S mým nejlepším kamarádem Břéťou mě spojovalo dlouholeté přátelství, prakticky již od střední školy. Břéťa chodil již přes dva roky se Simonou. Simona byla moc pěkná ženská a určitě by většině chlapů stála za hřích. Mě samozřejmě nikdy nic takového nenapadlo, Břéťa byl kamarád a takový podraz bych mu nikdy nemohl udělat. Byli jsme se Simonou tedy také jenom velice dobrými kamarády.
Břéťa to věděl a byl proto rád, když jsem se Simoně věnoval, pokud nebyl v Praze. To bývalo někdy dost často, protože jako novinář, odjížděl často i na několik dní na služební cesty. V legraci říkal:
„Lepší když jí máš pod dohledem.“
I já měl své favoritky a tak byla Simona se mnou většinou i v dámské společnosti.
Jednou mi jedna favoritka dala kopačky, což mě docela sebralo. Zavolal jsem Břéťovi, aby šel se mnou zapít žal. Telefon zvedla Simona a sdělila mi, že Břéťa musel narychlo odjet. Pokud však potřebuji vrbu, pofoukat na duši a zapít chmury, že je připravená.
Byl to veliký tah po pražských hospodách a barech. Opil jsem se do němoty, nebo si to nazvěte jak chcete. Zkrátka propil jsem se do bezvědomí. Pomohla mi Simona. Přestože toho sama taky vypila hodně, zavolala taxi, vytáhla mě do schodů, našla v mých kapsách klíče a strčila mě do bytu.
To co se dělo vím vlastně jen s jejího vyprávění. V předsíní jsem upadl a zdálo se, že chci přespat právě tam. Simona mi sundala bundu a boty a snažila se mě zvednout. Když viděla, že to nebude jen tak, odložila taky bundu a zula kozačky. Začala mnou třást a cloumat, dokonce mě párkrát propleskla. Podařilo se jí mě probrat natolik, že jsem se nakonec zvednul a ona mě dotáhla do ložnice. Tam jsem upadl na postel a nohy mě zůstaly na zemi. Stáhla ze mě džíny a ponožky a překulila mě na postel celého. Svlékla mi svetr a košili a jenom ve slipech mě nechala se oddávat tvrdému opileckému spánku. Našla lůžkoviny a chtěla mě přikrýt dekou.
Ženská zvědavost a vypitý alkohol se spojily, a v jejím opilém mozku se zrodil nápad: Mohla by se podívat jaké mám pero! Hned tu myšlenku zaplašila. Ne… to nejde to není fér. On tady leží – neví o světě …a já takhle. Ale na druhou stranu když o tom neví, tak mu to nemůže vadit. Tak jsem se sním nadřela…kdo by to pro něj udělal…tak mám právo na malou odměnu, trochu se pobavit. Svému nápadu se srdečně smála.
Podívala se jestli stále tvrdě spím a opatrně nadzdvihla a odhrnula gumu slipů. Ale to nebylo ono. Opatrně mi stáhla slipy téměř ke kolenům. Mé pero bylo pochopitelně zvadlé a scvrklé na minimum. Zkrátka nic moc. Vzala ho opatrně dvěma prsty a zdvihla. Pak ho zase pustila. Žádná změna. Podívala se opět jestli mě to neprobouzí. Také žádná změna. Původně slipy stáhla tak, aby je mohla zase natáhnout, teď se zasmála a sundala je úplně. Hodila je na zem.
„Já za to nemohu. Sundal jsi si je sám!“
Vzala mé péro do ruky a začala si sním hrát. Přitom pozorovala můj obličej. Při první známce, že se probírám, byla připravena utéct. Tam, ani tam však žádná reakce. Začala mi ho tedy dráždit intenzivněji. Dokonce ho vzala do úst. Ale výsledek žádný. To jí dost štvalo, protože byla zvyklá, že i úplně vyčerpaný chlap, vždy alespoň trochu reagoval na její doteky. Já nic. O to víc se snažila a byla trpělivá. Já ale nic.
Seděla a uvažovala, že to vzdá, když jsem najednou škytnul, zavrtěl jsem se a než stačila nějak zareagovat posadil jsem se a koukal na ní. Na útěk zapomněla. Bylo jasné, že chci zvracet.
„Ne…ne! Tady ne!“
Popadla mě a táhla mě na záchod. Tam mi strčila hlavu do mísy a počkala až si ulevím. Vyšel jsem ze záchodu a koukal jsem na svojí nahotu.
„To jsi mě svlékla ty?“
„Ne!...To ty sám.“
„To jsem ale nemrava,…ty se o mě staráš a já se tu takhle předvádím…Nevadí ti to?“
„Hlavně že jsi v pořádku.“
Šel jsem do koupelny, kde jsem si opláchl ruce a vypláchl pusu a chtěl jsem pokračovat zase do ložnice. Simona mi zastoupila cestu.
„Musíš se trochu probrat,…když už jsi svlečený!“
Měl jsem námitky, ale donutila mě vlézt si do vany. Pustila studenou sprchu a tou mě nemilosrdně polévala. Řval jsem, ale nechala toho, až když viděla, že se viditelně klepu zimou. Podala mi ručník, ale nakonec mě musela utřít stejně sama. Odtáhla mě do postele a přikryla dekou. Já ihned zase spokojeně usnul.
I Simona se tvářila spokojeně.
„Toho bohdá nebude, aby česká žena z boje utíkala.“
Za veselého smíchu odešla do kuchyně a uvařila si silné kafe. S kafem nepospíchala v klidu si ho vypila, pak umyla a uklidila skleničku. Teprve potom se přišla podívat na mě. Já už zase tvrdě spal a chrápal.
Simona odhrnula deku. Ležel jsem na boku, tak mi zatlačila na rameno a já se převrátil na záda. Jinak jsem byl pořád v bezvědomí. Vzala opět do ruky moje pero a trpělivě ho začala dráždit. Zkoušela všechno možné, zase nic.
Když už to opravdu chtěla vzdát, ucítila v peru škubnutí a viděla, jak jí v dlani poskočilo. Lekla se jestli se nebudím celý, ale když viděla můj hluboký spánek, soustředila se jen na péro. Za chvíli již jásala:
„Podívejme se, jaký je to již pěkný poloťuhýk…S tím se už dá něco udělat.“
Klekla si vedle postele a vzala ho do úst. Očima zkontrolovala můj obličej, ale ten jí ujistil, včetně mého chrápaní, že jsem mimo. Brzy zjistila, že už docílila té správné velikosti, měla ho plná ústa. Hra se jí však tak zalíbila, že pokračovala dál a víc a víc se do ní vžívala.
Přerušil jí až můj blažený vzdech. Hrozně se lekla, ale než stačila utéct, uklidnila se, protože viděla, že pořád hluboce spím. Jenom jsem se ze spaní usmíval.
„Hezký sen co?...Ale už je konec. Viděla jsem co jsem vidět chtěla, ochutnala navíc, co jsem ani nechtěla…“
Simona se smála, ale poslední slabiky skoro spolkla. Uvědomila si, že jí předchozí činnost značně vzrušila, že má úplně mokré kalhotky. Zkrátka, že má hroznou chuť. Co s tím?
Břéťa byl daleko, a aby si to dělala rukou, když tady stojí pero, což jí ještě dalo takovou práci….Ale to nejde. Nikdy nebyla Břéťovi nevěrná, a ani nechtěla být… A ještě s jeho nejlepším kamarádem. Ne to nejde!... Ale je to nevěra, když ten kamarád o tom neví? Vždyť se toho ani nezúčastní. Nebude jí objímat, líbat, hladit. Nebude jí vidět a sdílet s ní pocity. Použije jenom jeho pero. To je jako by si to dělala s Robertkem.
Přitom přemýšlení si všimla, že už jsem malinko ztratil glanc. Uvědomila si, že nesmí dlouho váhat. Upravila ho rukou zase do plné pohotovosti. Sundala si punčocháče a kalhotky, zvedla sukni a chystala se přehodit nohu přes moje. Pak vyprskla ve svůj typický smích.
„Když paráda, tak se vším.“
Svlékla se donaha a pak teprve přehodila nohu přes moje a sedla si na moje stehna. Naklonila se a přilepila své prsa na moji hruď. Mé pero se jí zabodávalo do břicha. Šeptala mě do ucha.
„Těšíš se? Já se hrozně těším!...Tobě je to asi fuk…“
Pak se nadzdvihla a opatrně se nasunula na moje pero. Vzrušením hlasitě vydechla a několikrát se prudce narazila až na doraz. Pak si to začala vychutnávat. Zpomalila a kroutila nádherně pánví. Vzrušení rychle stoupalo a vlny rozkoše zaplavovaly celé její tělo.
Vzala moje bezvládné ruce a hladila si s nimi prsa.
„To je…ach…krása. Ach…kdyby jsi to…ach...vnímal, určitě bys…ach…to ocenil. Tvoje smůla…ach ….Bože …Bože…!“
Vzrušení vzrůstalo a tak se už přestala ovládat a divoce na mě skákala. V tu chvíli už jí bylo jedno jestli se proberu, nebo ne. Pospíchala také proto,že se bála, abych nebyl dříve než ona. Kdybych pak ochabl, věděla že by mě do použitelné polohy už nedostala. Její obavy se naplnily naplněním její svatyně mým semenem. Můj výbuch byl nečekaný, ale naštěstí jí stačilo už jen pár přírazů, pak se na mě namáčkla a vychutnávala si mohutný orgasmus.
Než ze mě slezla políbila mě na rty, když se přesvědčila, že ani tento skvělý závěr mě neprobral. Naposledy ještě vzala do ruky moje pero vymáčkla z něho zbytek semene a se smíchem olízla. Pak mě přikryla, posbírala svoje svršky a odešla do koupelny. Vrátila se už oblečená a upravená. Já si spokojeně pochrupoval. Simona se vesele smála:
„Tak ahoj kámo! Děkuji ti, že jsi mi pomohl když jsem to potřebovala…No, ty jsi mě vlastně nepomohl, pomohla jsem si sama. A ještě jsem se vzorně postarala o tebe…Tak o tom nebudeme mluvit…Čao!“
Ještě nadzvedla deku a zkontrolovala ještě mé již zase ochablé pero. Chtěla do něho ještě cvrnknout, ale plácla se přes ruku a se smíchem odešla.

*

Jak vyplývá z mého vyprávění po čase mě toto všechno Simona vyprávěla. Velmi mě to pobavilo. Oba věříme, že kdybychom to vyprávěli Břéťovi, vzal by to také s humorem a pobavilo by ho to stejně jako mě. Ale zatím jsme mu to neřekli. Je to naše tajemství.