Tento příběh je pouze fikce, jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná. Žádná z postav nevyjadřuje autorův názor na politická, morální ani jiná témata.

Když měla Danielka všechny čokoládové bonbony posbírané, vzala sáček do ruky a kuličku po kuličce je přesypávala do druhé dlaně. Nejdřív jsem nevěděl, co to dělá, ale pak mi došlo, že je počítá. Nechápal jsem sice proč, ale zeptat jsem se jí nemohl, protože bych se prozradil, že jí celou tu dobu pozoruji.
Zdálo se, že je s počtem bonbonů spokojená. Vše opět přesypala do sáčku, položila jej rychle na původní místo a vrátila se k převlékání. Popadla kalhotky a až groteskně rychle si je natahovala na svou umytou kundičku. Asi měla strach, že už to trvá příliš dlouho a mohl bych se ze zvědavosti otočit. Trošku zakroutila pánví, aby jí látka kalhotek pohodlně obepnula její baculaté pysky a rukou upravila lem, který se jí zařízl mezi půlky zadečku.
Když chtěla vzít do rukou modrou sukýnku, se zděšením zjistila, že má ruce celé upatlané od čokolády z těch bonbonů! Opatrně, tak, aby jej taky nezašpinila, nadzvedla horní díl pyžámka, který měla stále na sobě, a prohlížela si ze všech stran kalhotky.
„Ale ne…“, povzdychla si polohlasně. Kalhotky byly z podstatné části čokoládové od toho, jak si je rychle navlékala špinavýma rukama.
„Copak se děje?“, řekl jsem tiše, jako že jsem stále otočený zády.
„Ne nic! Ještě se nedívej!“, začínala být trochu nervózní.
Kalhotky si zase rychle svlékla a hodila je za stolek, tak, aby nebyly vidět kamerou. Zřejmě nechtěla, abych si všiml, že se mi bude předvádět na ostro. Z šuplíku blízké skříňky vytáhla kapesníčky a snažila se své čokoládové prstíky utřít. Jenže to moc dobře nešlo, protože prsty měla suché. V tom mi začala předvádět další neuvěřitelné představení:
Strčila si jeden prstík do pusy a chtěla jej rychle olíznout a hned pokračovat s dalším. Ale když na jazyku ucítila chuť čokolády, bylo to pro ní jako magnet. Jako by se v tu chvíli zastavil čas. Zapomněla na převlékání a se zavřenýma očima si pomalu zajížděla prstem do pusinky a zase zpět. Pak jeden očištěný vyměnila za další dva umazané. Vyplázla svůj růžový jazýček a jeho špičkou jezdila po prstech nahoru a dolů s takovým vzrušením, jako by ještě nikdy čokoládu neochutnala. Roztáhla prsty pravé ruky od sebe a pečlivě vylizovala všechny mezírky mezi nimi. Nebylo nijak obtížné představit si, jak by si tahle malá prcinka poradila s něčím podstatně větším, než jsou prsty. Jen mi pořád vrtalo hlavou, proč si nevezme bonbon přímo ze sáčku.
Když měla všech deset prstů dokonale očištěných, vrátila se opět k převlékání. Už ale s podstatně větším uvolněním a klidem. Místo sukýnky chytla spodní lem horního dílu pyžámka a s rukama do kříže jej přetáhla přes hlavu. Krásně se u toho prohnula a vypnula na mě svůj bělostí svítící hrudník a hlavně svá dvě rašící kůzlátka! Netroufal bych si říkat, že to byla už prsa, jen dvě kůzlátka, která se strmě zvedala k růžovým bradavkám. A co víc, zdálo se mi, že jsou její bradavky ztvrdnuté a napružené! Že by chuť té čokolády prožívala až tak intenzivně? Sám jsem několikrát řešil účinky různých látek na chod senzorového systému, ale nikdy jsem nezažil, že by jídlo mohlo způsobit vzrušení.
Danuška si pomalu oblékla modrou minisukni a bílou halenku, přes kterou nebylo nijak obtížné nalézt hroty jejich rozkvétajících poupátek, které se i přes svou menší velikost na jinak plochém hrudníčku vypínaly jako vrcholky Alp.
„Tak, už se můžeš otočit!“, usmála se na mě a začala se procházet po pokoji, jako by se sama předváděla před zrcadlem.

(Omlouvám se, že je to tentokrát kratší. Nebyl čas, tak snad příště;) Těším se na vaše názory!)