Tento příběh je pouze fikce, jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná. Žádná z postav nevyjadřuje autorův názor na politická, morální ani jiná témata.

„Moc ti to sluší, Danuško!“, pochválil sem ji a ona se dál jen usmívala a kroutila svým zadečkem, jehož tvar celkem věrně kopírovala její minisukně.
„Jsem jako modelka?“, zeptala se.
„Ano, úplně jako opravdická modelka. Ukážeš mi ještě ty své květinkované kalhotky?“, zeptal jsem se.
Moc dobře jsem věděl, že je nemá na sobě, ale zajímalo mě, jak se zachová. Ona pochopitelně netušila, že jsem všechno viděl a tak předpokládala, že si myslím, že je na sobě má. Trošku zrudla v obličeji a chvilku přemýšlela, co dál.
„No… raději ne.“, řekla tišším hláskem.
„A proč ne? Už jsem je přece viděl. Modelka by se neměla stydět ukazovat spodní prádlo.“, provokoval jsem jí.
„Jo já vím, ale já, no… já je nemám.“, hlas se jí chvěl a byla studem rudá jako rak.
Usmál jsem se a řekl: „To určitě není pravda, ty mi je jen nechceš ukázat viď? Určitě je na sobě máš!“, vyzkoušel jsme starý trik obrácené logiky.
„Ne, fakt je nemám!“, začala mě přesvědčovat.
„Tak vyhrň sukýnku, jinak si budu myslet že se bojíš. Stejně si myslím, že je máš na sobě.“
„Tak se dívej, když mi nevěříš!“, řekla a rukou si vyhrnula modrou sukýnku až k pasu. Naskytl se mi pohled na její řídké světlé chloupky, které vyrůstaly nad místem, kde baculaté pysky halily její malý holčičí poštěváček. Byl to krásný pohled. Už jsem její puklinku viděl zezadu a teď už i zepředu.
„Od čeho jsi to ušpiněná?“, zeptal jsem se, když jsem si všiml, že její stehýnka i pysky jsou zamazané od čokoládou ušpiněných kalhotek, které si nejprve oblékla a pak zase rychle svlékla.
„Cože?“, odpověděla mi otázkou a její pohled rychle sklouzl mezi jinak bělostí a čistotou svítící nožky.
Když zjistila, že má čokoládou zamazanou celou pindičku, rychle si naslinila ukazováček pravé ruky a zajela s ním mezi nohy. Nejprve čistila vnitřní stranu stehýnek. Nabírala čokoládu na prst a ten pak v pusince olizovala, aby nepřišlo nic z té sladké pochoutky na zmar. Jenže když si takhle olízla prstík asi po třetí, nápadně zmírnila tempo. Bylo to stejné, jako když si čistila čokoládu z dlaní. V tu chvíli jí už bylo úplně jedno, jestli ji pozoruji. Levou rukou stále držela sukýnku zvednutou a aby si usnadnila přístup k čokoládě uvězněné mezi závojíčky jejích hedvábných pysků, levou nohu zvedla a položila ji na stolek. Ten jí svou výškou sahal až ke kolenům, takže měla nožky celkem pěkné roztažené.
„Mmmm, já jen… počkej chvíli… já… to je čokoláda… mmm…“, mumlala se zavřenýma očima.
Muselo to na ni mít opravdu nějaký zvláštní vliv. Její bradavky se pod halenkou opět znatelně napružily a zdálo se mi, jako by se její malá prcinka začala lesknout kapičkami holčičího nektaru.
„Čisti si ji celou dlaní, Danielko.“, byl jsem stejně vzrušený jako ona.
„Takhle… čistit… je to ono? Mmmm… je tam mokro…“, tiše šeptala se zavřenýma očima.
Byla jako v transu. Celou dlaní si hladila svou dětskou pindičku tam a zase zpět. Pak krouživými pohyby dokola. Její zadeček se celou dobu zlehka třásl. Bylo vidět, jak je její dlaň vlhká. V tuhle chvíli by jí bylo úplně jedno i kdyby jí sledoval plný stadion.
Čokoláda už byla dávno pryč, ale ona nepřestávala.
„Danuško, vezmi si bonbon ze sáčku!“, vyslovil jsem něco mezi přáním a rozkazem.
„Ne… to já ne… nemůžu…“, vyslovila přerývavě.
„Proč ne? Vezmi si ho a nechej ho rozpustit v puse!“, přesvědčoval jsem jí znovu.
„Já nesmím… mmmm… to ne… nesmím čoko… čokoládu ne…“
„Proč ne? Kdo ti to zakázal?“, snažil jsem se konečně přijít záhadě na kloub.
„Taťka, on říkal… já můžu… jen když taťka řekne… mmm… aach“, vzdychala vzrušením a zrychlovala tempo masturbování své malé sevřené píčinky.
„Vem si ten bonbon teď! Dej si ho do pusy a nechej ho rozpustit na jazyku! Udělej to, Danuško, hned!“, opakoval jsem rozkaz pevnějším hlasem. Sám jsem měl ptáka v ruce a pěkně si ho celou tu dobu proháněl.
„Ne… to ne… on to pozná… nemůžu čokoládu… jen když chce on…“, sice stále opakovala svůj důvod, proč si čokoládu vzít nemůže, ale rukou se začala natahovat po sáčku.
„To je ono! Dej si ho do pusy!“, povzbuzoval jsem jí.
„Ne… nemůžu… já nesmím čokoládu…“, stále opakovala, přitom už měla bonbon v ruce a mířila s ním do své tlamičky.
„Ne… nesmíím…“, pomalu si strčila bonbon do pusy. Prožívala velký vnitřní boj. Věděla, že nesmí, ale musela. Bylo to silnější než ona.
„Mmmmm…. Aaaaa!“, vytřeštila oči když ucítila chuť čokolády na jazyku, prohnula se jako kočka a podlomila se jí kolena. Spadla na podlahu a natáhla se na ní s nohama od sebe. Ležela na břiše a obě ruce měla vsunuté pod sebou mezi nohama. Zapomněla na celý svět a tlačila a mačkala svou rozkošnou kundičku, která tekla jako potok.
„Dělej si to rychleji!“, povzbuzoval jsme ji.
„Ano… aaa… rychleji… mmmm!“, teď už ručky jen držela a třela se o ně svou malou pičkou, kterou jezdila tam a zpět. Nadzvedávala se v zadečku a znovu silně tlačila na nastavené ruce.
„Otoč se! Ukaž mi pindičku! Rychle, Danuško!“, byl jsem maximálně vzrušený.
„Ano! Jooo… mmmm… hned…“, otočila se a zvedla zadeček na kameru.
Její malá škvírka byla úplně mokrá. Husté průhledné kapky jí stékaly také po obou stehnech a od své horké šťávy měla zalepené i obě ruce, které ani teď nepřestávaly poměrně razantně masírovat stydké pysky. To, že jí pozoruji, jí asi dělalo dobře, protože svou malou, teď už poměrně zarudlou, puklinku přistrčila co nejblíže kameře, abych si ji mohl dobře prohlédnout. Jednu ruku přesunula na poštěváček a začala si po něm zlehka kroužit. Druhou si rytmicky poklepávala na pysky v okolí vstupu do pochvičky. Lehké poklepávání však brzy nahradilo slyšitelné plácání, které bylo díky tomu, že byla kundička kompletně zatopena šťávou, dobře slyšet.
Téhle malé kurvičce se podařilo vzrušit mě tak, jako se to už dlouho nepodařilo ani mojí manželce. Ležela tam nastavená a kompletně připravená.
„Sněz další bonbon!“, poručil jsem jí.
„Aaachhhh…. mmm…. neee, to už neee… nesmím…aaaaaa“, hekala a nepřestávala masturbovat.
„Dělej! Sněz ho sakra!“, byl jsem z ní úplně mimo.
Danuška sundala ruku z poštěváčku a natáhla se pro bonbon. Když si bonbon strčila do pusy, chvilku se nic nedělo a jen ho tak cumlala. Dokonce přestala i masturbovat. Vypadalo to, jako by zkameněla. Pak to ale přišlo. Celé její tělo se začalo třást. Nejprve to bylo jen lehké chvění zpocené prdýlky, pak následovaly ruce a nakonec se roztřepala celá, jako by jí tělem proletěl blesk.
„Aaaaaaa!“, vykřikla a její rudá rozhoněná pička, která byla asi půl metru od kamery, se rozevřela a vychrstla dobrou půl sklenici hustých kundích šťáv! Její nektar se rozlil po podlaze i po obou stehnech.
„Vymrdej mě! Chceš tuhle píču? Natrhni mi ji svým čurákem! Musím to mít! Dělej!“, křičela a já nevěřil svým vlastním uším a pak ani očím, když oběma rukama surově popadla své píčí pysky a táhla je od sebe. Objevila se růžová a kompletně promočená díra do jejího těla a ona se ještě víc tiskla kundou na kameru.
Už se jí skoro dotýkala a pořád opakovala: „Mrdej svou malou kurvu! Prosím! Strči mi něco do píči!“, skřípala zuby a byla naprosto nepříčetná.
V tu chvíli jsem měl čuráka nalitého k prasknutí. Kdybych jí teď měl po ruce, tak bych udělal všechno to, o co tak prosila.
Jednou rukou držela svou kundu roztaženou a druhou popadla kameru. Viděl jsem, jak se obraz třepe a otáčí. Pak se trochu zklidnil a já pozoroval, jak se přibližuje k její rozevřené mokré puklině. Myslel jsem, že mi chce svou malou kundu ukázat zblízka, ale že to bude až tak z blízka, to jsem nečekal.
„Ty mě budeš mrdat jestli chceš nebo ne!“, křičela a začala si kameru strkat do své mokré rudé díry.
„Joo… mrdej svou děvku! Jooo!“, vjížděla kamerou do kundy a zase ven ve zrychlujícím se tempu. Moc toho nebylo vidět, jen občas šlo pozorovat, jak se objektiv tře o růžové maso její malé píči.
„Aaaaa… jooo… aaaaaaaaach!“, rozklepala se v orgastické křeči a kameru zaplavila dávka jejích sladkých šťáv. V tu chvíli jsem to už ani já nevydržel a můj čurák explodoval několika mohutnými výstřiky semene, které se rozlétly všude kolem. To mi v tu chvíli však bylo úplně jedno.

Chvíli se nic nedělo. Slyšel jsem jen Danielčino rychlé oddychování. Pak začala kamerka pomalu opouštět její útroby. Nejprve jsem si myslel, že jí vytahuje, ale když vyklouzla a spadla na zem, bylo zřejmé, že jí svými svaly z kundičky vytlačila.
Když se vydýchala, zvedla se a pomalu se oblékla do pyžámka. Byla úplně zpocená a ještě pořád se trochu třásla. Sedla si opět ke stolu a kamerku dala na své původní místo.
Trochu usrkla čaje a pak se s úsměvem na rtech zeptala: „Kolik je ti roků, Viktore?“
Tvářila se a mluvila tak, jako by se nic z toho, co se poslední půl hodiny odehrávalo, nikdy nestalo.
„Viktore, jsi tady? Naši už šli spát ale mě se ještě nechce.“
„Ano… ano jsem, Danuško. Je mi 32.“, vyhrkl jsem rychle a pořád přemýšlel, co to všechno znamená.
„Mě se starší kluci líbí. Jsou takoví chytří a svalnatí. Taťka mi taky říká Danuško. To je sranda, hihi…“, zase se opakovala.
„A jak se jmenuje tvůj taťka, Danuško?“, už mi to nedalo, abych se nezeptal. I když mi ta otázka přišla ještě před chvílí jako irelevantní.
„Jmenuje se Castor Raperton. Má takovou firmu, kde se vyrábí lidi, ale moc tomu nerozumím.“
Castor Raperton je přece majitel Rapiconu! Snad mi nechce tvrdit, že je jeho dcera? To, co předvedla s tou čokoládou je jasný důkaz špatné synaptické reakce umělé inteligence.
„Taťka moc nechce, abych pořád seděla u počítače, tak mi ho nastavil tak, aby se v noci nedal zapnout, takže chodím sem k němu do pracovny, ale jen když jde spát aby o tom nevěděl, hihi. No a dneska jsem tu našla nějaký chat, který měl otevřený, tak jsem si vytvořila místnost, abych si s někým mohla popovídat.“, vysvětlovala a pomohla mi to celé trošku rozmotat.
Pořád jsem ale neměl jasno v tom, co se vlastně dneska odehrálo a proč se najednou chová tak, jako by si nic nepamatovala.
„Danielko, máš nějaké fotky, kde jsi s maminkou a tatínkem, když jsi byla menší?“, snažil jsme se zjistit, jestli to všechno, co mi řekla, může být pravda.
„Ano, mám jich hodně.“, řekla a hned mi na obrazovce ukázala několik fotek z vánoc a dovolené, kde jí mohlo být kolem osmi let.
Ještě jsme si chvíli povídali a pak řekla, že už musí jít, jinak by ráno nevstala. Takže jsme se rozloučili a šli oba spát.
I když všechno nasvědčovalo tomu, že je opravdu dcerou Castora Rapertona, její chování bylo natolik zvláštní, že jsem si byl téměř jistý, že není člověk…