Jeho apetit - Kapitola 2.

Kapitola 2.: Jeho chutě

Při pozdním, chladném večeru se světlo zářícího úplňku dralo do oken, jako by snad i sám Měsíc chtěl být svědkem opojení, rozkoše a zhřešení odehrávajícího se v oné komnatě. „Rozepneš mi korzet?“ zeptala se Victoria skoro neslyšitelně a otočila se k Frederikovi zády. On přitiskl své torso k jejím zádům. Natiskl se na ni velmi pevně. Probleskla jí hlavou myšlenka, jak je její milý něžný a opatrný, jak si její nevinnost střeží jako vzácný klenot v pokladnici jejich oddanosti a důvěry. Stačilo by totiž tak málo, aby přitiskl své mužství k jejím hýždím. Avšak on to neudělal.

Rozepl jí tedy korzet. Knoflíček po knoflíčku. Upustil ho na zem. Victoria už na sobě měla jen kalhotky. On jen své kalhoty. „Posaď se. Musíš jíst,“ řekla mu pobízivým tónem. „Budu jíst, budu jíst tak svůdně, že tvůj Venušin pahorek se bude chvět samou rozkoší, až tvé zraky uvidí mé elegantní počínání si v hříšném tanci s mým nezkrotitelným apetitem,“ pronesl a lehl si na postel. Měkká, pérující matrace ho hezky nadnesla.

Tentokrát netušila, co má Frederik v plánu jíst. Měl to pro ni připravené jako překvapení. Měl pro ni ještě jedno překvapení. Měl v plánu jí poskytnout zažít nebeskou slast. Slyšet hlasy andělů a cítit jejich křídla hladit její líbezné nevinné tělo.

Někdo zaklepal na zadní dveře pokoje. Victoria, vědoma si toho, že její ňadra jest obnažena, otevřela. Stála tam služebná, v rukou držíc podnos se spoustou koblih a třemi miskami rozpuštěné čokolády. V jedné byla bílá čokoláda, v druhé mléčná a ve třetí hořká. Victoria převzala podnos a zamkla všechny dveře pokoje, aby je nikdo nemohl vyrušiti. Frederik na ni svůdně mrkl okem a zhluboka se nadechl, očekávajíc tu slast v jeho ústech. Položila dobroty na jejich lože. On se pohodlně usadil. „Jen nech své zraky se pást… Pak mě teprve nakrm. Udělá to s tvou ženskostí divy. Uvidíš.“ S těmito slovy si lehl na břicho. Vzal do ruky koblížek s růžovou polevou a čokoládovým posypem. Pomalu jej namočil do polevy z mléčné čokolády. Namáčel jej tak pomalu a s tak svůdným pohybem zápěstí. Konečně ukousl první kus. „Mhhmm…“ povzdechl si a dal oči v sloup. Opět ten koblížek namočil do polevy a snědl jej celý. Victorii se moc líbilo, jak má plné tvářičky a jak se mu těžko takové množství v ústech kouše. Pohladila ho po rameni. Vzal si další koblížek, s polevou z bílé čokolády. Namočil jej celý do rozpuštěné bílé čokolády. „Mmmhm… chtěl jsem říci…,“ říkal jí s plnou pusou, „ta rozpuštěná čokoláda, je z plnotučného mléka. Ty koblížky jsou smažené na másle.“ Nebyly to nějaké drobné koblížky. Jeden byl velký jako dnešní donut.

Poté co snědl čtyři koblížky, položil si dlaň na své lehce přecpané bříško. Spokojenost byla vepsána v jeho tváři. „Frederiku, můj nejdražší, potřebuješ jíst. Potřebuješ přibrat pár kilogramů… Snědl bys prosím ještě dva?“ požádala ho Victoria. „Už ale cítím tlak v bříšku, jak je můj žaludek přecpaný. Avšak co bych pro tebe neudělal,“ odpověděl s úsměvem, který vypovídal o jeho lásce k ní. „Rozepla bys mi prosím…“ řekl, avšak Victoria to již udělala. Rozepla mu vestičku. Pohladila jeho pěkně zakulacené bříško. Frederik pohlédl dolů na její ruku a usmíval se. Vzal do ruky koblížek a namočil jej celý do čokoládové polevy. Zbaštil ho. Roztomile našpulil rtíky. Victoria to milovala. Poté vzal do rukou misku s polevou z bílé čokolády. Vypil ji. Pohladil si bříško. Victoria se vášnivě tulila k jeho krku. Co slíbil, to Frederik dodržel. „A teď už ani nevstávej z postele, abys neměl pohyb. Je to třeba, aby tvé tělo přijímalo více energie, než vydá. No, a když budeš můj hodný chlapeček, budeš hezky lenivý a budeš hodně jíst, tak tvá váha půjde pěkně rychle nahoru. Pěkně se zakulatíš, a ani nebudeš vědět jak.“
...

Za poslední dva týdny se Frederik přejídal a většinu času trávil na gauči v sedě nebo v leže. Victoria ho v tom podporovala. Byl pozdní večer. Snoubenci právě přišli z rodinné večeře. „Zavři oči, otevřeš je, až ti řeknu,“ řekl Frederik a mezitím si svlékal vestu a košili. „Můžeš.“ Victoria na něj hleděla s úžasem. Nejvíce tuku se uložilo na jeho břiše. Položila tedy obě dlaně na ono místo. „Cítím jen spoustu tuku,“ řekla a kundičku měla celou mokrou. „A podívej se na mé boky. Ztloustl jsem i tam v těch místech,“ řekl jí svůdným tónem. Sáhla tedy na jeho boky, které byly daleko měkčí, než bývaly. „Zatím jsem nezpozoroval nějaká další místa, na kterých bych přibral,“ řekl nesměle. „Jsem na tebe tak hrdá! Seš takový fešák! Koneckonců, to jsi byl vždy,“ zvolala a padla mu kolem krku. On ji ve své náruči držel pevně. „Bez tvé podpory by to však tak hladce nešlo,“ poznamenal.

„Moc bych chtěla vědět, o kolik kil jsi těžší,“ řekla a objala ho okolo jeho vykrmeného pasu, který byl krásně měkoučký. „Myslím, že tak o dvě,“ vyjádřil své předtuchy. Usmála se na něj. Jemně ho poplácala po bříšku. Chytila ho za jeho malá madla lásky, která si tím přejídáním vypěstoval okolo svého dříve rovného pasu. „Dvě kila? Tak čtyři, ty můj jedlíku… Celé dva týdny se tu jen povaluješ a papáš a myslíš si, že jsi nabral jen dvě kila,“ škádlila ho. Byl z toho sladce v rozpacích. „Tak to pojďme zjistit!“ pronesl nadšeně.

Stoupl si tedy na váhu. „Původně jsi vážil 74 kilogramů…“ řekla slastně, sexuální vzrušení slyšitelné z jejího obvykle nevinností oplývajícího hlasu. Váha ukázala 77,5 kilo. Victoria dala oči v sloup ze samé blaženosti a rozvášnění svých citů a těla. „Pojď na lože,“ pošeptal jí. „Musíme něco vyzkoušet…“ dodal. Pohlédla do jeho čokoládově hnědých očí a cítila, jak je jím okouzlena, jak mu už byť jen jedinou vteřinu nedokáže odolat. „Chci na tebe sahat… Na tvé tělo chci sahat, chci tě cítit,“ řekla, potící se vzrušením. Vzal ji pevně za ruku. „Tak už pojď, má Venuše,“ řekl a pohlédl na kopii malby Zrození Venuše, která zdobila jeho komnatu.

Lehl si na jejich smilstvem nikdy neposkvrněné lože. Již dávno se usnesli, že svatební noc by měla být svatební nocí. Frederik se těšil, až Victoria pod vahou jeho těla a vášní jeho srdce přijde o svou pečlivě střeženou nevinnost. Milovala fakt, že většina děvčat jejího věku v paláci již dávno přišla o svou nevinnost s muži, které ani nemilovala, mezitím co ona o ni přijde až v onu svatební noc s mužem jejího srdce.

Frederik si detailně prohlížel nebesa nad postelí. Byla purpurová, z toho nejdražšího saténu, zdobena vyšitými rokaji. Miloval je, neboť při jejich hrátkách na ně hleděl, jako kdyby hleděl do samotného nebe. „Tak se mi ukaž, krasavče můj,“ řekla mu. On se nad ni vzepřel a pomalu, s jemností se na ni postupně položil celou svou vahou. „Jsi těžký… velmi těžký,“ řekla a cítila stahy orgasmu ve své nevinné kundičce. „A jestli budeš pokračovat s tím vykrmováním, tak budu ještě těžší,“ odvětil s jeho typickým nezbedným úsměvem. Cítila nemalou vrstvu tuku na jeho bříšku, jak se tiskne na její ploché bříško. „Špatně se mi dýchá,“ řekla. Lehl si tedy vedle ní. „Odpusť, má krásko, netušil jsem, že jsem tolik přibral. Tak mne to mrzí, že už nejsem štíhlý jako dříve,“ řekl jí. „Vím, že tě vzrušuje, když to otáčím. Ovšem, že jsem šťasten, že tvá láska a péče se podepsaly na mých tvarech.“ „Těch 3,5 kila, co jsi nabral je vskutku znát… Pamatuji si tě jako lehčího, ty mlsounku můj,“ pronesla a pohladila ho po tváři.

Připadala si ještě více v bezpečí než dříve, tím jak přibral. Cítila tolik měkkosti. „Ach, mám tě teď více na mazlení,“ pronesla samou slastí téměř neslyšitelně. On její slast cítil všemi smysly a jeho srdce její slova slyšelo.

Na třetí kapitole již pracuji.
Pište prosím komentáře, budu velmi rád/a za zpětnou vazbu. :)

Komentáře

Nový komentář