Rozkoukával jsem se po místnosti a najednou jsem uslyšel smích. Tichý, dívčí smích, jako když korálky dopadají na porcelánový talířek. Strnul jsem, protože se smích blížil a já byl v místnosti, kam neměli návštěvníci přístup, takže by mohli mít zaměstnanci pocit, že jsem zloděj..

Nad západním okrajem vysoké kostelní věže zapadalo slunce, jehož paprsky se jen s nesmírným úsilím prodíraly skrz fialové mraky. Vzduch zhoustl a vlhkost začala prosakovat skrze látku kabátu, takže jsem vyhrnul límec a rychle se prodíral davem na ulici a snažil se někam uniknout dešťovým kapkám, které se začaly se stále větší intenzitou tříštit o moji tvář. Když byl liják nejprudší zašel jsem do postranní uličky a schoval se pod stříškou, nad kterou blikal modravý neon. Déšť nepřestával, a tak jsem si v zoufalství koupil lístek a šel do tepla. Bylo to staré muzeum voskových figurín a ta babka, která prodávala lístky byla snad taky z vosku, protože její pohyby byly toporné jak u marionety a situace, kterou by normální člověk řešil během okamžiku promrzlému a promoklému člověku, jako jsem byl v té chvíli já, připadala jako celá věčnost.
Byl jsem asi jediný návštěvník, protože jsem nikde neslyšel kroky a v celém muzeu bylo hrobové ticho, které rušilo jen burácení hromu z ulice. Bylo tam příjemně vytopeno a já chodil od jednoho exponátu ke druhému a prohlížel si všechny ty dávno mrtvé osobnosti zvěčněné do nehybné strnulosti. Procházel jsem se asi půl hodiny, když jsem dorazil k zavřeným dveřím na konci jedné z chodeb, nad kterými byl nápis „Skladiště“. Chvilku jsem čekal na nějaký zvuk zevnitř, ale když se nic neozývalo pomalu jsem stisknul kliku a vstoupil. Měl jsem pocit, že všechno bude zábavnější než ty voskově žluté tváře s pastelově rudými rty, kterým by nevěřil život ani blázen. Rozkoukával jsem se po místnosti a najednou jsem uslyšel smích. Tichý, dívčí smích, jako když korálky dopadají na porcelánový talířek. Strnul jsem, protože se smích blížil a já byl v místnosti, kam neměli návštěvníci přístup, takže by mohli mít zaměstnanci pocit, že jsem zloděj, i když jsem netušil, co bych mohl ukrást, ale pro jistotu jsem se ukryl za jednu z krabic, která se povalovala u zdi.
Kroky se přibližovaly a já mohl rozeznat i jednotlivá slova, která byla prokládána tím smíchem. „Myslíš, že tady nikdo nebude?“ ptala se dívka a nějaký mužský, spíš chlapecký hlas jí odpovídal, že babička už určitě v té své kukani na lístky spí. Pak stiskli kliku a vešli do skladiště. Ještě víc jsem se přikrčil, ale nemohl jsem najít sílu nekoukat, jak se začali vášnivě líbat. Mohlo jim být tak určitě do dvaceti, spíš míň, ona byla drobná blondýnka s dlouhými vlasy a malým, ale určitě pevným zadečkem a on spíš hubený, vytáhlý kluk s klátivými, typicky klackovskými pohyby. Byli k sobě přitisknuti a on jí začal hladit prsa, nejdřív přes tenkou košili a pak pod ní. Viděl jsem, jak jí jemně mne kozičky a lehce je promačkává. Pak jí košili sundal a začal jí jemně kousat do bradavek. Pak se zase vrátil ke rtům a znovu se k sobě přitiskli. Ona mu sjela rukou po těle a až k rozkroku a rozepnula mu zip u kalhot a strčila do něj ruku. On zasyknul a na chvilku ji přestal líbat. Sledoval jsem, jak mu pod kalhotami rukou hladí penis a pak si klekla, a když si chtěl sundat kalhoty řekla tiše: „Já sama, nespěchej“ a rozepnula mu pásek a pomalu mu stáhla džiny a ty se sesunuly až ke kotníkům. Pak mu zasunula ruku pod slipy a chvilku pokračovala v laskání jeho přirození. Když bylo vidět, jak ztopořený a krví nalitý žalud vykoukl nad horní okraj slipů a ty mu začaly být těsné, stáhla mu je a začala ho něžně kouřit. Nejdřív pomalu olizovala žalud a pak stáhla předkožku až do zadu a vzala ho do pusy až tak daleko jak mohla. Chytil jí za vlasy a přitahoval si její hlavu a rty, které mu poskytovaly tolik rozkoše, že zapomněl snad na celý svět a nechal se unášet tou vášní. Její rty se v ten okamžik staly celým jeho životem a její tvář, zabořená až hluboko do jeho klína ztělesnění toho nekrásnějšího co žena může muži dát. Pak si role vyměnili a on svlékl jí a jemnými, hbitými prsty jí roztáhnul vlhkou kundičku a začal jí lízat. Pomalu a pak rychleji a občas jí přejel jazykem až nahoru po tenkém proužku světlých chloupků k bříšku. Hladil jí a mazlil, a když viděl, že se zaklání v rozkoši, strčil jí do štěrbinky prsty a začal jí hladit zevnitř. Nejdřív jeden, pak dva a nakonec se zvednul a zatím co jí líbal prsty nasměroval špičku svého přirození na její kundičku a pomalinku ho začal zasouvat dovnitř. Jemně, skoro mazlivě jí hladil prsa a přisunoval se svojí pánví hlouběji a hlouběji do ní, až jsem viděl jenom jeho varlata a on, v tom okamžiku zbavený smyslů, si položil její nohy na ramena a zasunul se nejhlouběji jak byl schopen. Z jejich rtů se vydralo zasténání a on to pochopil jako signál, aby pokračoval. Milovali se dlouze a vášnivě a pak s sebou chlapec zacukal a vytáhl svůj penis, ze kterého vytrysklo několik dlouhých výstřiků na její bříško. Znovu se zasmála a spokojeně mu dala hlavu do náručí a předla jako kočka.
Nakonec se oblékli a stejně odnikud jak přišli i do nikam zmizeli. Zbyl po nich jen opar její voňavky a jeden muž, který do toho muzea od té doby chodí každý týden a hledá to úchvatné divadlo, kterého byl svědkem, ale lístky na něj zatím babička v pokladně neprodává.