Mily denicku,

musim ti sverit neco strasliveho. Neco, co se stalo zivou nocni murou, ktera mne nyni provazi na kazdem kroku. Kdyz zavru oci, je tu. Kdyz je otevru, je tu stale a jeste bolestnejsi, nez si dovedes predstavit.

Stalo se to pozde vcera, byl vecer. Byla jsem se koupat se svoji nejlepsi kamaradkou Maruskou u D*** rybniku. Jely jsme na kole jako obvykle, a kdyz jsme se vracely, cestou pres les, neco nam stalo v ceste. Kolem jsem na to najela a potom... nic si nepamatuji, ale zaroven nikdy nic uz nebude takove jako driv! Ach muj denicku, proc...? Proc se to muselo stat zrovna mne?

Probrala jsem se po nejake chvili svazana na chladne zemi. V puse jsem mela neco mekkeho, tkanina latky byla trochu chlupata, takze mne to dusilo, ale zaroven tlumilo me vykriky. Nemohla jsem ze sebe vydat ani hlasku, aniz by to ten hnusny kousek buhvi ceho nepohltil. Pres oci jsem mela uvazany dalsi kus latky. Bylo to tesne. Spadalo mi to pres oblicej, takze jsem videla jen tmu. Cernocerne nic. A muj nos zaregistroval cisi pach potu, ktery se z te latky linul. Bylo to snad nejake obleceni? Nevim a mozna radeji nechci vedet. Nemohla jsem se vubec hybat. Ruce jsem mela utazene za zady nejakym provazem, ktery se zarezaval do zapesti a ja citila, jak krev stezi pronika do konecku prstu, jak pulsuje v mych koncetinach a ja nemam absolutni sanci se z toho muciveho sevreni dostat. Na holych nohach jsem citila hrbolatou chladnou pudu, ktera mne studila, ale presto jsem se nemohla zahrat. Nemohla jsem vubec nic, protoze nohy jsem mela svazane a privazane, vubec netusim k cemu. Ale bylo to tezke, nesmirne tezke. Tak, ze jsem s tim nedokazala pohnout a tim padem jsem byla odkazana na pospas nekomu, kdo mi to vsechno udelal. Hrozne moc mne bolela hlava, to asi od padu z kola, ale vubec nevim, jak jsem se sem dostala.

Mozna, ze jsem mrtva a v pekle, napadlo mne.

Nic z toho ale nebylo peklo do te doby, nez jsem uslysela jejich hlasy. Dva odlisne muzske hlasy. Nejprve jsem nerozeznavala vubec nic z toho, co si povidaly. Mluvily tise.

Najednou ke mne ten jeden "hlas" pristoupil a stahl, nebo spis serval, mi kratasy az pod kolena. Strasne moc jsem se chtela branit, kopat. Kricet, at toho necha, ale ta bezbrannost mne srazila jeste niz a ja musela snaset, jak mi je rve dolu. Mily denicku, lituju te chvile, kdy jsem se rozhodla, ze si na sebe nebudu brat kalhotky. Lezela jsem tam ted uplne naha a ledovy vzduch olizoval kuzi meho tela a ja citila neskutecny stud a chlad. Na chvili byl klid, ale ja tusila, ze se schyluje k necemu horsimu. Mnohem horsimu!

Ne, ja nechci, nech me byt... chtela jsem kricet, ale ohavne cosi v mych ustech spolykalo vsechna ma slova.

Najednou ten chlad a "hlasy" vyrusil svistivy zvuk nejakeho prutu, nebo ja nevim ceho a silne se mi zakousl do pokozky meho tela. Svihal mne pres zadek rychleji a rychleji. Chlad najednou vystridalo pekelne horko. Zadecek jsem mela v jednom ohni a ten "hlas" neprestaval svihat a stale zvysoval razanci.

Uz dost. Prosim. Prosiiim. Pane Boze, at uz toho necha. Hrozne to pali a boli. Jsem tak bezbranna...

Nevyslysel mne ani "hlas" ani Buh. Pocitala jsem rany. U cisla 19 jsem prestala pocitat. Nechtela jsem domyslet na konecnou sumu ran, ktere se mi bolestive zakusovaly po zadecku. Rany najednou ustaly. "Hlas" se presunul k me noze a uvolnil ji ze sevreni a vytahl z nohavice sortek. Sance. Prilezitost. Chtela jsem kopat. Neznala jsem cil, ale nohou jsem do neznama kopala vsi silou. Bylo mi to fuk. Jen kopat a kopat. Klast odpor. Snazit se ubranit.

Chytil mne v pase a prisunul k sobe. Takze uz jsem nelezela, ale byla v podivnem kleku, nemaje zadnou oporu pod sebou, odkazana na jeho silu, na jeho ruce.

Ne, sakra, svihej mne dal, nech mne lezet a svihej. Pust me zpatky... nevyrceny vykrik. Nepopsatelne zoufalstvi.

Najednou jsem ho ucitila tesne za sebou. Klecel za mnou jako nejake zvire a me odhalene ohanbi se tisklo na jeho tvrdy penis, ktery byl nastesti jeste v ukrytu latky jeho kalhot. Dotkl se mne. Primo tam.

Dej tu zasranou ruku pryc... zas jen troufale a nevyslovene prani.

Dotykal se mne dal. Nebyla sance, zadna sance, jak zabranit jeho ohavnemu prstu, aby brouzdal v mem rozkroku a trit muj klitoris. Najednou ustal. Uslysela jsem sustivy zvuk, jak se jeho kalhoty sesunuly k zemi. Ucitila jsem ho na svem tele. Byl horky. Primo zhavy, velky a tvrdy. Neskutecne tvrdy a dotykal se otvoru me jeskynky, ktera v sobe jeste nikdy nemela nic objemnejsiho nez muj vlastni uzky prstik ve sprse. Slysela jsem jeho nadech a pak uz jsem vnimala jen tvrdost a horkost jeho penisu, jak pronika mou vaginkou a rozevira ji do priserneho rozmeru. Pali to. Bolest. Neskutecna a nepopsatelna bolest. Ponizeni. Strach. Beznadej. Vycet emoci, ktere, zatimco on plnil me utroby, ony plnily me myslenky. Vjel do mne az po varlata. Ani lehky vzdor me panenske blany mu nezabranil v tom, aby prestal. Jeho zrudny rozmer mne prznil rychle a rytmicky. A ja pri kazdem prirazu citila nepopsatelne paleni. Peklo a ohen.

Pane Boze, at uz je konec. Tomu strasnemu utrpeni. Prosiiiim.

Nejaka tekutina, mozna krev, zapricinila to, ze se ve mne pohyboval snaz a rychleji. Bylo to nekonecne. Nekonecna krec v mem ohanbi a jeste nekonecnejsi bolest. Byla jsem sukana zezadu. Jako nejake zvire.

Vterinovy klid. Vysunul jej ze mne a vylil se na kuzi meho zadecku. Citila jsem, jak mne kropila husta a zhava tekutina. Pres latku na mem obliceji jsem citila jeji nezamnenitelny oder. Line stekala dolu na zem po mem tele. Byl konec!

Chtela jsem se vytrhnout a utect. Nekam daleko do bezpeci, ale byla jsem zde stale. Pustil mne na chvili na zem a ja vychutnavala jeji chlad, ktery mi pred tim tolik vadil. Jenze nez jsem se nadala, byl tu zas a opet me chytl stejnym zpusobem jako prve. Opet jsem klecela na vsech ctyrech a me obnazene a bolave ohanbi bylo opet zcela vydano na jeho pospas.Melo se to opakovat znovu.

Ne, probuh, uz ne. Uz to nevydrzim.

To me mozna jeste ten druhy "hlas" chce sukat. Ale nikdo se na mne uz nastesti nelepil, tak jako prve.

Tak, co to ma znamenat?

Neco studeneho mi prilozil ke konecniku.

Ne, to ne... !!! Chtela jsem se rozkriknout ze vsech sil.

Jenze Buh opet nevyslysel mou prosbu a ten studeny predmet mi "hlas" zacal tlacit do prdelky. Vsi silou. Rozevrel ji jen lehce, presto tam trochu vjel. Bolest jeste ostrejsi nez prve. Jako kdyby mi tam vrazil nuz, presne tak to bolelo a palilo. Na chvili prestal. Vzepjala jsem se a chtela se branit. Jenze to neslo. A pak... Muj sverac byl pokoren a telo poznalo nejhorsi bolest sveho zivota. Urcite mam prdelku roztrzenou. Priserna bolest. Jeste horsi, nez v tech nejstrasnejsich predstavach. Malem jsem omdlela. Bylo to velke, tvrde, chladne a slizke. A ja to mela v zadecku. Mela jsem pocit, ze mi to trha prdelku na tisic kousku. Chtela jsem to dostat ven, vytlacit to zpatky, vykakat se. Ale bylo to tak hluboko, ze na to muj tlak nestacil. Skucela jsem bolesti. Prestal. Nehybal se. At to bylo cokoliv, bylo to ve mne a nedelalo to vubec nic. Zatim. Najednou zo zacal ze mne nekdo tahat ven. Opet ukrutuna bolest, ktera opet ozila jakymkoliv pohybem ve mne. Neslo to.

"Koukej tlacit, ty kravo, nebo uvidis, jak ti pomuzu", zaseptal mi hlas do ucha.

Tlacila jsem jak pominuta, hlavne aby to uz bylo pryc. Najednou to vyjelo, vyklouzlo a ja citila nepopsatelnou ulevu.

Jenze netrvalo to ani minutu snad a uz se mi do zadecku tlacilo neco jineho. O poznani tenciho, ale stejne tvrdeho.

O, Boze, uz zase. Ja uz nechci. Uz budu hodna. Slibuju...

Vjelo to pomerne hluboko. Hloubeji nez to pred tim, ale bolest uz nebyla takova. Najednou se to zastavilo. Uleva.

Ne! Co to je? Co mi to tam strika? Jezismarja, at to prestane. Chce se mi kakat. Strasne kakat.

Strevy mi projela krec, jako kdyz jsem mela nekdy prujem a ja citila, jak mi do zadecku proudi studena voda. A potom zase.

Maminko, pomoc! Ja to nevydrzim. Musim se rychle vykakat. Au....

Najednou mi "hlas" odvazal i druhou nohu a nechal mne volne. Musela jsem si rychle pridrepnout na bobek a honem to ze sebe dostat ven. Tak moc se mi chtelo na velkou. Neslo to udrzet uz ani vterinu. Jenze jsem ztratila rovnovahu a spadla primo na zada.

Ne, to ne. Ja uz opravdu hrozne musim kakat...!

Pristoupil ke mne a chytil mi nohy a vytahl je vzhuru. Neslo to jinak. Musela jsem kakat v leze s nohami nahore. Byla to uleva. Neskutecna uleva. Trvalo celou vecnost, nez jsem to vse ze sebe dostala ven. Hrozny pocit. Takove ponizeni.

Kdyz jsem ze sebe dostala uplne vse, odvalil mne "hlas" stranou celem k zemi.

"Ty kravo, jestli se hnes, tak si me neprej. Ted ti pekne vytahnu roubik a stahnu mikinu a beda, jestli se opovazis se jedinkrat otocit nez budu pryc. Tak ti garantuju, ze ti tu prdel osukam jeste petkrat, ze do smrti budes potrebovat pliny", zaseptal mi znovu hlas do ucha.

Pak jsem slysela kroky, jak odesly. Tolik jsem se bala, ze jsem poslechla kazde jeho slovo.

Mily denicku, nikdy jsem v zivote nepoznala nic horsiho. Nevim, jak se s tim vyrovnam, jak s tim dovedu zit...

UPOZORNUJI, ZE TEXT, ANI ZADNA JEHO CAST SE NEZAKLADA NA PRAVDE, NEPOPISUJE ZADNOU KONKRETNI SITUACI A ZE JMENA VSECH JSOU VYMYSLENA. DALE UPOZORNUJI, ZE NESLOUZI V ZADEM PRIPADE JAKO NAVOD. JA OSOBNE SE NEZTOTOZNUJI S ZADNOU FORMOU NASILI NA DRUHYCH OSOBACH.