Ridlex Seznamka

Jolanka III.

Lolitky
Sluneční světlo pronikalo do altánu a probudilo spící dívku stulenou v náručí svého chlapce. Jolanka otevřela oči, zamžikala proti světlu a chvíli nevěděla, kde je. Po chvíli jí ale vše došlo. Podívala se na Davida a vybavila si jejich včerejší milování. Sjela si rukou do klína a zakryla ho dlaní, jako by tím chtěla znovu navrátit okamžiky rozkoše. Pak ji ale polilo horko a stud, když si uvědomila, co provedla a jaké asi budou následky. Přece jenom knihy o anatomii a biologii nestudovala nadarmo. A navíc jí otec zabije. Pocítila strach a paniku.
Prudce se zvedla a vyskočila z postele, čímž probudila Davida. David se posadil na posteli, chvíli se kochal pohledem na její nahé tělo, jak pobíhá a strojí se, pak se zeptal: „Půjdeš domů?“
Jolanka k němu zvedla svůj obličej a David uviděl, že pláče. Zvedl se jak byl nahý, přišel k ní a objal ji. Pochopil, že se bojí a začal jí utěšovat: „No tak, všechno bude v pořádku uvidíš. Půjdu s tebou a všechno tvému otci vysvětlím.“
To Jolu trochu uklidnilo. Oblékli se a vyrazili vstříc konci jejich známosti.

Došli před dům, kde Jola bydlela, držejíce se za ruce. Zastavili se a nerozhodně se dívali na jeho smutnou fasádu. Najednou někdo v okně vykřikl Jolančino jméno. Jola uviděla svoji matku, jak se na ně vyděšeně dívá. Pak z okna zmizela. Seběhla k nim dolů a vrhla se na Jolu, vzala ji do náruče a drtila, zatímco neustále opakovala: „Ty moje nešťastná holčičko, co tě to jenom napadlo?“
Přilákán hlukem vylezl z dílny i otec. Zůstal stát, v ruce rozdělaný střevíc, na oko klidný a vyrovnaný, v nitru mu ale narůstal hněv. Jole řekl: „tak, teď jdi domů, vyřídíme si to později.“
Poté zaregistroval Davida: „A kdo je tohle?“
David mu řekl své jméno, kdo je a co cítí k Jole. „Tak u tebe tedy byla dnešní noc? Tak ty ji máš na svědomí!“ rozhorlil se švec. Botu, kterou držel v ruce mrštil po Davidovi, vrhl se k němu a jedinou ranou pěstí ho srazil k zemi.
„Zpytuj svědomí ty hlupáku. Tak malé holky se ti zachtělo? Pamatuj si, že si to byl ty kdo jí zkazil život.“ David chtěl říci něco na svou obranu, ale švec ho hrubě zvedl ze země a znovu srazil pěstí. Poté už David na nic nečekal a dal se na útěk.
„Dobře, že znám tvoje jméno, to si piš, že si tohle odsedíš, zavolám na tebe policii, za znásilnění ty prevíte.“ Řval za ním, a David s hrůzou v očích uprchl pryč.
Jolanka za ním s brekem volala, zapřísahala otce, ať přestane, ale matka jí už táhla domů, protože z oken už vykukovali zvědaví sousedé a sledovali celou scénu. To, že se ševcova dcera nevrátila domů věděli už všichni, protože jí rodiče dali hledat policií, ale takové zakončení téhle kauzy nikdo nečekal a nechtěli si ho nechat ujít.
Švec si jich všiml, přestal vyvádět, ale v duchu už věděl, že se jeho plány hroutí, že se nic neutají a přijde do řečí. Musí zkusit zachránit, co se dá, aspoň část svého snu.
„Vlastní dcera mě zradila, to snad není možné. Měl jsem na ní být přísnější, ne, já jsem nezklamal. To její matka ji rozmazlovala, až z ní udělala to co je.“ Říkal si v duchu a nenáviděl celý svět.

Doma Jolu zavřeli v pokoji a nepouštěli ani na krok z domu. Po domě se brzo roznesli klepy. O tom, kam se Jola poděla, že se scházela s nějakou spodinou a tam se naučila bůh ví jaké věci. Jestli pak ta malá ševcovská princezna není v tom, že ji nepouštějí ven. Asi abychom neviděli její břicho.
Tohle trápilo i ševce, proto jednoho mlžného rána, kdy byla malá pravděpodobnost, že by je někdo zahlédl vzal manželku a Jolu odvedli k lékaři. Ten ji důkladně prohlédl a šokovaným rodičům sdělil, že ačkoliv Jola už není panna, těhotná naštěstí není. Švec byl potěšen i pobouřen zároveň. Doma Jolu zbil, až musela zasáhnout matka a plačící Jolu od něho odvést.
Od té doby si zvykl ji fackovat při každém jejím sebemenším prohřešku, až se ho Jolanka začala bát.
Po několika dnech se dozvěděla, že policie chytila Davida, obvinila ho ze zneužívání a mravního kažení mládeže. Na nátlak otce a jeho vlivných přátel bylo obvinění později změněno na znásilnění, švec si totiž nemohl představit, že by s ním Jola šla dobrovolně. David byl naštěstí uznán nevinným v téhle věci, ale za mravní kažení nezletilých dostal půl roku káznice. Jolu vůbec k soudu nepustili, stačila jim zpráva od doktora.
Jolanka celé noci proplakala a když jí otec sdělil poslední děsivou novinu, pochopila, že je konec. Otec se jí rozhodl provdat. Přes protesty její i její matky vyjednal sňatek s bohatým obchodníkem Julesem. Byl to starší, pupkatý a plešatějící sobec, držgrešle a proutník. Jolanka se v duchu zařekla, že si ho nevezme ani za nic. Co, ale dělat, kam jít? Kdyby byl David na svobodě, kdyby měla nějaké dobré příbuzné. Ano, vždyť má. V jednom velkém městě asi sto mil odsud žije jedna její stará tetička. Matčina sestra. S rodinou se rozešla ve zlém, kvůli jejímu otci, ale jí určitě pomůže, vždycky jí přece měla ráda.
Rozhodla se během chvilky jedné noci. Vzala baťůžek, naházela do něj pár svých nejnutnějších věcí. Sebrala své skromné úspory, oblékla si obyčejné cestovní šaty a potichu, aby nikoho nevzbudila odešla z bytu a beze slova rozloučení zmizela do tmy.

Z města odjela prvním možným vlakem a dala za něj téměř všechny svoje peníze. Vlak jí unášel pryč od jejích rodičů, pryč od dětství, od klidu a bezstarostnosti. Sledovala ubíhající krajinu až usnula. Probudila se ve své cílové stanici, vyběhla z vlaku a rovnou se jala hledat ulici, kde tetička bydlívala. Ulici nakonec našla, ačkoliv chvíli bloudila a musela se zeptat. Tohle město bylo o mnoho větší, než její rodné. Snažila se vzpomenout jak vypadal její dům, obešla jich několik, ptala se, až nakonec narazila na ten správný. S tlukoucím srdcem vešla dovnitř a hledala dveře, kde stará paní žije. Nemohla je ale najít. Po chvíli beznadějně zaťukala na jiné dveře a zeptala se. Protivná žena, která ji otevřela jí řekla, že žena, kterou hledá tu už nebydlí, před rokem zemřela. Jolanka byla zdrcená, tohle jí doma vůbec neřekli.
Co teď? Beznadějně bloudila ulicemi, až padla noc. Domů se vrátit bála, navíc ani na to už neměla peníze. Noc strávila na lavičce v parku, lekajíc se při každém sebemenším zvuku.
Ráno byla celá promrzlá, nevyspalá a vyděšená. Zase se toulala neznámým městem, bez cíle, utratila poslední peníze za chabé jídlo a pití. Začalo jemně sněžit.
Znovu se začal snášet soumrak a Jolanka umírala hrůzou, že by měla znovu být v parku. Vždyť mrzne a sněží! Najednou jí upoutala tabule před jednou velkou hospodou. Stálo na ní: přijme se servírka, za stravu, bydlení a malý plat.
Chvíli tam stála a nepřítomně na to civěla a pak vešla dovnitř. Hospoda se sestávala z jedné velké místnosti plné lidí a menšího salónku. U stolu seděli téměř samí muži, jen pár žen.
Hostinský byl velký tlustý muž s knírem, hostinská kyprá skoro čtyřicátnice, stále pohledná v obličeji. Dívali se na ni s opovržením, když jim řekla proč přišla. Nakonec ale hostinská mávla rukou:“No proč ne, zkusíme tě, stejně asi nemáš kam jít a nikdo jiný se nepřihlásil, uvidíme jak dlouho tu vydržíš, takové pískle.“ A odvedla ji nahoru do pokoje, který měla Jola obývat.

Tak Jola získala místo. Pokoj kde bydlela nebyl velký, měla tam ale pohodlnou postel a soukromí. Dostala úbor, který servírky nosí, byl jí trochu velký, ale upravila si ho. Dopoledne pomáhala s domácností, odpoledne až do noci roznášela v hospodě. Bylo pro ni těžké si zvyknout chodit dlouho spát, těžce pracovat a naučit se posluhovat hostům, ale časem to jakžtakž zvládla.
Samozřejmě, že pozornosti štamgastů v hospodě nová servírka neušla. Hned si ji oblíbili a začali ji zálibně oslovovat zdrobnělinami jejího křestního jména. Ti rezervovanější jí jenom pochválili jak je pěkná, ale ti oprsklejší jí s chutí plácli přes zadek, štípli do stehna, nebo si ji posadili na klín a dělali si z ní žerty. Víc si však nikdo nedovolil, pro všechny byla Jolanka malou panenkou a to se snažili respektovat. Přesto však byli i tací co po ní vrhali pohledy plné chtivosti a touhy. A hostinská si toho byla dobře vědoma.
Zvlášť jí zaujalo, jak se k Jolance chovali hosté salónku. V salónku se několikrát týdně scházela městská honorace, starosta, místostarosta, páni radní, přednosta policie, a zámožní měšťané. Hned jak poprvé uviděli Jolu, tak na ni mohli oči nechat. Vyptávali se jí odkud je a jak se jmenuje a dráždila je její tajemnost, protože Jola na sebe nic neřekla. Časem se začali předhánět ve zdvořilostech k ní, jen aby se jí zalíbili. Volali na ni Jolanko, Jolanečko a byli samý úsměv.
To všechno hostinská viděla a říkala si: „kňouři staří, každý má doma kupu dětí, nebo vnoučat, každý druhý tají milenku a tady házejí pohledy po takové mladé holce.“
Přesto tam ale Jolu dál posílala obsluhovat a sama roznášela ve velkém sále. A když si všimla, že čas od času některý z nich donese Jole nějaký malý dárek, svěřila se s tím co se jí honilo hlavou hospodskému.
„Takže jsou do ní celí diví?“ řekl hostinský, „no, ani se jim nedivím, jenže co s tím?“
„Ty jsi ale kus polena, já vím co s tím uděláme a vynese nám to pěkný peníz.“ Na to hospodská „ta holka to je zlatý důl!“ Hospodský pochopil a usmál se. „Chce to jenom zjistit, jestli je ještě pannou, pak by z toho káplo ještě víc.“

Za několik dní, jednoho rána, když Jola vycházela za spíže k ní najednou hospodský přistoupil, svým obrovským tlustým tělem ji přirazil na zeď a řekl jí: „Neboj se malinká, jenom chci něco vědět. Zdali-pak jsi ještě panna? Nebo už je z tebe mladá dáma. Pověz mi to prosím a můžeš zase běžet.“
Jola ale byla příliš vystrašená, na to aby mohla mluvit a tak na něj jenom zírala. Hostinský si povzdechl. Chytili ji za sukni a vyhrnul ji jí k břichu. Pak jí strčil svou velkou chlupatou ruku do rozkroku. Jolanka s sebou cukla a chtěla se mu vytrhnou, ale on ji přimáčkl ještě víc a chlácholil ji: „no tak neboj se malá, hned to bude.“ Strčil ruku pod spodničku a vrazil do Jolančiny buchtičky svůj masitý prostředník. Jola sykla, protože hospodský použil hrubou sílu. Zasunul do ní celý prst a chvíli s ním zkoumal vnitřek. Pak ho vytáhl a řekl: „ Hmm, můžeš běžet děvenko.“ Jola s pláčem utekla.
Hostinský řekl manželce, že Jola sice už není panna, ale je tak úžasně úzká, že to vyjde nastejno. Hospodská se ptala jak to zjistil a vynadala mu za to do hlupců: „chceš aby nám nakonec utekla, protože se nás bude bát? Ne, aby si něco takového opakoval.“ Varovala ho.
Pak šla za Jolou do její místnůstky. Jolanka tam ležela schoulená na posteli. Hostinská k ní sedla a těšila jí a chlácholila, až se Jola uklidnila. Hostinská cítila, že jí nic už nemůže překazit její plány, přesto ale jí bylo Jolanky trochu líto a tělem se jí rozléval podivné horko, když držela Jolančino mladinké tělo v náručí.

Asi za dva dny, nedlouho před půlnocí bylo už v hospodě téměř mrtvo. Poslední hosté se trousili domů, do salónku toho večera nikdo nepřišel a nikdo už ani přijít neměl, když se otevřeli venkovní dveře a dovnitř vstoupil starosta města Hopkins. Šel rovnou do salónku a sedl si tam na své místo. Jolanka za ním přišla, aby ho obsloužila, ale starosta už byl trochu v náladě, tak Jolu chytl a posadil si ji na kolena: „Tak copak si dáme Jolanko? Pivo, jistě, ale co k tomu? Nějaké masíčko, nejlépe pěkně mladinké a čerstvoučké.“ Zasmál se sám sobě.
Hospodská a její muž to se zájmem pozorovali, pak hostinská řekla: „Neslyšela si Jolo, jdi a dones panu starostovi pivo.“ Jola odběhla do výčepu a hospodský se svou paní pomalu přistoupili ke starostovi, přisedli si k němu a začali mu polohlasně vykládat svou nabídku. Hopkins se nejprve usmíval, pak mu spadla čelist a začal koktat. Nakonec začal horečně kývat a nepřestal ani když mu hostinská řekla požadovanou částku. Pak přinesla Jola pivo, položila ho před starostu a hostinská jí vzala za ramena a řekla: „Pojď zlatíčko, dneska si půjdeš lehnout dříve, jen pojď.“ Jola nechápala proč by měla, ale neodvažovala se hospodské bránit. Proto šla: „Nashledanou.“ Chtěla se rozloučit se starostou, ten ale k jejímu překvapení řekl: „ale vždyť my se ještě dnes uvidíme má milá.“

Hospodská ji odvedla nahoru, zatímco hostinský mezitím vyhodil poslední hosty a zamkl. Jeho žena mezitím pomáhala Jolance v jejím pokojíku se svlékáním. Jolanka vůbec nechápala, na co najednou ta starostlivost. Hospodská s údivem hleděla na Jolino krásné nahé tělo, na drobná ňadérka, ploché a pevné břicho a černý trojúhelník klína. Pomohla ji přes hlavu přehodit noční košilku a jak jí stahovala neodolala a přejela jakoby mimoděk rukama po jejím zadečku. Cítila jak je pevný a hebký a najednou na chvíli chtěla couvnout, při představě jak bude ten tupec starosta rabovat to krásné tělíčko. Ale touha peněz byla větší, ještě Jolance rozčesala vlasy, navoněla svojí voňavkou a řekla jí: „tak teď si lehni do postele a počkej. Pan starosta se na tebe za chvíli přijde podívat, tak na něj buď milá, ano? A až odejde tak nezapomeň tohle vypít.“ Postavila na stolek jakýsi odvar, pak odešla.
Tehdy se Jola polekala, ta slova už přece slyšela. Vzpomněla si na Adamse a roztřásla se.

Ležela v posteli pod dekou a čekala. Za chvíli se potichu otevřeli dveře a vešel starosta Hopkins. Zavřel za sebou a přišel k posteli. Sedl si na pelest a pohladil Jolu po tváři: „ty moje holčičko, copak se třeseš?“ řekl a začal si svlékat oděv.
Starosta byl muž víc jak padesátiletý, velký, tlustší, téměř plešatý s monoklem na oku a licousy na tvářích. Svlékl se, na sobě si nechal jenom podvlékačky a Jole už bylo vše jasné. Hopkins odhrnul deku z jejího těla. Vzal dolní konec její noční košile a vyhrnul ji jí až ke krku. Prohlížel si to oproti němu drobné tělíčko.Jolanka cítila jak je vzrušený, jak těžce dýhá a sotva se ovládá.
Pak si stáhl podvlékačky ke kolenům a objevil se jeho nepříliš dlouhý, ale tlustý penis. Hopkins nalehl na Jolu. Postel zavrzala pod váhou dvou těl. Starosta na ní ležel, drtil pod sebou to drobné tělíčko. Dlaněmi sevřel její drobounká prsa a jak na ní lěžel těsně přimáčknutý Jolanka cítila jeho pyj na svém břichu. Pomali rostl a nabýval na objemu. Jolance to připadalo, jako by se jí na břiše plazil had.
Starosta byl u vytržení. Nemohl uvěřit, že je tu Jolanka dnes večer jenom pro něj. Trochu se nadzvedl a začal se pokoušet do ní vrazit svůj nástroj. Jak byl ale vzrušen, tak mu to vůbec nešlo. Nakonec vztekle vybuchl: „No, tak mi ksakru pomož!“ Jolanku to tak vyděsilo, že sama roztáhla nohy a vzala jeho úd do ruky. Nasměrovala si ho mezi svoje závojíčky , žaludem přímo na vchod. Starosta spokojeně mlaskl a vrazil ho do Jolančiny úplně suché jeskyňky. Jolanka vykřikla a do očí jí vyrhkly slzy. Starosta začal pracovat na svojem uspokojení. Nepřirážel hýžděmi, ale pohyboval se na ní celým tělem dopředu a zpátky, čímž hobloval Jolančina prsa a břicho. Sténal přitom slastí a námahou.
Hospodská mezitím stála za dveřmi kde se to odehrávalo a a poslouchala jak vrže postel a zvuky, které se k ní nesly. Slyšela Jolančino naříkání a starostovo hekání, které rostlo a nabývalo na intenzitě. A cítila, že jí to vzrušuje, toužila po tom, vidět Jolanku jak leží odevzdaná a nádherná a zatoužila po tom být na starostově místě. V klíně byla celá vlhká a vzrušeně dýchala. Šáhla si přes sukni do klína a sevřela jej. Pak uslyšela hostinského kroky a vzpamatovala se.
Jolanka ležela, hlavu odvrácenou od starosty aby mu neviděla do obličeje, prsty zarývala do prostěradla a zuby držela zaťaté. Její vagína se už trochu přizbůsobila starostově údu, přesto jí ale jeho hrubost a neomalenost způsobovala bolest. Trvalo to jenom chvilku, ale jí se zdálo, že věčnost, když ucítila, že starosta s výkřikem strnul, jakoby zkameněl a do ní začalo proudit jeho semeno. Vyprázdnil se do ní a vyčerpaně se svalil vedle . Když se vydýchal pomalu se zvedl, oblékl, řekl jí jak byla skvělá a odešel.
Jola se pokusila posadit, podbřišek jí bolel a cítila, jak z ní vytéka jeho sperma a teče jí po stehnech. Zhroutila se zpátky na postel. Zanedlouho se znovu otevřely dveře a dovnitř vešla hostinská. Když uviděla Jolanku, jak tam chuděra leží vrhla se k ní a jala se jí utěšovat: „no tak ty moje zlatíčko, přece to nebylo zase tak hrozné. Pan starosta si tě nemohl vynachválit. Přece to nebylo poprvé!?“ pak její tvář ztvrdla. „vypila jsi co jsem ti dala?“ Jola zavrtěla hlavou, že ne a hostinská do ní ten dryák nalila, chutnalo to hnusně. „To musíš pít, jinak by ti mohli udělat dítě, víš?“
Pak nalila do kádě teplou vodu, zvedla Jolu, vysvlékla ji a do kádě posadila. Vyhrnula si rukávy a sama ji umyla. Jezdila houbou po celém jejím těle, vychutnávala si tu rozkoš, dotýkat se toho krásného těla. Sama jí vymyla rozkrok, hladila jí po klíně a cítila jak jí jezdí mráz po těle, když se tam Joly dotkla „bolí tě to tam srdíčko?“ Jola přikývla. Hostinská ji postavila, do sucha usušila osuškou a dovedla do postele. Příkryla jí a sedla si kní, vůbec se jí nechtělo pryč.
„Pššš, pššš, spi, spi.“ Šeptala hostinská Jolance do ucha, „nic se nestalo, všechno bude zase v pořádku.“ Uklidňovala ji. „Budu spát dnes u tebe, aby ses nebála. Jestli chceš?“
Jolanka se strašně bála zůstat sama, chtěla někoho cítit vedle sebe, aby se o něj mohla opřít, proto byla ráda, že to hostinská řekla a přikývla. Hostinská se, protože u sebe neměla žádný noční úbor, svlékla do naha a lehla si k Jole pod pokrývku. Přítomnost dívčího těla jí vzrušovala a těšila zároveň. Věděla, že se nemůže ovládnout a musí se ho zase dotknout. Začala Jolu hladit po tvářích a vlasech, rty osušila její slzy, přimáčkla se kní. Ten rozdíl, to pevné tělo, oproti jejímu kyprému. Ta hladká kůže, bez jediné vrásky. Ta vůně. Namáčkla se svými velkými prsy na Jolančinu hruď a šeptala jí do ucha aby klidně usnula. „Čas od času nám prokážeš takovouhle malou službičku jako dneska, ano? A pak u nás budeš moci zůstat. Jinak bychom tě museli propustit a kam by si šla? Co by sis počala? Teď ale spi.“
Jolanka se na nic nezmohla, co může dělat? Venku je zima, kam by šla, kdyby jí odsud vyhodily? Postupně se uklidnila, byla ráda, že se kní hospodská chová tak dobře a ve své zmatenosti jí vůbec nevadilo, že s ní leží v posteli a rukou jí hladí po prsou.
Hostinská byla v klíně celá mokrá. Lehla si k Jole tak, že lehla svým klínem na její koleno. Neudržela v sobě sten, celá zčervenala a na chvíli jí došlo co dělá. Nechtěla, aby si Jolala uvědomila, že ji přitahuje. Ale Jolu už pomalu usínala, jenom se podivila co to hospodská dělá, ale byla ráda, že cítí její blízkost, že není sama. Zavřela oči.
Hospodská to nemohla vydržet a začala se svým klínem o Jolančino koleno pomaličku třít. Slaboučce, aby to Jole nepřišlo divné. Její rozkoš rychle stoupala, hladila Jolu po vlasech a tichounce kňučela. Jola ucítila na koleni vlhko, probudilo jí to, otevřela oči a nechápavě se na ní podívala. Hospodská se zvedla z Jolina kolena, přitáhla se k ní. Jednou rukou jí pevně objala okolo krku, přimáčkla svou tvář k její, svá velká prsa na její malá ňadérka a druhou rukou, tak aby to Jola neviděla si zajela do rozkroku. Nejdříve jeden, pak druhý prst si strčila do pochvy a divoce tam jimi jezdila, protože cítila, že se orgasmus blíží.
„Ach ty moje holčinečko, neboj se já se o tebe postarám. Už ti žádný ošklivý chlap neublíží neboj.“ Šeptala i jiné věci,až se Jola divila. Pak ucítila, jak jí hostinské silná ruka pevně sevřela, jak se žena celá rozklepala, zabořila obličej do jejích vlasů a notnou dobu jen tak zůstala ležet. Hospodská se vzpamatovávala z vyvrcholení, jaké už nezažila léta. I poté však zůstala ležet těsně vedle spícího děvčete, dokud i jí nezmohl spánek.

Od té doby se Jolančina služba u hospodských změnila. Jola dál obsluhovala hosty v sále, ale měla za úkol soustředit se téměř výhradně na salónek. Teď už nemusela roznášet dlouho do noci. Dvakrát, nanejvýš třikrát do týdne (hostinská to vícekrát nedovolila) se po desáté sebrala, umyla a musela ve svém pokoji čekat na zákazníka. Ta stará kuplířka se svým o nic lepším manželem to pokaždé zaonačili tak, že jeden dopředu vytipovaný muž z vybrané společnosti ze salónku se od nich dozvěděl o možnosti užít si za řádný poplatek s mlaďoučkou servírkou. Vybírali ty o kterých předem věděli, že neodmítnou. Hostinská přece jenom určitý soucit s Jolankou měla a tak určila jenom deset nejmajetnějších občanů města. Každý z nich byl zavázán slibem mlčenlivosti a seznámen s pravidly, které hostinská sama určila. Nebyli přípustné žádné zvrhlosti, žádné násilí, vulgarity a nepřístojnosti. Z poloh k souloži určila za přípustnou pouze misionářskou, pouze pan policejní rada prohlásil, že to dělá pouze zezadu a tak mu to bylo za mastný příplatek povoleno. Kdyby kdokoliv porušil nějaké pravidlo ať si je jist, že ho nemine společenský skandál. Pro tak vážené občany, jako byli oni by to znamenalo to nejhorší co by je mohlo potkat.
Pro Jolanku byli první dny dost krušné. Když za ní přišel druhý zákazník, pan radní, rozbrečela se. Radnímu to bylo trapné a tak zavolal hostinskou. Hostinská musela zasáhnout a pohrozit jí vyhazovem. Pak jí ještě trochu utěšit, než Jola splnila, co se po ní požadovalo.
Každý zákazník byl na výsost spokojen, protože Jolančina pochva přes to všechno zůstávala stále pannensky těsná. Takže se rádi vraceli, každý měl vyhrazen svůj den jednou za měsíc.
Jola si na ty muže nikdy nemohla zvyknout, ale už to pro ni nebylo tak hrozné. Hostinská jí totiž dala mast, kterou si pokaždé předtím promazala svoje intimní partie a pohyb údu vevnitř se tak velice usnadnil.
Tím koho se Jola opravdu obávala byl pan policejní rada. Byl to mohutný muž s licousy a tělem porostlým chlupy, zvyklý poroučet. Když přišel poprvé Jola ho čekala v posteli, ale rada byl přímočarý muž a šel na to po svém. Řekl Jole ať vstane, prohmatal si ji, strčil dívčinu ruku k sobě do kalhot a když cítil, že je dostatečně vzrušen otočil Jolu k sobě zády. Jola musela kleknout na kolena, rada ji ohnul přes pelest postele a vyhrnul noční košili na záda. Sám si pouze stáhnul kalhoty, aby osvobodil nalitý penis. Jola tuhle polohu vůbec neznala, netušila, co rada zamýšlí, až když ucítila jeho horké přirození na svých hýždích pochopila. Cítila jak jí projíždí mezi půlkami odshora až dolů. Jolou proběhlo lehké vzrušení. Nakonec zastavil, nasměroval žalud do její jeskyňky a prudce přirazil. Jola zatnutými zuby zadržela výkřik. Prsty zaťala do prostěradla a sténala tak potichu jak dokázala, zatímco pan rada prudce a silně přirážel. S Jolou to po posteli házelo sem a tam, nakonec zabořila obličej do peřin a vydržela tak až do konce.
Pan rada do ní s výkřiky slasti vystřelil svoje magma. Pak se drsně utřel do její noční košile a beze slova odešel. Jolanka stále předkloněná a opřená o postel cítila jak jí po stehnech stékají šťávy pana radního a jak jí bolí celý zadek a přirození od nárazů toho silného těla.
Poté k ní jako vždycky přišla hospodská a jako vždy s ní strávila noc. Jako vždy jí osahávala a tiskla se k ní dokud se sama neuspokojila. Jola dělala, že o ničem neví, ale v duchu jí bylo počínání hospodské více, než protivné.
To hospodská a její muž byli na výsost spokojeni, podnik jim šlapal, ale tohle bylo hotové terno. Peníze se jen sypali. Z nich ovšem Jola neviděla nic, jediné čeho se dočkala byla nová drahá noční košile, drahé mýdlo a parfém, vše pro to, aby se víc líbila.

Tak to šlo několik měsíců a Jola neviděla jiné východisko. Až jednou hospodská odjela na pár dnů ke své sestře do sousedního města. Jola zůstala v podniku sama s hospodským. Na ten čas neměla v plánu žádné zákazníky. Jen tak obsluhovala v lokále. Den byl klidný, spíše nudný, když do hospody vtrhla banda mladých mužů. Byli to medici, kteří toho dne šli oslavovat svoje promoce. Usadili se v salónku a tak bylo Jolinou povinností je obsluhovat. Mladí doktoři byla hlučná společnost, hodně pili, jedli, zpívali a křičeli a laškovali s Jolou. Hostinský pro to nebyl rád, ale útratu mu dělali slušnou a tak je nechal být. Jak postupoval den začali postupně odpadávat a odcházet prní oslavenci. K půlnoci jich tam už bylo jenom pět a byli posledními hosty, pak se tři z nich zvedli odešli a zbyli už jen dva nejotrlejší. Zjevně se jim nechtělo jít spát a vymýšleli jak by završili úspěšnou oslavu. Hostinský je poslouchal a tu najednou zbystřil. Slyšel, jak říkají, že si půjdou užít do nevěstince, zvedl se a přišel k nim. To co se chystal udělat bylo sice od jeho manželky zakázáno, ale ona se to nikdy nedozví a on si přijde na svoje peníze.
„Pánové by si někde rádi za mírný peníz povyrazili?“
„Můžete nám něco doporučit?“ zeptal se jeden z nich.
„Jakpak by ne! Vidíte tu hezoučkou servírku? Je k mání, je to skoro ještě panna a vám bych mladí pánové udělal cenu, když máte ten slavný den.“
Oba novopečení doktoři si se zájmem prohlíželi Jolanku, která vedle v sále uklízela, pak na sebe mrkli a přikývli na souhlas. Hostinský přišel k Jolance a řekl jí ať se jde nahoru připravit, že má práci. Jola se na něj nechápavě podívala a chtěla něco říci, ale on ji rázně umlčel: „ty se se mnou budeš dohadovat? Mlč a padej!“
Jola se tedy sebrala a šla. Věděla, že půjde o ty dva, kteří tam celé odpoledně popíjeli, sice byli mladí a hezcí, ale taky cizí a neznámí a Jolanka si uvědomila, že se začíná bát. Umyla se, převlékla do košile, navoněla a vlezla si do postele. V té chvíli jí došlo, že má dost takovéhodle života a že se něco musí stát.
Dveře se otevřely a dovnitř vstoupili oba dva rozesmátí mladíci. Zavřeli za sebou a chvíli jen tak zůstali stát a civět na Jolu ležící na posteli jenom v noční košili.
„To je nádhera,co?“ řekl jeden a druhý jen přikývl. Přisedli si k Jole na postel a začali se svlékat. To na to půjdou oba dva najednou? Napadlo Jolu a už nemohla udržet svoji nervozitu a strach. Mladíci byli rázem nazí, Jola sledovala jejich hubená, ale dobře stavěná těla, což byl takový rozdíl oproti její stálým zákazníkům. Mezi nohama se jim klimbali jejich nevyřáděné penisy, čekající na impulz, aby se postavili do pozoru. Lehli si k ní, každý z jedné strany a jejich ruce jí ihned počaly hladit po těle. Nakonec se ruka jednoho zastavila na jejím ňadru a on promluvil: „ale krasotinko, vždyť ty se celá třeseš! Ty se nás bojíš?“ Oba přestali s činností a dívali se na ní co řekne. Jola se ale bála cokoli říct, místo toho jí do očí vyhrkly slzy. Mladíci rázem pochopily situaci a začali jí utěšovat.
„Ten všivák hospodský, prodávat takhle mladou holku.“ Řekl jeden.
Hladili jí po tvářích a mluvili na ní, až se Jola uklidnila. Povídali si s ní a vyzvěděli na ní celý její příběh. Přece jenom byli mladí a inteligentní, takže v Jolance dokázali vzbudit důvěru. Pak jí oni řekli kdo jsou, jeden se jmenoval Thomas a druhý Peter a že budou doktory. Pak jí vysvětlili jak riskuje, když dělá takovouhle práci a že je jen otázkou času kdy otěhotní, nebo se něčím nakazí. Thomas se zeptal jestli to tady dělá dobrovolně a kdyby jí nabídli pomoc, jestli by odtud odešla.
„Můžete mi pomoci? Ráda bych se odtud dostala, ale nevím kam bych se poděla.“ Ožila Jola, ale tvářila se dost nedůvěřivě.
„To už nech na nás, znám jednu moc hodnou paní, ta už se o tebe postará. Takže domluveno?“ zeptal se Thomas a Jolanka radostně přikývla. Peter dodal: „ a aby to platilo, tak se na to pomilujem.“ A ucpal Jolance ústa svými.
Jola chtěla protestovat, ale v tom ucítila, že Tom přesunul níž a jak jí hladí nohy. Peter jí mezitím líbal tak, jak to Jola ještě nezažila. Vsunul jí jazyk do jejích úst a ačkoliv se tomu Jola zprvu bránila netrvalo dlouho a začalo se jí to líbit. Peter jí donutil, aby i ona dostala svůj jazyk do jeho úst a navzájem takto propleteni se dlouho líbali, zatímco Tom Jole vyhrnul košili na břicho a kochal se pohledem na její klín. Pak jí jazykem přejížděl po břichu a po pupíku. Jola cítila, že začíná v rozkroku vlhnout. Kdyby jen vlhnout, strach už jí opustil a vystřídalo ho vzrušení, takové jaké cítila jen jednou a to s Davidem. Mezi nohama byla vysloveně mokrá, jako kdyby se počúrala.
Peter jí přestal na chvíli líbat na rty a jí přetáhl noční košili přes hlavu. Teď už byli všichni tři nazí. „Tak a teď ti ukážeme jak to dělají doktoři.“ Zasmál se a rty tentokrát přitiskl na její drobná prsa. Jola byla jak ve vytržení, něco takového ještě nezažila, Peter jí olizoval a cumlal bradavky zatímco Tom svým jazykem sjížděl čím dál tím níž. Když se jazykem dotkl její broskvičky Jola s sebou trhla, ale Peter jí pevně přidržel a zašptal jí do ucha: „klid, klid.“
Tomův jazyk krouživě jezdil po její Venušině deltě a jí to dělalo neskutečně dobře. Pak jí ale Tom rozhrnul závojíčky a když strčil svůj dlouhý jazyk do její vagíny Jolanka vydala táhlý sten a celá se našponovala rozkoší. Tom jezdil jazykem tam a dovnitř jak to jen šlo a pak jí začal olizovat její červenou buchtičku. Peter jí už zase projížděl ústa svým jazykem a dlaněmi přitom hnětl prsa. Po dlouhé době Jola opět cítila, že se chce milovat, že chce znovu zažít tu slast vyvrcholení. A to přišlo náhle a nečekaně. Tom přestal jazykem rejdit v její broskvičce a místo toho nasál do úst její malinký poštěváček. V tom Jola otevřela ústa dokořán a hlasitě vydechla. Celá se natáhla, jak se jí zmocnil největší orgasmus, jaký kdy ve svém ladém životě zažila. Tom rychle do její pochvy strčil prst a vychutnával si stahy svalů v orgastické křeči. Přitom z Jolanky vystřikovaly její milostné štávy až měl Tom ruku celou zalepenou. Jak se Jolanka prohýbala v rozkoši obejmula přitom Petera a celou silou svých hubených paží ho k sobě tiskla. Peter byl už vzrušen na maximální možnou úroveň, pohledem vyzval kamaráda aby mu uhnul a přemístil se nad Jolu. Roztáhl jí nohy nasměroval rukou svůj úd na patřičné místo a opatrně do Joly vnikl. Šlo to snadno, protože Jola byla celá mokrá, ale i tak byla těsná a Peterův úd byl tak krásně svírán, že to samo o sobě ho dovádělo k orgasmu.
Jolanka sice cítila silný tlak, ale poprvé při vniknutí necítila bolestivé škubnutí. Stále Petera svírala svými pažemi, jakoby ho nechtěla nikdy pustit. Peter zvedl její nohy a donutil jí, aby ho jimi obejmula. Teď na něm Jolanka visela jako nějaký pavouk a Peter do ní několikrát přirazil hýžděmi, když na něho přišlo vyvrcholení. Vykřikl, jako kdyby ho někdo bodl do slabin a vystříkal do Joly všechno svoje semeno. Pak vyčerpaně padli vedle sebe a oddychovali.
Tom to všechno sledoval a masíroval si přitom svůj úd. Jola ho pozorovala jak jeho ruka po něm jezdí nahoru a dolu a jak Tom postupně rudne a zatíná prsty druhé ruky v rozkoši. Pak Tom vybuchla a Jola poprvé uviděla muže jak ejakuluje. Tom vysřikoval dávky spermatu na metr daleko a svíjel se přitom rozkoší. Když byl hotov lehl si vedle nich.
Leželi tak asi půl hodiny, občas některý z mládenců pohladil Jolu, nebo jí políbil, ale jinak nic. Pak se Jola zvedla, protože si vzpoměla, že musí vypít lektvar proti početí. Nahnula se přitom přes Toma a Peter tak získal krásný výhled na její pozadí. Pohled na drobounký zadeček a ochmýřenou buchtičku ho přivedl na nápad.
„Tak a teď tě Jolanko pomilujeme oba dva zároveň.“ Řekl a Jola nechápala co tím myslí. Ale Tom pochopil. Peter, který měl drobnější penis si klekl za Jolu, chytil ji za zadek a zeptal se: „máš tady Jolo nějakou krém na pleť?“ Jola si myslela, že jí bude chtět milovat zezadu a tak mu podala mast od hospodské. Peter si ho nanesl na ruku a k Jolině překvapení jí promazal řitní otvor. „Co to děláte?“ zeptala se Jola se strachem v očích.
„Neboj se jsme lékaři a v takovýhle věcech se vyznáme. Ženské tělo dokáže poskytnout víc rozkoší, než si myslíš.“ Uklidnil jí Tom.
Mezitím Peter namazal i svůj pyj a předklonil Jolu, takže klečela na všech čtyřech a obličej měla skoro na prostěradle. Předklonil se za ní, políbil ji na šíji a začal svůj kolík zasunovat Jolance do zadku. Jola neměla daleko do pláče, ale Tom ji mezitím hladil po tváři a uklidňoval. Jola cítila, že to bolí a strašně tlačí. Chtěla něco říci, ale Peter ji najednou zvedl a byl v ní.
Držel jí pevně pod stehny aby z ní nevypadl a zatímco Jola tiše sténala, převážil si ji na hruď a široce jí roztáhl nohy. Tom k nim zepředu přistoupil, namáčkl se na Jolu a jemně do ní vnikl zepředu.
Teď v ní byli oba dva, Jola myslela, že se roztrhne, takovouhle věc si nikdy nedokázala ani představit a vůbec jí nechtěla. Když se v ní Tom začal pohybovat vyhrkly jí do očí slzy, protože se tím samovolně narážela na Peterův úd. Chtěla se vysvobodit ze sevření obou mužů, ale bylo to marné, nakonec se v odevzdanosti chytila Toma aby měla aspoň nějakou oporu. Celý klín ji hořel, ale bolest rychle střídal jiný pocit, pocit jaký Jola ještě nezažila, potěšení z bolesti, která vlastně ani není bolestí, ale rozkoší.
Pak se v ní začal pohybovat i Peter a bylo to něco neskutečného, jak se jí zmocňují dva muži. Když mladíci zesynchronizovali svoje pohyby Jolanka už doslova křičela jak jí ovládaly její pudy. Pak Jola vykřikla ještě hlasitěji a divočeji,zakousla se Tomovi do ramene, až ten vydal bolestivý sten a orgasmus otřásl jejím tělem. Jak s sebou Jolino lůno škube cítili oba dva mladíci. V té chvíli explodoval i Tom. Měl co dělat aby se udržel stát na kolenou a hned potom se po zádech zřítil na postel.
Peter jen tak tak Jolu udržel. Cítil, že i on má dost. Vystoupil z Joly, položil jí na břicho na postel, lehl si na ní. Pouhý dotyk jejích hýždí a jeho penisu způsobil, že i jeho přemohl orgasmus. Zabořil obličej do Joliných vlasů a vyprázdnil zbytek svých milostných šťáv Jole na záda. Když bylo po všem usnuli všichni tři jako zabití.
Ráno se Jola probudila spokojená jako nikdy. Ale hned zesmutněla, byla totiž v místnosti sama. Takže jí lhali. Vůbec jí nechtěli pomoci, nebo si to nakonec rozmysleli. Vstala, umyla se, oblékla, když tu někdo z venku zaklepal na okno jejího pokoje. Otevřela okno a tam stál na žebříku Tom. „Tak co půjdeš s nám, nebo nepůjdeš, nemáme moc času. Pojď, než tě bude hospodský shánět.“
Jola zavýskla, otočila se, zabalila si svých pět švestek a po žebříku vylezla ven. Pak už jen rychle uklidili žebřík a zmizeli ve spletitých uličkách města.
11.2.2018 23:24

Prosím další díl, je to super :3