Pořád měla klíč.On její taky.
Když se jí vrátila smskou hvězdička byla nervosní, váhala, byla překvapená a ..lehounce snad vzrušená.
Stoupala ztichlým domem pomalu nahoru. Když si otevřela vchodové dveře stiskla vypínač a teď se jí zdála chodba až nepatřičně osvětlena.Uvnitř domu bylo příjemně chladno. Našlapovala ve svých nových černých sandálech po kamenných schodech, jen v tričku a krátké sukni, kalhotky neměla. Pomalu se dostala ke dveřím do druhého patra. Poslouchala, všude ticho, ještě zaváhala. Zdálo se, že je dům opuštěný. Na dvorku mňoukala kočka, kterou vyrušila.
Věděla, že dál má jít potmě a tak když za sebou zavírala dveře nerozsvítíla.
V bytě si chvilku zvykala na tmu odháněnou jen proužky světla prostupujícími žaluziemi.
Prošla chodbičkou a otevřenými dveřmi do ložnice.
Neměla mluvit, mlčela.
Tušila jej, ale jista si byla až když se pohnul a odhrnul přikrývku z nahého těla.
Svlékla se, jen sukně zůstala na bocích.
Ulehla tiše podél něj, nohou se dotkla jeho paže a rukou mu pomalinku a zlehka přejela po lýtku.
Ležel na zádech, ona se k němu postupně tiskla ležíc na boku a rukou a jazykem zkoumala a laskala kdysi znané..
..chodidla, kotníky, kolena..dýchal zhluboka, snažil se zpomalit, prožít.
Dotkl se jejích nohou a zvolna se též stáčel na bok, ústa u chodidel, rty na kůži, prsty v křivkách lýtek,stehen.
Oba znenáhla pokrčená kolena zvedají, lehce se stáčí a hlavy míří do středů, do slabin.
Používají prsty, rty a jazyky, a nic nezůstane nedotčeno, vše vlhne, budí se, vzrušuje.
Teď už nepanuje ticho zvuků, ale trvá ticho slov.
On se noří do jejích úst, roste a vlaží její rty, v nichž dusí slastné vzdechy. Sám vniká jazykem do jejích záhybů a vibruje rychleji a zas pomalu a žádný se nebrání příliš dlouho a chutná výrony probuzených vášní.
Chce ho cítit v sobě je netrpělivá a zas se trochu zdráhá.
Podvolí se ne úplně snadno a sama si váže připravený šátek pevně přes oči. Ví co po ní chce a není si jistá jestli je to dobře podlehnout. Vzpomene jak dávno prohodila, ..až spolu nebudem, stejně se můžem sejít, jen tak,.. jako ted´.. je to jiné než si představovala, než chtěla ?
Avšak ví jak ho to vzruší, kolik věcí dělala s vědomím, že důsledky nemusí být příjemné..
Začíná šeptem vyprávět...a rukou přejíždí po bříšku,..vypráví a prsty se hledá a znovu vzrušuje, projíždí, hladí a pomalu roztančí rytmicky pánev a prstíky vibruje na špičce a zas přitláčí..
a on poslouchá,sleduje ji a přidává se v dotecích..jak tenkrát..
...ocení každý její vzdech za kterým ucítí upřímnost přiznané vzpomínky a ví, že se snaží pro něj, aby zas on mohl podnítit svým vzrušením vzrušení její a spolu tak rozpalují v těle sílu a žár, který jejich vědomí žene vzhůru.
V paměti má ještě příběh tak prostě sdělený, v liché důvěře, že bude jen vyčištěním s pokračováním a ne pokračováním v rozcházení,..
tenkrát šeptala o tom,jak..
...viděla toho muže poprvé a byla si jistá, že se jen pobaví, tak se bavila, a nečekala, že zas může zajít tak daleko.., ale když tam stáli a ta pusa na rozloučenou se protáhla, cítila jak je tvrdý a tlačí ji v podbřišku..měla v sobě pár piv a oheň se vznítil, když cítila jak toho dosud neznámého vzrušuje její blízkost.Nádraží v centru města v zimním čase neskýtá moc vlídných zákoutí, avšak jim už na tom nesejde, stranou ke garážím a.. a ruce teplají zrychleným dechem hnané po těle, pod bundou,.. stále ještě nevěří, že to půjde a překvapeni snadností a hnáni chtíčem..jen se otáčí a předklání, stahuje džíny, kalhotky a slyší jak s cinkotem povoluje pásek, rozepíná zip a jen tuší, že už je venku.. mírně jí roztahuje nohy od sebe , párkrát jím pěkně ztvrdlým projede mezi pysky a snadno do ní vniká. a ..a nechápe co se to s ní děje, tak vzrušená ještě nebyla,..ztuhlá ulice, nebezpečí prozrazení a velikost jeho.. jeho velikost zmrazí její slabiny v křeči a zároveň rozhycuje vnitřnosti, vystřeluje ji někam mimo a jakoby z výšky vnímá jak teče, jak skrápí svá stehna.. a on nepřestává a vyplňuje ji a zas opouští a přiráží a zas a ven.. je kusem masa v jeho moci a nechce aby přestal a záškuby jejích křečí následují i jeho a než je schopna aspoň naznačit, aby z ní unikl už do ní stříká a ona ví, že si to nechtěla přiznat, avšak teď v extázi úpí blaženosti naplněna... na ulici, výstřiky neznámého semene..to byl její dávno přiznaný úlet.. však dnes bude vyprávět jiné.. a čím více přizná , tím více ho potěší, kostrbatě se vkrádá do vzpomínek a jejich rozmazané kontury přibarvuje životem žhnoucího vzrušení.. a on bude poslouchat.. těší se na ty příběhy, a čeká až k němu dorazí ta zpráva, ta výzva, ta hvězdička v telefonu, ten příslib a otazník.. a on bude mít sílu ji přijmout a potvrdit a vyslat hvězdu svoji ve znamení,že ji čeká..kdykoliv či nikdy