Tak jsem tady s povídáním o mé třetí ženě a tou není nikdo jiný, než moje vlastní žena - Vládí. Teď se konečně dozvíte co a jak bylo a je mezi námi.

Poznal jsem Vládí, když jí bylo 15 a 7 měsíců, mě bylo 17 a 4 měsíce. Začali jsme spolu chodit v prosinci 1958. Nejprve zcela nevinně, kino, divadlo, jít si zatancovat a první pusu jsem jí dal až na Štěpána, 3 neděle potom, co jsme se poznali. Ale opravdu jen takovou nevinnou, letmou pusu, když jsme se loučili u ní před barákem.

První, takové nesmělé sexuální pokusy se mezi námi odehráli až někdy v březnu. To víte, já byl už od mých dvou předcházejících žen "namlsán" a já měl na Vládí strašnou chuť, když jsme spolu tancovali, díval jsem se jí do výstřihu, kde se rýsovaly její pěkné kozičky a já si představoval, jaké to bude, až je budu mít nahé a budu jí je líbat a lízat. Ale stále mě tak nějak bránilo jednak její mládí a jednak její nezkušenost. Ona neměla absolutně pojem o sexu. Snad jen tak mlhavě, jak jsem se později dozvěděl.

Začalo to v jednom pražském parku, kousek od místa, kde bydleli na Vinohradech. Možná ten název parku znáte, jemnuje se "Grébovka". Tam byla t.zv. Neptunova jeskyně, dříve tam byla restaurace, uprostřed kašna, ale od komunistů to bylo zanedbané a zpustlé. A tam jsme jednou po odpoledním kině zabloudili. To už bylo přítmí, to víte, v březnu. Začali jsme se ve stoje líbat a to jsem zabloudil rukou do jejího kabátu a začal jsem jí hladit přes šaty po kozičkách. Měla dost velké kozičky, zatím tedy větší jak Marie i jako Růžena, asi tak trojky. Cukala se, samozřejmě, ale já nedal a když jsem si rozepl můj kabát, rozepl jsem i její a teď jsem se k ní přitiskl natolik, že musela přes šaty cítit můj postavený ocas. Snažila se mi trochu odtáhnout, ale já jí držel pevně a začal jsem se trošku o ní otírat ze strany na stranu, ale na víc jsem si zatím netroufl. Došli jsme potom k ní před dům a ona celou dobu sklopenou hlavu, vůbec se na mě nepodívala, poslední pusu jsem dostal jen tak letmou a byla pryč. Se mnou to bylo horší, já musel jít domů, z Vinohrad do Michle, sice to nebylo daleko, mé myšlenky se točily kolem ní a než jsem došel domů, tak jsem opět cítil tu nepříjemnou bolest ve slabinách i ve varlatech a moje první bylo, když jsem došel domů, tak se zamknout na záchodě a honem vystříknout, pak už to bylo snesitelnejší, jen takové pálení ve vejcích. Ale kdybych musel ještě nějakou dobu čekat, tak by to bylo příšerné, zrovna tak, jak tenkrát poprvé u Marie. A kdo to nezažil, ten nemá pojma, jak to dovede bolet!

Sešli jsme se s Vládí za pár dnů a to už jsem byl odhodlán, že zkusím víc. Byli jsme odpoledne na procházce po vnitřní Praze a když jsme šli Francouskou nahoru, zase jsem s ní šel do Grébovky a do míst, kde jsme byli posledně. A než jsem se k ní přitiskl, měl jsem už kabát rozepnutý a její rozepnout bylo dílem okamžiku. A to už jsem jí bez ostychu jezdil po kozičkách a opět se k ní tiskl. A jakmile jsem cítil, že se mi ocas postavil, nelenil jsem, rozepl si poklopec, vytáhl ho ven a položil jsem jí na něj ruku. Vládi vykřikla a ucukla, jako kdyby se spálila. Trvalo to, než jsem jí přemluvil, aby si ho vzala do ruky. Tenkrát ještě punčocháče neexistovaly a tak když jsem jí jel rukou po stehně vzhůru, jakmile jsem se jí dotkl nahého stehna, dala se do pláče a já raději všech aktivit zanechal. Nechtěl jsem jí ranit nebo se jí nějak dotknout, dělat něco, co se jí nelíbí a tak jsem raději začal nejprve o všem hovořit, o lásce a sexu mezi ženou a mužem, o našem pohlavním cítění, o našich orgánech, Vládí sice naslouchala, ale nebyl na ní vidět nějaký velký zájem, spíš jen stud, že hovořím o "takových" věcech. Takže zase mě zbývalo doma jen vlastní ukojení. Ale mě se Vládí líbila, říkal jsem si, že během času se to zlepší.

Na další naší schůzce se mě s pláčem svěřila, že možná nebude moci mít děti, že má jen jeden vaječník, že byla v 11ti letech na operaci, nejprve mysleli, že to je slepé střevo a když jí v nemocnici otevřeli, zjistili, že měla obrovský nádor na vaječníku a museli jí ho vzít. Já byl zprvu jak opařený, já neměl o tomhle moc znalostí a tak první co bylo, když jsem přišel domů, tak jsem si promluvil s mamkou, ale ta mě uklidnila, že to není na závadu, že i s jedním vaječníkem klidně děti mít může, mám prý se zeptat, jestli má pravidelně měsíčky, což měla, ale vždy spojené s bolestmi břicha, že musela kolikrát doma zůstat a nemohla jít ani do školy. Naši jí měli moc rádi, v těch 3, či 4 týdnech, co jsme spolu chodili, tak byla jednou moje maminka také na našem plese, kde jí poznala a zamilovala si jí. Ona je opravdu takový dobrák a hlavně je moc milá, já se nestkal s nikým, kdo by Vládí neměl rád. Ale co mě to bylo platné, já chtěl děvče nejen s ní chodit, ale také se s ní milovat a to tedy mezi námi postupovalo strašně pomaloučku. Poprvé jsem jí sáhl na kundičku snad asi až po dvou měsících a za další měsíc jsem se jí kundičky dotkl ocáskem a to mě potom říkala, že nemohla večer spát, že stále přemýšlela o tom, že asi tím dotykem otěhotněla. No bylo to tak říkajíc "telátko" v dobrém slova smyslu. Ale přeci jen postupem času si na moje dotyky zvykala a už se jim tolik nebránila, ale musel jsem jí slíbit, že zůstane pannou, že to tatínkovi slíbila. Ona vůbec byla strašně na otce fixovaná, jednak byla jeho jedináček a protože byla blond, tak byla jeho "zlatuška". Její nevlastní bratr byl ze strany její maminky, ta ho měla v 19ti letech a byl mezi ním a Vládí rozdíl také devíti let, jako u mého bratra. Já se zatím hlavně sám ukájel doma a když už to trvalo pár měsíců, tak jsem jí vysvětlil, jaké to je u mě, jak já tím trpím, že to takhle dál nejde a když Vládí začínala pociťovat, že by mě mohla ztratit, tak už se mi tolik nebránila a já využíval každého okamžiku, když jsme byli někde sami, abych jí pomaloučku zasvětil do tajů milování. První takové trošku lepší vzrušení bylo v kině. Už ani nevím, co dávali za film, ale to ještě existovaly u nás v Praze v kině lóže. Ty byly úplně vzadu, vlastně v poslední řadě, oddělené přepážkami, kam nebylo vidět a takovou jednu lóži jsem zakoupil pro nás.

Když jsme přišli do kina, než jsme se usadili, už jsem si na ní párkrát nenápadně sáhl a jakmile se po týdeníku v sále zhaslo, sklouzl jsem ze židle na kolena a už jsem jí vyhrnul sukénku až do pasu. Uchopil jí kalhotky a musela se nadzvednout a šup, už byly dole. Poprvé jsem jí začal líbat na holé bříško. Vládí mě držela hlavu a nechtěla mě pustit níž. Já mezi tím obouma rukama držel její kozičky a hladil jí je. Nechci to protahovat, trvalo to skoro ten celý film, než jsem jí kundičku mohl políbit a když jsem se jí konečně dostal jazykem mezi stydké pysky, udivilo mi, že vůbec neměla kundičku vlhkou tak, jako jsem to znal z dřívějška. Už před tím, když jsem jí na ní sáhl, tak byla dost suchá, ale já se domníval, že asi není řádně vzrušená, ale teď? Po tom, co jsem jí lízal a líbal? To mě bylo divné, ptal jsem se jí potom, zda jí to vzrušovalo, říkala, že ano, ale cítit a vidět to moc nebylo.

Říkal jsem si, je to něco nového pro ní, musí tomu nejprve přijít na chuť. Se mnou si také moc nehrála a když jsme byli podruhé takhle v kině, vlastně jsem jí donutil, aby mě taky líbala a lízala ocásek. Do pusy si ho nevzala, to trvalo ještě pár měsíců. To mě stále tvrdila, že to není hygienické a já nevím co ještě. Já ale pomalu ztrácel chuť s ní dál chodit, to už trvalo skoro rok, než jsem jí měl poprvé před sebou nahou. To byli moje rodiče tenkrát na tři dny mimo Prahu a já si jí vzal jedno odpoledne domů. A toho přemlouvání, než jsem jí svlékl, no hrůza. A jedině díky našim, kteří mě stále přesvědčovali, abych s ní dál chodil a byl rád, že jsem jí našel, tak jsem jí neposlal k vodě. Dříve jsem toho litoval, ovšem zvykl jsem si a dnes už mi to nevadí, že nemáme děti. Já si přál nejméně páreček a místo toho mám houbeles. A já se stále utěšoval, že má sice zábrany, ale že to přejde, že to bude lepší, že si zvykne na milovaní, nikdy jsem si ze začátku nebyl jist, zda-li měla orgasmus nebo ne, když jsem jí ptal, tak prý ano, ale já to moc u ní necítil. A ta suchost, ta se neztratila a když jsem nechtěl, aby mě to dřelo, musel jsem používat buď nějakou vazelínu, nebo alespoň hodně slin.

On to byl vždycky problém být spolu někde sami. Můj otec byl už v invalidním důchodu, to znamená, že byl vlastně skoro neustále doma, u Vládí byla doma babička, která už sama ven nechodila a tak nám zbývalo většinou jen to kino v zimě, nebo park v létě. Občas jsem byli v bytě mého kamaráda, který nám byt tak na dvě hodiny půjčil. To už byla Vládí zvyklá být se mnou a přede mnou nahá, ale co se milování týkalo, mě strašně odrazovalo to, že jsem na ní, na jejím obličeji pokaždé pozoroval takový výraz, jakoby moc soustředěný, aby to bylo tak, jak to já chci, ale ne, že by to chtěla ona a že se jí to líbí. Kolikrát jsem se jí na to ptal a vždy byla odpověď stejná, že ano, že se jí to líbí také, ale já to moc nepozoroval, iniciativu nikdy sama žádnou nepřevzala, nikdy neřekla: „Jindro, já Tě chci!“. A když jsem narukoval na vojnu, její rodiče jí samotnou za mnou nepustili, až se jednou moje maminka slitovala a nabídla jí, že pojede s ní za mnou do Janovic n. Úhlavou, kde jsem tenkrát sloužil To bylo u Klatov na Šumavě. Tam nás nechala celé odpoledne samotné, tak jsme si trošku užili. Ovšem zase tak, jako vždy. V té době jsem žádné jiné děvče neměl, byl jsem jí skutečně od té doby, co jsem jí poznal věrný, to byly vlastně 3 roky, do té doby. A když jsem byl potom koncem léta na dovolené v Praze, tak ona byla právě u toho bratra s babičkou na dovolené. Já nelenil a rozjel se za ní. Vzal jsem si pokoj v hotelu, ovšem tenkrát v té době nebylo možné si vzít děvče na pokoj a tak nám zase pár dnů nezbývalo nic jiného, než být spolu v lese nebo v zámeckém parku. A tam se stalo, že Vládí ztratila panenství. Ovšem zase to bylo takové nějaké neslané, nemastné. To už v té době jsem se jí snažil přivest do orgasmu tím, že jsem jí jezdíval špičkou žaludu přes poštěváček, což se mě většinou vždy podařilo a když ne žaludem, tak potom lízáním a cumláním určitě. Ovšem takový orgasmus, jaký býval u Marie nebo u Růženy, takový ten spontání, to nebylo u ní nikdy. No a jednoho krásného dne jsme zmizli v zámeckém parku, když se prošlo lesem, vyšli jsme na takovou jakoby hráz, navrchu už bylo pole a pod tou hrází husté mlází, takže na nás tam nikdo nemohl vidět. Sice jsme nebyli svlečeni úplně, ale já měl kalhoty dole, Vládí kalhotky a rozhalené šaty, abych mohl na její kozičky. A já jí zvedl nohy nahoru a když je uchopila do rukou, vzal jsem si ocásek do ruky a začal jsem jí jezdit po kundičce a po poštěváčku. A jelikož byla zase tak suchá, přestal jsem na chvilku a začal jí lízat a slinit. Lehl jsem si zpět nad ní a pokračoval opět s ocáskem. Ale nějak jsem se nemohl pořádně vzrušit. Položil jsem se vedle ní a začal se s ní bavit, laskat jí po celém těle a zavedl jsem řeč na její panenství. Takhle to dál nejde, já si myslím, že nikdy z toho takhle moc mít nebude, že bych si přál, abychom se mohli opravdu skutečně milovat, jako muž se ženou a ne jen takhle se odbývat. No prostě podařilo se mi jí přesvědčit, že svolila. Opět, v té samé poloze jako před tím, začal jsem jí opět dráždit, lízat, líbat a když jsem se domníval, že už je pořádně vzrušena, cítil jsem totiž, jak mi začala kundičku nastavovat vzhůru, vsunul jsem jí ocásek dovnitř. Vjel do ní bez jakéhokoliv odporu a bolestí, vůbec ani kapička krve se neobjevila a já se domnívám, jestli jí náhodou neodpanili tenkrát při té operaci. Nebo nevím. Prostě žádné bolesti – nic, absolutně nic. Tím lépe pro ní, samozřejmě, ale já se cítil tak nějak o tento zážitek ošizen, očekával jsem to jinak, dle slov Marie i Růženy. Ale nevadí, teď jsem s ní mohl souložit skutečně a to mě dalo daleko víc, než jen takové to šmrdlání sem a tam. Vlastně, když jsem chtěl mít pěkný orgasmus, byl vždy doposud nejlepší, když jsem si to udělal sám. Ale to jsem nechtěl. Nač jsem měl děvče, ne?

No a to zase bylo na dlouhou dobu naposledy, co jsme spolu něco měli, já zase odjel zpět na vojnu. Vládí za mnou nesměla, zbývalo mi opravdu jen to onanování a toho jsme měl pomalu dost. A to jsem byl převelen do Karlových Varů. A tam jsem poznal mojí čtvrtou – Pavlínku. O té napíši pochopitelně daleko, daleko víc, to byla jedna z mála epizod, která mi nikdy nevymizí z paměti. Ale o tom později, teď jsme ještě u Vládí.

Díky mým rodičům jsem se po vojně s Vládí zasnoubil a v červnu 1963 jsme se vzali. A i ta svatební noc byla jedno velké fiasko.

To bylo tak. Po naší svatební hostině, po kafíčku a dortu odpoledne nás můj bratr zavezl jeho autem za Zbraslav, do hotelu Hubertus, kde jsme měli objednaný pokoj na jednu noc. Přijeli jsme tam navečer, seděli jsme chvíli v baru, kde hrál jeden známý pianista, který hrával se strýcem od Vládí v jednom orchestru. A ten nám zahrál čast naší svatební hudby, která se skládala z klavírního koncertu od Čajkovského a druhá část byl Varšavský koncert. A ten nám právě zahrál. No já byl naměkko! A pak jsme šli na pokoj. To víte já, já byl v cuku-letu umytý a svlečený v posteli, Vládí že se jde také umýt. A odešla do koupelny s župánkem. A nešla a nešla, já na ní volal, že prý už jde...... a stále nic, já byl vzrušený jak blázen, to byla vlastně naše první společná noc, první noc, kdy jí mám opravdu sám pro sebe a můžeme dělat co chceme. A Jak jsem tak na ní čekal, začalo ono známé bolení ve slabinách, v kuličkách a já začal být zoufalý, takhle jsem si to nepředstavoval! Vstal jsem a když jsem vzal za kliku od dveří do koupelny, tak byly zamčené!!! Dovedete si to představit? No já byl, jako když mě polije studenou vodou. A když konečně Vládí přišla, já byl tak bolestmi soužený, že jsem se na nic pořádně nezmohl a naše „svatební“ soulož byla asi tak 5ti minutová a to bylo všechno. Dovedete si představit, jak jsem byl zklamaný! To mě připadalo tak jako v tom vtipu, jak říká novomanžel po svatební noc:

„Každý říká, jak je svatební noc krásná, já celou dobu koukal z okna, ale nic hezkého jsem na ní neviděl!“

Druhý den v 10 hodin pro nás opět bratr přijel a jeli jsme do restaurace na oběd, po obědě ve 13 hodin jsme museli jet v Praze ke Kotvě, odkud odjížděl autobus na letiště do Ruzyně, odkud jsme letěli letadlem do Brna a kde jsme měli noc zajištěnou v Grand-Hotelu. Všechno jsme stihli a když jsme byli na pokoji, tak jsme si tu svatební noc trošku zopákli, tentokrát s trošku lepším výsledkem. Druhý den nás můj kamarád z vojny zavezl na venek, kde jsme měli půjčený ten srub od jeho rodičů. Ježíš, to Ti byla nádhera, ze tří stran les, uprostřed jezírko a z jedné strany pole. Daleko široko ani živáčka, v noci nám chodily laně a zajíci po verandě, Vládí měla strach, že nás tam někdo zabije, ale kromě zvířátek tam nebylo živé duše. Už už se začínal náš nejen manželský, ale i pohlavní život trošíčku rozjíždět, když pátý den dostala Vládí tak strašně silné bolesti při čůrání, že jsme museli všechno zapakovat a odjet do Brna do nemocnice. Tam jí dali nějakou injekci a poslali nás domů do Prahy, že Vládí musí do nemocnice na urologii. A tím pro nás pohlavní život skoro na půl roku skončil.

A dále to bylo velice jednoduché, protože v bytě s námi bydlela babička, tak jsme se milovali opět po kradmu, kde se dalo a Vládí to dělala hlavně k vůli mě, protože věděla, že já to po ní chci. Bodejť ne, byla hezké děvče, já jí měl rád a přeci nebudu stále onanovat, že? A byla moje manželka!! Nač jsem se tedy ženil? Takhle to trvalo až do roku 1966. To nebyla situace k udržení, já byl mladý, nadržený, toužil jsem po lásce, po milování a stále jen jsem musel se všeho odříkat. A když jsem vyjel poprve ven, tak jsem doufal v to, že když za mnou Vládí přijede, že budeme moci být spolu nerušeně. To se také párkrát vyplnilo, ale ten strach jsem u ní cítil neustále a i v pozdějších dobách, i přes psycholožku se toho nezbavila. Nejprve to bylo proto, že měla strach, co by tomu řekl její otec, kdyby se to dozvěděl, později to bylo, aby jí zase nezačal ten močák, nebo aby náhodou nepřišla babička a tak to bylo na draka. A já byl takový dobrák, že i když jsem měl příležitost, že jsem se svést nedal.

To jsem dělal v prosinci v Žilině v India-Baru. Se mnou tam pracovalo taneční trio z Prahy, dvě děvčata a kluk. S tou jednou on chodil a ta druhá, nějaká Věrka, ta po mě jela, snažila se mě dostat do postele, ale já odolal, protože jsem měl rád Vládí a toužil jsem po ní. Tak se milá Věrka nafrněla, že jsem jí dal košem a celý měsíc se mnou nepromluvila. Jenomže takové, jaké jsem si to doma představoval, to zase nebylo a tak jsem vlastně až v roce 1967 byl po čtyřech letech Vládí poprvé nevěrný. To bylo moje páté děvče. V roce 1968 šesté. Ale o tom všem zase později.

Potom, když jsme už vyjeli s Vládí spolu ven, v roce 1968, tak to začalo být trošíčku lepší, ale i tak, neustále a vždy bylo vidět, že jí to špás nedělá, že to bere jen jako povinnost, jako nutnou manželskou povinnost. A najednou se mi začala vymlouvat, jednou – že jí bolí hlava, podruhé – že jí bolí břicho, po třetí – že má nějaký výtok, no prostě jestli jsem s ní souložil jednou, nebo dvakrát do měsíce, tak to bylo moc. Potom nastala ta doba, kdy měla problémy s tou sítnicí, kdy jí chyběl nějaký hormón a ty výtoky začaly být čím dále tím častější, brala si vaginální čípky, pak k tomu dostala nějakou infekci – plíseň, či co a zase byl konec našeho manželského života. Dá se říci, že v té době jsem žil skutečně jako mnich, protože absolutně nebyla možnost si najít nějakou jinou ženu, protože jsme byli neustále celé dny a noci spolu. Já se tedy opravdu upnul jen na to onanování a pomalu mi to dávalo víc, než láska z vlastní manželkou. Utíkal jsem se do svých snů a vzpomínek a začalo to být pro mě skoro jako droga. Ne, já se za to nestydím, já byl mladý, zdravý kluk, co mě zbývalo jiného? To jistě dovede každý rozumný člověk pochopit.

No a když tady byla Vládí na operaci toho Myomu v děloze, tak to byl opravdu konec všeho našeho sexuálního života. To znamená, že už 10 let jsem neměl žádnou ženu pod sebou, žádnou ženu v rukách a jsem odkázán jen sám na sebe.

Tak, to byl můj sexuelní život s mojí ženou v průběhu 44 let, co se známe. A teď suďte !!!!