Marta se před dveřmi obývacího pokoje ještě zastavila, pročísla Michalovi vlasy a upravila mu trošku ten proužek látky mezi pasem a podbřiškem. Vzala pak Michala za zapěstí, druhou rukou stiskla kliku. Dveře se otevřely a oba vstoupily z příšeří chodby do osvětleného obývacího pokoje. Hovor tam okamžitě utichl.

"Tak děvčata," promluvila Marta hlasitě, "tohle je můj nový andílek. ... Po čerstvé koupeli," dodala ještě. Stále si ho pevně rukou přidržovala. Zřejmě se obávala, aby se jí Michal nevysmekl a neutekl.

V místnosti seděly tři ženy. Dvě v křeslech, třetí na pohovce. A všechny se teď na Michala upřeně dívaly. Všechny s úsměvem ve tváři. Nebo alespoň v očích.

Všechny byly starší. Michal neuměl jejich věk odhadnout. Ze svého pohledu je ale řadil už do kategorie starejch ženskejch. Tak jako Martu. I když tyhle tři byly asi všechny o něco mladší. V první chvíli je nedokázal nijak rozlišovat. Jak tam tak před nimi stál, zamotala se mu hlava a před očima měl mžitky. Intenzivně si uvědomoval, že tu před nimi stojí vlastně nahý a že si ho ty ženské celého prohlížejí. Včetně jeho scvrklého přirození. Pokoušely se o něj mdloby. Měl jen dojem, že jedna z nich je silná, druhá velice štíhlá a jedna taková normální. Víc zatím nerozlišil.

"Ale to je skutečně ještě andílek," řekla ta nejštíhlejší z nich. "Ještě úplně malinkatej a mlaďoučkej." "Ahoj andílku. Jak se jmenuješ? Já jsem Alena." A natáhla k němu ruku.

"Tak běž, andílku, představ se přeci." Marta ho za zápěstí postrčila trochu dopředu.

Michal tedy šel. Došel až před konferenční stolek. "Michal," vysoukal ze sebe.

Krve by se v sobě nedořezal. Stál teď jen kousek od těch tří žen a uvědomoval si, že je svým rozkrokem, jak tam tak seděly, akorát ve výši jejich očí. Bylo mu hrozně a snažil se na ně nedívat. Ony si ho ale prohlížely se zájmem.

"Tak nám přeci dej pusu, ne?" řekla ta silnější. A nastavila tvář. Zůstala při tom ale sedět.

"No tak, andílku ... " zaslechl za sebou vážný hlas Marty.

Přišoural se ještě blíž a naklonil se k nastavené tváři. Musel se při tom protáhnout mezi stolkem a koleny další z těch ženských. Ta mu při tom položila ruku na nahý zadek. Jen z boku. Jakoby ho přidržovala aby snad nespadl.

"Jé Marto, on je děsně hlaďoučkej a studenej."

"To víš, studená sprcha."

"Tak proto je tak malinkatej."

Michal věděl, že se baví o jeho přirození. A studem se začervenal ještě víc, než se červenal dosud. Tváře ho pálily, v očích cítil slzy nebo horký pot.

"Tak se přeci nestyď," řekla mu do obličeje ta, ke které se nakláněl. "My už jsme takovejch viděli …" Zasmála se a přidržela si jeho obličej za bradu. Ta druhá mu zatím rukou přejížděla po hýždi.

"A já chci taky pusu," řekla ta štíhlá, co se předtím představila jako Alena. Nadzvedla se při tom ze svého křesla.

Michal se tedy narovnal. Teď se musel k té Aleně naklonit přes stolek. Zahákla mu prst za látku v jeho pase a přitáhla si ho blíž. Přitiskla mu rty na jeho pusu, druhou rukou si ho přidržovala za zátylek. Dala mu tři mlaskavé pusy a zase ho pustila. Zůstal tam mezi nimi bezradně stát. V podstatě nahý mezi třema zěnskejma. A čtvrtá, tedy Marta, stála u dveří.

"Tak, andílku, už jsi se přivítal, tak si zatím stoupni sem." Marta si ke stolku přisunula židli od jídelního stolu a posadila se. Rukou ukázala vedle židle. "A ruce si dej za záda, ano?" Postavila si ho ke svému prvému boku a rukou ho zezadu objala. Založené ruce mu posunula do výše té šerpy a objala ho zezadu kolem stehen. Po jejich zadní straně ho přitom trošku hladila.

Za normálních okolností by takové doteky Michala silně vzrušovaly. I jen pomyšlení na ně. Teď ale? Stál asi metr před konferenčním stolkem za kterým seděly tři starší ženy a v každém okamžiku ho alespoň jedna sledovala. Stál tam jen s úzkým proužkem smotaného ručníku těsně nad podbřiškem, stál tam vlastně nahý a ten proužek látky jeho nahotu ještě zdůrazňoval. Stál tam s rukama založenýma za zády a nevěděl kam s očima. Ne, v tuhle chvíli ho žádné doteky na stehnech vzrušit nemohly. Strašně se styděl a byl strašně nervózní. Přirození měl úplně scvrklé. Věděl to a o to víc se styděl. Ne, do jakéhokoliv vzrušení měl Michal daleko.

Všechny ty paní kolem něho si ale najednou začaly povídat o věcech úplně všedních. Michal jen tak na okraj sledoval hovor a postupně se k nim obracel i očima. Začínal je vnímat i jinak než jen jako siluety.

"A máte, holky, nějaký program na víkend?" ptala se obecně štíhlá Alena. Měla dlouhé tmavé vlasy stažené do uzlu a tmavé oči v hlubokých důlcích. Obočí měla široké, zasahovalo jí až ke spánkům. Nejvýraznější v jejím obličeji byly vystouplé lícní kosti a stejně vystouplá a kupředu vysunutá špičatá brada. Ústa měla orámovaná hlubokými vráskami. Na sobě měla puntíkatou blůzu bez knoflíčků s uzoučkou černou stuhou místo ramínek. Přesto, že vypadala štíhle až hubeně, ruce které jí z blůzy vystupovaly měla trošku macaté.

"Já ani ne," reagovala ta silnější. "Ten můj odjel na chatu a asi tam zůstane celý příští týden. Pro mne je tam ještě zima." Za hovoru si často prohrabovala nedlouhé, trochu do blond obarvené vlasy. Měla je rozčepýřené. Na očích měla brýle s růžově zabarvenými skly. Pod těsným růžovým trikem s krátkými rukávy se jí rýsovala dost velká, uvolněná prsa. Oči měla úzké, dost zešikmené, v uších dlouhé náušnice. Měla dobrácký úsměv babičky a ve tvářích se jí dělaly dolíčky. Jak tam tak rozvaleně seděla, padaly jí prsa na vyvalené břicho. Jak si Michal všiml, ostatní ji oslovovaly Maruš. Neuměl zatím odhadnout odkud se vlastně znají. Na dávné spolužačky byl mezi nimi, jak tak Michal odhadoval, přeci jen velký věkový rozdíl.

Zvolna uklidňoval. Z uklidňování ho vždy ale vytrhlo to, když si všiml, že si ho některá z nich zase prohlíží. Když zachytily jeho pohled, vyslala k němu každá z nich úsměv. Silnější Maruš k úsměvu připojovala i sešpulení rtů a vzdušný polibek. A na pozadí toho všeho Michal cítil, jak se vzadu ruka Marty od jeho stehna přemístila k rozkroku. Několika silnějšími pohyby si tam udělala místo a prostrčila mu ruku mezi nohama k varlatům. Musel se malinko rozkročit. A pak na chloupcích varlat ucítil doteky jejích prstů. Byl si jistý, že si toho musely ty ostatní ženské všimnout. To ho sice zase znervóznilo, ale celkové napětí přeci jen povolovalo. V rozkroku se mu ozvalo opakované zacukání. Přivřel oči a snažil se nic kolem sebe nevnímat.

"Že by se nám andílek probouzel?" ozval se v proudu ostatního hovoru jeden z hlasů.

Michal otevřel oči a podíval se kolem stolku. Hovor se zastavil stejně, jako když prve do místnosti vstoupil a viděl, že oči všech se zase upírají k jeho rozkroku. Přešlápl z nervozity několikrát z jedné nohy na druhou.

"Ale no tak, miláčku," ozvala se Marta, "stůj přeci klidně." A přidržela si ho volnou rukou za nahé stehno. Vrtění ruky na jeho kuličkách zároveň zintenzívnělo. "Nemusíš se bát, děvčata tě ráda uvidí i postavenýho. No tak, neboj se!" Marta mluvila naléhavě.

Michal zase přivřel oči a snažil se soustředit. Moc mu to nešlo. Zaslechl nějaký ruch v místnosti.

"Třeba se mu bude líp dejchat takhle."

Michal pootevřel oči a jen kousek od obličeje uviděl obličej té třetí ženy. Té, u které ještě nevěděl ani jak se jmenuje. Hnědé vlasy měla sestřižené do krátkého mikáda, rty měla nemalované růžovou rtěnkou a na sobě měla bleděmodrou blůzu a přiléhavou sukni. Stála těsně před ním, usmívala se na něho a tu blůzu si právě rozepínala. U čtvrtého knoflíčku se zastavila. To už jí ale prsa z blůzy vypadávala.

"Podej mi ruku, andílku!" přikázala.

Když jí ruku podal vzala mu ji za hřbet a pomalu mu ji dlaní přiložila do rozhaleného výstřihu. Nad podprsenkou se jí kůže krabatila drobnými vráskami. Pod košíčky podprsenky vrásky mizely. Tam už měla prsa docela plná. Na pomak měkká, ale plná. Zasouval mu ruku pod podprsenku a na tu ruku se mu prsem zároveň tiskla. V nastalém tichu bylo slyšet jen Michalův zrychlený dech. Dlaní i prsty vnímal kůži nabízeného prsa, ruka se mu do výstřihu podprsenky nořila stále víc a víc. Pak prsty narazily na její bradavku. Byla naběhlá a pevná.

"Ták, andílku," řekla mu horkým dechem do obličeje, "trošku si to tady pomazli."

Tiskla se k jeho ruce jen tím prsem. Zřejmě jen proto, aby u Michala navodila vzrušení. Jinak zůstala trochu poodstoupená. A Michal cítil, jak mu sevření v penisu povoluje a je rychle nahražováno tlakem jiným. Věděl, že teď už se mu nezadržitelně postaví. Sotva dýchal. Fantazii měl bujnou, ale takovou situaci, ve které byl teď si nikdy vysnít nemohl. Bylo toho na něj najednou strašně moc. Styděl se, zároveň byl vzrušený, obával se, že i jeho postavené přirození bude těm zkušeným paním připadat malé a zároveň se dmul pýchou, že se mu konečně postavil. Nevěděl, kterému z těch pocitů se věnovat víc. Vzrušení ale převládalo. Na varlatech ho drobnými pohyby prstů hladila Marta a svojí ruku měl zasunutou pod podprsenkou jiné ženy, o které ani nevěděl jak se vlastně jmenuje. To prso a bradavka na jejím vrcholu mu bylo moc příjemné. Teď už konečně i to hlazení po kouličkách. Všechno ostatní přestal vnímat. V penisu mu tepalo.

Žena před ním sledovala reakce svých přítelkyň kolem stolku. Na Alenino pokývnutí hlavou od Michala o kousek ustoupila, vysunula mu ruku ze svého výstřihu a šla se posadit na své místo. Michal zůstal zase sám a odhalený.

"No vidíš, andílku. Seš nejen andílek, seš i pořádnej mužskej," prohodila k němu Maruš. "Moc pěknej mužskej seš."

Michal se propadl do tmy. Oči měl otevřené, ale vzrušením a tím, jak si znovu uvědomil svoji situaci, na ty oči neviděl. Jen podvědomě cítil, jak se ruka Marty jeho rozkrokem přesunuje od varlat až ke vztyčenému penisu. Marta mu ho zespodu sevřela do tří prstů, zatáhla mu kůžičku kupředu a pak mu ji pomalu vracela ke kořeni. Byla to pro Michal hrůza. Marta mu tady před těma třema ženskejma začala honit přirození. Už sotva stál na nohou, kolena se mu podlamovala. Zase tím studem i vzrušením zároveň. Jen bezděky se ještě víc rozkročil. On získal větší stabilitu a Marta víc prostoru pro to své honění.

"Marto, nech ho být." To se ozvala Maruš. "Nehoň mu ho tak. Ještě se ti tady vystříká a zadělá ti koberec. My už stejně půjdeme, je pozdě."

Marta ale ve svých pomalých pohybech na penisu pokračovala. Tlak prstů zesílil.

"To je fakt," přidala se Alena. "Co jsme chtěly vidět, to jsme viděly a příště si budeme moct andílka prohlédnou úplně, ne? - A třeba si budeme moct i šmátnout," dodala se smíchem. "Teď už si ho ale šetři."

A ruka z Michalova rozkroku najednou zmizela. Všechny ženy vstaly ze svých míst a měly se k odchodu. Jen ještě pár poznámek o tom, kdy se sejdou příště, každá z návštěvnic se o Michala při loučení tak trochu otřela, všechny ho mlaskavě políbily na tvář a pak už takový skoro až úprk z pokoje do předsíně. Michal zůstal sám. Nahý, vzrušený, neuspokojený a sám uprostřed obývacího pokoje.