Milena seděla v tichu svého útulného obývacího pokoje a užívala si odpolední kávu. Měla za sebou náročný týden a těšila se na klidný večer sama se sebou. Zasněně hleděla z okna na zahradu, kde květiny v letním slunci zářily barvami, když uslyšela zvonek u dveří. Trochu překvapená vstala a šla otevřít.

Za dveřmi stál Martin, soused z vedlejšího domu. Mladý muž, vždy zdvořilý a galantní, který jí občas pomáhal s těžšími pracemi na zahradě. Milena ho přivítala s úsměvem. "Ahoj, Martine. Co tě sem přivádí?" zeptala se.

Martin se rozpačitě usmál a poškrábal se na krku. "Dobrý den, paní Mileno. Napadlo mě, že byste možná potřebovala pomoc s tím starým trámem ve stodole. Slyšel jsem, že se s ním něco děje."

Milena přikývla. "To je pravda. Měl bys čas se na to podívat teď?"

Martin souhlasil a následoval Milenu na zahradu k malé dřevěné stodole. Když tam dorazili, začali společně pracovat na opravě. Milena obdivovala, jak si Martin s prací dokázal poradit. Byl nejen silný, ale i velmi zručný.

Po nějaké době Martin otočil k Mileně a usmál se. "Hotovo. Trám je opravený. Můžeme být klidní, že se stodola nezhroutí."

Milena pocítila náhlý příval vděčnosti a impulzivně ho objala. "Děkuju ti, Martine. Jsi zlatý."

Martin jí objetí oplatil a najednou mezi nimi zavládla zvláštní atmosféra. Jeho oči hleděly hluboko do jejích a Milena cítila, jak jí srdce buší rychleji. Bez dalších slov se jejich rty setkaly v něžném polibku, který se rychle prohloubil.

Milena pocítila zapomenutou vášeň. Její ruce se propletly do Martinových vlasů a cítila, jak jí přitahuje blíž. V tom okamžiku zapomněla na všechno ostatní. Její tělo reagovalo na každý jeho dotek, na každý polibek.

„Mileno,“ zašeptal Martin mezi polibky, „jsi nádherná.“

Její tělo se chvělo, když ji Martin vedl dovnitř stodoly, kde jejich vzájemná touha vyvrcholila ve vášnivém spojení. Milena si nikdy nepředstavovala, že by mohla zažít něco tak intenzivního a krásného s někým, kdo byl o tolik let mladší.

Když se po nějaké době od sebe odtáhli, oba zadýchaní a uspokojení, Martin jí jemně pohladil po tváři. "Jsem rád, že jsem mohl pomoct," řekl s úsměvem.

Milena se na něj podívala s novým pohledem. Věděla, že tenhle okamžik bude navždy uložený v její paměti jako něco nádherného a nečekaného. Ať už se stane cokoli, dnes se cítila znovu mladá a plná života.