Seděl jsem s Jirkou už nad pátým půllitrem piva, a přemýšleli jsme, čím letos Karla o jeho narozeninách dostaneme. Jsme už několik let nerozlučná trojka kamarádů, a zavedli jsme si takovou tradici kanadských žertíků, které jsme si nadělovali k narozeninám. Jirka byl svobodomyslný výtvarník, a já jsem byl kastelán na zdejším hradě.

„Ty poslouchej, Pavle,“ naklonil se ke mně Jirka „dostal jsem bezva nápad.“

„Tak rychle, sem s ním, protože když na něco nepřijdeme, a budeme pokračovat v pití tímto tempem, tak stejně nic nevymyslíme.“ Tím jsem narážel na včerejší večer, kdy jsme v hospodě proseděli skoro pět hodin. Nic jsme nevymysleli, a výsledek byl ten, že Jirkova manželka se mnou nemluvila, on měl doma tichou domácnost, no a já, protože žádnou manželku nemám, jsem to odnesl jenom mírným tlakem v hlavě, a rozhoupaným žaludkem.

„Ne počkej, teď jsem na to opravdu přišel. Oslava bude u tebe v mučírně.“ Měl na mysli rozsáhlé sklepení pod hradem, které jsem z jeho pomocí zařídil jako středověkou mučírnu, do které jsme společnými silami, Karel byl vynikající truhlář, vyrobili repliky mučících strojů. Byl tam taky koutek s velkým stolem pro příležitostné oslavy.

„Víš, jak jsem ti vyrobil ty figuríny které jsou nainstalované na mučících strojích, tak mě napadlo, že tě za jednu vyměním, no a až bude zábava v plném proudu, tak jako začnu napínat skřipec, no a sádra na tobě praskne, ty zařveš, vyskočíš a vrhneš se na Karla.“

„No, Jirko, tobě snad přeskočilo? Tak zaprvé je na skřipci ženská, a to skoro nahá, zadruhé jak mám podle tebe být jako zavřený v té figuře, mít omotané ruce a nohy řetězem, a potom vyskočit?“

„Hele Pavle, to je jednoduchý, prostě tě namažu sádrou, do ní zakotvíme řetězy, poliju tě politurou, na ksicht ti nakreslím ženskou, no a je to! Začne oslava, já vyhlásím, že jsi se zdržel, no a potom jako by nechtěně zatočím klikou, no a bude to!“ Plán vypadal velmi jednoduše, ale jak už jsem říkal, Jirka byl machr co se týče voskových figur, soch, a kamenictví. Nápad to nebyl špatný, tak jsme ho začali dolaďovat, až jsme u osmého piva měli ve všem jasno.

Oslava měla začít za dva dny, v sobotu. Hrad už byl uzavřen pro veřejnost, a konaly se na něm jen příležitostné akce. Bydlela tady se mnou ještě starší účetní a průvodkyně v jedné osobě, a její manžel, údržbář. Těm jsem nahlásil, že o víkendu bude ve sklepě akce, a že já musím v pátek odjet něco zařídit do Prahy. Řekl jsem jim také, že Jirka bude pracovat na údržbě mučírny, a ať ho tam nechají v klidu a nerušeně makat. S Jirkou jsme to měli vymyšlené tak, že nebudu moc jíst, hodím si očistu žaludku, a budu jenom pít energetické nápoje, abych vydržel v soše až do soboty, kdy se mělo začít slavnostním obědem.

V pátek ráno jsme se sešli v naší mučírně. Společně jsme odvázali ze skřipce figuru mladé ženy s bujným poprsím, kterou podezřívali s čarodějnictví , a uklidili jsme jí do depozitáře. Jirka byl muž činu.

„Tak všechno dolů!“ zavelel, a já jsem na něj nechápavě zůstal zírat. „No, všechno co máš na sobě, dolů, musím tě obalit speciálním fáčem, aby kůže mohla dýchat!“

Tak to se mi moc nelíbilo, ale co naplat, pro legraci a vystrašení kamaráda jsem schopen udělat cokoli. V mžiku jsem stál před Jirkou jak mě pámbů stvořil. Ten mě začal fačovat nějakým jemným přilnavým fáčem.

„Viděl jsi film Mumie?“ žertoval se mnou „tak za chvíli tak budeš vypadat!“

No, do smíchu mi teď dvakrát nebylo, ale rozhodl jsem se Jirkovi věřit. V hospodě mi říkal, že jednou něco podobného vyráběl pro Barrandov. Když jsem měl omotané ruce a nohy, vytáhl z kabely podprsenku a bez vyptávání mi jí nasadil. Do košíčků mi dal ze dřeva krásně vyřezávané prsa úctyhodné velikosti.

„Nepřehnal jsi to?“ nevěřícně jsem zíral na svou hruď.

„Buď v klidu, dělal jsem je kdysi podle Evy.“ Eva byla jeho velmi hezká a atraktivní manželka, která to s námi neměla opravdu lehké. Pokračoval tím, že mi zafačoval hrudník.

„Tak, teď s tebe udělám kosmonauta,“ zasmál se, vytáhl tlustou hadici, bez jakéhokoli upozornění mi jí nastrčil na moje přirození, a pružnými obinadly mi jí stáhl dozadu mezi půlky.

„Tu hadici jsem nechal delší, a pod tebe schováme kýbl, kdyby se ti chtělo na záchod.“

Vzal igelitovou fólii, rozložil jí na desku skřipce, a namazal jí, jak on říkal, pomalu tuhnoucí hmotou. Když byl hotov, lehl jsem si zádama do té hmoty.

„Tak, teď už se nehýbej, dej ruce za hlavu, a začneme. Do nosu mi strčil hadičky, a přes obličej mi přiložil vlhký fáč, který se dokonale přizpůsobil jeho tvaru, Prostřihl dírky na oči.

„Vymyslel jsem to tak, že ti dám na oči umělé skleněné bulvy, přes které budeš vidět jak přes panoramatickou čočku.

Pak už jen v tichosti pracoval, usrkával přitom červené víno, jak on vždy říkal pro inspiraci. Poslouchal jsem jenom jeho povely, kdy mi přikázal, abych se hodně nadechl, a hrudníkem vytlačil v hmotě místo, něž úplně zatvrdne, abych mohl normálně dýchat. Do koutku úst mi zavedl hadičku, kterou jsem měl možnost srkat něco k pití, co bude taky schované pod skřipcem. Postupně ze mě vytvořil figurínu, která asi opravdu připomínala mumii. Podle mého, tak kolem poledne, jsem se už nedokázal ani pohnout, hmota krásně vytvrdla.

„No vidíš, budeš luxusní čarodějnice,“ smál se Jirka, a přidržel mi před očima zrcátko.

Úplně jsem se sám sebe lekl, viděl jsem bílou figurínu s nataženýma rukama a nohama, z hezkým jemným obličejem, ve kterém ale byly ještě díry pro umělé oči. Co mě ale hodně překvapilo, byly moje dokonale vytvarované a umělecky ztvárněné prsy. Byly nádherně vypracované, včetně prsních dvorců a vztyčených bradavek. Chtěl jsem Jirkovi říct, že nejsme v erotickém salonu, ale v mučírně, ale nebyl jsem schopen ze sebe nic vypravit. Jirka si vyložil moje zahučení jako souhlas, dal si zase doušek červeného a zatlačil mi na oči umělé čočky. Byl jsem opravdu překvapen, jaký výhled mi poskytly. Viděl jsem celou místnost, jako v objektivu který se jmenuje rybí oko. Co jsem ale viděl naprosto dokonale, byly hroty mých sádrových prsou.

„Tak, teď tě oblečeme do kůže,“ prohlásil spíš pro sebe, a začal na mě nanášet glazuru v barvě lidského těla, která poměrně rychle usychala, a skutečně vypadala jako lidská kůže.

„Ty řetězy, které máš jako by zavedené do dlaní a do nohou, se potom vytrhnou, a sádra praskne, no a to ti umožní vstát, a vrhnout se na Karla, slyšel jsem ho poměrně dobře, protože mi do uší dal vatu, a nechal v sádře propíchnutou dírku.

Potom si vzal malířskou paletu, a začal mi malovat obličej, prsní bradavky, a hodně dlouho taky něco dělal v mém roztaženém rozkroku. Na hlavu mi naaranžoval paruku, kterou jsme sundali z hlavy skutečné figuríně. Když byl hotov, přidržel mi před obličejem znovu zrcadlo.

„Tak, teď koukej!“

Opravdu, to co jsem uviděl mi doslova vyrazilo dech. Zíral jsem na dokonalou maketu ženy, která ležela s roztaženýma rukama a nohama, které byly napínány řetězy. Co ně ale dostalo nejvíc, byl dokonalý obraz ženského přirození, který mi Jirka nakreslil mezi moje stehna. Pocítil jsem podivný pocit vzrušení.

„Tak tě teď tady nechám, a skočím si na pozdní obídek, sakra už jsou tři, a ještě jsem nejedl. Aspoň to pořádně oschne, a pak tě nějak zahalím.“ Rád bych mu dost jízlivě popřál dobrou chuť, protože mě bylo jasné, že já se dočkám jídla až zítra odpoledne. Jirka odešel, a já jsem se ponořil do svých pocitů. Pořád jsem měl před očima to krásné ženské přirození, a na hroty svých prsou jsem si dokonce viděl. Naprostá nehybnost a necitlivost na okolní vjemy, mě začala mimořádně vzrušovat. Byl jsem ale dole tak dokonale stažený, že moje mužství pouze úplně vyplnilo hadici, kterou mi na ně Jirka nasadil. Přesto jsem ale zažíval vlny rozkoše, a cítil jsem, jak mi podbřišku pulzuje krev, jak mi v něm silně cuká. Před očima jsem měl zase ten obraz bezbranné ženy natažené na skřipec! Najednou mi běžely myšlenky jiným směrem! Chtěl jsem být tou ženou, alespoň na chvíli ožít jako ona, a vychutnat si její tělo! Bylo to tak silné, že mi rozkrok doslova vybuchl, a já jsem poprvé v životě zažil tak silný orgasmus, až se mi zatmělo před očima, odlila se mi krev z hlavy, a všechny končetiny včetně zubů mě začaly brnět…..

Tiše jsem funěl do trubiček co jsem měl strčené v nose, a pomalu přicházel zase k sobě. Prvně jsem si myslel, že se vrací Jirka, zaslechl jsem totiž, jak bouchly dveře do mučírny. V zorném poli čoček, jsem ale uviděl našeho údržbáře Fandu. Co ten tady sakra dělá? No jasně, viděl odcházet Jirku domů na oběd, a tak se vypravil na výzvědy co tady asi dělá. No vlastně bych měl být rád, hlídá hrad v době, kdy jsem mu řekl, že jsem v Praze. Co to ale sakra provádí? Fanda objevil Jirkovu láhev s vínem, a několikrát si z ní přihnul. Přitom se rozhlížel po sklepení, a jeho pozornost pochopitelně upoutala nahá figurína ženy, roztažené na skřipci.

„No sakra, to jsem nevěděl, že tady máme takovou krasavici,“ mumlal si pro sebe, a podle hlasu bylo znát, že už musel někde něco popíjet. Položil láhev na stůl, a přišel až těsně ke mně. Bál jsem se úplně dýchat abych se neprozradil, ale měl jsem zbytečné obavy. Sádrový krunýř byl už krásně pevný. Najednou se mi v zorném poli objevil jeho obličej. Oči mu těkaly jako divé, a nevěděl jestli se má dřív dívat na moje prsa, nebo do mého klína. Nic jsem necítil, ale viděl jsem, jak jeho ruka jezdí po mých prsou, a pak mizí dolů do mého klína. No to snad né! On mě normálně ohmatává! To už stál ale u mojí hlavy, a jednou rukou si rozepnul poklopec.

Hladil mě jednou rukou po tvářích a prsou, a druhou si pohrával se svým ztopořeným údem. Kmital po něm rukou přímo nad mou hlavou! Zajímavé ale bylo, že mě celá situace začala opět silně vzrušovat! Teď jsem si opravdu připadal jako žena, kterou chce někdo zneužít, využít její bezmocnosti a znásilnit! Sotva mi hlavou kmitly tyto myšlenky, byl jsem ještě víc vzrušený než Fanda. Explodovali jsme oba součastně. On se stihnul otočit, a stříkal na zem vedle mé hlavy. Já jsem svoje šťávy vypouštěl do hadičky, a nechápal jsem, kde se jich tolik ve mně vzalo. Pod sádrovou kůrou jsem byl úplně zborcený potem z prožitého vzrušení, které odeznívalo velmi pomalu, jako by se mu vůbec nechtělo opustit můj mozek, a dovolit mi zase normálně vnímat. Zato Fanda byl hotov ráz dva, přihnul si ještě notně z lahve, a tiše vyklidil pole. To co udělal, jsem mu nemohl zazlívat. Jeho manželka nepatřila mezi krasavice, byla sice hodná a chytrá, ale co se sexu týče, tak jsme jí s kamarády otypovali na vyloženě frigidní typ.

Navíc ten blbec zhasnul, a já jsem se ocitl v naprosté tmě a tichu. Ztratil jsem pojem o čase, prostoru a rozměru. Celé moje tělo vnímalo pouze tu bezmocnou ženu, která byla řetězy natažená na skřipec, a její do stran rozražené nohy odkrývaly nejtajnější záhyby jejího těla. Asi jsem usnul. Zdálo se mi, že jsem se ocitl ve středověké mučírně, že jsem jako mladá žena obviněna z čarodějnictví, že mě katovi pacholci natáhli na skřipec, roztáhli mi nohy, a začali mi strkat ostrý kůl do mojí jeskyňky. Zmítala jsem se bolestí, ale řetězy nepovolily, když jsem chtěla řvát, nasadili mi na hlavu masku s trychtýřem, který mi zavedli hluboko do hrdla, a začali mě plnit vodou. Moje břicho se nafukovalo do ohromných rozměrů, a všichni pacholci se smáli, že za chvíli porodím ďáblova parchanta, abych se přiznala z čarodějnictví. Byl to tak živý sen a já jsem prožíval tak silné vjemy, že jsem pomalu nebyl schopen určit, co je vlastně sen, a co skutečnost.

Do reality mě přivedlo ostré světlo. Někdo vešel dovnitř a rozsvítil. Než si moje oči přivykly na světlo, tak jsem chvíli nic neviděl. Když jsem je znovu otevřel, tak by se ve mně krve nikdo nedořezal. Těsně u mé hlavy stála Eva, a upřeně se mi dívala do mých umělých očí!

„No tak ahoj Pavle, či snad Pavlíno,“ slyšel jsem její trochu výsměšný hlas „vím, že jsi tam uvnitř!“ Tak to jsem nečekal, že by jí to Jirka prozradil? Ne to určitě ne!

„Vím to, protože mi to řekl Jirka!“ pokračovala, jako by četla moje myšlenky. „Než ten blbec přišel domů na jídlo, tak se ještě stavil v hospodě. No, a jak se pak šplhal u nás do podkroví, uklouzla mu noha, spadl ze schodů, zlomil si nohu, natloukl si kokos, a musela jsem ho odvést do nemocnice. Cestou mi prozradil ty vaše přiblblé nápady, a prosil mě, ať se o tebe postarám. Nechají si ho tam na pozorovaní až do rána.“ Mezitím co mi to Eva vyprávěla, viděl jsem, jak její ruka klouže po mých prsou a její pohled sklouzl do mého rozkroku.

„Tady jsem ti přinesla něco k pití,“ sklonila se, a když jsem nasál hadičkou co jsem měl v ústech, ucítil jsem příjemnou chuť bylinkového čaje.

„No tak Pavlínko, co s tebou udělám? Víš, že jsi docela krásná holka? A dokonce holka se vším všudy?“ slyšel jsem, jak mi poklepala na sádru mezi nohama. „ Přinesla jsem si sem deku, skřipec je dost široký pro oba, budu ti dělat společnost, doufám, že se nezlobíš. Víš, já mám ráda bezmocné holčičky, a noc je tak dlouhá……“

Viděl jsem, jak si na mě sedá jak na koníka, a pomalu si rozepíná knoflíčky u košilky. Objevily se dvě polokoule jejích nádherných prsou, a ona se pomalu přitiskla na ty moje sádrové………