Hodnou chvíli ještě Barunka nemluvila. Důvod byl jednoduchý. Její vyprávění by nejspíš bylo posloucháno jen Čestmírem a navíc by bylo narušováno zvuky stylu "ach!", "á!", "jó!", "mlask". David měl při tom perverzní a jim podobné myšlenky.
"Páni. Ještě nedávno bych neuvěřil tomu, že mě bude honit holka z nižšího ročníku. A ještě neuvěřitelnější na tom je, že ta holka je moje sestra! A nejen že ona mi ho honí, vždyť já jí taky pěkně proháním kundičku..." sotva si to dořekl, začalo mu v ptáku cukat.
Během chvilky byly Editina ruka a Davidovy trenky celí mokří. A oběhla krátká chvilka a Editka se sevřela ve slastných křečích. Několik Bartákových prstů se zalilo dívčími šťávami rozkoše.
Když se ti dva ještě řádně očistili, začala Barča se svým vyprávěním:
"Jakmile Čestmír odešel nahoru, zeptala se mě recepční, co bych chtěla. Pověděla jsem jí, že práci. Sjela mě pohledem od hlavy až k patě. Pak řekla, že by to nejspíš šlo, ale že stejně ještě musím za šéfovou, a pak už jen pohybem ruky naznačila menší dveře v barvě tapet. Nebyly téměř vidět. Vešla jsem do krátké chodby. Na jejím konci vpravo byly dveře s cedulkou Majitelka Ing. Veselá. Zaklekapala jsem.
"Dále," ozvalo se zevnitř.
Vstoupila jsem do větší kanceláře s rudými tapetami. Byl tam velký tisový stůl a na něm počítač. U druhého konce stolu seděla v pohodlném křesle pihovatá rusovláska. Byla velmi podobná své údajné neteři Julči Písaříkové."
"Neteři?" skočil jí do vyprávění David. "A údajné? Proč údajné?"
"Já si myslím, že je s Julčou mnohem blíže příbuzná... a že Veselá je jen její "umělecké jméno"."
Trojice posluchačů vyvalila oči: "Ty myslíš, že..."
"Viděli jste někdy Julčinu mámu? Já jen třikrát nebo čtyřikrát, pokud vím, tak skoro nevychází z domu. Má stejně jako její údajná sestra čtyřky, což ještě není tak udivují, když jsou prý dvojčata. Ani by nebylo udivující, že mají stejnou barvu vlasů. Veselá je má na krátko a její sestra rozhodně nosí rusou paruku. Ale ještě se vrátím k těm prsům. Písaříková nosí push-upku, takže to vypadá, že má pevnější kozy. Naschával nosí jiný styl oblékání, který by však slušel i Veselé. Navíc máma Julči, pokud vím, je taky inženýrka. A na co bordel-mama potřebuje být inženýrkou?"
"Jak tohle všechno víš?" zeptal se jí Trnka obdivně.
"Trochu jsem přemýšlela. Navíc jsem něco vytáhla nedávno z Julči a taky občas poslouchám rodiče, jak se baví o nějakém nemravném domu," Bára se odmlčela. Pak se vrátila k příběhu:
"Před stolem byly dvě dřevěné židle. Podívala jsem se jí do očí a čekala jsem. Neposadila jsem se, protože mě k tomu nevybídla," řekla, když Editka otevírala pusu. "Tak co byste si přála, mladá paní?" zeptala se mě.
Bylo mi jasné, že ta otázka byla položená spíš ze žertu, než že by nevěděla, co bych si přála. Přesto jsem jí, stejně jako receční, řekla prosbu o práci. Vybídla mě ke svléknutí. Prý, aby si mohla pořádně prohlédnout, jestli jsem dostatečná. Ani mě nenapadlo nějak odporovat. Ale chvíli jsem se aspoň vduchu snažila vzpouzet. Navíc jsem se styděla. Ale když Veselá začala bubnovat prsty o desku stolu, začala jsem. Snažila jsem si to užít a udělat i pro sebe trochu vzrušivé. Oblečení jsem odkládala pomalu a lašovně. Zároveň jsem se nevinně a trochu naivně usmívala. Začala jsem knoflíčky máminy bílé blůzy. Následně jsem rozepnula i knoflíček minisukně, kterou jsem na sobě měla. Teď jsem stáhla blůzku z ramínek. A nakonec jsem ji spustila z rukou na zem. Ohnula jsem se jako by pro ni. Pak jsem však zajela pod z osminy rozepnutou minisukni a stáhla jsem kalhotky. Kdyby někdo otevřel dveře, viděl by pod ní moji prdelku a kundičku. Teď jsem se vyslékala trošku odvážněji. Byla jsem sama zvědavá jak vypadám. Na řadě byla černá krajková podprsenka. Během chvilky mi z ní vyklouzly nádherné trojky s obrovskými dvorci. Tedy nechci se moc chlubit... ale je to tak! A konečně přišlo na řadu poslední oblečení, které jsem na sobě měla... Minisukně. Rozepla jsem zip. A místo toho, abych ji stáhla rukama jsem začala třepat pánví. Sjela dolů. Vyskočila jsem a minisukně byla pode mnou. Teď mě Veselá začala sjíždět znaleckým, a vlastně i chtivým, pohledem. Přejela jsem si rukou přes pootevřenou nadrženou kundičku - černé kalhotky na zemi byli docela dost mokré - vzdychla jsem. Jela jsem po bříšku nahoru. Přitiskla jsem si kozičky k sobě, abych dokázala jejich pevnost a tvar. Teď už mi začínalo být jedno, že jsem byla svléknutá před cizí ženou... byla jsem strašně nadržená... Ona dáma vstala a vzala mé prsy do rukou, jako kdyby je potěžkávala. Pak je začala mačkat. Zavzdychala jsem. Po chvíli přiložila rty k jedné mé bradavce a začala po ní kroužit jazykem a sát ji. Bradavku druhé trojky zatím mnula mezi prsty. Položila mne do křesla a přusunula svoje ústa o kus výše. Dala mi pořádného vášnivého francouzáka. Mezitím zabloudila prsty k mé roztoužené pičce a začala do ní strkat čtyři prsty najednou. Měla jsem dojem, že puknu. Ale zároveň mi to dělalo hrozně moc dobře. Prsty druhé ruky mi mnula a tiskla poštěváček. Ten se z malého hrášku ukrytého pod závojíčky brzy zvětšil na mrňavého čůráka, který bezostyšně lezl ven.
"Hm... ty jsi ale nadržená kurva, ještě jsme však nedozkoušeli!" řekla mi tak nadrženě, až jsem se skoro bála nějakého sadismu.
Ona mě však jen začala líbat a sát prsy. Jejich bradavky brzy stály jako věže. A zároveň mi dělala moc dobře tam dole. Takové laskání se skoro nedalo vydržet. Nejdřív zvláštní šimrání pocitu. Pak se pocit vzrušení a plnosti začal od bodu G šířit do celého těla a nakonec prudká křeč a neartikulovatelný křik. Upravenými nehty jsem drásala pohovku. Takhle mě Julča nedokázala udělat. A pocit s mužem je naprosto jiný... promiň, miláčku," otočila se na staršího chlapce. "Ani po tak vysilujícím orgasmu si ta žena nedala pozor. Dala ruku pryč z mé kundy a otevřela nějakou zásuvku stolu. Vyndala z ní něco, co bylo růžové a hodně to připomínalo penis. Něco na té věci stiskla a ona začala vrnět. Ta věc měla dva, dalo by se říct hroty. Ten delší a tlustější mi začala strkat do kundičky. Chvíli tam vrněl a Veselá s ním začala pohybovat. Když už byl za místem, kde by byla panenská blána, najelo mi něco chladného a pomazaného do prdelky. Pochopila jsem, k čemu byl ten druhý hrot, který vrněl o něco méně. Zpočátku s nimi má milenka pohybovala pomalu, ale když jsem se sama začala na hroty narážet, zrychlila a doslova mě s nimi mrdala.
"Teď poznáš pořádný sex, děvko!" zašeptala mi do ucha. S hlavou sjela až k mé svatyni a začala mi bez okolků sát poštěváček.
Řvala, ne ječela, jsem rozkoší! Bylo to strašně silné. Rozklepala jsem se tak, že se židle převážila a ta věc ze mě vyjela. Veselou jsem nechtěně odkopla na stůl. To mi však v ten okamžik bylo naprosto jedno, byla jsem v obrovské agonii.
"Teď jsi mne rozzlobila!" zamračila se Veselá s úchylným pohledem.
Vzala mne za ruku, položila mi břicho na první židlu a hlavu na druhou. Ze stolu vyštrachala provazy a přivázala mi ruce ke dvěma nohám jedné židle a nohy k nohám druhé. Pak vytáhla rákosku.
"Tohle bude bolet, děvenko. Jestli chceš být děvka, musíš něco vydržet... dostaneš třicet ran!"
Švih! na mém zadečku přistála první rána. Ucítila jsem podivné bolestivé štípnutí. Ale zároveň pocit ponížení. A s ním i jiný... něco jako pocit toho, že jsem si to zasloužila, že mi to patří. Vždyť jsem ji přece odkopla... a na stůl! Proto jsem ani pípla.
Plesk! přistála druhá rána. Dobře mířená, šla přes celou prdel. V duchu jsem si pípla.
Bác! a další. Tentokrát sice nebyla přes celý zadeček, ale byla hodně silná. Veselou asi vytáčelo, že jsem ani nedutla.
Švih! a bylo tu pokračování. Tentokrát to bylo jako první rána.
Bác! zkusila znovu silnou. Ty mě tolik neboleli, horší - a zároveň příjemnější - bylo, když mě trefila přes celý zadek.
Bác! pokračovala ve stejné síle.
Plesk! asi si všimla, že kromě bolestného výrazu to se mnou nic moc nedělá, ta zkusila znovu přes celý zadek. Sykla jsem bolestí. A zároveň vzdychla příjemností. Cítila jsem že mi po noze stéká pár kapek krve.
"Ale holčičku to začíná bolet," pousmála se a trefila se tou nejhorší ranou - záhadný způsobem mě to zasáhlo až na pičce.
"Auůů!" zaječela jsem.
Desátá rána už byla opět stylem "bác". V prdelce mě začalo štípat. Byla rozedřená. Dalších pět ran následovalo ve stejném stylu. To už jsem občas zaječela, ale v duchu jsem si říkala - jen pokračuj, dělej!!! A ona pokračovala. Pravda, teď mě čekali rány svist. Rána dopadla pokaždé na jinou půlku. Bylo to spíš rány, ze kterých se dalo vyčíst, že mě chce nechat trochu odpočnout před konečnou a silnou bolestí. Strašně jsem se těšila. Dvacátá ranka! Teď začaly silné šlehy. A byly to ty, které šly i přes kundičko.
"Auvajs! Jau! Sakra! To bolí! Štípe! Jau!!!" křičela jsem na celé kolo. Teď už to nebylo pár kapiček, co mi teklo po stehnách.
A těch posledních pět do třicítky bylo spíše hlazení. Ještě mě tam poplácala a pohladila. Potom řekla, že jsem hodná a šikovná holka. Odvázala mě, schovala rákosku a políbila na rty.
"Tohle se většinou stane vždycky, když přijmám nějakou novou. Vítej mezi námi děvkami..."
"Aneta Bergová," řekla jsem. Ani nevím, jak mě to napadlo.
"Dobře, Aneto. Zítra začínáš. Přijď asi ve čtyři odpoledne. Končíš v pět. Nevím ještě úplně, jak jsi dobrá, takže zatím budeš makat málo. Tak je to se všemi novými v branži. Jen mi ještě řekni, v kolika letech jsi přišla o panenství?"
"Asi třináct let."
"Hm... tak to bys mohla být dobrá kurva. No, uvidíme. Takže zítra se nahlaš u recepční. Tohle je tvoje průkazka."
Oblékla jsem se a odešla jsem. Ukážu vám, na důkaz, ty rány."
Stáhla si kalhotky pod minisukní a ohnula se dopředu. Čestmír ji pohladil po hlavě a políbil.
"Ty můj broučku... promiň, že to po tobě chci. Ale budeme toho víc umět..."
"To nevadí, mě se to líbí, lásko," usmála se na něj.
Následně se celá skupina rozhodla odejít, jenže je něco dole, pod stromem v keřích u žebříku, vyrušilo...