A tak to šlo s Vládí dál, někdy to bylo docela hezké, ale to bylo moc málokdy. Vlastně celé ty dva roky, od té doby, co jsme se poznali až do mého odchodu na vojnu jsem se snažil jí trošku víc zvyknout na sex, ale celá moje snaha přinesla jen málo ovoce. A já toužil po děvčeti, po sexu, po pořádném sexu a ne jen po takovémhle ´šmrdlání´. Narukoval jsem nejprve do Bohosudova na severu Čech, kousek od Teplic, k útvaru zvaném PTP, tedy t. zv. Černí baroni.

A tam jsem se seznámil v Teplicích u stánku s opékanými špekáčky zase s nějakou Růženou, té bylo myslím 18 let, už ani nevím, jak se jmenovala dál. Byla odněkud z Hrobů u Teplic a prodávala v Teplicích v obuvi. Byli jsme potom spolu párkrát v Teplicích tancovat v Divadelní kavárně, večer jsem jí doprovázíval domů a při té příležitosti jsem se osmělil a dal jí pusu. Nechala si to klidně líbit, dokonce se nebránila, když jsem jí začal přes šaty hladit po kozičkách. Měla celkem velká prsa a nechala si ba i rozepnout podprsenku. No jistě to nezůstalo u mě bez odezvy a ona se opřela o strom a chtěla jen abych se na ní přitlačil, aby mě cítila, ale sáhnout na kundu mi nedovolila. To se vehementně bránila. Na mě také ani nesáhla. Jen se nechala líbat a hladit po holých kozičkách. To byla pro mě muka, skoro to samé jsem měl doma a teď i tady? Když jsem se vracel do kasáren, vždy jsem někde zapadl stranou a ocas jsem si vyhonil, abych vystříkl a ulevil si.

A jednou, zase takhle večer jsme byli v parku, nikde nikdo a já s ní seděl v trávě na mé vojenské bundě. Potom jsme se položili a já jí zase začal hladit po kozičkách, cítil jsem jak pomalu roztávala a tak jsem se opovážil na víc. Měla na sobě texasky a já jí rozepl ten velký knoflík v prostředku a trošku stáhl zip, abych mohl rukou vjet na kundičku. To všechno si nechala líbit, ale když jsem jí zajel rukou do kalhot, tak se posadila a vší silou mi ruku vytáhla ven. Já byl opravdu udivený a nedal jsem pokoj, dokud mi neřekla proč na ní nesmím sahnout. A to co mi řekla, to mi vyrazilo dech. Prý má kluka, který je také na vojně a ona mu nechce být nevěrná! A to mě dožralo, důrazně, ale slušnou formou jsem jí řekl, ať se stydí, že si takhle se mnou pohrává několik týdnů, to že mě měla říci rovnou a bylo by to. Otočil jsem se, vzal jsem si bundu, nechal jsem jí v tom parku sedět a šel jsem pryč. Od té doby jsem jí už neviděl. Psala mi asi dvakrát na mojí vojenskou adresu, ale já jí neodpověděl, omlouvala se, snažila se mi namluvit, že mě má ráda, že to s tím druhým skončila, ale já jí už nevěřil a nehledě k tomu, že jsem byl převelen k Sušici a odtud jsem se do Teplic už nemohl dostat.

Potom jsem skoro celý rok, až do konce vojny, sloužil v Karlových Varech a tam jsem poznal o 3 roky mladší děvče, Pavlínu, ale já jí potom říkal jen Pavlíku. Jí bylo 16 a pár měsíců, tak říkajíc úplné „telátko“, co se sexu týkalo. Ale s ní mi nastalo jedno z mých nejkrásnějších období v erotice. Poznal jsem jí při tancování v Národním domě ORFEUM, kde byla s kamarádkama. Byl to nějaký odpolední taneční čaj v neděli a bylo to pořádáno nějakou taneční školou, takže se tančilo nejen moderně, ale i standartní tance. Z těch mladší kluků si na pomalý valčík, tango nebo slowfox skoro žádný netroufal jít tancovat a mě se Pavlína líbila, tak jsem si pro ní šel. No a při tancování, myslím slowfoxu, mě pořád šlapala po špičkách. Už jenom proto, že se stále ode mě odtahovala a nemohla cítit, jaký krok a kam chci dělat. Já na nic nečekal, děvče jsem popadl pevněji a přitiskl si jí spodkem těla k sobě a řekl jsem jí hned proč. Žába zčervenala, cítil jsem, že jakoby ztuhla, když ucítila má stehna na jejích. Ale vydržela a já začal kout železo, dokud bylo žhavé. Za chvilku to tancování šlo o sto procent lépe a při dalším kousku se už děvenka sama ke mě přitiskla. Když nastala přestávka, odvedl jsem jí ke stolu, poděkoval za tanec a děvče sklopilo oči a zašeptala:

"Přijdeš si pro mě zas?"

"Jestli chceš, proč ne, vždyť nám to teď docela dobře jde, ne? A vůbec, nechceš limču nebo něco napít?" a když přitakala, šli jsme si dát limču k pultíku. Seděli jsme vedle sebe a ani jeden z nás nepromluvil. Znáte ten pocit, když cítíte, že vás něco magicky přitahuje k té druhé osobě, kdy doslova slyšíte to praskání elektrických jisker, které mezi vámi přeskakují, tak takové to bylo mezi ní a mnou. Měl jsem pocit, že my dva jsme pro sebe určení a tento pocit mě absolutně nezklamal. Její kamarádky šly na WC a volaly jí k sobě, Pavlína se omluvila a šla za nimi. Hudba už začala hrát a Pavlína stále nikde. Už jsem si myslel, že mě asi proklouzla a utekla, když se zase objevila přede mnou. Oči červené, šminku trochu rozmazanou a na mojí otázku, co se jí stalo, jen němě zavrtěla hlavou, to že prý mi nemůže řici. Později jsem se to stejně dozvěděl. Ony ty její kámošky na ní žárlily a na záchodě jí daly na vybranou, buď bude chodit s nimi, nebo s ní nechtějí mít nic společného. Ať prý si jde za mnou. A ona se musela v té krátké chvíli rozhodnout a tím, že se ke mě vrátila, tím jim dala najevo, kdo je jí přednější. Viděl jsem její kámošky odcházet, ani jedna se po ní neohlédla. Viděl jsem že má ještě slzičku v oku, vyndal jsem kapesník a jemně jsem jí tu slzičku setřel. Vzal jsem jí za bradu, zvedl jí hlavu a dlouze jsem se jí zadíval do očí. Chvilku můj pohled vydržela, ale potom sklopila oči a zašeptala, že už musí jít. Přemluvil jsem jí ještě k tancování a po pár kouscích jsem jí doprovodil domů. A při té cestě jsem se dozvěděl, že ještě nikdy žádného kluka neměla, jak se jmenuje, jak je stará no prostě rozcházeli jsme se už jako dobří přátelé. Domluvili jsme se ještě, kdy se zase sejdeme, jak to bylo u mě možné se uvolnit, ona pracovala jako prodavačka v oděvech na kolonádě a já byl kousek odtud ve vojenském lázeňáku, který jsme tenkrát přestavovali a restaurovali.

Měli jsme domluveno za dva dny, že na ní počkám před obchodem, až bude mít konec, to bylo kolem 18.30 a když vyšla, už s úsměvem mě podala ruku, já si jí zavěsil pod paží a šli jsme. Bylo to v květnu, bylo nádherné počasí, teplo na tu dobu až nezvyklé a já jí vidím před sebou, jakoby to bylo včera. Měla na sobě bílou propínací blůzku a hnědou sukni. Neměla veliké kozičky, tak asi velikost 2, ale cítil jsem na paži, jak jsou tuhé a hlavně to, že měla pod blůzkou podprsenku. V duchu jsem si říkal, holka, na co ty nosíš podprsenku, to ti brzo zatrhnu. Šli jsme po tak zvané staré ´Panorámce´ nahoru nad Vary a za chvilku jsme uhnuli do lesa. Šli jsme ještě kousek, než jsme se dostali do míst, která mě připadala nejvhodnější k tomu, abychom mohli být nerušeně spolu. Sundal jsem si vojenský bluzón, rozprostřel jej na zemi a posadili jsme se vedle sebe. Cítil jsem, jak se chvěje, když jsem jí obejmul okolo ramen a natočil si její obličej ke mě. Držela oči sklopené, celá se zase červenala a když jsem jí dal první pusu, držela rty pevně k sobě sevřené. Trvalo to, než se mi podařilo jí vsunout do pusy jazyk, než se jí rty rozevřely, ale ona se mi hned odtáhla:

„Jindro, víš.... já... já ještě žádného kluka nepolíbila, já to neumím, viď?“

„Jdi ty, to nevadí, já tě to naučím, ale v prvé řadě se nesmíš bát a hlavně se ani stydět. Vždyť milovat se je normální a to nejhezčí na světě, to poznáš sama.“

„Ale když já se bojím!“

„Prosím tě a čeho se bojíš?“

„Abych.... abych nepřišla do jiného stavu!“

„No takhle tedy určitě do jiného stavu nepřijdeš. Víš co, Pavlínko? Dělej všechno to, co budu dělat já tobě a neboj se, já ti neublížím a slibuji ti, že dokud sama nebudeš chtít, tak si nic k tobě nedovolím, věříš mi?“ a Pavla jen němě přikývla hlavou, i když jsem měl dojem, že tomu moc nevěřila. Ale já jsem zásadový a čestný člověk a vždy dodržím to, co slíbím. Takže se opravdu neměla čeho bát.

Opět jsem jí objal, položil jsem jí na záda a začal líbat. Pomalu si zvykala na jazykovou pusu, sama začala také olizovat můj jazyk a za chvíli jsme si již jazyky objížděli vnitřky našich úst, přisávali se k sobě a moje ruka začala cestování po jejím těle. Pomalu jsem jí sunul okolo jejího ramene na žebra, po nich až na bok dolů a zase pomalu nahoru, pod její paži, až jsem přejel dlaní přes její kozičku. Cukla sebou, jako kdybych jí spálil, ale já jí držel pevně a neustále líbajíc jsem jí maličko kozičku stiskl. Slyšel jsem jí tiše zavrnět, jako kotě, a já nelenil a začal jí dlaní kroužit po špičce prsu. Muselo jí to šíleně dráždit, protože jsem pocítil, jak se jí bezděčně semkly stehna k sobě. A to už jsem měl na jejím stehně ruku a jel po punčochách vzhůru. Pavlínka se mi vymkla a chytila mě za ruku:

„Ne, to ne, prosím tě ne, já se bojím....“

„Klid dušinko, nic se ti nestane, to patří k tomu, copak jsi to nikdy neviděla v kině, když se dva líbají, že se takhle mazlí?“

„Ano, ano, ale když.... když... já se stydím!“

„To je právě to, to se nesmíš stydět. Počkej, uděláme to tedy jinak. Viděla jsi už někdy nahého kluka?“ ptal jsem se jí šeptem. Pavlínka se sklopenou hlavou, celá červená v obličeji zavrtěla hlavou, jako že ne.

„Tak se podívej....“ a já si rozepl poklopec a vyndal jsem už můj postavený ocas ven:

„Vidíš? já se před tebou nestydím, protože tě mám rád a líbiš se mi, vezmi si ho hezky do ruky a já ti vysvětlím všechno co budeš chtít vědět.“

Nesměle uchopila Pavla můj ocásek do ruky, posadila se, aby si ho mohla lépe a zblízka prohlédnout a já jí v leže začal poučovat, jednak jak s ním má zacházet, jak ho má dráždit a jednak k čemu vlastně slouží, no prostě jsem jí dával školu, jako mě jí dávala Marie. A to už jsem Pavlínku za chvilku zase stahl k sobě a bez nějakých velkých cavyků jsem jí hmatl pod sukni až do rozkroku. Než jsem ruku vyndal, zakroužil jsem jí párkrát dlaní přes punčochy na stehnech a na kalhotkách na jejím pahorku a když jsem ruku vytáhl, začal jsem jí rozepínat blůzku. Pavlínka se ke mě silněji přitiskla, držela se mé ruky, která jí ty knoflíčky rozepínala a při každém rozepnutém knoflíčku sebou cukla. Když byla blůzka rozepnutá, nezdržoval jsem se rozepínámí podprsenky, jednoduše jsem jí mezi jejíma kozičkama uchopil a přetáhl jí přes ně až pod bradu. Mým očím se zjevil pohled, na který nezapomenu. Jak jsem již říkal, neměla velké kozičky, akorát se vešly tak do mé dlaně, ale zato měla kozičky tvrdé a její dvorečky vypadaly, jako kdyby jí na špičkách koziček seděly ještě jedny malé kozičky. A teprve z nich vyčuhovaly dlouhé bradavky. S posvátnou úctou jsem jí začal ty jemné a hebké kozičky hladit, začal jí je líbat a lízat, měl jsem dojem, kdybych si v ten moment sáhl na ocásek, tak jsem vystříkl.

Pavlínka vzdychala, sténala, nevěděla co s rukama, až jí napadlo, že by mě mohla hladit hlavu a to už jsem věděl, že mám vyhráno. Bez ostychu jsem jí zvrchu po břiše zajel pod sukni, pod kalhotky až na její jemně chlupatou kundičku a když jsem jí prsty zajel do štěrbinky, měl jsem dojem, že jsem sáhl do smetany. Ta byla uvnitř tak mokrá, jak jsem to ještě před tím nezažil. Vymkl jsem se jejímu objetí, posadil se na paty a jednoduše jsem jí přes punčochy kalhotky stáhl až pod kolena. Všiml jsem si při tom, že rozkrok jejích slipů byl tak promáčený, jako kdyby se počůrala. Ta žába musela být tak vydrážděná, že jsem se divil, že jí to ještě nebolelo. Teď to byl ten pravý pohled. Sukni měla vyhrnutou na břiše, holé podbříško, tmavou kundičku, holou část stehen až k podvazkům, rozhalenou blůzku, podprsenku pod bradou, kalhotky u kolen a na hrudi jí vyvstávaly ty přenádherné tuhé kozičky.

Položil jsem se zase vedle ní:

„Bože jak ty jsi krásná, jako obrázek. Vidíš, to se nesmíš stydět, nemáš se za co stydět, ale Pavlínko, neboj se, já ti opravdu nic neudělám, víš co tím myslím?!?“ a když přikývla, pokračoval jsem:

„Ale teď jsme oba dva hrozně vzrušení, tomu se dá jedině odpomoci, když to budeme oba dva mít!“

„Co budeme mít?“ ptala se naivně. Oh bože, já musel tedy začít vykládat o orgasmu, o erogenních zónách a o honění ocásku a kundičky, což prý ona sama ještě nikdy nedělala a při tom jsem se udělal já sám, vystříkl jsem do kapesníku a Pavlínka se zvědavě a ze zájmem dívala, co a jak dělám. Chtěl jsem nejprve udělat jí, ale bylo to nad mé síly, já to už prostě nemohl vydržet, už mě pálilo celé podbříško a tak jsem upustil od své zásady, že musí mít nejprve děvče orgasmus, já až později. Ale hned jsem jí to vynahradil, začal jsem hru prstů na její kundičce a při tom jsem udělal další objev. Pavlínka měla strašně dlouhého poštěváčka! A ten byl tak tuhý a velký, že jí vyčníval kousek nad malé pysky, celý zakryt jejími jemnými chloupky. Jakou já měl chuť si ho vzít do pusy, ale nechtěl jsem jí už ten večer zatěžovat ještě učením o lízání a kouření, proto jsem ho jen prsty vydráždil až to s ní začalo házet a začala sténat a po chvilce, když sebou začala také nekontrolovatelně cukat a kňourat, věděl jsem, že asi dostala první orgasmus v životě.

Už bylo pomalu tma, museli jsme jít, aby nepřišla pozdě domů, měli jsme to ještě kus pěšky a tak jsme se museli obléci a upravit, než jsme se vydali na cestu k jejímu domovu. Pavlínka se mě sama už chytla, tiskla se ke mě a celou cestu štěbetala, vyptávala se, styděla se, ale zase byla zvědavá a když jsem se s ní loučil, po dlouhém, dlouhém polibku mě pošeptala do ucha:

„Jindro, to bylo dneska moc hezký....“ a byla pryč. Já šel do lázeňáku kde jsme bydleli, jako ve snu. Jako kdybych se vznášel a já si sliboval, že jí jednou dostanu na ocásek, ta mě musí o to sama prosit, jak jí rozdělám! A už jsem se těšil na další setkání s "mým Pavlíkem" !!