. Stála zády ke mně a nevím, jestli zaregistrovala, že jsem také v koupelně. Pozoroval jsem, jak si žínkou tře paže a prsa a nechá na sebe proudit teplou vodu, která jí v praméncích stéká po splihlých vlasech na záda k štíhlému pasu...

Když jsem začal usínat, mohlo být tak kolem půlnoci. Proběhlá událost mě rozrušila, ale protože Lenka byla už zklidněna, uklidňoval jsem se i já. Poměrně silně na mne také doléhala únava z našeho milování a vůbec ze všeho, co se ten den přihodilo. Před očima se mi stále honil obraz šokované Lenky, ale protože nyní už pravidelně dýchala, uvěřil jsem, že je již v pořádku. Leželi jsme spolu v pevném objetí a mě opájel její dech, plný výparů alkoholu. Probudil mě hlasitý výkřik. Lenka seděla na posteli a vytřeštěnýma očima se dívala do neurčita. Také jsem si sedl a objal ji. Košili měla úplně propocenou. Probudil jsem ji ze zlého snu a začal konejšit. Přinesl jsem suchou košili a sklenici studené vody. Lenka jen poděkovala napila se, převlékla a došla na toaletu. Podíval jsem se na hodiny. Čtvrt na tři. Bolela mě trochu hlava, asi z toho drsného probuzení, ale jinak jsem se cítil celkem dobře. Došel jsem si také vyčistit zuby. Lenka byla ve sprše. Stála zády ke mně a nevím, jestli zaregistrovala, že jsem také v koupelně. Pozoroval jsem, jak si žínkou tře paže a prsa a nechá na sebe proudit teplou vodu, která jí v praméncích stéká po splihlých vlasech na záda k štíhlému pasu a rozráží se od zaoblených boků. Některé praménky stékaly po hýždích k nejhornějšímu okénku přitisknutých nohou a vytvářely v tom lákavém prostůrku zajímavý, malý vír. Vzápětí Lenka roztáhla nohy a začala si žínkou ten celý prostor mezi nohami třít. Pak se trochu ohnula, aby si mohla umýt nohy až k prstům. Pozoroval jsem ji, všechny ty lákavé partie jejího mladého, pevného těla a opět jsem na ni dostával chuť. Svlékl jsem svoje lehké letní pyžamo a vlezl k ní do sprchy. Vůbec jí to nepřekvapilo, asi věděla, že tam jsem a pozoruji ji. Vzal jsem trochu tělové pěny do ruky a začal jí třít obě půlky prdelky. Lenka se přitiskla přirozením k mému stehnu a na hrudi jsem ucítil hroty jejích pevných prsou. Podívala se na mě svýma zelenýma očima, které byly zaplaveny vodou. Nebyl jsem si jist, jestli to byla voda ze sprchy nebo slzy. Přitáhla moje rty ke svým a políbila mě. Byl to dlouhý, horký polibek, plný, ani ne tak vášně, jako něhy. Tehdy, v té sprše jsem poprvé pocítil jakési obavy. Pravděpodobně to byly obavy z toho zvláštního vztahu muže, skoro padesátníka a mladé, krásné, chytré ženy plné energie, ale i zmítaných vášní a emocí. Bál jsem se toho, abych nebyl vtažen do něčeho, do čeho vtažen být nechci, a čemu jsem se dosud vždy, v každém vztahu s jakoukoliv ženou, s přehledem a úspěšně bránil. Bál jsem se, aby náš vztah, který nemůže být nikdy rovný, nepřerostl v něco víc, než jen sex, ba i dokonce láska, ale aby se nestal drogou. Drogou závislých, zároveň milovanou a nenáviděnou, žádanou a zapovídanou, ovládanou a ovládající. Myslím, že i Lenka měla stejné nebo podobné pocity z našeho, byť tehdy ještě krátkého, ale velmi intenzivního vztahu. Zmítán emocemi, ještě ve sprše jsem se opět spojil s Lenkou a naše těla byla opět tělem jedním. Nevím, jak dlouho naše milování trvalo, ani pořádně nevím, jak jsme se v tom prostoru a pod tekoucí vodou vlastně milovali, ani nevím, kolik orgasmů jsme prožili, ale vím, že víc, než našimi orgány jsme byli spojeni svými dušemi a svoji myslí. Bylo to něžné a hluboké milování. Sladce zmoženi jsme se vypotáceli ze sprchy v době, kdy už začínalo svítat. Trochu jsme se utřeli a doklopýtali do postele. Tam mi Lenka začala vyprávět svůj příběh. „Víš, Petře, musím se ti přiznat, že víc než rok musím chodit k psychiatrovi. Prožila jsem, totiž, něco strašného…“ Lenka klidným hlasem vypravovala, jak byla loni o prázdninách s kamarádem, studentem stejného ročníku, s kterým měla nezávazný vztah, na Krétě, a jak on se, také při potápění, nevynořil z pod hladiny. Třebaže prodělal výcvik a třebaže byl velmi zdatným plavcem. Nejhorší na tom bylo, vypravovala Lenka, že byli na odlehlém místě, kde nebylo, kromě nich, živé duše. Lenka sama ho hledala několik hodin a potom záchranná služba dva dny. Dodnes se jeho tělo nenašlo. Poslouchal jsem pozorně Lenčino vypravování a nemohl jsem nic jiného, než dodat: „Tak teď už chápu tvoji reakci po mém potápění v bazénu. Nezlob se, prosím a ještě jednou se ti omlouvám.“ Lenka mě objala a zašeptala do ucha: „To nic.“ Zbytek noci jsme strávili vyprávěním. Povídal jsem Lence o svoji rodině, manželce Evě, dceři Lucce, synovi, po tatínkovi, Petrovi, ale také o své práci, a kde v Praze, občas, bydlím. Tím jsem jí naznačil, kam bude moci za mnou jezdit, když jí bude na koleji smutno. Lenka mě zas vypravovala o svých rodičích, mladším bratrovi, ale i o studiu, které vůbec není jednoduché, i když to tak tento víkend nevypadá. Také mně řekla, že vůbec není tak lehkomyslná, jak by se mohlo zdát, ale to, že jsem už určitě zjistil. „Hlavně se nechci na nikoho vázat, a ty jsi po delší době chlap, kterého jsem měla. A pořádný chlap,“ šveholila Lenka a já byl rád, že je to zase ona. Blesklo mi hlavou: Jo chlap, ale už starej, ale nahlas jsem to neřekl. „A starý nejsi, jsi mladší, než leckterý dvacetiletý kluk. Jsi v nejlepších letech,“ lichotila mi a mě bylo opět moc fajn. Pak se ke mně pevně přitulila a oba jsme usnuli zdravým, tvrdým a léčivým spánkem.