Když Zaz vidí kořist, tak ji musí získat. Ať už se jedná o nebezpečnou nestvůru a nebo o někoho kdo by jí večer zahřál postel. Jejím novým cílem se stane zrzavá půlelfka Ari, která si pozici kořisti ale zrovna moc neužívá. Bude lov úspěšný, nebo Zaz odejde se staženým ocasem?

---------------------------------------------------------

Hostinec U Tří měďáků byl jeden z těch víc nechvalně proslulých ve zdejším městě. Ceny jídla a pokojů, ale i jejich kvalita tomu odpovídala. Momentálně to ale bylo to nejlepší co si mohla Ari, a uskupení se kterým byla, dovolit. Peníze za službičku, kterou udělali pro místního kováře jim měli být vyplaceny až zítra ráno. A hned jak jim dopadnou zlaťáky do dlaně, tak vyrazí pryč. Směrem k dalšímu městu. Ari už se nemohla dočkat.

Tohle město bylo plné lidí, kteří neoceňovali její pololidský původ. Už si vyslechla několik nadávek a urážek. Řeči o tom, že je hříčka přírody, že její matka byla určitě nějaká elfská kurva, že by měla táhnout tam odkud přišla.... Byla toho spousta. I místní výčepní jí věnoval nerudný pohled vždy, když se na něj podívala a byla si jistá, že do piva, které měla momentálně před sebou jí nepochybně plivl. I tak ale popíjela dál. Tohle totiž rozhodně nebylo poprvé.

Vysedávala v rohu. Snažící se působit co nejvíc nenápadně. Své zrzavé vlasy si co nejvíc přehazovala přes svoje zašpičatělé uši s proklínala se, že nemá kápi, klobouk, nebo něco jiného, co by je zakrylo. V jedné ruce držela knihu, ale na čtení se nezvládala soustředit. Cukala pohledem po místnosti. Kontrolovala jejího trpasličího společníka a sledovala, zda se neschyluje k nějakému problému.

Něco co ale vypadalo jako problém se objevilo až překvapivě brzy. Dveře byly doslova rozraženy a dovnitř vrazila žena velké postavy. Vyrýsovaná postava, svalnaté ruce a velká část těla pokrytá tetováními. Kožené kalhoty, hrudník omotán kusem nějaké prazvláštní kožešiny. Na zádech jí visel velký obouruční meč a u pasu se houpala čerstvě useknutá hlava nějaké nestvůry. Byla ještě od krve, kterou měla lépe setřenou jen z obličeje a krapet i z černých vlasů.

Hospodský se očividně s touto děsivou osobou znal. ,,Vidím že opět úspěšný lov Zaz. Ležáček a uzený jako obvykle?" Zvolá od výčepu a ani nečeká na její odpověď a už bere korbel.

,,Samozřejmě, samozřejmě. Po ulovení takový kořisti je potřeba se pořádně občerstvit. A né že mi naleješ podmíráka jako minule. Aby se mi pak u pasu nehoupala tvoje hlava." Pronáší hřmotným hlasem a očima prozkoumává místnost. Pohled se jí zastavuje na Ari sedící v rohu a rovnou se k ní vydává.

Půlelfka si přitahuje knihu blíž a téměř do ní zabořuje svůj nos. Snaží se dělat, že oné ženy si vůbec nevšimla. To však jde jen do té doby, než se usadí vedle ní na lavici prakticky tělo na tělo a cvrnkne jí do jejího vykukujícího zašpičatělého ucha. Zaklapne knihu a založí si stánku prstem. Zvedne k nově přísedící pohled a snaží se působit co nejvíc kldiným dojmem. I když ve skutečnosti už čeká jen hrozně nepříjemnou konfrontaci.
,,Zdravím. Potřebujete něco?" Začne opatrně.

,,Ty nejsi plnej elf, že jo?" Pokládá Zaz otázku. Dívčino ucho chytí mezi prsty a jeho špičku promne, což donutí Ari se krapet nakrčit.

,,Ne nejsem." V hlase je znát určitá dávka naštvání, které se však snaží zakrýt.

,,Půlelfové tady nejsou často. Nemám s nima moc zkušeností. Vlastně... s půl elfkou jsem ještě nic neměla a teď přede mnou jedna moc pěkná sedí." Pronese s lehkým zavrčením na konci na a prsty si dál pohrává se špičkou ucha.

Ari ta slova zarazí. Chvilku jen nechápavě sedí, krčí obočí a přemýšlí zda slyšela správně. Měl to být snad návrh na...Něco? Pokládá knihu na stůl. Hlavou se odklání na stranu, aby unikla těm nenechavým prstům. Ty však stále zůstávají na místě. Což půlelfku nepotěší a frustrovaně si odfrkne. ,,Určitě budete mít ještě spoustu příležitostí. A byla byste tak laskavá a pustila moje ucho? VIdím, že jsem očividně chodící kuriozita v tomhle městě, ale na exponáty se povětšinou nesahá." Pronese s jasnou kyselostí.

,,Jsi zábavná, to se musí nechat. Ale když zaměřím nějakou kořist, tak z ní prsty nesundám, dokud nedostanu to co chci."

,,Kořist? Děkuju, ale nechci skončit rozpůlená tim tvým velkým mečem." Odsekne Ari. Čapne ruku druhé ženy a odtáhne jí ze svého ucha. To se však Zaz nelíbí a pevně chytí zápěstí drobné dívky, která sebou cukne v úmyslu svou končetinu vysvobodit, ale dostat se z pevného stisku se nedaří. Hlavou jí proběhne, že tohle je ta chvíle, kdy se to ošklivě zvrtne, kdy nepochybně dostane minimálně pěstí.

,,S tebou to nebude tak jednoduché...že? Ale když se kořist brání, tak je to často mnohem zábavnější." Uchechtne se a víc se natiskne k drobnější dívce. Volnou rukou sjede na její stehno. ,,Mám pár ulic odtud pronajatej fakt pěknej pokoj. Půjdeme rovnou, nebo se budeš ještě chvilku vzpouzet, abych měla zajímavější lov?" Vydechne jí dobličeje a s výrazem predátora co se dívá na svou kořist čeká na odpověď. Je však jasné, že "ne" rozhodně jako odpověď nebude brát.

,,Cože? Pokoj?" Je první co Ari zmateně vypustí z úst, zatímco se jí krev řine do obličeje. V hlavě jí běží, že tohle určitě není myšleno vážně. Určitě se jedná jen o nějaký nejapný žert. ,,J-já...tedy...určitě je to skvělá nabídka, ale myslím že budou půlelfové co si jí budou cenit podstatně víc." Dostane ze sebe rozklepaným hlasem. Volnou rukou se snaží setřást ty víc a víc dotěrné a šmátravé doteky na svém stehně.

,,Přesně tak, mám fakt pěknej pokoj. V tom lázeňskym domě kousek dál. Velká postel, velká vana s neustále horkou vodou...ale to nebude jediný z čeho budeš mokrá, až se tam budeme." Pevněji stiskne stehno zrzavé dívky a užívá si to, jak nervózní je. ,,Ty se červenáš? A to jsem si začínala myslet, že už nemůžeš být roztomilejší."

Zrzavá slečna se úplně zarazí. Tohle nevypadá jako vtip. Ta žena před ní myslí všechno co říká naprosto seriózně. Ze slov co se jí dostanou k uším jí přejede podivná vlnka vzrušení po páteři, kterou se ale snaží zaplašit. Pak ale dostane něco co by se dalo považovat za kompliment a úplně cítí, jak ve tvářích nabírá ještě víc rudý odstín. ,,M-myslím, že to není rozumný nápad. Měla bych se připojit, ke svým přátelům. Navíc zítra brzo vstávám." Její hlas je s každou větou a každým víc a víc dotíravým dotekem slabší a slabší. Už pomalu začíná panikařit, když ucití špičky prstů na své holé kůži břicha, poté co se Zaz dobude pod její košili.

,,Máte dostat peníze za získání materiálů pro kováře, že ano? Držela jsem na tobě očko krapet delší dobu. Jak toho starýho pobudu znám, tak se k vyplacení těch peněz dostane až někdy před obědem. Času máš dost. Jseš tak nesmělá, že bych si snad myslela, že tohle je tvoje první rodeo." Během svých slov vsune ruku pod dívčinu košili. Stále se však drží jen v oblasti břicha a pasu. Jen si doteky mapuje její pokožku a dle zavrčení co vydá to zní, že je s kořistí před sebou velmi spokojená.

,,Prostě, prostě to nejde. Já...já mám vztahy jinde!" Vydá ze sebe v dalším marném pokusu. Ruka se začíná dostávat až nebezpečně vysoko a letmým pohledem po hospodě se dá zjistit, že si lidé začínají všímat. ,,Támhle Finn by neztrpěl to, aby na mě někdo cizí sahal!" Dodává s důrazem na jméno postaršího trpaslíka, který v rohu hraje kostky a zoufale doufá, že si všimne. A on si skutečně všímá. Seskakuje za židle, bere sekerku a nejistým krokem, po pár pivech co už vypil, klopýtá k jejich stolu.

,,Přesně! Přesně tak. Nech mojí...mojí ženu na pokoji ty...ty...ženo jedna!" Pronese trpaslík, ale z jeho projevu a zmatených pohledů je jasné, že nemá tušení co se děje a proč spolu najednou údajně něco mají. U Ari jeho počínání jen prohlubuje její stávající zoufalství.

Zaz se rozesměje, hodně a hlasitě, jako by jí to skutečně pobavilo. Finnovi věnuje jen jeden rychlý pohled, než se vrací zpátky ke své kořisti. ,,Ty jsi opravdu neskutečně zábavná. Přece sis nemohla myslet, že na tohle skočím. Ale pobavilo mě to. Takže půjdeme? Nebo si tě mám hodit přes rameno a odnést?"

Ari nestíhá odpovědět, páč první se vyjadřuje trpaslík. ,,Tak hele ty...ženo! Nikam jí neponeseš. Jasný!" Říká a na konci se viditelně na sílu zamračí.

Zaz se nad tím uchechtne a víc se natiskává na drobnější dívku. Rty přikládá na její ucho a šeptem, tak aby to slyšela jen ona se dává do mluvení. ,,Tohle je sice opravdu zábavný představení, ale už mě to krapet začíná štvát. Tak to řeknu jednoduše. Ty se mnou půjdeš, ať chceš nebo ne. Jediný rozdíl je, jestli to bude po zlém a nebo po dobrém. Tady tvůj trpasličí kamarád nevypadá, že by byl v kondici na boj a ty nevypadáš jako někdo, kdo by chtěl, aby jeho vnitřnosti skončili na podlaze. Nikdo se vás tady nezastane to ti asi dochází, že? Takže...půjdeš po dobrym, nebo po zlym?" Zavrčí a aby podtrhla vážnost svých slov, zakousne se do dívčina ušního lalůčku, tak aby porušila tenkou kůži a vyteklo pár kapek krve. Což si vyslouží tiché vyjenutí, které Zaz udělá neskutečně dobře.

Drobnější dívce se zarazí dech v hrdle. Tohle už nebyl žádný hravý tón, něco co by připomínalo zábavu. Tohle je buď a nebo. Očima kmitne k zmateně postavajícímu Finnovi a zpět k ženě před sebou. To co říká zní seriózně a nepochybně by to udělala. Dopřeje si roztřesený nádech, než se dá do mluvení. ,,Jsi od krve. Stojím to snad za to, aby ses umyla, ne? Když jsem tak dobrá kořist. Navíc, objednala sis jídlo a pivo. Přece do toho nepůjdeš s prázdným žaludkem. Večer bude taky přeci jen lepší....atmosféra." Vyslovuje všechno rozvážně a opatrně, jako by každé její slovo mohlo způsobit pohromu. Vidí jak žena před ní chvilku přemýšlí a jak na jehlách očekává její odpověď.

,,Fajn. Budu vstřícná a toho by sis měla velmi cenit. Většinou neustupuji. Ale dobrá, budu u sebe a tvou roztomilou návštěvu budu očekávat přesně v osm. Řekni že jdeš za Zaz. Číslo mého pokoje je šest. Když se neobjevíš, tak to budu brát tak, že to chceš po zlém a krví toho trpaslíka vymaluju pokoj, kde přebývá. Rozumíme si?" Odtáhne se dál, aby své kořisti viděla do obličeje a palcem ruky jí přejede po spodním rtu. Vidí, jak bojuje s touhou ucuknout od jejího doteku, ale neudělá to. Ten pocit moci, přijde Zaz snad až opojný.

,,A-ano rozumíme." Pronáší zrzka sotva slyšitelně. Větší žena stahuje svoje ruce a hbitým pohybem se zvedá zpět na nohy, prochází kolem trpaslíka, kterému věnuje vítězný úsměv a zasedne k baru, kde na ní již čeká plný korbel a uzené.

Ari se snaží uklidnit svůj splašený tep. Finn popojde o kousek k ní a se stále zmateným výrazem se na ni dívá.

,,Tak tohle bylo sakra divný. Hele...dobrý, že jo? Neuděláš nějakou blbost, že ne?" Pronáši vcelku starostlivě.

,,Asi, asi dobrý. Ne nebudu dělat blbosti." Řekne Ari, ale v zápětí ví, že to co řekla je ohromná lež.

,,Tak paráda! Lidi jsou dneska sakra divný. Se vrátim ke kostkám, dneska mam šťastnou ruku." S poklonkem se odpotácí ke stolu v rohu.

Půlelfka si přitáhne svůj korbel a dobřeje si několik rychlých doušků piva, jako by jí to snad mělo uklidnit. K čemu se to sakra upsala? Možnost toho tam nejít úplně není. Ta výhružka působí až moc seriózně. Ona žena rozhodně působí jako někdo, kdo pro ránu daleko nejde a zabíjení ji očividně taky není cízí. Ari si prsty přejedem po kousanci na uchu a setře si krev. Tohle není jedna z věcí co čekala, že se jí stane.

Noří se do vlastních myšlenek a sama sebe proklíná. Na sobě stále cítí pohled Zaz a když odchází tak po zrzce hází varovný pohled. Upozornění toho, že má dorazit na čas. Že ona dohoda platí.

Každá odbytá minuta je cítit, jako být o krok blíž k místě popravy. Ari párkrát proběhne hlavou, že by se mohli vykašlat na peníze a vypadnout z města teď za tmy. Při pohledu na opilého společníka a uvědomění, že neví, kde je zbytek jejich seskupení jí tento nápad přijde jako stupidní. Navíc se v ní něco podivného pere. Zvláštní kuriozita toho, jaké to asi bude. Kam až ty ruce zajdou, kam až to všechno zajde. Tyto pocity se ale zoufale snaží setřást. To proč tam půjde je kvůli životu jejich trpaslíka a protože má něco jako je čest. Ano, má čest a proto tam přece půjde.... A nebo snad přece jen převažuje ona podivná kuriozita?