V sobotu ráno, hned po té, co jsme se
vyhrnuli z autobusu jsme byli vedoucím výcviku rozděleni do pokojů. Prvním
zklamáním bylo, že učitelé z nepochopitelných důvodů rozdělili budovu
na křídlo dívek a křídlo chlapců. Nesmyslné rozhodnutí. Navíc pokoje
mezi oběma křídly si drze přivlastni pro sebe, aby nás mohli hlídat. No
prostě katastrofa! Byl jsem ubytován ve stejném pokoji společně s Viktorem
Svorníkem a Lůďou Šimkem. Dnes bylo venku málo sněhu, i když
předpověď hovořila jinak, a nám se rozhodně nechtělo věnovat se
náhradnímu programu. Tak jsme tedy zůstali v pokoji. Nejprve jsme udělali
inventuru…
kojenecké výživy, jak jsme výstižně říkali různým alkoholickým
nápojům a tabákovým výrobkům. Já jsem přinesl litr meruňky a dvoulitr
bílého vína ze sklípku. Lůďa měl sebou šest Šeráků a po půllitru
zelené a slivovice, kterou si pálil mimochodem sám o letních prázdninách
na zahrádce. Viktor, jelikož jeho matka pracuje v trafice, donesl dva kartony
Peter. Promiňte, že jsem se ještě nepředstavil. Jmenuji se Petr Soukal, ale
říkají mi Double. Vlastně každý ve škole si vysloužil nějakou tu
přezdívku. Lůďovi říkají Fabrika, protože pálí jednu cigaretu za
druhou a Viktorovi Vitório. Proč to italské jméno? Nejspíš proto, že
svým vzhledem připomíná italského gigola. Proč ale mě říkají Double,
neboli Dvojitý? Dlouho jsem si s tím lámal hlavu, ale skutečnost mě dosti
překvapila. Začaly mě tak říkat holky, protože se mezi nimi rozneslo, že
to nejraděj dělám se dvěma najednou. Pravdou však je, že většina z nich
si ony vzrušující zážitky se mnou, které si mezi sebou vypráví, jenom
vymyslely, aby se udělaly zajímavějšími před zkušenějšími
kamarádkami. A tak mě vlastně předchází spousta báchorek. Ne, že by se
mi to nelíbilo, naopak. Přispívá to k mé reputaci, ale vadí mi, že to
někdy vyústí až v pomluvy ze strany některých závistivých individuí a
to už tak zábavné není. Jak jste jistě pochopili, mým koníčkem jsou
ženy, víno,… zpěv, no, ehm… Ten asi ne. Nemám hlas. Plnohodnotnou
náhražkou zpěvu jsou v mém případě hazardní hry. Rád riskuji, je to
velmi vzrušující. Vždyť také risk je zisk. Proto bych si neodpustil,
kdybych si ani tady, na lyžařském výcviku, nezahrál se svými přáteli
partičku pokeru. Vytáhl jsem kazeťák a pustil líbezné tóny pro mě
uklidňující hudby Krvavé Orgie skupiny Demolition Hammer. Začal jsem
míchat karty a zvolal: „Pánové, co si takhle dát na rozcvičku pokra? No
tak! Vysypte prasátka a zaujměte místa!“ Viktor s Lůďou se šibalsky
usmáli a vytáhli každý nabytou prkenici. Peněženky jsou pro mě jako pro
upíra krev. Mé oči se zbarví do modra, barvy tisícovek, srdce zrychluje
puls, krev proudí zrychleně po celém těle a mě se zmocňuje napětí.
Nejprve jsem předvedl pár nových triků s kartami, které jsem si trénoval
celou cestu autobusem a potom zamíchal. „Pánové, čím začneme?“ „Pro
začátek hrajem vo kilo, vole,“ navrhl Lůďa. „Souhlasím,“ řekl
Vitório a hodil na stůl zelený papírek. Takhle to tedy začalo. Bohužel,
během jediné hodiny jsem je o všechno obral. Tedy skoro o všechno.
A Vitório, ten mi ještě dlužil půllitr vodky. Ten den se nikdo z nich už
se mnou nechtěl bavit. Schylovalo se k večeru a tak jsme šli všichni dolů
do jídelny. Všichni měli jenom nějakou kaši a sekanou, ale já jsem se
rozhodl se svými spolubydlícími udobřit a tak jsem je pozval do zdejší
restaurace pro cizince a dali jsme si kung-pao s bambusovými výhonky. Tedy
údajně to měly být bambusové výhonky, ale i tak to bylo vcelku dobré.
Až na tu cenu. Ceník byl psaný v markách, ale já měl jen koruny.
Naštěstí jsem celou dobu mluvil německy tak rychle, že mi číšník
nerozuměl a stále se mi, blbec, omlouval. Proto jsem mu ještě vynadal, že
ony bambusové výhonky nejsou z bambusu a že jsem takhle mizernou obsluhu už
dlouho nezažil a tak nám na účet podniku přinesl aperitiv. I tak jsem tam
nechal čtyři stovky, ale ta legrace stála za to. Z restaurace jsme šli ven
na vzduch. Konverzovali jsme spolu o literatuře a o umění. Vitório si
totiž donesl několik odborných časopisů jako Leo, Pervert, Ejaculla,
Extáze a Fantastic. Pouliční svítilna však nebyla dostatečným zdrojem
světla pro naši týmovou práci a tak jsme usoudili, že by bylo nejlepší
vrátit se do našeho pokoje. Na schodišti jsme potkali Radka Vaňka, kterému
všichni říkali Maňas, neboť ho měl největšího z celé školy. A když
říkám největšího, tak tím myslím největšího. Jeho mužství totiž
dosahovalo úctyhodných 30 centimetrů. Často s tím míval problémy.
O jeho „handicapu“ se totiž rychle rozkřiklo a tak se ho spousta
nadržených dívek snažila ulovit. A používaly k tomu těch nejméně
konvenčních metod. Jeho penis se proto čas od času zvedl tak, že mu
praskaly kalhoty a navíc měl nevýhodu, že v létě nemohl nosit krátké
kalhoty ze stejných důvodů. Samozřejmě to nebyl žádný ušlápnutý
chudáček. Byl to ten největší perverzní úchyl, jakého si jen umíte
představit. Ale do školy s námi chodil také Petr Vaněk, Radkův nevlastní
bratr, kterému však všichni říkali Petr Průša. Jestliže je Maňas ten
největší úchyl, kterého si jen lze představit, tak Průša je úchyl,
kterého si snad ani představit nejde. Ale o něm až později. Tak tedy,
potkali jsme Maňase na schodech, kterak kráčí do baru. Pozdravili jsme se
obvyklým způsobem: „Čau Maňas! Co ty tady, vole?“ „Ále, to víš
vole, jdu do báru, vole,“ odvětil Maňas. Potom se okolo sebe začal
podivně rozhlížet a když shledal, že jsme sami, řekl: „Hele Double,
poďte se mnou, vole, něco vám chcu řict,“ a tak jsem jej následovali.
Usadili jsme se pohodlně do sedaček u stolu v rohu, abychom nebyli rušeni.
Objednali jsme si nealko, protože i tady několik učitelů čmuchalo. „No
tak, Maňas, nenapínej vole,“ procedil mezi zuby nedočkavě Lůďa.
„Klídek vole! Všeho do času, ještě na někoho čekáme,“ řekl Maňas.
Zanedlouho zamířil k našemu stolu Olin Berger. Vitório mezitím zahlédl
Zuzanu, která právě se dvěma dalšími kamarádkami vešla do baru.
Samozřejmě šel za ní. A tak si s Olinem vyměnili místo. „Je to
v suchu,“ řekl s úsměvem Maňasovi. „Bomba,“ zajásal Maňas. „Tak
vo co teda de,“ zeptal se Lůďa. Maňas se opět nenápadně okolo sebe
rozhlédl a pak se k nám přiklonil a polohlasně zašeptal: „Hele ptáci,
chcete si pořádně zapíchat?“ „Co?“ zeptal se užasle Lůďa. „Máme
domluvenýho spicha s holkama vod tkadlen.“ „Kecáš!“ „Oline, řekni
jim podrobnosti.“ Olin se k nám přiklonil a řekl: „No, domluvil jsem to
na půlnoc, dneska.“ „Paráda,“ řekl jsem, „a dál?“ „Dojdem pro
vás vo půl dvanácté s Maňasem. Problém je, že baby jsou tam jenom
čtyři a bylo by dobrý, abysme byli do páru.“ „O to neměj péči,
Vitório si pozve Zuzanu k nám do pokoje a budou ho mít celej pro sebe. My
jí akorát musíme pomoct dostat se k nám. Jak to vůbec uděláme,“ zeptal
se Lůďa. „Po střeše, samozřejmě,“ odpověděl Olin. „Máme vzít
kojeneckou výživu,“ zeptal jsem se. „…že se ptáš,“ pokyvoval hlavou
Maňas. „A co to je za holky,“ zeptal jsem se ještě. Maňas se chvíli
rozhlížel a pak ukázal hlavou k barovému pultu, u kterého seděla
skupinka dívek a řekl: „Dvě z nich jsou támhle.“ „Který?“ „Ta
blondcka, co má vlasy až po zadek, to je Pavla Westfálová a ta s těma
vlasama obarvenýma na černo v tý minisukničce, to je Martina
Havlíčková.“ „Hmm, hmm, hezký masíčko,“ zamručel jsem uznale, pak
jsem ještě dodal: „No doufám, že nebude sníh, to by byly na střeše
vidět naše stopy.“ „Nic, zatím se rozejdeme,“ navrhl Olin a tak jsme
šli každý po svém. Šli jsme se tedy domluvit s Vitóriem a on
pochopitelně souhlasil. Ne, že by to byl nějaký svatoušek, ale teď chodil
opravdu jen se Zuzkou a byl jí věrný. Už půl roku. Brrrr. Při tom
pomyšlení mi přechází mráz po zádech. Suzan, jak jsme jí říkali, byla
fakt supr kočka, ale vydržet to jenom s jednou holkou tak dlouho, to chce
opravdu hodně trpělivosti a odříkání. Připravovali jsme se na naši
noční vycházku. Bylo asi půl jedenácté a do našeho pokoje vešel,
samozřejmě bez zaklepání, tělocvikář Křen: „Večerka, padejte na
postele,“ houknul svým mocným hlasem, zhasnul a práskl za sebou dveřmi.
„Čuráku,“ vyprskl jsem vztekle, protože jsem se kvůli němu polil
čajem. Bohužel, slyšel to. Dveře se znovu otevřely a on vešel. Znovu
rozsvítil a zařval: „Soukal, dej mi padesát!!!“ Sakra!!! Každý, kdo ho
zná ví, že ona slova znamenají padesát kliků. On sám jich často pro
rozcvičku dělá dvě stě. Je to dvoumetrový svalnatý obr a my všichni mu
s obdivem přezdíváme Thor, protože je mistrem v hodu kladivem. Nikdo se ho
nikdy ani v nejmenším nepokusil rozzlobit. Padesát kliků je jen malé
napomenutí, ale do dnes všichni vzpomínají, jak žák Čvaňha, přeborník
v karate, mu jednou zkřížil cestu. Skončil s přeraženou čelistí a
polámanými žebry. Proto jsem bez řečí vykonal jeho malý úkol. Příště
už si dám raději pozor na to, co říkám. Padl jsem mrtvý k zemi. Křen
znovu zhasl a zavřel za sebou dveře. Viktor s Lůďou se dali do smíchu a
Viktor řekl: „Dablíku, nic si z toho nedělej. Malá rozcvička před
souloží prý prodlužuje erekci a zvyšuje prožitek z orgasmu.“ „Nech si
ty blbý fóry,“ řekl jsem a padl vysílením na postel. Oba udělali
totéž, protože bylo víc než jisté, že za nějakou dobu se Křen přijde
podívat znovu a pokud nebudeme v posteli, tak z nás stáhne kůži.
O čtvrt na dvanáct šel Křen chodbou naposledy. Naštěstí existovaly
klíče a zámky u dveří, takže už nehrozilo nebezpečí, že by
v průběhu noci nečekaně vešel. My jsme byli připraveni. Několik minut po
půl dvanácté zaťukal Maňas na okno. Byla s nimi už i Zuzana a Viktor jí
pomáhal dovnitř. My jsme s Lůďou popadli batůžky a šli za svým osudem,
přesněji řečeno, chtíčem. Od dívčího křídla nás dělil pouze sestup
po hromosvodu o dva metry níže. Náhodou jsme prošli kolem pokoje, kde byli
Martin Horáček, Petr Klimeš a Martin Chromík. I oni tady měli menší
návštěvu a právě vedli celkem zajímavou konverzaci o tématu mezi
čtyřmi stehny. Milostný propletenec se Simonou Motolýkovou a Janou
Vaculíkovou od prodavaček. Chvíli jsme se dívali na ten perfektní
skupinový sex při strohém osvětlení stolní lampičky a pak jsme
pokračovali. Holky už byly nedočkavé. Rychle jsme oknem vklouzli do jejich
pokoje. Udělali jsme intimní osvětlení s jednou lampičkou, kterou jsme
položili na zem a posadili jsme se všichni do kruhu. Kromě Pavly a Martiny
tady byla ještě Petra Šoustalová (mimochodem, přiléhající jméno) a Jana
Michalíková. Rychle jsme společně vypili první láhev archívního vína,
kterou jsem donesl, abychom mohli hrát nějakou tu společenskou hru. Ano,
naše lidová hra, Flaška. A tak se točilo a točilo a točilo. Z počátku
byl ostych ještě velký, začínalo se ponožkami, pak tepláky a tryčka. Za
necelou hodinku už začal ostych mizet a to hlavně po vyprázdnění druhé
láhve meruňky. Dokola jsme nechali kolovat cigaretu trávy od Viktora a tak
nás všechny zachvátila „chechtavá“, jak říkává s oblibou Lůďa. To
už si holky nechaly líbit úplně všechno. Nejen, že byly už úplně
vysvlečené, ale také se k nám nějak podezřele začaly víc a víc tulit a
nutili nás se s nimi líbat. Maňas s Oldou už byli „zhvízdaní“,
nebyli totiž moc na alkohol v kombinaci s trávou zvyklí. Holky ostatně
taky ne. Já s Lůďou jsme byli pořád v pohodě. Seděl jsem vedle Pavly,
která na sobě měla už jen kalhotky a lehké tričko. Stále se se mnou
chtěla líbat a že to uměla! Kousal jsem jí do krku a ožužlával její
ouška. Pořád se smála. Pravou rukou jsem jí držel okolo pasu a levou rukou
jsem jí hladil po vlasech. Potom jsem jí sáhl na pravé ňadro. Uchopila moji
ruku a přesunula si ji na stehno a nechala ji, aby pokračovala stále dál a
dál. Střídavě moji ruku svírala mezi stehny a střídavě ji uvolňovala,
aby si ji zasunula dál. Nakonec jsem se dostal až k Venušině pahorku. Jen
zasténala. Znovu uchopila moji ruku a tentokrát si ji pomalu zasouvala pod
kalhotky. Byly to takové ty jemné bílé krajkové kalhotky. Mé prsty
přejížděly po jejích chloupcích. Zasunovala moji ruku stále hlouběji a
pak ji opět vytahovala. Mé prsty nahmataly její klitoris. Začal jsem ho
jemně masírovat. To už nevydržela. Zavřela oči a začala slastně
vzdychat. Líbal jsem ji na krku a cítil na tváři její horký dech. Pravou
ruku, kterou jsem ji držel kolem pasu jsem zasunul pod její tričko a začal
hladit její ňadra. Ukazováčkem jsem přejížděl po tvrdých a špičatých
bradavkách. Ucítil jsem, jak Pavla škubá celým tělem. Musela se pořádně
udělat, protože šťáva z její rajské komůrky vytékala proudem. Pavla mi
svojí pravou rukou zajela do rozkroku a nahmatala tam moje přirození. Během
vteřiny se mi v jejích prstech postavil a ztvrdnul jako křemen. Zajela mi
rukou do slipů a začala si s ním jemně pohrávat. Bylo vidět, že se
vyzná. Položil jsem ji něžně na zem, kde už byly připraveny polštáře a
deky. Stáhla mi slipy a já jsem jí stáhl kalhotky. Pak si sundala
přebytečné tričko. Nebyla nám sice přímo zima, ale bylo tu trošku
chladněji a tak jsme se přikryli dekou. Chvíli jsme se vášnivě líbali a
hladili svá rozpálená těla. Naše jazyky se spolu dlouho nenasytně
proplétaly. Potom jsem začal jazykem olizovat bradavky jejích krásných
prsů velikosti šest. Ona mě celou dobu něžně hladila. Pak jsem jazykem
postupoval pomalu níž a níž a skončil až u její jeskyňky. Pronikal jsem
jazykem hluboko a vylizoval šťávičku. Pavla jen tiše sténala. Opět se
udělala. Chvíli oddychovala. Potom se na mě krásně usmála, políbila mě a
špitla mi do ucha: „Lehni si, já tě chci vykouřit!“ Lehl jsem si tedy na
záda a roztáhl nohy. Pavla zmizela pod dekou a pak jsem jen ucítil její
horký dech v mém rozkroku. Potom svými rty a jazykem začala pomalu laskat
můj ohon. Bylo to fantastické. Zavřel jsem oči a vychutnával tu slast.
Pomalu začala zvyšovat rytmus a zajížděla jazykem až ke kořeni a nechala
si můj penis zajíždět až do krku. Zmocňoval se mě nepopsatelný pocit.
„Už budu,“ zašeptal jsem. Nedala mi odpočinku. Už jsem cítil silné
škubání a krev proudící do mého údu. „Už,“ zvolal jsem tiše.
Mohutný výstřik. A další! Pavla ždímala můj ocas co to jenom šlo.
Žádná kapka nesmí přijít na zmar. Všechno bílé lepkavé vroucí semeno
vášnivě vylizovala a polykala a vrněla přitom blahem. Potom si lehla ke
mně znovu se začala se mnou vášnivě líbat. Nyní jsem převzal iniciativu
opět já a vyměnil si s ní místo. Položil jsem ji na polštář a pronikl
do ní. Zavřela oči a vzrušeně vzdychla. Líbal jsem ji a kousal do krku,
olizoval nabobtnalé bradavky a stále do ní pronikal hlouběji a hlouběji.
Pavla vzdychala stále víc a hlasitěji. „Tiše,“ zašeptal jsem jí do
ucha a zacpal jsem jí ústa svými polibky. Vyměnili jsme si pozici. Já jsem
byl opět dole a Pavla si nasedla „na koníčka“. Pohupovala se na mě se
stále se zvyšující frekvencí a nabodávala se na můj klacek stále
hlouběji, až po pytlík. Teď jsem si pomyslel: „Co asi dělají
ostatní?“ Olin se miloval v posteli s Petrou. Maňas teď právě
přirážel svým mohutným bajonetem Janu a ta se slzami v očích křičela
bolestnou slastí. Musela si zacpávat ústa, aby její křik nebyl slyšet ven.
Lůďa s Martinou se právě milovali v pozici „do kříže“. Často se
během soulože propojovali s Maňasem a Janou. Takže se nikdo z nich
v žádném případě nenudil. Já s Pavlou jsme se milovali sólo, ale
stálo to opravdu za to. Byla to profesionálka a dokázala vzrušit nejenom
sebe, ale i mě. Stále jsme v souloži pokračovali a střídali jsme různé
pozice. Pavla se mezitím ještě dvakrát udělala a pak to přišlo.
Tentokrát i ona vycítila, že se blíží mé vyvrcholení a tak mě
„dodělávala“ jazykem. Tentokrát jsem se udělal tak, že výstřikem jsem
ji zaplnil celá ústa a ona se až zakuckala. Hltavě všechno spolykala a
ždímala mě opět až do poslední kapky. Pak jsme oba vedle sebe spokojeně
leželi a odpočívali. Takhle perfektní soulož nemívám zase tak často.
Málo dívek, se kterými jsem se tak „sblížil“ totiž umí tolik věcí.
„Byl jsi perfektní,“ zašeptala mi do ucha Pavla, „Rozhodně si to
musíme ještě někdy zopakovat.“ Políbil jsem ji, něžně ji objal a celou
dobu jsme se ještě vzájemně hladili. Přitom jsme s úsměvem pozorovali
ostatní páry. Po nějaké době se Petra koukla na hodinky a zvolala:
„Šmarja, to je hodin! Jsou čtyři pryč!“ Všichni jsme se dost otráveně
zvedli, oblékli se a dali se do uklízení. Holky si však ani při úklidu
nedaly pokoj, aby nás nesvedly a tak jsme ještě s každou udělali co
chvíli pár rychlovek. Dopadlo to tak, že jsme z jejich pokoje vycházeli až
o tři čtvrtě na pět. Viktor už nás netrpělivě vyhlížel. Když nás
uviděl, začal nadávat: „Kde jste tak dlouho, blbouni! Bude pět! Jestli
nás jednou přistihne Křen, tak z nás udělá koktejl!“ „No dobře,
dobře… Tak už toho nech!“ řekl jsem, „Kde je Suzan?“ „Doprovodil
jsem ji zpátky do pokoje.“ „Ty vole, mě bolí hlava,“ zasyčel Lůďa.
„Kolik jste toho vychlastali?“ „Dva litry vína a dvě meruňky. Ale
Lůďa to přehnal s tou tvojí trávou, Vitório,“ odpověděl jsem.
„Nevypálili jste doufám všechno!?!“ zeptal se Viktor a jeho hlas zněl
dost varovně. „Jenom tři, zbytek jsme donesli zpátky.“ Řekl Lůďa.
„Naspal jsi něco?“ Zeptal jsem se Viktora. „Ani ne. Zuzku jsem vyprovodil
ve čtyři a pak jsem čekal na vás.“ „Hmm, měli bysme si aspoň do těch
sedmi schrupnout, v noci napadl sníh, takže se bude asi ráno hodně
divočit.“ Ty dvě hodinky byly jako deset minut. Ráno na dveře zabouchala
učitelka Bludská a zvolala: „Vstávejte kluci, budíííčééék!!! Rychle
pod sprchu, vyčistit zuby a snídaně je o půůl!!!“ „Jó, hned,“
zařval Viktor, který z nás byl nejvíc v pohodě, protože nepil, než dvě
deci bílého a nebyl pod vlivem marijánky a dal se do vaření kávy. Nesmíme
přece v tomhle stavu vyjít ven. Potom, co jsem do sebe obrátil vědro kávy
jsem se vydrápal z pokoje a šel do sprchy. To co jsem tam však spatřil mě
okamžitě vzalo veškeré iluze o tom, že to dneska bude v pohodě.
Obrovské zástupy orangutanů a goril po včerejším flámu se zdály
nekonečné. Museli jsme se všichni o sprchy dělit, a tak se stalo, že se
pod jednou sprchou sešli i tři lidi – opice, nebo po opici. Já jsem se
„naštěstí“ dělil o sprchu jen s Chromíkem a tak jsem si neodpustil
zeptat se ho: „Tak co, Crome? Jaký to bylo včera se Simonkou?“ On mi
místo odpovědi položil podobnou otázku: „A jaký to tam měla
Pavlínka?“ „Boží, ale jak to víš,“ divil jsem se. „Simonka s Janou
mají pokoj vedle toho, kde jste včera, nebo vlastně dneska, byli. Mimochodem,
Petra Šoustalová tam spí s nimi.“ „Aha.“ „Byl to vodvaz. Sledovali
jsme vás snad půl hodiny, to bylo kino.“ „A co takhle soukromí, to ti
nic neříka?“ „Soukromí!?! Michalíková vyváděla, když jí to tam
Vaněk pral, že to bylo slyšet do vedlejšího pokoje. Štěstí, že jsme tam
byli my a že z druhé strany jsou hajzly…“ „Vypadněte už, čuráci,“
zařval Vajda, netrpělivě čekající na sprchu. „Hele, klídek,“ odbyl
jsem ho. Šel jsem si vyčistit zuby a zároveň se podívat, jestli v tom
stavu můžu jít na snídani. Kruhy jsem pod očima naštěstí neměl, ale
oči se mi dosti leskly. No, budu to spaní muset dneska dohonit. Na schodech
jsem potkal Pavlu. Až na ten poněkud bledý obličej vypadala lépe než já.
„Čau,“ pozdravil jsem. Odpověděla mi úsměvem a pokračovala obklopena
houfem svých kamarádek. Sedli jsme si ke stolu já, Lůďa, Vitório a Láďa
Vepřek, kterému přezdívali mrož, protože mu už od třinácti rostly vousy
a často ještě na základní škole měl na bradě husté strniště. Když ho
chtěl někdo naštvat, tak si utahovali z jeho jména a říkali mu Vepř nebo
Prase. Kdo však okusil jeho pravačku, tak už to nikdy neopakoval. „Ahoj,
Double,“ pozdravil. „Zdářec, Mrožu,“ odpověděl jsem. „Tak co, jaký
to bylo u tkadlen?“ „Kdo ti to řekl?“ „Tamtamy znějí. Syfilida to
tady všude roztrubuje a má dneska službu při roznášení snídaně, takže
zároveň roznáší drby.“ „To je přece kurva, todleto. Já už ju
vážně zabiju“ rozčiloval se Lůďa. Syfilida je přezdívka Sylvy
Záhorové, která je jinak pěkná holka, ale svojí povahou nepříjemná jako
syfilida. Odtud toto pojmenování. Roznáší, co se k ní donese a co se
k ní nedonese, to si domyslí. Zákeřná jako atomovka. Samozřejmě přišla
až k nám a neodpustila si, aby se nás nezeptala: „Tak co, pánové. Jaký
to bylo u tkadlen.“ Viktor s Mrožem museli Lůďu držet, aby jí nezabil.
Já jsem ji přizdil slovy: „Nevím, co tady zase roznášíš kromě té
snídaně, ale tebe v noci nikdo nešukal, jinak bys o tom jenom pořád
nekecala.“ „Myslíš si, že jsem nějaká kurva, a že dám každýmu, nebo
co?!“ Hulákala na mě. „Právem závidíš. Tys ještě nedala nikomu a ani
kdybys chtěla, protože nikdo s tebou šukat nebude. Všude bys to hnedka
roztroubila,“ nedal jsem se jen tak odbýt. „Ty seš normální prase!!!“
„Možná, ale pořád lepší, než Syfilida!“ Práskla nám talíři
o stůl a uraženě odešla. Všichni, kdo seděli okolo si nemohli nevšimnout
naší výměny názorů a jen se tomu smáli. Vzdávali mi hold, jak jsem to se
Syfilidou skoncoval. Celý den se odehrával nabytý program. Zimní sporty a
zase jen zimní sporty. O poledním klidu, který byl vyhrazen k odpočinku od
oběda, až do půl třetí, jsme všichni dospávali probdělou noc a tak si
učitelé mnuli ruce radostí, že jsme „hodné děti“ a „nezlobíme“.
Zkrátka, celý den, jak jsem předpokládal, se nám snažili naši
instruktoři vytlouct duši z těla na té nejhorší sjezdovce co tady byla.
To bylo „lavórů“! Mnoho z nás bylo nezkušených a tak během krátké
doby se z rovné sjezdovky stal mamutí slalom. Teprve potom jsme já, Lůďa a
Olin, co by nejlepší lyžaři, měli nějakou zábavu. Onen slalom byl
skvělým zpestřením dne. Večer, ještě před večeří jsme si dali
vydatnou sprchu, kdyby tak mohla být společná s holkami. Ale co není,
může ještě být. Po večeři jsme se sešli menší skupinka v baru a
hráli ruletu. Na karty nás bylo moc. Tentokrát jsme nehráli o peníze,
protože by mě jinak ukamenovali. Byli jsme tam já, Vitório, Fabrika, Olin,
Maňas versus Pavla, Jana, Petra, Martina a Suzan. Někdy se k nám přidávali
i jiní odvážlivci, ale většinou prohráli. Přišel sem taky učitel Křen
a učitelka Křenová, jeho žena a taky dobrá tělocvikářka, vicemistr
v tej-kwondo. Zatímco on stále prohrával, ona pořád vyhrávala, a pak už
toho musela nechat, protože nám rozbila bank. Bylo po jedenácté a my jsme
museli jít na pokoje. Co však nikdo nevěděl, že jsem si s Pavlou na dnes
domluvil rande ve sprše v jejich křídle v jednu v noci. No to si rozhodně
nemůžu nechat ujít! A co jsem ani já nevěděl, bohužel stejný nápad
dostal Lůďa s Janou. Holky stejně jako my jsme byly trochu překvapený, ale
co se dá dělat. A tak jsem se s Lůďou domluvil, že on si Janu odvede do
sprchy na naše křídlo a problém byl vyřešen. Úderem jedné jsme se
s Lůďou vykradli z pokoje a potichu se plížili k pokoji 47, kde nás
toužebně očekávaly naše protějšky. Vyjasnili jsme si rychle situaci a
Lůďa se s Janou odpížil zpátky do našeho křídla. Já jsem s Pavlou
vešel do koupelny. Pořádně jsme zavřeli dveře, aby nás nebylo slyšet a
rychle nazí vklouzli pod sprchu. Voda byla příjemně horká a my jsme se
něžně spolu objímali a oddávali se vášnivým dlouhým polibkům. Milovali
jsme se dlouho, snad dvě hodiny a bylo nám spolu fajn. Bylo to dokonce mnohem
lepší, než posledně, snad proto, že jsme teď byli střízliví. Potom jsme
se oba usušili, oblékli a potichu se vrátili do svých pokojů. Ani nevím,
kolik bylo, ale hned jak jsem přišel, hupnul jsem do postele, otočil se ke
zdi a usnul. Probudil jsem se těsně před sedmou, odpočatý, do růžova
vyspinkaný a příjemně naladěný. Není nad pozdní sprchu a nerušený
spánek. Šli jsme opět všichni na snídani. „Nazdar Peťo,“ ozvalo se za
zády. Otočil jsem se a uviděl podobně naladěnou Pavlu. „Ahoj Pavli, jak
ses vyspinkala,“ zeptal jsem se s úsměvem. „To víš, není nad horkou
sprchu před spaním,“ odpověděla a já se trochu začervenal. „A to si
tu sprchu dáváš každý večer,“ zeptal jsem se. „Ne, ale asi budu. Je to
příjemné,“ řekla a lišácky na mě mrkla okem. A tak se také stalo.
Každou noc, před spaním, jsme si oba po dobu celého trvání lyžařského
výcviku dávali společnou sprchu. To však ještě zdaleka není tak úplný
konec mého vyprávění. Ve středu jsme se jako obvykle sešli v baru. Tenhle
den to však bylo trochu jiné. Martina se ke mně dnes tiskla podezřele nějak
víc než jindy. Vůbec všechny ty holky se k nám nějak víc měly. Že by
jaro? Teď, v lednu? Jak na to žena dostane chuť, jdou roční období
stranou. Naše skupinka byla tvořena obvyklou sestavou. Když jsem se však
náhodně podíval kolem sebe, uviděl jsem, že nejsme zřejmě jediní, kdo
má stejné starosti. Ty hormony jsou hrozná věc. Popíjeli jsme, samozřejmě
nealko a bylo nám fajn. Kecali jsme, někteří hráli karty, jiní vyprávěli
nemravné vtipy a tak čas plynul a plynul. Něco kolem desáté už to Martina
nevydržela a začala mi špitat do ucha samé hlouposti. Já už jsem byl
v obraze dávno, ale bylo jasné, že neví jak na to. Po delší době z ní
vylezlo, že by chtěla s holkami pro nás uspořádat „rozlučkový“
večírek u nich v pokoji, podobný, jako byl ten „seznamovací“. Dnes
proto, že zítra je čtvrtek, tedy poslední den lyžařského výcviku a to
bude zase rozlučovací večírek pořádaný našimi instruktory a určitě se
protáhne dlouho do noci a tak by na ten náš už nezbyl čas. V pátek se
totiž hned po snídani šlo na závody a po obědě bylo vyhlášení
vítězů. Během odpoledne pak mělo nastat balení a odjezd zpět do našich
domovů. Zkrátka a dobře, muselo to být dnes! Věděl jsem, že k něčemu
dojde, protože holky na sebe celou dobu dělaly různé „nenápadné“
posunky. Byly jako stádo nadržených kraviček a my jako býčci jsme jim
měli být po vůli. O čtvrt na jedenáct bylo vše rozhodnuto. To už dělali
všichni různé posunky i na mě a tak jsme se rozešli do svých pokojů.
Lůďa vyváděl jako splašený hřebec a Viktor si brousil drápky na svoji
Suzan. Jakoby náhodou se u dveří našeho pokoje sešli i Maňas a Olin a
toužebně očekávali nějaký plán. Nechápu, proč mám vždycky o všem
rozhodovat já, i když je pravda, že mám vyšší IQ než oni dva dohromady.
Ne, že by ho měli tak nízké, ona ta osmdesátka je také pěkné číslo,
ale mám z toho divný pocit. Sdělil jsem jim proto svůj pohled na věc a
také to, že jsme s Martinou domluveni na půl jedné, protože dneska bude
ještě nejméně do půl dvanácté spousta bláznů vysedávat v baru a
učitelé je touto dobou začnou rozhánět. Ve dvanáct už bude klid a o půl
dají pokoj i učitelé. Vitório byl mezitím za Suzan. Zpátky se však
vracel celý otrávený. „Co se děje,“ zeptal jsem se ho. „Ále, stojí
to za hovno,“ zaklel. „Copak, copak,“ zeptal jsem se s neskrývaným
úžasem. „Má krámy. Zrovna dneska musí mít krámy! Po dlouhé době zase
můžeme být spolu sami a ona dostane krámy a ještě předčasně!“ Lůďa
se ho snažil utěšit slovy: „Vole, buď rád, že je dostala! Co kdyby je
nedostala vůbec!?!“ Viktor se ale zjevně neuklidnil a tahle slova ho
vytočila tak, že se do Lůdi pustil: „Pitomče, ještě ty mě ser! Ty si
můžeš zapíchat kdy se ti zachce, ale Suzi má debilní rodiče a já taky.
Nemáme trochu soukromí. Tohle byla největší příležitost od loňskýho
listopadu. Kurva!!! Ani na pitomýho Silvestra jsme si nezapíchali!!! To je
život na hovno!!!“ Lůďa si však nedal pokoj, aby ho ještě více
nepozlobil: „Já že sem pitomec? Ty seš teda vůl a korunovanej!!! To ti
nikdo neřekl, že se dá provozovat i více druhů sexu?!? Orální sex,
piknik, peting, autoerotický sex a nebo třeba sado-maso… Ty máš sebou
tolik sprostejch časopisů, no řekni mi, že tam nenajdeš nic, co by se dalo
použít. No já chápu, že by se jí asi nelíbilo dráždění análů nebo
polykání exkrementů partnera, ale je tam určitě spousta dobrých
způsobů…“ „Hele, podívej…“ snažil se ho přerušit Viktor, ale
Lůďa se nedal: „Zkoušeli jste spolu někdy vůbec prachvobyčejný
kouření tvýho ptáka!? Udělals ju někdy rukou a co mlsné jazýčky!!!
Neříkej mi, že jste úplně bez fantazie. Pokud jo, tak se divím, proč
s ní vůbec chodíš. Láska je hezká věc, ale taky se říká, když je
zima, šup na pec!“ „Kolikrát ti mám vysvětlovat, že jsme spolu ještě
moc nepíchali, protože nemáme kde a kdy. Ona byla ještě panna, když jsem
s ní začal chodit. Neměla ještě moc příležitostí, jak…“
„Nevymlouvej se,“ přidal jsem se k Lůďovi, „pokud dáma tvého srdce
nemá příležitost, jsi tím vinen jedině ty. Když je chlap neschopnej…“
Viktor se už neudržel, posadil se na postel a rozbrečel se jako malý kluk:
„Co z toho posranýho života mám? Píchat nemůžu, nejlepší kámoši ze
mě dělají piču!!! Kurva…“ To už jsme se s Luďkem vážně neudrželi
a dali se do smíchu, až nám tekly slzy. Pustili jsme se do utěšování
zničeného Viktora, házeli do něj na kuráž jednoho panáka za druhým, až
se nakonec uklidnil. Pak jsme ho odvedli do koupelny, šoupli ho pod sprchu, aby
se vzpamatoval, já jsem mu půjčil svůj deodorant Gillette Clear-stick a pak
jsme ho doprovodili zpátky do pokoje. Museli jsme se hodně držet, abychom na
chodbě nevybuchli v smích. Dusil jsem to v sobě tak dlouho, až mě z toho
začalo bolet břicho. To se vážně nedalo vydržet. Vrazil jsem hlavu pod
peřinu a začal se řehtat jako stádo koní. Jednu výhodu to mělo. Viktor se
rozesmál taky. A tak jsme se všichni hodinu smáli a smáli a smáli. Byli
jsme totálně vysílení. Uff!!! Nevím, jestli budeme na párty co k čemu!
Už bylo za deset půl jedné a Olin s Maňasem netrpělivě přešlapovali po
našem balkóně. Zaskočili jsme ještě pro Suzan a dovedli ji k Viktorovi.
Pak jsme spěchali do pokoje 47. Holky nás vtáhly dovnitř a hned nás
posadily na zem na připravené polštáře. Petra vytáhla flašku a chtěla
zahájit hru. Lůďa ji však zarazil se slovy: „Počkej! Mám lepší
nápad!“ „Jakej,“ ptaly se holky netrpělivě. „Co si takhle zahrát
strip poker!“ „Na to nás je trochu moc, ne,“ namítla Martina. „Já
bych to navrhoval takhle: Budeme hrát střídavě my a střídavě vy. Vždycky
čtyři. Pravidla jsou samozřejmě stejná, ale o to zábavnější, že
jednotlivé části oděvů z nás budete stahovat vy a naopak. Vytvoříme si
takové páry. Hráč a maskot. Maskot bude asistovat při odstraňování
šatů. Pak se samozřejmě prohodíme.“ „He, he, to by mohlo být
zajímavý,“ souhlasila Jana. „Změna je život,“ řekla Pavla a posadila
se ke mně. „Je to správně ujetý,“ řekla se smíchem Martina a začala
nás pobízet: „Tak dělejte, hrajem!“ Byla to bombastická zábava. Jana
s Olinem vypadli hned po pár kolech a brzy na to i Martina s Lůďou. Maňas
uměl hrát karty skoro stejně dobře jako já, takže to byl pro mě dosti
tvrdý oříšek. Je však pravda, že jsem mu záviděl. Petra prohrála
úplně všechno. Pavla sice hned na začátku prohrála svoji halenku, ale
jinak zůstala celá oblečená. Sice jsme vyhrávali, ale radost jsem z toho
neměl. No co, budu si ji muset svléknout potom. Možná cítila to samé. Já
jsem doposud neztratil jedinou část oděvu. Abych Pavle udělal radost, nechal
jsem se připravit o celou teplákovou soupravu a když hra dlouho pokračovala
bez výsledku, nechal jsem se vysvlíct úplně. Maňas popadl Petru do náruče
a unesl ji na jednu z postelí. Ostatní páry už se pomalu činily a my
s Pavlou jsme nechtěli zůstat pozadu. Jako obvykle jsme zůstali u topení a
přikryli se dekou. Už jsme se vzájemně po těch několika společných
sprchách trochu znali a tak jsme věděli o několika citlivých místech,
které by nebylo vhodné vynechat. Hladili jsme vzájemně svá roztoužená
těla, líbali se v těsném objetí. Můj ohon rychle tvrdnul. Tvrdnuly
i Pavlíniny bradavky a bodaly mě do prsou. Její prsa byly jako aer-back.
Pavla se začala svlékat a já jí samo sebou ochotně pomáhal. Potom se
natáhla ke stolu, na němž ležel talířek s pomerančem. Lehla si na
břicho a začala ho s pomocí nože loupat. Já jsem mezitím svými rty a
jazykem ochutnával její krásné tělo. Zbožňovala, když jsem líbal její
stehýnka. Potom se znovu otočila a zašeptala: „Pojď ke mně.“ Vzala
oloupaný pomeranč a vymačkala z něj na svoje prsa trochu šťávy. Začal
jsem s chutí všechnu šťávu vylizovat. Chutnala skvěle. Hlavně tam, kde
teď byla. Pak Pavlínka pokropila šťávou své bříško a do pupíku
položila jeden šťavnatý kousek. Možná to, ale trošku přehnala, protože
na bříšku byla lechtivá. Celou dobu se tiše chichotala a šeptala mi:
„Nelechtej mě tolik, prosím ne, chi, chi, chi!“ Nakonec jsem skončil
v jejím klíně. Můj hbitý a vycvičený jazyk zkoumal i ta nejtajnější
zákoutí. To už však začala sténat slastí. Levou rukou hladila svá
zvlhlá ňadra a pravou rukou mě hladila po vlasech. Po nějaké době si sedla
obkročmo na mě a svoje ústa zaměřila na můj tuhý ocas a začala ho
kouřit. Z různých částí celé místnosti se ozývaly mlaskavé tóny a
tiché vzdechy. Napjatá atmosféra byla plná sladké neřesti a smyslností.
Lůďa s Olinem lízali Petře její kundičku a Martina jim střídavě
kouřila jejich ocasy a zároveň se ukájela rukou. Na Maňasův gigantický
Big-Mac se nabodávala Jana, která před chvílí vystřídala Petru. Vzdychala
trochu víc nahlas a na jejím šťastném úsměvu bylo vidět, že prožívá
nepopsatelné chvíle. Pavla se zanedlouho udělala. Její šťáva vytékala
z černé díry jejího Neřestného vesmíru a stékala i po mém obličeji.
Také jsem už cítil silné cukání ve varlatech a můj orgasmus na sebe nedal
dlouho čekat. Výstřik přišel trochu nečekaně a tak skončil na
Pavlinčině tváři. „Neříkala jsem ti, že bych chtěla pleťovou
masku,“ zlobila se naoko. Olízala všechno a můj ocas vyždímala do
poslední kapky. Mezitím k nám přišla Jana a začala