nečekala jsem a k psaní jsem sedla hned, jak mi jen bylo možné. Dokud jsem plná nových dojmů, musím se Ti totiž pochlubit jednou opravdu velkou novinkou: konečně mám za sebou svou první sexuální zkušenost.

Už dávno jsem si přála, aby k tomu došlo, ale stále nebyla vhodná příležitost. Jedním z důvodů, proč jsem si chtěla zašukat, byla kromě zvědavosti, snahy zjistit jaké to opravdu je, také jedna z mých kamarádek. Jmenuje se Dana. Ta v sexuálních záležitostech je mnohem vzdělanější a její praxe je přímo obdivuhodná. Chodí totiž k učilišti, kde se vždycky nějakým klukem nechá sbalit. Následující den ve škole pak vykládá, jak dlouhý a tlustý ho kdo měl, a mně je trapně, že nevím, jak jí správně odpovědět. Něco hodně všeobecného vykoktám a Dana, které je zřejmé, jak na tom ve skutečnosti jsem, se začne ještě víc předvádět. Hraje mi divadlo a rozčiluje se, jakou prý měla smůlu. Držela čurák v ruce a honila ho, a jak chviličku nadávala pozor, najednou z něj vystříkla mrdka a celou ji pokropila. Pak se mě vždycky zeptá, kdy už si konečně zašukám a hlasitě se diví, jak to bez soulože vůbec můžu vydržet. Už tedy jenom kvůli ní jsem potřebovala mít něco za sebou, abych na její řeči mohla
alespoň zasvěceně reagovat.

Žralo mě to do té míry, že jsem dokonce začínala vážně přemýšlet, jak Danu napodobit. Současně jsem se ale bála, že takhle mohu třeba narazit na kluka, který to nebude umět, a až mi ho tam bude strkat, ještě mi možná něco ošklivého udělá. Například jako se to stalo Aleně. Takhle bych vůbec nechtěla dopadnout.

Abys věděla, Jitko, na co narážím, zkusím Ti v krátkosti vylíčit, o co tenkrát šlo. Alenu nemusím nijak zvlášť představovat. Je to taková mírně praštěná holka, která ráda mluví, aby to znělo neobyčejně, jakoby odborně. Proto třeba nikdy nepoužila slova "zašukat" nebo "protáhnout díru", jak se běžně říká, ale vykládala, že nutně potřebuje provést defloraci. Když hormony zapracovaly a ona už to nemohla vydržet, smluvila se s nějakým klukem. On jí slíbil, že ji kvalitně opíchá, tedy slovníkem Aleny, že jí provede defloraci. Ta před tím prostudovala hromadu literatury, jak se na to má jít, a myslela si, že akce proto musí dopadnout pouze k její spokojenosti. Kdyby tak tušila, jaký bude výsledek!

Ten kluk, co jí to měl udělat, před tím, než vyrazili do háječku na věc, se s ní cestou totiž stavěl v hospodě. Tam do sebe obrátil pár piv, a tím pádem víc nebyl k použití. Alena se však nedala odradit. Vytáhla kluka z hospody ven a prý, když jí to slíbil, ať jí to taky udělá.

A on jí to udělal. Jenomže tak, že na to Alena do smrti nezapomene. Když se v lesíku za hospodou svlékla, ohnula se a nastavila se mu v oné přesné poloze, kterou ve svých knihách vyčetla, on sebral dlouhou šišku a vrazil ji Aleně mezi nohy. Pak se sebral a utekl zpátky do hospody.

Když se Alena vzpamatovala, zkoušela šišku vyndat. Ale s malým úspěchem. Šiška měla šupiny hodně přivřené, do kundy zajela jak namydlená, jenže zpátky nešla. Nedalo se nic dělat, nakonec se šiškou v kundě musela vykročit k domovu. Sotva se šourala. Nemohla dát stehna blíž k sobě, a tak se musela pohybovat s nohama doširoka od sebe. Její máma, když spatřila to nadělení, poslala ji hned do koupelny do vany s vodou. Tam Alena musela zůstat, dokud se šiška dostatečně nenasákla a šupiny na ní se úplně nezavřely. Teprve pak ji dostala ven.

Já už tedy naštěstí mohu prohlásit, že všechny předchozí starosti byly zbytečné. Mám to za sebou a přišlo k tomu znenadání, úplně nečekaně, aniž bych o cokoli předem usilovala. Začnu ale úplně od začátku.

Včera máma s tátou mě opustili. Šli na nějaký večírek, nebo na něčí oslavu, vlastně ani nevím, co to přesně bylo, a měli se vrátit až hodně pozdě; říkali, že se možná ukážou teprve někdy k ránu. Měla jsem tedy celý večer vyhrazený pouze pro sebe. Chvíli jsem koukala na televizi, pak mě ale přestala bavit, a tak jsem se rozhodla sáhnout po knížce s myšlenkou, že si něco zajímavého přečtu. V té chvíli se ozval zvonek u dveří. Stál za nimi Vlasta.

Vlasta je náš dobrý známý. Je mu asi o deset roků víc než mně a s rodiči má domluveno, že se u nás občas může zdržet přes noc. On totiž jezdí kamsi prvním ranním vlakem a ze svého bydliště by se na nádraží včas nedostal. Je nenáročný, spí na gauči v obýváku a ráno, dřív než se probudíme, sám vstane a potichu se vytratí.

Popravdě řečeno, o Vlastu jsem se doposavad mnoho nezajímala. Snad proto, že se mnou toho nikdy moc nenamluvil, jenom jsme se pozdravili, pak hovořil pouze s rodiči.

Tentokrát bylo tomu jinak. Nacházela jsem se doma sama, takže připadlo na mě, abych se o hosta starala. Propátrala jsem ledničku, něco vhodného v ní našla a z toho připravila večeři.

Když se Vlasta nejedl, otevřela jsem ledničku znovu a vyndala načatou láhev vína, kterou jsem tam při hledání potravin objevila. Vlastovi jsem nalila, a nevím, co mě to napadlo, já žádný alkohol nikdy nepiji, taky sobě jsem přichystala skleničku. Popíjeli jsme pak a povídali si. Vedli jsme řeči, jako jestli chodím na disko, kdo tam hraje, jestli tam chodím sama nebo s nějakým klukem a tak podobně.

Přiznala jsem se, že já žádného kluka dosud nemám, protože všichni dosažitelní, tedy ti, co máme u nás ve třídě, jsou pěkní pitomci. Mlátí s nimi ještě pořád puberta a oni umějí jenom hloupé řeči a snaží se nás, holky, docela sprostě osahávat.

Tenhle poslední detail jsem ale Vlastovi nevyprávěla a neřekla jsem mu ani, že se bojím nosit podprsenku, aby mi ji ti hlupáci nezničili. Nosí totiž v poslední době s sebou do školy zavírací nože a pak o přestávce se nenápadně zezadu přikradou, sáhnou holce za krk a uchopí, vytáhnou a přeříznou gumu vzadu na podprsence.

Postupem času jsem s překvapením zjistila, že vypité víno začíná účinkovat. Až jsem se divila, jak snadno a rychle mě opouštějí všechny zábrany a já začínám najednou mluvit, co by mě dříve nikdy nenapadlo vypustit z úst. Netrvalo dlouho a začala jsem dost divoce dorážet na Vlastu. Starala jsem se o jeho třetí nožku, o tu kterou nosí mezi dvěma dalšíma, po kterých chodí, a vyzvídala jsem, zda je opravdu funkční. Chtěla jsem vědět, do kolika holek ji už vstrčil.

Vlasta se jen smál a říkal, že se diví, jak jsem nadržená. Sotva prý mi trochu narostla prsa, už mám starosti jako nějaká šlapka z ulice. Pak se zvedl s tím, že je moc pozdě, že musí jít spát a zavřel se v koupelně.

Obcházela jsem dveře koupelny jak mlsný kocour a představovala jsem si, co tam za nimi asi dělá, jak je svlečený, jak to, co se mu houpe mezi nohama, ve skutečnosti vypadá. Je samozřejmé, že jsem se už dávno v tomhle směru vzdělávala podle všelijakých obrázků, jenomže co jsou všechny sebelepší ilustrace proti pravé, nefalšované skutečnosti. Litovala jsem, že mě někdy dříve nenapadlo do stěny koupelny vyvrtat dírku. Teď by se náramně hodila.

Konečně Vlasta vyšel ven. Byl už v pyžamu a mířil rovnou ke gauči v obýváku. "Ty si lehnout nepůjdeš?" zeptal se.

Mně se spát ale vůbec nechtělo. Víno, které mi tak dokonale odstranilo zábrany, dosud nepřestávalo působit, a tak jsem si v obýváku před Vlastovým lůžkem sedla na podlahu a dál pokračovala v mámení nových důvěrných informací. Zeptala jsem se ho, jak má dlouhý čurák, když se mu postaví, a kolik mu toho z něj vyteče. Takto a podobně jsem Vlastu provokovala, až mi oznámil:

"Na to všechno jsi ještě moc mladá. Počkej, až budeš mít kundu chlupatou. Pak se přihlas a já ti ho ukážu."

Možná myslel, že se mě tak zbaví, ale já na jeho návrh hned přistoupila. "Vždyť já už na ní chlupy mám," řekla jsem.

Nijak jsem nelhala. Kundu opravdu už mám trochu obrostlou, i když to zatím není to, co se vidí v některých časopisech nebo co mezi nohama má Veruna. Ta je ze všech holek u nás ve třídě nejvíc zarostlá. O tělocviku se marně snaží, aby si ty svoje černé kudrliny někam schovala. Lezou jí z kalhotek, a proto nechce cvičit v trenýrkách a nosí tepláky. Mě chlupy teprve začínají růst. Velké stydké pysky mám zatím jen málo porostlé, ale vepředu, kde se stýkají, je už docela pěkný kožíšek.

"Kecáš," tak ale odbyl Vlasta moje přesvědčivé tvrzení, že jsem způsobilá seznámit se s jeho čurákem.

"Mně už ale opravdu rostou," znovu jsem opakovala.

"Dobře," připustil Vlasta, "tak ukaž kundu a pochlub se, co na ní máš."

Víno mě stále provokovalo, ale teď, když došlo, jak se říká, na lámání chleba, jsem se trochu zarazila. Ono je přece jen něco docela jiného vést řeči, než někomu druhému předvádět to, co jsem zatím ukázala jen lékařce při prohlídce na zdravotním středisku. Taky jsem si nebyla jista, v jakém stavu mezi nohama to mám. Když jdu na záchod, trochu moče tam určitě zůstane. Naposled jsem se myla minulý večer, bála jsem se, že mi tohle místečko teď moc vonět nebude.

Vlasta mé rozpaky možná vytušil, protože řekl: "Uděláme to tak: Teď půjdeš do koupelny a pořádně se vydrhneš a převlékneš do pyžama. Pak se vrátíš a tu chlupatou kundičkou mi předvedeš."

Zmizela jsem v koupelně a rychle točila vodu do vany. Tak konečně uvidím opravdový čurák, těšila jsem se. Těšila jsem se i na to, že Daně budu konečně moci zasvěceně odpovídat a vést s ní řeči na úrovni. To bude koukat, až zase něco řekne a já si budu moci dovolit její tvrzení uvést případně na správnou míru.

Za těchto představ celá jsem se umyla. Nakonec z máminy skříňky jsem vyndala speciální mycí přípravek. »Gel na intimní místa moderní ženy« stálo na tubě. Vytlačila jsem z ní trochu a všude mezi nohama jsem se pořádně napěnila. Prsty do každé škvírky, do každého záhybu svého přirození jsem se snažila dostat, nemínila jsem vynechat jediný milimetr toho zanedlouho kontrolovaného místečka. Pěna krásně voněla. To se Vlastovi určitě bude líbit, myslela jsem si.

Konečně jsem byla s mytím hotova. Ještě jsem na sebe krátce pustila sprchu a osušila se. Pak jsem vklouzla do pyžama a vyšla ven z koupelny.

Vlasta ležel na gauči pod přikrývkou a čekal na mě.

"Tak pojď blíž a ukaž se," řekl mi, když jsem přistoupila k němu.

Najednou se mi do celé té věci nechtělo. Možná to bylo i tím, že účinky zkonzumovaného vína už pomalu doznívaly. Nejraději bych na všechno zapomněla, otočila se a zmizela za dveřmi svého pokoje. Jenomže to bych taky neviděla čurák, připomněla jsem si hned. K splnění jednoho za svých přání mám blízko jak nikdy dřív, tuhle šanci přece nesmím promarnit, kdoví kdy se nová vhodná příležitost naskytne. A taky Dana by na mě dál mohla sypat ty své rozumy
.
Hlavně připomenutí mé zkušenější kamarádky mě donutilo, abych překonala zábrany a neutekla. Postoupila jsem tedy ještě dál, až těsně ke gauči. Tam jsem opět zůstala stát.

"Na co ještě čekáš," řekl Vlasta a vyzval mě: "Sundej kalhoty a pochlub se."

Tolik jsem si přála tohle udělat, a přece jsem se děsně styděla. S pohledem zabořeným někam do koberce na podlaze jsem pomalu zasunula palce za obrubu kalhot. Pak jedním odhodlaným pohybem jsem je stáhla dolů. Sotva pružná obruba kalhot se dostala přes boky, kalhoty ze mě sjely a spadly na koberec.

Můj čin měl na Vlastu elektrizující účinek. Pozvedl se na gauči a jen vydechl: "To je přece nádhera."

"Pojď sem ke mně," řekl pak a dělal mi vedle sebe místo, "a sundej si i ten zbytek." Ukazoval na kabátek od pyžama.

Nevím, co se to najednou stalo, ale spolu s odložením větší části oděvu dosavadní rozpaky zmizely. Stud se rozplynul a já byla hrdá na své tělo, vůbec mi nebylo proti mysli celé je předvést a pochlubit se jím. Přestože něco takového dříve nebylo domluveno, Vlastovi jsem vyhověla a octla se před ním bez jediného kousku hadříku, úplně nahá.

Sledovala jsem, jak si mě pomalu a důkladně prohlíží, jak jeho zrak se zastavuje na mém podbřišku, na mých prsou a znovu klouže po mě dolů až mezi nohy.

"Tak si přece už sedni," znovu mě vyzval.

Podvolila jsem se jeho přání a vedle něho na gauči jsem se uvelebila.

Vlasta se zlehka dotknul mých již zvětšených prsů, přejel jejich bradavky a pak jeho ruka mi sklouzla na stehno.

"Ještě jsi se pořádně nepochlubila, co tady dole máš," řekl a ukazoval na můj klín, "dej nohy víc od sebe."

"Ráda jsem udělala, co chtěl, neboť doteky jeho rukou byly úžasně příjemné, a těšila jsem se, že i oblast rozkroku mi důkladně prohmatá.

"Podívej se, tady máš ty chlupy, co jsi chtěl vidět," řekla jsem, když Vlasta upravil lampu vedle gauče, aby její světlo více dopadalo mně nahoru mezi stehna.

"Skutečně, máš pravdu, něco tam opravdu je," uznale potvrdil. Poté jednou rukou roztáhl od sebe moje, jak připustil, trochu obrostlé velké stydké pysky a ukazováčkem druhé ruky mi zlehka zajel do otvoru v prostředku mezi nimi.

"Tak ty jsi ještě nešukala," konstatoval, "máš neporušený hymen."

Nemínila jsem tohle zjištění nadbytečně potvrzovat, mé smysly se již zúplna soustředily na vjemy, jaké mi Vlastovo snažení přinášelo.

Jeho prsty mi opět začaly prohmatávat kundu a všelijak mi v ní jezdily. Musím přiznat, že už dříve jsem si vícekrát sama pokoušela navodit příjemné pocity a masturbovat, ale všechno minulé bylo jen slaboučkou ozvěnou toho, co nyní přicházelo. Mimoděk jsem se zvrátila dozadu, celá jsem se položila na gauč, a abych usnadnila přístup ke svému nejintimnějšímu místu, nohy jsem ještě více roztáhla od sebe.

Vlastovy prsty se pomalu a důkladně seznamovaly s mým přirozením. Nevynechaly nic, dostaly se opravdu všude. Zajely i dolů pod kundu, a já vnímala příjemné několikeré přitlačení na sevřený řitní otvor, pak zase se vrátily a začaly kroužit v místě poštěváčku.

Všechny ty nádherné pocity se znenadání začaly slévat v cosi, co jsem dosud nepoznala. Zvláštní stah břišních svalů opakovaně způsobil, že břicho se mi snížilo a vypuzený vzduch mi prudce unikal z úst. Proti své vůli celá jsem se roztřásla. Bylo mi však krásně, nesmírně příjemně a do toho ještě probleskla myšlenka, že Daně už budu mít opravdu co říct.

"Tak co, chceš vidět čurák," uslyšela jsem náhle, jakoby z velké dálky, "nebo sis to rozmyslela?"

Tahle slova mě rychle vzpamatovala a připomněla mi, z jakého důvodu jsem ze sebe stáhla pyžamo.

"Samozřejmě, že chci ho vidět, sem s ním," přisvědčila jsem. Zvedla jsem se a s napětím očekávala, co mi Vlasta předvede.

Sledovala jsem, jak se pod přikrývkou obnažuje. Když si sundal pyžamo, znovu se obrátil ke mně a se slovy: "Koukej, ale ať ti nevypadnou oči," přikrývku dal stranou. Konečně jsem tedy uviděla opravdový čurák. Byl dlouhý, tlustý, ztopořený.

Hodně se podobal všem těm mužským údům, jejichž obrázky jsem si v nejrůznějších časopisech prohlížela, ale přesto zdál se být trochu jiný. Vypadal tmavší a více hranatější. Spíše než čemu jinému se podobal jakémusi mohutnému tlouku s velkou hlavou a silným, vystouplými žilami opatřeným držadlem.

"Smím si na něj sáhnout?" optala jsem se.

Poté, co se mi dostalo souhlasu, opatrně jsem se dotkla Vlastova přirození. Uchopila jsem ho, ohmatávala a prohlížela ze všech stran. Konečky prstů jsem přejela po celé jeho délce až k rozšířené přední části. Tam jsem zaznamenala vlhkost. Prst sklouzl po nějaké kluzké tekutině.

"Něco ti z něj teče," poznamenala jsem a čurák pustila. Prsty jsem měla mokré a trochu se k sobě lepily. Přičichla jsem k nim. Ucítila jsem zvláštní vůni. Nemohu říct, že by byla nepříjemná, spíše naopak, dráždila mě a čímsi nepoznaným lákala.

"To nic není," vysvětloval Vlasta, "tohle čurák dělá vždycky, když chvíli stojí. Myslí, že bude stříkat, a tak se na to chystá. Ty jsi ho v ruce určitě ještě nikdy neměla."

Přiznala jsem podle pravdy, že cosi takového, jako má mezi nohama on, jsem si zatím nestihla ohmatat. K čemu je to dobré, vím jen teoreticky, dosud jsem ale neměla příležitost své znalosti v praxi ověřit.

"Tak se tedy seznamte," navrhl Vlasta.

Ukázal směrem ke mně, a jako by mě někomu představoval, řekl:" To je Helena." Pak prstem namířil sobě do rozkroku a povídal: "A tohle je čurák, v odborném názvosloví také pyj nebo penis."

Vlasta začal ukazovat na jednotlivé části svého přirození a vysvětloval:

"Tady vpředu má čurák žalud. Teď je celý vidět, ale jinak bývá schovaný pod takzvanou předkožkou. To je ta jemná zkrabacená kůžička shrnutá dole pod žaludem. Když se čurák postaví a ztuhne, předkožka se na žaludu neudrží a sklouzne z něj.

Až budeš mít svého kluka a budeš mu rukou honit čurák," pokračoval Vlasta, "tak mu předkožku můžeš stáhnout hned a nečekat, až sama sjede dolů. V těch místech je totiž čurák nejvíc citlivý. Stačí kůžičku mírně napnout a trochu pohladit a za chviličku už budeš naprosto přesně vědět, kolik obsahoval semene. Když sundáš předkožku, ukáže se ti ale ještě jedna oblast, na kterou se můžeš zaměřit. Je to místo dole pod žaludem, říká se mu uzdička.

A ještě nám zbývá samotný žalud. Všude po obvodě, v místech, kde přechází v dlouhé tělo čuráku, je taky náležitě citlivý."

Když Vlasta skončil přednášku, vyzval mě, abych mu sáhla ještě na pytlík a na varlata a s tím vším se pořádně obeznámila. Udělala jsem to a on mi vysvětloval a názorně předváděl, jak pytlík neboli šourek mění tvar. Říkal, že klukovi, když je sexuálně vzrušen, se postaví čurák a pytlík se mu začne stahovat. Celý se scvrkne a v něm uložená varlata pevně obemkne, zvedne a přitáhne k tělu.

Nakonec Vlasta mi dal do ruky kapesník a vyzval mě, abych se o jeho vlhnoucí přirození starala. Pak si pohodlně lehl naznak.

V této poloze měl čurák opřený o břicho a já velmi dobře viděla, jak z otvoru na rozšířené špičce opět vystupuje ona mazlavá tekutina a tvoří kapku, která vlastní vahou pomalu začíná stékat. Vlastovi na břicho se ale nedostala. Otřela jsem ji totiž, jak bylo mým úkolem. Nato jsem kapesník odložila a zkoumání čuráku se začala znovu intenzívně věnovat.

Celý jsem ho postupně ohmatávala a ověřovala si, zda je všude stejně tvrdý. Napínala jsem leckde kůžičku, dotýkala jsem se každého výstupku, zkoumala jsem každý kousek plochy onoho zajímavého, avšak doposud pro mě nedostupného předmětu.

Taky nejbližší jeho okolí mělo svůj půvab. Celý podbřišek byl zarostlý hustými černými chlupy, které se táhly odspoda skoro až k pupku. I na pytlíku rostly, avšak jen hodně řídce od sebe. Samotný čurák, když pominu něco málo ojedinělých chlupů na jeho zadní straně, byl úplně holý. Otvor na špičce přitom stále ve větší míře vypouštěl tekutinu, kterou já svědomitě co chvíli znovu stírala.

Najednou sebou čurák trhnul. Jako by v něm cosi škublo. Současně mi Vlasta rychle od něj odstrčil ruce.

"Počkej, počkej chvilku," vydechl. Posadil se, zavřel oči a nehybně zůstal na místě v jediné strnulé poloze. Čurák se mu zvrátil, takže nyní trčel šikmo nahoru. Ještě několikrát jím proběhl záchvěv a on sebou maličko pohnul, pak se začal pomalu sklánět a zmenšovat.

"Příliš jsi mi ho vydráždila, málem to ze mě vyteklo," vysvětloval, když opět otevřel oči a zaujal dřívější pozici. Hned potom navrhl: "Mohla bys mi ho vystříkat, chceš?"

"No jasně, že chci," přisvědčila jsem a zeptala se: "Co mám dělat?"

Vlasta mě nejdřív poslal pro kus papíru. "Musí být trochu větší," upozorňoval, "nebo vyteklým semenem umažeme prostěradlo."

Přinesla jsem tedy jedny staré noviny. On je rozložil a sám si lehl na bok, tak aby čurák byl nad papírem. Pak mi začal vysvětlovat, jak ho mám držet a kterých míst se dotýkat.

"Nejlepší je to tady, vpředu, hned na té jemné kůži za žaludem a stejně tady vzadu." Ukázal na opačnou stranu žaludu, kde je pokožka vytvarovaná do jakési uzdičky, na kterou mě už dříve upozorňoval.

"Tady mi to musíš hladit a nepřestávat, i když už půjde ven semeno a čurák začne stříkat. Teprve až ze mne nic nepoteče, můžeš přestat, ale to ti sám řeknu."

Takto podrobně mi ozřejmil všechno, co podle jeho mínění jsem měla vědět. Na závěr mě ještě jednou upozornil, ať si pohlídám, kam čurák míří. První střik je prý nejsilnější, musím hledět, aby se semeno dostalo jenom na papír. "A teď dělej, co umíš," řekl, dal si ruce pod hlavu, a jako by se chystal k usnutí, zavřel oči.

Začala jsem se tedy čuráku věnovat. Dotýkala jsem se ho na určených místech a sledovala, jak z něj ve stále větší míře vystupuje ta zvláštní lepkavá tekutina. Pamětliva předchozích pokynů jsem ji už neutírala a nechávala stékat po žaludu a skapávat na rozložené noviny. Přitom jsem se několikrát dotkla pytlíku. Byl scvrklý a varlata v něm byla hodně stažená. Vždycky jsem ho ohmatala a znovu lehce jím potřásla.

Náhle Vlasta vydal zvláštní sten a změněným hlasem sotva srozumitelně zašeptal: "Pozor, už to bude," prohnul se a čurák ještě více vystrčil.

Hned poté jsem ucítila záškuby. Pak čurák ještě více ztvrdnul a žalud skoro až zmodral. V úzkém pramínku z něj vyprýštilo malé množství řídké bílé tekutiny. Tak tohle je tedy mužské semeno, pomyslela jsem si. Vždyť ho mnoho není a zvlášť daleko taky nedostříklo, Vlasta mě strašil zbytečně. Přesto v úsilí jsem nepolevila.

Po následujících dvou nebo třech sekundách jsem už ale věděla, že mi nelhal, protože z čuráku vyrazilo náhle cosi jako vodotrysk. Bílá tekutina prudce vystříkla a v mnoha kapkách hlučně udeřila do rozložených novin. Sotvaže jsem si ověřila, zda byl čurák dobře namířený a zda nedostříkl mimo vytčený prostor, zaznamenala jsem další silný stah a na nachystaný papír šla nová dávka semene. Pak ještě jednou a ještě. Čtyřikrát čurák vystříkl, a to vždy slaběji, po pátém výronu se z něj jako láva proudící z kráteru činné sopky už jenom mohutně valila hustá bílá tekutina.

"Už by to stačilo, udělala jsi mě dokonale," pochválil mě Vlasta, když jeho čurák se zbavil obsahu a viditelně se zmenšil a změkl.

Když jsem uklízela použité a vyteklým semenem rozmáčené noviny, zdál se Vlasta být už hodně unavený. Chtěl spát. Já ho ale přemluvila a on mi dovolil, abych si s jeho přirozením ještě maličko pohrála. Změklý čurák byl pro mě totiž naprostou novinkou.

Brzy jsem ale zjistila, že v téhle podobě dlouho nezůstane. Stačilo jen malou chvilku ho mnout, prohmatávat a rejdit v chlupech okolo něj a on se začal znovu proměňovat. V rukou mi tuhnul a nabýval dřívějšího tvaru a rozměrů. Netrvalo snad ani pět minut a už zase byl rovný jak svíčka a vyzývavě trčel do výšky.

"Zase jsi mě vzrušila," tak reagoval Vlasta na bezděčný výsledek mého úsilí. Pokračoval: "Ostatně, když mi ho honí nahá holka, tak to vlastně není žádný velký div. Jenomže co s ním teď provedeme?"

"Já ti to můžu udělat znova, jako prve," navrhla jsem.

Tímhle nápadem Vlasta ale moc nadšený nebyl.

"Víš, ono by to chtělo změnu," řekl, "ukaž, dej nohy od sebe."

Udělala jsem, co si přál a on mi znovu rozevřel kundu a do otvoru v ní vstrčil ukazováček.

"Kdepak, tudy to nepůjde, máš díru opravdu moc těsnou. Kdybys už měla kundu protaženou, tak bychom si mohli normálně zašukat. Ale což takhle dát ti čurák do zadku, co ty na to?"

"Myslíš, že se mi tam vejde?" zapochybovala jsem. Kdesi jsem už četla o takzvaném análním styku, ale moc jsem o takovém způsobu soulože neuvažovala. A tak jsem Vlastův čurák dál nerozhodně svírala v dlani a nevěděla, co odpovědět. Taky, přiznám se, měla jsem trochu strach. Kdoví jak hluboko do konečníku by se mi až dostal. A ještě něco, nebylo by nutné jít se nejdřív vyprázdnit?

Vlasta ale opět jako by rozuměl mým myšlenkám, odpověděl na nevyslovenou otázku: "Ničeho se neboj, dal bych ti ho tam jen na kraj, jenom bych prostrčil žalud za svěrač. Konečník máš jistě prázdný, doufám, že jsi dneska už kadila."

Přisvědčila jsem a Vlasta hovořil dál:

"Nejlíp bude, když mi čurák vpředu natřeš nějakým hodně mastným krémem a pak si ho dovnitř sama zatlačíš."

Tohle zní rozumně, dalo by se to zkusit, pomyslela jsem si, kdyby se čurák ukázal být příliš rozměrný a dovnitř nešel nebo kdyby mě to třeba bolelo, tak tuhle akci prostě zrušíme. Když si to tam sama budu strkat, mám jistotu, že mi Vlasta nenatrhne zadek.

Donesla jsem kelímek s máminým krémem a čurák jím pěkně tlustě namazala. Pak si Vlasta opět lehl naznak a já se nad ním rozkročila a poklekla. Vlasta mě uchopil za hýždě a co nejvíc je roztáhl od sebe. Jeho prsty se opíraly o krajinu v těsné blízkosti otvoru řitě, takže i tu mi přitom poněkud rozšiřoval. Nasměrovala jsem ztopořený čurák přesně na díru a opatrně jsem na něj začala nasedat.

Vnímala jsem stále zvětšující se tlak. Cítila jsem, jak svěrač se začíná pomalu rozevírat. Snažila jsem se mu pomoci a svalstvo v okolí řitě jsem co nejvíc uvolnila.

Přesto Vlastův čurák dál pronikal jen velice zvolna. Posléze mi tak doširoka roztáhl řiť, jak jsem snad dosud nikdy neměla. Bylo to cosi podobného, jako kdybych delší dobu trpěla zácpou a ztvrdlé exkrementy mě konečně začínaly opouštět. Nyní jsem však moc dobře věděla, že pohyb není směrem ven, ale dovnitř, a taky jsem si byla vědoma, co se do mě dostává. Trochu to až bolelo, ale nemohla jsem si stěžovat, že by mi ta bolest nějak více vadila nebo že by snad byla nepříjemná. Naopak, ta bolest byla nějaká zvláštní a docela jsem jí vítala. Tu znenadání ale odpor svěrače pominul a čurák do mě lehce o další tři nebo čtyři centimetry hlouběji zajel. Žalud byl za svěračem a ten pevně objímal Vlastův čurák v místech, kde je nevíce vzrušivý.

Zůstala jsem bez pohybu, nevěděla jsem, co by po průniku mělo následovat. Takže jsem jen klečela a snažila se zúplna vnímat zvláštní dosud nepoznaný pocit příjemné plnosti. Vlasta mě přitom stále držel za hýždě, ale jinak taky nedělal nic. Měl opět zavřené oči a zhluboka oddechoval.

Napadlo mě, jak na něj asi bude působit, když si čurák hlouběji zastrčím a pak zase povytáhnu. Snížila jsem se v kolenou o malý kousek a opět jsem se zvedla, až jsem ucítila, že zvětšený žalud se opřel o svěrač.

Tak jsem učinila možná pětkrát nebo snad i vícekrát, když tu Vlasta znenadání ožil. Pevně mě uchopil za boky a celou mnou začal cloumat. Lomcoval se mnou prudce nahoru a dolů a já cítila, jak mi v zadku čurák jezdí. Uvědomila jsem si, že právě teď z něj asi znovu začíná stříkat semeno. Tentokrát ho však dostávám pouze já a nikoli jen rozložené noviny. Vždyť já opravdu souložím, napadlo mě. Rozradostněná vědomím této skutečnosti, nezvratitelným faktem, že od této chvíle si budeme s Danou rovnocenné, s plnou vervou jsem sama začala ve Vlastou udaném rytmu sebou divoce škubat a přirážet. Náruživě jsem mu na čuráku rajtovala, takže ani nevím jak a kdy a na kolikrát to z něj do mě vyteklo.

Pak najednou jsem zjistila že Vlasta mě už nedrží a že se zdá být celý jaksi malátný. Říkal mi: "Už toho nech, to už stačí." Současně jsem si uvědomila, že i ucpávka řitě už není tak tuhá jako předtím.

Zvedla jsem se a čurák ze mě snadno vyklouzl. Byl menší než dřív, a taky mnohem vláčnější, připadal mi jako nějaký malý hádek. Vlasta si ho hned utřel do kapesníku a pak umyl v koupelně. Když se vrátil na gauč, optal se mě, jak se mi souložení líbilo.

Řekla jsem mu pouze: "Bylo to fajn."

Zbývá snad ještě dodat, že Vlasta ráno poprvé zaspal a ujel mu vlak. Mě naopak se druhý den vstávalo moc dobře. Do školy jsem se tentokrát skoro těšila. Věděla jsem, že tam bude Dana a já ji překvapím.

Milá Jitko, na závěr tohoto dopisu Ti posílám mnoho hezkých pozdravů. Ještě jednou Tě zdravím a těším se, až mi zanedlouho i Ty pošleš psaní s podobně zajímavým obsahem

Tvoje Helena