Počasí bylo jako o téměř každém letním dni. Slunce hřálo na plné obrátky a většina lidí byla u vody. Rodiče se jeli koupat někam daleko za město, já vytáhl kolo a vydal se na cestu k mému oblíbenému jezeru, kam jsem se chodil koupat. Na místě kde jsme se scházeli s kámošema ale nikdo nebyl, tak jsem se šel kouknout na vedlejší pláž. Opět jsem nikoho nepotkal a tak jsem se zašel koupat. Potom jsem dostal chuť na zmrzlinu, poblíž bylo občerstvení, tak jsem k němu zašel. Občerstvení bylo podepřené třemi úzkými stožáry, na nichž bylo plátno s cihly, sloužící jako střecha. Skoro nikdo tam nebyl, připravil jsem si peníze a podíval se do okýnka. Najednou se tam objevila krásná blondýnka v kraťasech a v podprsence s velkým poprsím. Místo toho, abych si objednal, jsem jak puberťák zíral na její jemně opálené tělo a zrak mi nechal stát na jejich prsou. „Dob, Dobrý den“ zakoktal jsem „chtěl bych jaho, jahodddový k…kournout“ Slečna za pultem se začnula smát, protože věděla, kam celou dobu koukám a proč koktám. Přinesla zmrzlinu, opřela se lokty o pult tak, že jí byly vidět skoro bradavky. Zrudnul jsem, vzal jsem kornout, dal jí padesát korun a při odchodu na mě volala, že mi musí vrátit dvacet korun. Vrátil jsem se, dala mi peníze a zase se smála. Připadal jsem si jak úplnej blbec.

Odešel jsem co nejdál, slízal zmrzku a nasedl na kolo. Objížděl jsem kolem stánku občerstvení, když v tom vidím, jak se jeden stožár nebezpečně prohnul a cihly ze střechy se shrnuly na jedno místo. Plátno se začalo pomalu protrhávat. Bleskurychle jsem seběhl z kola, utíkal ke stánku a vidím tu pěknou blondýnku nevědomky si prohlížet časopis. Zařval sem na ní „PRYČ! Spadne to!“ a ona se na mě koukla. Byl jsem už skoro u ní, když se cihly začaly posouvat doprostřed plátna. Popadl jsem tu slečnu v podprsence a kraťasech za ruce a utekl s ní mimo velký stánek. Za několik vteřin se cihly jen tak položené na plátně sesypaly dolů a zničili lednici, pár židlí a rozbily i skleněnou vytrínu.

„Sakra, bože, díky, rychle odsud, než přijde šéf, zabil by mě za takovou spoušť!“ křičela ta blondýnka a já jí pořád držel za ruce. Oba jsme potom nasedli na kola a ujeli jsme. Cestou mi pořád děkovala, že jsem jí zachránil život, i když jsem sám věděl, že by jí cihly ani neporanily, protože spadly na jiné místo, než kde byla ona. Byla mi vděčná a tak se mě zeptala, jestli se nechci stavit u ní v garsonce. Souhlasil jsem a už jsme se ocitli na malém sídlišti, které jsem znal zřídka. Zamkli jsme kola a vyběhli do nejvyššího patra. Pořád na sobě měla jen ty šortky a bílou podprsenku, na což jsem se celou dobu díval, když jsem si u ní kupoval zmrzlinu.

Vešli jsme dovnitř a nebyla to tak malá garsonka, ale místnost s oddělenou kuchyní. Řekla, ať se posadím a že ona dojde pro pití. Zůstal jsem tedy sedět v pokoji sám a při její cestě do kuchyně jsem zíral na její prdelku. Cítil jsem, jak mi tvrdne a s ubývajícím časem jsem si přál, aby mi nestál, aby si toho nevšimla, ale to už se objevila v pokoji a já měl ruce položené na poklopci a tlačil jsem můj penis směrem dolů. Položila mi skleničku na stůl a já po ní jednou rukou hmátl a vypil až do dna. Hned sem si dal ruku opět na poklopec, protože mi stál víc a víc a protože jsem měl na dohled její ňadra.

Slečna se na mě podívala a já se zeptal, jak se jmenuje. Prý Verunka, odpověděla a já řekl též svoje jméno. Potom se mi podívala na kalhoty se slovy: „Ale, proč máš ty ruce na ptákovi? Není ti snad na něj zima? Dej si je pryč!“ Smála se a já ji poslech. Najednou uviděla bouli na poklopci a já zase zrudnul, jako předtím. Poposedla si blíž ke mně a zeptala se, jestli si může šáhnout. Já už se sklidnil a pochopil jsem situaci. Řekl jsem jí, že může, ale pod podmínkou, že já si na ní taky šáhnu. Usmála se a řekla, že její hrdina může všechno. Políbil jsem ji a už mi ohmatávala můj stan. Já ji přitom přejížděl rukama o prsa a začla mě líbat. Už mě docela bolelo, jak mi tam dole stojí sklíněný, tak jsem ho na ní vytáh. Verunka na něm nechala zrak a řekla, že mám strašně krásnej penis a že by si ho ráda blíž prohlédla. „Ano, můžeš cokoliv a já opravdu taky můžu dělat cokoli?“ zeptal jsem se a ona mi pošeptala do ouška „Ano“ a olízla mi ucho až po krk. Svlíknul jsem si triko, kraťasy a trenky, ona se svlékla taky do naha a já začnul olizovat její snědounké bradavky a přitom přejížděl pře její kundičku. Měla velká prsa, v té podprsence se zdály mnohem menší a jeskyňku měla pokrytou jemnými chloupky. Už mi ho kouřila a já byl děsně vzrušenej, až tak, že jsem jí to nacákal na čelo a vlasy.

„Mrdej mě, píchej! Dělej“ řekla a já měl mou kládu vzpřímenou i po výstřiku. Sednul jsem si na křeslo a ona nasedla na můj velkej klacek. Házela sebou jak mohla a já přirážel všemi silami, přitom mě přes obličej bouchala její krásná ňadra a já se strašně potil a cejtil teplo z její mandarinky všude okolo. Mrdal sem jí nejvíc, jak mi síly stačily. Chtěla změnit polohu a tak jsme si lehli na postel. Lehl jsem si za ní, Verča zvedla nohu a už jsem byl zase v ní. Udělala se několikrát, už sem to přestal počítat, ale to už jsem jí to všechno pěkně nacákal do kundy. Myslel jsem, že můj penis je v pekle, takový horko jsem nikdy necítil. Nechal jsem jí ho tam, aby tam v těch mrdkách změknul a dávali jsme si francouzáka. Líbali jsme se úplně všude a když se můj pták zmenšil do původní velikosti, vytáhl jsem ho celého lepkavého a šli jsme do sprchy. Tam jsme si pořád vyměňovali jazyky v pusinkách a zároveň si myli svoje spocená těla od toho velkého mrdání. Já si vzal na starost hlavně její kozičky s bradavkami a ona mě myla úplně všude, zadek, břicho, vlasy, záda i můj penis, který se po chvilce zase trochu postavil. Vůbec se nám nechtělo ven z proudící chladné vody a ze vzájemného soužití a tak jsme v koupelně strávili asi 20 minut.

Když jsme měli oba dost, oblékli se a dali si dlouhý polibek na rozloučenou, Veronika mi dala svoje číslo a řekla, ať jí zejtra přijdu navštívit do bytu odpoledne. Prý na mě bude čekat. Ještě jsem si prošahal její krásné opálené tělo od letního slunce a ona udělala totéž. Ještě jsme se políbili a já se vydal na kole domů.

Celou cestu jsem přemýšlel o tom, co mě čeká další den a o tom, jaké mě potkalo štěstí, že jsem narazil na takovou pěknou nadrženou holku, že jsem jí pomohl před úrazem a že jsme se dali tak dohromady. Takovéhle štěstí nepotká opravdu jen tak někoho. Ale byla to spíš jen náhoda.

Verunka na mě další den přichystala opravdové překvapení a jestli chcete vědět jaké, dejte vědět a já napíšu pokračování.