2
Blížily se vánoční prázdniny, kdy jsem se měla seznámit s Aliciným bratrem Frederickem, jehož jsme obě již určily k úkolu zbavit mne panenství. Předpokládaly jsme, že to nebude nic tak obtížného vzhledem k pravidelné masturbací a také proto, že s Aliciným laskavým svolením jsem hojně užívala její tuhé klobásy z kůzlečí kůže. Moje pipinka se zdárně vyvinula a na pahrbku Venušině mi pěkně rašily kudrnaté chloupky. Bylo mi tehdy skoro třináct let.
Jednoho krásně svěžího prosincového poledne, když jsme se vracely z vyučování, očekávala nás před internátem Alicina teta. Té jsem si moc nevšímala, můj zrak totiž upoutala mladistvá a přece již mužná postava Frederickova, jenž stál vedle ní. Byl velmi podoben své sestře, opravdu milý a hezký mládenec mezi sedmnácti a osmnácti.
Od té doby, co mi Alice vyprávěla o svých zážitcích s komorníkem Williamem, dívala jsem se na každého muže i mladíka tak, abych zjistila, jaký to zmuchlaný kapesník mají v kapse kalhot. Byla jsem potěšena, že pan Frederick je zřejmě dobře vybaven.
Alice mne představila svým příbuzným, ale Frederick na mne pohlížel jako na pitomou nánu a nikoli jako na seriózní objekt flirtu a milování. Proto jsme s Alici, jen co jsme se ocitly o samotě, horlivě uvažovaly, jak mu otevřít oči a přimět ho, aby si více všímal přítelkyně své sestry.
Lucy, kterou jsem spatřila poprvé, spala ve své komůrce vedle Alicina pokoje, jejž jsem sdílela s ní. Frederick měl pokoj hned za naším, takže jsme byli blízcí sousedé a mohli jsme si vzájemně ťukat na zeď a také se dívat klíčovou dírkou nepoužívaných dveří, jež spojovaly naše dvě místnosti; byly však zamčeny a opatřeny závorou, takže jimi nebylo možno procházet.
Stačilo jen málo pozornosti, abychom brzy zjistily, že mezi Lucy a Frederickem se vyvinul velmi důvěrný vztah. Alice se hned rozhodla, ze této skutečnosti využijeme ve svůj prospěch.
Poměrně snadno přesvědčila svou komornou, ze si nemůže činit výhradní nárok na jejího bratra, a když zjistila, ze Frederick má navštívit její pokojík právě tuto noc, napadlo ji, ze Lucy bude spát u ní a já ze zaujmu místo v posteli Frederickovy milenky.
Rozumí se samo sebou, ze jsem s tímto nápadem ráda souhlasila a hned v deset hodin večer, když jsme se všichni šlí uložit, vklouzla jsem do postele komorné Lucy a hned jsem předstírala hluboký spánek. V místnosti byla tma, protože těžké závěsy nepropouštěly ani paprsek měsíční záře.
Asi kolem jedenácté, jak jsem odhadovala, se tiše otevřely dveře a v matném světle lampy na chodbě jsem spatřila štíhlou postavu v noční košili, jak opatrně vchází do pokoje. Když se dveře zavřely, bylo zase temno a srdce se mi bláznivě rozbušilo, neboť nadešla ta chvíle, na niž jsem se tak dlouho těšila, a s tou chvílí přicházel obávaný plenitel mého panenství.
»Lucy, Lucy, Lucy,« šeptal mi do ucha. Neodpověděla jsem a dýchala jsem jako v hlubokém spánku.
»Spí jako dudek,« mumlal si polohlasně, »ale až ho ucítí mezi nohama, bude hned čilá jako rybička.« Stáhl přikrývku a lehl si vedle mne. Měla jsem úplně rozpuštěné vlasy stejně jako je v noci mívala Lucy. Ucítila jsem vřelý polibek na tváři a Frederickova ruka mne objala v pase a snažila se mi vyhrnout noční košili. Druhá mi šmátrala mezi stehny. Stále jsem předstírala, ze spím, ale nemohla jsem se ovládnout, abych se nechvěla před tou osudovou chvílí.
»Co se tak třeseš, Lucy? Co se děje? Hrome, to nejsi ty!« Jak mi vyhrnul noční košili, obrátila jsem a jakoby ve spánku jsem ho pevně objala. »Pane Bože,« slyšela jsem ho, »to je ta potvůrka Beatrice! Co dělá v téhle posteli? No, nevadí, zašpásujeme si...«
Rukama mi šmejdil po celém těle, cítila jsem jeho tuhý pyj mezi našimi nahými břichy, ale přestože jsem byla nesmírně vzrušená, stále jsem předstírala, ze spím, a nechala jsem ho, aby si dělal co chce. Jeho ruka nahmátla mou štěrbinku a jemně mi mnula poštěváček. Pomalu se na mne převalil a já jsem cítila, jak navádí žalud na patřičné místo. Byla jsem tak vzrušena, ze jsem se neubránila orgasmu; náhlý výron mu skropil pyj i ruku milostnou rosou.
»Ta potvůrka vlhne i ve spánku,« mumlal si pod vousy. »Tyhle holky snad masturbují jedna druhou.« Poprvé mne políbil na rty a jeho tvář byla hebká jako tvář dívky.
»Ach, Alice,« šeptala jsem jako ze sna, »dej mi tu svou klobásku, strč mi ji tam, drahoušku!« A přirazila jsem na jeho trčící pyj. Přirazil také, ale potlačila jsem bolestný výkřik a objala jsem ho ze vší sily.
»Nepospíchej,« šeptal horečně, »Beatrice, miláčku já jsem Frederick, neboj se, neublížím ti. Ale jak ses, sakramente, dostala do téhle postele?«
Ted už jsem se jakoby probudila a předstírala jsem, ze ho chci ze sebe shodit: »Au, au, to bolí! Co to děláte, pane Fredericku? Ze se nestydíte! Au, pusťte mne!«
A tu jsem už byla jakoby vyčerpaná a vzdala jsem se mu na milost a nemilost a on mi zavřel ústa vášnivými polibky. Bylo to bolestivé, to musím přiznat, ale snad díky časté masturbaci a hlavně Alicině kůzlečí klobáse to nebylo zas nic tak hrozného. Nicméně jsem potom na své noční košili zjistila, ze to přece jen bylo krvavé vítězství.
Frederick se činil, seč mohl, a já jsme mu ráda pomáhala. Brzy jsme byli na vrcholu rozkoše a v těsném objetí jsme zhluboka dýchali a vychutnávali tu slastnou únavu. A najednou slyším plác, plác, plác přes Frederickův zadek! Temnou nocí se rozlehl Alicin jasný a veselý smích: »Chachá, pane Fredericku, tak tohle vás učí na univerzitě? Pojď Lucy, a přines světlo! Ten nemravný přečin budeme muset ztrestat!«
Lucy přiběhla se svícnem cobydup a hned zamkla dveře zevnitř, aby Frederick nemohl prchnout. Frederick byl nesmírně vyděšen, neboť se obával, ze to na něj sestra vyzradí, ale poněkud ho uklidnilo, když pokračovala: »Co si počnu? Přece to nemohu říci tetě, té staré panně! Ale když si pomyslím, ze má drahá Beatrice byla znásilněna takřka před mýma očima hned druhou noc své návštěvy u nás! Kdyby tu byl tatínek s maminkou, ti by věděli, co dělat. Ale teď musím rozhodnout sama. Nuže, Fredericku, teď se za to, co jsi tak hanebně spáchal, podrobíš řádnému zmrskání, anebo zítra napíšu tatínkovi a zneuctěnou Beatrici pošlu domů. Samozřejmě slíbíš, že se s ní oženíš, že? Tys ji zkazil! Kdopak koupí nakřáplý džbán? To tedy ne, ty hnusný chlapce, to tedy ne! Jsem pevně rozhodnuta ztrestat tě a přinutit tě, abys nesl všechny následky svého bídného činu.« Tak hovořila Alice vychutnávajíc svůj triumf.
Počala jsem plakat a prosila jsem ji, aby slevila ze své přísnosti, ze mi Frederick tolik neublížil, ba ze jsem nakonec dosáhla i potěšení z rozkoše.
»A to se na to podívejme,« hovořila Alice jako dospělá matrona. »Dívenka je stejně zpustlá jako ten hoch! Jistě by se to nebylo stalo, kdyby projevila více zásadovosti a nepodlehla jeho hnusnému chtíči!«
Frederick vyskočil z postele nehledě na svou nahotu, objal sestru kolem šíje, líbal ji a vykřikoval: »Jaká škoda, Alice, ze jsi má sestra, jinak bych s tebou naložil jako s Beatricí! Podrobím se pokorně tvému trestu, ať jakkoli krutému, a slibuji ti, že z této dívenky učiním, až nadejde vhodný čas, svou zákonitou manželku.«
Alice: »Ty nestydatý klacku, ze ti není hanba urážet mou cudnost a vystavovat na odiv své mužství zborcené panenskou krví! Ty hnusný čuňasi, jenž jsi mým bratrem, marš vedle do mého pokoje! Dám ti tam okusit březové metly, kterou jsem si přivezla ze školy na památku, aniž jsem tušila, za jak žalostných okolností ji budu muset použít!«
V Alicině pokoji přivázaly Alice a Lucy Fredericka k posteli. Potom se Alice chopila březové metly: » A teď si vyzkouším, zda mu ze zadku nevycedím aspoň několik kapek té jeho nestydaté krve, kterou mu Beatrice může otírat kapesníčkem jako varovné memento hnusného pokušení, jemuž podlehla tak snadno.«
Ostatní pokoje v této části domu byly prázdné a čekaly na hosty, kteří měli přijet na vánoce, takže nebylo obav, ze by někdo slyšel, co se dělo. Frederick se nebránil, povazoval všechno za povedenou švandu. Ale teď byl připoután a Alice švihla poprvé.
»Au!« zarval Frederick, kterému teprve teď došlo, ze ho Alice opravdu zmrská. »Vždyť mi rozsekáš zadek na cimprcampr!«
»Chachá,« smála se Alice zlověstně. »Panáček se domníval, ze hodlám žertovat?« A švihla podruhé. »To ses tedy silně zmýlil! Odnaučím tě nestydatě si dovolovat na mou mladou přítelkyni!«
Frederick zaťal zuby a Alice mu vysázela tucet pěkných ran, při nichž nešetřila silou. Frederick zuřil a vyhrožoval strašlivou pomstou.
»Zklidni se, hanebníku!« posmívala se mu Alice, »Ty by ses mi snad chtěl mstít za to, ze vykonávám spravedlnost? Podivné to zastáváš názory. Nechám tě tu tedy přivázaného, dokud nezapomeneš na jakoukoli odvetu a nepoprosíš mne o laskavé odpuštění své troufalosti.«
Frederick nepřestal vyhrožovat a Alice pravila přísně, vědoma si svých výhod: »Budu tedy muset tomu zpupnému provinilci přidat ještě aspoň půl tuctu dobře míněných ponaučení! «
Frederick měl v očích slzy ponížení a vzteku, ale přece jen o odpuštění požádal a slíbil, ze žádnou pomstu snovat nebude. Byl pak odvázán.
Alice řekla: »A teď klekni a polib trestající nástroj.« A podala mu metlu k políbení. Frederick to učinil bez reptání. Mračil se. Lucy přinesla umývadlo s vodou, ošetřily jsme mu zmučený zadek a Alice mu nalila velkou sklenici červeného vína. »Doufám,« pravila tiše, »ze oceňuješ tu šlechetnost s jakou o tebe pečujeme, když jsi podstoupil ten nanejvýš spravedlivý trest.« Frederick jen něco zabručel a chopil se sklenice.
»Nadto ti dovoluji, abys zbytek noci strávil s Lucy,« dodala Alice milostivě. Alice a já jsme si už vystačily samy.
Alici se to mrskání tak zalíbilo, ze ve svém pokoji pořádala jednou dvakrát týdně takzvané březové dýchánky, při nichž mrskala Lucy nebo mne, a to podle toho, která z nás měla té noci mít Fredericka. Zvykly jsme si na to a naše rozpálené zadečky jen přispívaly k rozkoším, jež jsme zakoušely v náručí našeho společného milence.
Blížily se vánoce a s nimi přijelo několik hostů, všichni to byli mládenci a panny zhruba našeho věku, takže teď tam bylo celkem pět chlapců a sedm děvčat. Stará teta se nezúčastňovala našich zábav, byla nad to už moudře povznesena a spokojila se tím, ze pečlivě vykonávala hospodyňské povinnosti. Každého večera, když jsme dosyta povečeřeli, jsme byli ponecháni sami sobě a mohli jsme se bavit, jak se nám zachtělo. Alice a já jsme brzy dostaly naše mladé dámy pod svůj vliv a podobně to udělal Frederick s mládenci.
V den Nového roku měl Frederick slavit své osmnácté narozeniny, a tak jsme se rozhodli, ze v silvestrovské noci si na naší chodbě uspořádáme mejdan. Vyjma nás a Lucy o tom neměl vědět nikdo z domu. Zásob bylo habaděj, zmrzlina, sendviče, koláče, dorty, šunka, rostbíf a celé basy šampaňského. Po půlnoci nás přísná a pořádkumilovná teta hnala spát, ale to už jsme všichni byli správně naladěni celovečerním hodováním, hrami a tancem, takže jsme se jen těšili, jak to ještě rozjedeme nahoře na naší chodbě, a všichni jsme pudově cítili, ze to bude velkolepý zážitek.
Teta byla nahluchlá a spala, jako když ji do vody hodí, a ty dva tři služebníky si vzal na starost Frederick a pod zástěrkou svých narozenin je hojně napájel pivem, vínem í whiskou. Byli jsme si jisti, že nás v naší zábavě nebude nikdo rušit.
Frederick byl výborný organizátor a Alice byla jeho důstojnou asistentkou. Již jsem se zmínila, že jsme všichni byli už trochu v náladě a připraveni k čemukoli; všichni jsme byli ze šlechtických rodů a naše modrá krev nám v žilách jen vřela.
Když jsme se shromáždili v Alicině komnatě, přivítala nás oděna jen v dlouhé noční košili.
»Dámy a pánové,« oslovila nás, »věřím že jsme všichni zajedno, aby tento mejdan opravdu stál za to. Co říkáte mému úboru?« Zasmála se poťouchle. »Doufám, že příliš nezkresluje mou postavu,« a přitáhla si látku tak, aby vynikly obrysy jejích nádherných vnad.
»Výborně, Alice, bravo! Uděláme to taky tak!« volali všichni. Rozběhli se do svých pokojů a vrátili se v nočních košilích. Krátké košilky pánů ovšem vzbudily bujaré veselí.
Alice: »Tedy pánové, to jsem netušila, že vaše košilky jsou tak necudně krátké!«
Frederick se smíchem přiskočil k sestře, chytil ji za podolek a utrhl jej, takže Alice se rázem ocitla v rouše, jež jí rozkošnou prdýlku zakrývalo sotva zpola. Zrudla studem a na okamžik nevěděla, zda se má zlobit, nebo smát, ale v mžiku se vzpamatovala a rozesmála se: »Fredericku, styď se, takhle mne vystavovat! Ale nevadí mi to, jestli tak budeme všichni.«
Děvčata pištěla a pánové se dali do díla. Byla to vzrušující scéna: dívky se urputně bránily, pánové pláli pevným rozhodnutím dosáhnout svého. Tato mela skončila tak, jak jinak ani skončit nemohla – všichni jsme byli polonazí. Některým z nás, zejména dívkám, ale já jsem to nebyla, se zdálo nespravedlivé, že i po provedených úpravách jsou některé košile delší a jiné kratší. Bylo rozhodnuto to napravit. A opět to dopadlo tak, jak jinak ani nemohlo: všichni jsme zůstali oděni jen ve svou nahotu. A všem nám ve tvářích plál výrazný ruměnec – a nebylo to jen vypitým šampaňským, nýbrž především hlubokými dojmy, jež v nás vzbuzovalo drobné, byť potajmé studium vzrušivých rozdílů mezi mužskými a ženskými půvaby.
Frederick přinesl ve velkém koši několik kbelíků s ledem a s dalšími láhvemi šampaňského a zvolal: »Umíme natolik latinsky, abychom věděli, co je to nuda veritas, nahá pravda! Nuže, připijme na nahou pravdu, neboť ona je mezi námi. Kéž je k nám laskavá a milostiva!«
Všichni jsme si nadšeně připili a pánům se stydlivě topořily pohlavní pyje. My děvčata jsme se tvářila, jako že to nepozorujeme, ale tu Alice, jež první dopila svou sklenku, pravila důrazně: »Dámy, pohleďte prosím na tu chásku nestydáků, jimž není hanba tak okatě vystrkovat své nízké choutky pro ukojení mrzkého chtíče. Navrhuji, abychom vzaly šátky a všem jim zavázaly oči. Pak se chopíme březových metel a dáme jim za vyučenou. A aby tito bídáci měli přece jen nějakou šanci, mohou si chytit kteroukoli z nás, jestliže se dáme.«
»To je nápad, výborně, to je ono!« ozývalo se ze všech stran a všem mládencům byly v mžiku zavázány oči. Ráda bych věděla, odkud Alice v tomtéž okamžiku vytáhla sedm březových metel. Ta s tím musela počítat předem!
»Vše je řádně připraveno,« řekla Alice. »Avšak než přistoupíme k exekuci, dáme každému odsouzenci vypít pohár šampaňského a na sebe také nezapomeneme. Nedomnívám se, že bychom pak na to měli byť jen pomyšlení. Bude to zřejmě správně kruté.«
Všichni jsme se ještě napili a Alice zavelela: »Teď! A nešetřete je, prasáky!« Zachechtala se ďábelsky a mrskala svou metlou napravo nalevo, uhýbajíc tápajícím mládencům. Trestající dívky uskakovaly co mrštná srnčata a trestaní pánové se potáceli, naráželi na sebe i do nábytku, padali a vstávali a jejich nechráněná pozadí růžověla a červenala.
Trvalo to hodnou chvíli, než lady Vavasourová zakopla o upadnuvšího markýze z Bucktownu, jenž ji pevně objal kolem pasu a nehodlal se té kořisti vzdát.
»Zadržte!« zvolala Alice. »Byla polapena a stane se obětí na oltáři lásky.«
Lucy pohotově přistrčila malé kanapíčko doprostřed místnosti. Pánové si sňali šátky z očí a všichni jsme obklopili první pár, jenž se už hotovil k bohulibé činnosti.
Lady Vavasourová ležela způsobně naznak, nohy mírně roztaženy, a mezi nimi jí klečel markýz z Bucktownu. Ona byla panna a on panic, jak jsem se dověděla později, ale byla to pěkná dvojice, jakou si jen lze představit. On byl hezký sedmnáctiletý mladík s černými vlasy a tmavohnědýma očima, ona byla také brunetka; ochlupení měli oba docela tmavé. Žalud markýzova ztopořeného pyje s odhrnutou předkožkou zářil jako vyleštěný rubín. Frederick ho instruoval, jak jej má správně zavést do dychtivě pootevřené štěrbinky. První dotyk jakoby lady Vavasourovou elektrizoval; její ruměnec byl ještě ruměnější. Avšak i markýz se červenal, když uslyšel Frederickovy rady a naučení, jež mu našeptával přímo do ucha.
Jenže stud nestud, markýz zaútočil. Pevně objal lady Vavasourovou a začal pracovat jako nádeník. Sténání a výkřiky ubohé prvničky tlumil vášnivými polibky. Byla to opravdová veni, vidi, vici. Také lady se už zúčastnila té milostné bitvy, když markýz poprvé ochabl, otevřela své nádherné oči a s poněkud znaveným úsměvem zašeptala: »Bylo to kruté, chlapče, ale teď už jsem schopna vychutnávat ty pravé rozkoše lásky. Jen pokračuj, milý hochu, jen do toho! Doufám, že ti ostatní se k nám hned připojí.« Objala ho ještě pevněji a vyzývavě pozdvihla svou útlou pánev.
A hned začali znova. Jejich chvályhodné počínání nás chlípně vzrušovalo a byl to velice příjemný slibný pocit. Když ti dva zmírali slastí na vrcholu společného orgasmu, někdo náhle zhasil světlo. Všichni jsme se rozpačitě rozesmáli, ale pánové nás začali chytat, objímat a líbat, ba dovolovali si i víc.
Mne se chopila jakási silná paže a hned už jsem na pipince pocítila šmátravou ruku. Do ucha mi zněl horečný šepot: »Prima, prima... Jsi to ty, drahá Beatrice! Nemohu se mýlit, neboť ty jediná máš tak mlaďoučké chmýříčko. Líbej mě, miláčku, planu touhou vedrat se do tvé úzké hračičky!«
Naše rty se setkaly ve vášnivém polibku. Byli jsme právě u Aliciny postele, můj uchvatitel mne na ni zvrhl, položil si moje nohy na ramena a brzy si našel cestičku do mé toužebně našpulené štěrbinky. Objímala jsem ho, jak nejpevněji jsem mohla. Byl nesmírně vzrušen a vystříkl téměř ihned, z objetí mne však nepustil a po kratinkém oddechu pokračoval dál. Byla to dokonalá milostná extáze a jistě se nemýlím, když řeknu, že jsme se udělali šestkrát, a naposled už jsem se neudržela a zlehýnka, leč ostře jsem ho kousla do ramene. Konečně mne pustil, ale své jméno mi neprozradil. Místnost stále tonula v temnotě a všude kolem se vesele čtveračilo, ba šukalo a šounilo. Potom jsem měla ještě dva kluky, ale jen jeden z nich stál za to. Na tu noc nezapomenu, dokud nevydechnu naposledy.
Nazítří jsem se skrze Freda domákla, že mým prvním partnerem byl té noci Charlie Vavasour, jejž trápily pochybností, zda v tom šíleném zmatku nepřekotil i vlastní sestru. Ona sama se mi později přiznala, že to je pravda, protože nemohla odolat pokušení dostat bratra, ale on že o tom zřejmě neví.
Těmito novoročními bakchanáliemi jsme de facto ustanovili jakousi tajnou společnost tohoto přátelského kroužku. Kdokoli z nás podá komukoli jinému ruku a zeptá se ho, zda se pamatuje na oslavu Fredových narozenin, může si být jist, že si okamžitě zašoustá. Aspoň mně se to stalo nesčetněkrát.