Jenny
Jenny 01 – Robert
Vždycky jsem byla premiantka – nejlepší ve třídě, učitelé mě chválili pro moji zodpovědnost a pečlivost ve všem, čemu jsem se věnovala, spolužáci, až na výjimky, mi záviděli nebo mě nesnášeli a nadávali mi, že jsem šprtka. Ale já na ně kašlala – byla jsem z domova dobře vedená, možná až moc přísně, přehnaně s orientací na výkon, ale měla jsem to v hlavě srovnané a nalajnované: Maturita s vyznamenáním, přijetí na prestižní univerzitu, úspěšné studium, pak titul a úspěšná kariéra – nejlepší perspektivy, všechno to mohlo být takhle jednoduché a krásné…
Tedy až do toho dne, kdy jsem potkala Roberta. Netrvalo dlouho a byla jsem připravena postavit se svým rodičům a jít za svým srdcem…
Bylo mi devatenáct. Maturitu z celkem pěti předmětů – čtyř povinných a matematiky navíc – jsem zvládla dohromady za pět, tedy za pět jedniček, pak maturitní vysvědčení, maturitní večírek. Tam jsem se poprvé v životě trochu odvázala a v mírně podroušeném stavu se nechala spolužačkou Anežkou zatáhnout na nedaleko pořádaný mejdan, na nějž byla pozvaná.
A tam jsem ho potkala – muže mých snů. Od prvního pohledu mi imponoval. Byl starší – šestadvacet – pohledný, vypracované tělo od manuální práce, hrubé ale přitom něžné ruce, okouzlující pohled, vábivý hlas. Okamžitě si mě všimnul a začal se mi věnovat. Tancovali jsme spolu, v rychlém rytmu, při ploužáku mi jeho ruce bloudili po mém nezkušeném těle a jeho rty mi do ouška šeptaly sladká čarovná slova. Než uplynula půlhodina, byla jsem do něho až po uši zamilovaná.
Majitel bytu, v němž mejdan probíhal, byl jeho kamarád, takže se s ním Robert rychle domluvil, a než jsem se nadála, ocitla jsem se s ním v ložnici s velkým letištěm a on za námi zamykal dveře…
Líbal mě, hladil po zádech, ramenou, zadečku i bříšku a stále šeptal, jak jsem krásná a nádherná. Pro mě to bylo všechno nové. Rodiče mě drželi zkrátka, neměla jsem s chlapci žádnou zkušenost, zato Robert se vyznal – netrvalo dlouho a už jsem na sobě měla jen spodní prádlo a on mě pokládal na záda. Trochu jsem panikařila, protože to bylo všechno hrozně nové a hrozně rychlé, ale zároveň motýli v břiše, alkohol a jeho hlas spolu s jeho doteky způsobovaly, že jsem se nechala tím kouzelným proudem unášet, aniž bych kladla byť jen symbolický odpor. Jen o pár okamžiků později líbal má prsa a jeho ruka prozkoumávala můj zrzavý klín…
„Miluju tě,“ šeptal mi do ucha, když objímaje mě vnikal svým údem do mé nedotčené lasturky. Byla jsem zmatená. Nepamatuji si, že by se mě ptal, jestli smí, ale přesto se to právě dělo. Měla jsem pocit, že jen koukám na film, ve kterém hraje moje dvojnice. Z tohoto pocitu mě vytrhla bolest v mém klíně. Najednou jsem byla přítomna a chtěla jsem to zastavit. Jenže než jsem se zmohla na odpor, začal se v mé kundičce hbitě pohybovat a bolest byla přemožena slastnými pocity. Opět mě unášel kouzelný proud a já ztratila jakoukoli kontrolu nad sebou i nad situací. Nedokážu říct, jak dlouho to trvalo – připadalo mi to jako věky, ale podle pozdější zkušenosti bych to odhadovala tak na pět minut. Záhy se vzepjal, prohnul záda do luku a strnul a já cítila, jak jeho penis pulsuje a vrhá do mé ještě před chvílí panenské pochvy záplavu svého spermatu. Neptal se, jestli smí, neptal se, jestli mám nějakou antikoncepci, a já sama byla z toho všeho tak mimo, že mě ani nenapadlo něco namítat…
Chvíli zůstal ve mně, než úplně změknul, objímal mě a šeptal, že jsem byla úžasná. Pak ze mě vyklouzl a svalil se na bok vedle mě. Cítila jsem, jak ze mě cosi vytéká – bylo to jeho semeno smíchané s mou panenskou krví.
Začala jsem střízlivět a hrozit se toho, co jsem to udělala – nebo spíš, co jsem to dopustila. Ale on mi nedal moc času na přemýšlení. Přitáhl mě k sobě a opět mi začal čarovat v hlavě svým vemlouvavým hlasem. Byla jsem jeho princezna, byla jsem ta nejlepší mrdnička, kterou kdy měl, byla jsem ta nejkrásnější holka, kterou kdy uviděl…
Pak mě umluvil, abych mu ho vzala do pusy. Byl splihlý a celý ulepený, naštěstí v ložnici nebylo dost světla, abych na něm viděla stopy po mém odpanění, tak jsem udělala, co po mně chtěl. Neměla jsem s tím žádné zkušenosti a ani jsem nikdy do té doby nekoukala na porno, ale on mi radil a já, jak už jsem říkala, jsem šikovná a učenlivá, tak jsem chvíli honila, chvíli cumlala, hráli si podle jeho instrukcí s jeho šourkem, a za chvíli mu opět stál jako svíce.
„Teď ti ukážu, jak to umím zezadu,“ zašeptal, a než jsem se nadála, už mě našteloval do pozice na pejska a cpal se mi svým kolíkem tam, kam se před chvílí vystříkal.
„Určitě mě vystříká znova,“ pomyslela jsem si, „ale teď už je to stejně jedno…“
Měla jsem pravdu. Takto jsem to cítila trochu intenzívněji – možná i proto, že mé tělo odbouralo z krve část alkoholu – bylo to takové příjemné šimrání. Během dalších asi tak pěti minut mě opět plnil spermatem.
Byla jsem z prvního sexu trochu rozčarovaná, vzhledem k tomu, co jsem o sexu slyšela a viděla v romantických filmech, ale líbilo se mi to. ‚Robert je můj. Konečně k někomu patřím,‘ běželo mou myslí, přestože jen o několik hodin dřív mě ani nenapadlo, že bych potřebu k někomu patřit v sobě vůbec měla.
Padli jsme vedle sebe na břicho, on mě objímal a těch několik minut, než jsem usnula, jsem slyšela jeho hlas šeptající, že mě miluje…
Probudila jsem se časně, ale díky tomu, že byla druhá polovina května, venku už bylo světlo. Byla mi zima, táhlo mi na doposud vlhký rozkrok. Chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, kde jsem, s kým jsem, jak jsem se sem dostala a co předcházelo tomu, než jsem tu usnula. Během spánku jsem se přetočila na záda, ale jeho ruka mě stále objímala. Teď mi připadala těžká…
Jemně jsem ji dala ze sebe na stranu, vstala, jednou dekou jsem ho přikryla a do druhé jsem se zabalila. Nevěděla jsem, kdo všechno v bytě po mejdanu zůstal, tak jsem nechtěla vystavovat své obnažené tělo, ale ani jsem si nechtěla na své ulepené tělo, z něhož ještě kape sperma, obléci své čisté oblečení.
Na postel, ve které se to všechno odehrálo, a na toho, kdo to všechno způsobil, jsem shlédla s koktejlem vzájemně se peroucích pocitů: Jsem zamilovaná… Vždyť ho vlastně vůbec neznám… Už nejsem panna – udělal ze mě ženu… Nečekala jsem to… Ani se nestaral, jestli něco beru… Bylo to tak rychlé, že jsem vůbec nedokázala rozumně uvažovat… Ale bylo to tak příjemné… Chci, aby mi to udělal znova… Je nezodpovědný… S holkama to umí… Se mnou to umí… Teď nesmím otěhotnět!!!… Říkal, že mě miluje… Jsem zamilovaná…
Prostě kolotoč v hlavě jak od Goljavkina…
Držíc levou rukou deku kolem svého těla jsem pravou rukou tiše odemkla dveře ložnice a posbírala své svršky a spodní prádlo. Doufala jsem, že koupelna bude prázdná. Potichu jsem otevřela a zase za sebou zavřela dveře, protáhla se mezi spícími v obýváku – čtyři spali na roztaženém gauči, další čtyři různě na zemi – a proplížila se do předsíně a do koupelny. Vypadalo to, že jsem se probudila první a všichni ostatní v bytě ještě spí.
Rychle jsem se osprchovala, utřela se do nepoužité osušky, vyčistila si pomocí pasty a ukazováku zuby, oblékla se a učesala se. Protože jsem si s sebou šminky nebrala, zůstala jsem nenalíčená – beztak jsem se včera nalíčila výjimečně.
Došla jsem do kuchyně – nikdo v ní nebyl – a uvařila si kafe. Kávu jsem pila jen zřídka, ale dneska jsem měla pocit, že ji potřebuji. Skutečně mě během chvíle probrala.
Vrátila jsem se potichu do ložnice, napsala jsem na kousek papíru svoje křestní jméno, číslo svého mobilu a krátký vzkaz: ‚Bylo to hezké.‘
Vrátila jsem se do předsíně, obula se a v tichosti opustila byt, ve kterém, skončilo mé dětství. Teď jsem měla starosti dospělých: Musím najít lékárnu, kde mají v sobotu dopoledne otevřeno, protože teď před vysokou si rozhodně nemůžu dovolit být těhotná – a Postinor se musí užít včas…
Jenny 02 – Vyděděnec
Byla jsem zamilovaná, byla jsem blázen, byla jsem vystrašená – vystrašená, že mi nezavolá, že jsem pro něj byla jen úlet na jednu noc. Vždyť by mohl klidně být ženatý… Rodičům jsem nic neřekla, tedy přesněji zalhala jsem jim, že jsem přespala u Anežky. Moc často jsem nelhala, byla jsem ráda, že na mě nic nepoznali.
Zavolal ještě ten den odpoledne a zval mě na rande. Nechtěla jsem, aby mě vyzvedl před domem, nechtěla jsem, aby se o něm prozatím naši dozvěděli. Dobře jsem věděla proč, ale vůbec mi nedocházelo, že by to pro mě měl být red flag. Proč by se jim měl můj vztah s Robertem nelíbit? Proč by proti němu měli něco mít? Nechtěla jsem si připustit možnost, že jejich argumenty, které jsem v duchu slyšela, by mohly mít racionální důvod…
Jak jsme se domluvili, vyzvedl mě ve vedlejší ulici. Přijel modrým vytuněným mustangem, jehož burácení bylo slyšet už z dálky a určitě porušovalo vyhlášku o nadměrném hluku.
„Nasedej, kočko!“ vyzval mě skrz stažené okénko nepouštěje volant. Nadšeně jsem otevřela dveře a naskočila na sedadlo smrti.
Jeli jsme do zatopené pískovny a celé odpoledne jsme se koupali a milovali. Tentokrát jsem trvala na kondomu, než si nechám napsat prášky, a pro jistotu jsem krabičku se třemi kousky vzala s sebou, protože jsem správně tušila, že on by se s něčím takovým neobtěžoval. Nadšený z to ho nebyl a zkoušel mě přemluvit k sexu bez gumy, ale když jsem nepovolila, smířil se s tím.
K večeru mě zavezl k sobě a cestou koupil na pumpě krabičku s gumičkami, protože nám na pískovně došly. Měl garsonku, která by potřebovala pořádně vygruntovat. Znovu jsme se pomilovali – dnes už počtvrté.
Potom mi řekl s takovým tím důrazem v hlase, kterému jsem nedokázala odporovat: „Nastěhuj se ke mně, bude nám tu fajn.“
A já pitomá zamilovaná jsem s nadšením souhlasila.
Odvezl mě před dům – teď už jsem se nebála, co na to naši řeknou – vždyť jsem se stěhovala k němu…
Odešla jsem do svého pokoje a začala si balit kufr. Mamka za mnou vešla a napůl naštvaně se ptala, co je to za auto před domem a za libovýho frajera v něm. Tak jsem jí řekla, že je to Robert – můj kluk – že ho miluju a že se k němu chci ještě dnes nastěhovat.
Mamka mi řekla, že to naprosto nepřipadá v úvahu.
Já jí zase řekla, že jsem plnoletá, že je to moje věc a že si do toho od ní nenechám mluvit.
Otočila se a vyšla z pokoje volajíc tátu coby posilu, ale já majíc už sbaleno jsem na nic nečekala, vklouzla do bot a utekla i s kufrem ven. Než za mnou stihli vyběhnout, už mě Mustang mého miláčka unášel na jeho hrad.
Mamka mi vzápětí volala, co jsem si to dovolila, ale já na její bandurskou reagovala prostě tak, že jsem jí zavěsila a odmítla další tři pokusy o spojení. Pak už jen následovala esemeska, ať nepočítám, že by mě za této situace živili. Ale já se nebála. Robert přeci vydělává, má svůj byt, a dokonce silné auto – můj princ se o mě jistě dobře postará…
Tu noc jsem si opravdu připadala jak princezna unesená princem na jeho hrad. Tu noc jsem chtěla být jen jeho a chtěla jsem mu dopřát všechno co chtěl – tedy kromě toho, že bych ho nechala se znovu vystříkat do mé prcinky. Ale pod dojmem okamžiku jsem se přeci jen nechala ukecat na sex bez gumy s jeho slibem, že si dá pozor.
Když mě položil na své rozkládací lůžko v místnosti, která přes den sloužila jako obývák a přes noc jako ložnice, opět se jeho ruce rozeběhly po mém štíhlém těle působícím kvůli mým lentilkám místo prsou téměř pubertálním dojmem a jeho prsty začaly brnkat o můj poštěváček. Nepřivedl mě k vrcholu, ale vzrušil mě natolik, že jsem zvlhla a on mohl do mě snadno proniknout. Pohyboval se ve mně dravě a vášnivě. Z misionáře mě přetočil na bok, požádal mě, ať na něj vyšpulím prdelku, a pak mě prcal zboku zezadu. Když to na něj přišlo, vytrhl svůj kolík z mé prcinky a bez ptaní mi ho asi ze třetiny vrazil do zadečku a vzápětí mi ho vystříkal řka: „Takhle tě aspoň nezbouchnu…“
Vyhrkly mi slzy. Naprosto jsem to nečekala a bolelo to mnohem víc, než když mi bral mé panenství. Rozbrečela jsem se. Hlavou mi letělo, že jsem udělala strašnou chybu, když jsem mu dovolila, aby se mě kdy dotknul. Chtěla jsem se v tu chvíli sebrat a utéct, ale s hrůzou jsem si uvědomila, že nemám kam…
Když viděl, že pláču, asi mu došlo, že to přehnal, a začal se mi omlouvat a konejšit mě, ale první trhlinu v mé naivní důvěře v jeho city ke mně se mu zcela zacelit nepodařilo…
Jenny 03 – Brigáda
Během následujících dní jsem vygruntovala celý byt, umyla od stoleté špíny všechna okna a na gyndě si nechala předepsat antikoncepci. Mé vztahy s rodiči byly na bodu mrazu. Jediný, kdo se mnou z rodiny mluvil, byl Petr – můj o tři roky mladší bráška.
Našla jsem si na léto brigádu v mé oblíbené kavárně. Docela mi to šlo, majitelka mě chválila, jak se umím chovat k zákazníkům a jak se umím otáčet na place, že jsem rychlá, šikovná a příjemná. Odpoledne jsme jezdili s Robertem na výlety a na jeho akce – patřil do party kluků, co závodí nadivoko, takže jsme my, fanynky (tedy jejich holky), trnuly, jestli dřív skončí závod, nebo přijedou policajti.
Brzo my bylo jasné, že Robert spoustu peněz, co vydělá, vrazí do tunningu svého auta a splácení úvěru, které si na jeho pořízení vzal. Doufala jsem, že si brigádou vydělám na studia, když mě naši odstřihli od zdrojů, ale po první výplatě mi Robert řekl, že bych měla přispět do rozpočtu, když u něj bydlím, že nemá zas tolik peněz, aby mě mohl živit. Dokonce mě začal přemlouvat, ať se vykašlu na školu a jdu pracovat, že je to lepší, že on má jenom učňák, ale vydělá si víc než leckterý vysokoškolák.
Do rozpočtu jsem přispěla, ale taky jsem mu řekla, že má doma zadarmo uklizeno, nakoupeno, uvařeno, a ještě navrch sex, zatímco já si musím platit antinu ze svého, tak ať nepočítá s navýšením ani s tím, že bych se vzdala studia.
Prázdniny utekly jak voda a byl to až na nějaké to zaskřípění hezký čas, nebo mi to tenkrát aspoň tak připadalo. V půlce září jsem skončila po necelých čtyřech měsících s brigádou v kavárně (dostala jsem na rozloučenou od majitelky celkem hezkou prémii) a nastoupila konečně na univerzitu. Škola mě bavila – bylo to přesně to, co jsem chtěla studovat, studovala jsem přesně to, čím jsem se chtěla živit. Plnila jsem si svůj sen, jenže jsem už neměla žádné příjmy.
Zkusila jsem se v kavárně domluvit, že bych pracovala dvě až tři odpoledne týdně, ale majitelka mi řekla, že tu potřebuje sílu na plný úvazek včetně dopoledne a že už za mě sehnala náhradu – sice ne tak dobrou, jako jsem byla já, ale že se nedá nic dělat.
Pod tlakem Roberta i nákladů na studia jsem začala na tři dopoledne v týdnu a jeden celý den o víkend pracovat v mekáči. Vyžít by se s tím jakžtakž dalo, ale to by nesměl Robert začít znovu utahovat šroub, že potřebuje, abych přispěla do rozpočtu víc, že měl teď nějaká vydání ohledně auta. Řekla jsem mu, že nemůžu pracovat víc dní v týdnu, že bych nestíhala školu, že už takhle mám co dělat, abych se stihla naučit vše, co je potřeba, a to ještě není zkouškové období.
Tak přišel Robert s „geniálním“ nápadem: Že prý se na OnlyFans za „svlíkačky, honičky a šukačky“ dají vydělat velké peníze, že bych do toho mohla jít a že když neukážu tvář, tak se ani nikdo nedozví, že jsem to já. Tak jsem mu vysvětlila, že ani náhodou, že vím dost o tom, jak to chodí v kybersvětě i mezi lidmi na to, aby mi bylo jasné, že s žádnou anonymitou počítat nemůžu a že se jednou chci živit prací, u které by takováto minulost mohla být dost na závadu. A byla z toho naše první velká hádka, kdy on mi nadával, že jsem sobecká a radši chci studovat zbytečnou školu než vydělávat a platit do společné domácnosti, zatímco já mu nadávala, že je pro něho jeho auto důležitější než já. Výsledek? Rozhodla jsem se poohlédnout po brigádě, kde bych za méně času (nikoli nutně práce) mohla vydělat více peněz.
Hned na začátku semestru jsme si padly do noty s Maruškou mojí spolužačkou ze stejného kruhu. Maruška byla sirotek a bydlela u babičky. Rodiče jí v autě sestřelil „zhulenej kretén“, který jim nedal přednost, když jí bylo jedenáct. Postupem času jsme se stávali stále lepšími kamarádkami. Když jsem se jí v polovině října svěřila, jak to mám s našima a s Robertem, navrhla mi řešení:
„Víš, já už od loňska pracuju v masážním centru Queens. Babička by mě z důchodu neuživila, tak si takhle přivydělávám k sirotčímu důchodu na studia. A teď zrovna nabírají nové masérky. Mohla bych se za tebe přimluvit.“
„Ale já nemám žádný masérský kurz, já masírovat neumím,“ namítla jsem.
„To by tě všechno naučili. Pokud by ses jim upsala aspoň na osm měsíců, tak ti zaplatí masérský rychlokurz a dostaneš spoustu dalších benefitů. Je to práce tak na dvě až tři hodiny na dvě až tři odpoledne týdně – nebo víc, pokud budeš chtít a budeš to zvládat. Ale musím tě upozornit, že se nejedná o obyčejný masáže…“
„O co tedy jde?“
„Jsou to Nuru-masáže, Tantra-masáže, případně jiné druhy erotických masáží. Masíruješ svým tělem, a nakonec zákazníka vyhoníš.“
„To nevím, jestli bych dala – asi ani Robertovi by se to nelíbilo. A nemáš strach, že se to v budoucnu obrátí proti tobě?“
„To je právě na tom to nejlepší – v popisu práce mám, že jsem masérka. Na tom přeci nic dehonestujícího není. Navíc si takhle vydělám za odpoledne či večer patnáct set až dva tisíce čistého.“
Ta částka mi vyrazila dech. Začala jsem o tom přemýšlet. Byla bych masérka, to není jako být prostitutka nebo pornoherečka – co jiného je natáčet se na OnlyFans než porno? A vyhonit někomu pinďoura přeci není sex ani nevěra… Robertovi by to možná vadilo, ale nemusí to vědět… Koneckonců, to on chce, abych přinášela domů víc peněz…
Rozhodla jsem se, že se půjdu s Maruškou do masážního centra podívat. Po škole jsem tedy zavolala Robertovi, že se jdu podívat po nové brigádě, a odpoledne jsem teda šla s ní do Queens. Maruška dnes měla mít volno, tak měla čas mi to tam všechno ukázat a seznámit mě s majitelkou Annou.
Anna působila jako čtyřicetiletá, možná pětačtyřicetiletá distingovaná dáma na úrovni. Nejprve si mě prohlédla a spokojeně přikývla, pak mi vše vysvětlila: Centrum poskytuje masérkám prostory a jejich úklid, zajišťuje bezpečnost i ochranu, školení, pravidelné lékařské prohlídky a očkování proti všem pohlavním nemocem, proti kterým očkování existuje. Také zajišťuje anonymní propagaci masérek přes webové stránky. Každá dívka má na stránkách fotografie, na kterých není poznat (míra odhalení těla je věcí masérky, nikoli centra), informace o jejím těle (výška, hmotnost, typ postavy, velikosti prsou, případně další charakteristiky) a výčet služeb, které masérka vykonává. První smlouva se uzavírá na osm měsíců. Pokud masérka poruší smluvní podmínky či během svého působení v centru přestane být během této doby pro práci v centru způsobilá, musí centru zpětně uhradit náklady za její proškolení a očkování. Po osmi měsících je možné smlouvu prodloužit, tam už žádné zpětné hrazení nehrozí. Masérka sama si rozhoduje, v jakém rozsahu a v jakém čase své služby poskytuje. Smluvně vázanou službou jsou Nuru, Tantra, případně jiné erotické masáže. Podle ceníku stojí zákazníka půlhodina dvanáct set a hodina osmnáct set korun, z toho centrum dostává polovinu a masérka též. Tento příjem se daní. Pokud masérka ze své vůle poskytne klientovi v daném čase i sexuální praktiky, podle nepsaných pravidel zákazníkovi připočítá k částce za masáž tři tisíce a z nich odvede centru tisícovku. Dva tisíce jí zbydou jako čistý zisk, protože prostituce u nás není výdělečná činnost podléhající dani z příjmů, naopak centrum z oné tisícovky daň zaplatí. V těchto třech tisících je zahrnuta takzvaná klasika, tedy normální sex s ochranou, a orální sex s ochranou. Za každou další poskytnutou položku z nabídky masérky, jako třeba anální sex s ochranou, orální sex bez ochrany, fingering, facesitting, tvrdý sex atd., si zákazník připlatí pětistovku a je to pro masérku čistý zisk. Nakolik se masérka při své práci či mimo ni chrání, je její věc, ale pokud testy ukážou, že je například z důvodu nakažení pro další práci v centru nezpůsobilá, je s ní smlouva rozvázána, a běží-li jí první období, musí uhradit zmíněné náklady – pouze v případě, že by se masérka nakazila nemocí, proti které je očkována (i to se může stát), pak nic nehradí. Centrum ale v žádném případě netlačí na své masérky, aby svým zákazníkům poskytovaly služby nad rámec vázaných služeb.
Anna mě pak za doprovodu Marušky provedla centrem, ukázala mi jeden masážní salón, který zrovna nebyl obsazen, ukázala mi jeho vybavení včetně koupelny se sprchovým koutem a seznámila mě se „strejdou Břéťou“.
Strejda Břéťa byl zvláštní figura. Vzděláním byl právník, roky pracoval jako vyšetřovatel u PČR a věnoval se boxu v těžké váze. Bylo mu odhadem pětačtyřicet, vážil asi sto dvacet kilo, a většinu z toho tvořily svaly. Od policie pobíral výsluhu a k tomu si v centru vydělal výplatu srovnatelnou s tou u policie. Přitom jeho povinností bylo zareagovat, pokud nějaký zákazník zlobil a porušil pravidla. Jakmile masérka stiskne tísňové tlačítko, strejda Břéťa se dostaví velmi brzy a velmi jasně vysvětlí klientovi, že porušil zákony této země, a jestli okamžitě nezaplatí příplatek a nevypadne, bez toho, že by se kdy ještě vrátil, nejprve si s ním v rámci nutné obrany promluví jeho pěsti a následně přivolaná hlídka policie.
A vlastně měl ještě jednu povinnost: Platba za předem dohodnuté služby se provádí v hotovosti do rukou masérky ještě předtím, než klient odejde do koupelny. Dodatečně klient doplatí pouze příplatky za služby, na kterých se původně nedohodli, aby to nenarušilo průběh. Ale kdyby se potom ukázalo, že klient na doplatek nemá peníze, strejda Břéťa by ho doprovodil k bankomatu a postaral se, že svůj dluh tak či tak vyrovná…
Neměla jsem pocit, že by centrum své masérky nějak vykořisťovalo – spíš naopak: Udělalo vše pro jejich pohodlí a bezpečí, aby si mohly vydělat. A Anna působila vyloženě důvěryhodně.
„Dneska se nerozhoduj,“ poradila mi Anna, „je to závažné rozhodnutí, tak se na něj dobře vyspi, pročti si pořádně smlouvu a klidně ji projednej s nějakým právníkem, ať máš jistotu, že na tebe nešijeme nějakou habaďůru. Pokud si budeš jistá, že do toho chceš jít, tak ti nejprve uděláme vstupní krevní testy, dostaneš základní lekci – připojíš se třeba k Vandě, pokud s tím bude zákazník souhlasit, abys viděla, do čeho jdeš, a pak si to vyzkoušíš na klientovi, kterého ti přivedu. Pokud bys zjistila, že to přeci jen není to, co bys chtěla či mohla dělat, pak smlouvu neuzavřeme. Teprve pokud i potom budeš chtít do toho jít, uzavřeme smlouvu a dohodneme se co, jak často a kdy bys byla ochotna našim zákazníkům poskytnout.“
„Kdo je Vanda?“
„Já jsem Vanda,“ zasmála se Maruška. „Každá masérka má své pracovní jméno – to kvůli anonymitě.“
Krev jsem si nechala sestrou odebrat rovnou, abych potom neztrácela čas, ale pak jsem si to rozmýšlela celý další den. Nakonec jsem řekla Marušce, že do toho jdu. Zašla jsem s ní do centra, sdělila své rozhodnutí Anně. Ta zkontrolovala, že mé testy jsou už hotové a že jsou negativní, a já pak čekala, až nějaký Vandin (tady už to nebyla Maruška, a i já nechala své skutečné jméno před dveřmi budovy) zákazník nebude mít problém s tím, abych se zaškolila.
Během čekání se mě Anna zeptala: „A už sis vybrala pracovní jméno?“
„Jenny,“ odpověděla jsem.
Ochotný byl hned druhý klient, který se ten den k Vandě objednal.
Přišla jsem tedy už vysprchovaná a v županu, pod kterým jsem nic neměla, a čekala na Vandu. Ta mě zavedla dovnitř. Klient už byl připraven. Byl to asi čtyřicetiletý plešatící muž s velkou nadváhou. Ležel nahý na břiše, hlavu měl otočenou doleva a ruce podél těla. Sundala jsem si župan, jak bylo dohodnuto.
„Toto je Jenny,“ představila mě klientovi Vanda, „rozhoduje se, zda u nás bude pracovat, tak musí nejprve okouknout, co a jak, a vyzkoušet si to, jestli to zvládne,“ vysvětlovala mu. Klient se zdvihl ne loktech a lačně si mě prohlédl od hlavy až patě. Samozřejmě ho nejvíc zajímala má áčka a přistřižená zrzavá houština v mém rozkroku. Bylo vidět, že je spokojen s tím, co vidí.
Vanda ho nejprve napajcovala od šíje přes záda a zadek až po chodidla masážním olejem, z nějž příjemně čpěl kafr, pak ho nějakou dobu masírovala jen rukama tak, aby se uvolnil, a potom se sama zepředu namazala olejem a začala po jeho zádech jezdit svými ňadry. Přidala bříško a paže, a nakonec se o něj třela i svou kundičkou. Přestože se mi zákazník vůbec nelíbil, velmi mě to vzrušilo.
„Chceš si to vyzkoušet?“ špitla ke mně v tu nejpříhodnější chvíli Vanda.
Jen jsem přikývla. Vanda mě namazala, a jak se mě dotýkala na prsou, bříšku i v rozkroku, vzrušilo mě to ještě mnohem víc.
Zkusila jsem zopakovat, co jsem viděla u ní: Vkleče jsem přitiskla svá nevelká ňadra k zádům klienta a hladila ho jimi. Mé citlivé bradavky začaly brzy reagovat a měla jsem pocit, že začínám z kundičky ukapávat. Přidala jsem bříško, paže, a nakonec zbytek těla. Jak jsem svými chloupky na Venušině pahorku přejížděla po klientových stehnech a hýždích, měla jsem pocit, že s masážním olejem roztírám po jeho těle i svůj poševní sekret.
Vanda mé počínání přerušila a vyzvala klienta, aby se otočil na záda. Trochu mu s tím pomohla. Pak ho napajcovala olejem zepředu a celou proceduru zopakovala. Klientovi se během její akce pořádně ztopořil penis, a tak mu Vanda jezdila svými prsy, bříškem i kundičkou i po něm. Byl to druhý ztopořený penis, který jsem v životě viděla. Byl úplně jiný než Robertův, byl užší, ale zdál se mi delší. Líbil se mi a vzrušovala mě představa, že se ho budu za chvíli svým tělem dotýkat.
Vanda mě opět vyzvala, ať si to zkusím. Zopakovala jsem po ní všechno, co udělala ona, a vzrušila mě představa, že by se klient omylem svým ztopořeným údem narval při mém pohybu do mě, to se samozřejmě nestalo. Nakonec mě Vanda opět stopla a začala klientovi jeho klacek honit. Počínala si velmi odborně. Klient na to zjevně potěšeně až extaticky reagoval. Přestože jsem Robertovi jeho čuráka honila už mnohokrát, viděla jsem, že se mám co učit.
Vanda mi naznačila, ať se opatrně přidám, tak jsme ho honily na střídačku a hladily mu hráz a šourek. Vystříkl zrovna v okamžiku, kdy jsem ho měla v ruce já. I když ‚vystříknul‘ asi není správný výraz, spíš se mi tak nějak vylil na ruku, ale bylo toho požehnaně. Z úst mu vyšel takový zvláštní bublavý zvuk, až jsem se lekla, zda nefibriluje, ale to se jen projevil, že měl silný orgasmus.
Vanda mu oznámila, že čas vypršel a že se může osprchovat a převléct. My se prozatím oblékly do županu. Když se pán oblékl, přidal na stůl pětistovku a řekl: „To je tady pro slečnu,“ a ukázal na mě.
Jenny 04 – Zlom
Vzhledem k povaze nabízených masáží bylo proškolení zahrnující masérský kurz pouze pětidenní, ale musela jsem kvůli němu vynechat několik odpoledních hodin ve škole. Hned první den školení jsem dostala očkovací koktejl, druhou dávku koktejlu, jenž obsahoval očkovací látky, které by se tloukly s těmi předchozími, jsem měla dostat za čtrnáct dní. Pokud po následující měsíc nebudu poskytovat sex a orál bez ochrany, měla bych být v bezpečí. Také mě nafotil fotograf tak, aby nebyl vidět můj obličej. Nechala jsem se vyfotit ve spodním prádle, tedy v kalhotkách, podprsence a samodržících punčochách. Fotograf na mě mrkl a řekl, že jsem k nakousnutí, což mi polichotilo. Je fakt, že od zavěšení mého účtu na web, jsem o objednávky neměla nouzi.
Čtvrtý den ve čtyři odpoledne jsem nastoupila do práce a dostala na starost prvního klienta. Byl to muž odhadem kolem pětatřiceti, pěkně rostlý, s vypracovanou postavou nejspíš z posilovny. Černé vlasy, pečlivě zastřižený účes i plnovous.
„Ahoj, já jsem Jenny,“ podala jsem mu ruku. Mou ruku jemně stiskl, a pak ji políbil. Mého začervenání si nemohl nevšimnout.
Dohodli jsme se na Nuru-masáži na půl hodiny. Když mi zaplatil domluvených dvanáct stovek, poslala jsem ho do koupelny, aby se svlékl a osprchoval. Já mezitím uložila peníze do skříňky a připravila nasvícení a masážní olej.
Zaslechla jsem sprchu, ale ne na dlouho. Přišel z koupelny nahý, ani nebyl pořádně usušený, asi se nemohl už dočkat. Vidouc, jak je lačný očima po mých tvarech, jsem si sundala župan a odhalila před ním své tělo. Po absolvování kurzu jsem se už vůbec nestyděla – brala jsem to prostě jako práci. Vzala jsem z vestavěné skříně čistou osušku, přistoupila k němu a začala ho jemně sušit, aby byl úplně suchý, než ho budu natírat masážním olejem. Teprve jsem sušila jeho ramena a hruď, a už jsem cítila, jak mě tlačí svým tvrdým pyjem do bříška – to šlo opravdu rychle. Intimní oblast jsem vynechala – zaprvé jsem nechtěla, aby se udělal moc brzy, a zadruhé bude nejprve ležet na břiše, takže než ho vyzvu, aby se otočil na záda, bude tam už suchý.
„Na stránkách centra je, že se tě můžu dotýkat, nakolik mi to dovolíš. Tak se chci zeptat, kde mi to všude dovolíš?“ zeptal se mě, jak jsem ho sušila.
„A kde by ses mě chtěl dotýkat?“ odpověděla jsem otázkou.
„Všude,“ zazářil jak malý kluk před vánočním stromečkem.
„Můžeš se mě dotýkat všude kromě obličeje a vlasů a nesmíš mi nikam strkat prsty ani nic jiného. Je to jasné?“ Tohle jsem si ujasnila už během kurzu, kde je hranice, za kterou nechci zajít a kterou nechci nechat zákazníka překročit.
Jeho ruce se po mně okamžitě začaly sápat a já v první chvíli zpanikařila a myslela si, že uteču, ale jen jsem ztuhla, a během tří úderů srdce paniku překonala a zase se uvolnila. ‚Uklidni se, holka, jen poskytuješ službu, za kterou si klient zaplatil…‘ říkala jsem si v duchu.
Hladil mě po zadečku, po zádech, mačkal má malá prsa, po bříšku mi sjel rukou do klína a promnul mé velké stydké pysky, ale hranici nepřekročil.
Dosušila jsem ho a vyzvala ho: „Lehni si na břicho.“
Lehl si a já se pustila do masáže. Nejprve zezadu, pak zepředu. Když jsem si myslela, že než ho otočím na záda, bude v rozkroku suchý, nepočítala jsem, že bude mít penis celý slizký od pre-ejakulátu – a že ho bylo…
Začala jsem se tedy svým tělem plazit po tom jeho zepředu, a sotva jsem párkrát brnkla stehnem a kundičkou o jeho naprosto ztvrdlý penis, už stříkal. Nechala jsem to být, jak jsem byla poučena, a dál jsem pokračovala v masáži, čímž jsem jeho semeno roztírala po našich tělech. Po celou dobu se mě dotýkal a hladil na přístupných dovolených místech.
Netrvalo dlouho a byl opět v pohotovosti. Klekla jsem si vedle něj, nabrala do rukou lubrikant a začala jsem mu jeho ocas honit. Nebyl to žádný ocásek, byl to skutečně ocas. Byl to třetí skutečný penis, který jsem držela ve své ruce a byl zdaleka největší – délka odhadem přes dvacet centimetrů, a tak tlustý, že jsem ho nedokázala celý rukou obemknout.
Ale výdrž tedy neměl. Nevím, jestli to byla jeho dispozice, nebo jestli byl opravdu tak hotový ze mě, ale znovu stříkal snad do minuty, co jsem mu po něm jezdila sevřenou rukou od žaludu po kořen a zpátky. Ale nezměkl, a protože ještě zbýval nějaký čas, odbavila jsem ho během dalších třech minut potřetí.
Pak jsem se zeptala, jestli je s masáží spokojen, a on dívaje se na mě jak na svatý obrázek, prohlásil, že třikrát za sebou takhle rychle po sobě ještě nikdy s žádnou nebyl, a že to bylo celé skutečně skvělé a že se ke mně určitě objedná zas. A skutečně, stal se mým pravidelným zákazníkem, který ke mně chodil téměř každý pátek ve stejnou dobu.
Řekla jsem mu, že mě jeho chvála těší a vyzvala ho, aby se šel do koupelny vysprchovat a obléknout.
Ještě neodolal a znovu mě osahal, kde mohl, pak už se zvedl a odešel se umýt.
Když vyšel oblečen ze sprchy, nadšeně povídal, že nečekal, že to bude až taková jízda, že v Queens není poprvé, ale tohle ještě nezažil, a vnutil mi (ne, že bych se bránila) pětistovku navrch. Já počkala, až odejde, a také využila sprchu, abych se zbavila jeho ulepené nadílky na mém bříšku a prsou. Pětistovku navíc jsem si uklidila do kabelky, pak jsem si opět oblékla župan, vzala peníze ze skříňky a odnesla je k Anně. Mně z těch dvanácti stovek patřilo pět set deset korun, zbytek připadl na Annin podíl a daně.
Uklízečka mezitím v salónu vyměnila prostěradlo a osušky a uklidila, co bylo potřeba.
V ten podvečer jsem ještě obsloužila další dva zákazníky, přičemž ten poslední si zaplatil hodinu. Oba mě chválili, že jsou spokojeni, ale spropitné jsem od nich nedostala – ne, že bych s ním počítala, naopak mě to předtím trochu zaskočilo. Domů jsem si tak odnášela dva tisíce dvě stě osmdesát pět korun a doklad, že jsem na daních odvedla čtyři sta devadesát pět korun. Byla jsem ze svého prvního výdělku v centru (nepočítajíc pětistovku spropitného od toho pána, na kterém jsem se zaučovala pod dohledem Vandy) úplně u vytržení.
Jenny jsem ze sebe svlékla spolu s županem, když jsem se převlékala do svého oblečení a v doprovodu Marušky jsem opustila budovu centra. Dohodli jsme se, že ještě zajdeme na kafe do mé oblíbené kavárny, ve které jsem přes léto pracovala, protože Maruška byla zvědavá na mé první dojmy a zážitky z mé nové práce.
Cestou jsem si uložila skrze vkladomat, jenž jsme míjeli, čtrnáct stovek na svůj účet – to bylo na mé studium a ostatní výdaje nesouvisející s domácností. Tak jsem si to rozhodla, že veškeré diškréce a polovinu čistého výdělku zaokrouhlenou na stovky nahoru si budu ukládat a domů donesu zbytek – dnes tedy osm set sedmdesát korun. I tak to bylo za necelé tři hodiny, co jsem v centru strávila, víc jak dvojnásobek toho, co bych si vydělala za stejnou dobu v mekáči.
Objednali jsme si kávu, já ristretto, Maruška presso, a už se rozjel inkviziční výslech. Ne to přeháním, Maruška ze mě nic nepáčila, jen byla hodně zvědavá a já zas byla plná dojmů. Samozřejmě jsme si jen špitaly, aby nic z toho nezaslechly nepovolané uši.
Domů jsem se vrátila kolem osmé večer a nadšeně jsem Robertovi oznámila, že mám novou brigádu a že za dnešek nesu do rozpočtu osm set sedmdesát korun. To byla ode mě chyba, protože Robert zavětřil a zbystřil, když zjistil, že jsem za svou práci vyplácená na konci šichty. Takhle to většinou nefunguje. Zeptal se tedy, co je to za brigádu a kde. Tak jsem mu řekla, že dělám ode dneška masérku v masážním centru. Chtěl vědět v jakém, tak ze mě nakonec vydoloval, že v Queens.
Tvářil se spokojeně a s penězi taky spokojen byl, jenže si zároveň uvědomil, že s takovým výdělkem by nade mnou ztratil kontrolu, pokud bych se rozhodla mu nedávat všechno – a to jsem se, jak už jsem řekla, rozhodla.
Druhý den byla sobota a měli jsme v plánu jet na výlet, ale dopoledne Robert najednou začal vést podivné řeči. Začal na mě tlačit, abych mu víc vyprávěla o své brigádě a o tom, jak ty masáže probíhají. Uvědomila jsem si, že to ví – ví, že jsou to erotické masáže, a já se náhle bála, co udělá. Přiznala jsem barvu a čekala, že se naštve. Ale to jsem se přepočítala. Reagoval úplně jinak:
„Já si o tobě myslel, že seš kurva. Moje malá kurvička,“ zasmál se tak divně, vzal mě zezadu za krk, přitáhl si mě a neurvale mě políbil, a pak mi olízl tvář – to mi ještě nikdy neudělal. „To ti nešlo přes rypák točit pro OnlyFans, že je to proti tvým zásadám, a teď se mi kurvíš, honíš chlapům čuráky za prachy, necháš je, aby ti sahali na kozy a na píču, to už stačí jen krůček, a můžeš s nima za prachy i spát. A to by bylo za mnohem větší prachy než za tu almužnu, co jsi včera přinesla…“
Koukala jsem na něj vyjeveně a myslela si, že se asi zbláznil: „Nejsem kurva, jsem masérka – já s chlapama za peníze nespím a spát nehodlám!“
„Ale prosim tě, vždyť to takovej rozdíl není, zvykneš si. Ale nebudeš to dělat pro někoho cizího, kdo si z toho většinu nechá. Uděláme to takhle: Vim o spoustě kámošů, který mi říkali, že by klidně i zaplatili, aby si to mohli s tebou rozdat. A určitě seženu další. Budeš šlapat pro mě a budeme se mít jako v ráji. Já se postarám, aby ti nikdo neublížil, ty si tam od nich necháš na pár minut strčit čuráka, prášky bereš, tak můžeš i bez gumy – za sex naboso si určitě rádi připlatěj – a peníze se pohrnou…“
„Já nebudu dělat šlapku a už vůbec ne pro tebe! Co si to ke mně vůbec dovoluješ?!!“
Najednou jsem dostala facku, až jsem skončila na zemi. Byla jsem v šoku. Doposud na mě ruku nikdy nevztáhl nepočítaje, když mi při sexu zezadu trochu naplácal. Ale tohle byla pořádná facka… Byla jsem tak otřesená, že jsem se na nic nevzmohla.
Chystajíc se na plánovaný výlet jsem na sobě měla vycházkové šaty. Plánovala jsem si pod ně vzít ještě silonky, koneckonců, venku už začínalo být chladno, ale zatím jsem je na sobě ještě neměla.
Jak jsem ležela na zemi na boku a držela se za zasaženou tvář, převalil mě na záda, rozpáčil mi nohy od sebe, dal mi na stranu kalhotky, vyndal svůj ztopořený pyj – zcela určitě ho situace, kdy měl nade mnou takovou moc, velmi vzrušovala – a bez jakékoli přípravy ho do mě neurvale vrazil. Ruce mi dal za hlavu a prudce a bolestivě do mě přirážel.
Přitom říkal: „Jsi moje kurvička, a když říkám, že pro mě budeš šlapat, tak pro mě budeš šlapat. Z tebe si udělám zlatej důl. Něco šoupnu svejm kámošům od policie, nebo jim tě na jedno odpoledne v měsíci půjčím, až ti všichni vystříkaj tu tvojí úžasně těsnou kundu, půjdou mi ve všem na ruku – dobře je znám a dost mi dlužej. Ty si myslíš, že mi můžeš odporovat? Uděláš všechno, co ti přikážu, nebo uvidíš!“
Měla jsem strach, hrozně to bolelo. Veškerá zamilovanost byla rázem ta tam. To není muž mých snů, je to bestie!!!
Konečně se udělal a svalil se vedle mě. Náhle jsem byla plná adrenalinu, strach nahradil vztek. Měla jsem chuť vyskočit na nohy, ale to bych ho varovala. Pomalu jsem se zvedla a dala průchod pláči, který se chtěl vydrat na povrch předtím, ale neměl kudy. Teď už to byla jen kamufláž. Robert ležel na zádech, blaženě a vítězně se usmíval a oddychoval jako kůň po dostihu. Přestože jsem teď já stála nad ním, pořád na mě zíral tím pohledem: ‚Patříš mi a uděláš všechno, co ti přikážu!‘
Rychle, takže to nečekal jsem ho vší silou nakopla do koulí pod toho jeho oslizlého, stále ještě napůl trčícího kokota. Robert zaskučel bolestí a byl neméně překvapen než já předtím, když mi vrazil facku. Bolestí se chytl za šourek a předklonil se. A já využila situace a stále plná vzteku jsem ho nabrala nohou ve střevíci s dřevěnou podrážkou, co jsem nosila jako přezůvky na doma, rovnou zespoda do čelisti. Upadl hlavou zpátky na koberec a já ho ještě jednou nakopla do koulí.
Ve spěchu jsem si sbalila kufr, se kterým jsem přišla – nenechala jsem v tom cizím bytě, který jsem ještě před chvílí nazývala domovem, nic, co bylo mé, sebrala jsem i peníze, které jsem včera přinesla. Zabouchla jsem za sebou dveře, zamkla je a schválně zlomila klíč v zámku. Tady jsem skončila!
Naši měli pravdu, byla to hrozná chyba nastěhovat se k někomu, koho vůbec neznám… Budu se jim muset omluvit a doufat, že mě opět přijmou pod svou střechu…
Jenny 05 – Všechno je teď jinak
Robertově vychloubání, že má kámoše u policie, jsem věřila a nechtěla jsem ho podcenit, takže dřív než domů k rodičům, jsem i s kufrem zamířila do Queens. Naštěstí tam jela ze zastávky nedaleko od Robertova bytu přímá linka MHD a autobus přijel za chvíli. Vyhledala jsem strejdu Břéťu, vybrečela jsem se mu na rameni a vypověděla mu, co se mi stalo i co jsem pak udělala.
Strejda Břéťa za nás děvčata z centra cítil zodpovědnost, vnitřně jsem věděla, že mě nedá. Podal mi kapesník, pak se mě vyptal, kde Robert bydlí a jak se jmenuje příjmením, řekl mi, ať nemám strach, a odešel telefonovat.
Když se vrátil, řekl mi: „Nemusíš mít strach, Robert to pěkně posral, když tě udeřil tak, že máš takovouhle podlitinu, a pak tě znásilnil. My teď půjdeme za naším doktorem, ten tě vyšetří a sepíše lékařskou zprávu včetně nálezu. To, co jsi mu provedla potom, se sice nedá považovat za přiměřenou obranu, ale vzhledem k tomu, co se ti těsně předtím stalo, žádný prokurátor nebude rozporovat tvou nepříčetnost.
Chlapeček se trochu spletl: Jeho kámoši jsou kluci z výjezdovky. Nikdo z nich není důstojník. Ať tomu Robertovi dluží cokoli, proti majorovi a kapitánům nepůjdou, to by taky mohli sami skončit ve vyšetřovací cele. Jel v pěkně nechutnejch kšeftech a jeho ochránci teď od něj rádi dají ruce pryč, aby se nesvezli s ním. Až to tady skončíme, tak si s několika starými kamarády zaskočíme za Robertem a popovídáme si. Pak si s ním budou povídat další.
Předpokládám, že nechceš, aby tvé jméno figurovalo ve vyšetřovacím spise jako jméno oběti znásilnění, takže si na něj posvítíme a půjde bručet za úplně jiné věci, ale věř tomu, že půjde bručet na hodně dlouho. A protože nepůjde sedět za znásilnění, nedají ho na pampelišky, bude sedět na normálním tvrdým baráku. Protože ale pustíme informaci, že znásilnil mladou nevinnou holku, oni si ho ti, co sedí za vraždu, už podaj… Věř mi, děvče, vím, jak to chodí. Myslím, že bude rád, jestli po návratu z krimu bude schopen jíst aspoň kašovitou stravu, dojít si sám na nákup a vyčůrat se vestoje…“
Udělali jsme, jak řekl. Vzhledem k situaci, byl náš gynekolog ochoten i o víkendu zajít do své ordinace a vyšetřit mě, pořídil mobilem fotografii mé zraněné tváře, a pak mi tvář ošetřil. Poté co napsal zprávu, poslal mě ještě na psychologické vyšetření ke svému známému psychologovi. I ten si na mě udělal čas, ale jen odešel od sobotního oběda a vyšetřil mě ve své pracovně doma. Závěr: Posttraumatická stresová porucha v důsledku brutálního znásilnění.
Strejda Břéťa mě pak odvezl i s kufrem před náš dům a odjel dát dohromady své kamarády.
Myslela jsem, že mám konečně to nejhorší za sebou, ale to jsem se spletla.
Zazvonila jsem na zvonek u branky. Ani mi nikdo nešel otevřít. Máma jen vykoukla z okna v prvním patře na ulici a, aniž by mě pustila ke slovu, křičela na celou ulici: „Co tady chceš, ty kurvo?! Ten tvůj nám volal a všechno nám to řekl. Stala se z tebe špinavá děvka, a když zjistil, že se mu kurvíš za prachy s jinejma, vykopl tě z domu. A ty si myslíš, že po takový ostudě se můžeš vrátit pod rodnou střechu?! Pro nás seš mrtvá, ty špíno. Už se nikdy nevracej. Už nemáme dceru!“
„Ale mami, to je všechno jinak,“ chtěla jsem říct, ale neměla jsem komu. Máma zabouchla a zavřela okno, zatáhla záclonu a víc se tu se mnou nebavila ani klika od dveří. Sedla jsem si na kufr a opět se rozplakala – tohle byl ale hořký pláč. Ztráta iluze o někom, koho jsem vlastně neznala, jen jsem si ho vysnila přes své růžové brýle, nebyla ničím proti ztrátě rodiny, proti ztrátě důvěry v někoho, koho jsem celý život milovala, ke komu jsem vzhlížela a kdo mě po všechny ty roky ujišťoval, že jeho láska je bezpodmínečná a nic ji nemůže zničit.
Když jsem se vybrečela, zvedla jsem se, vzala svůj kufr a loudala se tam, kde jsem doufala, že budu moci dnes v noci přespat, tam, kde jsem doufala najít spřízněnou duši, která namísto souzení pofouká mou zraněnou dušičku.
Asi za hodinu jsem zazvonila dole u vchodových dveří na zvonek bytu Maruščiny babičky. Z okna vykoukla Maruška, a když spatřila modrák na mé tváři a kufr v mé ruce, spráskla ruce, na nic se neptala a běžela mi dolů otevřít.
Už cestou po schodech do druhého patra, kde s babičkou bydlely, jsem jí řekla ve zkratce, co se mi stalo u Roberta a pak u našich.
Představila mě babičce a ta mě pozvala na oběd. Babička vypadala na krásných udržovaných šedesát. Podle koutků jejích úst a vějířků vrásek u očí to byla usměvavá milá žena, ale teď byly její oči plné soucitu.
„To víš, děvenko, že u nás můžeš nějakou dobu zůstat, než si něco najdeš. Podělíte se s Maruškou o její pokojíček. A jez, ať máš sílu a ať ti ta rajská nevystydne,“ řekla, když jsem se oběma vypovídala.
Její slova byl balzám na duši potom, co jsem dneska prožila.
Byla jsem teď v prekérní situaci: Sama, bez vlastního bydlení, naštěstí aspoň pod cizí střechou. Studentka s brigádou, která určitě stačila na pokrytí nákladů na studia, ale určitě ne na nájem a na ostatní životní náklady spojené se samostatným bydlením. Kromě toho, psycholog měl s posttraumatickou stresovou poruchou pravdu – vůbec jsem se nebyla schopna soustředit na učení a škola mě najednou nezajímala – tedy ne, že bych ji chtěla ukončit, zabalit to a věnovat se něčemu jinému, spíš šlo o to, že veškerý drive byl pryč, vůbec se mi nechtělo o nic usilovat, ale doufala jsem, že to časem přejde. Časem? Doufala jsem, že to přejde dřív, než mě ze školy vylejou…
Rozebíraly jsme to s Maruškou, ale na nic kloudného jsme nepřišly. Nemohla jsem v práci trávit víc času, protože bych se nestíhala učit, ale zároveň jsem se nemohla o sebe postarat, pokud nevydělám víc peněz. Byl to začarovaný kruh. Zlomená jsem přišla na jediný nápad, jak skloubit vydělávání peněz na živobytí se školou – stát se tím, za co mě Robert i máma označili, stát se tou, kterou jsem se ještě před pár dny stát odmítala, stát se prostitutkou… Když na svůj profil přidám klasiku a orál s ochranou, zvýším svůj týdenní příjem, bude-li o mě zájem, o nějakých šest tisíc, možná víc. S příjmem pětačtyřicet až padesát tisíc za měsíc jsem mohla vyžít…
Maruška mi do toho nechtěla mluvit, ale bylo vidět, že má o mě strach, že sklouznu někam, odkud se už nevyhrabu, ale pomoci mi jiným způsobem nedokázala – a to byla vlastně jediná, kdo mi pomoci opravdu chtěl.
A tak jsem se následující týden dohodla s Annou, že upraví můj profil na webových stránkách a přidá mi tam obě zmíněné praktiky. Chápala mě a neodsuzovala mě – kdysi si nejspíš prošla něčím podobným. Jen mě varovala, abych věděla, jaké to možná přinese pro můj život důsledky. Pořád budu vedena jako masérka, ale pokud někdy v budoucnu někdo vyhrabe můj současný profil, uvidí, že jsem se vlastně živila prostitucí. Nebylo to moc pravděpodobné, ale vyloučit se to nedalo.
Prvním zákazníkem na klasiku byl stejný muž, kterému jsem provedla svou premiérovou masáž. Nemohl uvěřit, že se jeho sen splnil a že mě bude moci skutečně opíchat. Zaplatil si rovnou celou hodinu a masáž chtěl vynechat.
Když mi zaplatil dohodnutých čtyři tisíce osm set (zarovnal to rovnou na Masaryka), šel se vysprchovat. Opět se vrátil co nejdřív a stále částečně mokrý, tak jsem ho opět, poté, co jsem se vysvlékla z županu, začala utírat osuškou. Naléhal na mě, jestli by si mohl připlatit za fingering, přestože ho nemám v nabídce, a já mu vyhověla.
Položil mě na matraci a začal se mi prsty hrabat v pochvě. Bez jakékoliv předehry to nebylo úplně příjemné, ale brzy jsem zvlhla, a pak už to šlo.
Chtěl, abych mu ho vykouřila bez kondomu, ale to jsem sice mile, avšak kategoricky odmítla. Respektoval to a už to nikdy nezkoušel. Navlékla jsem mu tedy kondom a vzala ho do pusy. Bylo to poprvé, co jsem kouřila jiného čuráka než Robertova, a taky poprvé, co jsem kouřila přes gumu – bez ní to bylo rozhodně lepší, ale nechtěla jsem nic riskovat. Nejdřív jsem při kouření klečela před ním, ale pak jsme na jeho přání zaujali polohu 69, a zatímco jsem ho já dál kouřila, on mi znovu začal prstit kundu. Teď už to bylo příjemné. Netrvalo dlouho a cítila jsem, jak to v jeho dlouhé silné kládě zaškubalo, a vzápětí už v mé puse plnil dnešní první šprcku.
Sundala jsem mu ji a udělala na ní bezpečnostní uzel. Pak jsem ji vyhodila do k tomu určeného koše. Zeptala jsem se ho, jestli si ho chce nejdřív opláchnout, nebo jen ode mě pohonit, a až bude zase plně při síle, nasadit na něj další ochranu.
Byl příliš nadržený, tak si vybral to druhé. Lehce jsem mu ho pohonila, ani jsem se nemusela moc snažit, a už mu stál opět v pozoru. Nasadila jsem mu na penis druhý prezervativ a zeptala se ho, jak to bude chtít. Položil mě na záda a napasoval se mezi mé nohy. Prohrábl mé zastřižené rezavé chloupky na mém pahorku, tou samou rukou pak začal štelovat svůj pyj na vchod do mé štěrbinky, zatímco druhou rukou mačkal mé nevelké prsy.
Pak už jen chvilička a jeho úd se vnořil do mě, až se jeho žalud zastavil o můj děložní čípek. Na tento okamžik nikdy v životě nezapomenu – právě jsem překročila hranici a vydala se na cestu, ze které není návratu. Odteď jsem prostitutka…
Nemohl se mě nabažit. Šukal mě jak králík rychlými krátkými tahy. Bylo to poprvé, co mě prcal někdo jiný než Robert, ale bylo to jiné – s Robertem jsem se milovala z lásky k němu, tomuto muži jsem se prodala s nevyřčeným příslibem, že udělám vše proto, aby jeho rozkoš byla co největší. Kdykoli jsem cokoli dělala, vždy jsem se to snažila dělat pořádně, tak teď se budu snažit být co nejlepší prostitutkou, kterou dokážu, a poskytovat ty nejkvalitnější služby, na které budu stačit, aby se ke mně moji zákazníci rádi vraceli. Hned během této první placené soulože jsem si dokázala vytvořit profesionální odstup. To neznamenalo, že by mi to nebylo příjemné, nebo že by mi na zákazníkovi nezáleželo, právě naopak, ale byla to práce, a proč by práce nemohla být zároveň zábavou?
Udělal se během tří minut.
Opět jsem mu sundala ochranu, tentokrát jsem mu ho nemusela ani pohonit, protože mu dál trčel jak trn z větve akátu, tak jsem mu jen nasadila další kondom a vyhověla jeho přání, abych si na něm zarajtovala. Klekla jsem si obkročmo tak, že jsem měla kolena a lýtka podél jeho boků, a než jsem na něho nasedla, dráždila jsem ho tím, že jsem rukou otírala jeho žalud o svou mušličku. Bylo na něm vidět, jak ho to vzrušuje, ale zároveň se už nemůže dočkat, až se napíchnu na jeho kolík a on mě opět vyplní tou svou rozměrově nadměrnou chloubou.
Konečně jsem na jeho kůl nasedla a začala odsedávat. Nejdřív mě držel za boky či zadek a snažil se mi pomáhat, pak ho však zlákala má ňadra, tak mi je začal oběma rukama třít. Nemusela jsem se bát, že by mě začala bolet stehna, trvalo to sotva sedm minut a už plnil svým spermatem další pláštěnku.
Do třetice jsem se zbavila naplněného prezervativu, pohonila mu ho, a když se mu postavil, chtěl, abych ho před další souloží pokouřila. Nasadila jsem mu na čuráka tedy už čtvrtý kondom a začala mu ho kouřit. Pak už to nemohl vydržet a chtěl mě ošukat zezadu na pejska.
Prudce do mě pronikl, ale já už tekla jak řeka, tak to nevadilo. Opět se ve mně pohyboval lačně a rychle, už však o poznání pomaleji než předtím, tak jsem si mohla soulož i já více vychutnat. Tentokrát vydržel déle, ale po deseti minutách se prohnul jak prut proutkaře, když našel vodu, a už potřetí do mě pumpoval svoje semeno – tedy naštěstí ne do mě, ale do rezervoáru prezervativu.
Teď už měl opravdu dost. Tak jsme se spolu osprchovali a vzájemně se osušili, já si oblékla župan, on oblek s kravatou, ve kterém přišel, a vrátili jsme se spolu do salónu. Bylo načase, aby mi doplatil pětistovku za fingering, na který mě umluvil. Ukázal se jako grand a dal mi rovnou Palackého. Řekl, že byl velmi spokojen, že si to moc užil a že přijde zas.
A ze mě byla kurva – kurva, která si právě začala šetřit na kauci k bytu, který jsem ještě ani nezačala shánět.
Finanční vyhlídky byly dobré a brzy jsem našla i velmi pěkný byt v dobré lokalitě, ale ve škole to fakt nešlo – ke stresové poruše se přidaly i psychické problémy z toho, že mě trápilo vědomí, že se ze mě stalo to, co se ze mě stalo. Takhle jsem si svůj život opravdu nepředstavovala. Zvládala jsem školu čím dál hůř, tak jsem nakonec s vypětím všech sil dokončila zimní semestr se všemi zápočty a zkouškami a přerušila jsem studium. Byla jsem v bakalářském programu, a tak mi na studijním vysvětlili, že přerušení může trvat maximálně tři roky, takže nejpozději za tři roky musím nastoupit do letního semestru, nebo bude mé studium ukončeno.
Začala jsem v centru pracovat šest dní v týdnu, stala se ze mě prostitutka na plný úvazek. Už jsem Jenny neodkládala jako masku, když jsem z centra po práci odcházela domů. Byla jsem Jenny, žila jsem její život a mé sny se stále více rozplývaly v dálce za obzorem.
V březnu mi strejda Břéťa s radostí oznámil, že Roberta odsoudili na deset let, a o podmínečné propuštění může zažádat nejdřív po sedmi letech. Napočítali mu toho hodně, a to v tom ani nefigurovalo mé znásilnění – a jak strejda Břéťa se škodolibým smíchem dodal, tím hůř pro něj. Dobře jsem si pamatovala, co tím myslí a tomu hajzlovi jsem to přála.
Ale v jednom měl Robert pravdu – zvykla jsem si…
Jenny 06 – Medvídek
Uplynul zhruba rok a půl od té doby, kdy jsem přerušila studium a nastoupila do centra „na plný úvazek“.
Nechala jsem si od našeho gynekologa zavést nitroděložní tělísko, díky němuž jsem se k mému štěstí úplně zbavila svého pravidelného měsíčního krvácení a mohla vysadit prášky a na radu Marušky jsem si nechala dát do prsou implantáty, ale žádné megadudy se nekonaly, jen jsem svá malá áčka nahradila po všech stránkách dokonalými béčky. Plastický chirurg, který s Queens spolupracoval, odvedl velmi dobrou práci a po několika týdnech bylo poznat, že má prsa jsou umělá, jen na pohmat, protože byla o poznání tvrdší, než originál a lépe držela tvar. K mé postavě naprosto sedla. Když se mnou náš fotograf po zhojení nafotil nové fotky pro prezentaci na webu, již předtím nemalý zájem o mé služby raketově stoupl.
Změnila jsem se, ale v některých věcech i k lepšímu: Už jsem nebyla naivní slepička, která naletí na líbivá kouzelná slovíčka nějakému krasavečkovi a proti dominantnímu nátlakovému jednání jsem se stala naprosto imunní a po kurzu asertivity jsem dokázala každé přidrzlo odkázat do patřičných mezí – tedy ne, pokud jsem na přání klienta hrála roli upejpavé subinky, to byla zas jiná záležitost, to byla práce a s mým životem mimo ni nijak nesouvisela.
Získala jsem zpátky ztracené sebevědomí a začala sama sebe brát jako profesionálku. Byla jsem hrdá, že dělám dobře svou práci a v okolí patřím k nejlepším v oboru. Ke klasice a orálu s ochranou jsem do své nabídky ještě přidala již zmíněný fingering, dále facesitting a footjob. Hned na začátku jsem si stanovila jasná pravidla, která jsem nehodlala přestoupit: Žádný kontakt sliznic! Takže žádné líbání, žádný sex bez ochrany – ani orální. Chtěla jsem být v bezpečí, a navíc jsem kontakt sliznic považovala za něco natolik intimního, že bych to nikdy nechtěla sdílet s nikým, s kým bych neměla vztah, komu bych se nechtěla dát, zkrátka to nepatřilo k práci, kterou jsem se živila…
Jen jednou jedinkrát se mi nepodařilo tyto zásady dodržet a to, když si jeden drzý klient při sexu zezadu sundal nenápadně kondom, já si toho nevšimla a on mě pak naplno vystříkal – to už jsem poznala. Nevím, co si myslel. Asi, že mu to projde. Okamžitě jsem stiskla tísňové tlačítko, a když se během půl minuty otevřely dveře, žalovala jsem strejdovi Břéťovi, co mi ten hajzl udělal. Strejda Břéťa pak vysvětlil klientovi, několik věcí: Tak zaprvé, že je v tomto podniku naposledy, pro příště má ban, když nedokáže dodržovat stanovená pravidla. Zadruhé ho vyzval, aby se mi za své nepřístojné chování omluvil. Když zkoušel machrovat a drškovat, prý proč by se měl omlouvat nějaký kurvě, dostal profesionální facku, na kterou do smrti nezapomene, ale po které nezůstala jediná stopa kromě na chvíli zrudlé tváře. Strejda Břéťa se ho klidným hlasem zeptal, jestli na celou věc změnil názor, a on se mi omluvil. A zatřetí mu vysvětlil, že se dopustil přečinu poškození cizích práv podle paragrafu sto osmdesát jedna trestního zákoníku, za což může jít až na tři roky do vězení, a pokud nechce, aby celá věc byla předána orgánům činným v trestním řízení, vhodná finanční kompenzace pro slečnu (tedy mě) činí dvacet pět tisíc korun. Pak počkal, až se pán obleče a dovedl ho k bankomatu, kde celou věc dovedli do konce. Pak mi už jen strejda Břéťa přinesl v plné výši onen kompenzační poplatek. Bylo na něj spoleh – byl to takový náš táta. Nikdy si vůči nám nic nedovolil, nikdy za žádnou z nás nepřišel s žádným sexuálním návrhem a vždy nad námi držel ochrannou ruku…
Ale stejně jsem pak následující tři měsíce byla jak na trní, jestli toto extempore nebude mít pro mě nějaké trvalé následky. Naštěstí mi vyšly všechny testy negativní.
A ještě jednou jsem takhle trnula, to, když klientovi praskla při souloži na misionáře ochrana a on to nechtěně všechno vyklopil do mě, ale tady jsem se neměla na koho zlobit, protože kondom jsem mu nasazovala já osobně a byl to kondom z našich zásob, on neměl ani na chvíli možnost s ním cokoli udělat, takže jsem si byla opravdu jistá, že se jednalo o nehodu.
Jestli jsem něco během těch mnoha měsíců opravdu nehledala, tak to byl vztah s mužem – z toho mě Robert na dlouho vyléčil.
Maruška dokončila zkouškami v předtermínu druhák a chystala se po prázdninách do třeťáku a mně bylo líto, že jsem musela z této vysněné cesty sjet na vedlejší kolej. Ale nezáviděla jsem jí – ne tou ošklivou zlou nenávistí…
A tehdy, na začátku letních prázdnin jsem poznala Medvídka.
Tohle, co teď budu vyprávět jsem se dozvěděla v průběhu času. Jedná se o jednoho pána, jeho skutečné jméno jsem se dozvěděla až mnohem později. Já jsem si ho při našem prvním setkání v duchu pojmenovala „Medvídek“ a u toho už zůstalo.
Medvídek byl zcela jiný než ostatní klienti. Návštěvu centra dostal od manželky k padesátinám. Manželka ho má ráda, ale protože velmi tvrdě pracuje, po čtyřicítce už bývala většinou na sex příliš unavená, takže na něj došlo tak několikrát (třikrát až čtyřikrát) do roka. Kromě toho oba během posledních dvou let dost přibrali – Medvídek už má při svých necelých sto osmdesáti centimetrech přes sto kilogramů a svalů je v tom pomálu – a kvalitní sex se pro ně stal dost komplikovanou, téměř nemožnou záležitostí – zkrátka se občas stalo, že přes veškerou snahu, když už na to došlo, nestálo to ani jednomu z nich za tu námahu a tím spíš je to na nějaký čas odradilo od dalších pokusů. Jí sex zas tolik nechyběl, ale Medvídek už z toho byl frustrovaný. Nebylo to tak, že by na společný sex úplně rezignovali – manželka se snažila pravidelně cvičit, on nejdřív taky, ale tělo ho zradilo…
Medvídek je profesorem na gymnáziu, je naprosto vyhořelý, protože snaha studentů cokoli z jeho náročných předmětů pochopit, je rok od roku tristnější a z kdysi úspěšného a oblíbeného pedagoga se stal tím, kdo studenty prudí něčím tak absolutně nezáživným, jako jsou jeho stále nepopulárnější předměty. Po pěti dětech a životě plném nelehkých zvratů jakož i kvůli jeho frustraci a rezignaci už se necítil na to, aby někde v nějaké jiné práci začal znovu. Už chtěl jen nějak přežít zbytek života a umřít dřív, než se jeho neduhy jako artróza, problémy s páteří, tloušťka a další zdravotní problémy zhorší natolik, že se pro něj život stane naprostým peklem na zemi.
Svoji manželku má velmi rád, nejspíš ji i miluje a stále ho ještě přes své proporce po pěti dětech a životě plným frustrace přitahuje, jinak se mu však jeho vrstevnice nelíbí. Líbí se mu děvčata ve věku jeho studentek kolem maturity či dívky ještě o několik let starší. Ale ke svým studentkám by si kvůli etice a své profesionální cti nikdy nic nepatřičného nedovolil a doby, kdy přitahoval svým charismatem, hezkým obličejem a štíhlou postavou mladá děvčata, jsou dobrých deset let nadobro pryč. Tehdy navíc byl ještě pevně rozhodnut být manželce navždy věrný.
Ale když šla před pár lety jeho manželka po dětech do práce začali se kolem ní rojit chlapi a ona manželovi téměř denně pobaveně vyprávěla, jakým návrhům z jejich strany neustále čelí, Medvídek začal žárlit a děsil se představou, že manželka jejich svodům podlehne.
Ale pak u něho jednoho dne zničehonic došlo k úplnému obratu: Najednou si uvědomil, že manželku nechce vlastnit, že mu nepatří, a to ani ta část, kterou má mezi nohama, že ji poznal jako mladou naprosto nezkušenou devatenáctiletou pannu mladší od něho o osm let, a že má ona právo, bude-li chtít, si s kýmkoli užít, aby mohla srovnávat, že jediné, co by nedal, je, kdyby mu ji někdo cizí zbouchnul nebo nakazil.
Tak si o tom s manželkou jednou promluvil, o tom, co prožil, a jak ho to najednou osvobodilo. A manželka to vzala vážně, i když, aspoň co věděl, toho nikdy nevyužila, prý neměla důvod. Ale stejného břemene zbavila i ona jeho, jen si dala podmínku, že jestli se to stane, nechce o tom, pokud možno, vědět. A přesto mu o několik let později vidouc, jak strádá, koupila takový neobvyklý dárek k jeho kulatinám.
Medvídek si na našich stránkách vybral právě mě, protože jsem nejvíc ze všech našich masérek odpovídala fotkami a popisem tomu, po čem toužil.
Zarazil mě na první pohled. Když jsem vstoupila ve svém županu do salónu, seděl trochu neohrabaně na pohovce a v obličeji měl rozpačitý úsměv. Oproti běžným klientům působil… jinak. Ne dravě, ne povýšeně, ne znuděně, ne nedočkavě. Spíš jako někdo, kdo se ocitl v neznámém cizím světě a neví, co přesně se od něj čeká, jak se má chovat. Bylo mu padesát, měl kulatou postavu (ale já za ten rok a půl už měla všelijaké klienty a naučila jsem se mít ráda všechna mužská těla, pokud byla čistá a voněla), dobrosrdečný výraz a něco v jeho očích, co jsem nedokázala pojmenovat: Laskavost? Smutek?
„Ahoj, já jsem Jenny,“ natáhla jsem k němu svou pravou ruku, abych prolomila ledy a přivítala ho. Mou postavu i mé zrzavé vlasy znal už z fotek na internetu, ale poprvé viděl mou tvář a bylo znát, že se mu líbím.
„Ahoj,“ zamumlal, trochu neobratně vstal a stiskl mou ruku. Jeho stisk byl pevný, ale přesně do té míry, aby odhalil jeho sílu, ale nepůsobil bolest či nepohodlí. Spíš jako by sliboval bezpečí a ochranu.
Chvíli jsme se na sebe jen dívali, pak jsem nasadila svůj osvědčený lehký úsměv, udělala krůček blíž k němu a dotkla se hřbetem pravé ruky jeho levé paže. „Mám ti pomoct se uvolnit?“ zašeptala jsem.
Přikývl. „Ano… rád bych,“ dodal asi po dvou úderech srdce a v jeho hlase bylo něco dětsky nesmělého.
Posadili jsme se spolu na gauč a já ho trochu rozmluvila. Ptala jsem se ho, o co by měl konkrétně zájem.
Odpověděl mi, že chce pro začátek erotickou masáž, a pak se případně uvidí.
Já jen přikývla a vysvětlila mu jemně svá pravidla, tedy žádné líbání a sex (ani orální) pouze s ochranou. Taky jsem mu vysvětlila, přestože si to mohl přečíst v ceníku, kolik která služba stojí
Přikývl a zaplatil si prozatím hodinovou masáž. Omlouval se, že je nervózní. Vysvětloval, že je v podobném zařízení poprvé, že se nedotkl od svatby před dvaceti lety jiné ženy než své manželky a že tuhle návštěvu dostal od manželky k padesátinám.
Pak jsem ho nasměrovala do koupelny, aby se svlékl a osprchoval. Dal si načas a vrátil se do sucha utřený, jen snad ještě rozpačitější než předtím.
Svlékla jsem si před ním nacvičeným ladným pohybem župan a odhalila své vnady. Pak jsem ho vzala za ruku a dovedla k velké matraci uprostřed salónu. Uložila jsem ho na břicho a připravila si olej.
Ze začátku vše probíhalo jako obvykle. Pustila jsem se do standardní procedury, rozetřela jsem mu po krku, zádech, zadku i nohou masážní olej, pak jsem se svým nahým tělem přitulila k jeho zádům, klouzala po jeho těle a svými zvětšenými prsy jsem masírovala jeho ramena a šíji. Cítila jsem, jak se pod mými dotyky nejprve napíná a potom uvolňuje, jak se mu vzrušením zrychluje dech.
Otočila jsem ho na záda a masírovala ho svým tělem zepředu. Penis měl v polotuhém stavu. Když jsem s masáží tělo na tělo skončila, začala jsem ho, jako obvykle, honit a jeho pyj celkem ztvrdl. O orál s ochranou neměl zájem, ale požádal mě, jestli bychom mohli přejít k sexu.
Přikývla jsem a nasadila mu kondom. Chtěla jsem ho pohonit a nasednout, ale on náhle rychle ztrácel erekci, cítila jsem, jak mi v ruce měkne.
Pohlédla jsem mu do očí. Místo očekávaného studu či agresivity jsem však v jeho pohledu spatřila opravdové zoufalství a smutek.
„To je v pořádku,“ řekla jsem potichu a v náhlém popudu ho pohladila po tváři.
Zkusila jsem ho vydráždit rukou, ale jediný efekt byl ten, že se z jeho zcela zvadlého penisu svlékla ochrana. Jeho mysl byla zcela určitě upnuta k jeho selhání, příliš přeplněna tíživými pocity a nervozitou.
V posledním vzedmutí naděje se tiše, skoro šeptem, zeptal: „A nešlo by to přeci jen… bez… bez kondomu?“
Tuto otázku jsem slyšela často, ale přestože mi ho bylo líto, zatvrdila jsem se a zůstala neoblomná: „Promiň, Medvídku, ale to nejde,“ řekla jsem s jemností, ale pevně.
Nezkoušel to znovu, zklamaně to přijal, jak to bylo. Místo toho ale udělal něco, co jsem nečekala: Vztáhl ke mně ruce – opatrně, téměř bázlivě, jako by se bál, že ho odmítnu. Když jsem neucukla, přivinul mě k sobě. Ne hrubě, ne dravě, ale jemně, vděčně, s něhou, kterou jsem nepoznala. Ucítila jsem, jak jeho ruce citlivě hladí mé tělo. Začal na zádech, jemně mi přejížděl po páteři, až mi z toho přebíhal příjemný mráz po zádech, hladil mou šíji, ramena…
Nechtěl mě vlastnit, chtěl mě cítit…
Jeho dlaně postupovaly níž, po zádech, přes bedra až k zadečku, který pohladil jako něco posvátného.
Nevtrhl mezi mé půlky, jak to mnozí dělali, ale pohyboval se něžně po křivkách, obkresloval je dlaněmi, hladil a hýčkal každou linii mého těla. Jednou rukou mi dál něžně hnětl zadeček, zatímco se sunul po boku přes bříško nahoru, až se konečně po zdánlivě nekonečné době dostal k mým prsům. Střídavě je bral do dlaní s takovou něhou a respektem, až se mi tajil dech.
Pak má ňadra hnětl oběma rukama, jemně, vůbec ne hrubě, jako mnozí před ním. Palci hladce přejížděl přes mé bradavky, které se pod jeho dotykem tetelily a topořily. Občas je sevřel lehce mezi prsty skoro, jako by si nebyl jistý, jestli smí.
Začal mě přitom líbat – ne na rty, respektoval, že si to nepřeju, ale líbal mě na paže, na ramena, na klíční kost, líbal má ňadra, cucal a sál mé dvorce a bradavky…
Přitom mě nepřestával hladit. Každé jeho pohlazení bylo hladové a něžné zároveň, jako by se mě chtěl nasytit všemi svými smysly, a přitom se bál, že se mu rozplynu pod rukama.
Když jsem ucítila, jak mi polibky hladí kůži na krku, na spáncích, na prsou, když se přisál k mému boltci, moje tělo samo reagovalo – cítila jsem jemné chvění mezi stehny. Cítil mě a já cítila jeho…
Jako by to vycítil, jeho ruka sklouzla pomalu po mém bříšku níž – tak jemně, tak trpělivě. Když dospěl k mému klínu, mazlil se s mými chloupky, pohladil mě zvenčí po (díky oleji) kluzké kůži mezi mými stehny, dlaní jemně zkoumal tvar mých závojíčků. Pomalými, téměř uctivými pohyby laskal mou vulvu – dotýkal se jí jen zlehka, jako kdyby se jednalo o motýlí křídla a on z nich nechtěl setřít jejich pel. Vůbec se nesnažil vniknout prsty dovnitř, ani k mému uzlíčku rozkoše. Věděl nebo snad cítil, že by masážní olej na jeho prstech mohl uvnitř ublížit. Zůstal jen na povrchu, ani se nesnažil rozevřít mou štěrbinku, jen prsty obkresloval její kontury. Přestože se ani nedotkl mého poštěváčku, velmi mě vzrušil.
Měla jsem co dělat, abych nevypadla ze své role. Tohle nebylo něco, nad co jsem se mohla jen tak povznést, něco, co bych si mohla představovat, že se to děje nějaké jiné dívce a já to jen zvenku sleduju.
Jeho jemnost, jeho opravdová touha nesměřovaly k jeho vlastnímu vyvrcholení. Směřovaly k blízkosti, k intimitě, jakou jsem dosud nikdy nepoznala. V hlavě mi běželo: „Co to sakra je? To se mi snad ještě nestalo…“
Byla jsem zvyklá, že klienti přicházejí uspokojit svůj chtíč, že jejich doteky jsou dychtivé, spěšné, sobecké. Ale tohle? Takhle se mě ještě nedotýkal nikdo. Ani Robert, ani žádný z těch, co si připláceli za ‚extra něhu‘. Tohle bylo… opravdové.
Na chvíli jsem zpanikařila – jsem přeci Jenny, která je placená za to, aby rozkoš rozdávala, ne aby ji dostávala, Ale pak jsem jen zavřela oči a na chvíli se nechala unášet tím, co mi ten cizí muž v tu chvíli dával, tím teplem, bezpečím, pocitem, že jsem pro něj víc než jen tělo.
Když se blížil konec zaplaceného času, Medvídek se ke mně ještě víc přivinul a zašeptal: „Víš, naposledy jsem byl s tak nádhernou dívkou před patnácti lety.“
Podívala jsem se na něj a v duchu se ušklíbla – myslela jsem si, že mi lže. Vždyť říkal, že je dvacet let ženatý a za tu dobu s jinou nebyl.
On, jako by poznal, co se mi ho ní hlavou, se smutně usmál a dodal: „Myslel jsem tím svou ženu. Předtím, než přestala být dívkou.“
Nevím proč, ale ta věta mě hluboce zasáhla bylo v ní tolik něhy a lásky, přestože jsem věděla, že ani jedno nepatří mně…
Poslala jsem ho do koupelny a vyrovnávala se se zmatkem, který mi vířil hlavou.
Oblékla jsem si župan.
Když se vrátil již oblečený, naposledy mě k sobě přivinul a políbil na krk a přivoněl si k mým hustým zrzavým vlasům.
Odešel a já věděla, že pokud se vrátí, dovolím mu to – dovolím mu, aby se mnou zacházel jak s princeznou, jako s někým, kým jsem kdysi byla a už nejsem, ne jako s prostitutkou Jenny…
Jenny 07 – Druhá návštěva
Uplynuly dva týdny, během nichž, jak jsem se od něj později dozvěděla, Medvídek navštívil svého praktického lékaře a vysvětlil mu svůj problém. Lékař mu předepsal Tadilecto a vysvětlil mu, jak ho užívat a jak funguje. Před další návštěvou u mě si Medvídek s dostatečným předstihem pilulku vzal, takže si byl jist, že dnes problémy s erekcí mít nebude… A neměl…
Jakmile jsem vešla do salónu, okamžitě jsem ho poznala, přestože pod mým nahým tělem mezitím vzdychaly desítky mužů. Pamatovala jsem si jeho nesmělé, vděčné oči, jeho vlídný úsměv, a hlavně něhu, s jakou se mě naposledy dotýkal. Byl jiný než ostatní – v jeho přítomnosti jsem se necítila jako automat na placenou rozkoš, ale jako žena.
Avšak zároveň jsem od začátku vnímala, že je dneska jiný než poprvé. Jeho pohyby byly jistější, a oči mu planuly touhou a něhou zároveň. Vzrušilo mě to víc, než bych si kdy připustila.
Při obvyklých formalitách, než jsem ho poslala do sprchy, se jasně vyjádřil, jaká je jeho představa o hodině, kterou si objednal. Tentokrát odmítl nabídku na masáž.
„Dneska bych se tě chtěl dotýkat, hladit tě… i ve vlasech a na klitorisu, a nechci, aby ti masážní olej působil potíže. Chci ti způsobit rozkoš, než do tebe vniknu,“ vysvětlil, a v jeho hlase zaznívala naléhavá touha po blízkosti.
Usmála jsem se na něj povzbudivě, přikývla a přijala jeho peníze. Pak jsem ho poslala se svléci a umýt a uložila peníze do skříňky.
Když se vrátil – opět důkladně osušen, všimla jsem si jednoho detailu, který mě zaujal a kterého jsem si minule nevšimla, nebo jsem to jen zapomněla – fascinovalo mě, jak má dokonale zastřižené a čisté nehty. Tehdy jsem se ho nezeptala, to až mnohem později jsem se dozvěděla, že nechodí na žádnou manikúru, ale prostě si je pomocí kleštiček takto pečlivě stříhá sám. Nějak jsem si tu jeho čistotu a pečlivost s tím svázanou s ním navždy v mysli spojila.
Když přišel blíž, začala jsem si před ním pomalu, smyslně svlékat župan. Usmál se na mě.
Jakmile ke mně přistoupil, jeho ruce mě s neskrývanou dychtivostí objaly. Cítila jsem, jak si mne k sobě tiskne, jak mu tělem projíždí žár. Hladil mě po zádech, na bocích, jemně mi čechral mé husté vlasy, jako by byl vděčný za každý kousek mé kůže a za každou vteřinu, kdy se mě mohl dotýkat. Bylo to tak něžné a opravdové, že mě to dojalo.
Nejvíc se věnoval mým citlivým prsům – mým dokonalým, pevným ňadrům, které mě činily tolik žádoucí. Miloval jejich tvrdost, tvar, vášnivě je laskal, sál mé dvorce, bral mé prsy do dlaní a mazlil se s nimi tak, jako by to pro něj bylo něco vzácného, předmět uctívání. V jeho dotecích nebylo nic zbrklého ani vulgárního – jen touha a fascinace. Každý jeho polibek na mých bradavkách ve mně rozechvíval jemné vlny vzrušení.
Nezapomínal ale ani na zbytek mého těla. Jeho dlaně prozkoumávaly má záda, klouzaly přes boky k zadečku, hladil má stehna, lýtka, tvářil se, jako by se mě nikdy nemohl nabažit. Když se dostal k mé vulvě, byl neuvěřitelně něžný – prsty ji hladil jen na povrchu, nenásilně a s úctou, a jemně dráždil můj poštěváček. Z mého klína se šířilo příjemné teplo, které jsem v záchvěvech cítila po celém těle.
Když byl jeho penis tvrdý a připravený, nasadila jsem mu kondom. Při tom jsem si všimla, jak moc se materiál napíná – jeho délka byla jen mírně nad průměrem, zato jeho šířka byla znatelnější než u většiny mužů, které jsem poznala. Dnes to bylo zcela jinak než naposled a já se neodvažovala hádat, proč tomu tak je.
Lehce jsem si pohrávala s jeho žaludem, pak jsem ho vyzvala, aby se obrátil na záda a s ladným pohybem na něj usedla. Nejdřív jsem mu ho ještě jemně honila, abych se ujistila, že je opravdu připravený, a když jsem cítila, jak mu tělem probíhají vlny napětí, dosedla jsem pomalu, hluboce a nechala jeho žalud, pak i celý penis vklouznout do svého klína.
Cítila jsem, jak se mé tělo přizpůsobuje jeho rozměrům, a vzrušení mě zalilo jako teplá vlna. Začala jsem na něm rajtovat, jemně jsem odsedávala a dosedala zase zpět, těšící se z jeho vnikání.
Byla jsem zvyklá, že většina klientů vyvrcholí během pár minut, ale Medvídek byl jiný. Trpělivě se ve mně pohyboval, přijal můj rytmus, laskal má ňadra a nehodlal nikam spěchat.
Když jsem se zeptala, zda si přeje změnit polohu, požádal mě, abych se mu nastavila zezadu. Vyhověla jsem mu, klekla si na čtyři a vyšpulila na něj svou kundičku. Když si za mě klekl a vnikl do mě zezadu, sevřela jsem víčka slastí. Jeho dlaně mě hladily po bocích a zadečku, občas mi v rychlém tempu zajel k prsům, které mi vášnivě, přesto ohleduplně mačkal.
Jeho pohyby byly harmonické, pevné a zároveň něžné. Neudržela jsem se a začala tiše vzdychat – nejprve zlehka, pak čím dál opravdověji. Nebylo to hrané. On ve mě totiž probouzel něco, co jsem u klientů skoro nikdy necítila – opravdovou rozkoš a pocit, že po mně touží, že mě opravdu chce. Že mě chce ne jako prostředek k dosažení orgasmu, ne jen mé tělo, se kterým se může ukájet, ale že mě chce jako ženu…
Když mě požádal, abych si lehla na záda, aby se se mnou mohl milovat v misionářské poloze, s potěšením jsem udělala, co po mně chtěl. Lehla jsem si, roztáhla stehna, přijala ho znovu do svého těla, tiskla se k němu a objímala ho. Jeho touha po blízkosti byla hmatatelná, a mé vlastní tělo mu odpovídalo objetím, které nebylo z povinnosti, ale z touhy. Samotnou mě překvapilo, jak moc ráda to pro něj dělám.
Bylo to příjemné a dlouhé, pak jsem ale vycítila, jak se mu začínají stahovat svaly a jak těžce dýchá. Nejdřív jsem myslela, že to na něj jde, ale pak jsem vytušila, že něco není v pořádku. Asi ho začalo zrazovat jeho tělo. Opustil mé lůno, jemně mě políbil na čelo a požádal mě, zda bych ho mohla dokončit rukou, bez kondomu, a přitom ho hladit po šourku.
Bez váhání jsem se jala splnit, oč mě požádal. Nejprve jsem mu sundala kondom, pak jsem si nabrala do rukou lubrikant, usedla mu na stehna a začala jeho penis jemně masírovat, zatímco druhou rukou jsem mu hladila varlata. Bylo to krásné, bylo to intimní. Medvídek pod mými doteky postupně ztrácel kontrolu, jeho tělo se napínalo, chvělo, a nakonec se s mohutným, prudkým výstřikem udělal do mých rukou.
Mé ruce byly zbroceny množstvím jeho semene, jak moc toho v sobě měl. Otřela jsem si je ubrouskem a šla si rychle umýt ruce, abych se mohla ihned vrátit zpět k němu. Zbýval ještě čas, tak jsem se ho zeptala, jestli by teď chtěl masáž, ale on to odmítl a zeptal se, jestli by mě mohl jen objímat, tisknout se ke mně, přitulit se a mazlit se se mnou.
Bez rozmýšlení jsem si k němu lehla, položila mu hlavu na rameno, hladila ho po hrudi a vdechovala jeho vůni – směs čistoty a touhy.
Vnímala jsem, že si potřebuje nejen vybít tělesné napětí, ale hlavně naplnit prázdnotu po něze, po lidské blízkosti. A já, místo abych jen profesionálně hrála svou roli, jsem užasle zjisila, že si to naše tiché mazlení taky užívám.
Věřila jsem, že pro něj je to zážitek, na který nezapomene. A bylo to tak výjimečné, že jsem uvěřila, že na to nezapomenu ani já.
A jedním jsem si byla jistá, totiž, že se Medvídek ke mně vrátí. A já? Já se na to, ke svému překvapení, těšila…
Jak za ním zaklaply dveře koupelny, zůstala jsem ležet na matraci, zabalená do hebkého přehozu, tělo ještě rozehřáté našimi společnými dotyky. Na chvíli jsem zavřela oči a nechala v sobě doznívat všechno, co jsem právě prožila.
Nebyla to obyčejná schůzka. Nebylo to jen o fyzickém kontaktu, o mechanickém uspokojení potřeb. Bylo to jiné… Medvídek se mě dotýkal tak, jako by v mém těle hledal něco, co sám zoufale potřeboval – teplo, něhu, opravdovost.
A já? Přistihla jsem se, že jsem mu to dávala ráda, že nešlo jen o roli. Na chvíli jsem se vedle něj cítila krásná, důležitá.
Nechápala jsem, jak se mi mohl dostat tak rychle pod kůži. Obvykle jsem si dokázala udržet odstup – profesionální hranice pevné jako skála. Musela jsem, bylo to nutné pro přežití v téhle práci.
Ale s ním? Když mě držel v náručí, necítila jsem se jako zboží. Cítila jsem se jako žena, jako někdo, koho si váží, koho chce znát nejen kvůli tělu, ale i kvůli tomu, co v sobě nese.
Jeho oči plné vděčnosti a touhy, mě zasáhly, jeho polibky, jeho hlazení – to všechno ve mně zanechalo stopy, které by neměly zůstat. Ale ony zůstaly. Všechno ve mně bylo tiché, jemné a přitom rozechvělé, jako struna, která stále ještě vibruje po posledním dotyku smyčce.
Vzdychla jsem.
Věděla jsem, že si nesmím dovolit víc, že si nesmím začít něco malovat.
Ale stejně… Bylo to hezké. Bylo krásné cítit, že můžu být aspoň na chvíli pro někoho důležitá.
Až příliš krásné… Až příliš nebezpečné…
Z koupelny se přestalo ozývat šumění vody. Bylo na čase, abych se zvedla a oblékla si župan.
Po chvíli dveře koupelny tiše klaply. Medvídek se vrátil – vymydlený a oblečený.
Když mě spatřil, jak tam sedím na gauči, zabalená ve svém županu, usmál se. Ten úsměv nebyl lačný, nebyl chtivý. Byl vděčný, opravdový a vyzařoval spokojenost. Taky jsem se na něj usmála – jemně, povzbudivě – a natáhla k němu ruku. Ne jako žena, která nabízí své tělo, ale jako někdo, kdo nabízí blízkost, pohlazení na duši.
Přisedl si ke mně bez váhání. Vzal mě jemně za ruku a políbil ji do dlaně – tak něžně, že se mi na okamžik sevřelo srdce. Ještě zbýval čas, tak jsme tam chvíli spolu tiše seděli, dýchali stejný vzduch, vnímali teplo toho druhého.
Pak se natáhl a objal mě. Tiskl mě k sobě pevně, skoro jako by se bál, že je to naposled.
A já, přestože bych si měla udržet odstup, jsem mu to objetí vracela. Ovinula jsem kolem něj paže, položila si tvář na jeho rameno a jen tak si vychutnávala tu příjemnou chvíli.
Po chvíli si Medvídek tiše povzdechl. Ne smutně – spíš jako někdo, kdo konečně našel něco, co dlouho postrádal.
„Děkuju ti,“ zašeptal. Tak prostá slova, a přesto měla váhu.
Pohladila jsem ho po tváři a řekla něco, co jsem žádnému zákazníkovi ještě neřekla, tedy pokud se nejednalo o zpropitné: „Já děkuju tobě.“ A myslela jsem to vážně.
Nakonec, když čas neúprosně pokročil, se Medvídek neochotně zvedl, ještě se ohlédl, jako by si mě chtěl takhle zapamatovat.
„Opatruj se,“ zašeptala jsem, aniž bych to plánovala.
„Ty taky,“ hlesl Medvídek a dveře se za ním tiše zavřely.
Když odešel, smutně jsem se usmála. Byl čas dát se do pucu, nasadit na tvář zpátky profesionální úsměv Jenny a připravit se na dalšího zákazníka – ale uvnitř jsem věděla, že dneska to bude těžší než obvykle…
Jenny 08 – Třetí návštěva
Medvídek se zas objednal až po dvou týdnech.
Už když jsem vstoupila, viděla jsem opět v jeho očích to něco jiného než u ostatních zákazníků. Vždycky byl něžný, ale dnes z něj sálala zvláštní odhodlanost. Předal mi peníze – dnes nejen za základ a sex, ale připlatil si dopředu i facesitting a fingering.
Jako obvykle jsme začali něhou. Už jsem věděla, co na mém těle miluje nejvíc – mé prsy. Znovu se nad nimi skláněl s obdivem, jako by v nich nacházel cosi hodného uctívání. Jeho rty nejprve kroužily po sametové kůži nad dvorci, jazykem lehounce obtahoval jemné linie mé pokožky, než se konečně přisál na bradavku. Ne prudce a lačně, ale jemně, s citem.
Sál ji pomalu a vytrvale, zatímco jeho dlaně jemně svíraly obě ňadra. Hnětl je, ale pokaždé tak, abych cítila jejich váhu a tvar, abych si připadala krásná. Ne vulgárně, ne hrubě – spíš jako někdo, kdo mi vzdává hold.
Nedokázala jsem zabránit tomu, že jsem se pod jeho doteky napnula jek tětiva luku.
Poprvé jsem zažívala, že si někdo takhle otevřeně přál, abych já sama něco opravdu prožila, ne jen posloužila. A ta myšlenka mě zvláštně hřála, i když jsem si to sama sobě přiznávala jen velmi zdráhavě.
Přejížděl mi bříšky prstů po bocích, přes záda, jemně mě hladil po vnitřních stranách stehen. Sem tam se na okamžik vrátil k mým prsům, aby se znovu přisál na bradavku a nechal ji pod jeho jazykem ztuhnout.
Cítila jsem, že bych tohle mohla snášet hodiny.
Ale pak mě tiše požádal, abych roztáhla nohy. Zaplatil si mě, mohl mi to přikázat, ale on požádal.
Vyhověla jsem mu. Rychle. Bez váhání. Otevřela jsem se před ním jako květ po východu slunce.
Jeho ruce sklouzly mezi má stehna a začaly mě laskat: Nejdřív lehké kroužení kolem poštěváčku, pak něžné masírování mé štěrbinky při jejím ústí. A pak, když ucítil na svých prstech, jak vlhnu, ponořil opatrně hluboko do mě dva prsty.
Zalapala jsem po dechu.
Nebyl hrubý, ale byl důkladný. Věděl, jak na to, aby mě rozdráždil. Palcem mi při tom mnul klitoris, zatímco jeho prsty jemně a rytmicky prozkoumávaly mou hloubku.
Snažila jsem se ovládnout, ale tak moc mě to rozpalovalo, že mě mé tělo zradilo. Má pánev se jakoby samovolně bez mé vědomé vůle pohybovala proti jeho ruce a narážela mou jeskyňku na jeho prsty, zrychlil se mi dech a cítila jsem, jak mi na kůži vyrážejí drobné kapičky potu.
A pak se k mé roztoužené skulince sklonil a začal ji lízat. Strčil hlavu mezi má stehna a přisál se přímo na mou vlhkou kundičku. Začal ji vylizovat pomalu, pečlivě. Jazykem mi brnkal o poštěváček, pak zas sjel níž, aby ochutnal mé šťávy. Vzápětí opět zanořil dva prsty do mého tunýlku, aniž by ústy přestal sát můj poštěváček.
Nedokázala jsem tomu vzdorovat. Mé tělo se napjalo a propnulo, jako by ho zachvátil elektrický proud. Snažila jsem se držet zpátky – kvůli zachování své profesionality, kvůli té drobné vnitřní obavě ukázat, jak moc mě právě on vzrušuje – ale čím víc jsem se snažila odolávat, tím mocnější vlny slasti se zmocňovaly mého těla.
A pak to přišlo – neovladatelný výbuch rozkoše. Celá jsem se zachvěla, sevřela stehna kolem jeho hlavy, zaklonila hlavu a z hrdla mi unikl hlasitý sten, jaký jsem snad doposud nikdy nevydala. Takovou extázi jsem ještě nikdy neprožila. Když vrchol konečně odezněl, zůstala jsem před ním ležet omámená a lapající po dechu a nedokázala jsem si srovnat v hlavě, co jsem to právě zažila.
Než jsem se stačila vzpamatovat, popolezl tak, že měl svou tvář jen kousek od té mé. Cítila jsem na svých stehnech, jak je tvrdý. Nasadila jsem mu rychle připravený kondom, tentokrát skoro mechanicky, jako by mé tělo fungovalo samo.
Vnořil se do mě najednou – a má ústa opět zasténala – ne bolestí, ale proto, že mé tělo bylo stále tak rozechvělé a citlivé.
Přirážel.
Přitom mě hladil po tváři, na krku, ve vlasech. A taky mě líbal na místa, která měl v dosahu svých úst – na spánky, na ucho, na krk, na klíční kost… Omylem mě políbil na rty – a když se začal omlouvat, jen jsem se na něj usmála a šeptla: „To je v pořádku…“
Cítila jsem ho v sobě hluboko. Každým tahem, každým přírazem mě ujišťoval, že tu je a že je tu pro mě.
Nezměnili jsme polohu. Tentokrát nebylo potřeba. Bylo to krásné a trvalo to nádherně dlouho. Bylo to žhavé, bylo to vášnivé a o mě se pokoušel další orgasmus. Nakonec mu však začaly docházet síly a ve svých přírazech zpomalil, až se úplně zastavil. Zůstali jsme spojeni tělem i pocity, dokud ho nakonec ze mě nevytáhl, aniž by ztratil erekci.
Lehl si na záda a ani nemusel promluvit – věděla jsem, po čem teď touží: Přesunula jsem se nad něj – kolena a lýtka opřená podél jeho hrudníku, kundičku jsem vystavila jeho pohledu. Sejmula jsem mu z penisu ochranu a začala mu jednou rukou honit penis a druhou jemně masírovat obsah jeho šourku, zatímco se jeho ruce přivinuly zpátky k mým prsům a jeho ústa se opět přisála k mé kundičce.
Nedokázala jsem ignorovat jeho jazyk a jeho rty, které mě znovu vynášely kamsi vzhůru, ani jeho ruce jejichž dlaně tiskly má ňadra jako vzácné poklady a jejichž prsty se znovu rozvibrovaly na mých bradavkách.
A když konečně explodoval ve zjevně hlubokém, procítěném vyvrcholení, dosáhla jsem druhého orgasmu současně s ním.
Po tom všem jsem se schoulila vedle něj. Dech se mi vracel do normálu jen velmi pomalu. Objímali jsme se, hladili, šeptali si něžná slůvka. Na chvíli jsem v jeho náruči usnula – to se mi při práci ještě nikdy předtím nestalo. Tak jsem se u něj cítila dobře a v bezpečí…
On však dbal na čas více než já a nechtěl zneužít toho, že jsem ve svém rozpoložení ztratila přehled. Jemně mě vzbudil polibkem na špičku nosu a zašeptal: „Za chvíli mi vyprší zaplacený čas. Musím se jít vysprchovat.“
Nabídla jsem mu, že bychom se dneska vysprchovali spolu – nejenže čas skutečně pokročil a já se musela připravit na dalšího návštěvníka objednaného naštěstí jen na masáž, ale hlavně jsem chtěla strávit zbytek zbývajícího času s ním, a ne čekáním, až opustí sprchu, jako obvykle.
Rád souhlasil.
Sprcha, přestože teplá, nás oba trochu probrala. Namydlila jsem jeho a on zase mě, já samozřejmě věnovala nejvíc pozornosti tomu kousku jeho těla, kterým do mě tak rázně pronikal, on se zase soustředil na mé prsy, kterých se opravdu očividně nemohl nabažit, a intimním sprchovým gelem mi namydlil i mou kundičku. Neodbyl však ani ostatní části mého těla. Čas nás ale tlačil, tak jsme ho spolu ve sprše nemohli strávit tolik, kolik bychom chtěli. Rychle jsme se opláchli, vylezli ze sprchy a vzájemně se osuškami důkladně utřeli.
Pak jsme se oblékli – já do svého županu, on do svého oblečení, ve kterém přišel.
Vrátili jsme se do salónku.
Chvíli jen stál, lehce nejistý, jako by zvažoval, jestli má ještě něco říct.
Přivinula jsem se k němu a usmála se. Cítila jsem se klidně, spokojeně. Jako by mezi námi něco zůstalo viset ve vzduchu – něco, co nesouviselo s penězi ani prací, něco jemného, nezachytitelného.
A pak to vyslovil. Tichým, skoro ostýchavým hlasem se zeptal: „Kolik by stálo… kdybych tě chtěl na celou noc?“
To jsem nečekala. Na okamžik jsem zaváhala. Jeho slova mě zasáhla i dojala. Cítila jsem, jak mě něco uvnitř bodlo – ne proto, že by mě urazil, ale proto, že v té otázce bylo něco neobvyklého. Nebyla to touha mít mě pro sebe, byla to touha být se mnou. Nebylo to jako pronajmout si mé tělo, byl to způsob, jak být s ženou, po jejíž přítomnosti touží, až do rána.
V hlavě se mi chtíc nechtíc spustila kalkulačka: Výpočet tarifu. Půlnoční sazba. Ztráta jiných klientů. Předpokládaná následná únava. Riziko, že se v tom budu citově příliš angažovat, že se v těch emocích utopím… Nerada jsem opouštěla ten měkký, opojný oblak, v němž jsem se dosud vznášela, ale musela jsem, jinak bych na jeho otázku nebyla schopna dát odpověď. Propočítala jsem to v duchu, a nakonec mi vyšla suma: „Dvacet tisíc.“
Vyslovila jsem to nahlas, jednoduše, bez emocí… Jen abych si dokázala zachovat rovnováhu.
On jen přikývl. Nepřekvapilo ho to. Snad to i čekal. Pak přešel k tomu druhému. Řekl mi, že jeho kapsa je teď prázdná, že si s manželkou dávají malou část příjmů stranou do jakéhosi kapesného, a to během předchozí a této návštěvy vyčerpal, že na další návštěvu si bude muset zase našetřit, protože by tím nechtěl zatížit rodinný rozpočet. Řekl to tiše, s nádechem studu, ale i s něčím jiným – s jakýmsi klukovským slibem, že se vrátí. Že to nebylo naposledy…
Usmála jsem se. Ani jsem nevěděla proč. Určitě ne proto, abych se vysmívala jeho finanční situaci. Možná proto, že jsem si poprvé od chvíle, kdy jsem se touhle prací začala živit, uvědomila, že je někdo za čas strávený se mnou ochoten utratit své poslední peníze. Někdo, kdo ten čas nevyužil jen k vlastnímu uspokojení, ale i k tomu, aby bylo dobře mně.
Můj úsměv opětoval, rozloučil se a odešel… A já si uvědomila, že v mém nitru po něm zůstalo příjemné teplo, nikoli prázdnota.
Jakmile se za ním zavřely dveře, sedla jsem si na gauč, kolena přitisknutá k hrudi, a chvíli tam jen tak seděla. Další klient měl přijít za čtvrt hodiny a já byla vysprchovaná a na jeho návštěvu připravená – fyzicky… Ale myšlenkami jsem byla stále u Medvídka.
Nasávala jsem ticho. Ještě pořád jsem cítila na rtech jeho nechtěný polibek, v mém nitru jemně doznívaly oba prožité orgasmy. Ještě pořád to ve mně žilo. A na chvíli, jen na malou chviličku, jsem sama sobě dovolila snít.
Seděla jsem tam na gauči, rukama stále svírající klopy mého županu, tělo ospalé, ale ještě plné vibrací z toho, co se stalo… Přechod zpět do každodenní rutiny byl mnohem těžší než obvykle…
Musela jsem se donutit soustředit myšlenky na to, co bylo v nejbližší době přede mnou. Ale nebylo to tak snadné. Zavřela jsem oči a naslouchala zvukům. Byl to tichý večer, bez větru, bez deště. Všechno jako vždycky. Ale ve mně samotné byla změna. Uvědomila jsem si, že už se nedokážu v životě soustředit jen na práci – život je hra, moje hra, moje vlastní… Ta malá chvíle potěšení způsobila změnu a já cítila, že už nikdy nebudu stejná jako předtím… Před ním.
Znovu jsem se podívala na hodiny. Přistoupila jsem k zrcadlu a rychle jsem si učesala rozcuchané vlasy, pak jsem zůstala stát před zrcadlem. Na chvilku jsem se zadívala na svůj obraz. Cítila jsem se dobře jako už dlouho ne…
Už jsem byla opět vyrovnaná a připravená přijmout dalšího klienta… Ale věděla jsem, že jsem se uvnitř změnila…
Jenny 09 – Anastasia
Uběhlo několik měsíců, venku už vládl listopad – nevlídný a studený, ale šedivý marast byl občas přerušen slunečným dnem, jako by se příroda nedokázala rozhodnout, jestli se už odevzdat nadcházející zimě, nebo ještě bojovat. Podobně rozkolísaná jsem se cítila i já.
Dřív bych se touto dobou už těšila na Vánoce a řešila, jaký dárek komu koupím pod stromeček. Nyní jsem místo toho bilancovala a řešila, co dál se svým životem. Blížil se opět konec zimního semestru. Jestli jsem chtěla navázat na své studium, musela jsem do letního semestru nastoupit v tomto, nejpozději v příštím školním roce, jinak se mé přerušení administrativně změní v ukončení.
Měla jsem našetřeno dost. Víc než dost. Po dvou letech od chvíle, kdy jsem vyměnila skripta za masážní salón, kdy jsem svlékla svůj dosavadní život i s mým pravým jménem a přijala roli Jenny, byla na mém účtu v bance částka převyšující tři a půl milionu. A to jsem odvedla přes půl milionu na daních a z něčeho jsem musela ty dva roky žít. To, co zbývalo, bylo i přes rostoucí inflaci dost nejen na to, abych bez existenčních starostí dokončila studium, ale i na nový začátek.
Původní plán byl jasný: Pracovat, vydržet, našetřit, vrátit se. Ale tento plán se postupem času začal rozplývat v mlze, jak se do mého života začaly vkrádat pochybnosti. Už jsem nebyla tou holkou před dvěma roky, která věřila, že jí svět leží u nohou. Učení, které mě dřív naplňovalo a bylo pro mě výzvou, teď působilo vzdáleně a cize. Dokázala bych ještě vůbec sedět celé dny nad knihami jako dřív, když jsem mezitím poznala rychlé peníze a zvláštní moc, kterou mi mé tělo nad muži skýtalo?
Nebyla jsem naivní, věděla jsem, že s věkem o tuto moc přijdu a žádná žena není méně přitažlivá než zestárlá vyžilá uvadlá prostitutka. Žila jsem skromně, na rozdíl od některých svých kolegyň jsem nikdy neztratila smysl pro proporce a nepřestala myslet na zadní kolečka – neztratila jsem ze zřetele, proč dělám to, co dělám, že je to prostředek, jak dosáhnout cíle, nikoli životní styl. Naprostou většinu peněz jsem si ukládala na spořící účet nebo investovala, ale přesto jsem si připadala, jako bych přešla přes řeku, a most za mnou strhl její proud. Dostala jsem se tak na břeh jiného světa a já nevěděla, jestli se v něm natrvalo zabydlím, nebo seberu odvahu přeplavat zpět.
Něco se už nezmění: I kdybych chtěla sebevíc, nikdy už nepřestanu být tou, která spala s muži za peníze. Ale je to v dnešním světě opravdu tak důležité, nebo je současnost či budoucnost milosrdnější než minulost a dokáže pochopit a přijmout padlou ženu bez pohledu skrz prsty?
Pohrávala jsem si s tou představou oznámit v centru, že s Novým rokem končím a vracím se do školy. Každé ráno jsem si říkala: ‚Musím si to už rozmyslet,‘ a každý večer jsem si uvědomila, že jsem opět nenašla sílu se rozhodnout a jen rozhodnutí odsunula na další den. Přitom jsem uvnitř věděla, že pokud se včas nerozhoupám letos, příští rok to bude mnohem těžší.
Na Medvídka jsem nezapomněla, naopak – vzpomněla jsem si na něho několikrát do týdne. Jeho tvář v mé paměti pozvolna vybledla, ale samotná vzpomínka na něj a to, jak mi s ním bylo, nikoli. Byl tak jiný než ostatní, jako si člověk někdy pamatuje úsměv neznámého spolucestujícího, který se na něj usmál v tramvaji – malý záblesk lidskosti, který navzdory času nezapadne mezi ostatní. Mou náručí prošlo od jeho poslední návštěvy na tři čtyři stovky mužů, někteří z nich i opakovaně, proto vídajíc tolik nových tváří jsem si jeho rysy po tolika týdnech, vlastně po několika měsících, nedokázala vybavit, ale tu něhu, ten přístup, ten klid, který přinášel, ten se mi vybavil, kdykoli jsem na něj pomyslela. Vrátí se ještě, jak slíbil? A jestli ano, nebude už pozdě, pokud se přeci jen odhodlám vrátit se do školy?
Měla jsem právě pauzu a opřena na chodbě o parapet jsem zamyšleně hleděla do té sloty za oknem, když zazvonil telefon.
Marcelka, která měla právě službu u telefonu zvedla sluchátko chvíli s kýmsi hovořila, pak na mě zavolala: „Jenny, to je pro tebe.“
Byla jsem zvyklá, že někteří zákazníci si chtěli domluvit termín přímo se mnou, tak jsem převzala podávané sluchátko, poděkovala Marcelce pohledem a představila se: „Tady Jenny…“
„Ahoj, Jenny, asi si mě nepamatuješ. Byl jsem u tebe třikrát zhruba před čtvrt rokem. Naposled jsem se tě ptal, kolik by stála celá noc s tebou. Říkala jsi, že dvacet tisíc. Stále to platí?“
Jakmile jsem zaslechla ten hlas, sotva pozdravil, poznala jsem ho – byl to Medvídek. Ten hlas mi projel páteří a příjemně zamrazil, jako když někde nečekaně zaslechnete známou melodii, při které jste prožili něco krásného.
„Ano, stále to platí…“ vydechla jsem a nemohla potlačit dobrou náladu, která mě naráz prostoupila, když jsem si uvědomila, že opět mluvím s ním. V duchu se už začala těšit, že zase přijde – a tentokrát na celou noc.
„Měla bys na mě čas od pátečního odpoledne do sobotního oběda?“
‚Od odpoledne až do oběda? To bylo mnohem víc než jen noc,‘ přemítala jsem v duchu.
V sobotu jsem měla mít volno, na pátek se dosud objednal jen jeden můj pravidelný klient, ale asi by nebyl problém přeobjednat ho na středu – nebylo by to poprvé. Centrum by asi přimhouřilo oko, kdybych pro sebe na celou tu dobu zabrala jeden salón – nikdy nebyly plné zároveň všechny… A Medvídkovi jsem nedokázala, a ani nechtěla říci ‚ne‘…
„Ano, měla,“ slyšela jsem se odpovědět ještě dřív, než mi to celé proběhlo hlavou.
„Přijel bych pro tebe před Queens kolem čtvrté. Ubytujeme se v hotelu, pak bychom šli na procházku, na večeři… a pak přespání, snídaně, společné dopoledne a oběd. Pak tě odvezu zpátky. Souhlasíš?“
Takže mě chce odvézt pryč. Escort jsem nedělala a normálně bych takovou nabídku na služby mimo masážní centrum odmítla – bez strejdy Břéti za zády, bez jistoty, riskovat s někým cizím… Ale Medvídek pro mě nebyl cizí, i když jsem ho nijak dobře neznala. Uvnitř jsem věděla, že to, co jsme spolu prožili, nemohlo být falešné – k němu prostě úskok nepatřil… Cítila jsem, že jemu mohu a chci věřit…
Proto jsem souhlasila.
Pátek se vydařil. Byl to chladný, avšak od rána nečekaně slunečný den.
Přišel včas. Měl na sobě oblek s kravatou a přes něj kabát z kašmíru a na hlavě klobouk. Nevím, zda ten oblek byl na míru, ale dokonale mu seděl a slušelo mu to i s jeho postavou. Takhle oblečeného jsem ho viděla poprvé, a přesto jsem viděla, že si v tom obleku nepřipadá nepatřičně, že nosit ho je pro něj naprosto přirozené. Voněl stejnou příjemnou kolínskou jako při předchozích návštěvách – je zvláštní, jak se mi to v souvislosti s tou vůní tak náhle vybavilo, jako by u mě byl naposled včera.
To, jak báječně vypadal působilo až nepatřičně v kontrastu se starým vozem, ke kterému mě přivedl, ale právě v tom bylo cosi dojemného: Šetřil, ale na sobě, ne na mě…
Otevřel mi dveře, a když jsem se usadila, odvezl mě do lázeňské čtvrti, kde zaparkoval na dvoře známého solidního čtyřhvězdičkového wellness-hotelu ‚Anastasia‘.
Trochu ve mně hrklo, když jsem si uvědomila tu zvláštní shodu… ‚Vzkříšení – to bych potřebovala,‘ pomyslela jsem si.
Zastavil, vystoupil, otevřel dveře na straně spolujezdce a podal mi ruku, aby mi pomohl vystoupit – jemné starosvětské gesto, které mi vyrazilo dech.
Na recepci bylo vše připraveno: Pokoj pro dva objednaný na jeho jméno, moje anonymita zajištěna. Všechno vyřídil s klidnou samozřejmostí, a pak mi oznámil: „Na šestou máme objednanou pivní koupel pro dva a na zítra dopoledne masáž a saunu.“
Když jsme se ubytovali, čekala jsem, že se nebude moci po takové době dočkat a začne mě svlékat sotva za námi zamkne dveře, ale on mě jen vzal za ruku a zeptal se: „Můžu tě obejmout?“
Jen jsem přikývla a on mě sevřel v náručí a políbil na krk.
Pak navrhl jít před koupelí na procházku, Když jsem ráda souhlasila, protože tento den se počasí skutečně vydařilo, zeptal se mě, jestli by mě při procházce mohl držet za ruku. GFE sice nebylo něco, co bych měla v nabídce, ale v jeho případě nešlo o službu – mně samotné udělalo radost těšit se chvíli iluzí, že s někým chodím, že patřím k někomu, komu na mně záleží. Pro tuhle chvíli jsem nebyla Jenny z katalogu.
Vyšli jsme ven. Bylo chladno, ale slunce klonící se pozvolna k západu doposud zlatilo střechy domů a oživovalo park, v němž spadané listí šustilo pod našimi kroky. A my šli pomalu, tiše, ruku v ruce. Občas jsme se na chvíli zastavili, on mě objímal, líbal na krk, na tvář – opatrně, s úctou, jako by mě tím chránil před hrubostí okolního světa. A já se opakovaně přistihla, že mu jeho objímání a polibky bez přetvářky oplácím.
‚Možná,‘ napadlo mě, ‚to není iluze. Možná je tohle skutečnější než všechno ostatní.‘
Po návratu do hotelu jsme vystoupili z výtahu a vrátili se na pokoj. Jakmile za námi zamkl dveře, obrátil se ke mně a pravil: „Než vyrazíme do wellnessu, musíme se převléct do županů. Chceš soukromí?“
Usmála jsem se té ohleduplnosti a odmítavě zavrtěla hlavou: „Klidně zůstaň,“ a začala se pomalu a svůdně vysvlékat ze svých šatů. On se též začal vysvlékat ze svého obleku a bylo vidět, jak se nemůže dočkat, až mě opět uvidí nahou, a jak se musí přemáhat, aby své oblečení opatrně svlékl a pověsil na ramínko, namísto toho, aby ho ze sebe strhal.
Zůstali jsme stát naproti sobě – oba nazí, odhalení, a přitom jsem cítila něžnou, křehkou atmosféru. Pomalu ke mně přistoupil, objal mě a přitiskl se ke mně. Bez spěchu mě hladil po zádech a líbal na šíji a ramena, zanořil prsty do mých hustých rusých vlasů. Jeho doteky byly tak jemné, tak příjemné, že jsem mu je nedokázala neoplácet. Když konečně pohladil má ňadra, tak mě vzrušil, že mé bradavky pod jeho dlaněmi ztuhly.
Pak se zarazil, jako kdyby si uvědomil, že přestoupil nějakou hranici, kterou si v duchu slíbil dodržet, odtáhl se, sklopil oči a šeptl: „Promiň.“
Ale co bych mu měla promíjet? Že mi bylo v jeho náruči tak dobře?
Bez dalšího slova jsme si oblékli připravené hotelové župany a nazuli hotelové trepky, společně jsme opustili náš pokoj a sjeli přivolaným výtahem dolů do wellness-centra v suterénu.
V lázních nás recepční přivítala s úsměvem, a když jí Medvídek odevzdal kartičku s poukazem, odvedla nás do samostatné místnosti s velkou, prostornou nerezovou vanou. Nejprve ji z části napustila pivem jejich výroby, zbytek doplnila horkou vodou a do ní nasypala několik hrstí drceného chmele. Potom nám vysvětlila, že vana se za tři čtvrtě hodiny sama vypustí, a pak bychom měli vylézt a aspoň čtvrt hodiny relaxovat na připravených lehátkách. Poté nám ukázala, jak obsluhovat pípu, na kterou bylo lze pohodlně dosáhnout z vany, ukázala i na dva plastové půllitry vedle ní a řekla nám, že během celé procedury můžeme vypít piva, kolik hrdlo ráčí, že je to zahrnuto v ceně.
Jakmile odešla, svlékli jsme ze sebe župany a odložili je na lehátka, pak jsme spolu nahatí vklouzli do vany a usedli naproti sobě. Voda byla příjemně horká, lehce šimrala kůži a voněla po chmelu a sladu. Jak jsme byli ponořeni až po krk, pára stoupala vzhůru a vytvářela kolem nás intimní opar.
Nejprve jsme jen vychutnávali lázeň, popíjeli jím načepované pivo a povídali si – on o tom, jak dlouho už chtěl něco podobného zažít, já o svých snech a plánech, které se asi nikdy nenaplní. Ale jak nás postupně prostoupilo teplo koupele a vypité pivo začalo, jak má ve zvyku, odbourávat bariery, začali jsme se spolu mazlit.
Přitáhl si mě na klín, objal mě pažemi kolem pasu a zabořil tvář do mých měděných vlasů. Líbal mě – do mé hřívy, na krk, na prsa, jeho ruce mě hladily hladově, ale přitom jemně. Jeho doteky byly čím dál odvážnější, a když mě začal hladit mezi stehny a prsty mi pronikl do klína, slastně jsem vzdychla a položila hlavu na jeho rameno.
Neodolala jsem a začala mu jeho něžnosti oplácet – vzala jsem jeho tvrdý penis do ruky a začala ho pomalu jemně honit. Chvíli mi to dovolil, ale pak mě chytil za zápěstí a zašeptal: „Nech to na potom, prosím…“
Porozuměla jsem mu: V jeho věku si nebyl jist, jestli by se později ještě vzmohl, kdyby teď vyvrcholil. Chtěl být v noci plně připraven. Respektovala jsem to, a přitom jsem obdivovala jeho sebeovládání, že mě i navzdory slasti, kterou jsem mu působila, dokázal včas zastavit.
On však svými něžnými prsty pokračoval, dokud mě nepřivedl na vrchol. Snad proto, že jsem byla obklopena tou horkou vodou a tou vůní chmele, tentokrát můj klimax sice nedostoupil až tak závratného vrcholu, na který mě dostal naposled, ale zato mě se stejnou intenzitou svíral a neopouštěl déle než minutu. Tentokrát jsem sténala jen tichounce s tváří zabořenou do jeho krku, abych svými vzdechy neponičila zázračnou křehkost onoho okamžiku.
Pak jsme spolu jen tiše seděli v obětí, opláceli si vzájemně jemné doteky a popíjeli pivo…
Když se vana začala vypouštět, vylezli jsme z ní (on mi galantně pomohl), pod sprchou jsme ze sebe spláchli kousky chmele, které na nás ulpěly, vzájemně se osušili do velkých froté osušek a zabaleni do příjemných dek s krátkým jemným vlasem jsme se uvelebili na lehátkách vedle sebe. On ještě neopomněl načepovat oba půllitry a přinést nám je. Cítili jsme se koupelí zmámení a spokojení, měla jsem pocit, že jsem teď a tady, s ním, a svět mimo tuhle místnost neexistuje, nezáleží na něm… Studené pivo klouzající do krku příjemně zevnitř chladilo z koupele naakumulovanou horkost…
Po návratu do pokoje jsme se opět svlékli. Byli jsme z koupele stále ještě rozpálení a vláční, ale teď, když jsme stáli proti sobě opět nazí, chtěla jsem odkládanou rozkoš konečně dovést do konce. Bez jediného slova jsem k Medvídkovi přistoupila a energicky jeho zavalitou postavu objala. Přemohla mě touha cítit jeho pokožku na své. Tiskla jsem ho k sobě a svými prsty ho hladila mezi lopatkami. Náš dech se zrychlil a já se ho jemně snažila dotlačit k okraji postele, abych ho na ni položila. Nebylo to jen o něze, bylo to i o touze vnímat ho všemi smysly včetně chuti.
Medvídek, vyčerpaný z posledních chvil v lázni a stále ještě silně vzrušený, neodolal. Na chvíli mi podlehl. Pomalu mě přitahoval k sobě a naše těla se znovu spojila v něžném, ale zároveň vášnivém objetí. Znovu jsem mu jemně jezdila rukama po jeho zádech a na chvíli zapomněla na všechno ostatní. V jeho náruči jsem se cítila v bezpečí, a přesto, nebo právě proto mě to nutilo chtít víc, ještě víc.
Ale v tu chvíli mě Medvídek prudce zastavil, ačkoliv mu tělo stále napovídalo něco jiného.
„Počkej, teď ne,“ řekl klidným, ale nesmlouvavým hlasem, „Musíme se obléct na večeři, máme na to tak čtvrt hodiny. Kdybychom se do toho teď pustili, bylo by to uspěchané a nebylo by to ono. Neboj se, po večeři bude čas…“
Pohlédla jsem mu zdola do očí, chvíli ještě v nitru zápasila se svou touhou, ale věděla jsem, že má pravdu, a sebeovládání zvítězilo. Zklamaně jsem v sobě cítila určitou nenaplněnost, avšak uvědomovala jsem si, že odklad učiní to, co nás čeká po večeři, ještě lepším a dokonalejším. Teď ho pustit byla jen malá oběť za to, mít ho po večeři mnohem víc.
Souhlasně jsem se na něj usmála.
Aniž bychom na sebe promluvili, odtáhli jsme se od sebe. On se začal oblékat do toho, co před odchodem do lázně odložil, a já si na spodní prádlo a samodržící punčochy oblékla šaty, které jsem si kvůli dnešní večeři vzala s sebou.
Když jsme byli oba připraveni, vyrazili jsme do restaurace. Mezi námi stále zůstávalo to ticho plné očekávání, které nebylo potřeba zmiňovat, a přesto jsme ho oba cítili.
Jakmile jsme vstoupili do restaurace, ujala se nás obsluha. Medvídek obsluhující slečně předal poukaz na tříchodové menu pro dva a ona nás usadila k již připravenému stolu pro dva. Pak odešla, abychom měli čas v klidu si vybrat. Otevřeli jsme nabídku, ale já se v tom moc nevyznala, většina z toho pro mě byla novinka. Mohli jsme si z několika jídel vybrat předkrm, z několika jídel hlavní chod, a nakonec z vloženého lístku dezert. Tušila jsem, že bych si pochutnala, ať bych si vybrala cokoliv, všechno to znělo tak dobře, že jsem si nebyla jistá, co vlastně bude nejlepší.
„Co si dáš?“ zeptal se mě Medvídek, když už jsem byla v koncích. Bylo mi jasné, že se nezeptal proto, aby mě popostrčil k rozhodnutí, ale proto, že přišel nabídnout radu, pokud o ni budu stát.
„Co bys mi doporučil?“ odpověděla jsem mu s úsměvem otázkou.
Nezaváhal a okamžitě mi odpověděl: „Jako předkrm bych ti doporučil telecí tatarák s lanýžovou pastou a vejcem 63. Jestli jsi už někdy tatarák jedla, věř mi, že tohle ti bude chutnat naprosto jinak. Mám klasický tatarák rád a vím, kam bych tě na něj pozval, kdybys chtěla ochutnat dle mého soudu ten nejlepší široko daleko, ale tohle je úplně jiné jídlo a myslím, že ti bude chutnat… Jako příloha jsou k tomu velmi jemné topinky. Pokud patříš mezi ty, které mají k tataráku výhrady, pak bych ti doporučil ty tygří krevety v citrónové omáčce, ty jsou také vynikající. Podávají k nim opečenou bagetku.“
„Dám na tebe a zkusím ten tatarák,“ usmála jsem se na něj, „A co hlavní chod?“
„Myslím, že u něj nic nepokazíš, ať si dáš cokoli. Já si dám ten wagyu rib-eye steak z japonského hovězího, a doporučuji ho i tobě.“
Podívala jsem se do nabídky a zhrozila se: „Ale vždyť ten japonský steak je hrozně drahý!“ Tolik bych za jídlo nedala ani při mých milionech na kontě.
„Nemusíš mít obavy. Já jsem zaplatil poukaz, a tedy vše kromě pití je už v ceně, ať si z nabídky vybereš cokoli,“ ujistil mě, „Máš pravdu, že za tu cenu v lístku bych si ho nemohl dovolit.“
„Dobře, dám na tebe. A dezert?“
„K hotelu patří i cukrárna, takže si je vyrábějí sami. Já si dám to jahodové Tiramisu, ale ty si dezert vyber podle své chuti. Dej si, co máš nejradši.“
„Dobře, zkusím tu pistáciovou špičku.“
„A co si dáš k pití?“ ptal se a zároveň mazal krajíc bagety, která byla spolu s bylinkovým máslem na stole jako amuse-bouche. „Doporučuji ti, aby sis nedávala nic sladkého nebo chuťově výrazného.“
„Proč?“
„To je překvapení.“
„Co si dáš ty?“
„Karafu s perlivou vodou.“
„Bublinky já moc nemusím,“ namítla jsem, „tak si dám neperlivou…“
Medvídek krajíc domazal a podal mi ho. Nečekala jsem to. Myslela jsem, že to maže pro sebe. Od té doby, co jsem byla pro své rodiče mrtvá, jsem nezažila, že by o mě někdo pečoval. Já vím, je to pitomost, maličkost, ale vyhrkly mi slzy do očí. Bagetu jsem vděčně přijala. Další plátek namazal sobě, a pak zase mně, a tak pokračoval, dokud bageta nedošla. Pak zapálil zapalovačem svíčku na stole. Netypovala jsem ho na kuřáka – ty většinou čichem poznám. Teprve později jsem se dozvěděla, že je zvyklý s sebou vždy nosit zapalovač, přestože je nekuřák. Už se mu to mockrát vyplatilo.
To už ale u nás opět stála stejná obsluha jako předtím a ptala se, jestli máme vybráno.
Medvídek objednal, na čem jsme se dohodli, a navíc si řekl o dvě číše sudového rulandského modrého z vinného lístku k hlavnímu chodu a půllitrovou láhev pět let starého ledového vína Pálava k dezertu. Nic mi to neříkalo. Když jsem si jako malá v Petiškovi četla o tom, jak se tam starověcí Řekové napájeli míšeným vínem, představovala jsem si, že to chutná asi jako vinný mošt, když jsem pak o několik let později poprvé ochutnala víno, přišlo mi kyselé a trpké a bylo to pro mě obrovské zklamání. Holky ze třídy, co měly s vínem více zkušeností, mi říkaly, že krabicová vína, co si kupují, jsou docela sladká, ale když jsem ochutnala, stejně to nebylo nic moc, navíc jsem se ve složení dočetla, že jsou doslazovaná cukrem – a druhý den mě po něm bolela hlava…
Nechala jsem to na něm, ty názvy mi nic neříkaly, ale když jsem se dokázala přemoci a vypít víno při přípitku na tátových narozeninách, pro Medvídka jsem se hodlala obětovat také.
Než obsluha přinesla předkrm, povídali jsme si a Medvídek mě při tom držel přes stůl za ruku. Nijak mě netiskl, jen jemně svými prsty svíral ty mé a palcem mi něžně hladil klouby na prstech a hřbet ruky. Hleděli jsme si do očí a mě se líbilo, jak v té blankytné modři jeho duhovek tančí obraz plamínku svíčky na stole.
Pak už obsluha servírovala předkrm a vypadalo to nádherně. S předkrmem přinesla i obě karafy a sklenice na vodu. Medvídek mi popřál dobrou chuť, a pustil se do jídla. Abych se nedopustila žádného faux pas, sledovala jsem, co dělá on, a snažila se ho (myslím, že úspěšně) napodobit. Měl pravdu – opravdu to bylo výborné a opravdu to chutnalo úplně jinak než tatarák, který jsem už párkrát měla. Ten rosolovitý žloutek mě málem vystřelil z lodiček a chuť lanýže jsem si okamžitě zamilovala.
Když jsme dojedli, pozorná obsluha odnesla prázdné talíře a vše ostatní, pak se vrátila nejprve se dvěma číšemi temně rudého vína připomínajícího krev a vzápětí servírovala hlavní chod. Jestli byl předkrm hlavně pastva pro oči, hlavní chod mě úspěšně sváděl i svou vůní. Bylo to výborné a Medvídek mě nabádal, ať k tomu upíjím víno ze své sklenice. Je pravda, že víno jsem zatím vždy pila samotné, nikdy jako doplněk k jídlu. Měl pravdu – k masu bylo skvělé, i když jemně drhlo na patře. Naštěstí ty porce nebyly příliš velké, jinak bych nejen neměla místo na dezert, ale hlavně bych později nebyla schopna podat výkon hodný částky, na které jsme se s Medvídkem dohodli, a to by má profesionální čest utržila pořádnou ránu.
Pak přišel konečně na řadu dezert a Medvídek nechal otevřít požadovanou láhev. Do spolu s lahví přinesených úzkých číší, nalil víno, a poradil mi, abych ještě před dezertem víno trochu ve sklenici roztočila, a pak k němu přivoněla, sám mi ukázal, jak na to. Vonělo nádherně a sladce. Nikdy bych neřekla, že takhle může vonět víno. Medvídek ze své sklenice trochu upil a pokýval spokojeně hlavou. Taky jsem se napila a rázem jsem opět byla devítiletou holčičkou, co si nad Petiškou představovala chuť vína – ano, tohle bylo ono, žádný mošt, takhle jsem si představovala, že víno chutná, jen jsem později nevěděla, že takto chutnající víno skutečně existuje. Už jsem ani nevěděla, jestli budu chtít dezert – tak sladké, tak lahodné, tak lehké…
Medvídek mi nalil z mé karafy do sklenice vodu a poradil mi, ať si své chuťové pohárky před dezertem propláchnu vodou, aby sladkost vína nepřebila sladkost dezertu, totéž pak, až se vrátím k vínu. Chutný dezert v nás zmizel během chvíle, a pak už jsme jen seděli nad tím výborným vínem, a vždy, když nám klesla ve sklenicích hladina, Medvídek nám dolil, dokud bylo co. Přitom jsme si povídali a mně se po obou vínech trochu rozvázal jazyk – možná trochu víc, než bych chtěla – a tak jsem se slyšela, jak mu vyprávím o svém dilematu, jestli se letos vrátit do školy, jestli na to ještě mám – zejména u matematiky jsem se děsila, že už jsem všechno zapomněla, že mé myšlení během těch dvou let zakrnělo – povídala jsem mu o té řece a o tom že nevím, jestli mám odvahu ji přeplavat…
Medvídek byl výborný posluchač, a asi, že byl ženatý, dokázal dobře rozpoznat, kdy chce žena poradit, a kdy se potřebuje prostě jen vypovídat. Správně pochopil, že v tuto chvíli se jedná o ten druhý případ, tak se pro mě rád stal vnímavou citlivou vrbou. Opět mě při tom držel za ruku a hleděl mi do očí.
Když jsme dopili, dal nenápadně znamení obsluze a zaplatil za pití i se spropitným. Pak vstal, odsunul mi židli, pomohl mi vstát a nabídl mi rámě, abych se do něho mohla zavěsit.
Jenny 10 – Anastázie
Cestou zpátky na pokoj už jsem skoro nevnímala okolí. Ne proto, že bych byla opilá, ale proto, že mé tělo bylo napjaté jak struna a každý krok mě posouval blíž k okamžiku, který jsem celé odpoledne a večer toužila naplno prožít. Vzpomínky na mou ruku v té jeho na procházce a v restauraci mě jen tím víc rozechvívaly. V hlavě jsem měla jedinou myšlenku: ‚Chci ho!‘
Chci ho ne jako muže, kterému prodávám svůj čas, ale jako někoho, s kým opravdu toužím být – teď a tady.
Když jsme konečně dorazili na pokoj, stačilo jedno tiché klapnutí zámku dveří a všechny zábrany padly. Vrhla jsem se mu do náruče a on mě chytil s takovou silou, až ze mě unikl přidušený smích. Začali jsme se překotně svlékat, jako by nás snad oblečení pálilo na kůži – vůbec to nebylo podobné pomalému odkládání oděvu při návratu z procházky. I Medvídkovo železné sebeovládání konečně vzalo za své.
Mé šaty sklouzly na zem, jeho košile je následovala hned vzápětí. Medvídek mi stáhl kalhotky po stehnech a odhodil je kamsi stranou, zatímco já mu rozepínala pásek a zip kalhot a stáhla jsem je z něho i se slipy. Brzy jsem zůstala jen v punčochách…
Byli jsme nazí. Konečně. A okamžitě jsme se hladoví po doteku na sebe vrhli. Mé tělo se tisklo na jeho, vnímala jsem každý jeho sval, každý jeho fald, každou kapku potu, který mu (a teď i mně) zvlhčoval kůži. Dlaněmi mě objímal kolem zad a boků, jeho prsty zkoumavě klouzaly po mých křivkách, jako by si mě chtěl zapamatovat nazpaměť.
Nechal v pokoji rozsvícené jen tlumené světlo lampy na nočním stolku – bylo dost světla na to, abychom se viděli, a dost tmy na to, abychom vnímali spíš doteky než pohledy.
Vklouzli jsme spolu do postele, ruce i rty stále zaměstnané. Přejížděla jsem mu dlaněmi po hrudi, hltala jeho horkou kůži skrze polibky a lehkým škrábáním nehty. Medvídek mě položil na záda a jeho pohled sklouzl dolů k mým prsům. Má nádherná, dokonalá ňadra se vzdouvala při každém nádechu. Bez odkladů se k nim sklonil, líbal je, sál bradavky, které okamžitě ztvrdly, a hnětl mé prsy v dlaních, zatímco já sténala blahem a tiskla mu hlavu k sobě.
Jeho ruka sklouzla níž – hladil mé bříško, pak klouzavým pohybem zamířil mezi moje stehna. Přehnal přes jejich vnitřní stranu vlnu něžných doteků, a pak začal prsty jemně laskat mou vlhkou kundičku. Jedním prstem vklouzl dovnitř a zkoumal mou horkost a těsnost. Pak přidal druhý prst a rytmicky mi protahoval vzrušenou lasturku, zatímco palcem jemně kroužil po naběhlém poštěváčku. Prohnula jsem se v zádech, hlasitě zasténala a v prstech sevřela prostěradlo.
Medvídek se sklonil níž, zabořil obličej mezi má rozevřená stehna a jazykem začal lízat můj poštěváček. Lehce ho olizoval, pak sál, a nakonec ho jemně svým drsným jazykem třel, až se celé mé tělo rozechvělo. Dráždil mě jím rytmicky a trpělivě, dokud jsem nad sebou úplně neztratila kontrolu. V tu chvíli jsem zaklonila hlavu a vyrazila ze sebe hlasitý sten, jak mě zasáhla první vlna orgasmu. Mé tělo se svíjelo a vlnilo a Medvídek zjevně vnímal mou slast, kterou mi právě způsobil.
Jakmile jsem se vzpamatovala, začala jsem mu oplácet jeho péči – sevřela jsem jeho tvrdý úd v ruce, byl napjatý, pulsující, horký. Jemně jsem ho laskala, přejížděla palcem po jeho naběhlém žaludu, sledovala, jak se mu krátí dech.
Oba jsme byli připraveni, oba jsme to chtěli.
Ale v ten moment se Medvídek zarazil… Jeho výraz se změnil – najednou působil rozpačitě, zahanbeně…
„Ach jo…“ zklamaně zamumlal. Sedl si na kraj postele a sklopil hlavu.
„Jenny… já… ty kondomy… nechal jsem je v autě, ve skříňce v palubovce…“ řekl rozmrzele a políbil mi omluvně hřbet ruky, jako by chtěl potlačit vztek sám na sebe, „Nechtěl jsem to pokazit… omlouvám se… dojdu pro ně.“
Začal se zvedat z postele a natahovat po kalhotách.
V tu chvíli jsem ucítila, jak se mi sevřelo srdce. ‚Ne! Nesmím ho nechat odejít! Nesmím to kouzlo, jež tak pečlivě budoval celé odpoledne a večer, nechat zmizet!‘
V hlavě mi bleskově proběhlo všechno, co se mezi námi stalo: Ty něžné doteky, jemné opravdové polibky na kůži, to, jak se mě dotýkal, jako bych pro něj byla vzácný nalezený poklad, a nikoli kupované zboží. Nikdy v životě – a to jsem měla za sebou jeden nevydařený vztah a tisíce zákazníků – opravdu nikdy jsem necítila k někomu z nich něco takového. Nebylo to jen fyzické. Bylo to skutečné.
A teď, poprvé v životě, jsem věděla, že chci být ženou někoho, kdo mě opravdu chce – bez ochrany, bez podmínek, bez předem stanovených hranic.
Spěšně jsem se natáhla, aby mi neunikl, chytila ho za ruku a přitáhla ho zpátky k sobě. Zvedla k němu oči, v nichž se leskly slzy, a pak mu položila dlaň na tvář. Pak jsem se beze slov naklonila a něžně ho políbila na rty, a znovu, tentokrát hluboce. Už jsem se neprodávala, dávala jsem se – bez podmínek a nároku na protihodnotu. Jeho rty byly horké, hladové, když můj polibek opětoval.
Pochopil to.
Rukou mi zajel do vlasů a naše polibky se ještě prohloubily, jazykem mi pronikl skrz mé otevřené rty do mých úst, ochutnával mě, měl mě… A nemohl té změně uvěřit…
Jen na chvíli jsem se odtrhla od jeho rtů svírajíc jeho tváře ve svých dlaních, abych zašeptala: „Nikam nechoď. Jsem zdravá, nemusíš se bát. A ani já se nebojím – důvěřuju ti…“
Položila jsem se na záda, roztáhla před ním své dlouhé štíhlé nohy, pohladila jsem ho po břiše a sjela dlaní až dolů mezi jeho stehna. Pak jsem uchopila jeho tvrdý penis, vedla si ho k mé mokré rozevřené nedočkavé kundičce a sama si ho zavedla dovnitř. Byl horký, tvrdý, pevný. Cítila jsem, jak mi ji roztahuje, jak ji plní.
Ještě, než jsem ho v sobě přijala úplně celého, přitáhla jsem si ho blíž a šeptla mu do ucha: „Nemusíš si dávat pozor… Jsem chráněná… Chci tě úplně, až do konce…“
Ten moment Medvídka úplně odrovnal. Moje důvěra, to, že jsem se mu dala tak absolutně, ho naplnilo radostí, jakou se mnou dosud nezažil.
Pomalu, hluboko do mě vnikl a začal se se mnou rytmicky milovat. S každým přírazem mě zároveň hladil, líbal, šeptal mi do ucha něžná slůvka, kterým jsem sotva rozuměla. Držela jsem ho nohama kolem boků, přijímala ho do sebe, hladila ho po zádech a tiskla se k němu.
Za nějakých patnáct minut v přívalu vášně a citu se hluboko ve mně prudce udělal. Cítila jsem příval jeho horkého spermatu, jak mi plní kundičku, a místo abych se lekla, sevřela jsem ho ještě pevněji, jako bych si ho chtěla v sobě uchovat navždy.
Ale tím jsme neskončili.
K mému a možná i jeho překvapení byl po chvíli opět připraven.
A teď už jsme neměli kam spěchat. Přetočili jsme se na bok tváří v tvář, já zvedla jednu nohu, čímž jsem mu znovu otevřela cestu ke své prcince, ze které vytékala jeho hustá bílá míza, a objímajíc ho jsem ho šeptem vyzvala: „Vezmi si mě znovu, Medvídku…“
Nemeškal. Přisál se na má ústa, jednou rukou mě zezadu přitáhl za krk, aby naše objetí bylo pevné, druhou nasměroval svůj penis znovu do mě, a když byl uvnitř, uchopil mě za prs. Než začal přirážet, polaskal mi bradavku. Své rty odlepil od mých, ještě víc si mě přitáhl a začal mě líbat na krk a rameno. Tentokrát to trvalo o něco déle, a když podruhé dospěl k vrcholu a vystříkal se do mě, aniž by svým pyjem opustil mou jeskyňku, vyčerpaný a uspokojený mě nepřestal pevně objímat.
Hladil mě po vlasech, zatímco já, ještě napůl rozechvělá, s úsměvem na rtech, s jeho údem v sobě a s jeho semenem ve svém lůně jsem usínala pevně sevřená v jeho náruči…
Můj dech se pomalu zklidňoval, má tvář byla schoulená na jeho hrudi, mé ucho přitisknuté k jeho srdci, které stále bilo rychleji, než by mělo.
Než jsem usnula, pocítila jsem, jak se jeho tělo vedle mě zase probouzí, což probralo i mě. Jeho penis, místo toho, aby zvadl a vyklouzl ze mě, se v mé pochvě znovu naplno probral k životu a ztvrdl na kámen.
Usmála jsem se pro sebe. Ta představa, že si mě chce znovu vzít, že ho i po dvou orgasmech pořád tolik vzrušuju, mě naplnila sladkým, hrdým pocitem. Pomalu jsem se od něj odtáhla a nechala ho ze sebe vyklouznout. Naše oči se setkaly a já v těch jeho viděla zklamání, protože si myslel, když jsem ho nechala opustit mou kundičku, že už o další dovádění nemám zájem. Ale to se spletl, jak jsem mu dala najevo tím, že jsem se na něj škádlivě usmála a zároveň ho chytila za ten jeho tlustý klacek.
Bez jediného slova jsem se přetočila na všechny čtyři, kolena zapřela o měkkou matraci, opřela se o předloktí a svůj zadeček jsem vyšpulila proti němu. Má páteř se ladně prohnula, dokonalé křivky mých boků a kulatého zadečku ho jasně vyzývaly k další akci. Lehce jsem roztáhla kolena od sebe, až se má růžová, vlhká, dychtivá kundička před jeho zrakem krásně rozevřela a zvala ho dovnitř.
Otočila jsem hlavu přes rameno a špitla: „Vezmi si mě, Medvídku… Znovu… Tak moc tě chci…“
Ten pohled, ta slova, ta důvěra způsobily, že mu srdce radostí poskočilo. Klekl si za mě a dlaněmi přejel po mých bocích. Vnímala jsem, jak mi pod jeho dotyky naskočila jemná husí kůže.
Jednou rukou mě pevně chytil za zadeček, druhou si přidržel svůj tvrdý čurák a nasměroval mi ho mezi mé rozevřené vlhké stydké pysky. Přejel žaludem po mé kundičce, nasbíral na něj její vlhkost, a pak ho pomalu, pomaličku zasunul dovnitř.
Zasténala jsem a zaklonila hlavu.
Byl opět ve mně – hluboko, těsně, dokonale. Začal mi ji jemně projíždět zpočátku pomalými hlubokými tahy. Každý příraz doprovázelo tiché pleskání, naše spojená milující se těla naplnila pokoj vůní sexu a vzrušení. Držel mě pevně za boky, prsty zabořené do mé kůže. Když jsem se ohlédla, viděla jsem, že sleduje, jak v rytmu jeho přírazů jeho čurák mizí v mé prcince a vzápětí se zase objevuje. Vycházela jsem mu vstříc, vrtěla zadečkem, tiskla se k němu, svírala ho ve své pochvě. On, aniž by byť jen zpomalil, se trochu předklonil, chytil mě za ňadra, jemně je tiskl a prsty laskal mé bradavky, zatímco já se nechávala znovu a znovu naplňovat.
„Bože, Medvídku…“ zasípala jsem mezi vzdechy, „miluj mě… hluboko… víc… Chci tě celého…“
Můj hlas na něj nejspíš zapůsobil jako stimulant, protože jsem vzápětí ucítila, jak zrychlil své pohyby, jeho přírazy teď byly tvrdší, hladovější, ale nikdy necitlivé – pořád mě pevně držel za prsy a dráždil mé bradavky, zatímco mě zezadu plenil.
Kňučela jsem blahem a nevěděla, na co se soustředit dřív – jestli na jeho tvrdý čurák, který mi znovu a znovu roztahoval kundičku až k prasknutí, nebo na jeho prsty, které mi dráždily bradavky až k šílenství. Mé tělo se brzy začalo znovu třást, a já pocítila něco zcela nového:
„Ano… ano… už budu…“ vydechla jsem, a pak vydala hlasité dlouhé zasténání: Poprvé v životě mé tělo zasáhl vaginální orgasmus, poprvé v životě jsem cítila, jak se moje pochva v pulsech prudce extaticky stahuje kolem čuráka.
To ho dorazilo. S drsným zachrčením mě opět chytil oběma rukama za boky a posledními rychlými přírazy se znovu vystříkal hluboko do mé roztřesené kundičky. Tentokrát to bylo ještě prudší, ještě intenzivnější než poprvé.
Oba jsme padli na bok, zpocení, zadýchaní, ale šťastní. Když mu změkl a má vagína ho ze sebe i s částí jeho semene vytlačila ven, otočila jsem se k němu čelem, položila mu ruku na tvář a políbila ho – tentokrát něžně, pomalu a dlouze. Znovu jsem se k němu otočila zády, zavrtala se zadečkem do jeho rozkroku, takže jsme k sobě lnuly jako dvě lžičky, pak jsem si přes sebe přitáhla jeho ruku a přitiskla ji na mé bříško. Zavřela jsem oči a s úsměvem, který vyjadřoval, jak jsem šťastná, jsem usínala v jeho pevném objetí.
Ještě, než jsem usnula, jsem ucítila, jak mě Medvídek pevněji objal. Jeho dech mi hřál krk, jeho ruka ležela ochranitelsky na mém bříšku, jeho slabiny se tiskly k mému zadečku. Přikryl nás, abychom se v noci, až naše těla vychladnou z prožité vášně, nebudili zimou, a já si vzpomněla, jak přesně tohle Robert při naší první společné noci neudělal.
A já někde hluboko v sobě, pochopila, že teprve tohle – to co se mezi námi odehrálo v tomto pokoji od chvíle, kdy jsme se vrátili z večeře, až doteď – bylo mé skutečné první milování, sex, při kterém jsme oba víc mysleli na toho druhého než na sebe a dali jsme se jeden druhému naprosto bez výhrad a bez nároků.
S klidným úsměvem na rtech a hřejivým pocitem jistoty v srdci jsem se konečně nechala unést do sladkého spánku – do spánku v jeho náruči, kde jsem konečně našla to, co jsem ani nevěděla, že hledám…
A bylo ráno. Sluneční paprsky se pomalu vkrádaly do pokoje skrze škvíru mezi špatně zataženými závěsy. Probudila jsem se jako první – rozespale jsem se zavrtěla, přitiskla se svým nahým zadečkem k Medvídkovu klínu a lehce se o něj otřela. Jeho penis okamžitě reagoval a začal se probouzet k životu a tvrdnout pod hebkým dotykem mých zrzavých chloupků na mé kundičce.
Medvídek zamručel, jak pomalu procital ze spánku, přitáhl si mě blíž a jemným pohybem zasunul svůj polotuhý úd do mé vlhké, hřejivé kundičky. Tiše a beze slov jsem se mu nabídla, a jen spokojeně zavrněla, na znamení toho, že není sám, kdo po našem ranním spojení touží. Takto téměř v polospánku jsme se pomalu a něžně milovali, houpali se v lenivém rytmu, a krásně jsme spolu splývali. Každý jeho pohyb v mé mušličce, každý jemný příraz mě naplňoval pocitem takového bezpečí a radosti, že jsem se musela přemáhat, abych se dojetím nerozplakala.
Po několika minutách jsem se ale usmála, vymanila se z jeho objetí, a s hravým jiskřením v očích ho převalila na záda. Sklonila jsem se nad ním, vzala jeho tvrdý penis do ruky a začala ho pomalu honit. Pak, jsem se sklonila ještě níž a vzala si ho mezi rty. Jemně jsem ho sála, jazykem kroužila kolem špičky žaludu, jednou rukou mu masírovala šourek, přesně, jak jsem věděla, že to má rád. Medvídek jen sténal blahem a svými prsty mi jemně pročesával vlasy. Cítila jsem v ústech, co to sním dělá, každý puls, každý nový příval krve do jeho pyje, ale dřív, než se stačil udělat, jsem náhle přestala.
S rošťáckým úsměvem jsem se na něj vyšvihla, uchopila jeho kluzký penis a rychle si ho zavedla zpátky do své roztoužené kundičky. Začala jsem na něm jezdit – nejdřív pomalu, pak čím dál rychleji. Mé pevné prsy se při každém dosednutí zhouply, než je dychtivě sevřel ve svých dlaních. Bradavky mi ztuhly vzrušením a můj obraz v zrcadle mi připadal jako živý plamen, tančící v ranním světle. Medvídek svýma rukama střídavě hladil mé boky, svíral můj zadeček či hnětl má ňadra a nechal se unášet slastí.
Když jsem poznala, že už to na mě opět jde, přidala jsem jak žokej v cílové rovince a projíždějíc pomyslným cílem jsem už podruhé v životě dosáhla vaginálního orgasmu. Vzápětí jsem ze svého „dostihového hřebce“ sesedla dolů a znovu si vzala Medvídkův penis do pusy. Než stačil vůbec pochopit, co se děje, párkrát jsem si ho zasunula hluboko do úst a už jsem cítila, jak můj jazyk zaplavuje jeho teplé, husté semeno.
Rošťácky jsem zvedla hlavu, rozverně mu ukázala svoji pootevřenou pusinku plnou jeho nadílky, a pak jsem s vyzývavým pohledem upřeným do jeho překvapených očí pomalu polkla. Medvídek na má ústa jen fascinovaně hleděl neschopen jediného slova.
„Tak tohleto bylo… neuvěřitelný…“ vydechl nakonec.
Já se pak k němu přitulila a políbila ho na krk.
„Ráda jsem tě potěšila,“ zašeptala jsem a šťastně se k němu přitiskla.
Následující společná ranní sprcha byla další kapitolou něhy. Navzájem jsme si umývali těla, vymývali si z vlasů zbytky noci a smáli se, když se voda rozstřikovala všude kolem. Poté jsme jeden druhého pečlivě utřeli do měkkých froté osušek a naše doteky se měnily v jemná pohlazení oddalující konec této krásné chvíle.
Ale hlad nás nakonec přemohl. Oblékli jsme se a zamířili na snídani – bohatý bufet, hory slaniny, míchaných vajíček, sladkého pečiva, čerstvých džusů… Vyměňovali jsme si pohledy plné tajemství, jako bychom v celém hotelu jen my dva prožili noc naplněnou nádherným milováním.
Po snídani nás čekala masáž. Každého z nás masírovala jiná masérka, v oddělených místnostech. Já byla zvyklá být vždy tou, která masíruje, sama jsem na masáži dosud nikdy nebyla. Tím spíš jsem si teď naplno vychutnávala roli masírované. Nechala jsem se hýčkat, mé tělo se pod rukama zkušené masérky uvolňovalo a v hlavě mi vířil kolotoč myšlenek…
‚Už nikdy… už nikdy nechci být jen něčí hračka… Teprve této noci jsem poznala, jaké to je, když je to doopravdy a už to nikdy nechci zažívat jinak…‘
Sešli jsme se pak v saunách. Vybrali jsme si suchou herbal-saunu, kde bylo příjemné teplo, ale ne spalující horko. Byli jsme tam sami, nazí, těla pokrytá jemnými krůpějemi potu. Rychle nás přemohla touha po vzájemných dotycích. Lehké doteky, škádlivé pohledy – ale tentokrát šlo jen o něžné pohrávání. Oba jsme cítili, že to nejdůležitější už jsme si v noci a dneska ráno dali.
Po sauně jsme si lehli na lehátka v solné odpočívárně. Medvídek přinesl z recepce dvě piva – sobě malé, protože po obědě měl řídit – a společně s tělem příjemně unaveným, ale duší rozjásanou jsme usrkávajíce ze sklenic příjemně chladivé pivo, něžně si hledíce do očí mlčky relaxovali.
Chvílemi jsem pozorovala bublinky stoupající v plastovém půllitru a mé srdce bylo plné až po okraj. A přitom, jak jsem střídavě hleděla na ten osvěžující mok a zase na toho, který pro mě nachystal tento úžasný zážitek, jsem dospěla k poznání a rozhodnutí: ‚On mě změnil. Už nemůžu dál dělat to, co doposud. Ještě dneska oznámím Anně, že v Queens skončím. Budu znovu studovat. Nikdy se už nevrátím zpátky k tomuto životu…‘
Mé myšlenky přerušil Medvídek, který se chvíli odhodlával, a nakonec tiše řekl:
„Jenny… když jsi včera mluvila o té škole a o matice… já… já jsem učitel matematiky. Už jsem pár vysokoškoláků doučoval… Pokud budeš chtít, rád ti pomůžu…“
Cítila jsem, jak se mi v hrudi cosi sevřelo. Bylo to jako potvrzení rozhodnutí, ke kterému jsem právě dospěla.
Beze slov jsem odložila půllitr, naklonila se k němu a dlouze, vroucně ho políbila. Naše rty se setkaly v polibku plném důvěry, naděje a něčeho, co se alespoň z mé strany možná blížilo lásce.
Když jsem se od něj odtáhla, pousmála jsem se a tiše zašeptala: „Už mi neříkej Jenny… Jsem Stázka…"
A já věděla, že tohle je začátek něčeho úplně nového. Už jsem nebyla Jenny, byla jsem opět Anastázie…
A těch dvacet tisíc jsem si od něj samozřejmě nevzala…
KONEC
Vždycky jsem byla premiantka – nejlepší ve třídě, učitelé mě chválili pro moji zodpovědnost a pečlivost ve všem, čemu jsem se věnovala, spolužáci, až na výjimky, mi záviděli nebo mě nesnášeli a nadávali mi, že jsem šprtka. Ale já na ně kašlala – byla jsem z domova dobře vedená, možná až moc přísně, přehnaně s orientací na výkon, ale měla jsem to v hlavě srovnané a nalajnované: Maturita s vyznamenáním, přijetí na prestižní univerzitu, úspěšné studium, pak titul a úspěšná kariéra – nejlepší perspektivy, všechno to mohlo být takhle jednoduché a krásné…
Tedy až do toho dne, kdy jsem potkala Roberta. Netrvalo dlouho a byla jsem připravena postavit se svým rodičům a jít za svým srdcem…
Bylo mi devatenáct. Maturitu z celkem pěti předmětů – čtyř povinných a matematiky navíc – jsem zvládla dohromady za pět, tedy za pět jedniček, pak maturitní vysvědčení, maturitní večírek. Tam jsem se poprvé v životě trochu odvázala a v mírně podroušeném stavu se nechala spolužačkou Anežkou zatáhnout na nedaleko pořádaný mejdan, na nějž byla pozvaná.
A tam jsem ho potkala – muže mých snů. Od prvního pohledu mi imponoval. Byl starší – šestadvacet – pohledný, vypracované tělo od manuální práce, hrubé ale přitom něžné ruce, okouzlující pohled, vábivý hlas. Okamžitě si mě všimnul a začal se mi věnovat. Tancovali jsme spolu, v rychlém rytmu, při ploužáku mi jeho ruce bloudili po mém nezkušeném těle a jeho rty mi do ouška šeptaly sladká čarovná slova. Než uplynula půlhodina, byla jsem do něho až po uši zamilovaná.
Majitel bytu, v němž mejdan probíhal, byl jeho kamarád, takže se s ním Robert rychle domluvil, a než jsem se nadála, ocitla jsem se s ním v ložnici s velkým letištěm a on za námi zamykal dveře…
Líbal mě, hladil po zádech, ramenou, zadečku i bříšku a stále šeptal, jak jsem krásná a nádherná. Pro mě to bylo všechno nové. Rodiče mě drželi zkrátka, neměla jsem s chlapci žádnou zkušenost, zato Robert se vyznal – netrvalo dlouho a už jsem na sobě měla jen spodní prádlo a on mě pokládal na záda. Trochu jsem panikařila, protože to bylo všechno hrozně nové a hrozně rychlé, ale zároveň motýli v břiše, alkohol a jeho hlas spolu s jeho doteky způsobovaly, že jsem se nechala tím kouzelným proudem unášet, aniž bych kladla byť jen symbolický odpor. Jen o pár okamžiků později líbal má prsa a jeho ruka prozkoumávala můj zrzavý klín…
„Miluju tě,“ šeptal mi do ucha, když objímaje mě vnikal svým údem do mé nedotčené lasturky. Byla jsem zmatená. Nepamatuji si, že by se mě ptal, jestli smí, ale přesto se to právě dělo. Měla jsem pocit, že jen koukám na film, ve kterém hraje moje dvojnice. Z tohoto pocitu mě vytrhla bolest v mém klíně. Najednou jsem byla přítomna a chtěla jsem to zastavit. Jenže než jsem se zmohla na odpor, začal se v mé kundičce hbitě pohybovat a bolest byla přemožena slastnými pocity. Opět mě unášel kouzelný proud a já ztratila jakoukoli kontrolu nad sebou i nad situací. Nedokážu říct, jak dlouho to trvalo – připadalo mi to jako věky, ale podle pozdější zkušenosti bych to odhadovala tak na pět minut. Záhy se vzepjal, prohnul záda do luku a strnul a já cítila, jak jeho penis pulsuje a vrhá do mé ještě před chvílí panenské pochvy záplavu svého spermatu. Neptal se, jestli smí, neptal se, jestli mám nějakou antikoncepci, a já sama byla z toho všeho tak mimo, že mě ani nenapadlo něco namítat…
Chvíli zůstal ve mně, než úplně změknul, objímal mě a šeptal, že jsem byla úžasná. Pak ze mě vyklouzl a svalil se na bok vedle mě. Cítila jsem, jak ze mě cosi vytéká – bylo to jeho semeno smíchané s mou panenskou krví.
Začala jsem střízlivět a hrozit se toho, co jsem to udělala – nebo spíš, co jsem to dopustila. Ale on mi nedal moc času na přemýšlení. Přitáhl mě k sobě a opět mi začal čarovat v hlavě svým vemlouvavým hlasem. Byla jsem jeho princezna, byla jsem ta nejlepší mrdnička, kterou kdy měl, byla jsem ta nejkrásnější holka, kterou kdy uviděl…
Pak mě umluvil, abych mu ho vzala do pusy. Byl splihlý a celý ulepený, naštěstí v ložnici nebylo dost světla, abych na něm viděla stopy po mém odpanění, tak jsem udělala, co po mně chtěl. Neměla jsem s tím žádné zkušenosti a ani jsem nikdy do té doby nekoukala na porno, ale on mi radil a já, jak už jsem říkala, jsem šikovná a učenlivá, tak jsem chvíli honila, chvíli cumlala, hráli si podle jeho instrukcí s jeho šourkem, a za chvíli mu opět stál jako svíce.
„Teď ti ukážu, jak to umím zezadu,“ zašeptal, a než jsem se nadála, už mě našteloval do pozice na pejska a cpal se mi svým kolíkem tam, kam se před chvílí vystříkal.
„Určitě mě vystříká znova,“ pomyslela jsem si, „ale teď už je to stejně jedno…“
Měla jsem pravdu. Takto jsem to cítila trochu intenzívněji – možná i proto, že mé tělo odbouralo z krve část alkoholu – bylo to takové příjemné šimrání. Během dalších asi tak pěti minut mě opět plnil spermatem.
Byla jsem z prvního sexu trochu rozčarovaná, vzhledem k tomu, co jsem o sexu slyšela a viděla v romantických filmech, ale líbilo se mi to. ‚Robert je můj. Konečně k někomu patřím,‘ běželo mou myslí, přestože jen o několik hodin dřív mě ani nenapadlo, že bych potřebu k někomu patřit v sobě vůbec měla.
Padli jsme vedle sebe na břicho, on mě objímal a těch několik minut, než jsem usnula, jsem slyšela jeho hlas šeptající, že mě miluje…
Probudila jsem se časně, ale díky tomu, že byla druhá polovina května, venku už bylo světlo. Byla mi zima, táhlo mi na doposud vlhký rozkrok. Chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, kde jsem, s kým jsem, jak jsem se sem dostala a co předcházelo tomu, než jsem tu usnula. Během spánku jsem se přetočila na záda, ale jeho ruka mě stále objímala. Teď mi připadala těžká…
Jemně jsem ji dala ze sebe na stranu, vstala, jednou dekou jsem ho přikryla a do druhé jsem se zabalila. Nevěděla jsem, kdo všechno v bytě po mejdanu zůstal, tak jsem nechtěla vystavovat své obnažené tělo, ale ani jsem si nechtěla na své ulepené tělo, z něhož ještě kape sperma, obléci své čisté oblečení.
Na postel, ve které se to všechno odehrálo, a na toho, kdo to všechno způsobil, jsem shlédla s koktejlem vzájemně se peroucích pocitů: Jsem zamilovaná… Vždyť ho vlastně vůbec neznám… Už nejsem panna – udělal ze mě ženu… Nečekala jsem to… Ani se nestaral, jestli něco beru… Bylo to tak rychlé, že jsem vůbec nedokázala rozumně uvažovat… Ale bylo to tak příjemné… Chci, aby mi to udělal znova… Je nezodpovědný… S holkama to umí… Se mnou to umí… Teď nesmím otěhotnět!!!… Říkal, že mě miluje… Jsem zamilovaná…
Prostě kolotoč v hlavě jak od Goljavkina…
Držíc levou rukou deku kolem svého těla jsem pravou rukou tiše odemkla dveře ložnice a posbírala své svršky a spodní prádlo. Doufala jsem, že koupelna bude prázdná. Potichu jsem otevřela a zase za sebou zavřela dveře, protáhla se mezi spícími v obýváku – čtyři spali na roztaženém gauči, další čtyři různě na zemi – a proplížila se do předsíně a do koupelny. Vypadalo to, že jsem se probudila první a všichni ostatní v bytě ještě spí.
Rychle jsem se osprchovala, utřela se do nepoužité osušky, vyčistila si pomocí pasty a ukazováku zuby, oblékla se a učesala se. Protože jsem si s sebou šminky nebrala, zůstala jsem nenalíčená – beztak jsem se včera nalíčila výjimečně.
Došla jsem do kuchyně – nikdo v ní nebyl – a uvařila si kafe. Kávu jsem pila jen zřídka, ale dneska jsem měla pocit, že ji potřebuji. Skutečně mě během chvíle probrala.
Vrátila jsem se potichu do ložnice, napsala jsem na kousek papíru svoje křestní jméno, číslo svého mobilu a krátký vzkaz: ‚Bylo to hezké.‘
Vrátila jsem se do předsíně, obula se a v tichosti opustila byt, ve kterém, skončilo mé dětství. Teď jsem měla starosti dospělých: Musím najít lékárnu, kde mají v sobotu dopoledne otevřeno, protože teď před vysokou si rozhodně nemůžu dovolit být těhotná – a Postinor se musí užít včas…
Jenny 02 – Vyděděnec
Byla jsem zamilovaná, byla jsem blázen, byla jsem vystrašená – vystrašená, že mi nezavolá, že jsem pro něj byla jen úlet na jednu noc. Vždyť by mohl klidně být ženatý… Rodičům jsem nic neřekla, tedy přesněji zalhala jsem jim, že jsem přespala u Anežky. Moc často jsem nelhala, byla jsem ráda, že na mě nic nepoznali.
Zavolal ještě ten den odpoledne a zval mě na rande. Nechtěla jsem, aby mě vyzvedl před domem, nechtěla jsem, aby se o něm prozatím naši dozvěděli. Dobře jsem věděla proč, ale vůbec mi nedocházelo, že by to pro mě měl být red flag. Proč by se jim měl můj vztah s Robertem nelíbit? Proč by proti němu měli něco mít? Nechtěla jsem si připustit možnost, že jejich argumenty, které jsem v duchu slyšela, by mohly mít racionální důvod…
Jak jsme se domluvili, vyzvedl mě ve vedlejší ulici. Přijel modrým vytuněným mustangem, jehož burácení bylo slyšet už z dálky a určitě porušovalo vyhlášku o nadměrném hluku.
„Nasedej, kočko!“ vyzval mě skrz stažené okénko nepouštěje volant. Nadšeně jsem otevřela dveře a naskočila na sedadlo smrti.
Jeli jsme do zatopené pískovny a celé odpoledne jsme se koupali a milovali. Tentokrát jsem trvala na kondomu, než si nechám napsat prášky, a pro jistotu jsem krabičku se třemi kousky vzala s sebou, protože jsem správně tušila, že on by se s něčím takovým neobtěžoval. Nadšený z to ho nebyl a zkoušel mě přemluvit k sexu bez gumy, ale když jsem nepovolila, smířil se s tím.
K večeru mě zavezl k sobě a cestou koupil na pumpě krabičku s gumičkami, protože nám na pískovně došly. Měl garsonku, která by potřebovala pořádně vygruntovat. Znovu jsme se pomilovali – dnes už počtvrté.
Potom mi řekl s takovým tím důrazem v hlase, kterému jsem nedokázala odporovat: „Nastěhuj se ke mně, bude nám tu fajn.“
A já pitomá zamilovaná jsem s nadšením souhlasila.
Odvezl mě před dům – teď už jsem se nebála, co na to naši řeknou – vždyť jsem se stěhovala k němu…
Odešla jsem do svého pokoje a začala si balit kufr. Mamka za mnou vešla a napůl naštvaně se ptala, co je to za auto před domem a za libovýho frajera v něm. Tak jsem jí řekla, že je to Robert – můj kluk – že ho miluju a že se k němu chci ještě dnes nastěhovat.
Mamka mi řekla, že to naprosto nepřipadá v úvahu.
Já jí zase řekla, že jsem plnoletá, že je to moje věc a že si do toho od ní nenechám mluvit.
Otočila se a vyšla z pokoje volajíc tátu coby posilu, ale já majíc už sbaleno jsem na nic nečekala, vklouzla do bot a utekla i s kufrem ven. Než za mnou stihli vyběhnout, už mě Mustang mého miláčka unášel na jeho hrad.
Mamka mi vzápětí volala, co jsem si to dovolila, ale já na její bandurskou reagovala prostě tak, že jsem jí zavěsila a odmítla další tři pokusy o spojení. Pak už jen následovala esemeska, ať nepočítám, že by mě za této situace živili. Ale já se nebála. Robert přeci vydělává, má svůj byt, a dokonce silné auto – můj princ se o mě jistě dobře postará…
Tu noc jsem si opravdu připadala jak princezna unesená princem na jeho hrad. Tu noc jsem chtěla být jen jeho a chtěla jsem mu dopřát všechno co chtěl – tedy kromě toho, že bych ho nechala se znovu vystříkat do mé prcinky. Ale pod dojmem okamžiku jsem se přeci jen nechala ukecat na sex bez gumy s jeho slibem, že si dá pozor.
Když mě položil na své rozkládací lůžko v místnosti, která přes den sloužila jako obývák a přes noc jako ložnice, opět se jeho ruce rozeběhly po mém štíhlém těle působícím kvůli mým lentilkám místo prsou téměř pubertálním dojmem a jeho prsty začaly brnkat o můj poštěváček. Nepřivedl mě k vrcholu, ale vzrušil mě natolik, že jsem zvlhla a on mohl do mě snadno proniknout. Pohyboval se ve mně dravě a vášnivě. Z misionáře mě přetočil na bok, požádal mě, ať na něj vyšpulím prdelku, a pak mě prcal zboku zezadu. Když to na něj přišlo, vytrhl svůj kolík z mé prcinky a bez ptaní mi ho asi ze třetiny vrazil do zadečku a vzápětí mi ho vystříkal řka: „Takhle tě aspoň nezbouchnu…“
Vyhrkly mi slzy. Naprosto jsem to nečekala a bolelo to mnohem víc, než když mi bral mé panenství. Rozbrečela jsem se. Hlavou mi letělo, že jsem udělala strašnou chybu, když jsem mu dovolila, aby se mě kdy dotknul. Chtěla jsem se v tu chvíli sebrat a utéct, ale s hrůzou jsem si uvědomila, že nemám kam…
Když viděl, že pláču, asi mu došlo, že to přehnal, a začal se mi omlouvat a konejšit mě, ale první trhlinu v mé naivní důvěře v jeho city ke mně se mu zcela zacelit nepodařilo…
Jenny 03 – Brigáda
Během následujících dní jsem vygruntovala celý byt, umyla od stoleté špíny všechna okna a na gyndě si nechala předepsat antikoncepci. Mé vztahy s rodiči byly na bodu mrazu. Jediný, kdo se mnou z rodiny mluvil, byl Petr – můj o tři roky mladší bráška.
Našla jsem si na léto brigádu v mé oblíbené kavárně. Docela mi to šlo, majitelka mě chválila, jak se umím chovat k zákazníkům a jak se umím otáčet na place, že jsem rychlá, šikovná a příjemná. Odpoledne jsme jezdili s Robertem na výlety a na jeho akce – patřil do party kluků, co závodí nadivoko, takže jsme my, fanynky (tedy jejich holky), trnuly, jestli dřív skončí závod, nebo přijedou policajti.
Brzo my bylo jasné, že Robert spoustu peněz, co vydělá, vrazí do tunningu svého auta a splácení úvěru, které si na jeho pořízení vzal. Doufala jsem, že si brigádou vydělám na studia, když mě naši odstřihli od zdrojů, ale po první výplatě mi Robert řekl, že bych měla přispět do rozpočtu, když u něj bydlím, že nemá zas tolik peněz, aby mě mohl živit. Dokonce mě začal přemlouvat, ať se vykašlu na školu a jdu pracovat, že je to lepší, že on má jenom učňák, ale vydělá si víc než leckterý vysokoškolák.
Do rozpočtu jsem přispěla, ale taky jsem mu řekla, že má doma zadarmo uklizeno, nakoupeno, uvařeno, a ještě navrch sex, zatímco já si musím platit antinu ze svého, tak ať nepočítá s navýšením ani s tím, že bych se vzdala studia.
Prázdniny utekly jak voda a byl to až na nějaké to zaskřípění hezký čas, nebo mi to tenkrát aspoň tak připadalo. V půlce září jsem skončila po necelých čtyřech měsících s brigádou v kavárně (dostala jsem na rozloučenou od majitelky celkem hezkou prémii) a nastoupila konečně na univerzitu. Škola mě bavila – bylo to přesně to, co jsem chtěla studovat, studovala jsem přesně to, čím jsem se chtěla živit. Plnila jsem si svůj sen, jenže jsem už neměla žádné příjmy.
Zkusila jsem se v kavárně domluvit, že bych pracovala dvě až tři odpoledne týdně, ale majitelka mi řekla, že tu potřebuje sílu na plný úvazek včetně dopoledne a že už za mě sehnala náhradu – sice ne tak dobrou, jako jsem byla já, ale že se nedá nic dělat.
Pod tlakem Roberta i nákladů na studia jsem začala na tři dopoledne v týdnu a jeden celý den o víkend pracovat v mekáči. Vyžít by se s tím jakžtakž dalo, ale to by nesměl Robert začít znovu utahovat šroub, že potřebuje, abych přispěla do rozpočtu víc, že měl teď nějaká vydání ohledně auta. Řekla jsem mu, že nemůžu pracovat víc dní v týdnu, že bych nestíhala školu, že už takhle mám co dělat, abych se stihla naučit vše, co je potřeba, a to ještě není zkouškové období.
Tak přišel Robert s „geniálním“ nápadem: Že prý se na OnlyFans za „svlíkačky, honičky a šukačky“ dají vydělat velké peníze, že bych do toho mohla jít a že když neukážu tvář, tak se ani nikdo nedozví, že jsem to já. Tak jsem mu vysvětlila, že ani náhodou, že vím dost o tom, jak to chodí v kybersvětě i mezi lidmi na to, aby mi bylo jasné, že s žádnou anonymitou počítat nemůžu a že se jednou chci živit prací, u které by takováto minulost mohla být dost na závadu. A byla z toho naše první velká hádka, kdy on mi nadával, že jsem sobecká a radši chci studovat zbytečnou školu než vydělávat a platit do společné domácnosti, zatímco já mu nadávala, že je pro něho jeho auto důležitější než já. Výsledek? Rozhodla jsem se poohlédnout po brigádě, kde bych za méně času (nikoli nutně práce) mohla vydělat více peněz.
Hned na začátku semestru jsme si padly do noty s Maruškou mojí spolužačkou ze stejného kruhu. Maruška byla sirotek a bydlela u babičky. Rodiče jí v autě sestřelil „zhulenej kretén“, který jim nedal přednost, když jí bylo jedenáct. Postupem času jsme se stávali stále lepšími kamarádkami. Když jsem se jí v polovině října svěřila, jak to mám s našima a s Robertem, navrhla mi řešení:
„Víš, já už od loňska pracuju v masážním centru Queens. Babička by mě z důchodu neuživila, tak si takhle přivydělávám k sirotčímu důchodu na studia. A teď zrovna nabírají nové masérky. Mohla bych se za tebe přimluvit.“
„Ale já nemám žádný masérský kurz, já masírovat neumím,“ namítla jsem.
„To by tě všechno naučili. Pokud by ses jim upsala aspoň na osm měsíců, tak ti zaplatí masérský rychlokurz a dostaneš spoustu dalších benefitů. Je to práce tak na dvě až tři hodiny na dvě až tři odpoledne týdně – nebo víc, pokud budeš chtít a budeš to zvládat. Ale musím tě upozornit, že se nejedná o obyčejný masáže…“
„O co tedy jde?“
„Jsou to Nuru-masáže, Tantra-masáže, případně jiné druhy erotických masáží. Masíruješ svým tělem, a nakonec zákazníka vyhoníš.“
„To nevím, jestli bych dala – asi ani Robertovi by se to nelíbilo. A nemáš strach, že se to v budoucnu obrátí proti tobě?“
„To je právě na tom to nejlepší – v popisu práce mám, že jsem masérka. Na tom přeci nic dehonestujícího není. Navíc si takhle vydělám za odpoledne či večer patnáct set až dva tisíce čistého.“
Ta částka mi vyrazila dech. Začala jsem o tom přemýšlet. Byla bych masérka, to není jako být prostitutka nebo pornoherečka – co jiného je natáčet se na OnlyFans než porno? A vyhonit někomu pinďoura přeci není sex ani nevěra… Robertovi by to možná vadilo, ale nemusí to vědět… Koneckonců, to on chce, abych přinášela domů víc peněz…
Rozhodla jsem se, že se půjdu s Maruškou do masážního centra podívat. Po škole jsem tedy zavolala Robertovi, že se jdu podívat po nové brigádě, a odpoledne jsem teda šla s ní do Queens. Maruška dnes měla mít volno, tak měla čas mi to tam všechno ukázat a seznámit mě s majitelkou Annou.
Anna působila jako čtyřicetiletá, možná pětačtyřicetiletá distingovaná dáma na úrovni. Nejprve si mě prohlédla a spokojeně přikývla, pak mi vše vysvětlila: Centrum poskytuje masérkám prostory a jejich úklid, zajišťuje bezpečnost i ochranu, školení, pravidelné lékařské prohlídky a očkování proti všem pohlavním nemocem, proti kterým očkování existuje. Také zajišťuje anonymní propagaci masérek přes webové stránky. Každá dívka má na stránkách fotografie, na kterých není poznat (míra odhalení těla je věcí masérky, nikoli centra), informace o jejím těle (výška, hmotnost, typ postavy, velikosti prsou, případně další charakteristiky) a výčet služeb, které masérka vykonává. První smlouva se uzavírá na osm měsíců. Pokud masérka poruší smluvní podmínky či během svého působení v centru přestane být během této doby pro práci v centru způsobilá, musí centru zpětně uhradit náklady za její proškolení a očkování. Po osmi měsících je možné smlouvu prodloužit, tam už žádné zpětné hrazení nehrozí. Masérka sama si rozhoduje, v jakém rozsahu a v jakém čase své služby poskytuje. Smluvně vázanou službou jsou Nuru, Tantra, případně jiné erotické masáže. Podle ceníku stojí zákazníka půlhodina dvanáct set a hodina osmnáct set korun, z toho centrum dostává polovinu a masérka též. Tento příjem se daní. Pokud masérka ze své vůle poskytne klientovi v daném čase i sexuální praktiky, podle nepsaných pravidel zákazníkovi připočítá k částce za masáž tři tisíce a z nich odvede centru tisícovku. Dva tisíce jí zbydou jako čistý zisk, protože prostituce u nás není výdělečná činnost podléhající dani z příjmů, naopak centrum z oné tisícovky daň zaplatí. V těchto třech tisících je zahrnuta takzvaná klasika, tedy normální sex s ochranou, a orální sex s ochranou. Za každou další poskytnutou položku z nabídky masérky, jako třeba anální sex s ochranou, orální sex bez ochrany, fingering, facesitting, tvrdý sex atd., si zákazník připlatí pětistovku a je to pro masérku čistý zisk. Nakolik se masérka při své práci či mimo ni chrání, je její věc, ale pokud testy ukážou, že je například z důvodu nakažení pro další práci v centru nezpůsobilá, je s ní smlouva rozvázána, a běží-li jí první období, musí uhradit zmíněné náklady – pouze v případě, že by se masérka nakazila nemocí, proti které je očkována (i to se může stát), pak nic nehradí. Centrum ale v žádném případě netlačí na své masérky, aby svým zákazníkům poskytovaly služby nad rámec vázaných služeb.
Anna mě pak za doprovodu Marušky provedla centrem, ukázala mi jeden masážní salón, který zrovna nebyl obsazen, ukázala mi jeho vybavení včetně koupelny se sprchovým koutem a seznámila mě se „strejdou Břéťou“.
Strejda Břéťa byl zvláštní figura. Vzděláním byl právník, roky pracoval jako vyšetřovatel u PČR a věnoval se boxu v těžké váze. Bylo mu odhadem pětačtyřicet, vážil asi sto dvacet kilo, a většinu z toho tvořily svaly. Od policie pobíral výsluhu a k tomu si v centru vydělal výplatu srovnatelnou s tou u policie. Přitom jeho povinností bylo zareagovat, pokud nějaký zákazník zlobil a porušil pravidla. Jakmile masérka stiskne tísňové tlačítko, strejda Břéťa se dostaví velmi brzy a velmi jasně vysvětlí klientovi, že porušil zákony této země, a jestli okamžitě nezaplatí příplatek a nevypadne, bez toho, že by se kdy ještě vrátil, nejprve si s ním v rámci nutné obrany promluví jeho pěsti a následně přivolaná hlídka policie.
A vlastně měl ještě jednu povinnost: Platba za předem dohodnuté služby se provádí v hotovosti do rukou masérky ještě předtím, než klient odejde do koupelny. Dodatečně klient doplatí pouze příplatky za služby, na kterých se původně nedohodli, aby to nenarušilo průběh. Ale kdyby se potom ukázalo, že klient na doplatek nemá peníze, strejda Břéťa by ho doprovodil k bankomatu a postaral se, že svůj dluh tak či tak vyrovná…
Neměla jsem pocit, že by centrum své masérky nějak vykořisťovalo – spíš naopak: Udělalo vše pro jejich pohodlí a bezpečí, aby si mohly vydělat. A Anna působila vyloženě důvěryhodně.
„Dneska se nerozhoduj,“ poradila mi Anna, „je to závažné rozhodnutí, tak se na něj dobře vyspi, pročti si pořádně smlouvu a klidně ji projednej s nějakým právníkem, ať máš jistotu, že na tebe nešijeme nějakou habaďůru. Pokud si budeš jistá, že do toho chceš jít, tak ti nejprve uděláme vstupní krevní testy, dostaneš základní lekci – připojíš se třeba k Vandě, pokud s tím bude zákazník souhlasit, abys viděla, do čeho jdeš, a pak si to vyzkoušíš na klientovi, kterého ti přivedu. Pokud bys zjistila, že to přeci jen není to, co bys chtěla či mohla dělat, pak smlouvu neuzavřeme. Teprve pokud i potom budeš chtít do toho jít, uzavřeme smlouvu a dohodneme se co, jak často a kdy bys byla ochotna našim zákazníkům poskytnout.“
„Kdo je Vanda?“
„Já jsem Vanda,“ zasmála se Maruška. „Každá masérka má své pracovní jméno – to kvůli anonymitě.“
Krev jsem si nechala sestrou odebrat rovnou, abych potom neztrácela čas, ale pak jsem si to rozmýšlela celý další den. Nakonec jsem řekla Marušce, že do toho jdu. Zašla jsem s ní do centra, sdělila své rozhodnutí Anně. Ta zkontrolovala, že mé testy jsou už hotové a že jsou negativní, a já pak čekala, až nějaký Vandin (tady už to nebyla Maruška, a i já nechala své skutečné jméno před dveřmi budovy) zákazník nebude mít problém s tím, abych se zaškolila.
Během čekání se mě Anna zeptala: „A už sis vybrala pracovní jméno?“
„Jenny,“ odpověděla jsem.
Ochotný byl hned druhý klient, který se ten den k Vandě objednal.
Přišla jsem tedy už vysprchovaná a v županu, pod kterým jsem nic neměla, a čekala na Vandu. Ta mě zavedla dovnitř. Klient už byl připraven. Byl to asi čtyřicetiletý plešatící muž s velkou nadváhou. Ležel nahý na břiše, hlavu měl otočenou doleva a ruce podél těla. Sundala jsem si župan, jak bylo dohodnuto.
„Toto je Jenny,“ představila mě klientovi Vanda, „rozhoduje se, zda u nás bude pracovat, tak musí nejprve okouknout, co a jak, a vyzkoušet si to, jestli to zvládne,“ vysvětlovala mu. Klient se zdvihl ne loktech a lačně si mě prohlédl od hlavy až patě. Samozřejmě ho nejvíc zajímala má áčka a přistřižená zrzavá houština v mém rozkroku. Bylo vidět, že je spokojen s tím, co vidí.
Vanda ho nejprve napajcovala od šíje přes záda a zadek až po chodidla masážním olejem, z nějž příjemně čpěl kafr, pak ho nějakou dobu masírovala jen rukama tak, aby se uvolnil, a potom se sama zepředu namazala olejem a začala po jeho zádech jezdit svými ňadry. Přidala bříško a paže, a nakonec se o něj třela i svou kundičkou. Přestože se mi zákazník vůbec nelíbil, velmi mě to vzrušilo.
„Chceš si to vyzkoušet?“ špitla ke mně v tu nejpříhodnější chvíli Vanda.
Jen jsem přikývla. Vanda mě namazala, a jak se mě dotýkala na prsou, bříšku i v rozkroku, vzrušilo mě to ještě mnohem víc.
Zkusila jsem zopakovat, co jsem viděla u ní: Vkleče jsem přitiskla svá nevelká ňadra k zádům klienta a hladila ho jimi. Mé citlivé bradavky začaly brzy reagovat a měla jsem pocit, že začínám z kundičky ukapávat. Přidala jsem bříško, paže, a nakonec zbytek těla. Jak jsem svými chloupky na Venušině pahorku přejížděla po klientových stehnech a hýždích, měla jsem pocit, že s masážním olejem roztírám po jeho těle i svůj poševní sekret.
Vanda mé počínání přerušila a vyzvala klienta, aby se otočil na záda. Trochu mu s tím pomohla. Pak ho napajcovala olejem zepředu a celou proceduru zopakovala. Klientovi se během její akce pořádně ztopořil penis, a tak mu Vanda jezdila svými prsy, bříškem i kundičkou i po něm. Byl to druhý ztopořený penis, který jsem v životě viděla. Byl úplně jiný než Robertův, byl užší, ale zdál se mi delší. Líbil se mi a vzrušovala mě představa, že se ho budu za chvíli svým tělem dotýkat.
Vanda mě opět vyzvala, ať si to zkusím. Zopakovala jsem po ní všechno, co udělala ona, a vzrušila mě představa, že by se klient omylem svým ztopořeným údem narval při mém pohybu do mě, to se samozřejmě nestalo. Nakonec mě Vanda opět stopla a začala klientovi jeho klacek honit. Počínala si velmi odborně. Klient na to zjevně potěšeně až extaticky reagoval. Přestože jsem Robertovi jeho čuráka honila už mnohokrát, viděla jsem, že se mám co učit.
Vanda mi naznačila, ať se opatrně přidám, tak jsme ho honily na střídačku a hladily mu hráz a šourek. Vystříkl zrovna v okamžiku, kdy jsem ho měla v ruce já. I když ‚vystříknul‘ asi není správný výraz, spíš se mi tak nějak vylil na ruku, ale bylo toho požehnaně. Z úst mu vyšel takový zvláštní bublavý zvuk, až jsem se lekla, zda nefibriluje, ale to se jen projevil, že měl silný orgasmus.
Vanda mu oznámila, že čas vypršel a že se může osprchovat a převléct. My se prozatím oblékly do županu. Když se pán oblékl, přidal na stůl pětistovku a řekl: „To je tady pro slečnu,“ a ukázal na mě.
Jenny 04 – Zlom
Vzhledem k povaze nabízených masáží bylo proškolení zahrnující masérský kurz pouze pětidenní, ale musela jsem kvůli němu vynechat několik odpoledních hodin ve škole. Hned první den školení jsem dostala očkovací koktejl, druhou dávku koktejlu, jenž obsahoval očkovací látky, které by se tloukly s těmi předchozími, jsem měla dostat za čtrnáct dní. Pokud po následující měsíc nebudu poskytovat sex a orál bez ochrany, měla bych být v bezpečí. Také mě nafotil fotograf tak, aby nebyl vidět můj obličej. Nechala jsem se vyfotit ve spodním prádle, tedy v kalhotkách, podprsence a samodržících punčochách. Fotograf na mě mrkl a řekl, že jsem k nakousnutí, což mi polichotilo. Je fakt, že od zavěšení mého účtu na web, jsem o objednávky neměla nouzi.
Čtvrtý den ve čtyři odpoledne jsem nastoupila do práce a dostala na starost prvního klienta. Byl to muž odhadem kolem pětatřiceti, pěkně rostlý, s vypracovanou postavou nejspíš z posilovny. Černé vlasy, pečlivě zastřižený účes i plnovous.
„Ahoj, já jsem Jenny,“ podala jsem mu ruku. Mou ruku jemně stiskl, a pak ji políbil. Mého začervenání si nemohl nevšimnout.
Dohodli jsme se na Nuru-masáži na půl hodiny. Když mi zaplatil domluvených dvanáct stovek, poslala jsem ho do koupelny, aby se svlékl a osprchoval. Já mezitím uložila peníze do skříňky a připravila nasvícení a masážní olej.
Zaslechla jsem sprchu, ale ne na dlouho. Přišel z koupelny nahý, ani nebyl pořádně usušený, asi se nemohl už dočkat. Vidouc, jak je lačný očima po mých tvarech, jsem si sundala župan a odhalila před ním své tělo. Po absolvování kurzu jsem se už vůbec nestyděla – brala jsem to prostě jako práci. Vzala jsem z vestavěné skříně čistou osušku, přistoupila k němu a začala ho jemně sušit, aby byl úplně suchý, než ho budu natírat masážním olejem. Teprve jsem sušila jeho ramena a hruď, a už jsem cítila, jak mě tlačí svým tvrdým pyjem do bříška – to šlo opravdu rychle. Intimní oblast jsem vynechala – zaprvé jsem nechtěla, aby se udělal moc brzy, a zadruhé bude nejprve ležet na břiše, takže než ho vyzvu, aby se otočil na záda, bude tam už suchý.
„Na stránkách centra je, že se tě můžu dotýkat, nakolik mi to dovolíš. Tak se chci zeptat, kde mi to všude dovolíš?“ zeptal se mě, jak jsem ho sušila.
„A kde by ses mě chtěl dotýkat?“ odpověděla jsem otázkou.
„Všude,“ zazářil jak malý kluk před vánočním stromečkem.
„Můžeš se mě dotýkat všude kromě obličeje a vlasů a nesmíš mi nikam strkat prsty ani nic jiného. Je to jasné?“ Tohle jsem si ujasnila už během kurzu, kde je hranice, za kterou nechci zajít a kterou nechci nechat zákazníka překročit.
Jeho ruce se po mně okamžitě začaly sápat a já v první chvíli zpanikařila a myslela si, že uteču, ale jen jsem ztuhla, a během tří úderů srdce paniku překonala a zase se uvolnila. ‚Uklidni se, holka, jen poskytuješ službu, za kterou si klient zaplatil…‘ říkala jsem si v duchu.
Hladil mě po zadečku, po zádech, mačkal má malá prsa, po bříšku mi sjel rukou do klína a promnul mé velké stydké pysky, ale hranici nepřekročil.
Dosušila jsem ho a vyzvala ho: „Lehni si na břicho.“
Lehl si a já se pustila do masáže. Nejprve zezadu, pak zepředu. Když jsem si myslela, že než ho otočím na záda, bude v rozkroku suchý, nepočítala jsem, že bude mít penis celý slizký od pre-ejakulátu – a že ho bylo…
Začala jsem se tedy svým tělem plazit po tom jeho zepředu, a sotva jsem párkrát brnkla stehnem a kundičkou o jeho naprosto ztvrdlý penis, už stříkal. Nechala jsem to být, jak jsem byla poučena, a dál jsem pokračovala v masáži, čímž jsem jeho semeno roztírala po našich tělech. Po celou dobu se mě dotýkal a hladil na přístupných dovolených místech.
Netrvalo dlouho a byl opět v pohotovosti. Klekla jsem si vedle něj, nabrala do rukou lubrikant a začala jsem mu jeho ocas honit. Nebyl to žádný ocásek, byl to skutečně ocas. Byl to třetí skutečný penis, který jsem držela ve své ruce a byl zdaleka největší – délka odhadem přes dvacet centimetrů, a tak tlustý, že jsem ho nedokázala celý rukou obemknout.
Ale výdrž tedy neměl. Nevím, jestli to byla jeho dispozice, nebo jestli byl opravdu tak hotový ze mě, ale znovu stříkal snad do minuty, co jsem mu po něm jezdila sevřenou rukou od žaludu po kořen a zpátky. Ale nezměkl, a protože ještě zbýval nějaký čas, odbavila jsem ho během dalších třech minut potřetí.
Pak jsem se zeptala, jestli je s masáží spokojen, a on dívaje se na mě jak na svatý obrázek, prohlásil, že třikrát za sebou takhle rychle po sobě ještě nikdy s žádnou nebyl, a že to bylo celé skutečně skvělé a že se ke mně určitě objedná zas. A skutečně, stal se mým pravidelným zákazníkem, který ke mně chodil téměř každý pátek ve stejnou dobu.
Řekla jsem mu, že mě jeho chvála těší a vyzvala ho, aby se šel do koupelny vysprchovat a obléknout.
Ještě neodolal a znovu mě osahal, kde mohl, pak už se zvedl a odešel se umýt.
Když vyšel oblečen ze sprchy, nadšeně povídal, že nečekal, že to bude až taková jízda, že v Queens není poprvé, ale tohle ještě nezažil, a vnutil mi (ne, že bych se bránila) pětistovku navrch. Já počkala, až odejde, a také využila sprchu, abych se zbavila jeho ulepené nadílky na mém bříšku a prsou. Pětistovku navíc jsem si uklidila do kabelky, pak jsem si opět oblékla župan, vzala peníze ze skříňky a odnesla je k Anně. Mně z těch dvanácti stovek patřilo pět set deset korun, zbytek připadl na Annin podíl a daně.
Uklízečka mezitím v salónu vyměnila prostěradlo a osušky a uklidila, co bylo potřeba.
V ten podvečer jsem ještě obsloužila další dva zákazníky, přičemž ten poslední si zaplatil hodinu. Oba mě chválili, že jsou spokojeni, ale spropitné jsem od nich nedostala – ne, že bych s ním počítala, naopak mě to předtím trochu zaskočilo. Domů jsem si tak odnášela dva tisíce dvě stě osmdesát pět korun a doklad, že jsem na daních odvedla čtyři sta devadesát pět korun. Byla jsem ze svého prvního výdělku v centru (nepočítajíc pětistovku spropitného od toho pána, na kterém jsem se zaučovala pod dohledem Vandy) úplně u vytržení.
Jenny jsem ze sebe svlékla spolu s županem, když jsem se převlékala do svého oblečení a v doprovodu Marušky jsem opustila budovu centra. Dohodli jsme se, že ještě zajdeme na kafe do mé oblíbené kavárny, ve které jsem přes léto pracovala, protože Maruška byla zvědavá na mé první dojmy a zážitky z mé nové práce.
Cestou jsem si uložila skrze vkladomat, jenž jsme míjeli, čtrnáct stovek na svůj účet – to bylo na mé studium a ostatní výdaje nesouvisející s domácností. Tak jsem si to rozhodla, že veškeré diškréce a polovinu čistého výdělku zaokrouhlenou na stovky nahoru si budu ukládat a domů donesu zbytek – dnes tedy osm set sedmdesát korun. I tak to bylo za necelé tři hodiny, co jsem v centru strávila, víc jak dvojnásobek toho, co bych si vydělala za stejnou dobu v mekáči.
Objednali jsme si kávu, já ristretto, Maruška presso, a už se rozjel inkviziční výslech. Ne to přeháním, Maruška ze mě nic nepáčila, jen byla hodně zvědavá a já zas byla plná dojmů. Samozřejmě jsme si jen špitaly, aby nic z toho nezaslechly nepovolané uši.
Domů jsem se vrátila kolem osmé večer a nadšeně jsem Robertovi oznámila, že mám novou brigádu a že za dnešek nesu do rozpočtu osm set sedmdesát korun. To byla ode mě chyba, protože Robert zavětřil a zbystřil, když zjistil, že jsem za svou práci vyplácená na konci šichty. Takhle to většinou nefunguje. Zeptal se tedy, co je to za brigádu a kde. Tak jsem mu řekla, že dělám ode dneška masérku v masážním centru. Chtěl vědět v jakém, tak ze mě nakonec vydoloval, že v Queens.
Tvářil se spokojeně a s penězi taky spokojen byl, jenže si zároveň uvědomil, že s takovým výdělkem by nade mnou ztratil kontrolu, pokud bych se rozhodla mu nedávat všechno – a to jsem se, jak už jsem řekla, rozhodla.
Druhý den byla sobota a měli jsme v plánu jet na výlet, ale dopoledne Robert najednou začal vést podivné řeči. Začal na mě tlačit, abych mu víc vyprávěla o své brigádě a o tom, jak ty masáže probíhají. Uvědomila jsem si, že to ví – ví, že jsou to erotické masáže, a já se náhle bála, co udělá. Přiznala jsem barvu a čekala, že se naštve. Ale to jsem se přepočítala. Reagoval úplně jinak:
„Já si o tobě myslel, že seš kurva. Moje malá kurvička,“ zasmál se tak divně, vzal mě zezadu za krk, přitáhl si mě a neurvale mě políbil, a pak mi olízl tvář – to mi ještě nikdy neudělal. „To ti nešlo přes rypák točit pro OnlyFans, že je to proti tvým zásadám, a teď se mi kurvíš, honíš chlapům čuráky za prachy, necháš je, aby ti sahali na kozy a na píču, to už stačí jen krůček, a můžeš s nima za prachy i spát. A to by bylo za mnohem větší prachy než za tu almužnu, co jsi včera přinesla…“
Koukala jsem na něj vyjeveně a myslela si, že se asi zbláznil: „Nejsem kurva, jsem masérka – já s chlapama za peníze nespím a spát nehodlám!“
„Ale prosim tě, vždyť to takovej rozdíl není, zvykneš si. Ale nebudeš to dělat pro někoho cizího, kdo si z toho většinu nechá. Uděláme to takhle: Vim o spoustě kámošů, který mi říkali, že by klidně i zaplatili, aby si to mohli s tebou rozdat. A určitě seženu další. Budeš šlapat pro mě a budeme se mít jako v ráji. Já se postarám, aby ti nikdo neublížil, ty si tam od nich necháš na pár minut strčit čuráka, prášky bereš, tak můžeš i bez gumy – za sex naboso si určitě rádi připlatěj – a peníze se pohrnou…“
„Já nebudu dělat šlapku a už vůbec ne pro tebe! Co si to ke mně vůbec dovoluješ?!!“
Najednou jsem dostala facku, až jsem skončila na zemi. Byla jsem v šoku. Doposud na mě ruku nikdy nevztáhl nepočítaje, když mi při sexu zezadu trochu naplácal. Ale tohle byla pořádná facka… Byla jsem tak otřesená, že jsem se na nic nevzmohla.
Chystajíc se na plánovaný výlet jsem na sobě měla vycházkové šaty. Plánovala jsem si pod ně vzít ještě silonky, koneckonců, venku už začínalo být chladno, ale zatím jsem je na sobě ještě neměla.
Jak jsem ležela na zemi na boku a držela se za zasaženou tvář, převalil mě na záda, rozpáčil mi nohy od sebe, dal mi na stranu kalhotky, vyndal svůj ztopořený pyj – zcela určitě ho situace, kdy měl nade mnou takovou moc, velmi vzrušovala – a bez jakékoli přípravy ho do mě neurvale vrazil. Ruce mi dal za hlavu a prudce a bolestivě do mě přirážel.
Přitom říkal: „Jsi moje kurvička, a když říkám, že pro mě budeš šlapat, tak pro mě budeš šlapat. Z tebe si udělám zlatej důl. Něco šoupnu svejm kámošům od policie, nebo jim tě na jedno odpoledne v měsíci půjčím, až ti všichni vystříkaj tu tvojí úžasně těsnou kundu, půjdou mi ve všem na ruku – dobře je znám a dost mi dlužej. Ty si myslíš, že mi můžeš odporovat? Uděláš všechno, co ti přikážu, nebo uvidíš!“
Měla jsem strach, hrozně to bolelo. Veškerá zamilovanost byla rázem ta tam. To není muž mých snů, je to bestie!!!
Konečně se udělal a svalil se vedle mě. Náhle jsem byla plná adrenalinu, strach nahradil vztek. Měla jsem chuť vyskočit na nohy, ale to bych ho varovala. Pomalu jsem se zvedla a dala průchod pláči, který se chtěl vydrat na povrch předtím, ale neměl kudy. Teď už to byla jen kamufláž. Robert ležel na zádech, blaženě a vítězně se usmíval a oddychoval jako kůň po dostihu. Přestože jsem teď já stála nad ním, pořád na mě zíral tím pohledem: ‚Patříš mi a uděláš všechno, co ti přikážu!‘
Rychle, takže to nečekal jsem ho vší silou nakopla do koulí pod toho jeho oslizlého, stále ještě napůl trčícího kokota. Robert zaskučel bolestí a byl neméně překvapen než já předtím, když mi vrazil facku. Bolestí se chytl za šourek a předklonil se. A já využila situace a stále plná vzteku jsem ho nabrala nohou ve střevíci s dřevěnou podrážkou, co jsem nosila jako přezůvky na doma, rovnou zespoda do čelisti. Upadl hlavou zpátky na koberec a já ho ještě jednou nakopla do koulí.
Ve spěchu jsem si sbalila kufr, se kterým jsem přišla – nenechala jsem v tom cizím bytě, který jsem ještě před chvílí nazývala domovem, nic, co bylo mé, sebrala jsem i peníze, které jsem včera přinesla. Zabouchla jsem za sebou dveře, zamkla je a schválně zlomila klíč v zámku. Tady jsem skončila!
Naši měli pravdu, byla to hrozná chyba nastěhovat se k někomu, koho vůbec neznám… Budu se jim muset omluvit a doufat, že mě opět přijmou pod svou střechu…
Jenny 05 – Všechno je teď jinak
Robertově vychloubání, že má kámoše u policie, jsem věřila a nechtěla jsem ho podcenit, takže dřív než domů k rodičům, jsem i s kufrem zamířila do Queens. Naštěstí tam jela ze zastávky nedaleko od Robertova bytu přímá linka MHD a autobus přijel za chvíli. Vyhledala jsem strejdu Břéťu, vybrečela jsem se mu na rameni a vypověděla mu, co se mi stalo i co jsem pak udělala.
Strejda Břéťa za nás děvčata z centra cítil zodpovědnost, vnitřně jsem věděla, že mě nedá. Podal mi kapesník, pak se mě vyptal, kde Robert bydlí a jak se jmenuje příjmením, řekl mi, ať nemám strach, a odešel telefonovat.
Když se vrátil, řekl mi: „Nemusíš mít strach, Robert to pěkně posral, když tě udeřil tak, že máš takovouhle podlitinu, a pak tě znásilnil. My teď půjdeme za naším doktorem, ten tě vyšetří a sepíše lékařskou zprávu včetně nálezu. To, co jsi mu provedla potom, se sice nedá považovat za přiměřenou obranu, ale vzhledem k tomu, co se ti těsně předtím stalo, žádný prokurátor nebude rozporovat tvou nepříčetnost.
Chlapeček se trochu spletl: Jeho kámoši jsou kluci z výjezdovky. Nikdo z nich není důstojník. Ať tomu Robertovi dluží cokoli, proti majorovi a kapitánům nepůjdou, to by taky mohli sami skončit ve vyšetřovací cele. Jel v pěkně nechutnejch kšeftech a jeho ochránci teď od něj rádi dají ruce pryč, aby se nesvezli s ním. Až to tady skončíme, tak si s několika starými kamarády zaskočíme za Robertem a popovídáme si. Pak si s ním budou povídat další.
Předpokládám, že nechceš, aby tvé jméno figurovalo ve vyšetřovacím spise jako jméno oběti znásilnění, takže si na něj posvítíme a půjde bručet za úplně jiné věci, ale věř tomu, že půjde bručet na hodně dlouho. A protože nepůjde sedět za znásilnění, nedají ho na pampelišky, bude sedět na normálním tvrdým baráku. Protože ale pustíme informaci, že znásilnil mladou nevinnou holku, oni si ho ti, co sedí za vraždu, už podaj… Věř mi, děvče, vím, jak to chodí. Myslím, že bude rád, jestli po návratu z krimu bude schopen jíst aspoň kašovitou stravu, dojít si sám na nákup a vyčůrat se vestoje…“
Udělali jsme, jak řekl. Vzhledem k situaci, byl náš gynekolog ochoten i o víkendu zajít do své ordinace a vyšetřit mě, pořídil mobilem fotografii mé zraněné tváře, a pak mi tvář ošetřil. Poté co napsal zprávu, poslal mě ještě na psychologické vyšetření ke svému známému psychologovi. I ten si na mě udělal čas, ale jen odešel od sobotního oběda a vyšetřil mě ve své pracovně doma. Závěr: Posttraumatická stresová porucha v důsledku brutálního znásilnění.
Strejda Břéťa mě pak odvezl i s kufrem před náš dům a odjel dát dohromady své kamarády.
Myslela jsem, že mám konečně to nejhorší za sebou, ale to jsem se spletla.
Zazvonila jsem na zvonek u branky. Ani mi nikdo nešel otevřít. Máma jen vykoukla z okna v prvním patře na ulici a, aniž by mě pustila ke slovu, křičela na celou ulici: „Co tady chceš, ty kurvo?! Ten tvůj nám volal a všechno nám to řekl. Stala se z tebe špinavá děvka, a když zjistil, že se mu kurvíš za prachy s jinejma, vykopl tě z domu. A ty si myslíš, že po takový ostudě se můžeš vrátit pod rodnou střechu?! Pro nás seš mrtvá, ty špíno. Už se nikdy nevracej. Už nemáme dceru!“
„Ale mami, to je všechno jinak,“ chtěla jsem říct, ale neměla jsem komu. Máma zabouchla a zavřela okno, zatáhla záclonu a víc se tu se mnou nebavila ani klika od dveří. Sedla jsem si na kufr a opět se rozplakala – tohle byl ale hořký pláč. Ztráta iluze o někom, koho jsem vlastně neznala, jen jsem si ho vysnila přes své růžové brýle, nebyla ničím proti ztrátě rodiny, proti ztrátě důvěry v někoho, koho jsem celý život milovala, ke komu jsem vzhlížela a kdo mě po všechny ty roky ujišťoval, že jeho láska je bezpodmínečná a nic ji nemůže zničit.
Když jsem se vybrečela, zvedla jsem se, vzala svůj kufr a loudala se tam, kde jsem doufala, že budu moci dnes v noci přespat, tam, kde jsem doufala najít spřízněnou duši, která namísto souzení pofouká mou zraněnou dušičku.
Asi za hodinu jsem zazvonila dole u vchodových dveří na zvonek bytu Maruščiny babičky. Z okna vykoukla Maruška, a když spatřila modrák na mé tváři a kufr v mé ruce, spráskla ruce, na nic se neptala a běžela mi dolů otevřít.
Už cestou po schodech do druhého patra, kde s babičkou bydlely, jsem jí řekla ve zkratce, co se mi stalo u Roberta a pak u našich.
Představila mě babičce a ta mě pozvala na oběd. Babička vypadala na krásných udržovaných šedesát. Podle koutků jejích úst a vějířků vrásek u očí to byla usměvavá milá žena, ale teď byly její oči plné soucitu.
„To víš, děvenko, že u nás můžeš nějakou dobu zůstat, než si něco najdeš. Podělíte se s Maruškou o její pokojíček. A jez, ať máš sílu a ať ti ta rajská nevystydne,“ řekla, když jsem se oběma vypovídala.
Její slova byl balzám na duši potom, co jsem dneska prožila.
Byla jsem teď v prekérní situaci: Sama, bez vlastního bydlení, naštěstí aspoň pod cizí střechou. Studentka s brigádou, která určitě stačila na pokrytí nákladů na studia, ale určitě ne na nájem a na ostatní životní náklady spojené se samostatným bydlením. Kromě toho, psycholog měl s posttraumatickou stresovou poruchou pravdu – vůbec jsem se nebyla schopna soustředit na učení a škola mě najednou nezajímala – tedy ne, že bych ji chtěla ukončit, zabalit to a věnovat se něčemu jinému, spíš šlo o to, že veškerý drive byl pryč, vůbec se mi nechtělo o nic usilovat, ale doufala jsem, že to časem přejde. Časem? Doufala jsem, že to přejde dřív, než mě ze školy vylejou…
Rozebíraly jsme to s Maruškou, ale na nic kloudného jsme nepřišly. Nemohla jsem v práci trávit víc času, protože bych se nestíhala učit, ale zároveň jsem se nemohla o sebe postarat, pokud nevydělám víc peněz. Byl to začarovaný kruh. Zlomená jsem přišla na jediný nápad, jak skloubit vydělávání peněz na živobytí se školou – stát se tím, za co mě Robert i máma označili, stát se tou, kterou jsem se ještě před pár dny stát odmítala, stát se prostitutkou… Když na svůj profil přidám klasiku a orál s ochranou, zvýším svůj týdenní příjem, bude-li o mě zájem, o nějakých šest tisíc, možná víc. S příjmem pětačtyřicet až padesát tisíc za měsíc jsem mohla vyžít…
Maruška mi do toho nechtěla mluvit, ale bylo vidět, že má o mě strach, že sklouznu někam, odkud se už nevyhrabu, ale pomoci mi jiným způsobem nedokázala – a to byla vlastně jediná, kdo mi pomoci opravdu chtěl.
A tak jsem se následující týden dohodla s Annou, že upraví můj profil na webových stránkách a přidá mi tam obě zmíněné praktiky. Chápala mě a neodsuzovala mě – kdysi si nejspíš prošla něčím podobným. Jen mě varovala, abych věděla, jaké to možná přinese pro můj život důsledky. Pořád budu vedena jako masérka, ale pokud někdy v budoucnu někdo vyhrabe můj současný profil, uvidí, že jsem se vlastně živila prostitucí. Nebylo to moc pravděpodobné, ale vyloučit se to nedalo.
Prvním zákazníkem na klasiku byl stejný muž, kterému jsem provedla svou premiérovou masáž. Nemohl uvěřit, že se jeho sen splnil a že mě bude moci skutečně opíchat. Zaplatil si rovnou celou hodinu a masáž chtěl vynechat.
Když mi zaplatil dohodnutých čtyři tisíce osm set (zarovnal to rovnou na Masaryka), šel se vysprchovat. Opět se vrátil co nejdřív a stále částečně mokrý, tak jsem ho opět, poté, co jsem se vysvlékla z županu, začala utírat osuškou. Naléhal na mě, jestli by si mohl připlatit za fingering, přestože ho nemám v nabídce, a já mu vyhověla.
Položil mě na matraci a začal se mi prsty hrabat v pochvě. Bez jakékoliv předehry to nebylo úplně příjemné, ale brzy jsem zvlhla, a pak už to šlo.
Chtěl, abych mu ho vykouřila bez kondomu, ale to jsem sice mile, avšak kategoricky odmítla. Respektoval to a už to nikdy nezkoušel. Navlékla jsem mu tedy kondom a vzala ho do pusy. Bylo to poprvé, co jsem kouřila jiného čuráka než Robertova, a taky poprvé, co jsem kouřila přes gumu – bez ní to bylo rozhodně lepší, ale nechtěla jsem nic riskovat. Nejdřív jsem při kouření klečela před ním, ale pak jsme na jeho přání zaujali polohu 69, a zatímco jsem ho já dál kouřila, on mi znovu začal prstit kundu. Teď už to bylo příjemné. Netrvalo dlouho a cítila jsem, jak to v jeho dlouhé silné kládě zaškubalo, a vzápětí už v mé puse plnil dnešní první šprcku.
Sundala jsem mu ji a udělala na ní bezpečnostní uzel. Pak jsem ji vyhodila do k tomu určeného koše. Zeptala jsem se ho, jestli si ho chce nejdřív opláchnout, nebo jen ode mě pohonit, a až bude zase plně při síle, nasadit na něj další ochranu.
Byl příliš nadržený, tak si vybral to druhé. Lehce jsem mu ho pohonila, ani jsem se nemusela moc snažit, a už mu stál opět v pozoru. Nasadila jsem mu na penis druhý prezervativ a zeptala se ho, jak to bude chtít. Položil mě na záda a napasoval se mezi mé nohy. Prohrábl mé zastřižené rezavé chloupky na mém pahorku, tou samou rukou pak začal štelovat svůj pyj na vchod do mé štěrbinky, zatímco druhou rukou mačkal mé nevelké prsy.
Pak už jen chvilička a jeho úd se vnořil do mě, až se jeho žalud zastavil o můj děložní čípek. Na tento okamžik nikdy v životě nezapomenu – právě jsem překročila hranici a vydala se na cestu, ze které není návratu. Odteď jsem prostitutka…
Nemohl se mě nabažit. Šukal mě jak králík rychlými krátkými tahy. Bylo to poprvé, co mě prcal někdo jiný než Robert, ale bylo to jiné – s Robertem jsem se milovala z lásky k němu, tomuto muži jsem se prodala s nevyřčeným příslibem, že udělám vše proto, aby jeho rozkoš byla co největší. Kdykoli jsem cokoli dělala, vždy jsem se to snažila dělat pořádně, tak teď se budu snažit být co nejlepší prostitutkou, kterou dokážu, a poskytovat ty nejkvalitnější služby, na které budu stačit, aby se ke mně moji zákazníci rádi vraceli. Hned během této první placené soulože jsem si dokázala vytvořit profesionální odstup. To neznamenalo, že by mi to nebylo příjemné, nebo že by mi na zákazníkovi nezáleželo, právě naopak, ale byla to práce, a proč by práce nemohla být zároveň zábavou?
Udělal se během tří minut.
Opět jsem mu sundala ochranu, tentokrát jsem mu ho nemusela ani pohonit, protože mu dál trčel jak trn z větve akátu, tak jsem mu jen nasadila další kondom a vyhověla jeho přání, abych si na něm zarajtovala. Klekla jsem si obkročmo tak, že jsem měla kolena a lýtka podél jeho boků, a než jsem na něho nasedla, dráždila jsem ho tím, že jsem rukou otírala jeho žalud o svou mušličku. Bylo na něm vidět, jak ho to vzrušuje, ale zároveň se už nemůže dočkat, až se napíchnu na jeho kolík a on mě opět vyplní tou svou rozměrově nadměrnou chloubou.
Konečně jsem na jeho kůl nasedla a začala odsedávat. Nejdřív mě držel za boky či zadek a snažil se mi pomáhat, pak ho však zlákala má ňadra, tak mi je začal oběma rukama třít. Nemusela jsem se bát, že by mě začala bolet stehna, trvalo to sotva sedm minut a už plnil svým spermatem další pláštěnku.
Do třetice jsem se zbavila naplněného prezervativu, pohonila mu ho, a když se mu postavil, chtěl, abych ho před další souloží pokouřila. Nasadila jsem mu na čuráka tedy už čtvrtý kondom a začala mu ho kouřit. Pak už to nemohl vydržet a chtěl mě ošukat zezadu na pejska.
Prudce do mě pronikl, ale já už tekla jak řeka, tak to nevadilo. Opět se ve mně pohyboval lačně a rychle, už však o poznání pomaleji než předtím, tak jsem si mohla soulož i já více vychutnat. Tentokrát vydržel déle, ale po deseti minutách se prohnul jak prut proutkaře, když našel vodu, a už potřetí do mě pumpoval svoje semeno – tedy naštěstí ne do mě, ale do rezervoáru prezervativu.
Teď už měl opravdu dost. Tak jsme se spolu osprchovali a vzájemně se osušili, já si oblékla župan, on oblek s kravatou, ve kterém přišel, a vrátili jsme se spolu do salónu. Bylo načase, aby mi doplatil pětistovku za fingering, na který mě umluvil. Ukázal se jako grand a dal mi rovnou Palackého. Řekl, že byl velmi spokojen, že si to moc užil a že přijde zas.
A ze mě byla kurva – kurva, která si právě začala šetřit na kauci k bytu, který jsem ještě ani nezačala shánět.
Finanční vyhlídky byly dobré a brzy jsem našla i velmi pěkný byt v dobré lokalitě, ale ve škole to fakt nešlo – ke stresové poruše se přidaly i psychické problémy z toho, že mě trápilo vědomí, že se ze mě stalo to, co se ze mě stalo. Takhle jsem si svůj život opravdu nepředstavovala. Zvládala jsem školu čím dál hůř, tak jsem nakonec s vypětím všech sil dokončila zimní semestr se všemi zápočty a zkouškami a přerušila jsem studium. Byla jsem v bakalářském programu, a tak mi na studijním vysvětlili, že přerušení může trvat maximálně tři roky, takže nejpozději za tři roky musím nastoupit do letního semestru, nebo bude mé studium ukončeno.
Začala jsem v centru pracovat šest dní v týdnu, stala se ze mě prostitutka na plný úvazek. Už jsem Jenny neodkládala jako masku, když jsem z centra po práci odcházela domů. Byla jsem Jenny, žila jsem její život a mé sny se stále více rozplývaly v dálce za obzorem.
V březnu mi strejda Břéťa s radostí oznámil, že Roberta odsoudili na deset let, a o podmínečné propuštění může zažádat nejdřív po sedmi letech. Napočítali mu toho hodně, a to v tom ani nefigurovalo mé znásilnění – a jak strejda Břéťa se škodolibým smíchem dodal, tím hůř pro něj. Dobře jsem si pamatovala, co tím myslí a tomu hajzlovi jsem to přála.
Ale v jednom měl Robert pravdu – zvykla jsem si…
Jenny 06 – Medvídek
Uplynul zhruba rok a půl od té doby, kdy jsem přerušila studium a nastoupila do centra „na plný úvazek“.
Nechala jsem si od našeho gynekologa zavést nitroděložní tělísko, díky němuž jsem se k mému štěstí úplně zbavila svého pravidelného měsíčního krvácení a mohla vysadit prášky a na radu Marušky jsem si nechala dát do prsou implantáty, ale žádné megadudy se nekonaly, jen jsem svá malá áčka nahradila po všech stránkách dokonalými béčky. Plastický chirurg, který s Queens spolupracoval, odvedl velmi dobrou práci a po několika týdnech bylo poznat, že má prsa jsou umělá, jen na pohmat, protože byla o poznání tvrdší, než originál a lépe držela tvar. K mé postavě naprosto sedla. Když se mnou náš fotograf po zhojení nafotil nové fotky pro prezentaci na webu, již předtím nemalý zájem o mé služby raketově stoupl.
Změnila jsem se, ale v některých věcech i k lepšímu: Už jsem nebyla naivní slepička, která naletí na líbivá kouzelná slovíčka nějakému krasavečkovi a proti dominantnímu nátlakovému jednání jsem se stala naprosto imunní a po kurzu asertivity jsem dokázala každé přidrzlo odkázat do patřičných mezí – tedy ne, pokud jsem na přání klienta hrála roli upejpavé subinky, to byla zas jiná záležitost, to byla práce a s mým životem mimo ni nijak nesouvisela.
Získala jsem zpátky ztracené sebevědomí a začala sama sebe brát jako profesionálku. Byla jsem hrdá, že dělám dobře svou práci a v okolí patřím k nejlepším v oboru. Ke klasice a orálu s ochranou jsem do své nabídky ještě přidala již zmíněný fingering, dále facesitting a footjob. Hned na začátku jsem si stanovila jasná pravidla, která jsem nehodlala přestoupit: Žádný kontakt sliznic! Takže žádné líbání, žádný sex bez ochrany – ani orální. Chtěla jsem být v bezpečí, a navíc jsem kontakt sliznic považovala za něco natolik intimního, že bych to nikdy nechtěla sdílet s nikým, s kým bych neměla vztah, komu bych se nechtěla dát, zkrátka to nepatřilo k práci, kterou jsem se živila…
Jen jednou jedinkrát se mi nepodařilo tyto zásady dodržet a to, když si jeden drzý klient při sexu zezadu sundal nenápadně kondom, já si toho nevšimla a on mě pak naplno vystříkal – to už jsem poznala. Nevím, co si myslel. Asi, že mu to projde. Okamžitě jsem stiskla tísňové tlačítko, a když se během půl minuty otevřely dveře, žalovala jsem strejdovi Břéťovi, co mi ten hajzl udělal. Strejda Břéťa pak vysvětlil klientovi, několik věcí: Tak zaprvé, že je v tomto podniku naposledy, pro příště má ban, když nedokáže dodržovat stanovená pravidla. Zadruhé ho vyzval, aby se mi za své nepřístojné chování omluvil. Když zkoušel machrovat a drškovat, prý proč by se měl omlouvat nějaký kurvě, dostal profesionální facku, na kterou do smrti nezapomene, ale po které nezůstala jediná stopa kromě na chvíli zrudlé tváře. Strejda Břéťa se ho klidným hlasem zeptal, jestli na celou věc změnil názor, a on se mi omluvil. A zatřetí mu vysvětlil, že se dopustil přečinu poškození cizích práv podle paragrafu sto osmdesát jedna trestního zákoníku, za což může jít až na tři roky do vězení, a pokud nechce, aby celá věc byla předána orgánům činným v trestním řízení, vhodná finanční kompenzace pro slečnu (tedy mě) činí dvacet pět tisíc korun. Pak počkal, až se pán obleče a dovedl ho k bankomatu, kde celou věc dovedli do konce. Pak mi už jen strejda Břéťa přinesl v plné výši onen kompenzační poplatek. Bylo na něj spoleh – byl to takový náš táta. Nikdy si vůči nám nic nedovolil, nikdy za žádnou z nás nepřišel s žádným sexuálním návrhem a vždy nad námi držel ochrannou ruku…
Ale stejně jsem pak následující tři měsíce byla jak na trní, jestli toto extempore nebude mít pro mě nějaké trvalé následky. Naštěstí mi vyšly všechny testy negativní.
A ještě jednou jsem takhle trnula, to, když klientovi praskla při souloži na misionáře ochrana a on to nechtěně všechno vyklopil do mě, ale tady jsem se neměla na koho zlobit, protože kondom jsem mu nasazovala já osobně a byl to kondom z našich zásob, on neměl ani na chvíli možnost s ním cokoli udělat, takže jsem si byla opravdu jistá, že se jednalo o nehodu.
Jestli jsem něco během těch mnoha měsíců opravdu nehledala, tak to byl vztah s mužem – z toho mě Robert na dlouho vyléčil.
Maruška dokončila zkouškami v předtermínu druhák a chystala se po prázdninách do třeťáku a mně bylo líto, že jsem musela z této vysněné cesty sjet na vedlejší kolej. Ale nezáviděla jsem jí – ne tou ošklivou zlou nenávistí…
A tehdy, na začátku letních prázdnin jsem poznala Medvídka.
Tohle, co teď budu vyprávět jsem se dozvěděla v průběhu času. Jedná se o jednoho pána, jeho skutečné jméno jsem se dozvěděla až mnohem později. Já jsem si ho při našem prvním setkání v duchu pojmenovala „Medvídek“ a u toho už zůstalo.
Medvídek byl zcela jiný než ostatní klienti. Návštěvu centra dostal od manželky k padesátinám. Manželka ho má ráda, ale protože velmi tvrdě pracuje, po čtyřicítce už bývala většinou na sex příliš unavená, takže na něj došlo tak několikrát (třikrát až čtyřikrát) do roka. Kromě toho oba během posledních dvou let dost přibrali – Medvídek už má při svých necelých sto osmdesáti centimetrech přes sto kilogramů a svalů je v tom pomálu – a kvalitní sex se pro ně stal dost komplikovanou, téměř nemožnou záležitostí – zkrátka se občas stalo, že přes veškerou snahu, když už na to došlo, nestálo to ani jednomu z nich za tu námahu a tím spíš je to na nějaký čas odradilo od dalších pokusů. Jí sex zas tolik nechyběl, ale Medvídek už z toho byl frustrovaný. Nebylo to tak, že by na společný sex úplně rezignovali – manželka se snažila pravidelně cvičit, on nejdřív taky, ale tělo ho zradilo…
Medvídek je profesorem na gymnáziu, je naprosto vyhořelý, protože snaha studentů cokoli z jeho náročných předmětů pochopit, je rok od roku tristnější a z kdysi úspěšného a oblíbeného pedagoga se stal tím, kdo studenty prudí něčím tak absolutně nezáživným, jako jsou jeho stále nepopulárnější předměty. Po pěti dětech a životě plném nelehkých zvratů jakož i kvůli jeho frustraci a rezignaci už se necítil na to, aby někde v nějaké jiné práci začal znovu. Už chtěl jen nějak přežít zbytek života a umřít dřív, než se jeho neduhy jako artróza, problémy s páteří, tloušťka a další zdravotní problémy zhorší natolik, že se pro něj život stane naprostým peklem na zemi.
Svoji manželku má velmi rád, nejspíš ji i miluje a stále ho ještě přes své proporce po pěti dětech a životě plným frustrace přitahuje, jinak se mu však jeho vrstevnice nelíbí. Líbí se mu děvčata ve věku jeho studentek kolem maturity či dívky ještě o několik let starší. Ale ke svým studentkám by si kvůli etice a své profesionální cti nikdy nic nepatřičného nedovolil a doby, kdy přitahoval svým charismatem, hezkým obličejem a štíhlou postavou mladá děvčata, jsou dobrých deset let nadobro pryč. Tehdy navíc byl ještě pevně rozhodnut být manželce navždy věrný.
Ale když šla před pár lety jeho manželka po dětech do práce začali se kolem ní rojit chlapi a ona manželovi téměř denně pobaveně vyprávěla, jakým návrhům z jejich strany neustále čelí, Medvídek začal žárlit a děsil se představou, že manželka jejich svodům podlehne.
Ale pak u něho jednoho dne zničehonic došlo k úplnému obratu: Najednou si uvědomil, že manželku nechce vlastnit, že mu nepatří, a to ani ta část, kterou má mezi nohama, že ji poznal jako mladou naprosto nezkušenou devatenáctiletou pannu mladší od něho o osm let, a že má ona právo, bude-li chtít, si s kýmkoli užít, aby mohla srovnávat, že jediné, co by nedal, je, kdyby mu ji někdo cizí zbouchnul nebo nakazil.
Tak si o tom s manželkou jednou promluvil, o tom, co prožil, a jak ho to najednou osvobodilo. A manželka to vzala vážně, i když, aspoň co věděl, toho nikdy nevyužila, prý neměla důvod. Ale stejného břemene zbavila i ona jeho, jen si dala podmínku, že jestli se to stane, nechce o tom, pokud možno, vědět. A přesto mu o několik let později vidouc, jak strádá, koupila takový neobvyklý dárek k jeho kulatinám.
Medvídek si na našich stránkách vybral právě mě, protože jsem nejvíc ze všech našich masérek odpovídala fotkami a popisem tomu, po čem toužil.
Zarazil mě na první pohled. Když jsem vstoupila ve svém županu do salónu, seděl trochu neohrabaně na pohovce a v obličeji měl rozpačitý úsměv. Oproti běžným klientům působil… jinak. Ne dravě, ne povýšeně, ne znuděně, ne nedočkavě. Spíš jako někdo, kdo se ocitl v neznámém cizím světě a neví, co přesně se od něj čeká, jak se má chovat. Bylo mu padesát, měl kulatou postavu (ale já za ten rok a půl už měla všelijaké klienty a naučila jsem se mít ráda všechna mužská těla, pokud byla čistá a voněla), dobrosrdečný výraz a něco v jeho očích, co jsem nedokázala pojmenovat: Laskavost? Smutek?
„Ahoj, já jsem Jenny,“ natáhla jsem k němu svou pravou ruku, abych prolomila ledy a přivítala ho. Mou postavu i mé zrzavé vlasy znal už z fotek na internetu, ale poprvé viděl mou tvář a bylo znát, že se mu líbím.
„Ahoj,“ zamumlal, trochu neobratně vstal a stiskl mou ruku. Jeho stisk byl pevný, ale přesně do té míry, aby odhalil jeho sílu, ale nepůsobil bolest či nepohodlí. Spíš jako by sliboval bezpečí a ochranu.
Chvíli jsme se na sebe jen dívali, pak jsem nasadila svůj osvědčený lehký úsměv, udělala krůček blíž k němu a dotkla se hřbetem pravé ruky jeho levé paže. „Mám ti pomoct se uvolnit?“ zašeptala jsem.
Přikývl. „Ano… rád bych,“ dodal asi po dvou úderech srdce a v jeho hlase bylo něco dětsky nesmělého.
Posadili jsme se spolu na gauč a já ho trochu rozmluvila. Ptala jsem se ho, o co by měl konkrétně zájem.
Odpověděl mi, že chce pro začátek erotickou masáž, a pak se případně uvidí.
Já jen přikývla a vysvětlila mu jemně svá pravidla, tedy žádné líbání a sex (ani orální) pouze s ochranou. Taky jsem mu vysvětlila, přestože si to mohl přečíst v ceníku, kolik která služba stojí
Přikývl a zaplatil si prozatím hodinovou masáž. Omlouval se, že je nervózní. Vysvětloval, že je v podobném zařízení poprvé, že se nedotkl od svatby před dvaceti lety jiné ženy než své manželky a že tuhle návštěvu dostal od manželky k padesátinám.
Pak jsem ho nasměrovala do koupelny, aby se svlékl a osprchoval. Dal si načas a vrátil se do sucha utřený, jen snad ještě rozpačitější než předtím.
Svlékla jsem si před ním nacvičeným ladným pohybem župan a odhalila své vnady. Pak jsem ho vzala za ruku a dovedla k velké matraci uprostřed salónu. Uložila jsem ho na břicho a připravila si olej.
Ze začátku vše probíhalo jako obvykle. Pustila jsem se do standardní procedury, rozetřela jsem mu po krku, zádech, zadku i nohou masážní olej, pak jsem se svým nahým tělem přitulila k jeho zádům, klouzala po jeho těle a svými zvětšenými prsy jsem masírovala jeho ramena a šíji. Cítila jsem, jak se pod mými dotyky nejprve napíná a potom uvolňuje, jak se mu vzrušením zrychluje dech.
Otočila jsem ho na záda a masírovala ho svým tělem zepředu. Penis měl v polotuhém stavu. Když jsem s masáží tělo na tělo skončila, začala jsem ho, jako obvykle, honit a jeho pyj celkem ztvrdl. O orál s ochranou neměl zájem, ale požádal mě, jestli bychom mohli přejít k sexu.
Přikývla jsem a nasadila mu kondom. Chtěla jsem ho pohonit a nasednout, ale on náhle rychle ztrácel erekci, cítila jsem, jak mi v ruce měkne.
Pohlédla jsem mu do očí. Místo očekávaného studu či agresivity jsem však v jeho pohledu spatřila opravdové zoufalství a smutek.
„To je v pořádku,“ řekla jsem potichu a v náhlém popudu ho pohladila po tváři.
Zkusila jsem ho vydráždit rukou, ale jediný efekt byl ten, že se z jeho zcela zvadlého penisu svlékla ochrana. Jeho mysl byla zcela určitě upnuta k jeho selhání, příliš přeplněna tíživými pocity a nervozitou.
V posledním vzedmutí naděje se tiše, skoro šeptem, zeptal: „A nešlo by to přeci jen… bez… bez kondomu?“
Tuto otázku jsem slyšela často, ale přestože mi ho bylo líto, zatvrdila jsem se a zůstala neoblomná: „Promiň, Medvídku, ale to nejde,“ řekla jsem s jemností, ale pevně.
Nezkoušel to znovu, zklamaně to přijal, jak to bylo. Místo toho ale udělal něco, co jsem nečekala: Vztáhl ke mně ruce – opatrně, téměř bázlivě, jako by se bál, že ho odmítnu. Když jsem neucukla, přivinul mě k sobě. Ne hrubě, ne dravě, ale jemně, vděčně, s něhou, kterou jsem nepoznala. Ucítila jsem, jak jeho ruce citlivě hladí mé tělo. Začal na zádech, jemně mi přejížděl po páteři, až mi z toho přebíhal příjemný mráz po zádech, hladil mou šíji, ramena…
Nechtěl mě vlastnit, chtěl mě cítit…
Jeho dlaně postupovaly níž, po zádech, přes bedra až k zadečku, který pohladil jako něco posvátného.
Nevtrhl mezi mé půlky, jak to mnozí dělali, ale pohyboval se něžně po křivkách, obkresloval je dlaněmi, hladil a hýčkal každou linii mého těla. Jednou rukou mi dál něžně hnětl zadeček, zatímco se sunul po boku přes bříško nahoru, až se konečně po zdánlivě nekonečné době dostal k mým prsům. Střídavě je bral do dlaní s takovou něhou a respektem, až se mi tajil dech.
Pak má ňadra hnětl oběma rukama, jemně, vůbec ne hrubě, jako mnozí před ním. Palci hladce přejížděl přes mé bradavky, které se pod jeho dotykem tetelily a topořily. Občas je sevřel lehce mezi prsty skoro, jako by si nebyl jistý, jestli smí.
Začal mě přitom líbat – ne na rty, respektoval, že si to nepřeju, ale líbal mě na paže, na ramena, na klíční kost, líbal má ňadra, cucal a sál mé dvorce a bradavky…
Přitom mě nepřestával hladit. Každé jeho pohlazení bylo hladové a něžné zároveň, jako by se mě chtěl nasytit všemi svými smysly, a přitom se bál, že se mu rozplynu pod rukama.
Když jsem ucítila, jak mi polibky hladí kůži na krku, na spáncích, na prsou, když se přisál k mému boltci, moje tělo samo reagovalo – cítila jsem jemné chvění mezi stehny. Cítil mě a já cítila jeho…
Jako by to vycítil, jeho ruka sklouzla pomalu po mém bříšku níž – tak jemně, tak trpělivě. Když dospěl k mému klínu, mazlil se s mými chloupky, pohladil mě zvenčí po (díky oleji) kluzké kůži mezi mými stehny, dlaní jemně zkoumal tvar mých závojíčků. Pomalými, téměř uctivými pohyby laskal mou vulvu – dotýkal se jí jen zlehka, jako kdyby se jednalo o motýlí křídla a on z nich nechtěl setřít jejich pel. Vůbec se nesnažil vniknout prsty dovnitř, ani k mému uzlíčku rozkoše. Věděl nebo snad cítil, že by masážní olej na jeho prstech mohl uvnitř ublížit. Zůstal jen na povrchu, ani se nesnažil rozevřít mou štěrbinku, jen prsty obkresloval její kontury. Přestože se ani nedotkl mého poštěváčku, velmi mě vzrušil.
Měla jsem co dělat, abych nevypadla ze své role. Tohle nebylo něco, nad co jsem se mohla jen tak povznést, něco, co bych si mohla představovat, že se to děje nějaké jiné dívce a já to jen zvenku sleduju.
Jeho jemnost, jeho opravdová touha nesměřovaly k jeho vlastnímu vyvrcholení. Směřovaly k blízkosti, k intimitě, jakou jsem dosud nikdy nepoznala. V hlavě mi běželo: „Co to sakra je? To se mi snad ještě nestalo…“
Byla jsem zvyklá, že klienti přicházejí uspokojit svůj chtíč, že jejich doteky jsou dychtivé, spěšné, sobecké. Ale tohle? Takhle se mě ještě nedotýkal nikdo. Ani Robert, ani žádný z těch, co si připláceli za ‚extra něhu‘. Tohle bylo… opravdové.
Na chvíli jsem zpanikařila – jsem přeci Jenny, která je placená za to, aby rozkoš rozdávala, ne aby ji dostávala, Ale pak jsem jen zavřela oči a na chvíli se nechala unášet tím, co mi ten cizí muž v tu chvíli dával, tím teplem, bezpečím, pocitem, že jsem pro něj víc než jen tělo.
Když se blížil konec zaplaceného času, Medvídek se ke mně ještě víc přivinul a zašeptal: „Víš, naposledy jsem byl s tak nádhernou dívkou před patnácti lety.“
Podívala jsem se na něj a v duchu se ušklíbla – myslela jsem si, že mi lže. Vždyť říkal, že je dvacet let ženatý a za tu dobu s jinou nebyl.
On, jako by poznal, co se mi ho ní hlavou, se smutně usmál a dodal: „Myslel jsem tím svou ženu. Předtím, než přestala být dívkou.“
Nevím proč, ale ta věta mě hluboce zasáhla bylo v ní tolik něhy a lásky, přestože jsem věděla, že ani jedno nepatří mně…
Poslala jsem ho do koupelny a vyrovnávala se se zmatkem, který mi vířil hlavou.
Oblékla jsem si župan.
Když se vrátil již oblečený, naposledy mě k sobě přivinul a políbil na krk a přivoněl si k mým hustým zrzavým vlasům.
Odešel a já věděla, že pokud se vrátí, dovolím mu to – dovolím mu, aby se mnou zacházel jak s princeznou, jako s někým, kým jsem kdysi byla a už nejsem, ne jako s prostitutkou Jenny…
Jenny 07 – Druhá návštěva
Uplynuly dva týdny, během nichž, jak jsem se od něj později dozvěděla, Medvídek navštívil svého praktického lékaře a vysvětlil mu svůj problém. Lékař mu předepsal Tadilecto a vysvětlil mu, jak ho užívat a jak funguje. Před další návštěvou u mě si Medvídek s dostatečným předstihem pilulku vzal, takže si byl jist, že dnes problémy s erekcí mít nebude… A neměl…
Jakmile jsem vešla do salónu, okamžitě jsem ho poznala, přestože pod mým nahým tělem mezitím vzdychaly desítky mužů. Pamatovala jsem si jeho nesmělé, vděčné oči, jeho vlídný úsměv, a hlavně něhu, s jakou se mě naposledy dotýkal. Byl jiný než ostatní – v jeho přítomnosti jsem se necítila jako automat na placenou rozkoš, ale jako žena.
Avšak zároveň jsem od začátku vnímala, že je dneska jiný než poprvé. Jeho pohyby byly jistější, a oči mu planuly touhou a něhou zároveň. Vzrušilo mě to víc, než bych si kdy připustila.
Při obvyklých formalitách, než jsem ho poslala do sprchy, se jasně vyjádřil, jaká je jeho představa o hodině, kterou si objednal. Tentokrát odmítl nabídku na masáž.
„Dneska bych se tě chtěl dotýkat, hladit tě… i ve vlasech a na klitorisu, a nechci, aby ti masážní olej působil potíže. Chci ti způsobit rozkoš, než do tebe vniknu,“ vysvětlil, a v jeho hlase zaznívala naléhavá touha po blízkosti.
Usmála jsem se na něj povzbudivě, přikývla a přijala jeho peníze. Pak jsem ho poslala se svléci a umýt a uložila peníze do skříňky.
Když se vrátil – opět důkladně osušen, všimla jsem si jednoho detailu, který mě zaujal a kterého jsem si minule nevšimla, nebo jsem to jen zapomněla – fascinovalo mě, jak má dokonale zastřižené a čisté nehty. Tehdy jsem se ho nezeptala, to až mnohem později jsem se dozvěděla, že nechodí na žádnou manikúru, ale prostě si je pomocí kleštiček takto pečlivě stříhá sám. Nějak jsem si tu jeho čistotu a pečlivost s tím svázanou s ním navždy v mysli spojila.
Když přišel blíž, začala jsem si před ním pomalu, smyslně svlékat župan. Usmál se na mě.
Jakmile ke mně přistoupil, jeho ruce mě s neskrývanou dychtivostí objaly. Cítila jsem, jak si mne k sobě tiskne, jak mu tělem projíždí žár. Hladil mě po zádech, na bocích, jemně mi čechral mé husté vlasy, jako by byl vděčný za každý kousek mé kůže a za každou vteřinu, kdy se mě mohl dotýkat. Bylo to tak něžné a opravdové, že mě to dojalo.
Nejvíc se věnoval mým citlivým prsům – mým dokonalým, pevným ňadrům, které mě činily tolik žádoucí. Miloval jejich tvrdost, tvar, vášnivě je laskal, sál mé dvorce, bral mé prsy do dlaní a mazlil se s nimi tak, jako by to pro něj bylo něco vzácného, předmět uctívání. V jeho dotecích nebylo nic zbrklého ani vulgárního – jen touha a fascinace. Každý jeho polibek na mých bradavkách ve mně rozechvíval jemné vlny vzrušení.
Nezapomínal ale ani na zbytek mého těla. Jeho dlaně prozkoumávaly má záda, klouzaly přes boky k zadečku, hladil má stehna, lýtka, tvářil se, jako by se mě nikdy nemohl nabažit. Když se dostal k mé vulvě, byl neuvěřitelně něžný – prsty ji hladil jen na povrchu, nenásilně a s úctou, a jemně dráždil můj poštěváček. Z mého klína se šířilo příjemné teplo, které jsem v záchvěvech cítila po celém těle.
Když byl jeho penis tvrdý a připravený, nasadila jsem mu kondom. Při tom jsem si všimla, jak moc se materiál napíná – jeho délka byla jen mírně nad průměrem, zato jeho šířka byla znatelnější než u většiny mužů, které jsem poznala. Dnes to bylo zcela jinak než naposled a já se neodvažovala hádat, proč tomu tak je.
Lehce jsem si pohrávala s jeho žaludem, pak jsem ho vyzvala, aby se obrátil na záda a s ladným pohybem na něj usedla. Nejdřív jsem mu ho ještě jemně honila, abych se ujistila, že je opravdu připravený, a když jsem cítila, jak mu tělem probíhají vlny napětí, dosedla jsem pomalu, hluboce a nechala jeho žalud, pak i celý penis vklouznout do svého klína.
Cítila jsem, jak se mé tělo přizpůsobuje jeho rozměrům, a vzrušení mě zalilo jako teplá vlna. Začala jsem na něm rajtovat, jemně jsem odsedávala a dosedala zase zpět, těšící se z jeho vnikání.
Byla jsem zvyklá, že většina klientů vyvrcholí během pár minut, ale Medvídek byl jiný. Trpělivě se ve mně pohyboval, přijal můj rytmus, laskal má ňadra a nehodlal nikam spěchat.
Když jsem se zeptala, zda si přeje změnit polohu, požádal mě, abych se mu nastavila zezadu. Vyhověla jsem mu, klekla si na čtyři a vyšpulila na něj svou kundičku. Když si za mě klekl a vnikl do mě zezadu, sevřela jsem víčka slastí. Jeho dlaně mě hladily po bocích a zadečku, občas mi v rychlém tempu zajel k prsům, které mi vášnivě, přesto ohleduplně mačkal.
Jeho pohyby byly harmonické, pevné a zároveň něžné. Neudržela jsem se a začala tiše vzdychat – nejprve zlehka, pak čím dál opravdověji. Nebylo to hrané. On ve mě totiž probouzel něco, co jsem u klientů skoro nikdy necítila – opravdovou rozkoš a pocit, že po mně touží, že mě opravdu chce. Že mě chce ne jako prostředek k dosažení orgasmu, ne jen mé tělo, se kterým se může ukájet, ale že mě chce jako ženu…
Když mě požádal, abych si lehla na záda, aby se se mnou mohl milovat v misionářské poloze, s potěšením jsem udělala, co po mně chtěl. Lehla jsem si, roztáhla stehna, přijala ho znovu do svého těla, tiskla se k němu a objímala ho. Jeho touha po blízkosti byla hmatatelná, a mé vlastní tělo mu odpovídalo objetím, které nebylo z povinnosti, ale z touhy. Samotnou mě překvapilo, jak moc ráda to pro něj dělám.
Bylo to příjemné a dlouhé, pak jsem ale vycítila, jak se mu začínají stahovat svaly a jak těžce dýchá. Nejdřív jsem myslela, že to na něj jde, ale pak jsem vytušila, že něco není v pořádku. Asi ho začalo zrazovat jeho tělo. Opustil mé lůno, jemně mě políbil na čelo a požádal mě, zda bych ho mohla dokončit rukou, bez kondomu, a přitom ho hladit po šourku.
Bez váhání jsem se jala splnit, oč mě požádal. Nejprve jsem mu sundala kondom, pak jsem si nabrala do rukou lubrikant, usedla mu na stehna a začala jeho penis jemně masírovat, zatímco druhou rukou jsem mu hladila varlata. Bylo to krásné, bylo to intimní. Medvídek pod mými doteky postupně ztrácel kontrolu, jeho tělo se napínalo, chvělo, a nakonec se s mohutným, prudkým výstřikem udělal do mých rukou.
Mé ruce byly zbroceny množstvím jeho semene, jak moc toho v sobě měl. Otřela jsem si je ubrouskem a šla si rychle umýt ruce, abych se mohla ihned vrátit zpět k němu. Zbýval ještě čas, tak jsem se ho zeptala, jestli by teď chtěl masáž, ale on to odmítl a zeptal se, jestli by mě mohl jen objímat, tisknout se ke mně, přitulit se a mazlit se se mnou.
Bez rozmýšlení jsem si k němu lehla, položila mu hlavu na rameno, hladila ho po hrudi a vdechovala jeho vůni – směs čistoty a touhy.
Vnímala jsem, že si potřebuje nejen vybít tělesné napětí, ale hlavně naplnit prázdnotu po něze, po lidské blízkosti. A já, místo abych jen profesionálně hrála svou roli, jsem užasle zjisila, že si to naše tiché mazlení taky užívám.
Věřila jsem, že pro něj je to zážitek, na který nezapomene. A bylo to tak výjimečné, že jsem uvěřila, že na to nezapomenu ani já.
A jedním jsem si byla jistá, totiž, že se Medvídek ke mně vrátí. A já? Já se na to, ke svému překvapení, těšila…
Jak za ním zaklaply dveře koupelny, zůstala jsem ležet na matraci, zabalená do hebkého přehozu, tělo ještě rozehřáté našimi společnými dotyky. Na chvíli jsem zavřela oči a nechala v sobě doznívat všechno, co jsem právě prožila.
Nebyla to obyčejná schůzka. Nebylo to jen o fyzickém kontaktu, o mechanickém uspokojení potřeb. Bylo to jiné… Medvídek se mě dotýkal tak, jako by v mém těle hledal něco, co sám zoufale potřeboval – teplo, něhu, opravdovost.
A já? Přistihla jsem se, že jsem mu to dávala ráda, že nešlo jen o roli. Na chvíli jsem se vedle něj cítila krásná, důležitá.
Nechápala jsem, jak se mi mohl dostat tak rychle pod kůži. Obvykle jsem si dokázala udržet odstup – profesionální hranice pevné jako skála. Musela jsem, bylo to nutné pro přežití v téhle práci.
Ale s ním? Když mě držel v náručí, necítila jsem se jako zboží. Cítila jsem se jako žena, jako někdo, koho si váží, koho chce znát nejen kvůli tělu, ale i kvůli tomu, co v sobě nese.
Jeho oči plné vděčnosti a touhy, mě zasáhly, jeho polibky, jeho hlazení – to všechno ve mně zanechalo stopy, které by neměly zůstat. Ale ony zůstaly. Všechno ve mně bylo tiché, jemné a přitom rozechvělé, jako struna, která stále ještě vibruje po posledním dotyku smyčce.
Vzdychla jsem.
Věděla jsem, že si nesmím dovolit víc, že si nesmím začít něco malovat.
Ale stejně… Bylo to hezké. Bylo krásné cítit, že můžu být aspoň na chvíli pro někoho důležitá.
Až příliš krásné… Až příliš nebezpečné…
Z koupelny se přestalo ozývat šumění vody. Bylo na čase, abych se zvedla a oblékla si župan.
Po chvíli dveře koupelny tiše klaply. Medvídek se vrátil – vymydlený a oblečený.
Když mě spatřil, jak tam sedím na gauči, zabalená ve svém županu, usmál se. Ten úsměv nebyl lačný, nebyl chtivý. Byl vděčný, opravdový a vyzařoval spokojenost. Taky jsem se na něj usmála – jemně, povzbudivě – a natáhla k němu ruku. Ne jako žena, která nabízí své tělo, ale jako někdo, kdo nabízí blízkost, pohlazení na duši.
Přisedl si ke mně bez váhání. Vzal mě jemně za ruku a políbil ji do dlaně – tak něžně, že se mi na okamžik sevřelo srdce. Ještě zbýval čas, tak jsme tam chvíli spolu tiše seděli, dýchali stejný vzduch, vnímali teplo toho druhého.
Pak se natáhl a objal mě. Tiskl mě k sobě pevně, skoro jako by se bál, že je to naposled.
A já, přestože bych si měla udržet odstup, jsem mu to objetí vracela. Ovinula jsem kolem něj paže, položila si tvář na jeho rameno a jen tak si vychutnávala tu příjemnou chvíli.
Po chvíli si Medvídek tiše povzdechl. Ne smutně – spíš jako někdo, kdo konečně našel něco, co dlouho postrádal.
„Děkuju ti,“ zašeptal. Tak prostá slova, a přesto měla váhu.
Pohladila jsem ho po tváři a řekla něco, co jsem žádnému zákazníkovi ještě neřekla, tedy pokud se nejednalo o zpropitné: „Já děkuju tobě.“ A myslela jsem to vážně.
Nakonec, když čas neúprosně pokročil, se Medvídek neochotně zvedl, ještě se ohlédl, jako by si mě chtěl takhle zapamatovat.
„Opatruj se,“ zašeptala jsem, aniž bych to plánovala.
„Ty taky,“ hlesl Medvídek a dveře se za ním tiše zavřely.
Když odešel, smutně jsem se usmála. Byl čas dát se do pucu, nasadit na tvář zpátky profesionální úsměv Jenny a připravit se na dalšího zákazníka – ale uvnitř jsem věděla, že dneska to bude těžší než obvykle…
Jenny 08 – Třetí návštěva
Medvídek se zas objednal až po dvou týdnech.
Už když jsem vstoupila, viděla jsem opět v jeho očích to něco jiného než u ostatních zákazníků. Vždycky byl něžný, ale dnes z něj sálala zvláštní odhodlanost. Předal mi peníze – dnes nejen za základ a sex, ale připlatil si dopředu i facesitting a fingering.
Jako obvykle jsme začali něhou. Už jsem věděla, co na mém těle miluje nejvíc – mé prsy. Znovu se nad nimi skláněl s obdivem, jako by v nich nacházel cosi hodného uctívání. Jeho rty nejprve kroužily po sametové kůži nad dvorci, jazykem lehounce obtahoval jemné linie mé pokožky, než se konečně přisál na bradavku. Ne prudce a lačně, ale jemně, s citem.
Sál ji pomalu a vytrvale, zatímco jeho dlaně jemně svíraly obě ňadra. Hnětl je, ale pokaždé tak, abych cítila jejich váhu a tvar, abych si připadala krásná. Ne vulgárně, ne hrubě – spíš jako někdo, kdo mi vzdává hold.
Nedokázala jsem zabránit tomu, že jsem se pod jeho doteky napnula jek tětiva luku.
Poprvé jsem zažívala, že si někdo takhle otevřeně přál, abych já sama něco opravdu prožila, ne jen posloužila. A ta myšlenka mě zvláštně hřála, i když jsem si to sama sobě přiznávala jen velmi zdráhavě.
Přejížděl mi bříšky prstů po bocích, přes záda, jemně mě hladil po vnitřních stranách stehen. Sem tam se na okamžik vrátil k mým prsům, aby se znovu přisál na bradavku a nechal ji pod jeho jazykem ztuhnout.
Cítila jsem, že bych tohle mohla snášet hodiny.
Ale pak mě tiše požádal, abych roztáhla nohy. Zaplatil si mě, mohl mi to přikázat, ale on požádal.
Vyhověla jsem mu. Rychle. Bez váhání. Otevřela jsem se před ním jako květ po východu slunce.
Jeho ruce sklouzly mezi má stehna a začaly mě laskat: Nejdřív lehké kroužení kolem poštěváčku, pak něžné masírování mé štěrbinky při jejím ústí. A pak, když ucítil na svých prstech, jak vlhnu, ponořil opatrně hluboko do mě dva prsty.
Zalapala jsem po dechu.
Nebyl hrubý, ale byl důkladný. Věděl, jak na to, aby mě rozdráždil. Palcem mi při tom mnul klitoris, zatímco jeho prsty jemně a rytmicky prozkoumávaly mou hloubku.
Snažila jsem se ovládnout, ale tak moc mě to rozpalovalo, že mě mé tělo zradilo. Má pánev se jakoby samovolně bez mé vědomé vůle pohybovala proti jeho ruce a narážela mou jeskyňku na jeho prsty, zrychlil se mi dech a cítila jsem, jak mi na kůži vyrážejí drobné kapičky potu.
A pak se k mé roztoužené skulince sklonil a začal ji lízat. Strčil hlavu mezi má stehna a přisál se přímo na mou vlhkou kundičku. Začal ji vylizovat pomalu, pečlivě. Jazykem mi brnkal o poštěváček, pak zas sjel níž, aby ochutnal mé šťávy. Vzápětí opět zanořil dva prsty do mého tunýlku, aniž by ústy přestal sát můj poštěváček.
Nedokázala jsem tomu vzdorovat. Mé tělo se napjalo a propnulo, jako by ho zachvátil elektrický proud. Snažila jsem se držet zpátky – kvůli zachování své profesionality, kvůli té drobné vnitřní obavě ukázat, jak moc mě právě on vzrušuje – ale čím víc jsem se snažila odolávat, tím mocnější vlny slasti se zmocňovaly mého těla.
A pak to přišlo – neovladatelný výbuch rozkoše. Celá jsem se zachvěla, sevřela stehna kolem jeho hlavy, zaklonila hlavu a z hrdla mi unikl hlasitý sten, jaký jsem snad doposud nikdy nevydala. Takovou extázi jsem ještě nikdy neprožila. Když vrchol konečně odezněl, zůstala jsem před ním ležet omámená a lapající po dechu a nedokázala jsem si srovnat v hlavě, co jsem to právě zažila.
Než jsem se stačila vzpamatovat, popolezl tak, že měl svou tvář jen kousek od té mé. Cítila jsem na svých stehnech, jak je tvrdý. Nasadila jsem mu rychle připravený kondom, tentokrát skoro mechanicky, jako by mé tělo fungovalo samo.
Vnořil se do mě najednou – a má ústa opět zasténala – ne bolestí, ale proto, že mé tělo bylo stále tak rozechvělé a citlivé.
Přirážel.
Přitom mě hladil po tváři, na krku, ve vlasech. A taky mě líbal na místa, která měl v dosahu svých úst – na spánky, na ucho, na krk, na klíční kost… Omylem mě políbil na rty – a když se začal omlouvat, jen jsem se na něj usmála a šeptla: „To je v pořádku…“
Cítila jsem ho v sobě hluboko. Každým tahem, každým přírazem mě ujišťoval, že tu je a že je tu pro mě.
Nezměnili jsme polohu. Tentokrát nebylo potřeba. Bylo to krásné a trvalo to nádherně dlouho. Bylo to žhavé, bylo to vášnivé a o mě se pokoušel další orgasmus. Nakonec mu však začaly docházet síly a ve svých přírazech zpomalil, až se úplně zastavil. Zůstali jsme spojeni tělem i pocity, dokud ho nakonec ze mě nevytáhl, aniž by ztratil erekci.
Lehl si na záda a ani nemusel promluvit – věděla jsem, po čem teď touží: Přesunula jsem se nad něj – kolena a lýtka opřená podél jeho hrudníku, kundičku jsem vystavila jeho pohledu. Sejmula jsem mu z penisu ochranu a začala mu jednou rukou honit penis a druhou jemně masírovat obsah jeho šourku, zatímco se jeho ruce přivinuly zpátky k mým prsům a jeho ústa se opět přisála k mé kundičce.
Nedokázala jsem ignorovat jeho jazyk a jeho rty, které mě znovu vynášely kamsi vzhůru, ani jeho ruce jejichž dlaně tiskly má ňadra jako vzácné poklady a jejichž prsty se znovu rozvibrovaly na mých bradavkách.
A když konečně explodoval ve zjevně hlubokém, procítěném vyvrcholení, dosáhla jsem druhého orgasmu současně s ním.
Po tom všem jsem se schoulila vedle něj. Dech se mi vracel do normálu jen velmi pomalu. Objímali jsme se, hladili, šeptali si něžná slůvka. Na chvíli jsem v jeho náruči usnula – to se mi při práci ještě nikdy předtím nestalo. Tak jsem se u něj cítila dobře a v bezpečí…
On však dbal na čas více než já a nechtěl zneužít toho, že jsem ve svém rozpoložení ztratila přehled. Jemně mě vzbudil polibkem na špičku nosu a zašeptal: „Za chvíli mi vyprší zaplacený čas. Musím se jít vysprchovat.“
Nabídla jsem mu, že bychom se dneska vysprchovali spolu – nejenže čas skutečně pokročil a já se musela připravit na dalšího návštěvníka objednaného naštěstí jen na masáž, ale hlavně jsem chtěla strávit zbytek zbývajícího času s ním, a ne čekáním, až opustí sprchu, jako obvykle.
Rád souhlasil.
Sprcha, přestože teplá, nás oba trochu probrala. Namydlila jsem jeho a on zase mě, já samozřejmě věnovala nejvíc pozornosti tomu kousku jeho těla, kterým do mě tak rázně pronikal, on se zase soustředil na mé prsy, kterých se opravdu očividně nemohl nabažit, a intimním sprchovým gelem mi namydlil i mou kundičku. Neodbyl však ani ostatní části mého těla. Čas nás ale tlačil, tak jsme ho spolu ve sprše nemohli strávit tolik, kolik bychom chtěli. Rychle jsme se opláchli, vylezli ze sprchy a vzájemně se osuškami důkladně utřeli.
Pak jsme se oblékli – já do svého županu, on do svého oblečení, ve kterém přišel.
Vrátili jsme se do salónku.
Chvíli jen stál, lehce nejistý, jako by zvažoval, jestli má ještě něco říct.
Přivinula jsem se k němu a usmála se. Cítila jsem se klidně, spokojeně. Jako by mezi námi něco zůstalo viset ve vzduchu – něco, co nesouviselo s penězi ani prací, něco jemného, nezachytitelného.
A pak to vyslovil. Tichým, skoro ostýchavým hlasem se zeptal: „Kolik by stálo… kdybych tě chtěl na celou noc?“
To jsem nečekala. Na okamžik jsem zaváhala. Jeho slova mě zasáhla i dojala. Cítila jsem, jak mě něco uvnitř bodlo – ne proto, že by mě urazil, ale proto, že v té otázce bylo něco neobvyklého. Nebyla to touha mít mě pro sebe, byla to touha být se mnou. Nebylo to jako pronajmout si mé tělo, byl to způsob, jak být s ženou, po jejíž přítomnosti touží, až do rána.
V hlavě se mi chtíc nechtíc spustila kalkulačka: Výpočet tarifu. Půlnoční sazba. Ztráta jiných klientů. Předpokládaná následná únava. Riziko, že se v tom budu citově příliš angažovat, že se v těch emocích utopím… Nerada jsem opouštěla ten měkký, opojný oblak, v němž jsem se dosud vznášela, ale musela jsem, jinak bych na jeho otázku nebyla schopna dát odpověď. Propočítala jsem to v duchu, a nakonec mi vyšla suma: „Dvacet tisíc.“
Vyslovila jsem to nahlas, jednoduše, bez emocí… Jen abych si dokázala zachovat rovnováhu.
On jen přikývl. Nepřekvapilo ho to. Snad to i čekal. Pak přešel k tomu druhému. Řekl mi, že jeho kapsa je teď prázdná, že si s manželkou dávají malou část příjmů stranou do jakéhosi kapesného, a to během předchozí a této návštěvy vyčerpal, že na další návštěvu si bude muset zase našetřit, protože by tím nechtěl zatížit rodinný rozpočet. Řekl to tiše, s nádechem studu, ale i s něčím jiným – s jakýmsi klukovským slibem, že se vrátí. Že to nebylo naposledy…
Usmála jsem se. Ani jsem nevěděla proč. Určitě ne proto, abych se vysmívala jeho finanční situaci. Možná proto, že jsem si poprvé od chvíle, kdy jsem se touhle prací začala živit, uvědomila, že je někdo za čas strávený se mnou ochoten utratit své poslední peníze. Někdo, kdo ten čas nevyužil jen k vlastnímu uspokojení, ale i k tomu, aby bylo dobře mně.
Můj úsměv opětoval, rozloučil se a odešel… A já si uvědomila, že v mém nitru po něm zůstalo příjemné teplo, nikoli prázdnota.
Jakmile se za ním zavřely dveře, sedla jsem si na gauč, kolena přitisknutá k hrudi, a chvíli tam jen tak seděla. Další klient měl přijít za čtvrt hodiny a já byla vysprchovaná a na jeho návštěvu připravená – fyzicky… Ale myšlenkami jsem byla stále u Medvídka.
Nasávala jsem ticho. Ještě pořád jsem cítila na rtech jeho nechtěný polibek, v mém nitru jemně doznívaly oba prožité orgasmy. Ještě pořád to ve mně žilo. A na chvíli, jen na malou chviličku, jsem sama sobě dovolila snít.
Seděla jsem tam na gauči, rukama stále svírající klopy mého županu, tělo ospalé, ale ještě plné vibrací z toho, co se stalo… Přechod zpět do každodenní rutiny byl mnohem těžší než obvykle…
Musela jsem se donutit soustředit myšlenky na to, co bylo v nejbližší době přede mnou. Ale nebylo to tak snadné. Zavřela jsem oči a naslouchala zvukům. Byl to tichý večer, bez větru, bez deště. Všechno jako vždycky. Ale ve mně samotné byla změna. Uvědomila jsem si, že už se nedokážu v životě soustředit jen na práci – život je hra, moje hra, moje vlastní… Ta malá chvíle potěšení způsobila změnu a já cítila, že už nikdy nebudu stejná jako předtím… Před ním.
Znovu jsem se podívala na hodiny. Přistoupila jsem k zrcadlu a rychle jsem si učesala rozcuchané vlasy, pak jsem zůstala stát před zrcadlem. Na chvilku jsem se zadívala na svůj obraz. Cítila jsem se dobře jako už dlouho ne…
Už jsem byla opět vyrovnaná a připravená přijmout dalšího klienta… Ale věděla jsem, že jsem se uvnitř změnila…
Jenny 09 – Anastasia
Uběhlo několik měsíců, venku už vládl listopad – nevlídný a studený, ale šedivý marast byl občas přerušen slunečným dnem, jako by se příroda nedokázala rozhodnout, jestli se už odevzdat nadcházející zimě, nebo ještě bojovat. Podobně rozkolísaná jsem se cítila i já.
Dřív bych se touto dobou už těšila na Vánoce a řešila, jaký dárek komu koupím pod stromeček. Nyní jsem místo toho bilancovala a řešila, co dál se svým životem. Blížil se opět konec zimního semestru. Jestli jsem chtěla navázat na své studium, musela jsem do letního semestru nastoupit v tomto, nejpozději v příštím školním roce, jinak se mé přerušení administrativně změní v ukončení.
Měla jsem našetřeno dost. Víc než dost. Po dvou letech od chvíle, kdy jsem vyměnila skripta za masážní salón, kdy jsem svlékla svůj dosavadní život i s mým pravým jménem a přijala roli Jenny, byla na mém účtu v bance částka převyšující tři a půl milionu. A to jsem odvedla přes půl milionu na daních a z něčeho jsem musela ty dva roky žít. To, co zbývalo, bylo i přes rostoucí inflaci dost nejen na to, abych bez existenčních starostí dokončila studium, ale i na nový začátek.
Původní plán byl jasný: Pracovat, vydržet, našetřit, vrátit se. Ale tento plán se postupem času začal rozplývat v mlze, jak se do mého života začaly vkrádat pochybnosti. Už jsem nebyla tou holkou před dvěma roky, která věřila, že jí svět leží u nohou. Učení, které mě dřív naplňovalo a bylo pro mě výzvou, teď působilo vzdáleně a cize. Dokázala bych ještě vůbec sedět celé dny nad knihami jako dřív, když jsem mezitím poznala rychlé peníze a zvláštní moc, kterou mi mé tělo nad muži skýtalo?
Nebyla jsem naivní, věděla jsem, že s věkem o tuto moc přijdu a žádná žena není méně přitažlivá než zestárlá vyžilá uvadlá prostitutka. Žila jsem skromně, na rozdíl od některých svých kolegyň jsem nikdy neztratila smysl pro proporce a nepřestala myslet na zadní kolečka – neztratila jsem ze zřetele, proč dělám to, co dělám, že je to prostředek, jak dosáhnout cíle, nikoli životní styl. Naprostou většinu peněz jsem si ukládala na spořící účet nebo investovala, ale přesto jsem si připadala, jako bych přešla přes řeku, a most za mnou strhl její proud. Dostala jsem se tak na břeh jiného světa a já nevěděla, jestli se v něm natrvalo zabydlím, nebo seberu odvahu přeplavat zpět.
Něco se už nezmění: I kdybych chtěla sebevíc, nikdy už nepřestanu být tou, která spala s muži za peníze. Ale je to v dnešním světě opravdu tak důležité, nebo je současnost či budoucnost milosrdnější než minulost a dokáže pochopit a přijmout padlou ženu bez pohledu skrz prsty?
Pohrávala jsem si s tou představou oznámit v centru, že s Novým rokem končím a vracím se do školy. Každé ráno jsem si říkala: ‚Musím si to už rozmyslet,‘ a každý večer jsem si uvědomila, že jsem opět nenašla sílu se rozhodnout a jen rozhodnutí odsunula na další den. Přitom jsem uvnitř věděla, že pokud se včas nerozhoupám letos, příští rok to bude mnohem těžší.
Na Medvídka jsem nezapomněla, naopak – vzpomněla jsem si na něho několikrát do týdne. Jeho tvář v mé paměti pozvolna vybledla, ale samotná vzpomínka na něj a to, jak mi s ním bylo, nikoli. Byl tak jiný než ostatní, jako si člověk někdy pamatuje úsměv neznámého spolucestujícího, který se na něj usmál v tramvaji – malý záblesk lidskosti, který navzdory času nezapadne mezi ostatní. Mou náručí prošlo od jeho poslední návštěvy na tři čtyři stovky mužů, někteří z nich i opakovaně, proto vídajíc tolik nových tváří jsem si jeho rysy po tolika týdnech, vlastně po několika měsících, nedokázala vybavit, ale tu něhu, ten přístup, ten klid, který přinášel, ten se mi vybavil, kdykoli jsem na něj pomyslela. Vrátí se ještě, jak slíbil? A jestli ano, nebude už pozdě, pokud se přeci jen odhodlám vrátit se do školy?
Měla jsem právě pauzu a opřena na chodbě o parapet jsem zamyšleně hleděla do té sloty za oknem, když zazvonil telefon.
Marcelka, která měla právě službu u telefonu zvedla sluchátko chvíli s kýmsi hovořila, pak na mě zavolala: „Jenny, to je pro tebe.“
Byla jsem zvyklá, že někteří zákazníci si chtěli domluvit termín přímo se mnou, tak jsem převzala podávané sluchátko, poděkovala Marcelce pohledem a představila se: „Tady Jenny…“
„Ahoj, Jenny, asi si mě nepamatuješ. Byl jsem u tebe třikrát zhruba před čtvrt rokem. Naposled jsem se tě ptal, kolik by stála celá noc s tebou. Říkala jsi, že dvacet tisíc. Stále to platí?“
Jakmile jsem zaslechla ten hlas, sotva pozdravil, poznala jsem ho – byl to Medvídek. Ten hlas mi projel páteří a příjemně zamrazil, jako když někde nečekaně zaslechnete známou melodii, při které jste prožili něco krásného.
„Ano, stále to platí…“ vydechla jsem a nemohla potlačit dobrou náladu, která mě naráz prostoupila, když jsem si uvědomila, že opět mluvím s ním. V duchu se už začala těšit, že zase přijde – a tentokrát na celou noc.
„Měla bys na mě čas od pátečního odpoledne do sobotního oběda?“
‚Od odpoledne až do oběda? To bylo mnohem víc než jen noc,‘ přemítala jsem v duchu.
V sobotu jsem měla mít volno, na pátek se dosud objednal jen jeden můj pravidelný klient, ale asi by nebyl problém přeobjednat ho na středu – nebylo by to poprvé. Centrum by asi přimhouřilo oko, kdybych pro sebe na celou tu dobu zabrala jeden salón – nikdy nebyly plné zároveň všechny… A Medvídkovi jsem nedokázala, a ani nechtěla říci ‚ne‘…
„Ano, měla,“ slyšela jsem se odpovědět ještě dřív, než mi to celé proběhlo hlavou.
„Přijel bych pro tebe před Queens kolem čtvrté. Ubytujeme se v hotelu, pak bychom šli na procházku, na večeři… a pak přespání, snídaně, společné dopoledne a oběd. Pak tě odvezu zpátky. Souhlasíš?“
Takže mě chce odvézt pryč. Escort jsem nedělala a normálně bych takovou nabídku na služby mimo masážní centrum odmítla – bez strejdy Břéti za zády, bez jistoty, riskovat s někým cizím… Ale Medvídek pro mě nebyl cizí, i když jsem ho nijak dobře neznala. Uvnitř jsem věděla, že to, co jsme spolu prožili, nemohlo být falešné – k němu prostě úskok nepatřil… Cítila jsem, že jemu mohu a chci věřit…
Proto jsem souhlasila.
Pátek se vydařil. Byl to chladný, avšak od rána nečekaně slunečný den.
Přišel včas. Měl na sobě oblek s kravatou a přes něj kabát z kašmíru a na hlavě klobouk. Nevím, zda ten oblek byl na míru, ale dokonale mu seděl a slušelo mu to i s jeho postavou. Takhle oblečeného jsem ho viděla poprvé, a přesto jsem viděla, že si v tom obleku nepřipadá nepatřičně, že nosit ho je pro něj naprosto přirozené. Voněl stejnou příjemnou kolínskou jako při předchozích návštěvách – je zvláštní, jak se mi to v souvislosti s tou vůní tak náhle vybavilo, jako by u mě byl naposled včera.
To, jak báječně vypadal působilo až nepatřičně v kontrastu se starým vozem, ke kterému mě přivedl, ale právě v tom bylo cosi dojemného: Šetřil, ale na sobě, ne na mě…
Otevřel mi dveře, a když jsem se usadila, odvezl mě do lázeňské čtvrti, kde zaparkoval na dvoře známého solidního čtyřhvězdičkového wellness-hotelu ‚Anastasia‘.
Trochu ve mně hrklo, když jsem si uvědomila tu zvláštní shodu… ‚Vzkříšení – to bych potřebovala,‘ pomyslela jsem si.
Zastavil, vystoupil, otevřel dveře na straně spolujezdce a podal mi ruku, aby mi pomohl vystoupit – jemné starosvětské gesto, které mi vyrazilo dech.
Na recepci bylo vše připraveno: Pokoj pro dva objednaný na jeho jméno, moje anonymita zajištěna. Všechno vyřídil s klidnou samozřejmostí, a pak mi oznámil: „Na šestou máme objednanou pivní koupel pro dva a na zítra dopoledne masáž a saunu.“
Když jsme se ubytovali, čekala jsem, že se nebude moci po takové době dočkat a začne mě svlékat sotva za námi zamkne dveře, ale on mě jen vzal za ruku a zeptal se: „Můžu tě obejmout?“
Jen jsem přikývla a on mě sevřel v náručí a políbil na krk.
Pak navrhl jít před koupelí na procházku, Když jsem ráda souhlasila, protože tento den se počasí skutečně vydařilo, zeptal se mě, jestli by mě při procházce mohl držet za ruku. GFE sice nebylo něco, co bych měla v nabídce, ale v jeho případě nešlo o službu – mně samotné udělalo radost těšit se chvíli iluzí, že s někým chodím, že patřím k někomu, komu na mně záleží. Pro tuhle chvíli jsem nebyla Jenny z katalogu.
Vyšli jsme ven. Bylo chladno, ale slunce klonící se pozvolna k západu doposud zlatilo střechy domů a oživovalo park, v němž spadané listí šustilo pod našimi kroky. A my šli pomalu, tiše, ruku v ruce. Občas jsme se na chvíli zastavili, on mě objímal, líbal na krk, na tvář – opatrně, s úctou, jako by mě tím chránil před hrubostí okolního světa. A já se opakovaně přistihla, že mu jeho objímání a polibky bez přetvářky oplácím.
‚Možná,‘ napadlo mě, ‚to není iluze. Možná je tohle skutečnější než všechno ostatní.‘
Po návratu do hotelu jsme vystoupili z výtahu a vrátili se na pokoj. Jakmile za námi zamkl dveře, obrátil se ke mně a pravil: „Než vyrazíme do wellnessu, musíme se převléct do županů. Chceš soukromí?“
Usmála jsem se té ohleduplnosti a odmítavě zavrtěla hlavou: „Klidně zůstaň,“ a začala se pomalu a svůdně vysvlékat ze svých šatů. On se též začal vysvlékat ze svého obleku a bylo vidět, jak se nemůže dočkat, až mě opět uvidí nahou, a jak se musí přemáhat, aby své oblečení opatrně svlékl a pověsil na ramínko, namísto toho, aby ho ze sebe strhal.
Zůstali jsme stát naproti sobě – oba nazí, odhalení, a přitom jsem cítila něžnou, křehkou atmosféru. Pomalu ke mně přistoupil, objal mě a přitiskl se ke mně. Bez spěchu mě hladil po zádech a líbal na šíji a ramena, zanořil prsty do mých hustých rusých vlasů. Jeho doteky byly tak jemné, tak příjemné, že jsem mu je nedokázala neoplácet. Když konečně pohladil má ňadra, tak mě vzrušil, že mé bradavky pod jeho dlaněmi ztuhly.
Pak se zarazil, jako kdyby si uvědomil, že přestoupil nějakou hranici, kterou si v duchu slíbil dodržet, odtáhl se, sklopil oči a šeptl: „Promiň.“
Ale co bych mu měla promíjet? Že mi bylo v jeho náruči tak dobře?
Bez dalšího slova jsme si oblékli připravené hotelové župany a nazuli hotelové trepky, společně jsme opustili náš pokoj a sjeli přivolaným výtahem dolů do wellness-centra v suterénu.
V lázních nás recepční přivítala s úsměvem, a když jí Medvídek odevzdal kartičku s poukazem, odvedla nás do samostatné místnosti s velkou, prostornou nerezovou vanou. Nejprve ji z části napustila pivem jejich výroby, zbytek doplnila horkou vodou a do ní nasypala několik hrstí drceného chmele. Potom nám vysvětlila, že vana se za tři čtvrtě hodiny sama vypustí, a pak bychom měli vylézt a aspoň čtvrt hodiny relaxovat na připravených lehátkách. Poté nám ukázala, jak obsluhovat pípu, na kterou bylo lze pohodlně dosáhnout z vany, ukázala i na dva plastové půllitry vedle ní a řekla nám, že během celé procedury můžeme vypít piva, kolik hrdlo ráčí, že je to zahrnuto v ceně.
Jakmile odešla, svlékli jsme ze sebe župany a odložili je na lehátka, pak jsme spolu nahatí vklouzli do vany a usedli naproti sobě. Voda byla příjemně horká, lehce šimrala kůži a voněla po chmelu a sladu. Jak jsme byli ponořeni až po krk, pára stoupala vzhůru a vytvářela kolem nás intimní opar.
Nejprve jsme jen vychutnávali lázeň, popíjeli jím načepované pivo a povídali si – on o tom, jak dlouho už chtěl něco podobného zažít, já o svých snech a plánech, které se asi nikdy nenaplní. Ale jak nás postupně prostoupilo teplo koupele a vypité pivo začalo, jak má ve zvyku, odbourávat bariery, začali jsme se spolu mazlit.
Přitáhl si mě na klín, objal mě pažemi kolem pasu a zabořil tvář do mých měděných vlasů. Líbal mě – do mé hřívy, na krk, na prsa, jeho ruce mě hladily hladově, ale přitom jemně. Jeho doteky byly čím dál odvážnější, a když mě začal hladit mezi stehny a prsty mi pronikl do klína, slastně jsem vzdychla a položila hlavu na jeho rameno.
Neodolala jsem a začala mu jeho něžnosti oplácet – vzala jsem jeho tvrdý penis do ruky a začala ho pomalu jemně honit. Chvíli mi to dovolil, ale pak mě chytil za zápěstí a zašeptal: „Nech to na potom, prosím…“
Porozuměla jsem mu: V jeho věku si nebyl jist, jestli by se později ještě vzmohl, kdyby teď vyvrcholil. Chtěl být v noci plně připraven. Respektovala jsem to, a přitom jsem obdivovala jeho sebeovládání, že mě i navzdory slasti, kterou jsem mu působila, dokázal včas zastavit.
On však svými něžnými prsty pokračoval, dokud mě nepřivedl na vrchol. Snad proto, že jsem byla obklopena tou horkou vodou a tou vůní chmele, tentokrát můj klimax sice nedostoupil až tak závratného vrcholu, na který mě dostal naposled, ale zato mě se stejnou intenzitou svíral a neopouštěl déle než minutu. Tentokrát jsem sténala jen tichounce s tváří zabořenou do jeho krku, abych svými vzdechy neponičila zázračnou křehkost onoho okamžiku.
Pak jsme spolu jen tiše seděli v obětí, opláceli si vzájemně jemné doteky a popíjeli pivo…
Když se vana začala vypouštět, vylezli jsme z ní (on mi galantně pomohl), pod sprchou jsme ze sebe spláchli kousky chmele, které na nás ulpěly, vzájemně se osušili do velkých froté osušek a zabaleni do příjemných dek s krátkým jemným vlasem jsme se uvelebili na lehátkách vedle sebe. On ještě neopomněl načepovat oba půllitry a přinést nám je. Cítili jsme se koupelí zmámení a spokojení, měla jsem pocit, že jsem teď a tady, s ním, a svět mimo tuhle místnost neexistuje, nezáleží na něm… Studené pivo klouzající do krku příjemně zevnitř chladilo z koupele naakumulovanou horkost…
Po návratu do pokoje jsme se opět svlékli. Byli jsme z koupele stále ještě rozpálení a vláční, ale teď, když jsme stáli proti sobě opět nazí, chtěla jsem odkládanou rozkoš konečně dovést do konce. Bez jediného slova jsem k Medvídkovi přistoupila a energicky jeho zavalitou postavu objala. Přemohla mě touha cítit jeho pokožku na své. Tiskla jsem ho k sobě a svými prsty ho hladila mezi lopatkami. Náš dech se zrychlil a já se ho jemně snažila dotlačit k okraji postele, abych ho na ni položila. Nebylo to jen o něze, bylo to i o touze vnímat ho všemi smysly včetně chuti.
Medvídek, vyčerpaný z posledních chvil v lázni a stále ještě silně vzrušený, neodolal. Na chvíli mi podlehl. Pomalu mě přitahoval k sobě a naše těla se znovu spojila v něžném, ale zároveň vášnivém objetí. Znovu jsem mu jemně jezdila rukama po jeho zádech a na chvíli zapomněla na všechno ostatní. V jeho náruči jsem se cítila v bezpečí, a přesto, nebo právě proto mě to nutilo chtít víc, ještě víc.
Ale v tu chvíli mě Medvídek prudce zastavil, ačkoliv mu tělo stále napovídalo něco jiného.
„Počkej, teď ne,“ řekl klidným, ale nesmlouvavým hlasem, „Musíme se obléct na večeři, máme na to tak čtvrt hodiny. Kdybychom se do toho teď pustili, bylo by to uspěchané a nebylo by to ono. Neboj se, po večeři bude čas…“
Pohlédla jsem mu zdola do očí, chvíli ještě v nitru zápasila se svou touhou, ale věděla jsem, že má pravdu, a sebeovládání zvítězilo. Zklamaně jsem v sobě cítila určitou nenaplněnost, avšak uvědomovala jsem si, že odklad učiní to, co nás čeká po večeři, ještě lepším a dokonalejším. Teď ho pustit byla jen malá oběť za to, mít ho po večeři mnohem víc.
Souhlasně jsem se na něj usmála.
Aniž bychom na sebe promluvili, odtáhli jsme se od sebe. On se začal oblékat do toho, co před odchodem do lázně odložil, a já si na spodní prádlo a samodržící punčochy oblékla šaty, které jsem si kvůli dnešní večeři vzala s sebou.
Když jsme byli oba připraveni, vyrazili jsme do restaurace. Mezi námi stále zůstávalo to ticho plné očekávání, které nebylo potřeba zmiňovat, a přesto jsme ho oba cítili.
Jakmile jsme vstoupili do restaurace, ujala se nás obsluha. Medvídek obsluhující slečně předal poukaz na tříchodové menu pro dva a ona nás usadila k již připravenému stolu pro dva. Pak odešla, abychom měli čas v klidu si vybrat. Otevřeli jsme nabídku, ale já se v tom moc nevyznala, většina z toho pro mě byla novinka. Mohli jsme si z několika jídel vybrat předkrm, z několika jídel hlavní chod, a nakonec z vloženého lístku dezert. Tušila jsem, že bych si pochutnala, ať bych si vybrala cokoliv, všechno to znělo tak dobře, že jsem si nebyla jistá, co vlastně bude nejlepší.
„Co si dáš?“ zeptal se mě Medvídek, když už jsem byla v koncích. Bylo mi jasné, že se nezeptal proto, aby mě popostrčil k rozhodnutí, ale proto, že přišel nabídnout radu, pokud o ni budu stát.
„Co bys mi doporučil?“ odpověděla jsem mu s úsměvem otázkou.
Nezaváhal a okamžitě mi odpověděl: „Jako předkrm bych ti doporučil telecí tatarák s lanýžovou pastou a vejcem 63. Jestli jsi už někdy tatarák jedla, věř mi, že tohle ti bude chutnat naprosto jinak. Mám klasický tatarák rád a vím, kam bych tě na něj pozval, kdybys chtěla ochutnat dle mého soudu ten nejlepší široko daleko, ale tohle je úplně jiné jídlo a myslím, že ti bude chutnat… Jako příloha jsou k tomu velmi jemné topinky. Pokud patříš mezi ty, které mají k tataráku výhrady, pak bych ti doporučil ty tygří krevety v citrónové omáčce, ty jsou také vynikající. Podávají k nim opečenou bagetku.“
„Dám na tebe a zkusím ten tatarák,“ usmála jsem se na něj, „A co hlavní chod?“
„Myslím, že u něj nic nepokazíš, ať si dáš cokoli. Já si dám ten wagyu rib-eye steak z japonského hovězího, a doporučuji ho i tobě.“
Podívala jsem se do nabídky a zhrozila se: „Ale vždyť ten japonský steak je hrozně drahý!“ Tolik bych za jídlo nedala ani při mých milionech na kontě.
„Nemusíš mít obavy. Já jsem zaplatil poukaz, a tedy vše kromě pití je už v ceně, ať si z nabídky vybereš cokoli,“ ujistil mě, „Máš pravdu, že za tu cenu v lístku bych si ho nemohl dovolit.“
„Dobře, dám na tebe. A dezert?“
„K hotelu patří i cukrárna, takže si je vyrábějí sami. Já si dám to jahodové Tiramisu, ale ty si dezert vyber podle své chuti. Dej si, co máš nejradši.“
„Dobře, zkusím tu pistáciovou špičku.“
„A co si dáš k pití?“ ptal se a zároveň mazal krajíc bagety, která byla spolu s bylinkovým máslem na stole jako amuse-bouche. „Doporučuji ti, aby sis nedávala nic sladkého nebo chuťově výrazného.“
„Proč?“
„To je překvapení.“
„Co si dáš ty?“
„Karafu s perlivou vodou.“
„Bublinky já moc nemusím,“ namítla jsem, „tak si dám neperlivou…“
Medvídek krajíc domazal a podal mi ho. Nečekala jsem to. Myslela jsem, že to maže pro sebe. Od té doby, co jsem byla pro své rodiče mrtvá, jsem nezažila, že by o mě někdo pečoval. Já vím, je to pitomost, maličkost, ale vyhrkly mi slzy do očí. Bagetu jsem vděčně přijala. Další plátek namazal sobě, a pak zase mně, a tak pokračoval, dokud bageta nedošla. Pak zapálil zapalovačem svíčku na stole. Netypovala jsem ho na kuřáka – ty většinou čichem poznám. Teprve později jsem se dozvěděla, že je zvyklý s sebou vždy nosit zapalovač, přestože je nekuřák. Už se mu to mockrát vyplatilo.
To už ale u nás opět stála stejná obsluha jako předtím a ptala se, jestli máme vybráno.
Medvídek objednal, na čem jsme se dohodli, a navíc si řekl o dvě číše sudového rulandského modrého z vinného lístku k hlavnímu chodu a půllitrovou láhev pět let starého ledového vína Pálava k dezertu. Nic mi to neříkalo. Když jsem si jako malá v Petiškovi četla o tom, jak se tam starověcí Řekové napájeli míšeným vínem, představovala jsem si, že to chutná asi jako vinný mošt, když jsem pak o několik let později poprvé ochutnala víno, přišlo mi kyselé a trpké a bylo to pro mě obrovské zklamání. Holky ze třídy, co měly s vínem více zkušeností, mi říkaly, že krabicová vína, co si kupují, jsou docela sladká, ale když jsem ochutnala, stejně to nebylo nic moc, navíc jsem se ve složení dočetla, že jsou doslazovaná cukrem – a druhý den mě po něm bolela hlava…
Nechala jsem to na něm, ty názvy mi nic neříkaly, ale když jsem se dokázala přemoci a vypít víno při přípitku na tátových narozeninách, pro Medvídka jsem se hodlala obětovat také.
Než obsluha přinesla předkrm, povídali jsme si a Medvídek mě při tom držel přes stůl za ruku. Nijak mě netiskl, jen jemně svými prsty svíral ty mé a palcem mi něžně hladil klouby na prstech a hřbet ruky. Hleděli jsme si do očí a mě se líbilo, jak v té blankytné modři jeho duhovek tančí obraz plamínku svíčky na stole.
Pak už obsluha servírovala předkrm a vypadalo to nádherně. S předkrmem přinesla i obě karafy a sklenice na vodu. Medvídek mi popřál dobrou chuť, a pustil se do jídla. Abych se nedopustila žádného faux pas, sledovala jsem, co dělá on, a snažila se ho (myslím, že úspěšně) napodobit. Měl pravdu – opravdu to bylo výborné a opravdu to chutnalo úplně jinak než tatarák, který jsem už párkrát měla. Ten rosolovitý žloutek mě málem vystřelil z lodiček a chuť lanýže jsem si okamžitě zamilovala.
Když jsme dojedli, pozorná obsluha odnesla prázdné talíře a vše ostatní, pak se vrátila nejprve se dvěma číšemi temně rudého vína připomínajícího krev a vzápětí servírovala hlavní chod. Jestli byl předkrm hlavně pastva pro oči, hlavní chod mě úspěšně sváděl i svou vůní. Bylo to výborné a Medvídek mě nabádal, ať k tomu upíjím víno ze své sklenice. Je pravda, že víno jsem zatím vždy pila samotné, nikdy jako doplněk k jídlu. Měl pravdu – k masu bylo skvělé, i když jemně drhlo na patře. Naštěstí ty porce nebyly příliš velké, jinak bych nejen neměla místo na dezert, ale hlavně bych později nebyla schopna podat výkon hodný částky, na které jsme se s Medvídkem dohodli, a to by má profesionální čest utržila pořádnou ránu.
Pak přišel konečně na řadu dezert a Medvídek nechal otevřít požadovanou láhev. Do spolu s lahví přinesených úzkých číší, nalil víno, a poradil mi, abych ještě před dezertem víno trochu ve sklenici roztočila, a pak k němu přivoněla, sám mi ukázal, jak na to. Vonělo nádherně a sladce. Nikdy bych neřekla, že takhle může vonět víno. Medvídek ze své sklenice trochu upil a pokýval spokojeně hlavou. Taky jsem se napila a rázem jsem opět byla devítiletou holčičkou, co si nad Petiškou představovala chuť vína – ano, tohle bylo ono, žádný mošt, takhle jsem si představovala, že víno chutná, jen jsem později nevěděla, že takto chutnající víno skutečně existuje. Už jsem ani nevěděla, jestli budu chtít dezert – tak sladké, tak lahodné, tak lehké…
Medvídek mi nalil z mé karafy do sklenice vodu a poradil mi, ať si své chuťové pohárky před dezertem propláchnu vodou, aby sladkost vína nepřebila sladkost dezertu, totéž pak, až se vrátím k vínu. Chutný dezert v nás zmizel během chvíle, a pak už jsme jen seděli nad tím výborným vínem, a vždy, když nám klesla ve sklenicích hladina, Medvídek nám dolil, dokud bylo co. Přitom jsme si povídali a mně se po obou vínech trochu rozvázal jazyk – možná trochu víc, než bych chtěla – a tak jsem se slyšela, jak mu vyprávím o svém dilematu, jestli se letos vrátit do školy, jestli na to ještě mám – zejména u matematiky jsem se děsila, že už jsem všechno zapomněla, že mé myšlení během těch dvou let zakrnělo – povídala jsem mu o té řece a o tom že nevím, jestli mám odvahu ji přeplavat…
Medvídek byl výborný posluchač, a asi, že byl ženatý, dokázal dobře rozpoznat, kdy chce žena poradit, a kdy se potřebuje prostě jen vypovídat. Správně pochopil, že v tuto chvíli se jedná o ten druhý případ, tak se pro mě rád stal vnímavou citlivou vrbou. Opět mě při tom držel za ruku a hleděl mi do očí.
Když jsme dopili, dal nenápadně znamení obsluze a zaplatil za pití i se spropitným. Pak vstal, odsunul mi židli, pomohl mi vstát a nabídl mi rámě, abych se do něho mohla zavěsit.
Jenny 10 – Anastázie
Cestou zpátky na pokoj už jsem skoro nevnímala okolí. Ne proto, že bych byla opilá, ale proto, že mé tělo bylo napjaté jak struna a každý krok mě posouval blíž k okamžiku, který jsem celé odpoledne a večer toužila naplno prožít. Vzpomínky na mou ruku v té jeho na procházce a v restauraci mě jen tím víc rozechvívaly. V hlavě jsem měla jedinou myšlenku: ‚Chci ho!‘
Chci ho ne jako muže, kterému prodávám svůj čas, ale jako někoho, s kým opravdu toužím být – teď a tady.
Když jsme konečně dorazili na pokoj, stačilo jedno tiché klapnutí zámku dveří a všechny zábrany padly. Vrhla jsem se mu do náruče a on mě chytil s takovou silou, až ze mě unikl přidušený smích. Začali jsme se překotně svlékat, jako by nás snad oblečení pálilo na kůži – vůbec to nebylo podobné pomalému odkládání oděvu při návratu z procházky. I Medvídkovo železné sebeovládání konečně vzalo za své.
Mé šaty sklouzly na zem, jeho košile je následovala hned vzápětí. Medvídek mi stáhl kalhotky po stehnech a odhodil je kamsi stranou, zatímco já mu rozepínala pásek a zip kalhot a stáhla jsem je z něho i se slipy. Brzy jsem zůstala jen v punčochách…
Byli jsme nazí. Konečně. A okamžitě jsme se hladoví po doteku na sebe vrhli. Mé tělo se tisklo na jeho, vnímala jsem každý jeho sval, každý jeho fald, každou kapku potu, který mu (a teď i mně) zvlhčoval kůži. Dlaněmi mě objímal kolem zad a boků, jeho prsty zkoumavě klouzaly po mých křivkách, jako by si mě chtěl zapamatovat nazpaměť.
Nechal v pokoji rozsvícené jen tlumené světlo lampy na nočním stolku – bylo dost světla na to, abychom se viděli, a dost tmy na to, abychom vnímali spíš doteky než pohledy.
Vklouzli jsme spolu do postele, ruce i rty stále zaměstnané. Přejížděla jsem mu dlaněmi po hrudi, hltala jeho horkou kůži skrze polibky a lehkým škrábáním nehty. Medvídek mě položil na záda a jeho pohled sklouzl dolů k mým prsům. Má nádherná, dokonalá ňadra se vzdouvala při každém nádechu. Bez odkladů se k nim sklonil, líbal je, sál bradavky, které okamžitě ztvrdly, a hnětl mé prsy v dlaních, zatímco já sténala blahem a tiskla mu hlavu k sobě.
Jeho ruka sklouzla níž – hladil mé bříško, pak klouzavým pohybem zamířil mezi moje stehna. Přehnal přes jejich vnitřní stranu vlnu něžných doteků, a pak začal prsty jemně laskat mou vlhkou kundičku. Jedním prstem vklouzl dovnitř a zkoumal mou horkost a těsnost. Pak přidal druhý prst a rytmicky mi protahoval vzrušenou lasturku, zatímco palcem jemně kroužil po naběhlém poštěváčku. Prohnula jsem se v zádech, hlasitě zasténala a v prstech sevřela prostěradlo.
Medvídek se sklonil níž, zabořil obličej mezi má rozevřená stehna a jazykem začal lízat můj poštěváček. Lehce ho olizoval, pak sál, a nakonec ho jemně svým drsným jazykem třel, až se celé mé tělo rozechvělo. Dráždil mě jím rytmicky a trpělivě, dokud jsem nad sebou úplně neztratila kontrolu. V tu chvíli jsem zaklonila hlavu a vyrazila ze sebe hlasitý sten, jak mě zasáhla první vlna orgasmu. Mé tělo se svíjelo a vlnilo a Medvídek zjevně vnímal mou slast, kterou mi právě způsobil.
Jakmile jsem se vzpamatovala, začala jsem mu oplácet jeho péči – sevřela jsem jeho tvrdý úd v ruce, byl napjatý, pulsující, horký. Jemně jsem ho laskala, přejížděla palcem po jeho naběhlém žaludu, sledovala, jak se mu krátí dech.
Oba jsme byli připraveni, oba jsme to chtěli.
Ale v ten moment se Medvídek zarazil… Jeho výraz se změnil – najednou působil rozpačitě, zahanbeně…
„Ach jo…“ zklamaně zamumlal. Sedl si na kraj postele a sklopil hlavu.
„Jenny… já… ty kondomy… nechal jsem je v autě, ve skříňce v palubovce…“ řekl rozmrzele a políbil mi omluvně hřbet ruky, jako by chtěl potlačit vztek sám na sebe, „Nechtěl jsem to pokazit… omlouvám se… dojdu pro ně.“
Začal se zvedat z postele a natahovat po kalhotách.
V tu chvíli jsem ucítila, jak se mi sevřelo srdce. ‚Ne! Nesmím ho nechat odejít! Nesmím to kouzlo, jež tak pečlivě budoval celé odpoledne a večer, nechat zmizet!‘
V hlavě mi bleskově proběhlo všechno, co se mezi námi stalo: Ty něžné doteky, jemné opravdové polibky na kůži, to, jak se mě dotýkal, jako bych pro něj byla vzácný nalezený poklad, a nikoli kupované zboží. Nikdy v životě – a to jsem měla za sebou jeden nevydařený vztah a tisíce zákazníků – opravdu nikdy jsem necítila k někomu z nich něco takového. Nebylo to jen fyzické. Bylo to skutečné.
A teď, poprvé v životě, jsem věděla, že chci být ženou někoho, kdo mě opravdu chce – bez ochrany, bez podmínek, bez předem stanovených hranic.
Spěšně jsem se natáhla, aby mi neunikl, chytila ho za ruku a přitáhla ho zpátky k sobě. Zvedla k němu oči, v nichž se leskly slzy, a pak mu položila dlaň na tvář. Pak jsem se beze slov naklonila a něžně ho políbila na rty, a znovu, tentokrát hluboce. Už jsem se neprodávala, dávala jsem se – bez podmínek a nároku na protihodnotu. Jeho rty byly horké, hladové, když můj polibek opětoval.
Pochopil to.
Rukou mi zajel do vlasů a naše polibky se ještě prohloubily, jazykem mi pronikl skrz mé otevřené rty do mých úst, ochutnával mě, měl mě… A nemohl té změně uvěřit…
Jen na chvíli jsem se odtrhla od jeho rtů svírajíc jeho tváře ve svých dlaních, abych zašeptala: „Nikam nechoď. Jsem zdravá, nemusíš se bát. A ani já se nebojím – důvěřuju ti…“
Položila jsem se na záda, roztáhla před ním své dlouhé štíhlé nohy, pohladila jsem ho po břiše a sjela dlaní až dolů mezi jeho stehna. Pak jsem uchopila jeho tvrdý penis, vedla si ho k mé mokré rozevřené nedočkavé kundičce a sama si ho zavedla dovnitř. Byl horký, tvrdý, pevný. Cítila jsem, jak mi ji roztahuje, jak ji plní.
Ještě, než jsem ho v sobě přijala úplně celého, přitáhla jsem si ho blíž a šeptla mu do ucha: „Nemusíš si dávat pozor… Jsem chráněná… Chci tě úplně, až do konce…“
Ten moment Medvídka úplně odrovnal. Moje důvěra, to, že jsem se mu dala tak absolutně, ho naplnilo radostí, jakou se mnou dosud nezažil.
Pomalu, hluboko do mě vnikl a začal se se mnou rytmicky milovat. S každým přírazem mě zároveň hladil, líbal, šeptal mi do ucha něžná slůvka, kterým jsem sotva rozuměla. Držela jsem ho nohama kolem boků, přijímala ho do sebe, hladila ho po zádech a tiskla se k němu.
Za nějakých patnáct minut v přívalu vášně a citu se hluboko ve mně prudce udělal. Cítila jsem příval jeho horkého spermatu, jak mi plní kundičku, a místo abych se lekla, sevřela jsem ho ještě pevněji, jako bych si ho chtěla v sobě uchovat navždy.
Ale tím jsme neskončili.
K mému a možná i jeho překvapení byl po chvíli opět připraven.
A teď už jsme neměli kam spěchat. Přetočili jsme se na bok tváří v tvář, já zvedla jednu nohu, čímž jsem mu znovu otevřela cestu ke své prcince, ze které vytékala jeho hustá bílá míza, a objímajíc ho jsem ho šeptem vyzvala: „Vezmi si mě znovu, Medvídku…“
Nemeškal. Přisál se na má ústa, jednou rukou mě zezadu přitáhl za krk, aby naše objetí bylo pevné, druhou nasměroval svůj penis znovu do mě, a když byl uvnitř, uchopil mě za prs. Než začal přirážet, polaskal mi bradavku. Své rty odlepil od mých, ještě víc si mě přitáhl a začal mě líbat na krk a rameno. Tentokrát to trvalo o něco déle, a když podruhé dospěl k vrcholu a vystříkal se do mě, aniž by svým pyjem opustil mou jeskyňku, vyčerpaný a uspokojený mě nepřestal pevně objímat.
Hladil mě po vlasech, zatímco já, ještě napůl rozechvělá, s úsměvem na rtech, s jeho údem v sobě a s jeho semenem ve svém lůně jsem usínala pevně sevřená v jeho náruči…
Můj dech se pomalu zklidňoval, má tvář byla schoulená na jeho hrudi, mé ucho přitisknuté k jeho srdci, které stále bilo rychleji, než by mělo.
Než jsem usnula, pocítila jsem, jak se jeho tělo vedle mě zase probouzí, což probralo i mě. Jeho penis, místo toho, aby zvadl a vyklouzl ze mě, se v mé pochvě znovu naplno probral k životu a ztvrdl na kámen.
Usmála jsem se pro sebe. Ta představa, že si mě chce znovu vzít, že ho i po dvou orgasmech pořád tolik vzrušuju, mě naplnila sladkým, hrdým pocitem. Pomalu jsem se od něj odtáhla a nechala ho ze sebe vyklouznout. Naše oči se setkaly a já v těch jeho viděla zklamání, protože si myslel, když jsem ho nechala opustit mou kundičku, že už o další dovádění nemám zájem. Ale to se spletl, jak jsem mu dala najevo tím, že jsem se na něj škádlivě usmála a zároveň ho chytila za ten jeho tlustý klacek.
Bez jediného slova jsem se přetočila na všechny čtyři, kolena zapřela o měkkou matraci, opřela se o předloktí a svůj zadeček jsem vyšpulila proti němu. Má páteř se ladně prohnula, dokonalé křivky mých boků a kulatého zadečku ho jasně vyzývaly k další akci. Lehce jsem roztáhla kolena od sebe, až se má růžová, vlhká, dychtivá kundička před jeho zrakem krásně rozevřela a zvala ho dovnitř.
Otočila jsem hlavu přes rameno a špitla: „Vezmi si mě, Medvídku… Znovu… Tak moc tě chci…“
Ten pohled, ta slova, ta důvěra způsobily, že mu srdce radostí poskočilo. Klekl si za mě a dlaněmi přejel po mých bocích. Vnímala jsem, jak mi pod jeho dotyky naskočila jemná husí kůže.
Jednou rukou mě pevně chytil za zadeček, druhou si přidržel svůj tvrdý čurák a nasměroval mi ho mezi mé rozevřené vlhké stydké pysky. Přejel žaludem po mé kundičce, nasbíral na něj její vlhkost, a pak ho pomalu, pomaličku zasunul dovnitř.
Zasténala jsem a zaklonila hlavu.
Byl opět ve mně – hluboko, těsně, dokonale. Začal mi ji jemně projíždět zpočátku pomalými hlubokými tahy. Každý příraz doprovázelo tiché pleskání, naše spojená milující se těla naplnila pokoj vůní sexu a vzrušení. Držel mě pevně za boky, prsty zabořené do mé kůže. Když jsem se ohlédla, viděla jsem, že sleduje, jak v rytmu jeho přírazů jeho čurák mizí v mé prcince a vzápětí se zase objevuje. Vycházela jsem mu vstříc, vrtěla zadečkem, tiskla se k němu, svírala ho ve své pochvě. On, aniž by byť jen zpomalil, se trochu předklonil, chytil mě za ňadra, jemně je tiskl a prsty laskal mé bradavky, zatímco já se nechávala znovu a znovu naplňovat.
„Bože, Medvídku…“ zasípala jsem mezi vzdechy, „miluj mě… hluboko… víc… Chci tě celého…“
Můj hlas na něj nejspíš zapůsobil jako stimulant, protože jsem vzápětí ucítila, jak zrychlil své pohyby, jeho přírazy teď byly tvrdší, hladovější, ale nikdy necitlivé – pořád mě pevně držel za prsy a dráždil mé bradavky, zatímco mě zezadu plenil.
Kňučela jsem blahem a nevěděla, na co se soustředit dřív – jestli na jeho tvrdý čurák, který mi znovu a znovu roztahoval kundičku až k prasknutí, nebo na jeho prsty, které mi dráždily bradavky až k šílenství. Mé tělo se brzy začalo znovu třást, a já pocítila něco zcela nového:
„Ano… ano… už budu…“ vydechla jsem, a pak vydala hlasité dlouhé zasténání: Poprvé v životě mé tělo zasáhl vaginální orgasmus, poprvé v životě jsem cítila, jak se moje pochva v pulsech prudce extaticky stahuje kolem čuráka.
To ho dorazilo. S drsným zachrčením mě opět chytil oběma rukama za boky a posledními rychlými přírazy se znovu vystříkal hluboko do mé roztřesené kundičky. Tentokrát to bylo ještě prudší, ještě intenzivnější než poprvé.
Oba jsme padli na bok, zpocení, zadýchaní, ale šťastní. Když mu změkl a má vagína ho ze sebe i s částí jeho semene vytlačila ven, otočila jsem se k němu čelem, položila mu ruku na tvář a políbila ho – tentokrát něžně, pomalu a dlouze. Znovu jsem se k němu otočila zády, zavrtala se zadečkem do jeho rozkroku, takže jsme k sobě lnuly jako dvě lžičky, pak jsem si přes sebe přitáhla jeho ruku a přitiskla ji na mé bříško. Zavřela jsem oči a s úsměvem, který vyjadřoval, jak jsem šťastná, jsem usínala v jeho pevném objetí.
Ještě, než jsem usnula, jsem ucítila, jak mě Medvídek pevněji objal. Jeho dech mi hřál krk, jeho ruka ležela ochranitelsky na mém bříšku, jeho slabiny se tiskly k mému zadečku. Přikryl nás, abychom se v noci, až naše těla vychladnou z prožité vášně, nebudili zimou, a já si vzpomněla, jak přesně tohle Robert při naší první společné noci neudělal.
A já někde hluboko v sobě, pochopila, že teprve tohle – to co se mezi námi odehrálo v tomto pokoji od chvíle, kdy jsme se vrátili z večeře, až doteď – bylo mé skutečné první milování, sex, při kterém jsme oba víc mysleli na toho druhého než na sebe a dali jsme se jeden druhému naprosto bez výhrad a bez nároků.
S klidným úsměvem na rtech a hřejivým pocitem jistoty v srdci jsem se konečně nechala unést do sladkého spánku – do spánku v jeho náruči, kde jsem konečně našla to, co jsem ani nevěděla, že hledám…
A bylo ráno. Sluneční paprsky se pomalu vkrádaly do pokoje skrze škvíru mezi špatně zataženými závěsy. Probudila jsem se jako první – rozespale jsem se zavrtěla, přitiskla se svým nahým zadečkem k Medvídkovu klínu a lehce se o něj otřela. Jeho penis okamžitě reagoval a začal se probouzet k životu a tvrdnout pod hebkým dotykem mých zrzavých chloupků na mé kundičce.
Medvídek zamručel, jak pomalu procital ze spánku, přitáhl si mě blíž a jemným pohybem zasunul svůj polotuhý úd do mé vlhké, hřejivé kundičky. Tiše a beze slov jsem se mu nabídla, a jen spokojeně zavrněla, na znamení toho, že není sám, kdo po našem ranním spojení touží. Takto téměř v polospánku jsme se pomalu a něžně milovali, houpali se v lenivém rytmu, a krásně jsme spolu splývali. Každý jeho pohyb v mé mušličce, každý jemný příraz mě naplňoval pocitem takového bezpečí a radosti, že jsem se musela přemáhat, abych se dojetím nerozplakala.
Po několika minutách jsem se ale usmála, vymanila se z jeho objetí, a s hravým jiskřením v očích ho převalila na záda. Sklonila jsem se nad ním, vzala jeho tvrdý penis do ruky a začala ho pomalu honit. Pak, jsem se sklonila ještě níž a vzala si ho mezi rty. Jemně jsem ho sála, jazykem kroužila kolem špičky žaludu, jednou rukou mu masírovala šourek, přesně, jak jsem věděla, že to má rád. Medvídek jen sténal blahem a svými prsty mi jemně pročesával vlasy. Cítila jsem v ústech, co to sním dělá, každý puls, každý nový příval krve do jeho pyje, ale dřív, než se stačil udělat, jsem náhle přestala.
S rošťáckým úsměvem jsem se na něj vyšvihla, uchopila jeho kluzký penis a rychle si ho zavedla zpátky do své roztoužené kundičky. Začala jsem na něm jezdit – nejdřív pomalu, pak čím dál rychleji. Mé pevné prsy se při každém dosednutí zhouply, než je dychtivě sevřel ve svých dlaních. Bradavky mi ztuhly vzrušením a můj obraz v zrcadle mi připadal jako živý plamen, tančící v ranním světle. Medvídek svýma rukama střídavě hladil mé boky, svíral můj zadeček či hnětl má ňadra a nechal se unášet slastí.
Když jsem poznala, že už to na mě opět jde, přidala jsem jak žokej v cílové rovince a projíždějíc pomyslným cílem jsem už podruhé v životě dosáhla vaginálního orgasmu. Vzápětí jsem ze svého „dostihového hřebce“ sesedla dolů a znovu si vzala Medvídkův penis do pusy. Než stačil vůbec pochopit, co se děje, párkrát jsem si ho zasunula hluboko do úst a už jsem cítila, jak můj jazyk zaplavuje jeho teplé, husté semeno.
Rošťácky jsem zvedla hlavu, rozverně mu ukázala svoji pootevřenou pusinku plnou jeho nadílky, a pak jsem s vyzývavým pohledem upřeným do jeho překvapených očí pomalu polkla. Medvídek na má ústa jen fascinovaně hleděl neschopen jediného slova.
„Tak tohleto bylo… neuvěřitelný…“ vydechl nakonec.
Já se pak k němu přitulila a políbila ho na krk.
„Ráda jsem tě potěšila,“ zašeptala jsem a šťastně se k němu přitiskla.
Následující společná ranní sprcha byla další kapitolou něhy. Navzájem jsme si umývali těla, vymývali si z vlasů zbytky noci a smáli se, když se voda rozstřikovala všude kolem. Poté jsme jeden druhého pečlivě utřeli do měkkých froté osušek a naše doteky se měnily v jemná pohlazení oddalující konec této krásné chvíle.
Ale hlad nás nakonec přemohl. Oblékli jsme se a zamířili na snídani – bohatý bufet, hory slaniny, míchaných vajíček, sladkého pečiva, čerstvých džusů… Vyměňovali jsme si pohledy plné tajemství, jako bychom v celém hotelu jen my dva prožili noc naplněnou nádherným milováním.
Po snídani nás čekala masáž. Každého z nás masírovala jiná masérka, v oddělených místnostech. Já byla zvyklá být vždy tou, která masíruje, sama jsem na masáži dosud nikdy nebyla. Tím spíš jsem si teď naplno vychutnávala roli masírované. Nechala jsem se hýčkat, mé tělo se pod rukama zkušené masérky uvolňovalo a v hlavě mi vířil kolotoč myšlenek…
‚Už nikdy… už nikdy nechci být jen něčí hračka… Teprve této noci jsem poznala, jaké to je, když je to doopravdy a už to nikdy nechci zažívat jinak…‘
Sešli jsme se pak v saunách. Vybrali jsme si suchou herbal-saunu, kde bylo příjemné teplo, ale ne spalující horko. Byli jsme tam sami, nazí, těla pokrytá jemnými krůpějemi potu. Rychle nás přemohla touha po vzájemných dotycích. Lehké doteky, škádlivé pohledy – ale tentokrát šlo jen o něžné pohrávání. Oba jsme cítili, že to nejdůležitější už jsme si v noci a dneska ráno dali.
Po sauně jsme si lehli na lehátka v solné odpočívárně. Medvídek přinesl z recepce dvě piva – sobě malé, protože po obědě měl řídit – a společně s tělem příjemně unaveným, ale duší rozjásanou jsme usrkávajíce ze sklenic příjemně chladivé pivo, něžně si hledíce do očí mlčky relaxovali.
Chvílemi jsem pozorovala bublinky stoupající v plastovém půllitru a mé srdce bylo plné až po okraj. A přitom, jak jsem střídavě hleděla na ten osvěžující mok a zase na toho, který pro mě nachystal tento úžasný zážitek, jsem dospěla k poznání a rozhodnutí: ‚On mě změnil. Už nemůžu dál dělat to, co doposud. Ještě dneska oznámím Anně, že v Queens skončím. Budu znovu studovat. Nikdy se už nevrátím zpátky k tomuto životu…‘
Mé myšlenky přerušil Medvídek, který se chvíli odhodlával, a nakonec tiše řekl:
„Jenny… když jsi včera mluvila o té škole a o matice… já… já jsem učitel matematiky. Už jsem pár vysokoškoláků doučoval… Pokud budeš chtít, rád ti pomůžu…“
Cítila jsem, jak se mi v hrudi cosi sevřelo. Bylo to jako potvrzení rozhodnutí, ke kterému jsem právě dospěla.
Beze slov jsem odložila půllitr, naklonila se k němu a dlouze, vroucně ho políbila. Naše rty se setkaly v polibku plném důvěry, naděje a něčeho, co se alespoň z mé strany možná blížilo lásce.
Když jsem se od něj odtáhla, pousmála jsem se a tiše zašeptala: „Už mi neříkej Jenny… Jsem Stázka…"
A já věděla, že tohle je začátek něčeho úplně nového. Už jsem nebyla Jenny, byla jsem opět Anastázie…
A těch dvacet tisíc jsem si od něj samozřejmě nevzala…
KONEC