Broskvový zadeček se přímo vybízel k pohlazení, růžovoučký klín zavoněl úžasnou vůní vzruřeného ženského těla... tomu se nedalo odolat. Pustil ňadro, přidržel kořen svého mužství a pomalu jím začal kroužit proti vystrčenému klínu. Druhou rukou ...

Přiopile se usmál. "Ale, kočičko." "Neříkej mi tak" zasyčela. "Dobře" začal znova "vždyť víš... " .. troška ticha... "Jsi asi opravdu tupý... jak jinak ti mám říct... jak ti mám vysvětlit cizí lži..." sklouzla podél křesla na koberec "... když nechceš rozumět." A rukou pohladila už dávno ne mohutné stehno nemocného člověka. "Nikdy jsem neměla potřebu... jít za jiným... a když jsi onemocněl... těšila jsem se na Tebe, i tvé tělo co na tom, že pocuchané. A teď jsem tady, tak mne neodmítej!" skoro vykřikla. Neodpovídal. Kdysi žádostivý, chtivý a překotný dnes mlčel. Sklonila hlavu a opřela se o klín. Prsty lehounce bloudila po křivkách teď hubeného těla. Čekala na odpověď... ale ústa mlčela a jen ve skleničce cinkl led. Přemýšlela...a mimoděk zatínala nehty do boků Jediného. Přemýšlela. Mazlivě se tváří otřela... a tajemství, dlouho skrývané se ozvalo. Pohlédla úkosem vzhůru a na první pohled ji zmátl kamenný obličej. "Tohle neuhraješ, mládenče" šeptala si sama pro sebe a znova jakoby mimoděk otřela obličej a pomalinku stoupající znamení muže. "Můj bože, vždycky jsem zbožňovala falická znamení," vzlykala její duše a poroučela tělu. A tělo poslouchalo. Pořád jako beze smyslů se prsty přenesly k místům plebejcům zapovězeným. Zip praskal slastí, když pomalu opouštěl výšiny a uvolňoval nádherně rostlý kousek těla. Ano, to je co potřebuji sténala a rozechvěle se dotýkala pyje, tak náhle svobodného. Ten nedbal úchylného přání svého pána a poddávaje se laskání rostl do celé své nádhery stvořené k lásce a milování. Nechal se obnažit a s lehkým zapýřením spustil předkožku na své žilnaté tělo. Krvavě rudé rty s ladností hodnou Grácie políbily špičku nabobtnalé helmice, špička jazyka si s ní vyměnila zdvořilostní frázi a v to okamžení ústa jako dravý proud polkla a stiskla celý ten zázrak zmrtvýchvstání. Teď poprvé se ozval i majitel té přebujelé návnady nymf.... "...miláčku, tys..." zachrčelo stísněné hrdlo a sklenička se rozbila o hranu stolku. Ruce vjely do vlasů ženy u kolen a přitiskly je k napjatému břichu. Ona zatím rytmicky zpracovávala ztuhlý úd. "Mmm... ty můj, krásný... oh" s mlaskavými zvuky sjížděla rty od žaludu po kořen a sála jej silně dovnitř sebe samé. Cítila ruce, bloudící ve vlasech, pomalým pohybem cukající až k lemu sukně, cítila i tah trhajícího se knoflíku a pak konečně prostředníček... klouzal k ohanbí, přes mělkou rýhu vyřpulené zadnice, přes řitku vždy tak vybízející až k Bráně. Roztáhla nohy a zatímco jazykem zpracovávala dlouhými, silnými tahy od kořenu po uzdičku a kolem žaludu, nyní už silný penis, stahovala pomalu teď překážející sukni i nadbytečné kalhotky. "Vždyť jsi nádhernějří než kdy předtím, proč jsi mě nechal tak dlouho čekat", šeptala slůvka chvály a pýchy při mnutí a lízání vzdutých koulí, cukajících při sebelehčím stisku. Krví přeplněný pyj trčel nad svou velitelkou a někdy se dotkl jejího čela. Mrouskala, když jej znova a znova brala do úst a slízávala kapičky touhy z vrcholku pyšnícího se klacku. Vlnila se jako galéra při pocitu vlastní slasti pocházející z bludného prstu třepotajícího se v síti jemných chloupků, drsné dlaně, přiléhající k rozechvělé tkáni té zduřelé troufalosti, kterou se pyšnila v rozkroku. Cítila, že jí proniká vlhkost a snažila se celou ruku jediným stiskem klína uchopit a drtit a nepustit a zatím ji Jediný třel a laskal, rozhrnoval nenasytné pysky chvatně obmykajíc dobyvatele, prsty pronikal do slastného lůna až.... "....miláčku, dej mi pocítit tebe, dlouho jsem tě neochutnal, prosím." Mám vyhráno, těšilo ji a pohyb šelmy dodal jejímu tělu půvab. Přetočila se a ulehla zády na koberec. Jediný, jako v transu, neuvěřitelně pomalu a vláčně skanul na podlahu podle svého osudu. Čekal. Věděl, že to udělá. A ona ho nenechala dlouho čekat. Zapřela se oběma nohama pevně o zem, povystrčila zadeček a dořiroka roztáhla a uvolnila stydké pysky. "Adéla ještě nevečeřela" pousmál se jako vždy a samovolně se olízl. Věděl jak chutná a těšil se na to. Začal jí jazykem laskat kotník levé nohy. Postupoval výš a výš. A pro ni už to bylo dlouho. Netrpělivě zakroužila zadečkem. Zrychlil tempo laskání, ale nevynechal ani centimetr své cesty - až se dostal k pokladu lásky. Pevně ji zespodu přidržel zadeček a zabořil tvář do medové nádhery. Líbal a laskal přebujelé vnady klína s náruživostí dítěte, jazyk nechával hluboce pronikat do pochvy a krouživými pohyby začal dolovat šťávy prýštící z nitra jeho lásky. Lehce vykusoval okolí poštěváčku a když vyhřezl a vztyčil se nad okolí vsál jej do svých úst. Drtil a sál výčnělek, který způsoboval barevné exploze v duši zmítající se uvnitř těla přibitého k podlaze. Dvěma prsty přitom pronikl do pochvy, aby rozehrál hru totálního zničení chtíčem. Postupoval tam a zpět, tam a zpět... až se Ona začala třást a chvět. Jakkoli se před chvílí provokovali, teď věděli o tom, že se chtějí... "... pojď, prosíím, pojď "svíjena chutí a strhla jej na sebe. Jako kdyby byli pro sebe rostlí, i to pohublé tělo vědělo kam přesně umístit špičku údu, aby krátkým zakroužením pronikla dovnitř svátosti ženství. Znova zvolnil, znal její temperament a tak ji trošičku trápil. Ale ne dlouho. Když viděl doširoka otevřené a překvapené oči, po dlouhé době se pousmál a sklonil se k polibku. V tomtéž okamžiku nepatrně pohnul pánví. Vzlykla a prohnula se podobna luku. Krátce, ale plně ji znova políbil. Povystrčila špičku jazyka. Znova pohnul pánví, tentokrát na drukou stranu, to měla ráda. Zasyčela a pokusila se vyjít vstříct. Elektrizující napětí dosáhlo zenitu... uvolnil se a propadl se boky do mazlivého klína, přisál se podoben upíru ke rtům své oběti a co možná nejhlouběji pronikl dovnitř pochvy. Zavrčela, jako dravá šelma se vzpružila a pak náhle vydechla vzduch: "... milujme se, teď, hned, moc!" křikla a natáhla ruce daleko nad hlavu. Vypnuté ňadra se hroty zaryla do jeho hrudníku. Zatímco rytmicky kroužil v osmičkách pyjem v její kundičce, skloněná hlava začla laskat dvorce bradavek. Lehce se přisával a povoloval, dlaní plně hladil pružné prsy a přejížděl naoko nenápadně přes stále tvrdří bradavky předloktím když se dlaní spěchal spojit s její dychtivou rukou. Miloval ji - a při tom pocitu se v něm ozýval hřebec a nutil ho proniknout do ní tak, až se koulemi dotýkal mokrého zadečku... jenže cosi vážnějřího ji nutilo, aby nebyla jen tak po vůli. Zvedla nohy a objala jeho boky. Tím se otevřel šíleně krásný prostor pro jeho hřebčí vlohy, které se zhostil s mimořádným talentem. Byl by se zbláznil nebýt její rychlosti s kterou se nepochopitelně vysmekla. Jakoby nadlidskou silou se za ní vrhl a několika kroky ji dostihl u dveří. Objal ji zezadu a chtěl s ní smýknout zpět, když ona zavrtěla zadečkem. Strašně ho to vzrušilo, ale snažil se to, po té prapodivné zkušenosti, nedat najevo. Posunul jednu ruku výš a pojal do dlaně pevné ňadro. Sklonila hlavu a znova zavrtěla zadečkem, tentokrát žádostivěji. Pomalu sunul volnou ruku směrem ke klínu a nezbednými prsty šmátral u vrcholu její štěrbinky. Opřela se dlaněmi o dveře a lehce se rozkročila. Broskvový zadeček se přímo vybízel k pohlazení, růžovoučký klín zavoněl úžasnou vůní vzruřeného ženského těla... tomu se nedalo odolat. Pustil ňadro, přidržel kořen svého mužství a pomalu jím začal kroužit proti vystrčenému klínu. Druhou rukou rozevíral lupínky pysků, aby spojení bylo jako pohlazení hedvábím. Postřehla jeho směr a sama se jala kroužit opačně. Konečně. Zabořil se hluboce, až vykřikla překvapením, trochu povolil. Chytil ji za boky a v jakémsi divokém tanci naráz splynuli oba milenci. Počla pohazovat hlavou, kroutila jí ve zběsilém rytmu a on jí líbal šíji a záda, neustávaje v přirážení a nežném kroužení. Věděla, že se už neudrží, stáhla tedy jednu ruku Jediného ke svému klínu, aby jej laskal. Pochopil správně a ukazováčkem se dobýval k poštěváčku. Když našel ten výčnělek, uchopil jej i palcem a jemňoulince mnul. Navíc ostatními prsty rozhrnoval houštinku jemných kadeří a sledoval důsledné pronikání pyje do jejího těla. Nebyly to prudké pohyby... jen prudké vyvrcholení. Křikla něco nesrozumitelného a zazmítala hlavou tak, že jej vlasy šlehly do obličeje. Cítil křečovité stahy pochvy, které by jej byly vysály, kdyby naráz nevystříkla její tekutina do prostoru pod jejich nohama. Dlouze zatínala nehty do dřeva dveří, pak jakoby zkrotla... "... miláčku, pojď se mnou" špitla jakoby nesměle, otočila se a za obě ruce jej pozpátku vedla k válendě. Tam jej otočila a donutila mírným tlakem usednout. Zvědavý penis trčel v celé své pýře a prohlížel si svět. "Jak je krásný... milý můj..." a pohlazení, které se mu dostalo bylo z největřích šoků posledních chvil. Otřásl se. Ještě jednou ho pohladila a přetáhla předkožku přes žalud a zase ji spustila zpátky. Netušil, že to může být takové. Pomalu se nadzvedla a majestátným pohybem obemkla pysky zrudlý žalud. Tak, jak seděli, začala jej houpavými boky zpracovávat jako teplý mandl. Zjistl, že mu to dělá VELMI dobře... zasnil se... a pro tu chvíli absolutně zapomněl na celou svou nemoc. A ona ho zatím ničila jako příval svírající pochvou jeho mužtví, tepající a horké. Před chvílí se cítil pánem, teď z něj byla žadonící troska, která šeptala sama pro sebe a nevnímala svět. Řítila se k jeho záchraně a zároveň záhubě, byla jeho paní, jeho osud. Líbal jí rty, držel prsy a olizoval bradavky, když v tom se sama prohnula a směr pohybů změnila tak, že klouzala i po jeho břiře oroseným přirozením. To byla poslední kapička do jeho číře, kterou se teď rozhodl bez své vůle vyprázdnit. "Zůstaň ve mně, udělej se tam..." zaprosila a silně zakroužila pánví. Celý jakoby se rozložil na atomy a ty proudily do lůna jeho osudu. Naplnil ji a udělal by to jeřtě mockrát, kdyby křeče slasti nezačaly povolovat a on upadal do jakéhosi bezvědomí. "Chci být jen tvůj, navždy tvůj..." řeptal ji při tom náhlém usínání a ona odpovídala "... ano drahý, to víš, vždycky můj a já tvá"...když se vrátila domů, ležel na válendě, ztopořený úd čněl nad vše očekávání. "Mirku, vstávej, donesla jsem ti vitamíny" hlaholila "Mirku, haló, vstávej ospalo.... Mirku... Mirku..." už šeptala, a když za havrany zaklaply dveře a odcházel poslední zúčastněný, oslovil ji lékař. "Víte, nebyla tam velká naděje a on to asi vzdal. Jinak by se nenapil. Možná měl hezkou smrt, když se usmíval. Říká se, že v takových případech je smrt jako milování, největří a nejbouřlivější"...a tak doufala, že slyšela pravdu.