Pracuji jako vychovatel na dívčím internátě. Samozřejmě nikoho nevychovávám. Jsem pouze hlídač. Hlídám, aby byly po vycházce včas zpátky. Aby se kouřilo jenom na záchodě, ne v pokojích. Ráno je budím do školy. Dívky si ze mě moc nedělají, berou mě jako nutné zlo. Co by také na muži po padesátce také viděly. Jsem rezignovaný. Jsem rád, že mám tuto práci. Na jinou nemám ani kvalifikaci.

Jedinou hrozbou je, že jsem stále jednou nohou v kriminále. Musím si dávat pozor na sexuální harašení. Není to tak dávno, kdy dívky obvinily mého kolegu (který byl mimochodem impotentní), že je sleduje v koupelně. Nejenom, že na hodinu letěl, ale málem skončil na policii. Nebýt ředitelky, která nepotřebovala skandál, již by byl jako prcačkář zavřený ve vězení.

Život poklidně běžel, až do té doby, kdy nastoupila Táňa, dívka z Ostravy. Její rodiče se zabili v autě, babička se o ní přes týden nemohla starat, tak skončila na internátě. Bylo jí patnáct a půl, ale byla vyvinutá, jak osmnáctka. Pevné trojky, krásné nohy a boky jako bohyně. Ale byla ďábel. Snad se tak chtěla vyrovnat se smrtí rodičů, nebo to už měla v povaze, ale dělala mi ze života peklo. Ty tam, byly nepsané dohody, že například přehlédnu, že se dívky líbají před internátem se svými společníky, kteří je doprovázejí, a já prodloužím večerku. Když byla venku Táňa, tak celá skupina přišla o hodinu pozdě, a ještě se mi vysmívaly, protože věděly, že všechny potrestat nemohu. Její řeči byly vždy provokací. Byla vulgární. Kolik ptáků už vykouřila, kolik kluků měla, kde všude šukala.

Dveře koupelny při mytí začaly nechávat otevřené, takže jsem musel chodit pomalu se zavřenýma očima, když jsem dveře zavíral, aby nekřičely, že šmíruju. Poklidné zaměstnání se změnilo v peklo.

Jednou při noční směně, když jsem procházel chodbami, jsem viděl, že se v koupelně svítí. Zase otevřené dveře dokořán. Byla tam Táňa, nahá ve sprše. Nikde, nikdo. „Co čumíte řekla“ a sprchovala se dál. Už jsem toho měl dost. Hop nebo trop. „Ty nejsi vyholená“ konstatoval jsem. „Přijď do vychovatelny“. A odešel jsem.

Za chvíli jsem slyšel klepání na dveře. Ztichlá Táňa tam stála v županu. Beze slova jsem na pohovku dal osušku, připravil pěnu, žiletku a lavor teplé vody. „Lehni si a roztáhni nohy“ přikázal jsem. Poslechla. Přikleknul jsem. Nastříkal jsem jí pěnu a na chloupky a začal holit chloupky na stydkých pyscích. Měla zavřené oči a evidentně si to užívala. „Nahoře ti nechám Hitlera“ řekl jsem. Myslel jsem tím, chomáč chloupků jako hitlerův knírek. Vypadalo to dobře protože byla černá a knírek se odrážel od bílé holé kůže. Když jsem holení dokončil, umyl jsem pěnu a utřel jsem jí. Stále bez hnutí ležela. Lehce jsem jí rozhrnul velké a potom malé růžové stydké pysky. Co to tam je? Malá panenská blanka s malou dírkou uprostřed. Ta, která vypadala, že je v patnácti děvkou, byla nevinná.

„Ošukáš mě?“ zeptala se. „Dnes ne. Je již pozdě, za chvíli musím budit celý internát.“ odpověděl jsem. S povzdechem si vzala župan a potichu zmizela.

Od té doby již nebyla vůdčí osobností, která rozvracela internátní řád.

Pokračování?