učitelka Libuše tento den nastupovala do zaměstnání a šla se představit řediteli školy Robertovi. Netušila, co na ní čeká a ani nevěděla, že její první pracovní den začal včera večer v hospodě. Tam se totiž sešel Martin Nezval s ředitelem. Oba se dobře znali a také proto nabídl Martin Robertovi ubytování pro učitelku, neboť v městečku byl s ubytováním problém. Robert se zeptal Martina, zda už učitelka přijela, neboť se zítra měla přijít představit do školy a hned začít učit sedmou třídu, kam chodil i Karel Hora. „Samozřejmě, že přijela,“ odpověděl Martin a při vzpomínce na učitelčin příjezd se olízl. „A musím ti, Roberte, říct, že jsi dostal do školy pěknou kravičku.“ A rukama naznačil tvary učitelčin těla. Robertovi tahle slova stačila, neboť Martin byl společníkem Roberta při řadě událostí, o kterých bude ještě řeč a kromě společné záliby v pití měli i společnou zálibu v ženských tělech. „Neříkej mi, Martine, že jsi ji už šoustal?“ zeptal se Robert. „No, asi bych na ní nevystartoval tak rychle, ale když ji ke mně přivezl sedlák Hora, zpozoroval jsem, že má na šatech mokrý flek a nemusím ti říkat od čeho. Sice se trochu bránila, ale když jsem jí během chvilky dvakrát udělal, držela jako kdyby to měsíce nedělala a ani se mi nebránila.“ „Na svých třicet je pěkná, a podle toho, jak mi ho ždímala tou svou buchtou, moc často to nedělala, ale těší se na to, a můžu ti říct, že si jistě užiješ“, dodal Martin a už debata o Libuši skončila.
Na druhý den u ráno v sedm byla Libuše oblečená a přichystána jít do školy, když do jejího pokoje vstoupil Martin. Byl jenom v trenýrkách a když se na něj Libuše podívala, bylo jí jasné, co od ní chce. „Teď ne, Martine,“ snažila se mu to vymluvit, ale to už Martin stál v pokoji nahý, chytil jí za ruku a přitáhl jí k sobě. „Neboj se, kočičko, to bude jen jedno číslo,“ řekl ji, „přece tě úplně neoddělám,“ dodal mnohoznačně a význam jeho slov měla Libuše pochopit až později. Jeho ruce jí sjely pod sukni, uchopil její kalhotky, zcela jí je stáhl, nahý si sedl na postel a vyzval jí: „Tak se posaď, ať to dlouho netrvá.“. Libuše si nad něj stoupla a netrvalo to ani dvacet vteřin a už seděla pevně přišpendlena na Martinově kolíku a Martin jí rukama dirigoval frekvenci a sílu přírazů. Po deseti minutách už byl Martin hotový, ale tentokrát to Libuši nenastříkal dovnitř, ale co bylo pro Libuši horšího, ani ji neukojil tak, jako to bylo poprvé. Zvednul ji ze sebe a jeho semeno začalo cákat na podlahu. Poplácal ji však po zadečku a řekl: „Oblékni se a já tě zavezu do školy.“ Libuše ho poslechla a za dalších deset minut už vystupovala z bryčky před školou.
Bylo těsně před osmou a když zaklepala v ředitelně, právě zvonilo osm. „Dále,“ ozvalo se a Libuše vstoupila. Doba příchodu řediteli vyhovovala, tak se totiž s Martinem večer dohodli, aby měl Libuši Robert na celou hodinu pro sebe. „Vítám vás, paní učitelko,“ odpověděl Robert na její pozdrav a sjel Libuši rychlým pohledem. Zjistil, že Martinovo hodnocení nelhalo a že učitelka je opravdu pěkná kravička. Na škole sice bylo několik učitelek, ale s výjimkou češtinářky Hruškové žádná, která by byla pro Roberta správnou kategorií. Podal jí ruku a jeho pohled hned sjel mezi její prsy, neboť shodou okolností měla Libuše jeden knoflíček rozepnutý a ve výstřihu byla docela dobře vidět její podprsenka naducená jejími kozičkami.
Učitelka zpozorovala jeho pohled a chtěla si knoflíček zapnout, ale Robert ji podržel ruku a řekl: „Vždyť se nemáte za co stydět, Libuše. Tak mi teď povězte, kde jste učila, jakou máme kvalifikaci a jakou máte představu o zdejší výuce.“ Libuše začala vyprávět, jak učila po absolvování školy v Praze a že po pěti letech se změnil na škole ředitel a s tím začala mít problémy. Začal se jí dvořit a několikrát ho musela odkázat do patřičných mezí. „Co tím myslíte, Libuše,“ „Víte, to je na delší vyprávění,“ odpověděla Libuše. „Jen povídejte,“ vyzval ji Robert a posadil se vedle ní do křesla. Libuše tedy začala.
„Nový ředitel byl starší chlap, bylo mu dost přes padesát a hned po nástupu nevynechal žádnou příležitost, aby se kolem mne neotřel, nepřitisknul se ve dveřích a prostě mě dosti tím štval. Byla jsem nejmladší členkou sboru a asi měl o mne zájem. Já však o něj ne. Jednou mne pozval například do ředitelny a začal mi vysvětlovat něco kolem zkoušek. Náhle jsem cítila jeho ruku, jak mi sklouzla na prdelku a začal mne hladit,. Odtáhla jsem se od něj, ale za chvilku to opakoval, opět jsem se odtáhla, ale nedal se odbýt a po třetím pokusu jeho ruka zamířila ještě níž zajel mi až na kalhotky. Odstrčila jsem ho a se slovy „Nesahejte ne mne.“ jsem odešla.
Asi týden mi dal pokoj, ale pak se situace opakovala. Odpoledne mne zase pozval do ředitelny a aniž jsem to zpozorovala, zamkl dveře. Netrvalo to dlouho a už jsem měla jeho ruku na zadečku a zcela bezostyšně mě začal vyhrnovat sukni. Bránila jsem se mu, ale byl silnější a tak za chvilku měl ruku na mých kalhotkách, které začal stahovat dolů. Otočila jsem se, abych ho odstrčila, ale on mne pevně sevřel a ruka pokračovala ve svém díle. Po chvíli už moje kalhotky ležely na zemi a já jsem zaslechla, jak zachrochtal radostí: „No jsi pěkná, kočičko, drž, bude se ti to líbit.“ Já jsem se však bránila ze všech sil a podařilo se mi vytrhnut a chtěla jsem utéct dveřmi. Ty však byl zavřené a tak mne ředitel u nich dostihl, chytil mne za tričko a jak jsem se mu bránila, dokonce ho na mně roztrhl. Má podprsenka se objevila před jeho očima a to ho ještě víc vzrušilo. Odstoupil ode mne, rychle si rozepnul kalhoty a za chvilku stál v ředitelně jen v košili a já jsem poprvé uviděla jeho ocas. Visel mu dolů a než jsem se vzpamatovala, už mne zase držel a snažil se ze mne strhnout podprsenku, což se mu asi po třech minutách podařilo. Bránila jsem se za všech sil, ale nestačilo to na něj. Po dalších pěti minutách byla dole i moje sukně a já stála v ředitelně nahá a proti mně polonahý ředitel. Teď mne pustil a řekl sípavým hlasem, ve kterém bylo znát jeho vzrušení. „Tak co, kočičko, podržíš mi dobrovolně, nebo ti to mám udělat násilím. Když budeš hodná, můžeme se dohodnout a ty jistě škodná nebudeš.“ Já jsem však odmítavě zavrtěla hlavou: „Ne, s vámi nikdy, i kdybyste mi dával co chtěl. A pusťte mne ven, nebo začnu křičet.“ Na tato slova ředitel kupodivu reagoval tím, že řekl: „Dobře, jak myslíte, kolegyně, šlapete si po štěstí, já vás nutit nebudu,“ a ta trochu se ušklíbl. Nechal mne, abych se oblékla do svých zbytků oblečení, pustil mne ven a já celá rozechvělá odešla do svého kabinetu.
Tam jsem narazila na svou kolegyni Foltýnovou, které bylo už přes čtyřicet a ta k mému údivu prohlásila: „Vidím, že už došlo i na tebe, Libuško,“ a když jsem se jí ptala co tím myslí, řekla mi, že i u ní se pokoušel o to, aby jí dostal, ale ona se svou postavou a věkem ho asi tak nevzrušila a po první pokusu to vzdal. „Zato ty jsi ho, Libuško, asi rozpálila ne nejvyšší míru a zdá se, že se snažil ze všech sil a za použití svých prostředků.“ Zeptala jsem se jí, co s tím mám dělat, ale k mému údivu mi řekla, že stěžovat si nemá cenu, protož má mocné přímluvce, kteří by všechno zaretušovali.
Od toho dne jsem si na škole dost užila, ředitel po mně šel, neustále mne kontroloval a každou chvíli mi chodil na hospitace, ale dařilo se mi všem jeho nástrahám unikat. Až jednou v mé hodině dva žáci zlobili a tak mne ředitel pozval na odpoledne na kobereček. Byla jsem odhodlána bránit se stejně jako minule ale k mému překvapení se mnou ředitel krátce probral problémy se žáky a pak mi dokonce nabídl skleničku vína. Neměla jsem důvod, proč bych nepřijala a když jsem jí vypila, dolil mi druhou. Začal i se mnou zcela normálně povídat a já jsem ztratila veškerou ostražitost. Nebylo mi teď divné, že on nepil a vzápětí mi dolil třetí skleničku. Po té jsem už cítila, že se mi točí trochu hlava, ale po čtvrté sklence už jsem jen z dáli vnímala ředitelova slova. „Teď si konečně s tebou užiji, kočičko a nezapomeneš na to hodně dlouho.“ A to už jsem se zvrátila v křesle a ztratila vědomí.
Probírala jsem se jen pomalu a chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala, kde jsem. Ležela jsem na posteli, ale na sobě jsem měla jen podprsenku a kalhotky a ruce jsem měla přivázané k posteli. U té postele stál zcela vysvlečený ředitel a jeho ocas naproti minule už byl vztyčený a trčel kupředu. Když uviděl, že jsem se probrala, se slovy: „Tak vidíš, kočičko, že jsem se stejně dočkal,“ přistoupil blíže a položil mi ruku na podprsenku. Jen dva rychle pohyby mu stačily a už jeho ruka spočinula na mé kozičce a počal ji hladit, mačkat, tisknout. Pochopila jsem, že jsem zcela v jeho moci, že mne nějakým uspávadlem uspal a teď si se mnou může dělat do chce.
Po chvilce dostal do práce i moji druhou kozičku a velmi brzy obě dvě zčervenaly a bradavky se mi zvětšily. Přistoupil ke mně blíž a já měla u obličeje jeho ocas a on se sním dotknul mých rtů a řekl. „Polib mi mého hošíčka, ať vidíš, co na tebe čeká.“ Zavrtěla jsem hlavou, ale na to on reagoval tím, že mi silně zmáčkl bradavku, až mne to zabolelo „Tak bude to?“ a když ani poté jsem mu nevyhověla, zopakoval to a já pochopila, že nemám jinou volbu a dotkla jsem se jeho ocasu. „Otevři pusu,“ pokračoval a já ho musela opět poslechnout. To si už nade mne klekl a pomalu mi strkal svůj vztyčený ocas do mé pusinky. „Ať tě ani nenapadne nějaká nepředloženost,“ sykl jako by četl moje myšlenky. Chtěla jsem ho totiž kousnout, ale došlo mi, že bych asi za to krutě zaplatila. Zvedal se mi sice žaludek, ale musela jsem vydržet i to, že začal svým ocasem do mne přirážet a já mu ho musela olizovat. Podařilo se mi však zabránit tomu, aby do mne vystříkl, tím, že jsem v poslední chvíli uhnula hlavou, ale jak jsem později zjistila, krutě jsem za to zaplatila.“
Když až sem Libuše dovyprávěla, zazvonilo. Ředitel Robert ji vyzval: „Kolegyně chvilku počkejte, po přestávce to dovyprávíte, teď se musím věnovat práci,“ a odešel z ředitelny. Nechal však dveře pootevřené, čehož si Libuše nevšimla. Pod vlivem toho, že řediteli vypráví něco, co dosud nikomu neřekla, si vzpomněla na další průběh odpoledne a mimovolně si sjela rukou mezi nohy, vyhrnula si trochu sukni a počala si hladit přes kalhotky svoji kočičku. Přestala až v okamžiku, kdy zazvonilo, ale to už z ní dobré dvě minuty ředitel stál a pozoroval ji. Nedal to však najevo, zahrál, že právě přichází a vyzval Libuši, ať pokračuje.