Viktor si vychutnával paprsky odpoledního slunce na lehátku před svým stanem v kempu, když za sebou zaslechl zvuk brzd. Auto bylo nacpané k prasknutí a za sebou ještě táhlo přívěs. Rozhlédl se po posádce vozidla; jak předpokládal, byla to typická maloměšťácká rodinka. Energická matrona ve středních letech, obtloustlý tatík a jejich mladá dceruška; ale počkat, to není jen tak obyčejná holka, to je krásná holka! Lámal si hlavu s tím, jak tenhle 15 či 16letý kvítek může patřit k těmto rodičům, ta snad musí být adoptovaná.
Vstal a udělal k nim pár kroků. „Dobrý den, vypadá to, že budeme sousedi. Já jsem Viktor,“ třásl si rukou s tatíkem, ale pohled nespouštěl z jeho dcery. Ta sklopila oči a téměř neznatelně se usmála.
„Já jsem nějakej Josef Dvořáček, to je moje žena Jana a tohle je dcera Stáňa,“ představoval mu fotřík rodinu.
„Nechcete pomoct se stavěním stanu?“ nabídl se Viktor v domnění, že tak bude nablízku té, co ho právě tak uchvátila. Ta mu ale udělala čáru přes rozpočet, protože si vyrazila někam na procházku, zatímco on musel stavět stan a poté do něj přestěhovat obsah auta, dirigován paní Janou, která si při tom připadala nesmírně důležitá.
Když s tím byl asi po hodině hotov, vydal se hledat Stáňu. Chvíli mu trvalo, než ji našel na opačném břehu rybníka, jak sedí na břehu a máchá si nohy ve vodě.
„Už jsem se bál, že vás nenajdu,“ začal konverzaci.
„Tak vy jste mě hledal,“ podivila se naoko Stáňa.
Viktor si k ní přisedl a položil ruku na její paži. „Zdržíte se dlouho?“
„Ne, ráno zase odjíždíme. A už musím jít,“ zvedla se a spěšně odcházela.
Viktor jako omámený pozoroval ladné křivky její postavy. Krátké top tričko, jehož spodní okraj nadzvedávala její ňadra, bílé šortky, v nichž se vlnil perfektní zadeček, a andělská tvářička, nevinná a šibalsky vyzývavá zároveň. Přehrával si v hlavě těch pár slov jejich rozhovoru; jediná noc, jenom jedna jediná noc…
Večeře v restauraci mu ten den ani nechutnala, musel pořád myslet na ni. Po jídle si dal skleničku alkoholu a vyrazil do svého obytného přívěsu. Rodinka ve vedlejším stanu se dívala na televizi. Nespouštěl z něj oči a asi po půlhodince se dočkal. Jeho vytoužená bohyně vyšla směrem k umývárnám. Rychle ji dohonil.
„Nechtěla byste si udělat takovou malou večerní procházku? Rodiče by vás snad mohly na chvíli postrádat.“
„Chtěla bych se jenom umýt a jít spát.“
„Cože? Tak brzo? Vždyť ještě není ani deset,“ zkoušel to zoufale Viktor.
„Brzy ráno odjíždíme.“
Viktor chtěl ještě něco říct, ale do umývárny vstoupila Stánina matka. Změřila si ho pátravým pohledem. Uvědomil si, že je v ženské umývárně, a že tady nemá co dělat, takže rychle odešel.
O půl hodiny později už se z jejich stanu ozývalo jen pravidelné chrápání tatíka Josefa. Chvíli váhal, ale pak se rozhodl, že vstoupí dovnitř. Nějakou dobu trvalo, než si jeho oči zvykly na temnotu, ale pak začal rozeznávat jednotlivé obrysy. Stáňa ležela ve spacáku u opačné stěny stanu, než její rodiče. Zdálo se, že všichni tvrdě spí. Přilehl ke své vyvolené, odhrnul jí z tváře pramen vlasů a políbil ji na ucho. Probudila se a už už by vykřikla, kdyby jí Viktor nezacpal ústa.
„To jsem já, Viktor, nebojte se.“
„Zbláznil jste se? Co vás to napadlo?“
„Zbláznil jsem se do tebe, Stáňo. Nemohl jsem si pomoci. Já tě prostě nemůžu jen tak pustit z hlavy.“
„No to je hezký a co s tím chceš dělat?“
„Co chci dělat?“ Viktor ji místo další odpovědi dlouze políbil. Stáhl z ní spacák a rukou jí začal šmátrat pod tričko.
„Nech toho nebo se naši probudí,“ bránila se Stáňa. On ale na nic nedbal, vyhrnul jí tričko, aby se tak dostal k těm úžasným prsům, o kterých poslední hodiny jenom snil. Zatímco se jeho ústa přisála k jedné z bradavek, ruce sjížděly po jejím sametově hebkém těle níž a níž. Zastavily se na jejích stehnech, přesunuly se na jejich vnitřní stranu a jemně je roztáhly od sebe.
„No tak dost, přestaň,“ šeptala, ale přitom si uvědomovala, jak ji ta situace vzrušuje. Stačilo, aby se někdo z jejích rodičů vzbudil a… Myšlenky jí náhle přerušila mohutná vlna vzrušení, kterou v ní vyvolal jeho první dotek na poštěváčku. Měla co dělat, aby nevyjekla, ale vzrušení nepolevovalo. Ústy se dál věnoval jejím kůzlátkům, líbal ji na bříško a prsty objížděl její klitoris a poševní vchod. Pak se ukazováčkem začal dostávat dovnitř.
„To nemůžeš,“ skoro vykřikla. „Já jsem to ještě nikdy nedělala, jsem panna,“ dodala na vysvětlenou.
„Neboj se, budu jemný,“ ujistil ji, když jeho prst narazil na hmatatelný symbol její neposkvrněnosti.
„Nechci, abys to udělal. Ledaže by to bylo do té zadní dírky,“ navrhla a rozhodně to neznělo nijak nevinně.
„Jak je libo, tvoje přání je mi rozkazem,“ odpověděl a změnil polohu. Položil ji na záda, pokrčil jí nohy a přitáhl jí je k tělu. Pak se hlavou přesunul do jejího klína. Labužnicky nasál tu jedinečnou vůni, jakou vydává pohlaví vzrušené ženy, a jazykem začal dráždit její broskvičku. Přidušeně sípala, zoufale se bránila výkřikům blaha, kterými se chtěla vykřičet z toho intenzivního pocitu, který v ní vyvolával. Poté ústy rozetřel její sekret od poštěváčku až po úžlabinu mezi jejími hýžděmi. Kroužil jazykem kolem análního vchůdku, který byl v obavách z věcí příštích křečovitě sevřený. Trpělivě ji připravoval, dokud se úplně neuvolnila. Teprve potom si rozepnul kalhoty, na kterých už byla mokrá skvrna. Vytáhl svůj naběhlý penis a jeho žalud přiložil k tmavočervenému otvůrku. Opatrně zatlačil, až se žalud začal propadat do hlubin jejího těla. Zasunul do ní zhruba polovinu pyje a pak jej stejně pomalu vytáhl ven. To opakoval v mírně se zrychlujícím tempu a rukou přitom znovu zpracovával její pohlavní ústrojí. Teď už Stáňa nevydržela a začala polohlasně vzdychat. Viktor včas zareagoval a umlčel jí ústa polibkem. Svým údem už pracoval v pravidelném tempu a rukou na stahujícím se poševním vchodu poznal, že její vyvrcholení už je na spadnutí. Snažila se potlačit steny deroucí se z jejích úst, ale rozkoš ovládající její tělo byla silnější než její vůle. Její orgasmus doprovodily polohlasné zvuky.
Oba si najednou uvědomili, že chrápání na druhé straně stanu ustalo.
„Stáňo?“ ozval se hlas jejího otce.
„No?“
„Ty nespíš?“ pokračoval rozespalý Josef.
„Já - no - něco - se - mi - zdálo,“ vyrážela za sebe, zatímco Viktor do ní pořád zasouval svůj nástroj. V tom okamžiku totiž přišlo vyvrcholení i na něj a v takové chvíli se prostě nedá přestat. Kousal se do rtu, zatímco chrlil semeno do nitra jejího těla.
„Tak koukej spát, víš že se brzo vstává,“ zaznělo ještě z druhé strany stanu.
„Dobrou noc,“ zašeptal Viktor poté, co se jejich jazyky setkaly ve vášnivém polibku. Vstal a odešel tak potichu, jak jen to šlo.
Ráno se Viktor probudil, když už jeho sousedé měli sbaleno. Stáně stihl jen v rychlosti dát svoje telefonní číslo. Snad zavolá, byla jeho poslední myšlenka, když se auto rozjelo po travnaté cestě.