K nám do třídy chodila holka, hodně chytrá, jmenovala se Martina, jak už se chytré holky jmenovávají. Měla modré oči a světle hnědé vlasy, které občas nosila vzadu svázané do ohonu, ale většinou jí divoce padaly přes tvář. Oblékaná chodila normálně, žádné přepychové hadry, ale stejně nemohla zakrýt pružné, místy dívčí naducané tvary, které z ní dělaly velmi smyslnou osůbku. Jenom o nás kluky nejevila příliš zájem. Nevěděl jsem, že zanedlouho přijdu zrovna já na to, proč tomu tak je.
Shodou okolností jsem chodil na doučování k její matce, učitelce matematiky, bližší známé mojí máti, Alena se jmenovala. Neučila u nás na škole, ale občas jsem jí potkával ve městě a musím připustit, že Martina měla po kom zdědit smyslnou genetickou výbavu. Nosila ráda sukně, ve kterých se vlnily širší boky, vše zdůrazněné tajemným úsměvem Mony Lisy. Na mě se vždy usmála o trochu více, aniž by to však překročilo příslušné meze.
Jednou na jaře, před důležitou písemkou, jsem zase přikráčel k nim domů, vkusně zařízené prvorepublikové vilky se stinnou zahradou, abych se zdokonalil v královně věd. Nebyl jsem pozadu, ale chtěl jsem dále studovat a potřeboval něco navíc. Paní domu osobně mi přišla otevřít velmi kvapně, s tím, že má důležitý telefon a ať si zatím dám čaj v hale a chvíli počkám. Chvíli jsem prohlížel skvěle vybavenou knihovnu a posléze se vydal po schodech nahoru. Náhle, v mezaninu, jsem zaslechl tlumené zvuky. Dveře byly pootevřené a tak jsem neodolal a nahlédl dovnitř do zšeřelého pokoje. Ocitl jsem se v naprostém šoku, když se mi naskytl nezvyklý pohled na Martinu. Byla přehnutá o stůl, s vyhrnutou sukní, a kundičku ji obhospodařoval jakýsi pán středního věku s nástrojem vztyčeným a mrdajícím za rytmického zvuku moderní hudby, která zněla z pokoje. Martina měla přivřené oči, blyštící se bělmo nasvědčovalo o její rozkoši a vydávala tlumené, místy prodloužené sykání. Leknutím a nevěřícně jsem sebou trhl od dveří a málem vrazil do paní domu Aleny.
„Á, koukám, že mladý pán zrovna odhalil nymfomanické sklony naší dcerušky,“ řekla s ledovým klidem. Nestačil jsem ze sebe vysoukat ani bé. Paní Aleně to dnes zvláště slušelo, měla hedvábnou halenku a vlněnou sukni pod kolena. Když viděla moje ohromení, vzala mě za ruku a řekla: „pojď.“
Táhla mě nahoru do její pracovny, kde si sedla do křesla a vykasala sukni až k pasu. Objevil se bílý podvazkový pás a tělové punčochy připnuté na podvazky. Poodhrnula krajkové kalhotky a se smyslným úsměvem zabořila prsty do její naducané vlhnoucí kundy. To už na mě bylo příliš a kalhoty se mi napjali očekáváním. „Tak na co čekáš, pojď blíž, máme ještě půl hodiny“ řekla. Jenom jsem polkl a přiklekl k ní. Objal jsem její hebké tělo a zabořil hlavu mezi její prsy. Alena vydechla a já ztratil veškerou sebekontrolu. Chvatně jsem rozepnul její halenku, osvobodil prsy z krajkového prádla a přisál se jak hladový kojenec. Ona mezitím osvobodila mého dobyvatele a dráždila ho rukou. Já jsem rovněž nelenil a prsty nahmatal chloupky a pysky v podbřišku. Napětí se už nedalo vydržet. Alena se na křesle poněkud svezla, poroztáhla pokrčené nohy a řekla: „tak pojď, ty můj ctiteli.“ Zajel jsem do ní jako po másle, Alena jenom hekla a plně se poddala mým přírazům. Hrdelně sténala a za chvíli se nohy roztřásly v přívalu rozkoše. I můj orgasmus na sebe nenechal dlouho čekat a v jeho předtuše mě Alena silněji přitáhla k sobě. To už jsem ztratil poslední zbytky vůle a stříkal jsem a stříkal do hlubin této bohyně.
Když mě vyprovodila, pokoj, kde předtím šukala její dcera, už byl prázdný. Dole pokuřoval jakýsi muž, se kterým si Alena vyměnila tajemný úsměv. Martina ve škole nadále nejevila zájem o kluky a po prázdninách se odstěhovaly neznámo kam.