Kavárna u Natyly - Z prodávání zákusků, stale se zákuskem #2
Druhá ze série kratších příběhů o tom, jak se z obyčejné kavárny stal nevěstinec a z neobyčejné influencerky nestydatá kurvička
Uplynulo pár týdnů a Natálky podnik den ode dne náramně vzkvétal. Natyla si stále úplně nezvykla na svojí novou roli, ani na novou klientelu, která se z původních rodin, párů a přátel, proměnila spíše na nadržené party či osamocené jednotlivce, které více než tradiční zákusky zajímal zákusek v té hříšné myšlenky vzbuzující uniformě. Se změnou klientely a barvy Natálky zadečku po každém odpracovaném dni přišla ale i změna finanční, její podnik už nebyl sotva se nad vodou držící experiment, ale vcelku výnosné a každým dnem se zlepšující živobytí.
Jednoho dne se ale mohlo všechno změnit, už jsem vám říkal, že Natyla byla ve vodách správy podniku naprosto nezkušená a tak vás jistě nepřekvapí, že v nich moc dobře neplavala. A tak, při jinak celkem klidném čtvrtku, prošel dveřmi kavárny vcelku dobře oblečený muž. Tento muž se zastavil v polovině místnosti a dlouze se po ní porozhlédl. To co viděl ho, jak už asi tušíte, velmi zaskočilo. Cedule obsahující podivné služby, muži, ba dokonce i ženy, co se div pod stolem neuspokojují a stroze oblečená servírka, kterou každou chvíli někdo pořádně plácne po zadku. Při tomto pohledu si nevěřícně promnul bradu a hned jak se vzpamatoval vyrazil přímo k pracující Natyle.
"D-dobrý den, slečna Tolarová?" zeptal se s lehkou nervozitou. Natyla se skromně usmála a souhlasně kývla, načež muž nesebejistě pokračoval "Svoboda..., živnostenský úřad... Mohli bychom si.... promluvit v soukromí?", představil se muž a ukázal přidělený odznak. Natyla, která se už rozhodně neusmívala, nervózně polkla a společně se odebrali do zadní místnosti. Natyle byla pomalu sdělena její situace, její kavárna pochopitelně porušovala nejeden zákaz a inspekcí, která byla provedena na udání, rozhodně neměla šanci projít.
Natyla teď ale nehodlala o všechno přijít, po ztrátě takové investice by se pravděpodobně nevzpamatovala. Ačkoli to dělala dost nerada, napadl ji jediný plán. Inspektor byl vcelku jednoduchý muž a tak mu kromě vzrůstající nervozity, z celé situace vzrostlo i něco jiného. Když si toho Natyla všimla, věděla co musí udělat. Lehce k němu jedním krokem přistoupila, projela prsty jeho kravatu a psíma očima se na něj podívala: "No... přece by se něco dalo vymyslet...". Dost nervózně se pousmál a zakašlal, jenže než stihl vznést jakékoli námitky, Natyla už k němu klekla a rozepínala mu kalhoty. On tedy nemohl, no... vlastně asi ani nechtěl protestovat a než se nadál, Natyla chytila jeho mužnost, naposledy se na něj podívala a po celé délce ji olízla. On jen vydal spokojené oddechnutí, nervozitu pomalu střídal úsměv a sledoval jak jeho penis pomalu obepínají červené rty a mizí v Natálky hřejivé puse. Ačkoliv to zprvu dělala nerada, celá situace ji začala opravdu rajcovat a po chvíli už hltala celou délku a hladově sála a mlaskala. Inspektor spokojeně vzdychal, lehce Natylu pohladil po vlasech a ruku nechal položenou na kmitající hlavě. Netrvalo velmi dlouho a cítil, že už brzy bude. Člověk by to do něj z prvotní nervozity neřekl, ale vcelku odvážně těsně před vyvrcholením ustoupil a tak místo do pusy, jak to Natyla zamýšlela, letěla dávka spermatu na její obličej, vlasy a upnutý kostýmek. Inspektor naposledy spokojeně zavzdychal, opřel se o stůl a jal se oblékat. "Tak... tak se nakonec zdá... že je tady všechno v naprostém pořádku" řekl spokojeně a jakoby do něj střelili se rychle dooblékl, poděkoval a odešel.
Natyla v zadní místnosti chvíli oddechovala a nakonec se vydala zpátky do práce. Nevím, jestli za to mohla tenkrát nadrženost nebo to prostě vzdala, ale ze zadní místnosti vyšla celá postříkaná, jakoby se nechumelilo a jelikož všichni zákazníci moc dobře slyšleli, co se vzadu dělo, upřeným, nevěřícným pohledům se nevyhnula. Tenkrát celý zbytek dne odpracovala tak, jak vyšla ze skladu a domů odcházela s prdelkou výrazně rudší a výdělkem výrazně vyšším, než kdykoli jindy.
Tak, tohle by bylo z dnešního vyprávění všechno, doufám, že se vám líbilo a budu moc rád za jakoukoli zpětnou vazbu. Příběh je, vskutku pomalejší, než je tady možná zvykem, tím více si ho však můžete vychutnat, příští díl bude mnohem "akčnější". Děkuji za přečtení.
Uplynulo pár týdnů a Natálky podnik den ode dne náramně vzkvétal. Natyla si stále úplně nezvykla na svojí novou roli, ani na novou klientelu, která se z původních rodin, párů a přátel, proměnila spíše na nadržené party či osamocené jednotlivce, které více než tradiční zákusky zajímal zákusek v té hříšné myšlenky vzbuzující uniformě. Se změnou klientely a barvy Natálky zadečku po každém odpracovaném dni přišla ale i změna finanční, její podnik už nebyl sotva se nad vodou držící experiment, ale vcelku výnosné a každým dnem se zlepšující živobytí.
Jednoho dne se ale mohlo všechno změnit, už jsem vám říkal, že Natyla byla ve vodách správy podniku naprosto nezkušená a tak vás jistě nepřekvapí, že v nich moc dobře neplavala. A tak, při jinak celkem klidném čtvrtku, prošel dveřmi kavárny vcelku dobře oblečený muž. Tento muž se zastavil v polovině místnosti a dlouze se po ní porozhlédl. To co viděl ho, jak už asi tušíte, velmi zaskočilo. Cedule obsahující podivné služby, muži, ba dokonce i ženy, co se div pod stolem neuspokojují a stroze oblečená servírka, kterou každou chvíli někdo pořádně plácne po zadku. Při tomto pohledu si nevěřícně promnul bradu a hned jak se vzpamatoval vyrazil přímo k pracující Natyle.
"D-dobrý den, slečna Tolarová?" zeptal se s lehkou nervozitou. Natyla se skromně usmála a souhlasně kývla, načež muž nesebejistě pokračoval "Svoboda..., živnostenský úřad... Mohli bychom si.... promluvit v soukromí?", představil se muž a ukázal přidělený odznak. Natyla, která se už rozhodně neusmívala, nervózně polkla a společně se odebrali do zadní místnosti. Natyle byla pomalu sdělena její situace, její kavárna pochopitelně porušovala nejeden zákaz a inspekcí, která byla provedena na udání, rozhodně neměla šanci projít.
Natyla teď ale nehodlala o všechno přijít, po ztrátě takové investice by se pravděpodobně nevzpamatovala. Ačkoli to dělala dost nerada, napadl ji jediný plán. Inspektor byl vcelku jednoduchý muž a tak mu kromě vzrůstající nervozity, z celé situace vzrostlo i něco jiného. Když si toho Natyla všimla, věděla co musí udělat. Lehce k němu jedním krokem přistoupila, projela prsty jeho kravatu a psíma očima se na něj podívala: "No... přece by se něco dalo vymyslet...". Dost nervózně se pousmál a zakašlal, jenže než stihl vznést jakékoli námitky, Natyla už k němu klekla a rozepínala mu kalhoty. On tedy nemohl, no... vlastně asi ani nechtěl protestovat a než se nadál, Natyla chytila jeho mužnost, naposledy se na něj podívala a po celé délce ji olízla. On jen vydal spokojené oddechnutí, nervozitu pomalu střídal úsměv a sledoval jak jeho penis pomalu obepínají červené rty a mizí v Natálky hřejivé puse. Ačkoliv to zprvu dělala nerada, celá situace ji začala opravdu rajcovat a po chvíli už hltala celou délku a hladově sála a mlaskala. Inspektor spokojeně vzdychal, lehce Natylu pohladil po vlasech a ruku nechal položenou na kmitající hlavě. Netrvalo velmi dlouho a cítil, že už brzy bude. Člověk by to do něj z prvotní nervozity neřekl, ale vcelku odvážně těsně před vyvrcholením ustoupil a tak místo do pusy, jak to Natyla zamýšlela, letěla dávka spermatu na její obličej, vlasy a upnutý kostýmek. Inspektor naposledy spokojeně zavzdychal, opřel se o stůl a jal se oblékat. "Tak... tak se nakonec zdá... že je tady všechno v naprostém pořádku" řekl spokojeně a jakoby do něj střelili se rychle dooblékl, poděkoval a odešel.
Natyla v zadní místnosti chvíli oddechovala a nakonec se vydala zpátky do práce. Nevím, jestli za to mohla tenkrát nadrženost nebo to prostě vzdala, ale ze zadní místnosti vyšla celá postříkaná, jakoby se nechumelilo a jelikož všichni zákazníci moc dobře slyšleli, co se vzadu dělo, upřeným, nevěřícným pohledům se nevyhnula. Tenkrát celý zbytek dne odpracovala tak, jak vyšla ze skladu a domů odcházela s prdelkou výrazně rudší a výdělkem výrazně vyšším, než kdykoli jindy.
Tak, tohle by bylo z dnešního vyprávění všechno, doufám, že se vám líbilo a budu moc rád za jakoukoli zpětnou vazbu. Příběh je, vskutku pomalejší, než je tady možná zvykem, tím více si ho však můžete vychutnat, příští díl bude mnohem "akčnější". Děkuji za přečtení.