůli tomu radši ani vidět,“ řeklo jedno z děvčat, které bylo původem z Itálie. „To můj Henry má útlý pas ze všeho toho pohybu, který kvůli mně má, aby si udržel váhu. Od té doby, co přestal jíst deserty a večeře, tak má jeho torso neodolatelný tvar do písmene ‚V‘. Velmi se o své tělo stará, aby byl jako socha řeckého boha!“ poznamenala další dívka a Victoria věděla, že je na čase odejít, neboť to již nemohla vydržet. Ach ten jejich jepičí, povrchní pohled na svět! „Victorio, a co tvůj snoubenec?“ zeptal se někdo. Victoria odevzdaně dopila sklenici červeného a odebrala se od nich pryč.

Cítila, jak potřebuje cítit teplo lásky svého Frederika. Byla psychicky vyčerpaná z těch děvčat. Cítila se slabá po všech stránkách. Dostala obavu, zda ze svého pevně sešněrovaného korzetu neomdlí. Lehce si přidržela sukni a rozběhla se po chodbě. Její podpatky pronikavě klapaly. Otevřela dveře Frederikovy komnaty a uviděla jeho nezbedný úsměv, který tolik milovala. „Nemohl jsem se dočkat, kdy už přijdeš, má královno,“ řekl a vstal z gauče. „Bylo to tam odporné. Ony byly… odporné,“ poznamenala a šla k němu blíže. Frederik si prohlédl její olivově zelené, lesknoucí se šaty s růžovými mašličkami. Její kaštanově hnědé vlasy byly vyčesány do velmi vysokého účesu, který vždy Frederika vzrušil. Vzal mezi prsty loknu, která lemovala její líbeznou, bledou tvář. Na krku měla upnutý perlový náhrdelník se zeleným smaragdem, který byl dárkem od Frederika. A protože on nebyl troškař, tak jí uši zdobily náušnice s mohutnými smaragdy, které byly olemovány droboučkými perličkami.
„Už mám opravdu velký hlad,“ povzdechl si Frederik. „Nakrmím mého hladového prince…“ odpověděla svůdně Victoria a jeden po jednom si sundala své třpytící se prsteny, aby nic nemohlo bránit jejímu doteku na jeho tělo. Jídlo již bylo připraveno na oválném dubovém stole. „Lehni si do postele, chlapče můj. Je naprosto zbytečné, aby se tvé ušlechtilé, dobře živené tělo namáhalo sezením.“ „Pohleď na mé tělo. Dílo naší lásky,“ oslovil ji a stoupl si před ni. Se svůdným úsměvem si pomalu rozepl knoflíčky z perleti na jeho tmavě zelené vestě. Jeden po jednom. Victoria mu svlékla košili. Frederik ulehl na postel, nad kterou se tyčila purpurová nebesa, baldachýn, který byl vždy svědkem jejich kontroverzních projevů touhy a lásky. Victoria přinesla předkrm a sedla si vedle Frederika. Položila dlaň na jeho bříško. „Je vidět, že dobře papáš. Mám z tebe radost,“ řekla mu láskyplně a pohladila jeho macaté bříško. „Tvé torso zdobí vrstvička tuku. Na tvé hrudi je slabá, avšak na tvém bříšku je docela tučná,“ řekla mu a on se lehce, téměř nepostřehnutelně začervenal samou slastí. Vskutku, jeho břicho bylo lehce zaoblené. Vzala mezi prsty tuk na jeho bříšku a jemně jej zmáčkla. „To jsem to hezky vykrmený princ, že?“ zeptal se škádlivě a mrkl na ni. Byla vzrušena. Pevně Frederika objala a dala mu polibek na čelo jako odpověď. „Viděla jsi včera, jak jsem si dal dva deserty po sobě? Zpozoroval jsem, jak sis dala nohu přes nohu, když jsi mě pozorovala, jak si to pomalu vychutnávám,“ připomněl jí. „Byl jsi při tom neodolatelný, když jsi baštil to sladké,“ řekla a rty se jí vzrušením oddělily.

Victoria si sedla vedle něj, přitiskla se k jeho stehnu, které bylo pěkně rozprostřené, jak Frederik seděl. „Otevři pusinku, ty můj hladový princi,“ oslovila ho a přiložila mu ke rtům krajíc křupavé bagety, na kterém bylo položeno sušené rajče nasáklé tučným olivovým olejem a kreveta. Frederik jej s úsměvem snědl. „Mmm… mhm, je to vážně výborné,“ povzdechl si a dal oči v sloup. Vskutku mu velmi chutnalo, avšak též věděl, jak Victoria miluje, když si povzdechne u jídla. „Předkrm, Frederiku, nastartuje tvůj apetit. Svou výraznou chutí a texturou nabudí tvé chuťové buňky, tudíž když ho dojíš, tak tvůj apetit baží po dalším jídle, po dalších chutích,“ vysvětlila mu. Frederik měl plnou pusu dalšího sousta. Po bradě mu náhodou stekla kapička olivového oleje. Otřela mu jej prstem a dala mu ho olíznout. „A není ten olej až moc tučný?“ ptal se Frederik nevinným tónem, i přesto, že jeho pravým záměrem bylo škádlit Victoriu a působit jí ještě větší rozkoš. „Je zdravý, někde jsem slyšela, že je dobrý na srdíčko,“ odpověděla a přitiskla svou dlaň na jeho odhalenou, tmavými chloupky porostlou hruď. „A navíc, je dobře, že je tučný, aspoň nám neztratíš na váze.“ Pohladila ho s milujícím úsměvem po tváři. „Pravda,“ přitakal oddaně.

Snědl celkem čtyři stroužky. „Vskutku cítím, že mám ještě větší hlad než předtím,“ řekl zamyšleně. „Tak teď tedy tvůj oblíbený brokolicový krém.“ Dala mu ke rtům první lžíci té polévky. „Je lahodná,“ řekl s roztomilým úsměvem. Nakrmila ho celým talířem té polévky. „Nemohu se dočkati hlavního chodu!“ zvolal nadšeně. Victoria se na něj jen usmála. Přinesla před něj kuřecí pečínku. „Voní to překrásně,“ řekl nadšeně. I přesto, že se narodil s urozenou krví a nikdy mu jídlo nebylo odpíráno, tak měl vždy při každém jídle radost. Jídlo pro něj bylo požitkem, způsobem, jak si užíval života. Velkou roli v tom však hrála Victoria. Cítil se velmi milován, když ho krmila, zahrnovala ho láskyplnými slovy a podporovala ho v tom, aby toho zbaštil více. Miloval býti opečováván jejím milujícím dotekem a duší hladícími slovy. „No tak, papej,“ řekla mu. Snědl tedy první kus té pečeně, který Victoria napíchla na vidličku. „Mmm, je velmi dobrá,“ odvětil s plnými ústy. Ukrojila další kus a na vidličce ze stříbra mu jej dala k jeho hladovým rtům. „Krásný, silný, zdravý mladík jako ty potřebuje vydatně jíst,“ pobízela ho k jídlu, i přesto, že Frederik nikdy nepotřeboval býti povzbuzován k tomu, aby jedl. „Matka mi nedávno řekla, že by mi neuškodilo jíst střídměji, avšak pro tebe, má lásko, pro tebe má krásko jím tak rád, neboť to tebe i mne dělá tak šťastnými,“ řekl jí s milujícím úsměvem. Viděla v jeho čokoládově hnědých očí její splněný sen. Její srdce to cítilo, avšak nedokázalo to říci jejím ústům, aby tento přenádherný pocit mohla sdělit svému Frederikovi. „Mám moc rád dobře upečené, dobře propečené maso… s křupavou kůží, musím dodati,“ řekl mezi sousty a Victoria tělem i duší cítila, jak ji Frederik vzrušil. Ten elegantní způsob, jakým jedl, jakým přijímal každé sousto, ta poddanost, s jakou se nechával krmit a ta vášeň, jakou cítil pro jídlo, byly pro Victoriu zkrátka neodolatelné. Ve svém lůně cítila rozkoš. Cítila, že jsou její krajkové kalhotky vlhké. Věděla, že kdyby Frederik přejel prstem po jejím Venušině pahorku, její tělo by bylo vyneseno do výšin slasti.

Dokrmila ho hlavním chodem. „A teď ty největší dobroty, deserty! Nemohu se dočkat!“ Frederik se opět radoval jako malý. „Ach, ty můj rozmlsaný princi, až po tom, co si pohraji s tvým bříškem… Je zajisté hezky tučné po tom vydatném obědě,“ řekla mu a ovinula své dlaně zezadu okolo jeho pasu. Zavřel oči samou slastí. „Jsem jen tvůj,“ řekl šeptem. „Lehni si, polož se na oltář mé lásky,“ řekla. On tak učinil. „Má drahá, tak rád bych zase viděl tvé nohy… Tvé kotníky, tvá šťavnatá stehna… A tak mile rád bych spatřil tvůj korzet s mašličkami, který se skrývá pod tvými honosnými šaty. Může být Frederik dnes zlobivým princem, který chce vidět svou královnu takto?“ ptal se neposedně. „Ovšem, ale jeho veličenstvo rozmlsaný princ mi musí dovoliti mačkat a hladit faldíky a křivky na jeho těle,“ řekla a vzepřela se nad Frederikovo obnažené torso. „To jeho veličenstvo vždy dovoluje a dnešek není výjimkou,“ odvětil svůdným tónem. Rozložila své dlaně na bledou kůži na jeho břiše. Nejdříve jej pohladila. Mezi prsty jemně stiskla malou faldu, která byla na Frederikově podbřišku. Poté oběma rukama stiskla jeho drobná madla lásky. „Tvůj tuk je tak krásně jemný,“ pochválila ho. Frederik byl vzrušen z toho, jak na něj ona sahá. Prohnětla mu bříško. Položila si hlavu na jeho břicho a cítila tu měkkost. „Miluju, jak jsi macatý. Prosím, nikdy se neměň, Frederičku, můj miláčku,“ řekla mu a dala mu polibek na břicho. Položila si hlavu pro změnu na jeho rameno. „Tam je to taky měkoučké!“ zavýskla radostně. „Asi tam je taky tuk… Kouknu se,“ řekl a stiskl mezi prsty tuk, který se mu tam rozprostíral. S úsměvem na ni kývl, jako odpověď. Po chvíli Victoria nakrmila Frederika jeho oblíbenou panna cottou. Snědl rovnou dvě.
…

Jak tak čas plynul a Frederik a Victoria si společně užívali svých neobvyklých choutek, Frederikovi v hlavě utkvěla myšlenka. „Jsi tak překrásný v tom hnědém saténu!“ zvolala jednoho rána nadšeně a stiskla Frederikovu paži. „A víš proč? Protože tvé tvary, tvé ladné křivky dokonale vyplňují ten oděv. Tvá stehna, která svědčí o tom, že nestrádáš, jsou dokonale obepnuta tou látkou. Tvé boky tomu dávají takový celkový královský šmrnc,“ řekla a pohladila ho po onom místě. „Pak je tu tvé bříško. Z profilu lehce oblé. Svědčí o tvém vytříbeném apetitu.“ Jemně ho poplácala po břiše.

„Victorio, tvá slova dělají mé srdce tak šťastné,“ řekl a objal jí, schovávajíc svou tvář do jejího ramene. Ona ho držela pevně okolo pasu. „Chci ti něco říct. Pojď, sedneme si na lože,“ řekl s kapkou studu v hlase. „Moc miluju, když mě krmíš, moc miluju tvá slova chválící mé tělo. Mám své tělo velmi rád, ale to ty jsi mě naučila ho doopravdy se vším všudy milovat. Působí mi rozkoš to, jak mé křivky, můj tuk vyplňuje mé oblečení. Též mi působí rozkoš, když se posadím a cítím a vidím, jak se mi na břiše udělaly faldy. Nemohu se nabažit toho, jak si hraješ s mým tukem, jak ho mačkáš ve svých jemných dlaních, jak mě popichuješ… Tolik to miluju,“ popsal jí. Hleděla na něj s láskou v očích. Věděla, že i přes všechny ty ohavné věci, které v minulosti zažila a přes to, že má pár psychických problémů, tak její Frederik tu vždy pro ni bude, spolu se svým velkým srdcem překypujícím láskou. „Moc by se mi líbilo přibrat pár kilogramů. Chtěl bych přibrat tuk, líbí se mi, jak zvýrazňuje mé tvary a jak se tobě líbí na mém těle,“ řekl nesměle. Objala ho, protože z jeho hlasu cítila tu nesmělost.

„Je tak žhavé, že bych tě mohla vykrmovat!“ zavýskla Victoria. „Ta představa, že bych ležel v naší posteli a ty bys mě vykrmovala je vzrušující… až si z toho musím lehnout. Nosila bys mi všemožné dobroty a já bych je jedl a jedl. A jen bych se tak povaloval, moc bych se nehýbal, aby se mi podařilo ztloustnout,“ popsal jí své touhy. Victoria ho vášnivě políbila na rty. „Můj rozmlsaný princ by se celý den nechal jen mnou opečovávat a papal by… A to mnohem více než jen třikrát za den!“ řekla mu a polechtala ho na boku, kde mu přes opasek přetékalo trochu tuku. „Jsem tak šťastná,“ poznamenala. „Musíme si to rozplánovat,“ řekla seriózním tónem. „Takže, kolik kil bych měl nabrat?“ ptal se s neposedným úsměvem. Victoria cítila, jak má ještě více vlhké kalhotky. Chytila ho jemně za vlasy. „O kolik moc bys chtěl být těžší?“ ptala se ho. „Minimálně o tři. Začal bych třemi kily,“ odpověděl pro změnu s naprosto nevinným úsměvem. Victoria to zapsala na papír. „Krám jeden, s tím se nedá psát. Z jakých divných ptáků ty brky jsou?“ řekla. „Můj rozmlsaný princ by chtěl přibírat svaly nebo tuk?“ škádlila ho. „To mi pověz, má královno, jak by ten princ dokázal nabrat svaly? Ten princ, který celý život baští dortíčky, čokoládičky, bonbonky a pije víno? Ten nešikovný princ, co sotva umí usednout na koně a kord držel v ruce naposledy před čtyřmi lety?“ ptal se jí takto, neboť věděl, že ji vzrušuje. „Samozřejmě, že vím, že můj princ s takovýmto apetitem přibere jedině tuk.“ „Sádlíčko,“ řekl Frederik a chytil ji zezadu okolo jejího pevného pasu. Byl pevný, protože byl sešněrován korzetem. „Přesně tak, hezky měkké, tučné sádlíčko budeš mít ze všech těch dobrot a z mojí péče…“ řekla mu a polechtala ho na bříšku, až se z toho svalil na postel a smál se. „Tak, teď musíme probrat tvojí stravu.“ „Stra co?“ ptal se nechápavě. „Stravu,“ zopakovala Victoria s vlídným úsměvem. „To znamená jídlo, které budeš papat, víš, ty můj hlupáčku,“ vysvětlila mu. „Nejsem hloupý,“ vzdoroval Frederik. „Samozřejmě, že jsi chytrý,“ ujistila ho a pohladila ho po rameni.

„Začněme tvou snídaní,“ vznesla Victoria. „Vždy byla poněkud… jak jen to říci… královská!“ řekl Frederik. „Ach, to je vše týkající se mého vévody. Dle mne by tvá snídaně neměla být příliš velká, neboť energii přijatou ráno tvé tělo dokáže snadno spálit. Koneckonců, má na to celý den.“ „Mou snídani bych tedy zachoval tak, jak jsem ji měl doposud. Jen si do kávy budu nalévat plnotučné mléko a tři kostky cukru,“ řekl Frederik nezbedným tónem. „Tuk a cukr jsou v tvém jídle zajisté potřeba, aby si tvé tělo začalo ukládat tuk,“ řekla mile. „Po snídani bych si dal svačinku… třeba sladké. Posnídám koláčky, jako obvykle. K té svačince bych si dal nějaký ten dortík. Nemalý kus,“ řekl šťastně s tou jeho jiskrou v oku, které Victoria zkrátka nedokázala odolat. „Sladké mi zvyšuje apetit,“ dodal zamyšleně. „Jako by tvůj apetit snad někdy nebyl na svém samém vrcholu! Pověz mi, Frederiku, stalo se ti někdy, že bys neměl apetit?“ ptala se ho se zamilovaností v očích. „Hmmm… vždy jsem měl chuť na dobré jídlo. Koneckonců, už teď bych si něco vydatného, tučného dal,“ odpověděl. Victoria ho poplácala po jeho dosti zaobleném bříšku. „Mám apetit, no. Vždy jsem ho měl. Jsem tak rád, že se ti líbí, že ho mám. Je to taková moje pýcha, když usednu k bohatě prostřené tabuli prohýbající se pod výtečným jídlem, a ti vyzáblí mladící v mém věku sní jen polévku a polovinu hlavního chodu a vzdychají, jak jsou plní a že se nemohou přejídat, že kdyby přibrali, urozené dámy by o ně nejevily tak velký zájem…“ rozpovídal se, až se jeho hruď lehce dmula pýchou a na tváři se mu vykouzlil úsměv, kterého se nešlo jen tak zbavit. „A mezitím můj Frederik tam všem ukáže svou hrdost, svou noblesu a svůj vytříbený apetit, který svědčí o urozené krvi, která koluje v jeho žilách,“ pochválila ho a dala mu polibek na čelo, jako známku toho, jak je na něj hrdá, přímo pyšná.

„Vraťme se k plánování výkrmu Frederička, mého miláčka,“ pronesla, vstala z postele. Dopsala na papír věci, na kterých se již společně dohodli. „Poté by mohl přijít na řadu další dezert, neboť budu mít nabuzený apetit z té první dobroty.“ „A poté oběd. Aby se nastartoval tvůj apetit, začneme předkrmem s výraznou chutí. S něčím, co probudí tvé chuťové pohárky a zároveň jim dá touhu po více chutích a texturách.“ Frederik oddaně přikývl. „Poté polévka,“ pokračovala, avšak byla Frederikem přerušena: „nějaký krém, něco, v čem je smetana, tudíž tuk. Následuje hlavní chod. A pak desert, nebo rovnou dva…“ řekl nezbedným tónem, aby ještě více polapil Victoriu do svých láskyplných svodů. „Poté bych si dal jednu či dvě svačinky. Jednu sladkou a tu druhou slanou,“ dodal. „A pak večeře, opakovala bych stejný vzorec jako u oběda.“ „Chci mít dvě večeře. Tu druhou okolo desáté či jedenácté. Musím pořádně jíst. Těším se, jak začnu přibírat, jak budu těžší…“ řekl unešeně. „Nemohu se dočkati, až budu mít ještě více mého Frederička na mazlení a milování.“ „Nic se neboj, Frederik ještě pěkně nakyne. Jako buchtička,“ řekl a objal ji pevně. Oba byli vzrušeni. Jak samou radostí, tak též rozkoší.
...

Na druhé kapitole již pracuji.
Pište komentáře, budu velmi rád/a za zpětnou vazbu. :)

Komentáře

Nový komentář