Srdce měla až někde v krku, cítila jak se jí chvěje dech. Byl tam, čekal na ni , poznala ho na první pohled.Pěkně stavěný, tmavovlasý , s takovou zvláštní jiskrou v oku. Představili se, políbil ji a pozval na kávu. V malé nenápadné zahradní restauraci si povídali o všem možném, o tom co kdo zrovna podniká, kam se chystá..jako by se chtěli vyhnout tomu proč tady byli…oba chtěli najít něco nového, nevšedního .
Asi oba vycítili, že místečko trochu méně na očích všech kolemjdoucích by bylo to pravé co chtěli, proto jejich kroky zamířili do parku, kde jen občas potkali náhodného chodce.Usadili se na lavičku a on zabrousil očima do jejího obličeje. Zvedla oči a zatajil se jí dech…viděla oddanost, lásku, touhu…vše náležitě promíchané a namixované v tom správném poměru. Nebyl dotěrný to vůbec, jen se díval a mlčel. Sama povstala, vzala do dlaní jeho hlavu a pěkně polehoučku a přesto lačně přisála své rty na jeho.Odezva byla rychlá…bylo to
l í b á n í u kterýho si hraješ, čekáš co ten druhej udělá...odpovíš, zkoušíš...pro oba to bylo překvapivé a náležitě si to vychutnávali.
Ještě chvíli brouzdali po parku a domluvili se, že se jistojistě uvidí v týdnu, že nějakou chvilku každý ze svého dne ukradne a budou chvíli spolu.
Vrátila se domů a pustila se zběsile do prací, které tady ležely delší dobu a čekaly na její volnou chvíli.Byla jakoby naplněna silou, v hlavě si promítala ty krátké chvíle a usmívala se. Měla dojem, že všichni musí vidět jak jí je, co cítí.
Přišel čtvrtek a další schůzka. Vyrazili autem za město, zaparkovali na malém návrší a pokračovali pěšky. Přes kluzké kameny potoka ji galantně vzal do náruče a sám se smáčel až po kolena. Na pokraji lesa stála nenápadná chatička. Odemkl a vpustil ji dovnitř. Příjemně zařízená místnost voněla dřevem a přírodou. Oba věděli co bude následovat, bylo to cítit ve vzduchu.
Jejich líbání za chvíli přešlo v pomalé hlazení, a než se oba nadáli stáli tady jen tak a třásli se touhou. Milovali se mnohokrát, zažívali pocity kdy se chce jeden do druhého vpít a stát se jeho součástí….O r á l e k, nekonečný pocit rozkoše...kdy cítíš každý sval toho druhýho...a to každý neumí….byla bláznivá vzrušením a on vypadal, že nevidí neslyší….…a nespěchat...pěkně pozvolna, přivézt partnera přesně na tu hranu kdy se dá v poslední vteřině vrátit...chvilku nechat odpočinout...a znovu ta samá slast...to je to co se oběma líbilo.
Probudili se kolem půlnoci . Oba nechápali co se to stalo, tento pocit ještě nezažili. Bylo jim krásně a přitom…velmi zvláštně. Každý se vydal autem směrem ke svému domovu. On ke své přítelkyni, ona ke svým dětem. Jela velmi pomalu, cítila zvláštní chvění a připadala si jako v transu. Věděla , že se pár dní neuvidí, odjížděl s kamarády na festival. Ráno jí poslal email, kde popsal slovy přesně to co ona cítila cestou domů…bylo to zvláštní.
Odpoledne se věnovala dětem, byla spokojená. Sms od něj ji překvapila…slova, lásko musím tě vidět, byla krásná. Stalo se…na festivalu nebylo místo k přespání, proto se vrátil dříve. Večer se vydali jen na procházku kolem přehrady…občas se zastavili, objali, políbili…připadali si jako šestnáctiletí puberťáci.
Věděla, že hledá muže jen na občasné schůzky, přesto v neděli svolila a vyrazila s ním na rockovou akci do nedalekého města. Přišel i s kamarády a jelikož věděla, že má přítelkyni, kterou oni znají, chovala se jako jeho jen kamarádka. Při sebemenší příležitosti však cítila jak se jí snaží jen aspoň letmo dotknout, snažila se nedát na sobě znát vzrušení. Kolem šesté hodiny cítila, že už to déle nevydrží…proto zariskovala…rozloučila se a řekla, že bude muset domů, jelikož děti se vrátí od babičky.Vyšla branou ven a posadila se pod nedalekým stromem. Nemýlila se..za chvíli vyšel i on.Šli po nábřeží, povídali si , plánovalo další týden. Bylo jim smutno, protože věděli, že ona odlétá s dětmi na dovolenou a neuvidí se minimálně dva týdny.Lehli si na břehu řeky do trávy , hladili se, těšili se z blízkosti toho druhého. Nemá ráda mobily, ví, že dokážou přinést i zlé zprávy. Na jeho tváři viděla, že něco není v pořádku. Vypadal ustaraně, dál ji hladil po vlasech. Druhé zvonění zaznělo do ticha a ona raději poodešla dál, aby nemusela poslouchat ženu na druhé straně telefonu. Tušila, že se něco děje.
Nemýlila se. Jeho přítelkyně pracovala na PC a podařilo se jí otevřít jeho emailovou schránku. Vyčítala, křičela. Ona začala tušit nebezpečí, jen on ji utěšoval, že to jistě nebude tak zlé. Doprovodil ji na zastávku a slíbil, že se druhý den ozve a vymyslí kdy by se mohli vidět, než mu odletí na dovolenou.
Spala spokojeně, ráno čekala na sms, nakoukla do emailu a nic. Napsala mu tedy sama, ale odpověď nepřišla. Začala mít divný pocit, jen netušila co si s ním počít. Celý den byla s dětmi u vody, snažila se na to nemyslet , ale …věděla , že se něco děje, toto by jí neudělal. Večer uložila děti a sedla k PC. Na ploše blikala zpráva….s chvějícím se prstem zmáčkla klávesu a zprávu otevřela. Před očima jí svítilo…KONČÍM S VEŠKERÝM KONTAKTEM. Zbytek neviděla, oči se jí zalily slzami.