Na druhém konci byla opatřena ocelovými panty, které nešly vyviklat ani o milimetr, upřímně řečeno, moc jsem se o to ani nepokoušel, protože moje ruce byly sevřeny opravdu pevně a sebemenší pokus o pohyb měl za následek bolestivé zhmoždění citlivého zápěstí ..

Ležel jsem skoro nahý, oblečený jen do tenkého bílého silonového dámského kombiné, na tvrdém dřevě a nemohl jsem se ani pohnout. Ruce v zápěstích byly stejně jako můj krk uvězněny v těsných otvorech masivní dřevěné desky, která byla sice rozpůlená a normálně by se dala odklopit, jenže k mojí smůle ji v poloze, ve které se právě nacházela, jistil pevný visací zámek, který byl protažen kovovými oky na jednom jejím konci. Na druhém konci byla opatřena ocelovými panty, které nešly vyviklat ani o milimetr, upřímně řečeno, moc jsem se o to ani nepokoušel, protože moje ruce byly sevřeny opravdu pevně a sebemenší pokus o pohyb měl za následek bolestivé zhmoždění citlivého zápěstí ostrými hranami otvoru v desce. Moje ruce byly navíc fixovány v dost nepřirozené poloze, takže se jsem musel namáhat svaly, abych ulevil svým drceným zápěstím. Deska, ve které jsem měl uvězněny ruce a hlavu, byla spojena širokým silným prknem, na kterém jsem ležel, s podobnou deskou, ve které vězely moje nohy. Protože spojovací prkno celého toho zařízení bylo poněkud kratší, než vzdálenost mých kotníků a ramen, a otvory v kládě měly průřez sotva takový, aby se do nich vešly moje kotníky, musel jsem mít nohy pokrčené a vyvrácené koleny od sebe, takže jsem měl proti své vůli stehna široce rozevřená a moje citlivá místa mezi nimi byla absolutně přístupná. Nemohl jsem žádným způsobem zabránit tomu, aby nebyly podrobeny nějakým bolestivým či jinak nepříjemným praktikám. Moje ústa byla ucpána roubíkem, takže jsem nemohl dělat nic jiného, než tiše ležet. Byl jsem v místnosti, která sloužila jako malá mučírna, sám, Sandra už asi deset minut s někým telefonovala v obývacím pokoji, dveře byly zavřené, neslyšel jsem, co povídá, jenom chvílemi k mým uším dolehl její pronikavý smích. Původně jsem vůbec nepředpokládal, že dneska vezmou věci takový konec. Pravda, navštěvoval jsem něco přes rok Sandru jako profesionální Dominu, potřeboval jsem dát občas průchod svým masochistickým zálibám a musím se přiznat, že jsme spolu spolupracovali dokonale. Nebyla na mě nějak zvlášť surová, protože věděla, že jsem v podstatě jemný a citlivý muž, nutila mě sice chodit v dámském prádle a pevně mě svazovala do nejrůznějších poloh, mučila mě ale opravdu jen mírně, bez následků a viditelných stop, které by mi mohly způsobit problémy po návratu k nic nechápající manželce. Řekl bych, že jsem bábovka a moc toho nevydržím, protože mě někdy i toto nerazantní, ale často velmi rafinované mučení dokázalo přivést k naprostému zoufalství. Dneska jsem ale přišel s jinými představami. Asi jsem se ještě nezmínil o tom, že je Sandra velice hezká mladá bytost, blonďatá dívka s nádhernou postavou. Na tom by mi až tak nezáleželo, ale jak se zvyšoval počet dnů, ve kterých jsem ji navštívil, přistihl jsem se při jednom z našich dlouhých rozhovorů (netrávili jsme všechen čas jen v mučírně!), že si s ní výborně rozumím a že mě začíná přitahovat ne jako Domina, ale jako žena, se kterou bych se chtěl sblížit a které bych chtěl imponovat. Nemyslel jsem samozřejmě hned na sex, vždyť já jsem ženatý, ona má svého přítele, ale znáte to - proti trošce erotiky bych rozhodně nebyl. "Dneska nepůjdeme do mučírny," oznámil jsem skoro hned ve dveřích. Sandra tázavě povytáhla obočí a tak jsem pokračoval ve vysvětlování. "Já... totiž... přišel jsem ti vlastně říct, že už k tobě nechci chodit jako k Domině," vypustil jsem ze sebe. "Ale?" podivila se Sandra a v očích jí zablýsklo světélko hněvu. "A která tedy bude ta šťastná? Snad ne paní X.?" Paní X. byla také Domina a Sandra ji velice neměla ráda. Snad jí kdysi nějak ublížila, ovšem mě nepříslušelo pátrat po detailech jejich vztahu. Bylo mi to trochu líto, že mezi oběma ženami visí válečná sekera, místo toho, aby spolupracovaly, ale ono to zřejmě jinak nešlo. Každá z nich byla úplně jiná a zastávala úplně jinou filozofii. "Ne ne, tak jsem to nemyslel!" vyhrkl jsem rychle. "Já už nebudu chodit nikam!" "Opravdu?" oheň v Sandřiných očích trochu pohasl. "A co tvoje zaměření?" "Vždyť víš, že skoro vlastně vůbec masochista nejsem," zamumlal jsem. "Chtěl bych za tebou pořád chodit, ale místo mučení bych se chtěl... chtěl bych..." nedovedl jsem se vyjádřit. "No copak bys chtěl?" zeptala se Sandra mísně a položila mi jemně ruku na rameno. Byl jsem jejím dotykem jako ochromený. Vybavil jsem si situaci, která se stala časem jakýmsi rituálem, když jsem na rozloučenou směl chvíli líbat Sandřin zadeček, Sandra strpěla, aby moje ruka něžne hladila její stehno (to by mi nikde jinde neprošlo) a moje rty byly tak blízko, tak blízko... Sebral jsem odvahu. "Třeba bychom se mohli občas jen tak trochu pomazlit... tedy... žádnej sex, samozřejmě, jenom..." Zrudl jsem jako rak. "Jo tak pomazlit," vydechla Sandra. Vypadalo to, že mi okamžitě vlepí facku, ale najednou se uklidnila. "Pomazlit," opakovala už jiným tónem. "My dva. Spolu. No to je výborný nápad." Nevěřil jsem svým uším. Celým mým tělem začala prostupovat nesmírná radost. "Víš," pokračovala Sandra. "Nedávno mi přivezli nové zařízení, kládu, a já jsem se těšila, že ji vyzkoušíš - představ si, že se do ní zatím nikdo nesložil tak, aby byla plně využitá!" "Samozřejmě, cokoliv si budeš přát!" zajásal jsem. "A pak se - nebo při tom - krásně pomazlíme," vydechla Sandra. Chtěl jsem ji obejmout a políbit, ale uhnula. "Až potom, ano?" položila si prst na ústa a spiklenecky na mě mrkla. "Teď pojď do mučírny." Srdce mi bušilo až někde v krku. Neodmítla mě! Budu se moci dotýkat jejího těla všude tam, kde mi jen pomyšlení na to vhánělo krev do penisu. A možná, že za nějakou dobu se z nás stanou milenci se vším, co k tomu patří. "Musím si na sebe brát to kombiné?" protestoval jsem trochu, když jsem se svlékl donaha a Sandra mi podávala zmíněný kus oblečení. "Víš přece, jak mě to vzrušuje... miláčku," namítla. Co bych pro ni neudělal" Připadal jsem si trochu nepatřičně a předpokládal jsem, že imponovat budu trochu jinak, ale na tohle si snad zvyknu - vždyť mě to vlastně také vzrušuje, být oblečen do dámského prádla. Rozhodl jsem se sice skončit se svým masochismem, fetišismem a podobnými úchylkami a stát se tvrdým mužem, hodným toho jména, na druhou stranu jsem byl šťasten, že mohu Sandře vyhovět. Na Sandřin pokyn jsem vytáhl kládu, která byla zasunuta za postelí, a položil ji doprostřed mučírny, přímo pod hák kladky, která visela u stropu. "Lehni si takhle," pomáhala mi Sandra. "Hlavu sem - tak - a ruce sem. Myslíš, že to půjde?" Měl jsem pocit, že se mi ruce vyvrátí z kloubů, ale abych Sandře udělal radost, podařilo se mi, i když s určitými obtížemi, je naspat do prohlubní, pro ně určených. Sandra přiklopila druhou část desky a zarachotil zámek. "Šlo to, podařilo se ti to!" jásala. "A teď nohy!" Zařízení bylo krátké a s nohama byly stejné potíže, jako s rukama. Musel jsem nohy pokrčit v kolenou, která jsem vší silou tlačil od sebe, aby se mi kotníky vešly do příslušných otvorů. Zaklapla i druhá deska. Byl jsem najednou naprosto bezmocný. Přes všechno moje předsevzetí mi tento pocit bezmoci způsobil obrovské a ihned viditelné vzrušení. "Výborně," radovala se Sandra. Na chvíli odešla a já jsem uslyšel klapnutí koupelnových dveří. "Tak teď můžeme začít s pomazlením," prohlásila, když se vrátila. Poklekla ke mně a pohladila mě po vlasech. Přiblížila svou tvář těsně k mojí. "Nemohla bys mě už pustit?" zeptal jsem se, protože jsem se začal cítit trochu nepohodlně. "Počkej chvíli," Našpulila ústa k polibku. "Zavři oči," zašeptala. Poslechl jsem a zavřel oči v očekávání sladkého doteku jejích rtů. Pootevřel jsem ústa a připravil jazyk. Náhle jsem mezi rty ucítil něco vlhkého, steklo mi to do krku, div jsem se nezalkl. Otevřel jsem oči a zavřel ústa, takže mi další plivanec pleskl na tvář. "Co je?" škubl jsem hlavou, ale Sandra mě surově uchopila za vlasy. "Otevři tu hubu!" křikla na mě a já jsem zmatený poslechl. Ještě několikrát mi plivla do úst a potom mi tam nacpala to, pro co byla před chvílí v koupelně - svoje špinavé ponožky. Kolem hlavy se mi okamžitě pevně omotal řemínek roubíku, jehož umělohmotný ovál se mi vtlačil mezi zuby a nedovolil mi vyplivnout nic ven. Pomalu jsem si uvědomoval, že něco je jinak a další minuty mě o tom definitivně přesvědčily. "Tak ty by ses chtěl se mnou mazlit, ty prase?" syčela Sandra. "Vždyť se na sebe podívej, ty ubožáku v kombiné, to snad nemyslíš vážně!" Podívat jsem se na sebe nemohl, protože tomu zabraňovala deska, svírající můj krk v jednom ze svých otvorů. Sandra uchopila do ruky důtky a několikrát mě šlehla přes břicho. Tentokrát mě nešetřila, jako obvykle, bolelo to a já jsem se vzepjal ve snaze uniknout bolesti. Nešlo to, kláda byla vymyšlena dokonale. Mohl jsem jen nepatrně pohybovat pánví nahoru a dolů. Dostal jsem strach, ale přesto jsem byl velmi vzrušen a můj ocas byl tvrdý, jako nikdy předtím. Najednou z obýváku zazvonil telefon a já jsem osaměl se svými černými myšlenkami. Tušil jsem, že moje opovážlivost k Sandře mi jen tak neprojde a že mě čeká něco moc nepříjemného. Dočkal jsem se. Otevřely se dveře a Sandra vešla, aby se mi opět mohla věnovat. "Tak, už jsem zase tady," oslovila mě vesele. "podívej se, co jsem ti přinesla!" Přistoupila k mojí hlavě a ukázala mi předmět, který držela v ruce. Byly to dámské kalhotky a jak jsem ihned ucítil, velmi použité. Sandra si dřepla na bobek a natáhla mi je na hlavu tak, že jejich střed mi zakrýval nos. Nemohl jsem dýchat ústy, protože jsem je měl ucpány roubíkem, nezbylo mi tedy nic jiného, než nedobrovolně čichat pach potu, moči a pohlavních výměšků. Už mám svoje tělesné pochody tak zařízené, že mi to spolu s vědomím, komu dotyčné kalhotky patří, samozřejmě způsobilo prudký nával krve do mého ocasu, který stejně ještě nestačil splasknout.. "Vidím, že ses tady nenudil," prohlásila Sandra, vstala a štítivě se dotkla botou mého ztopořeného penisu. "Na co jsi myslel, ty prase?" zvedla najednou hlas. "Určitě sis představoval, jak se mnou děláš nějaké nemravnosti!" Vrtěl jsem hlavou, ale Sandra tomu vůbec nevěnovala pozornost. Upřímně řečeno, měla pravdu, ale jen vyložený impotent by aspoň na chvíli nezatoužil dotknout se jejího krásného těla. "Budu tě muset naučit slušnému chování!" přitlačila Sandra svoji botu na moje varlata, až se mi udělaly mžitky před očima. Chtěl jsem jí naznačit, že to není potřeba, že už by mě mohla pustit a já bych potichu zmizím, jako by se nic nestalo, ale podařilo se mi vyloudit jen jakési nesrozumitelní zahuhlání. Sandra mezitím uchopila dlouhou černou šňůru a začala mi sešněrovávat moje naběhlé přirození. Zacházela s mým pohlavím velmi neurvale a utahovala opravdu pevně, jenže spolu s mojí bezmocností mi bolest vyvolávala ještě větší návaly vzrušení. Myslel jsem si, že zešílím. Snažil jsem seaspoň trochu pohybovat pánví, vycházet vstříc tlaku Sandřiny ruky, jenže ta si toho brzy všimla a rozzlobila se. "Vidím, že máš moc volnost pohybu," procedila mezi zuby. "No, hned to napravíme!" Přehodila volný konec šňůry přes kladku nad mým břichem a připevnila na něj těžké, asi desetikilové závaží - měla sama co dělat, aby ho vůbec zvedla. Šňůra se napjala, ale zpočátku jsem nějakou velikou bolest nepociťoval. Jenže pokaždé, když jsem pohnul pánví, sjelo závaží trochu níž, k tomu, abych je vytáhl do původní polohy, už jsem neměl sílu. Závaží tak na mě získávalo další a další centimetry, až jsem skončil prohnutý do oblouku a neschopný jakéhokoli pohybu. Sandra se chvíli bavila mým zápasem a když viděla, že moje bezmoc dostoupila k vrcholu, začala násobit moje utrpení. Na prsní bradavky mi připevnila svorky s ostrými zubatými čelistmi, jejich pero bylo dostatečně silné na to, aby mi unikl sten bolesti. Byly spojeny tenkým ocelovým řetízkem, který Sandra uchopila do ruky a zkusmo zatahala, čímž mě donutila zakvičet. Potom do druhé ruky vzala důtky a začalo druhé kolo mého výprasku. Prameny důtek dopadaly na moje břicho a stehna, občas zasáhla i moje pohlaví. Řetízek, spojující obě svorky přitom natáhla až na hranici jejich možného sklouznutí, moje bradavky byly vytaženy asi o dva centimetry vzhůru. Sandra věděla, proč mám v ústech důkladný roubík: i když jsem ječel jako o život, nepronikl ven podstatnější zvuk. Ostrý hlas domovního zvonku mě na chvíli zachránil. Sandra mě přestala bít. Přešla ale k mé hlavě, sebrala něco z police a strčila mi to před oči. Byla to velká jehla. "Uděláš všechno, co budu chtít," zasyčela mi do ucha. "Nebo ti tímhle prošpikuju tvý hnusný koule!" Přeběhl mi při té představě po zádech mráz a celý jsem se zpotil. Horlivě jsem kýval hlavou, že ano, udělám vše, co Sandra poručí! Sandra vyšla do předsíně otevřít svému novému hostu. Uslyšel jsem hlasy, ale nerozuměl jsem tomu, co si povýdají. Vešli do mučírny. Sandra a nějaký vysoký muž, ověšený fotoaparáty a videokamerou. "Hmm," protáhl fotograf a zálibně si prohlížel moje bezmocné, totálně znehybněné tělo. "To budou moc zajímavé obrázky. Ale je tu jeden háček - "na chvíli se odmlčel. "Zdalipak tento mladý muž proceduru podstupuje dobrovolně?" "Samozřejmě," rozesmála se Sandra. "Že jo, otroku?" Tak už jsem to dopracoval na otroka, pomyslel jsem si. Ale horlivě jsem kýval hlavou, jak jen mi sevření klády dovolovalo. "Výborně," potěšil se fotograf. "Tak se nenechte rušit, jako bych tady nebyl." Sandra se nenechala dvakrát pobízet a pustila se opět do týrání mé osoby. Spíš pro efekt než cokoli jiného mě opět seřezala důtkami (na fotografiích to vždy tak pěkně vypadá), Potom se začala věnovat mému pohlaví, které pod tlakem událostí přece jen trochu ztratilo na svém objemu. Ostré světlo blesku a vrčení videokamery na mě působilo přece jen rušivě. Jemnými doteky mi ho opět připravila do nesnesitelně pohotovostní polohy a potom mi na něj nasadila malý dřevěný svěráček, jehož dvě křídlové matice pomalu utahovala. Do takto skřípnutého údu mi cvrnkala prstem a později mi dokonce uštědřila několik úderů koncem jezdeckého bičíkuna obnažený žalud, ne moc silných, ale přesto velmi bolestivých. Když ji to přestalo bavit, povolila svěráček a sundala ho z mého penisu. Moje úleva však netrvala dlouho - svěráček putoval na moje varlata a stačilo pár otočení křídlatek a bolest z drcených varlat mě nutila šílet a zoufale se vzpouzet v dřevěné konstrukci. Sandra mě občas zatahala za řetízek, vedoucí od svorek na mých bradavkách, aby jim to prý nebylo líto, po nějaké době ale zapálila tlustou červenou svíci a aniž by má varlata zbavila trýznivého sevření, polévala mi citlivá místa roztaveným horkým voskem. Nakonec se zaměřila na můj žalud. To už jsem se absolutně přestal ovládat, kroutil jsem se v kládě jako smyslů zbavený a ječel ze všech sil - díky ucpaným ústům a pevně utaženému roubíku toho ale moc slyšet nebylo. Ochabnutí mého ocasu Sandra čas od času zabraňovala tak, že v krátkých přestávkách mezi žhavou lázní mě ho velice jemně masírovala. Nakonec jsem to nevydržel a potupně jsem se vystříkal, k mému šílenství Sandra při prvních stazích mé močové trubice nasměrovala horký proud vosku přímo tam a přestala, až kdýž už bylo po všem. "Vidíte, jak se mu tíbilo," obrátila se na fotografa, který si balil své nádobíčko. "Ale moc toho nevydrží, že?" Oba se zasmáli a Sandra ho šla vyprovodit ke dveřím, ponechávaje mě ztýraného a poníženého o samotě. Když se vrátila, postavila se k mojí hlavě. Ten pohled zespodu nebyl špatný, zvlášť když si pomalu stáhla svoje černé kalhotky, takže jí zůstaly jen černé lesklé minišaty. "Dneska jsem si díky tobě vydělala mnoho peněz," sdělila mi potěšeně. "Rozhodla jsem tě odměnit tak královsky, jak si ani nezasloužíš!" Shýbla se ke mně, stákla kalhotky z mé hlavy a uvolnila mi roubík. Vytlačil jsem jazykem proslintané ponožky. Ale ještě než jsem se stačil pořádně nadechnout, klekla si nad můj obličej, uchopila mě pevně za vlasi a vtlačila můj nos do svého klína. "Lízej! A pořádně!" poroučela zastřeným hlasem. Nemusela mě dvakrát přemlouvat, opravdu by to za jiných okolností byla pro mě ta nejlepší odměna. Dával jsem si záležet, můj jazyk se mazlil s její pipinkou chvíli něžně a jemně, chvíli se měnil v hrubého dobyvatele. Sandra mi po chvíli začala vycházet svou pánví vstříc a najednou jsem ji slyšel křičet rozkoší. To vedlo k mému opětovnému vzrušení. "Nemysli si, že jsi tím něco získal!" vrčela Sandra, když vstávala a natahovala si kalhotky. "Máš jen dvě možnosti - buď budeš mým otrokem, nebo tě tady nechám v tý kládě shnít!" Co myslíte, jakou možnost jsem si vybral?