Pod lehkou halenkou jí prosvítala podprsenka a i přes ní byly zřetelně znát bradavky. Boky a stehna zakrývala černá, upnutá sukně, sahající ke kolenům. Kdyby ke mně stála zády, určitě bych viděl pěkně vyvinutý zadek, který k poměrně štíhlému pasu...

Na podnik jsem se dostal včas. Praha v srpnu přelidněná není, a tak mě taxík vyhodil před hlavní budovou generálního ředitelství ještě s dostatečnou časovou rezervou. Za chvíli jsem odmykal svou kancelář a připravil si vše potřebné na dnešní představenstvo. Mohl bych si nechat donést ještě i kafe, sekretářku Zdeničku by to určitě potěšilo a možná, že by se v ní i probudilo ženství. Ale zamítl jsem si to. Káv bude dnes určitě víc než dost. Ale co čert nechtěl. Vzápětí se Zdenička sama ve dveřích ukázala. Bylo to tak bleskové, že jsem nestačil snad ani říci „dále“. „Dobrý den, pane muži Petře. Jak jsme se dnes vyspali? Určitě do růžova a určitě ne sami, že?“ Zářila jako sluníčko širokým úsměvem a nesla mi na podnose velký hrníček. Podle toho jsem poznal, že je to čaj. Tak ten mi určitě bodne, pomyslel jsem si a začal jí děkovat. „Já vím, co potřebujete vždycky po ránu u nás v Praze. Je to čaj na nervy po neklidné noci,“ říkala záříc a pokládala hrnek na stůl. Tentokrát mi to, ta její mluva a tón, nebylo vůbec protivné a díval jsem se na její bujné poprsí upnuté v těsné, bílé halence. Pod lehkou halenkou jí prosvítala podprsenka a i přes ní byly zřetelně znát bradavky. Boky a stehna zakrývala černá, upnutá sukně, sahající ke kolenům. Kdyby ke mně stála zády, určitě bych viděl pěkně vyvinutý zadek, který k poměrně štíhlému pasu a upnutému oblečení dolní části vynikal vždycky. Na pětatřicet je to přitažlivá ženská a stála by za hřích. Možná k tomu někdy dojde, přemítal jsem. I když jsem s ní občas mírně zaflirtoval také, nikdy to nepřesáhlo rámec, byť náznaku, dotěrnosti. Ještě jednou jsem jí poděkoval za čaj a díval se na její odcházející zadek. Jako vždy s ním mocně kroutila. Pak jsem dodal něco, co znamenalo zřetelný pokrok v úrovni našeho flirtování. Ani nevím, proč mě to napadlo, zřejmě mě inspiroval ten její erotický zadek, ale už to bylo venku: „Jo, kdybyste mi tak ten čaj přinesla do postele, když se probouzím, Zdeničko. To by ta ranní erekce určitě nebyla zbytečná.“ Řekl jsem to spíše pro sebe, ale dost nahlas, aby to jasně slyšela. Hned jsem toho zalitoval, ale zároveň jsem byl zvědav, jak zareaguje. Jen se pootočila a podívala se na mě zvláštním pohledem. Nevím, jestli to byla zloba nebo co, ale ten pohled jsem u ní ještě neviděl. Pak došla pomalu ke dveřím, otevřela je, podívala se na chodbu, opět ty dveře zavřela, opřela se zády o ně a unylým hlasem pomalu spustila: „No, Petříčku, není erekce, jako erekce. To bys musel mít erekci jako Lucifer s pérem hřebce, abys mě uspokojil. Já nejsem jen tak nějaká nadržená Magdička, které stačí postarší záletník, nějaký mužíček Petříček.“ Dívala se mi do očí a vysmívala se mi. Toto jsem nečekal a nezmohl jsem se vůbec na žádnou odpověď. Nedala mi potřebný čas na reakci a ironicky dodala: „No, koukám, že ti došel dech a schlípnul ocas. Tak já radši půjdu.“ S gestem zklamanosti se odlepila od dveří, otočila se a zavřela zvenčí. Chvilku jsem byl jako opařený. Myslel jsem, že na žertovný flirt odpoví také flirtem a zůstaneme jen u dvojsmyslností nebo lehké ironie. Takovýto kalibr jsem však nečekal. Ale vlastně si za to můžu sám, protož já jsem si to začal. Tak si to musím také vylízat. No nic. Napil jsem se zhluboka čaje. Přes to všechno byl výborný. Sbalil jsem si všechny papíry na zasedání představenstva a vyrazil do velké zasedačky. Na chodbě před zasedačkou jsem narazil na Zdeničku. Tvářila se jakoby nic a mile se na mě pousmála. Usmál jsem se také a obvyklým způsobem řekl: „Ještě jednou díky za čaj, Zdeničko. Byl vynikající.“ Podíval jsem se jí přímo do očí a snad poprvé si všiml vějířku vrásek, sice dobře, ale marně maskovaného make-upem. Kupodivu neřekla už ani slovo a já vešel do sálu. Ještě mi blesklo hlavou: „Však já tě dostanu, potvoro,“ a usedl jsem na svoje místo. Zasedání představenstva probíhalo bez zvláštních událostí a problémů. Většinu požadavků pro naši filiálku se mi podařilo prosadit, a tak jsem si v duchu mohl zkonstatovat, že jsem byl pro dnešek úspěšný. Ale skutečný úspěch bude až při vlastní realizaci. V dlouhém a náročném dni jsem si samozřejmě několikrát vzpomněl na všechny ty ženské posledních dnů a několikrát jsem si promítl ranní scénu se Zdeničkou. Už dávno jsem necítil žádnou pachuť nepříjemných pocitů z té její, trochu cynické, ironie. Život mě naučil k vnitřnímu vyrovnávání pocitů, které by mohly mít neblahé účinky na moje zdraví. Když jsem o tom tak přemýšlel, uvědomoval jsem si, že udělala obrovský krok k tomu, abychom se sexuálně sblížili. Opět jsem si fiktivně představoval, jak je to u mých myšlenek obvyklé, ty nejintimnější detaily jejího těla a možnosti jejího sexuálního chování. Byl jsem si skoro jist, že frigidka rozhodně není. Skoro jsem na ní dostával chuť hned. Pak jsem si vzpomněl na Lenku a Magdu a na to, že jsem jim slíbil, že večer někam vyrazíme. Zítra odjíždím domů až odpoledne, a tak to můžeme i trochu roztočit. Když jsem zamykal svoji kancelář a šel po chodbě, otevřely se dveře sekretariátu a sekretářka Zdenička na mě udělala posunek. Bylo opravdu nezvyklé, že se nesměje. Přišel jsem v obavách až těsně k ní, ona se rozhlédla po liduprázdné chodbě a rychle, nervózně a potichu řekla: „Příští týden ti tedy ten čaj do postele přinesu.“ Vzápětí zapadla do své kanceláře. Nestačil jsem jí říct ani slovo a už podruhé jsem z ní byl dnes jako opařený. Zhluboka jsem se nadechl a vypotácel se z budovy firmy. Na dvoře jsem odemkl svoje služební auto a nastartoval. Doufám, že Lenka s Magdou už budou připravené. Měl jsem už sucho v krku a pořádný hlad. Bylo už skoro sedm hodin, když jsem dorazil k domu. Na vyhrazeném parkovacím místě mi nikdo nestál, a tak jsem byl vzápětí v bytě. Na první pohled bylo čistě uklizeno, všechno nádobí umyto a určitě i vyluxováno. Lenka se činila, řekl jsem si a znovu si uvědomil, jak je to hodná holka. Ale v bytě nebyla ani ona, ani Magda. Neměli jsme nic přesně domluveno, a tak jsem si řekl, že Magda je asi doma a Lenka někde ve městě. Ale v pokoji jsem našel na stole velký list papíru a na něm fixem napsáno: „Jsem s Magdou venku. Říkala, že víš, kde nás najdeš. Ahoj, líbá Lenka.“ No, asi jsem opravdu věděl, kam mohla Magda Lenku zatáhnout. Obzvláště, když jsem jim slíbil, že se jde slavit. V klidu jsem se osprchoval, vyřídil nejdůležitější telefonáty a vyrazil do ulic. Byl opět krásný, srpnový večer a foukal příjemný vánek. Ulice nebyly přeplněné, ale přesto plné nádherných žen a dívek. Alespoň to na mě tak působilo. Metrem jsem dojel na Malostranskou a došel k známé hospůdce. Známý vrchní mi, prakticky hned ve dveřích, s úsměvem sděloval, že Magda už je tady, ale že je tu s nějakou nádhernou kočkou. Přehlédl jsem pohledem lokál a spatřil obě ženy, jak v družném hovoru s místními štamgasty nabízejí lačným pohledům svoje půvaby. Obě měly na sobě, jak jinak, titěrné svršky, které ještě více zdůrazňovaly jejich křivky. V narvané hospodě byly možná ten večer nejkrásnějšími ženami. Díval jsem se z povzdálí na ně a trochu jsem se začínal obávat, aby zase nenastalo nějaké extempore. Z myšlenek mě vyburcoval vrchní, který mi nabízel, že mi tam přinese židli. Dostal jsem nápad a řekl mu, že si na chvíli sednu jinam. Náhodou bylo jedno volné místo u stolu, odkud jsem obě ženy mohl dodře vidět. Napil jsem se zhluboka lahodného Budvaru a objednal si jídlo. Po chvíli nebylo pochyb, že už o mně Magda i Lenka vědí. Dělaly však jakoby nic a já jsem přistoupil na jejich hru. Jídlo bylo dobré a nálada s přibývajícím večerem houstla. Pozoroval jsem, jak na obě ženy čím dál dotěrněji dorážejí dobyvatelé ženských srdcí a klínů. Nevěděl jsem, jestli je jim to příjemné nebo ne, ale byl jsem si jist, že se umějí o sebe postarat. Zkušená Magda stoprocentně a po tom, co jsem zažil v restauraci U soudku, jsem tomu věřil i u Lenky. Přinejhorším zasáhnu, přemítal jsem. Po očku jsem pozoroval situaci a popíjel jedno pivo za druhým. Na oblíbenou Tennessee jsem v tom horku ani neměl chuť. Parta mladých lidí u našeho stolu byla zabrána do svého hovoru a se mnou prohodila jenom sem tam nějakou větu. Ale po chvíli jsem si všiml, že mě upřeně pozoruje jedna vyčouhlá, zrzavé holka, u stolu lichá. Podíval jsem se jí zprudka do očí a ona vůbec neucukla. Naopak, drze se mi zašklebila do očí. Skoro bych tvrdil, že si v duchu řekla: „Co čumíš, dědku?“ Odvrátil jsem pohled a náhle se mi chtělo jít k oběma milenkám, abych té zrzce ukázal, že ty krásné ženy, po kterých všichni pokukuji, patří ke mně. Ale nepříjemný pocit jsem vzápětí odpudil a opět se napil piva. Až ho dopiji, tak ke svým holkám stejně půjdu, protože se mi zdálo, že tlak dobyvatelů je čím dál silnější. Ani jsem si nevšiml, že zrzka přisedla těsně ke mně, až když mi poťukala na předloktí a položila obligátní otázku: „Promiňte, nemáte oheň?“ Třebaže nekouřím, vytáhl jsem z kapsy letního saka zapalovač a připálil jí cigaretu. Na chvíli se ke mně hodně přiblížila a já ucítil její vůni. Pak jsem spatřil její vyzývavé, modré oči, typické pro přirozené zrzky. Poděkovala a pořád mě probodávala pohledem. Ale ten pohled už nyní spíše lákal, než by se vysmíval. Bezesporu si ta holka chtěla něco začít. Automaticky jsem ji svlékl pohledem a zhodnotil možné kvality jejího těla. Střední prsa nasoukány do přiléhavého, modře pruhovaného trička, které bylo zastrkáno do miniaturních, riflových šortek. Určitě z nich koukají pěkné kousky půlek zadku, pomyslel jsem. Pohlédl jsem ještě níže, a i když seděla, nedaly se přehlédnout dlouhé, štíhlé nohy, opálené do červena. Krátké vlasy tou červení jen hořely. Je celkem pěkná, zhodnotil jsem její parametry, ale do Lenky má hodně daleko. Provokativně jsem od ní odvrátil pohled a řekl si polohlasně k sobě: „Jestli mě chceš, tak si mě dostaň! Mně je to celkem fuk.“ A taky skutečně bylo. Když jsem dopíjel poslední doušky piva, ucítil jsem horkou dívčí ruku na svém stehně. Nehnul jsem ani brvou a díval se na Magdu a Lenku, jak vesele laškují a flirtují s rozvášněnými chlapy u jejich stolu. Magda i já jsme některé z nich odtud znali a oni nás také. Bylo jim možná divné, že nesedíme spolu a třeba to brali i jako výzvu. Číšník mi přinesl další pivo a já neprotestoval. Cítil jsem, jak se ruka zrzky sune čím dál výš. Seděli jsme na jedná lavici a myslím si, že nebylo vidět nic podezřelého. Snad jedině u našeho stolu, ale periferním viděním jsem nepozoroval, že by to někomu vadilo. Zrzka řekla do prostoru: „Jdu jenom na malou,“ zvedla se a já konečně spatřil její zadek. Skutečně jí koukaly z roztřepaných šortek pořádné kusy půlek. Marně jsem pohledem pátral po kalhotkách V rozkroku mezera na dva, tři prsty opravdu lákala. Jak procházela lokálem a kroutila polonahým zadkem, všiml jsem si, že na ni Magda i Lenka upřeně zírají. Když zmizela za dveřmi toalety, jukly nenápadně po mně a pak se začaly opět srdečně bavit se spolustolovníky. Zrzka za chvilku vyšla a štrádovala si to k našemu stolu. Všiml jsem si, že je opravdu vysoká a její nohy by mohly soutěžit v délce. Podíval jsem se jí do obličeje a zdál se mi o poznání hezčí, než poprvé. Jak je vše relativní blesklo mi a díval se do jejích rozesmátých očí. Pak jsem pohled sklopil a opět začal dělat jakoby nic. Opět přisedla a já ucítil závan zvláštního parfému. Během vteřiny jsem měl její ruku opět na stehně. Začínalo mě to rajcovat. Ale chtělo se mi také čurat, tak jsem i já řekl do prostoru: „Teď jdu já,“ vysoukal jsem se od stolu a zamířil k toaletám. Lenka a Magda to nevydržely a upřeně se na mě podívaly. Pokynul jsem k nim hlavou, jako kdybych zdravil jen nějaké známé a pokračoval k toaletám. S úlevou jsem se vyčural a v tom dostal nápad. Svlékl jsem rychle kalhoty a potom i slipy. Rychle jsem natáhl kalhoty na nahé tělo a slipy strčil do kapsy saka. Umyl jsem si ruce a vyšel z toalety. Lenka s Magdou dělaly, jako bych ani neexistoval a tak jsem zaměřil pohled na zrzku. Teď se smála jenom malinko a upřeně si mě měřila od hlavy až k patě. Dosedl jsem těsně k ní a opět jsem se jenom napil piva. Teď už mně její ruka sáhla rovnou do rozkroku a lehce zmáčkla. Okamžitě mi začalo tvrdnout péro. V celkem volných, letních kalhotách mělo dost prostoru a tak penis začal růst a růst. Zrzka samozřejmě ihned zjistila, že nemám spodní prádlo a její hbité prsty začaly okamžitě rozepínat zip příklopce. Podezřelé pohyby musely už být vidět asi nejen u našeho stolu. Po chviličce se dostala štíhlá, ale pevná ruka se zručnými prsty přímo k tomu nástroji rozkoše. Bez meškání ho popadla a začala pomalinku honit. Penis během chvilky nabýval čím dál větších hodnot a toužil po tom dostat se z kalhot a dobývat svět. Zrzka vytáhla na okamžik ruku, přičichla k dlani a jazykem jí olízla. Je to asi pěkná požitkářka a milování s ní by mohlo být hodně zajímavé, pomyslel jsem a natáhl nohy pod stůl, aby se mohl ptáček pěkně narovnat. Zrzka mi vzápětí strčila ruku do kalhot a skutečně ho narovnala. Teď už mi musel vykukovat z rozepnutého příklopce pěkný kousek mého nástroje, ale naštěstí to bylo skryto pod ubrusem stolu. Zrzka mi už masírovala ptáka se vší vehemencí a jenom si přitom vrněla jako kočka. Kdo se na nás díval, musel okamžitě pochopit, o co tu jde. Musely to pochopit i Magda s Lenkou. Ale zatím stále dělaly jakoby nic. To kamarádi zrzky u stolu, ti se jen potutelně šklebili, ale také to nijak nekomentovali. Po chvíli honění zašeptala zřetelně zrzka do prostoru ke mně: „Zrzinka by chtěla také polaskat. Už je celá žhavá.“ Nebylo o čem přemýšlet. Ruka mi automaticky sjela na břicho zrzky a sunula si to níž a níž. Šortky byly úplně rozepnuté, knoflík i zip a tak jsem pohodlně zajel přímo do rozkroku. Dalo se tušit, že tu její zrzinku nezakrývají vůbec žádné kalhotky. Okamžitě jsem nahmátl vlhkou, teplou svatyni lásky. Zrzka jenom tlumeně vyjekla a škubla celým tělem. Prsty jsem začal masírovat poštěváčka a závojíčky poševního vchodu. Bylo to všechno čím dál naběhlejší a vlhčí. Také já jsem na chviličku vyndal ruku, přičichl k ní a olízl dlaň a prsty. Pak jsem ji opět zastrčil do šortek a pokračoval v dráždění. Postupně jsem přidával na intenzitě a zrzka sebou jenom trhala a tlumeně kňučela. Nepochybně byla silně vzrušená a já také toužil ho do ní vrazit. Už jsem myslel, že jí někam zatáhnu, abychom mohli dokončit dílo, když se před naším stolem objevila dvojice žen. Magda a Lenka! Úplně jsem na ně na chvíli zapomněl. Bleskurychle jsem vytáhl ruku ze zrzčinýho rozkroku a uklidňoval se. Ruka zrzky sice přestala honit ptáka, ale stále zůstávala v mém příklopci. Podíval jsem se na obě svoje milenky. Lenka se mračila jako čert, ale Magda s ledovým klidem panovačným hlasem spustila k zrzce: „Tak ti děvenko děkujeme za rozdráždění našeho drahouška, ale teď už nám ho, jestli nechceš mít problémy, koukej předat. To je totiž naše zboží.“ Zatrnulo mi a čekal jsem s hrůzou nějakou scénu. Ale zrzka se rychle vzpamatovala a také ona jasný hlasem řekla: „No, prosím, tady ho máte. Je váš. Stejně už jsem si s ním pohrála až dost, staroušem.“ Vyndala pomalu ruku z mých kalhot, vstala a provokativně si pomalinku zastrkávala tričko do šortek a zapínala zip a knoflík. Já jsem rychle zasoukal uvadajícího ptáčka do kalhot a zapnul příklopec. Magda s Lenkou si mě odváděly ke svému stolu, kde jsem už měl připravené volné místo. Zhluboka jsem se napil čerstvého piva a pomalu zabředával do hovoru se známými u stolu. Po chvíli se ke mně přisunula Lenka a trochu vyčítavým hlasem potichu říkala: „Proč jsi něco neřekl, že se chceš pomazlit. Víš, že bych ti ráda vyhověla.“ Byla možná trošku opilá, každopádně hodně smutná. Cítil jsem, že to v Magdě jenom vře. Ještě se se mnou asi nedostala do situace, kdy by pociťovala nebezpečí vetřelce. S Lenkou se smířila, ale té zrzce by možná za chvíli vyškrábala oči. Najednou mě napadlo, že je to dobře, co jsem s tou zrzavou holkou udělal. Mimoděk jsem se podíval k jejímu stolu, ale nebyla tam. Rozhlédl jsem se po lokále a spatřil ji, jak se baví s vrchním. V tom mě popadla Magda za ruku a rezolutně pravila: „Jde se!“ Byla hodně naštvaná. Křikla na vrchního, že bude ihned platit a ten rychle přiběhl. Zaplatila celou útratu i za mě a já se nezmohl na větší odpor. Jenom jsem jí řekl, že si ještě dojdu na záchod. Když jsem dočůral, přistoupil ke mně mladý číšník a řekl mi: „Mám pro vás vzkaz,“ a podával mi lístek. Na lístku bylo napsáno: ,Radka: tel…‘ Tak to už je dnes druhý příslib, blesklo mi hlavou. Příští týden může být v Praze docela zajímavý. Naťukal jsem si číslo do paměti mobilu a lístek zahodil. Magda s Lenkou už měly stopnutého taxíka. Odfrčeli jsme do mého bytu.