Marcus Aurelius zaklel. Posel právě doručil zprávy z Říma, jeho naděje na brzký návrat se nenávratně rozplynuly. Neměl za sebou vlivné ochránce a už to že se stal správcem této mini provincie bylo cílem spíše spousty náhod.Koneckonců,místní obyvatelstvo, vlastně je zvláštní

Marcus Aurelius zaklel. Posel právě doručil zprávy z Říma, jeho naděje na brzký návrat se nenávratně rozplynuly. Neměl za sebou vlivné ochránce a už to že se stal správcem této mini provincie bylo cílem spíše spousty náhod.Koneckonců,místní obyvatelstvo, vlastně je zvláštní že už dávno přestal používat barbar, si dál žilo svým životem. Zažil jen minimum rozmíšek a i ty způsobilo spíše víno a pivo než nějaké závažné problémy. Nebyl ani horlivým zastáncem ukřižovaného, a tak zakázal násilné šíření tohoto nového státního
náboženství. Což místní obyvatelstvo a zejména druidové velice uvítali. Společnými silami se jim podařilo zastavit nájezd kočovníků a od té doby se stali spíše spojenci. Vždyť spousta legionářů si našla ženy mezi místními a těch několik Římanek co doprovázelo legii moc dobře vědělo jak zacházet s muži a brzo se jim dostalo takového postavení v jaké by jinde nemohly ani doufat. Vstoupil Lucius. Můj pane stařešinové čekají. Chvilku přemýšlel zda se má obléci slavnostněji nakonec si ale ponechal obyčejný bílý šat a rudý plášť ze zlatou sponou. Stejně tak i pás s krátkým mečem. Tak tedy pojďme. Nejdříve váhal přijmout pozvání na slavnost, ale co, Řím je daleko a tady mu nikdo nebude předhazovat, že se zúčastní slavnosti místních bohů. Vlastně se dá říci, že je to oslava nejdelší noci v roce. Teď když si vše sám sobě zdůvodnil, pohodlně se posadil a sledoval okolí. Na ohních se pekla zvěřina a stoly se doslova prohýbaly pod tíží mís s místními lahůdkami. Pokynem ruky přivolal
Lucia. „Lucie nech muže, aby vyvalili tři sudy vína, ať ochutnají trochu naší civilizace. A potom už Tě tu nechci ani vidět, jedině s Berenikou.“ Docela ho pobavily Luciovi rozpaky. „Myslíš si, že jsem slepý? Jsi zamilovaný a já Ti tak trochu závidím. Už je to dávno co mi bylo sedmnáct a poprvé jsem poznal lásku. Tak se seber a jdi, ber to jako rozkaz. Ne počkej ještě! Tohle je pro Tebe,“ a do dlaně mu vložil zlatý náramek. „Je to část z výkupného za zajaté
nájezdníky. Doufám, že víš co s tím máš dělat.“ Sám nevěděl proč to udělal, původně to měl být dar pro Augustovu dceru, jenže ta už je pár měsíců vdaná za prokonsula, tak co. Snad mu přinese štěstí. S úsměvem si vyslechl Luciovy díky a pak jej znovu musel upozornit, že už by měl jít. Zvláštní, už dávno se
necítil tak dobře. Večer se měnil v noc. Usrkával vína, odpovídal na otázky,
bavil se a sledoval jak mnoho legionářů se zúčastnilo slavnosti. Rozehrála se hudba a ačkoli se vůbec nepodobala té kterou znal cítil, jak je podmanivá a její tóny podkreslují atmosféru slavnosti. O půlnoci pak v naprostém tichu, rušeném jen praskáním ohně. Provedl veledruid oběť pod posvátným dubem. A poté se znovu rozehrála hudba. Sledoval, jak divoký rej a kolem stolů. Plameny osvětlovaly scenérii a odhalovaly páry marně se snažící ukrýt se ve stínech a některým to ani příliš nevadilo. Možná měl víc pít a pokusit se zapomenout a najít uvolnění v teplé náruči, pak tu myšlenku zahnal a přemýšlel, že právě nastal čas nenápadně zmizet. Pak jej oslovila kněžka. Skrytá v neurčité bílé říze s kapucí bez ozdob. Marně přemýšlel , zda ji zná , ale ta říza obratně skrývala svou majitelku. „Marcu Aurelie , následuj mě.“ Chtěl se zeptat, dozvědět se víc. Ale musel rychle vstát aby neztratil ji, neztratil z dohledu. Počkala na něj na okraji lesa, který se tyčil
jako temná zeď. „Byl jsi vybrán, neptej se prosím, nesmím Ti prozradit více. Pokud, si to nepřeješ nemusíš mě následovat. To je jediné co Ti mohu říci. Víme, že nepatříš mezi uctívače ukřižovaného a ani jiných bohů, proto jsi byl vybrán. Rozhodni se teď a tady.“ „Půjdu.“ V tu chvíli z lesa vystoupily dvě další kněžky a zavázaly mu oči jemnou látkou připomínající hedvábí. Uchopili ho za ruce a všichni vstoupili do lesa. Nevěděl jak dlouho šel. A ani ho to příliš netrápilo, cítil jemné dlaně ve svých a přesto, že šel poslepu, ani jednou nezakopl. Vedly ho z jistotou a z toho spojení cítil, jako by se do jeho těla vlévalo podivné horko. Na tváři ucítil závan vzduchu, ještě několik kroků a z očí mu padá šátek. Prostornou jeskyni osvětluje nespočet loučí, uprostřed pak masivní lůžko
pokryté medvědí kožešinou. Jeho dvě průvodkyně odcházejí beze slova.
A ze skrytého výklenku, nebo snad další jeskyně, vstupují dvě postavy. „Každý rok, tento den, v tuto hodinu je zasvěcena jedna kněžka bohyně plodnosti. Tři roky musí studovat naše učení a tento den dochází k vysvěcení.“ Pronáší ty vyšší, obě jsou opět zcela zahalené a podněcují tak jeho zvědavost. „A co s tím mám společného já?“ „Naše bohyně určí vždy jednoho muže a ten z panenské kněžky učiní ženu. Nikdy nespatří její tvář, stane se tak jen jednou a nikdy víc. Toto je dívka která se má dnes stát ženou,“ a hlavou skrytou v kápi ukázala na ženu stojící po její levici. „Přijímáš tuto volbu?“ Váhal, ta podivná atmosféra stejně, jako omamná vůně obou žen jej vzrušovala, cítil jak je nabit touhou. Jak dlouho už vlastně neměl ženu? V tu chvíli se dívka skrytá doposud v bílém svlékla
jedním pohybem nechala ten podivný plášť sklouznout až k zemi. Obličej rámovaný havraními vlasy jí zakrývala podivná maska zdánlivě připomínající ženu, jen smyslné rty byly odhalené. Štíhlá šíje, jemná linka ramen, štíhlé ruce a ještě pučící drobná ale pevná ňadra
s malými bradavkami. Ploché bříško a klín skrytý pod temným chmýřím.
Dlouhé nohy s krásně prokreslenými kotníky. Ano líbila se mu, byla
překrásná a přímo voněla mládím a panenstvím. Na krku se jí houpal
drobný medailon a na zápěstích se leskly zlaté náramky. „Ne nepřijímám! Je překrásná, ale nemohu.“ A sám se podivil rozhodnosti s jakou to vyslovil. Takřka bez reakce se otočila a tak jak byla zcela nahá odešla. „Respektuji tvou volbu.“ Pravila neznámá a dál pokračovala: „Můžeme spolu alespoň ochutnat tento
nápoj, připravený jen pro tuto chvíli.“ A podávala mu roh až po okraj naplněný čímsi s příjemně aromatickou vůní. „Nechtěl jsem jí ublížit, byla opravdu nádherná. Život nám často připravuje zkoušky o kterých ani nevíme.“ Odhrnula kápi a on mohl poprvé spatřit jemný obličej, zelené oči lemované plavými vlasy, drobný nos a ústa, pro někoho snad příliš velká. Jemu se však mnohem více líbil jejich úsměv. Pozvedla roh a napila se, nejprve opatrně, ale pak zhluboka. Když jej odložila od rtů viděl rudé kapky třpytící se ve světle svící jak malé smaragdy na rtech. Neváhal a také se napil. Nejprve i on váhal a čekal, na to až si uvědomí chuť toho podivného nápoje. S každým douškem jej však ta podivuhodná neznámá trpká chuť omamovala. Nepřestal dokud nebyl pohár zcela prázdný. Stála proti němu a stejně tak jak její družka i ona jedním
plynulým pohybem nechala sklouznout svůj šat k zemi. Stál neschopen
pohybu, obdivoval se té kráse ladných křivek. Jejich oči se potkaly. Vzala jej za ruce, doslova jej zelektrizovala. Přitiskl tu dlaň na své rty a začal je jemně líbat. Polibek po polibku se blížil k lokti i rozkošné jamce v podpaží až se horké rty dotkly jemné pleti skrývající tepny pulzující v divokém rytmu jejího srdce. Přitáhla si jeho tvář ke své, líbali se hladově a jejich rty se potkávaly v divokém tanci. Veden nesmírnou touhou zbavoval se neobratně svého pláště i tógy. A ni nevěděl jak a ocitli se na lůžku. Točila se mu
hlava, snad za to mohla opojná vůně stoupající z jejího vzrušeného těla, snad ruce putující po jeho těle, které dál rozpalovaly žár v jeho nitru. Sténala vzrušením když ochutnával vzrušené hroty jejích ňader a stejně tak i on pod jejími doteky. Vnořil se mezi bělostná oblá stehna a pil z horké studnice rozkoše pokoušeje se nesobecky dát nejprve své partnerce pocit vrcholné extáze. Opíjel se jejími vzlyky stejně jako vínem jež pil přímo z jejího klína, kde se mísilo
s jejími horkými šťávami. Tiskla dlaněmi jeho hlavu hlouběji a hlouběji svírala jej stehny prohnutá v slastném oblouku si pak vychutnávala extázi spojení dvou těl. Přijala jej do svého lůna a vydávala se vstříc jeho pohybům. Milovali se v pevném objetí, nechávala jeho hladové rty aby dál laskaly vzrušením vztyčené
bradavky a sama si určovala tempo. Aby byla po chvíli zcela v jeho pevném objetí a nemohla nic jiného než se podrobovat jeho nezkrotné touze. Osedlala si jej jak nezkroceného hřebce a krotila jej pohyby svých boků dokud spolu neprožili vrcholnou extázi milování. Nenechal ji aby se mu vysmekla a jemně jí svíral v náručí, konečky prstů jí přejížděl obratel po obratli. Bál se promluvit aby
nezničil tu nádhernou chvíli, a tak jen hladil její voňavé vlasy. Zeptal se tiše: „Byla to zkouška viď?“ „A Ty jsi v ní obstál.“ „Chtěl bych abys tu zůstala, nechci být sám, prosím.“ „Zůstanu tak dlouho jak si budeš přát. „I kdyby to mělo
být na vždy, Alano?“ Nedala no sobě znát překvapení. „Jak to že víš kdo jsem?“ Jen se usmál. „Víš Lucius je tak zamilovaný, že mi pověděl vše o tvé sestře a nevynechal ani to, že její starší sestra je kněžkou. A taky máte obě stejné znaménko pod levým prsem, víš.“ A uličnicky se usmál. „Ty jeden.“ Nedal jí šanci a zamkl její půvabné rty polibkem. Ještě před tím, než se znovu začal věnovat laskaní jejího vzrušeného těla, slíbil si, že jí neprozradí, že Bereniku poznal podle náramku, který večer daroval Luciovi. Druhý den večer se před ním objevil Lucius celý zářící a nedalo mu moc práce dozvědět se, že se stal mužem a Berenika ženou. Jediné nad čím se musel zamyslet, bylo co jim dá jako svatební dar, ale co, však ona mu Alana poradí, tyhle věci je lepší nechat na ženách. A v duchu se už těšil na lázeň ve které ho dnes bude Alana čekat. autor: Gisbern