Byl jsem na něj pyšný a taky mě hřála vlastní ješitnost nad tím, že i přes svůj věk mám nástroj, který dokáže uspokojit i nejnáročnější žadatelky. Ale při pomyšlení na dnešní poradu jsem opět vychladl. I když na jednu stranu jsem se na ní i těšil, protože od té doby, co ve firmě nastoupila....

Ráno v sedm hodin mě probudilo jemné zvonění budíku. Nemám ve všední dny k ránu nikdy příliš tvrdý spánek, a ani vstávání mi nedělá zvláštní problémy. Věděl jsem, že mě dnes čeká dost práce, a tak jsem rychle vstal a šel udělat ranní hygienu. Trochu mě bolely nohy a penis jsem měl celý červený a opuchlý. Tento víkend si užil svoje, chlapík. Musel propátrat a dobýt několik jeskyní a zhostil se toho úkolu se ctí. Byl jsem na něj pyšný a taky mě hřála vlastní ješitnost nad tím, že i přes svůj věk mám nástroj, který dokáže uspokojit i nejnáročnější žadatelky. Ale při pomyšlení na dnešní poradu jsem opět vychladl. I když na jednu stranu jsem se na ní i těšil, protože od té doby, co ve firmě nastoupila na místo šéfové vývojového úseku mladá, velmi ambiciózní, inženýrka, dostaly porady nový náboj. Vždy pozoruji, jak ji, snad všichni šéfové jednotlivých pracovišť, po očku pozorují a nevynechají ani jednu příležitost se před ní vytáhnout nebo ji, naopak, nějak vyhecovat. Ona však vždy, alespoň zatím, dokázala bravurně jejich ataky odrážet, úspěšně kontrovat a přecházet do protiútoků. Někdy se mě dokonce zdá, že je i schválně provokuje, nechá je vyložit karty, a pak je dostane na jejich slabých místech. Jeden mladý, rovněž velmi ctižádostivý, kolega to již jednou odnesl značně pošramoceným dojmem, kdy nebyl schopen odrazit tlak jejích argumentů a odešel z pomyslného souboje jasně poražen.
V myšlenkách, již napůl v práci, jsem se rychle osprchoval horkou a studenou vodou, udělal jsem si silný čaj a zakousl pár sušenek. Rána, kdy jsem sám doma mi snad nejvíce chybí manželka, a i když rozhodně není žádná domácí puťka, tak čerstvou snídani mi připraví vždycky, a při snídani trávíme chvilky opravdové rodinné pohody. Uzavřeli jsme takovou nepsanou dohodu, že se ráno nikdy nebudeme hádat a to má již léta svoji hodnotu. Tak i ono srpnové pondělí jsem trochu litoval, že nemám svoji paní doma. Už aby bylo po prázdninách a život nastoupil do normálních kolejí. Přistihl jsem se, že tento pocit mívám čím dál častěji. Asi už opravdu stárnu. Zaplašil jsem nástup chmurných myšlenek, dopil čaj, aktivoval telefony a zapnul počítač. Tím začal můj pracovní den a nový týden. Po vyřízení nejaktuálnější agendy jsem odejel do práce.
Miluška, mladá, příjemná a hodná sekretářka mě, jako vždy, vítala milým úsměvem: „Dobrý den, pane řediteli. Doufám, že jste strávil příjemný víkend.“
Bez jakýchkoli řečí mi ihned přinesla kávu s mlékem a čerstvý chléb, namazaný máslem. Věděla, že jsem sám doma, a že tohle mám rád. Je až příliš hodná, a abych si s ní něco začal, to je hodně nebezpečné. Ne, že by nebyla přitažlivá, ale bral jsem vždy náš vztah ryze profesionálně a z mé strany k ní to bylo jenom přátelství. I když na čisté přátelství mezi mužem a ženou příliš nevěřím, toto byla snad ona výjimka, která potvrzuje pravidlo. Alespoň z mojí strany. I když, jednou málem k něčemu důvěrnějšímu mezi námi došlo. To, když nedopatřením neodeslala včas jeden dopis já jí pak musel konejšit, že se zase až tolik nestalo. Rozplakala se mi tenkrát na hrudi a já cítil její horké slzy a ona musela cítit můj tvrdnoucí úd. Naštěstí jsem se tenkrát dokázal ovládnout. Nemohl jsem si ale nevšimnout, jak se kolikrát snaží vyprovokovat mě k něčemu a věděl jsem, že by stačilo jenom se jí dotknout a bylo by to jasné. Ale také vím, že na mojí velkou chybu čeká dost vlčáků, kteří by mě chtěli dostat do pekel. „Miluško, děkuji za optání, celkem to šlo, ale vy jste se měla určitě líp,“ lehce jsem zakonverzoval a všiml si, jak se opět zarděla. Určitě by potřebovala pořádně pomilovat a jednou to zřejmě budu muset udělat. Ale určitě ne v práci. V decentním kostýmku jí to dnes sluší, ale asi by potřebovala poradit od nějaké visážistky, hodnotil jsem někdy. Periferně jsem vnímal, jak připravuje agendu na poradu a připravuje občerstvení. To zvládala perfektně a bez jakýchkoli dohadů. Ještě jsem jí řekl, že je zrušená schůzka s inženýrem Dvorským ve čtrnáct hodin a ať mi nechá připravit auto. Bavoráka. Vectra je stále v servisu. Doufám, že už bude opravená do zítřka. Chtěl bych s ní jet do Prahy. Nechtěl bych prožít další osudovou cestu autobusem, pomyslel jsem si. I když… Začali se trousit první kolegové. Otevřenými dveřmi jsem viděl, jak laškují s Miluškou a ona jim slušně odpovídá. No, mají na to ještě deset minut a pak je ochladím, pomyslel jsem, když vešla ona, tolik očekávaná, inženýrka Meclová. Ani jsem ji nepostřehl u Milušky, ostatně ta s ní nikdy nelaškovala, a už tu stála přede mnou. Elegantní, jako vždy. Nakrátko ostříhané černé vlasy dokonale ladily k perfektně střiženému černému kostýmu. Jenom suše řekla: „Dobrý den“ a usedla na svoje místo. Také jsem ji pozdravil a na tři vteřiny se rozhostilo hrobové ticho. Pak vešli do mojí zasedačky ostatní šéfové. Pozdravili jsme se, více, či méně srdečně. Zahájil jsem poradu, zkontroloval plnění a přidělil nové úkoly. Přehlížel jsem přítomné a pozoroval po očku mladou kolegyni. Upřeně se na mě dívala a čekala na mou chybu nebo alespoň nedostatek. Nedopřál jsem jí to potěšení a bavil jsem se. Ó, jak svou ctižádost dává najevo. Podívám se jí na zoubek, kul jsem v duchu pikle a bravurně zvládal svůj monolog. Budou čekat, že vyzvu, jako vždy, nejprve náměstky, ale trochu je překvapím. „A teď prosím kolegyni, slečnu Meclovou, aby nám konkrétně analyzovala svoje návrhy.“ Znatelně je to všechny překvapilo a udiveně na mě zírali. Výrobní náměstek, inženýr Burdych, druhý muž místní filiálky, se nadechl, jako kdyby chtěl něco podotknout, ale opět vydechl a začal si hrát s propisovačkou. Slečna Helena Meclová, ta suverénní inženýrka, se začala rychle hrabat ve svých lejstrech a třásly se jí znatelně prsty. Poprvé nebyla na poradě v opozici, ale musela sama udělat ten první krok. Ještě více jsem prohloubil její rozpaky větou: „Potřebuji znát vaše návrhy jako první v pořadí, aby kolegové mohli na vaše návrhy věcně reagovat a já potom mohl udělat závěr.“
Konečně byla připravena a začala rychle probírat a rozpitvávat návrhy vývojového oddělení. Trochu se jí třásl hlas, ale postupně začínala nabývat svoji ztracenou suverenitu.
„To zatím stačí,“ přerušil jsem ji a vyzýval postupně všechny k vyjádření. Musím přiznat, že byli hodně kritičtí. Neměli s ní slitování a náměstkovi Burdychovi jakoby role opozičníka přímo seděla. Vracel jí to vše i s úroky. Porada měla ten den dramatický, ale zajímavý průběh. Jednání probíhalo až do půl druhé a já věděl, že musím udělat závěr. Přerušil jsem rezolutně volnou diskusi a pronesl závěrečnou řeč. Byla velmi stručná: „Souhlasím ve třech bodech ze čtyř se slečnou Meclovou a ve středu to předám, jako náš návrh, k projednání představenstvu společnosti. Jestli máte připomínky, sdělte je, nyní již písemně, dnes do osmnácti hodin zde. Příští pondělí zde: Na shledanou!“
Když se s brumláním rozcházeli, dodal jsem: „Slečna Meclová tady ještě zůstane.“ Ostatně čekala to a zůstávala na svém místě. Tušila správně, že po biči musí následovat cukr. Sdělil jsem jí, že ve čtrnáct hodin pojede se mnou k jednomu zákazníkovi. Sice jí to přímo nepřísluší, ale ještě s ní potřebuji něco projednat. Během těch deseti minut ať se připraví. Chápavě se na mě podívala, lehce se pousmála a přikývla. Auto, elegantní BMW, stálo připravené před firmou. Pokynul jsem řidiči, což znamenalo, že budu řídit sám a řekl mu, že ho dnes již nebudu potřebovat. Viditelně byl rád, že nebude dnes pracovat do noci. Slečna Meclová usedla vedle mne a pohodlně se v prostorné sedačce uvelebila. Pustil jsem rádio a vypnul telefony. Mlčky jsme projeli městem, jenom slečna si broukala s rádiem. Podíval jsem se na ní a ona můj pohled opětovala. Bylo to víc než výmluvné. Zajiskřily jí tmavohnědé oči a ten tam byla její chladnost.
„Jestli se chcete se mnou vyspat, tak jsem vám k dispozici, pane řediteli. Ale upozorňuji vás, že jsem náročná. Ale vy mě jistě zvládnete.“ Ani mě to nepřekvapilo. Neřekl jsem ani slovo, dál řídil to krásné, elegantní auto a poslouchal tlumenou hudbu a svistot kol. Jako kdyby nic neřekla. Jako kdyby tam ani nebyla. Dvě minuty uplynuly a pak se začala pomalinku svlékat. Nevím, jestli věděla, že dovnitř auta není zvenku téměř vidět, ale nejspíš jí to bylo tehdy úplně jedno. Nejprve si sundala černé sako kostýmu a hodila ho dozadu. Pak si začala pomalinku a mlčky rozepínat bílou košilku. Po očku jsem ji pozoroval a pohvizdoval si s hudbou. Objevila se černá elegantní podprsenka, která pokrývala menší prsa. Když ji rozepnula ukázaly se světu pevná ňadra s menšími, tmavými dvorci a trčícími bradavkami. Jsou to nádherné kozičky, akorát do ruky, pomyslel jsem si a začal na ní dostávat obrovskou chuť. Pak si klekla na sedadlo, rozepnula zip sukně a začala ji pomalinku sunout dolů. Objevily se černé kalhotečky. Ale z profilu jsem toho moc neviděl. Jenom to, že figuru má krásnou. Vysoukala se ze sukně a hodila jí, jako vše, dozadu. Myslel jsem, že si sedne a začne svlékat kalhotky, ale udělala něco jiného. Klekla si na sedačku, zády ke mně, trochu rozkročila a vystrčila na mě zadek. Pičku a prdelku zakrýval jenom proužek černé látky kalhotek. Prsty i ten proužek jemně odhrnula a já spatřil v plné kráse její lasturku a análek. Bylo to mladé a krásné. Měl jsem sto chutí si na to sáhnout a začít to masírovat, ale odolal jsem. Cítil jsem, jak mi tvrdne klacek a hledal co nejméně frekventovanou trasu a začal přemýšlet, kde bych nenápadně, s tak nápadným autem, mohl zaparkovat. Mezitím si to slečna kolegyně začala masírovat sama. Zřetelně jsem viděl, jak se jí překrvují malé pysky a poštěváček nabývá na velikosti. Pak začala zajíždět prsty dovnitř a to už začala i trochu vzdychat. Ještě blíže přistrčila zadek ke mně a já zřetelně cítil její ženství. Myslel jsem, že to nevydržím a začnu to lízat. To už ona zajížděla prsty hluboko do pochvy, jen to mlaskalo. Když už jsem myslel, že budu muset zastavit, přestala a otočila se ke mně. Podívala se na mě a řekla: „Čekám na vaše pokyny, pane řediteli. Smím už jednat?“ „Ano, máte naprosto volnou ruku, slečno inženýrko.“ Byla rozpálená a s těmi černými vlasy vypadala jako čertice. Zkoumavě se podívala k mému poklopci a pak ho začala pozvolna rozepínat. Hbité prsty zajely pod slipy a nahmataly penis. Ten byl šťasten, že ho někdo uvolňuje z uvěznění. Stáhla mi trochu kalhoty a prut se ukázal v plné parádě. Začala ho jemně masírovat. Bál jsem se, abychom nenabourali, a tak jsem řekl: „Budu muset najít vhodné místo k našemu jednání, slečno. Jinak už taky nemusíme jednat nikdy.“ Trochu přestala, ale stále se pyje držela. Naštěstí bylo blízko odlehlejší parkoviště. Ani jsem pořádně nevěděl, kde to vlastně jsme. Zarazil jsem, posunul sedačku dozadu a natáhl pohodlně nohy. Slečna začala opět honit mého ptáka. Pak se k němu naklonila a začala ho špičkou jazyka olizovat a jemně strkat do úst. Když stál už jako prut, honila ho a kouřila s takovou intenzitou, že jsem měl co dělat, abych nevystříkl. Naštěstí jsem to zvládnul až do té doby, kdy ona sama na intenzitě ubírala. Zřejmě ji už začínala bolet ruka a možná i rty. Také jsem jí chtěl, po těch provokativních řečech, ukázat, zač je toho loket. Po chvíli přestala kouřit úplně a svlékla si poslední věc, kterou na sobě, kromě černých, elegantních lodiček, ještě měla – kalhotky. Spatřil jsem černé, dokonale upravené chloupky na ohanbí a v plné parádě její kundičku. Blesklo mi hlavou, kolik jsem jich už za život asi tak spatřil, a že vlastně každá ji má trochu jinou, i když konečný efekt je vždycky stejný. Tato pička bezesporu patřila k těm nejkrásnějším, které jsem viděl. Krásná kombinace baculky a nádherného kornoutku malých stydkých pysků, nad nimiž vyčníval lákavý poštěváček. Slečna si všimla, že si to nenasytně prohlížím, a tak si prsty trochu tu lasturku roztáhla a ukázala tak poševní vchod. Měl jsem sto chutí tam ihned vrazit svého ptáka. Ale slečna lákala dál. Asi mě chtěla vyhecovat na maximum. „Líbí se vám, pane šéfe? Tak zkusíme, jestli se jí bude líbit váš pan šéfík. Vypadá na slušného chlapíka.“ Říkala to s takovou suverenitou, že jsem z toho jasně vycítil, že mi chce vrátit dopolední útrapy z porady. Ale to už nasedala na můj penis, který stál jako telegrafní sloup. Pak začala pozvolna přirážet a kroutit pánví, takže jsem zřetelně pociťoval silné tření celého ocasu, od špičky žaludu až ke kořeni. Byla určitě vzrušena až dost, protože jsem cítil její šťávu až na stehnech a v nose vzrušující pach jejích feromonů. To bylo opravdu výrazné a mě to ještě více rajcovalo. Ale ona svoje vzrušení nedávala prakticky najevo. Dokonce si pobrukovala s rádiem melodii a přitom neustále stupňovala intenzitu tempa. Bylo to velmi vzrušující, skoro se to nedalo vydržet. Ale to mě ještě neznáš, holčičko! Zařekl jsem se, že musím vydržet a dostat ji hned napoprvé. Začal jsem myslet na věc, která mně vždycky v těchto krizových situacích pomohla – na potápění. Zavřel jsem oči a vybavilo se mi barevné, mořské dno a fantastická hra světla a stínu, pronikající hladinou do vodního prostoru a vyluzující na dně a okolních tvorech zajímavé obrazce. Tato sugestivní představa mě pomohla ovládnout nesmírné vzrušení a ze zkušeností vím, že takto dokážu vydržet dlouhé a dlouhé minuty souložení a pokud není vysloveně frigidní, udělám každou ženskou. Otevřel jsem pomalu oči a spatřil před sebou zpocenou tvář slečny, která viditelně bojuje sama se sebou a její vlastní vzrušení neklamně přebírá nadvládu nad sebeovládáním. Už dávno si nepobrukovala. Začínal jsem tušit, že přespříliš dlouho v takové intenzitě rajtování nemůže vydržet ani mistrně světa v gymnastice. Zvolila jsi špatnou polohu, slečno, pomyslel jsem si a začínalo mně jí být už líto. Začal jsem tedy nahlas vzdychat a křičet vzrušením. Nevydržela. Po pár tlumených zaskučeních rozjela naplno i svoje hlasové projevy. Za chvilku by nebylo v autě slyšet rádio, i kdyby bylo na plné pecky. Teď už jsem si byl jist, že jí dostanu. Jenom jsem chtěl, aby to bylo opravdu pořádně. Bylo to v té poloze namáhavé, ale začal jsem i já, co to šlo, přirážet. Teď ji ještě něco hezkého řeknu a bude hotová, pomyslel jsem si. „Jsi nádherná, Heleno. Fantastická pohádka,“ řekl jsem mezi vzdechy. Věděl jsem, že to zabere vždycky. Jenom stačila mezi výkřiky říct: „Dostal jste mě, šéfe.“ A byla hotová. Prohnula se a prožívala svůj orgasmus. Cítil jsem několik vteřin stahy jejího vnitřku. Pak ze mě slezla a řekla: „Vyhrál jste, šéfe. Jste fakt šéf.“ Chopila se bez řečí mého ocasu a opět ho začala kouřit. Přitom se na mě dívala svýma hnědýma, čertovskýma očima. Mohl jsem se nechat udělat dle libosti, a tak jsem jí pokynul, ať přisune rozkrok k mým ústům. Poslušně to udělala a já jí to všechno začal s gustem lízat a ona, hlavou dolů mě intenzivně kouřila. Vychutnával jsem tu nádheru a přemýšlel, že by mohla rovnocenně soutěžit s krásami Lenky. Pružnost, skvělá postava. Snad, možná trošičku větší prsa. Ale teď jsem si vychutnával její prcinku a prdelku. Prsty jsem dráždil okolí análku, poštěváčka a zajížděl hluboko do pochvy. Pak jsem tam vrážel, co nejhlouběji jazyk a oběma rukama mačkal její půlměsíce hýždí. Zdola jsem slyšel její výkřiky, tlumené plnou pusou. Pak si nechala zasouvat penis co nejhlouběji do hrdla. Za chvíli to na mě přišlo a začal jsem jí plnit ústa svým semenem. Opravdu nevím, jak to dělala, ale ani na chvíli nevyndala při ejakulaci můj úd z úst a všechno poslušně a do poslední kapky spolykala. Po doznění našich orgasmů ze mě slezla a zeptala se, jestli mě může ještě políbit. Po mém ano, se ke mně přisála. Otevřel jsem ústa a uvědomil si, že jsme se teprve teď, na konci milování, poprvé políbili. Bylo to naše, možná nejdůvěrnější, sblížení.
„Díky, pane řediteli. Chtěla bych často jezdit na služební cesty.“ Uvědomil jsem si, že je to docela hodná holka a já bych se vsadil o milion, že je i diskrétní. Nebylo třeba o tom něco říkat.
„Uvidíme,“ dodal jsem. Oblékli jsme se a odjeli spořádaně na podnik. Byla už téměř tma a já měl strašnou žízeň a hlad.