ÚVODEM.
Vážená čtenářko, vážený čtenáři, promiňte starému muži jeho úlet do říše erotické fantazie. Tuto slátaninu jsem napsal, znechucen erotickými povídkami pubertálního charakteru, které deklasují to nejkrásnější co náš druh na této planetě má. Obhroublé výrazy, a chování při milování na úrovni nižších živočišných druhů prostě nejdou k mému chápání života. Domnívám se, že většina z Vás se tak jako v jejich povídkách nechová. Buďte prosím shovívaví ke stylu mého vyprávění, je to má prvotina. Prostředí i všechny postavy jsou dílem mé fantazie, proto nehledejte je ve skutečném životě. Bude-li se Vám moje slátanina líbit, budu velmi potěšen, pokud ne, vymažte, vyhoďte ji a odpusťte mi.

S úctou k Vám

Julius Robbertos ČR.
--------------------------------------------------------------------------------------------------

MÝTINKA.

1. KAPITOLA - SEZNÁMENÍ ZA BOUŘKY.

Dnes se den opravdu vydařil. Slunce pálí i tady v této nadmořské výšce jako děs. Sedím na verandě své horské boudy, popíjím pivko a líně sleduji provoz turistů na hřebenovce. Teď se od hřebene odtrhly dvě postavy a míří směrem k chatě. Aha, říkám si , ti to berou po zelené do Městečka.
Po chvíli se přiblížily dvě postavičky dívek, jedna černovláska, druhá taková špinavá blondýnka a já vidím, že sešly z pěšiny a berou to přímo ke mně. Ahoj, volá ta černovlasá, nemáte tady trochu vody pro žíznivé poutníky? Vodu tady mám tak na umývání, říkám, ale jestli chcete, tak vám můžu nabídnout vychlazené lahváče. Blondýnka říká, to nemůžeme po vás chtít ale ta druhá že ona by si dala jedno vychlazený, že vedrem doslova umírá. Posadil jsem je na lavici na verandě a šel vytáhnout z lednice pivo a nachystat sklínky. Kurňa říkám si v duchu, to by byly kočky na randění, ale ne s vlkem samotářem z horské boudy. Vypadají na vysokoškolačky. Tak, kam máte namířeno ptám se blbě, protože zelená končí v Městečku. Máme zamluvený nocleh v chatě na Výsluní v Městečku říká bloncka. To tady tak pálí pořád, ptá se černovláska do které sklenice piva zmizela, že jsem čekal jestli se neozve zasyčení páry. Ale kdepak, říkám, dnes je den opravdu vyjimečný. Když tak pálí, většinou přijde bouřka. Tak to bych ráda zažila, to musí být krásné. Ani ne, smál jsem se, to už i větší hrdinové lezli pod postele. Blondýnka se usmála a že umím pěkně strašit. Když strašit ,tak strašit povídám , podívejte se tam nahoru k vysílači na ten mrak. Jak to tak vidím, tak do půl hodiny tu máme bouřku jak vyšitou. Tak to abysme pohnuly řekla, ať jsme dole než to začne. Máte smůlu holky, dolů to už suché nestihnete, je to víc než hodina rychlé chůze. Zřejmě racionálně myslící černovláska hned na mě, že jestli mimo piva by se mohly u mě v boudě schovat než to přejde. Proč ne, zasmál jsem se, pokud se nebojíte být s chlapem na samotě za bouřky. A ona, že je lepší být za bouřky někde s chlapem, než bez chlapa. Blondýnka mlčela, červená jako rak. Teda to je stydlivka, říkám si. Tak pojďte dovnitř holky, tady za chvíli bude poněkud mokro. Takže batohy si složte někde do kouta a posaďte se. Ale máte to tady zařízené povídá černovlasá, to tady bydlíte stále. Stále, říkám, víte toto je pozorovací stanoviště meteorologické služby. A kdy vás střídají? Tak se jen ušklíbnu, to nevím ale za poslední dva roky se to nestalo. Bloncka s vykulenýma šedavýma očima se ptá, a to tu musíte být i v zimě? Venku se dalo do deště, tak jsem se osmělil a povídám, nemyslíte holky, že bylo dobré skončit s tím odporným vykáním? Když mě někdo vyká, tak mám strach, že mě chce poslat do určitých míst. Tak jo, já jsem Eva říká černovlasá. A já Jana na to blondýnka. Měly bychom to tykání nějak zapít, hned organizuje Eva a já tedy s pocitem že bude flaška prázdná jdu pro zbytek rumu který suším pro zahřátí. Nalil jsem skleničky, přiťukli jsme si a Eva že to tak nejde a že se musíme na to seznámení políbit. A hned první se ke mně přitiskne a vlepí mě polibek, že se mě až dělají mžitky před očima. Potvorná ženská. Ale hezká. Jana, červená jako jablíčko mě políbí opatrně, jen aby se neřeklo že je pozadu. Mám li být upřímný, víc se mě líbí Jana. Ne že by Eva nestála za hřích, ale já mám jakýsi takový respekt před ženskou která hned všechno organizuje.Znám jednu takovou dole v Městečku, manželku mého kamoše. Venku se setmělo a bouřka udeřila jako obvykle v plné síle, blesk stíhal blesk a hromové hřmění otřásalo boudou. Teď udeřilo nahoře do vysílače a holky pobledly. Prosím tě, kde je tady ta ona místnost, ptá se třesoucím hlasem Jana. Hned tady nalevo s tím panáčkem a vypínač máš za dveřmi povídám. Nový rachot hromu vyburcoval Evu, ta se ke mně přitiskla a drží se mě jako klíště. Vidím že to nehraje protože se klepe jako osika. Jak dlouho to bude trvat? Nevím, povídám, někdy to trvá až do rána. Co budeme dělat, povídá bezradně. Asi vám holky budu muset přenechat ložnici a ustelu si tady na pohovce. A to tam máme spát samy? Ptá se. No, někde tady mám knížku o Ferdovi Mravencovi, myslíš že vám to pomůže? Ty máš ale blbý fóry, nafoukne se. Jana se vrací v obličeji celá bílá. Není ti blbě ptám se. Ne, mám jen trochu strach. Já spíš hodně přitakává Eva. Nemáte holky hlad, ptám se. Jsem asi blbý hostitel. Já do sebe nic nedostanu na to Eva a Jana přizvukuje. No, co dál děvčata, telka v bouřce nejede a baterie nemůžu vybít na svícení, ty musí zůstat pro přístroje. Já zkusím zavolat na Vyhlídku, že jste v pořádku tady na boudě, aby vás nehledala horská služba. Vzal to Rudla - je to kámoš, majitel Vyhlídky. Tak mu to melduju že mám tady dvě jeho zákaznice, tak aby nezblbl horskou službu. Doslova jsem přes ten telefon viděl jeho obličej, jak se šklebí a že to se mě povedlo, dostat do postýlky hned dvě křepeličky najednou. No tak jsem mu řekl, ať nezávidí a jde se potěšit se svojí Bětuškou. Seš blbej, on na to , já se ukážu a hned budu mít nalajnovanou práci. To vy kluci svobodní nevíte, co obnáší život ženáče a práskne sluchátkem. Venku bouřka jakoby trochu povolila, tak jsem holky zahnal do ložnice a kdyby něco potřebovaly tak že jsem vedle na pohovce. Hlavně ať dlouho nesvítí. Už jsem usínal, vedle v ložnici už bylo taky ticho, když se bouřka vrátila v plné síle. Po chvilce vrzly dveře ložnice a objevila se Eva, jen ve spodním prádle a že tam nemůžou být samy, že se strašně bojí. Prosím tě Evo, víš co po mě chceš? To chceš abych si k vám lehl do postele? Políbila mě zlehka na čelo a že obě ví že jsem správný džentlmen. No, s tím bych si tak jistý nebyl, vzdychl jsem si, ležet v posteli s takovýma divoženkama. Sebral jsem si deku a Eva se mě ptá na co ji tahám. Nebudu přece spát odkrytej, odseknu ji. To je zbytečný, deky tam máme, říká. To není dobrý, ještě nejsem v posteli a jaksi cítím že mě mé mužské veličenstvo přestává poslouchat. Jana leží, zachumlaná pod dekou a když vejdu podívá se na mě a oči jí sjedou dolů, zrudne a dělá že spí. Vlez si mezi nás, organizuje Eva, lehne si na druhý kraj a přikryje mě svojí dekou. Tak, to dobře nedopadne hochu, říkám si v duchu. Chvíli ticho, potom to udeřilo do vysílače a já měl obě holky na mě nalepený jako na mucholapku. Nemůžeš už to muziku venku vypnout, kňourá Eva a já cítím jak její ruka sjíždí dolů do mého rozkroku. Musím se přiznat, byl to krásný pocit, cítit na sobě přilepené krásné dvoje ňadra a slyšet jejich přerývaný trhaný dech. Jen nevím, jestli je to u nich vzrušením, nebo strachem z bouřky.U Evy bych řekl že tím prvním, protože její ruka už našla co hledala a teď se přes pyžamové kalhoty snaží dostat k mému mužství. Jana se už uvolnila a má položenou hlavu na mém rameni a upřeně, zamyšleně se na mě dívá. Eva po chvíli rozhodně odhodila deku, ruku vysvobodila z mých kalhot a řekla, že Jana jistě dovolí, ale že už to nemůže vydržet a stáhla mojí ruku na svoji lasturku. Jana se kousek stáhla na svou půlku, dívala se na nás upřeně, v obličeji červená, ruku v kalhotkách. To už se nedalo vydržet, vjel jsem Evě rukou do kalhotek a začal jsem hladit celou její hladkou mušličku. Převrátila se částečně nade mě a já viděl že má dole tričko a nad mým obličejem visí překrásný exemplář ženského poprsí. Začal jsem jej líbat, pěkně kousek po kousku, od spodu k bradavkám a zase zpátky, rukou v kalhotkách jsem sjel na její horký bod lásky a vláčnými, krouživými pohyby jsem jej masíroval. Myslel jsem, že bude každým okamžikem vrcholit, vzrušeně, přerývaně dýchala, rukou tlačila na mou ruku a ňadry se tiskla na mou hlavu. Náhle se ozvalo za mou vzlyknutí, slabé zaúpění a já poznal, že Jana svou kamarádku předehnala a teď se vedle kroutila ve vlně vzrušení. Eva pozvedla hlavu.Vidíš to, řekla Janě. To máš z toho ochraňování panenství. Když já se bojím že to bude bolet, zakňourala Jana. Já jsem už byl nažhavený dlouho odkládanou touhou.Vždyť to není pravda, povídám ji, tolik holek to přežily a každá ti potvrdí, že ten okamžik malé bolestí nestojí za řeč. Jančo rozmysli se, teď máš parádní příležitost, ale pak ti Jarka zabavím a už ti ho nedám, lákala ji Eva. Jana váhala, pak se přitiskla a šeptala, budeš opatrný aby to nebolelo? Eva vytáhla mojí ruku ze svých kalhotek a řekla Janě ať si shodí podprsenku a kalhotky. Musí to být? Kroutí se Jana zase celá červená. No přes oblečení to opravdu nejde povídám, celý už pohlcený ve víru nových událostí. Rychle si stáhla podprsenku a kalhotky a natáhla se na posteli,zavřela oči, nohy pevně přitisknuté k sobě. Pokud ho budeš potřebovat předem navlhčit, tak jsem připravená, šeptala mě do ucha rozvášněná Eva.Viděl jsem, že než si s Janou něco začnu, musím ji uklidnit aby se uvolnila. Lehl jsem si podle ní a začal jsem ji líbat na čelo, pak na ouška a na krk, místečko vedle místečka a když jsem se vracel nahoru,Jana mě chytla rukama za hlavu a začala vášnivě líbat, celé její tělo se třáslo jako v zimnici. Sjel jsem s líbáním na krk a pokračoval pomalu k jejímu poprsí. Eva měla ňadra krásné, ale já mám radši poněkud menší, tak akorát do ruky. Janino poprsí bylo fascinující a já jsem pomalu kroužil polibky kolem něj a stoupal nahoru k bradavkám, které byly natrčené jako dva hroty.Cítil jsem, jak její prsty se zarývají do mých paží. Opatrně jsem se dopracoval na vrchol této překrásné pyramidy a začal jsem pravou bradavku hladit jazykem. Jana se vzepjala,rukama přitiskla můj obličej na svá prsa a začala tichounce sténat. Po chvilce, když ruce uvolnila, zeptal jsem se, jestli mám pokračovat. Neodpověděla, jenom zase přitiskla můj obličej na svá ňadra. Pokračoval jsem pomalu na její bříško a rukou začal hladit zlatavé chloupky její lasturky. Cítil jsem na zádech jak se na mě Eva přitiskla a vzrušeně dýchá.Určitě nenechala tu svojí na pokoji pomyslel jsem si. Jana nevydržela, náhle uvolnila stisk svých nohou a mírně je pootevřela. Sjel jsem prstem níže a začal jsem ji pomalu hladit růžovoučký výstupek její lasturky. Cítil jsem, že nohy více rozevírá a jak se její noha přitiskla na můj naběhlý kolík. Pusinkoval jsem ji kolem bříška a prstem pomalu sjížděl dolů zvlhlou štěrbinkou. Cítil jsem chvílemi že mi jde se svou štěrbinkou naproti prstu a proto jsem začal opatrně rozevírat její vchod k jeskyňce lásky a hladit okolí dírky. Nečekal jsem že se vzruší tak brzy, ale Jana najednou zasténala pozvedla se a chraptivým hláskem šeptala: myslím že to stačí, prosím tě, pojď. Uvolnil jsem se od přitisknuté Evy a sklouzl jsem mezi Janiny nohy, opatrně je více roztáhl, sundal si pyžamové kalhoty a začal jsem Janu svým ztvrdlým kolíkem hladit po její štěrbince a na růžovém kamarádovi. Její štěrbinka byla silně vlhká a já zcela rozvášněný jsem nasadil svůj kolík na okraj její dírky a pomalu se začal tlačit dovnitř. Šlo to ztuha, kolík jsem měl ohnutý do oblouku, ale Janu to očividně zatím nebolelo. Posunul jsem se kousek nahoru a znovu silně zatlačil. Kolík najednou jako vystřelený zmizel v její dírce, Jana se vzepjala a krátce zasténala. Objala mě křečovitě nohama, třásla se a celá se ke mně tiskla. Líbal jsem tiše její slzičky a čekal až se uklidní. Eva opět vedle nás začala tiše sténat a po chvíli řekla: Jančo, jak já ti závidím, na mě kluk vlítl jako buldozer a než jsem mohla něco říct, cítila jsem jeho ochmeták někde v půlce břicha. Ale taky to nějak moc nebolelo. Pomalu jsem se vyprostil s Janina sevření a vytáhl raději svůj ztvrdlý kolík ven, aby náhodou nedostal chuť vyhodit všechno ven. Byl lesklý, mokrý a na špičce trochu zrůžovělý od krve. Jana ležela, zavřené oči a rychle dýchala. Tak, teď bych se měla věnovat svému džentlmenovi, ať taky z toho něco má spustila Eva. No, já si nenaříkal, nic krásnějšího jsem ještě nezažil. Janu vyhnala Eva do koupelny, vzrušená, převrátila mě na záda, rozkročila se nade mnou a já jsem cítil jak znovu vnikám do krásné vlhké dírky. Začala divoce se zmítat a já ji šel s radostí vstříc. Zastřeným, zadýchaným hlasem mě šeptala že se nemusíme krotit, že bere prášky. Ve mě se probudilo vše dlouho střádané, prudce jsem Evu přitáhl k sobě a již jsem cítil jak proud z mého kolíku prudce tryská ve vlnách a zaplavuje její skulinku. Zůstala na mě ležet, hlavu zabořenou vedle mého obličeje a prudce dýchala. Bylo to krásné řekla, jsi opravdu dobrej, ale já bych tady na samotě s tebou žít nedokázala.
Jana se zřejmě mezitím vrátila, stála u dveří a upřeně se na nás dívala. Eva se ze mě převalila, vstala a šla se osprchovat. Jana tiše klekla na postel, pak váhavě se ke mně přiblížila a přitiskla se ke mně. Prudce a vášnivě mě začala líbat, její ruka mě hladila po těle a pomalu klouzala dolů do mého klína. Pomalu začala hladit unavený kolík a já cítil jak opět nabíhá a tvrdne. Myslíš, že si můžu dovolit to jako Eva, ptá se. Dovolit si to můžeš, řekl jsem, ale je to trochu riskantní, mohlo v něm ještě něco zůstat. Pomalu, stále mě líbajíc posunula se nade mne a přitiskla svojí vlhkou lasturku na můj kolík. Samozřejmě uhnul a Jana tiše se zavřenýma očima po něm klouzala. Po chvíli to nezůstalo bez následků a Jana rozechvělá se ke mně přitiskla. Honem, prosím tě, pomož mu tam, šeptala. Jemně jsem ji nazvedl a nasadil na kolík. Viděl jsem, že zpočátku ji to zabolelo, ale pak prudce a vášnivě se na něj přitlačila, kolík se prohnul a vklouzl do její dírky až na doraz. Chvíli zůstala bez hnutí a pak začala pomalu zkoumat jak se dá na něm pohybovat. Postupně se začala na něm opatrně pohupovat. Hladil jsem její překrásná ňadra a druhou rukou masíroval jejího růžového kamaráda, prožíval jsem si podruhé tuto rozkoš překrásného spojení. Najednou Jana přestala, prudce se ke klínu přitiskla, jaksi se jako zkroutila já cítil jak vlna vzrušení svírá můj kolík jako svěrák. Jana byla evidentně ve vrcholu své rozkoše a já cítil že už to dlouho nevydržím. Podebral jsem ji pod zadečkem a rychle vyškubl kolík z její dírky. Právě včas, protože potom jsem ji její krásnou a milou lasturku postříkal jako hasič. Jana ležela na mě, hlasitě oddychovala a šeptala mě: S tebou je tak krásně, já bych tady dokázala žít do smrti. Eva se právě vrátila a smála se že si to Jana jaksi užívá. No potom se šla Jana osprchovat, Eva se ke mně přitiskla a Jana jak se vrátila se přitiskla z druhé strany a všichni jsme usnuli.

2. KAPITOLA - MÁM HOLKU.

Ráno se probudilo opět do krásného dne a sluníčko nakukovalo oknem do ložnice. Opatrně jsem se vysoukal z postele a šel se umýt. Neodolal jsem a od dveří jsem se podíval zpět na postel. Eva ležela na boku, deku zkopanou až k nohám a na mě vystrkovala svůj krásný zadeček. Jana ležela na zádech, přikrytá do půli těla a její krásné ňadra se tyčily vzhůru. Najednou otevřela svá šedavá kukadla a zjevně v první chvíli nechápala, kde vlastně je. Usmála se na mě, zrudla a honem si vytáhla deku až pod bradu. Potom zavřela oči a znovu usnula.
Musel jsem zkontrolovat své hospodářství, překontrolovat výstupy od čidel a pak jsem šel do kuchyňky udělat něco k snídani. Zrovna jsem dával druhou dávku chleba do topinkovače, když jsem ucítil na sobě upřený pohled. Ohlédl jsem se a ve dveřích stála Jana, už oblečená a mlčky se na mne dívala. Dobré ráno lesní vílo, řekl jsem ji. Dobré ráno říká a dívá se před sebe na zem. Celá zrůžovělá se takovým trochu zastřeným hlasem zeptala: Ty, Jarku, máš nějakou holku? Musel jsem se usmát, přistoupil jsem k ní a zašeptal do ouška. Myslím že mám. Tak to nic, říká zklamaně a já jsem si ji přitiskl k sobě a zašeptal ji,- právě ji držím v náručí.Objala mě, přitiskla se ještě více a začala vášnivě líbat. Páni, takový líbání je snad možné jen ve filmu. Jana se neochotně vyvinula z objetí a říká opět oči sklopené k zemi, že by se jí tady líbilo a hlavně se mnou. Že nemá ráda ty mejdany a hluk ve městě a že je to tady jako v ráji. Naši debatu k mé nelibosti přerušila Eva svým typickým halasným projevem, že co se tady děje proč jsme ji nevzbudili. Promenádovala se tady jen v kalhotkách a tričku a hned co bude dobrého k snídani. Tak jsem jim naservíroval topinky a míchaná vajíčka a padalo to do nich jedna radost. Po snídani Eva navrhla, že na rozloučenou bychom si mohli zopakovat noční dobrodružství. Zachytil jsem Janin prosebný pohled a tak jsem se vymluvil že to nepůjde , že jsem už v zaměstnání a může se tady každou chvíli někdo zastavit. Holky si šly sbalit věci a já se dal do umývání nádobí.
Jana přišla po chvíli do kuchyňky a opět na mne upřeně hleděla. Potřebuješ něco Jani ptám se. Chtěla jsem se zeptat, odmlčela se, jestli by ti nevadilo, kdybych tady zůstala s tebou až do zítřka říká a opět vidím jak se červeň rozlévá po jejím obličeji až ke krku. Přivinul jsem si ji k sobě a pošeptal, Jani, vždyť jsi moje holka. Najednou zesmutněla a vysoukala ze sebe že ale neví jak to udělat s Evou. Vyřešíme to tím nejjednodušším způsobem říkám a jdu za Evou a popravdě ji říkám že jsme se s Janou rozhodli spolu chodit a že Jana tady do zítřka chce se mnou zůstat. Eva se posmutněle usmála, tak bych vás neměla rušit, že. Neber si to osobně Evi řekl jsem ji, jsi pěkná holka bylo mě s tebou krásně, ale ty nejsi opravdu ten typ do pustiny. Máš pravdu Jaroušku řekla, a potom, Janu jsem ti vlastně podstrčila já, no, rozloučíme se a já budu pochodovat dolů do světa zábavy. Za mnou se ozvala Jana že půjde Evu kousek doprovodit. Eva si mě přitáhla k sobě a začala mě vášnivě líbat. Jenom koutkem oka jsem zahlédl Janu a její oči které ztrácely šedou barvu a začaly jít do červena. Opatrně jsem se z objetí vymanil a že by pomalu měly jít. Eva se otočila k Janě a když uviděla její oči zasmála se, že by si na mě měla dát Jana pozor aby mě ji některá nepřebrala. Z verandy jsem se díval jak dvě dívčí postavičky pomalu mizí po pěšince v lese.
Seděl jsem u monitoru, čučel do něho jak do hlásné trouby a v hlavě jsem stále viděl noční
dobrodružství. Stalo se neuvěřitelné, ale já mám holku - vlastně když to tak správně pojmenuji ona má mě, ona stála o to se mnou chodit, já bych asi tu odvahu nenašel. Přitom je to holka o kterou bych stál, přesně podle mého gusta. Po půl hodině slyším jak klaply dveře a v monitoru vidím odlesk jak se ke mně Jana zezadu blíží. Honem jsem nasadil soustředěný výraz pracujícího člověka. Jana se tiše postavila za mou židli. Po chvíli ticha jsem už musel promluvit, bylo to trapné a tak se ptám jak to dopadlo, co Eva. Je to v pohodě povídala tiše, Eva je dobrá kamoška. Pootočil jsem se na židli a řekl, co ty Jani, pojď, posaď se na klín a povídej mě taky něco o sobě, co děláš za školu a tak. Opatrně si sedla na můj klín mírně se přitiskla ke mně a začala vyprávět, že bydlí s rodiči v okresním městě, že chodí poslední rok na vysokou. Přiznala se že byla ve skupině poslední holka co z klukem nespala. Dost ji to deprimovalo, stále byla terčem posměchu a narážek. Skamarádila se jedině s Evou, která ji vždycky hájila. Že by na obyčejném výletě mohlo k něčemu dojít, že ji ani ve snu nenapadlo. Nelituješ toho, zeptal jsem se. Přitiskla se ke mně a řekla, za to že mě získala to stálo za to. Dlouze jsme se líbali a já cítil jak se moje veličenstvo probouzí k životu. Jana to také ucítila, poodsedla trochu bokem a prý, to se ti děje pokaždé, když si ti sednu na klín? Pokaždé snad ne, ale moje zážitky jsou příliš čerstvé, ono se to po chvíli uklidní. Opět pozorně jakoby váhavě se na mě dívá a já mám pocit že mě rengenuje duši. Její ruka sjížděla pomalu po mém klínu a lehce hladila pozdvižené kalhoty. Musíme být opatrní, řekla už zase svým trochu zastřeným hlasem. Neboj, hrdě povídám, já se umím kontrolovat. Moje mužství se už bouřilo a kalhoty byly napjaté k prasknutí, vtom Jana vstala, vzala mě za ruku a chraptivě říká pojď. A táhla mě do ložnice. Počkej, opravdu sem může někdo přijít povídám ji. Tak zamči, pohotově vyřešila situaci a zmizela v ložnici. Lidi, ještě nikdy jsem tak rychle vstupní dveře nezamykal. Vrátil jsem se do ložnice a Jana tam ležela zakrytá až po bradu a červená jak rak. Pozvedl jsem deku abych se natáhl vedle ní, ale povídá mě - to budeš ležet se mnou oblečený? Pozvedl jsem deku o trochu více a uviděl jak se na mě smějí zlatavé chloupky její mušličky. V rychlosti jsem ze sebe shodil oblečení a vklouzl k ní. Přitiskla se ke mně a prosila -můžeš to dělat tak jako poprvé? Hloupě jsem to pochopil a odvětil jí že poprvé se to dá dělat jenom jednou. Ale tak to nemyslím, povídala, já bych chtěla abys mě tak hezky pusinkoval. A tak jsem začal pusinkovat její ouška, čelo, nosík, zdržel jsem u pusy, kde mě chytla hlavu a dlouho jsme se líbali. Potom jsem pomalu sjížděl dolů ke krásnému pohoří a slyšel jsem jak Jana přerývaně dýchá. Bylo to mnohem hezčí než prve, tam mě Evina přítomnost dost rušila. Pomalým kličkováním po úbočí krásných kopečků jsem se dostal až na vrcholek, ke vztyčeným hrotům jejích bradavek, jemně jsem bral jednu podruhé do svých úst a jemně šimral jazykem. Pojednou Jana objala mojí hlavu rukama a tiskla na svoje prsa silou, že jsem se až dusil. Začala přerývaně sténat a cítil jsem jak se svým stehnem opřela o moje tvrdé mužství a třela se o něj. Pojď, prosila chvějícím se hláskem a já řekl že tentokrát ještě ne, že ještě jsem neskončil. Přiznám se, že cestu přes její bříško jsem poněkud odbyl, zlákán vidinou její zlatavé mušličky. Roztáhl jsem ji ještě více nohy , pozvedl její zadeček a s rozkoší jsem se obličejem zabořil do jejího klína. Laskal jsem každý kousek její mušličky a nakonec jsem se přisál k růžovému hrotu nahoře. Jana se zjevně již nekontrolovala, zmítala se nahoru a dolů a vyrážela ze sebe vzdechy. Otvor její mušličky byl lesklý a křečovitě se otvíral a přivíral. Už to bylo pro mě taky dost. Zvedl jsem Janiny nohy a jemně , pomalu, s rozkoší se vnořil do její dírky.Vtlačil jsem se až nakonec a začal se v ní pomalu pohybovat, potom jsem kolík vytáhl na samý okraj a znovu jej pomalu vnořil do hloubky její dírky. Jana držela rukou mou paži a zatínala do ní své prstíky. Jakmile jsem se začal rytmicky pohybovat, Jana která se zdála být pasivní, prohnula se do oblouku a se sténáním začala opětovat moje pohyby. Bylo to krásné a já se cítil v sedmém nebi, když pnutí mého veličenstva signalizovalo můj konec a já se rychle stěhoval k Janině nelibosti ven. Ještě jsem nebyl od ní dále než dva, tři centimetry, když to u mě vyvrcholilo výstřikem do jejích chloupků.
Zadýchaný jsem se svalil vedle jejího těla, hlavu položil na její prsa, hladil a masíroval. Ležela bez hnutí a jenom prudce oddychovala. Po chvíli odtáhla moji hlavu ze svých prsou a stulila se mi do náruče. Proč jsi mě tak rychle utekl, řekla vyčítavě. Někdo mě žádal abychom byli opatrní, usmál jsem se. Chvíli mlčela a pak se zeptala proč jsem s Evou nebyl opatrný. Eva bere prášky proti početí, tam potom nehrozí nebezpečí povídám. Rozzářila se a že se musí Evy zeptat kde a jak se to bere. Že ten konec se jí nelíbí. Přiznám se že nejsem zrovna příznivec práškové antikoncepce, mám nejasné obavy, že v budoucnosti to může vyvolat nějaké druhotné příznaky, například hormonální a tak. Tak jsem ji nabídl, že jak pojedu do Městečka tak koupím nějaké kondomy. Janě se však myšlenka že by nás oddělila gumová přepážka vůbec nelíbila. Tak jsem ji doporučil, aby se stavila u gynekologa a nechala si od něj poradit. Stejně, prášky by ji psal on.Ještě chvíli jsme leželi stuleni k sobě, když jsem cítil, že Janino tělo těžkne a že potichu oddechuje. Jana usnula po všech těch dojmech v mém náručí a já se opatrně vymanil, tiše se oblékl a šel jsem chystat oběd. Měl jsem na sobotu a neděli již naložené maso, tak jsem vytáhl tři plátky, nachystal pánvičku a rozehřál friťák na hranolky. Jakmile byl olej rozehřátý, dal jsem tam maso a pomalu z obou stran opékal. Jů, tady to voní, ozval se za mnou Janin hlásek, otočím se a Jana zabalená v dece krčí svůj nosík a nasává vůni masa. Už jsi se vykoupala,- ptám se. Ještě ne právě tam jdu, a zmizela ve dveřích. Hlídání masa na pánvičce odpoutalo moji pozornost od okna, když mě vyrušil zvuk přibližujícího se motoru a bouchání dveří od auta. Vykouknu z okna, on to Rudla a vleče z auta bečku piva ke dveřím. Zalomcoval dveřmi a zabouchal. Jdu otevřít a Rudla se nabručeně ptá co je to za novinku zamykat ve dne boudu a že přivezl tu bečku na sobotu jak jsme se domluvili. Platí to, ptá se když vidí že jsem nervózní a hned nasaje vůni masa. To je paráda, povídá, pozvat se hned na oběd. Šel za mnou do kuchyňky a začal soudek připojovat k výčepnímu zařízení. Najednou zpozorněl, někde ti tady teče voda. To je v pořádku říkám, ona přestane, neboj. Sedl si na okraj stolu a zamyšleně mě pozoroval. Víš co mě nejde do hlavy, povídal. Ty dvě kočky co musely u tebe přespat, víš ona se vrátila jenom jedna. Dobrý den, ozval se ve dveřích Janin hlásek a já viděl jak Rudla údivem ztuhnul. Tak takhle je to, já blbec na nic nepřišel. Jaro ty nejsi kamarád, ty seš jen za něho převlečený. Proč jsi mě nic neřekl. Slečno, já ho sem dostal, povolení na boudu mu sehnal, tady ho zásobuju pivem aby nebyl žízní a on to přede mnou tají. Že to od něho není hezké? Jana se usmála a povídá - nezlobte se na něho, přišlo to tak náhle, že vám ještě nemohl zavolat. Zůstaneš na oběd? Ptám se abych odvedl řeč a Rudla se kroutí že ne, že nás nebude rušit. Jakýpak rušení, povídá Jana, budeme jenom rádi když s námi posedíte. Rudlánek se celý rozzářil a že tedy jde nažhavit výčep aby bylo při obědě co pít. Nachystal jsem každému na talíř a Ruda se chopil výčepu, že to mě nesvěří, že jsem jenom amatér. Při jídle jsme toho moc nenavykládali a po jídle se Rudla ptal, jestli sobotní sešlost platí, když mám tady slečnu. Obrátil se na Janu která se právě vracela z kuchyňky kam odnášela špinavé nádobí a ptá se, vy tady budete do neděle? To ne musím domů, řekla Jana. Slíbila jsem, že se dnes vrátím. To máte doma nějakou oslavu, nebo musíte do práce? Ne nic nemám na to Jana, ale slíbila jsem to mamce a ta by měla starosti. Tak ji zavolejte že zůstáváte do neděle okamžitě plánuje Rudla. A co jí mám říci, proč tady zůstávám oponuje Jana. Rudla hned začne plánovat, že jako dostane od jeho hotelu nabídku na bezplatný prodloužený víkend a vymýšlí to do bezvědomí. Jana zavrtěla hlavou a tiše řekla , ne to nejde nikdy jsem mamce nelhala a nebudu ani teď. Víš co, povídám, tak ji zavolej a řekni jí po pravdě, že tady máš kluka a že přijedeš až v neděli, ať si o tebe nedělá starost. Jana seděla zamyšlená a bylo vidět že se jí to v hlavě všechno honí. Po chvilce se zvedla a že to zkusí. O čem se s mamkou domlouvaly nevím, ale po chvíli se Jana vrátila celá rozzářená, že se s mamkou domluvila. Ruda se také rozzářil a že už pojede, že má moc práce. Nastartoval auto a zmizel po silničce dolů. Jana si sedla na lavičku vedle mne a prý co je to ta sešlost. No, sejde se tu vždycky taková parta kamarádů, většinou jsou to boudaři, dnes to jsou hoteliéři. Sedí se, kecá se, pošťuchujeme se, ugrilujeme si něco k jídlu, pivo jak vidíš Rudla přivezl. Žádné orgie, jen takový klidný pokec, to víš oni si musí od těch svých hostů taky odpočinout. Jo a musíš počítat s tím že se tentokrát staneme předmětem vtípků a narážek my dva. Vždyť mě neznají, Jana na to. Jsi má vílo na omylu, víš proč Rudla tak vypálil? Musí tu novinu honem všem vycinkat, tak je to. Bože, jak já se budu před nimi stydět, kroutila se Jana. Neboj, povídám, oni tě neukousnou, jsou to všichni dobří kamarádi.
Vstali jsme a já začal Janě ukazovat moje malé hospodářství, vysvětlovat co se musí dělat a kde je co uložené.Že přístavek mám rozdělený na dvě části, letní a zimní.Janu překvapila hromada klád naskládaných v blízkosti přístavku. Musím nadělat dostatek dřeva na dlouhou zimu, to znamená nařezat a naštípat a potom uložit podél stěn boudy. Janě se rozzářily oči, jů to je švanda, já jsem nikdy nesekala sekyrkou. A taky nebudeš říkám, na to tu mám tadyhle štípač. A Jana zklamaně konstatovala že to není žádný dobrodružství, že je to samá technika. Tak vidíš, řekl jsem jí, já jsem ti říkal, že je to tady pro ženskou nuda, proto jsem stále sám, žádná by tady nevydržela. A já jsem ti už několikrát řekla, na to Jana, že se mě takový život líbí a ještě je to hezčí s tebou. Přitulila se ke mně jako kočka a já čekal jestli nezačne vrnět, taky jako kočka. To ji nenapadlo a tak zvídala dál. V zimě když napadne sníh to musíš odhrabovat? Na to tu mám malou frézu která sníh odhazuje bokem. A cesta nahoru se taky čistí, aby se k vysílači dostala auta na střídání obsluhy. Jinak musíš nasadit lyže a po svých. Sluníčko se už schovávalo za kopce a stíny stromů se rychle prodlužovaly. Posklízeli jsme venku, opsal jsem přístroje a odstěhovali jsme se dovnitř. Jana se sebrala do kuchyňky umýt nádobí od oběda a že něco k večeři udělá ona, že se nenechá stále obsluhovat. Sedl jsem si na pohovku, pustil televizi, ale v hlavě se mě honily myšlenky. Dělám správně když takovou pěknou holku k sobě připoutávám, vždyť ji tady můžu zkazit celý život. Teď se jí to líbí, ale potom přijde stereotyp a nuda. Potom by naše loučení bylo hodně bolestivé. Večeře, volá Jana a tak se spolu pustíme do jídla. Jana odnesla prázdné talíře do kuchyňky a zasedli jsme k televizi. Stulila se ke mně a zamyšleně koukala na televizi.Že by ji to bavilo pochybuji, on tam nějaký učenec vykládal o lovení brouků. Po desáté hodině jsme to sbalili a šli spát. Byl jsem tak trochu zvědavý, co Jana na mě vymyslí, ale ta sebrala pyžamo a zmizela v koupelně. Tak jsem se převlíkl, lehl na postel a přemýšlel co bude dál. Jana se vrátila, vlezla si vedle mě a říká, že je po tom všem hodně unavená, že by byla vhodná pauza. A že než usne, že ji můžu hladit, ale ne dole. Tak jsme se stulili k sobě, a já jsem ji hladil na ouškách, pak na krku a pomalu přecházel dolů.Vzala mě ruku a položila ji na svá ňadra a tak jsem je začal hladit a masírovat. Najednou se Janě zrychlil dech, odtáhla moji ruku, že se řeklo spát a že se to dál dělat nesmí. Odtáhl jsem se a rukou zajel do jejího rozkroku, byl mokrý. Jana zaprskala jako kočka že se řeklo že dolů nic.Tak jsem ji ještě jednou políbil a usnuli jsme.

3.KAPITOLA - SEŠLOST NA MÝTINCE.

Ráno v pátek se nebe kabonilo jako kakabus a radar hydrometeorologického ústavu ukazoval, jak přes nás přechází tlaková níže. Vstal jsem, Janu pořádně přikryl a jal jsem se po očistě kontrolovat sondy, srážkoměr a pozavíral pootevřené okna v kůlnách. Opatrně jsem zavřel dveře ložnice, abych Janu nebudil a dal jsem se do přípravy snídaně. Právě jsem krájel na kráječi salám, když najednou se mi zatmělo před očima, tak tak že jsem si neufíkl prst a Jana na mě přilepená žadonila o pusinku. Byla vyspaná do růžova a ve velmi rozmarné náladě. Při snídani se na mě stále jaksi potutelně dívala a já přemýšlel co asi se ji v té makovičce vylíhne. Po snídani jsem se dal do papírování a Jana se schoulila na pohovce a stále upřeně na mě koukala. Nevydržel jsem a zeptal se nad čím tak usilovně přemýšlí. Přemýšlím, řekla, jaké to jednou bude když tady budeme spolu.
To jako nyní spolu nejsme, otázal jsem se. No jo, to ale v neděli skončí a já zase budu sama. To já taky, říkám, to musíš vydržet. Víš čeká mě diplomka a to se sem hned tak nedostanu, říká a upřeně sleduje moji reakci svýma šedýma očima. Rád bych ti pomohl, ale nevím jak, snad že by sis tu diplomku napsala tady. Oči se ji rozzářily, přitiskla se ke mně a říká potichu. Ty bys mě tady nechal celý měsíc? Vlepil jsem jí pusu a šeptám ji, třeba celý život, ale jsi si jistá že tady tu diplomku napíšeš?
Diplomku o milování by ti určitě nevzali. Zčervenala, neboj se, já ti zase tak moc uzdu nepovolím směje se. To už jsem zjistil a jak na mě začneš upřeně zírat, hned vím že něco plánuješ. Jenom nevím jak to udělat s našima přemýšlí Jana. Víš oni jsou hodní ale nevím jak jim toto naservírovat. Počkáme, snad nás něco napadne, povídám. Musím se dát zase do práce a Jana zmizí v kuchyňce a něčím šramotí. Zazvonil telefon, byl to Rudla a že jestli sešlost zítra platí. Samozřejmě platí, povídám, akorát se přesuneme dovnitř, počasí se těžko umoudří. A co tvoje nová bytná, začíná zpovídat. V pohodě říkám a Rudla se směje , ty sis chlape uměl vybrat, takovou křepeličku bych bral také. Skus to říct tvojí Bětce radím mu a vůbec, nechceš ji vzít sebou ať tady není Jana sama mezi chlapama? Zeptám se, řekl a po svým zvyku práskl telefonem. Skončil jsem s úředním šimlem a líně se brouzdal po netu, když se oblevila Jana a co prý hledám. Povídám že nic určitého a ona si přisedla na můj klín, přitiskla se ke mně a šeptá, dnes je dole klid? Její ruka sjíždí do mého klína a hladí pomalu se zvedající hrbol. Nelením a jednou rukou ji zajedu pod tričko a hladím střídavě jedno a pak druhé ňadro, zatímco druhá ruka odhrnula kraj jejích kalhot a vklouzla přivítal se se svou kamarádkou. Jana se kapánek svezla, hlavu opřela o mé rameno a s přivřenýma očima se nechala laskat. Nohy se jí pomalu rozevřely a já mohl pomalu hladit celou tu její nádheru, mazlit se s okrajem dírky a pak stoupat vzhůru k růžovému výstupku a hladit jej pomalým krouživým pohybem. Jana na mém rameni trhaně dýchala a svojí rukou se dobývala do mých kalhot.
Po chvilce zápolení se jí podařilo můj klenot dostat ven a křečovitě ho svírala ve své ruce. Cítil jsem v její mušličce přibývající vlhkost a zasunul jsem na okraj její dírky dva prsty a zrychleně zevnitř jí třel horní okraj dírky. Po chvíli Jana rychle stáhla nohy k sobě a pak se sténáním se zmítala v mém náručí. Pustila můj klenot, rozevřela nohy a tlačila mojí ruku s dvěma zasunutými prsty hlouběji do své vlhké dírky. Cítil jsem jak se dírka křečovitě svírá a Jana na mém rameni sténá. Počkal jsem než se trochu uklidní a stáhl jsem ji kalhoty dolů. Nebránila se a když jsem ji nasměroval na můj ztvrdlý kolík ochotně si nasedla a zasunula jej do své vlhké dírky. Bože to byla krása. Skulinka se jí ještě trochu svírala a Jana se přitiskla ke mně a pomalu se začala na mém kolíku houpat. Vlhkou tvářičku od slz otírala o moji tvář a vášnivě mě líbala. Můj kolík dosáhl maxima a Jana začala svůj pohyb zrychlovat, cítil jsem že už to dlouho nevydržím a sesadil jsem ji za svého klína. Vykřikla a drala se zpátky, tak jsem ji držel a můj parádní výstřik ji pošplíchal tričko i obličej. Vidíš co by se stalo, povídám ji. Chvíli neodpovídala a dívala se na můj klesající kolík a pak chraptivým, zastřeným hláskem hlesla že se jde umýt. Upravil jsem se a před očima měl jsem stále tuto scénu, toto krásné zmítající se tělíčko ve stadiu nejvyšší rozkoše, vlhkou tvářičku od slz a její nenasytná ústa plná polibků. Povzdychl jsem si a šel jsem něco ukuchtit k večeři. Jana přišla k večeři převlečená do pyžama a dle svého zvyku se na mě upřeně dívala až mě to znervózňovalo. V jídle se jenom nimrala a pak prohlásila že si jde lehnout. Uklidil jsem ze stolu, šel jsem se osprchovat, převlékl do pyžama a zalehl jsem vedle Jany. Stále ležela na zádech a koukala do stropu. Chtěl jsem ji hladit, ale jakmile jsem se jí dotknul, ucukla a ruku mě od sebe odtáhla. Po chvíli se ke mně natočila a dívala se na mě vážným pohledem. Jaro, řekni mě pravdu, ty už jsi měl nějakou holku? Neměl, povídám, vše co umím jsem našel na stránkách internetu.
Položila si hlavu vedle mě a tázala se: Nevymýšlíš si, je to pravda? Pravda pravdoucí , říkám. Vklouzla za mnou pod deku a mojí ruku si dala na ňadra. Můžeš mě hladit, ale nic víc, mám plno dojmů a musím si to srovnat. Pomalu jsem se laskal s jejími pyramidami naší lásky až jsem ucítil že zvláčněla a začala pravidelně oddychovat. Nechal jsem hlazení a pomalu usnul.
Sobota začala pošmourným počasím se sprškami zahradnického deště. Na sezení venku to opravdu nebylo. Vysoukal jsem se lůžka, přikryl oddychující Janu, oblékl, umyl a vrhl se do víru denních povinností.Nachystal jsem zásobu dříví ke krbu, z ledničky vytáhl maso, začal krájet a prosypávat kořením, aby se pěkně naleželo než ho začnu dusit. Ze sklepa jsem donesl sklenice zelí a začal jsem chystat snídani. Já už ti jdu pomoct ozvalo se za mnou a Jana zrůžovělá mě honem vlepila pusu a zvědavá prohlížela maso, co prý to bude. Tak ji říkám, vílo milá aby bylo jasno, na sešlost se chystají na Mýtince pouze dvě jídla. A to, na venek gyros na grilu a na doma segedinský guláš. Když se podíváš z okna tak hned budeš vědět co se bude vařit. Jana se rozzářila a že segediňák má ráda, táta se prý po něm může utlouct a tak se u nich vaří často. A prý jaké koření je na tom mase a jestli není bůček hodně mastný. Musel jsem ji odkázat na výrobní tajemství a zaměstnat mazáním chleba aby dala chvíli pokoj. Po snídani jsme uklidili a Jana se odstěhovala do pracovny k počítači, prý se doma na žádný nezmotali a je ji to vzácné. Vytáhl jsem papiňák a začal vařit. Po chvíli jak pára odfukovala přes pojistný ventil se začala celou boudou šířit vůně zelí a masa. Samozřejmě, vůně vylákala Janu od počítače a opět začala zavazet v kuchyňce. Sedla si na kraj kuchyňské linky a začala svým typickým způsobem upřeně na mě zírat. A je zle, říkám si co se jí zase v té její kotrbě rojí. Tak se ji ptám, nad čím tak přemýšlí. Ty Jaro a kdo tedy přijede? No, povídám chlapů přijede asi šest a dneska taky Rudlova Bětka, aby ses nebála v chlapské společnosti. To bude fajn rozzářila se a že půjde nachystat stůl a ostatní.
Bylo něco po jedenácté když z okna vidím Rudův teréňák jak sviští směrem k boudě. No nazdar, říkám si.Jestli ten mamlas neskončí u mě v kuchyni tak to bude zázrak. Jsem zvědavý kdy se objeví ostatní vozy. Ale k mému překvapení se od volantu vysoukala Bětka a já hned věděl proč ten kalup. Ona Bětka neumí jezdit pomalu. Zepředu od spolujezdce se souká Rudla a zezadu s korby další chlapi. Kurňa Bětko to radši budu jezdit s čertem než s tebou hřímá pobledlý náš krakonoš Petr. Když se ti to nelíbí tak si jdi domů pěšky odsekne Bětka. Vyšli jsme s Janou na verandu je přivítat a to potom nastala mela. Jak jsem Janu upozornil, stali jsme se hned předmětem narážek a vtípků na nás oba. Usekla to Bětka která chlapy uzemnila a s Janou se začaly objímat a pusinkovat, jako by se znaly odjakživa. Ženské se zašily někde dozadu a chlapi se usadili u stolu. Rudla se dal do čepování piva a já jsem otevřel papiňák a odháněl Rudlu který mermomocí chtěl ochutnávat. Jakmile se vůně guláše rozšířila do vedlejší místnosti , ozval se od stolu spokojený chlapský řev. Ženské to vyrušilo z jejich špitání a honem se běžely podívat co se stalo. Nastěhovaly se za mnou do kuchyňky a že budou pomáhat. Teda spíš zavazet, protože kuchyňka je tak pro dva a Rudla se nemohl s pivem dostat ke stolu. Skončilo to jako obvykle. Ruda prskal na Bětku, ta na něho, no nakonec se to nějak srovnalo. Jana aby udělala místo se napasovala na má záda a třela mě svými ňadry. Bylo to příjemné, ale začal jsem mít strach že začnu maso v hrnci míchat jinou, svou vařečkou. Tak jsem honem ženské jmenoval servírkami a že můžou nosit na stůl. A hned bylo volno. Při jídle jim huby alespoň na chvíli ztichly a Bětka pořád na mě dorážela že ji musím dát na guláš recept. Ani mě to nechce prozradit kňourá Jana, prý je to výrobní tajemství. Odměnou je jí zase huronský chlapský řev. Obsah papiňáku zmizel v žaludcích, chlapi si uvolnili pupky a začala správná nálada na sešlost. Začali jsme probírat letošní mizernou letní sezónu a další drby z Městečka, že by nám to ženské mohly závidět. No nezáviděly, v kuchyňce třískaly nádobím a likvidovaly hromadu špinavých talířů. Občas je tam vyrušil Rudla když šel natočit další pivo. Už v náladě Petr rozhodl, že obě ženské ještě neprodělaly vstupní křest do spolku sešlosti a že to se musí hned napravit. Zmizel k autu a už se valí zpět s flaškou koňaku. No nazdar povídám si, to dopadne, pivo a koňak. Zavolali jsme ženské a Petr hned že se jejich vstup do sešlosti musí oslavit a že si všichni musíme připít a hlavně, všichni si tykat. Bětka hned vlítla na Petra. Jak si mám s tebou připíjet na tykání, když si tykáme už deset let ty moulo. Ale ve spolku sešlosti seš poprvé oponuje Petr. Klidně mě nalij, ale domů půjdeš pěšky, já s alkoholem řídit nebudu. Nám ostatním se samozřejmě jejich slovní přestřelka líbila a tak jsme se usnesli, že z provozních důvodů si smí Bětka pouze líznout. Po přípitku začali všichni chlapi Janu líbat, což se mě ani trochu nelíbilo, ale Jana to nesla statečně s humorem. Ženské pak okupovaly pohovku u televize a o něčem dlouze diskutovaly. Blížil se konec sešlosti a chlapi poněkud unaveni se začali zvedat a loučit. Rudla se tiše zeptal, kdy má pro Janu přijet. No autobus ji jede kolem půl šesté, tak přijeď nějak po čtvrté. Tak jo řekl a soukal se na místo spolujezdce. Objevila se Bětka s Janou, zřejmě se už rozloučily protože Bětka se hned nasoukala za volant, nastartovala a s dlouhým houkáním prudce odstartovala k silničce.To jsem zvědavý jak budou chlapi vzadu po té jízdě vypadat povídám Janě. Oni v vždycky v takovém stavu jedou autama domů? Ptá se. Ale ne Jani, oni si ustelou v boudě kde se dá a v neděli až jsou v pořádku se rozjedou domů. Ale byl to pěkný večer, vzdychne. S Rudlou jsem domluvil že po čtvrté se pro tebe zítra zastaví. Jana jen kývla a nic neříkala. Pouklízeli jsme poslední zbytky po sešlosti a šli spát. Jana ležela jako obvykle na zádech a koukala do stropu. Já pod vlivem alkoholu, celý natěšený jsem se začal Janě dobývat do pyžamových kalhotek. Odtáhla mě ruku a přísně povídala - v takovém stavu s tebou nic dělat nebudu, to ti jasně povídám. Ještě jsme snad nic nevyoslili a jak se na tebe dívám tak nevěřím že by ses udržel. A taky smrdíš pivem. Tak jsem si lehl taky na záda a pomáhal Janě čučet do stropu. Po chvíli to nevydržela obrátila se ke mně bokem a stáhla mojí ruku na svá ňadra. To je ale všechno, rozumíš zašeptala a zavřela oči. Tak jsem ji pomalu hladil její krásná mlaďounká ňadra, lechtal na bradavkách, ale buď už usnula, nebo na to nereagovala.
Po chvíli mě ruka sklouzla a já usnul.

4. KAPITOLA - NEDĚLNÍ LOUČENÍ.

Nedělní ráno se rozsvítilo do krásného dne, sluníčko mě lechtalo na víčkách tak jsem je líně otevřel a podíval se co dělá má druhá půlka postele. Jana ležela na zádech a svoje šedé kukadla znovu měla upřené na strop. Dobré ráno vílo z Mýtinky, povídám ji. Jak jsi se vyspala? Strašně jsi chrápal povídá, ale pak se otočí a začne mě vášnivě líbat. Přitiskl jsem její krásné tělíčko k sobě a začal ji líbat na čelo a ouška a dál. Takhle ne, povídá, natáhne se na záda a moji ruku zasune do svých pyžamových kalhot.Probudila se ve mně elektřina a já začal jemně hladit zlatavé chmýří a pomalu klouzal po svahu její lasturky dolů. Jana měla zavřené oči a rukou si rozepínala knoflíky pyžamového kabátku. Kabátek sklouzl na stranu a já se hladově vrhl na její ňadra, líbal a obličejem laskal ten krásný výtvor přírody.
Jana mě odtáhla, vytáhla mou ruku z pyžama, posadila se, shodila kabátek a stáhla pyžamové kalhoty.Vrátila se do své původní polohy, přitáhla mojí hlavu na svá ňadra a nasměrovala moji ruku zpět na své zlatavé chmýří. Objímala mě rukama a vzrušeně dýchala. Chtěl jsem se vyprostit a hned se vrhnout na její mušličku, ale nepustila mě a jen zašeptala ne, takhle ne musíš mě dole moc hladit jako posledně. Pochopil jsem a začal pomalu masírovat její lasturku, hladil jsem její stehýnka pěkně hned u buchtičky a cítil jak mě Jana přitahuje ve svém objetí více a více. Vjel jsem prstem do jejího járku, pomalu pojížděl od spodu od dírky až k jejímu růžovému kamarádovi, jemně ho třel, vrátil se na okraj dírky a krouživým pohybem masíroval ústí její svatyňky . Cítil jsem jak kolem mého prstu to začíná více a více vlhnout, Jana přitisknutá ke mně přerývaně dýchala a já jsem vsunul dva prsty do její dírky a zrychlenými pohyby masíroval její horní část. Můj palec si vybral do práce jejího růžového kamaráda a netrvalo dlouho, Jana se prohnula do oblouku a začala sténat.Tiskla mně tak silně že jsem lapal po dechu a její tělo se zmítalo v mém náručí. Poslušen instruktáže na netu, vysunul jsem prsty z rozzuřené dírky a dlaní tlačil na její ochmýřenou lasturku. Pomalu, chvějíce se na celém těle mě uvolnila ze svého sevření a převrátila se nade mne. Nevím zda to bylo tou vlhkostí nebo čím, ale dřív jsem musel svůj kolík do dírky sám nasměrovat, protože Janě to ještě nešlo.Dnes dosedla dírkou na můj kolík tak prudce, že mě to až zabolelo. Zjevně se nekontrolovala a skákala na mě se sténáním a krátkými výkřiky, že jsem měl strach že si ublíží. Nechal jsem ji, ať si sama určuje tempo a hrál jsem si s jejími ňadry. Najednou cítím že jsem u konce tak Janu zvednu a sundám ven. Jako lvice se vrhla zpět a já měl co dělat aby nenasedla znovu a nebyl malér. Se sténáním se na mě svalila, třásla se jako osika a chraptivě mě šeptala proč když je to tak nekrásnější to zkazím. Nedá se nic dělat moje kočičko, šeptám a z tvářiček ji líbáním stírám její slzičky. Potvůrka ví že mě to dělá dobře a hroty svých ňader masíruje moji hruď. Pomalu se mazlíme, vášnivě líbeme, ale čas neúprosně běží, ještě jsme nesnídali a už se blíží čas oběda. Kdybych tak mohl ten čas zastavit.
Jana se šla osprchovat a já cítil jak mě měchýř tlačí víc a víc. Zvědavý jak bude Jana reagovat jsem vklouzl do koupelny a usedl na záchod. Přes sklo sprchovacího koutu jsem viděl její tělíčko pod proudy vody a její potutelný pohled na mě jak sedím a koukám na ni. Zastavila vodu, zrůžovělá vylezla ven a začala se utírat. Pověsila ručník, s úsměvem ke mně přistoupila, políbila na čelo a ptá se - líbilo se ti to koukání? Páni, po takovém divadle, podařilo by se vám vyčůrat? Jana si šla sbalit věci a já se odšoural do kuchyňky nachystat něco k obědu. Při jídle bylo nepřirozené ticho, já se radši na Janu moc nedíval, ale cítil jsem na sobě její pohled. Něco tady ale nehrálo. Jindy na mě kouká tak vážně, dnes je v jejím pohledu něco veselého a cuká ji to v koutcích. Ne Janička na mě něco šije, to je jasné. Náš čas loučení se neúprosně blíží, ale minula čtvrtá hodina a Rudla nikde. Chtěl jsem mu zavolat, ale Jana, nějak neskutečně klidná mě zadržela a že mám ještě počkat, že když slíbil, tak přijede. Bylo něco po páté a já jsem už byl jako na trní a vymýšlel nějaké havarijní scénáře, když slyším řev motoru auta a tak Janě říkám, zachrápal potvora a teď se ještě chce nabourat do boudy. Vyšli jsme na verandu když teréňák s nápisem Hotel Vyhlídka se smykem zabrzdil u boudy. K mému překvapení se s okýnka vyklonila Bětka a křičí nastupovat. Kde je Rudla, ptám se. Doma, leští nádobí odpověděla. Teda, říkám zoufale Bětce, to nemůžete na autobus dolů stihnout. A kdo říká že ho chceme stihnout, odpoví. Mezitím Jana, která dala svůj baťoh na korbu se vášnivě přitulí a mezi polibky říká, Bětka mě zaveze domů a pomůže zpracovat mámu a tátu, tak drž palce a nasouká se vedle Bětky. Ta dle svého zvyku odstartovala až hlína od kol lítala na všechny strany a zmizela na silničce.
Loudal jsem se dovnitř, bylo tu najednou tak prázdno, pusto. Sedl jsem k počítači, ale nebyl jsem schopný se soustředit. Nedá se nic dělat hochu, řekl jsem si a šel řezat dřevo. Navozili mě toho dvě korby náklaďáku a tak jsem vytáhl pilu a začal řezat na špalky. Stále mě scházelo to - já ti pomůžu - a proč to tak děláš. Bylo tu pusto přerušované kotoučem pily. Stmívalo se, uklidil jsem venku a bez cíle jsem se loudal po boudě. Lehl jsem si v ložnici na postel, hladil místo kde leželo Janino tělo a před očima se mě míhaly scény našeho posledního milování. Když jsem byl předtím sám, ani mě ta samota nepřišla, všechno probíhalo k mé spokojenosti. Teď jeden, možná neuvážený okamžik, kdy jsem holky pozval dál, dokonale rozvrátil moji psychiku. Probralo mě zvonění telefonu, kouknu na hodiny a ono už bylo půl deváté. Ohlásím se a z telefonu se ozve burácivý Rudlův hlas. Bětka se vrátila v pořádku a mám ti vyřídit že uspěla. Prásk, práskl telefonem. Stojím jako solný sloup a v hlavě se mě honí, uspěla, jak uspěla, že se Jana vrátí, kdy se vrátí. S povzdechem, že si organizaci toho vzaly ty dvě a já jsem páté kolo u vozu jsem si šel něco sezobnout a odebrat do postele. Sám.
Pondělní ráno byla obloha jako vymetená. Nasnídal jsem se a abych něco užitečného dělal, šel jsem rozebrat srážkoměr který byl po deštích plný svinstva. Čas při práci ubíhal, složil jsem srážkoměr a přemýšlel jestli si mám dát něco k obědu. Jindy to byl pro mě obřad, který jsem nevynechal a vždy si připravil nějakou gurmánskou pochoutku. Dnes se mě do jídla nechtělo a bez cíle jsem bloumal po svém království. Bylo po druhé hodině když se ozval telefon. Vrhl jsem se k němu s nadějí že volá Jana. Byla to Bětka, svým obvyklým způsobem mě oznámila že její doprovod byl přijat s povděkem, rodiče má Jana velice rozumné a že pro Janu pojede v sobotu ráno. Bětuško, ty jsi zlato zajásal jsem. Taky si to myslím suše odvětila. A není to všechno hošánku, říká, budeš platit a to nejlepší nakonec. Samozřejmě Bětko nechci to zadarmo, kolik jsem ti dlužen. Jeden recept na segedinský guláš, oznámí mě. Potvora jedna myslím si a říkám samozřejmě Bětuško. A to nejlepší říká. V sobotu nepřivezu jen Janu, ale také rodiče aby se mohli podívat k jakému moulovi se dostala říká škodolibě. A v sobotu budeš vařit segedin a já se ti budu dívat na prsty abys nešvindloval. Myslel jsem že mě budou polévat. To abych šel uklízet, zaúpěl jsem. To bys měl, říká Bětka a položila telefon. Ještě že od Rudly nepochytila to prásknutí sluchátkem, mumlám pro sebe. Zbytek týdne uběhl jako voda, neměl jsem čas myslet na Janu a gruntoval a smýčil jsem všechny kouty. Nechtěl jsem do toho míchat Bětu ani Rudlu - on by ji stejně všechno vyslepičil a zavolal jsem Petrovi aby koupil v květinářství nějakou kytici jaká se dává matkám. Svatební? Ptá se. Né zaúpěl jsem, matkám když jde nastávající se představit. Tak to nevím, říká, já donesl flašu rumu. Nicméně v pátek se přivalil s kyticí, kterou by normálně nesli dva mužští, ale co jsem mohl dělat. A začal mě lákat že má v autě parádní koňáček a že by jsme si mohli cvaknout. A jak pojedeš domů povídám. Neboj, nafoukne se, přespím u tebe, pozdravím rodiče a pojedu. Né, zaúpěl jsem. Když uvidí takového Krakonoše leknou se, utečou na hřebenovku a bude je hledat horská služba. Teda tobě ta ženská leze na mozek a ťuká si na čelo. Jó když ptáčka lapají ...., směje se. Hlavně když mě to říkáš ty, po dvaceti letech manželství, říkám. Hele, škemrá, dáme si koňáček a já ti to randění rozmluvím, co říkáš? Odstup satane , zvolal jsem, a raději vyval co jsem dlužen za kytici. Nic, povídá, je to služba podniku váženým zákazníkům. Tak to jsi teda lepší kamarád než Běta. Ta to sice s rodiči domluvila, ale hned si to nechala ode mě zaplatit. Prosím tě, žasl Petr a kolik za to chtěla? Recept na segedinský guláš, povídám a abych prý nešvindloval tak ho musím zítra udělat a ona se bude dívat co tam dávám. Tak to je v p...., zaúpěl Petr. To se na Vyhlídce bude vařit guláš, všichni štamgasti se tam nastěhují a my ostrouháme. Obrátil se, vlezl do vozu a pomalu se vracel do Městečka. Dal jsem kytici do vody a odnesl do sklepa. Navečeřel jsem se, vytáhl z mrazáku maso na zítřek a zalehl jsem na postel. Hladil jsem rukou deku kterou se Jana přikrývala a celý znervózněný ze zítřka jsem se snažil usnout.

5.KAPITOLA - NÁVŠTĚVA RODIČŮ.

Sobotní ráno se smálo a sluníčko rychle sušilo noční rosu. Umyl jsem se, něco snědl, vytáhl kytici ze sklepa a nervózně pochodoval po boudě. Čekal jsem, kdy uslyším řev motoru teréňáku z Vyhlídky.
Jaké překvapení když ze silničky se odlouplo osobní auto a způsobně sjíždělo k boudě. Jak se přiblížilo, poznal jsem Rudlovo soukromé vozidlo a když přede mnou zastavilo a já viděl za volantem vyšňořenou Bětku zůstal jsem na to zírat s pootevřenými ústy. Bětka vystoupila a já se ptal, co se stalo, ty umíš jezdit i pomalu? Hele sklapni tu klapačku nebo ti to zůstane odvětila Běta svým starým způsobem. Z auta vylítla Jana a pověsila se mě na krk. Mírni se má vílo krotil jsem ji. Sebral jsem s verandy kytici a šel přivítat hosty.Způsobně jsem předal mamince kytici, s tatínkem potřásl rukou a pozval je dál. Usadili se na verandu a viděl jsem jak s údivem sledují tu překrásnou přírodní scenerii kolem. Tady je to jako v pohádce hlesl táta. Že, přidala se pyšně Jana a máš vidět to krásné svítání a západy slunce. Máma se na ni potutelně usmála a zeptala se. A kolik svítání jsi Janko viděla? Jana zrudla, otočila se a že si jde uložit věci. Omluvil jsem se že mám službu v kuchyni, ale Bětka že to ne že musí být u toho a zavolala Janu aby se starala o hosty. Zmizeli jsme s Bětou v kuchyňce a pod jejím přísným dohledem jsem začal vařit. Znervózňovala mě stálými připomínkami, proč to dělám tak, že ona to dělá jinak, tak ji povídám Bětko jsi dobrá kamarádka a jsem ti moc zavázán ale tady vařím já, chceš-li - dívej se, na receptu určitě nic neupravím ale takhle mě jenom znervózňuješ. Usmála se, pohladila po vlasech a zmizela za hosty. Za chvíli vlítla do kuchyňky Jana a že jde pro pití. Pověsila se na mě, přitisknutá ke mně přisála se na má ústa až jsem málem ztratil rovnováhu. Jemně jsem sundal její ruce políbil ji a usměrnil kde najde co k pití a pokud by táta chtěl, že v sudu je ještě pivo, stačí zapnout chladič. Nezvětralo, ptá se. Nezvětralo, protože je pod plynem, dusíkem, a to potom dlouho vydrží. Vylítla ven a za chvíli se vrátí že táta by si pivo dal. Papiňák se syčením oddychoval a já jsem počkal až se chladič nachladí a načepoval džbánek tak jak mě to Rudla učil. Jana vylovila pití, sklenice, odnesla to ven a vrátila se pro tátovo pivo. Krájel jsem knedlíky a chystal do napařováku, Jana se zezadu na mě zavěsila a dráždila mě svými hroty ňader. To nemůžeš počkat až budeme sami, ptám se. Můžu, uličnicky řekla, ale chci tě mít ve správné náladě. Tak odnes tátovi pivo ať zatím nezvětrá a nachystej příbory, povídám a plním hrnec knedlíky. Odtlakoval jsem hrnec, sundal víko a libá vůně guláše zaplnila celou boudu a drala se dveřmi ven na verandu. Z venku je slyšet tátův hlas ,to je přece segedin, Janko ty také vyžvaníš co se dá. Ten nápad s gulášem byl můj, říká Bětka a vypráví jim jak to vlastně s tím gulášem narafičila. No, tak terčem vtipů jsem zase já.
Holky se objevily právě včas aby mohly nosit na stůl, já si sundal zástěru a šel jsem si sednout s hosty. Bylo vidět že jim chutná, táta si dal ještě jedno pivo, prý do druhé nohy. Běta s Janou sklidily nádobí, daly se do umývání a já zůstal s rodiči sám. Máma se na mě zkoumavě dívala a já viděl že má stejný pohled a šedé oči jako Jana. Teď čekáte že vás budu zpovídat, povídá. Nebojte se, my jsme s Janou takové kamarádky že si všechno řekneme. Ve mně zatrnulo.No nazdar, pomyslel jsem si, proboha jak se mám tvářit, jestli ji Jana řekla co jsme dělali. Máma to však přešla a začala se vyptávat co je to ta meteorologická stanice a co se tady všechno sleduje, proč tady mám ty fůry dřeva. Po chvíli povídání se máma zvedla že se půjde podívat za děvčaty a já se s tátou sebral a ukazoval jsem mu okolí Mýtinky. Když jsme se vrátili, seděly ženské u stolu, o něčem se bavily, tak jsme přisedli a já šel udělat kávu. Čas pěkně ubíhal a pak se máma zvedla s tím, že všechno jednou končí a že je načase aby se dali na cestu. Když jsme šli k autu, přidržela mě máma a potichu říká, abych dal na Janu pozor a abychom něco nevyoslili, že času máme ještě dost. Rozloučili jsme se, auto zmizelo na silničce mezi stromy a tak jsme posklízeli nádobí a přesunuli se do boudy. Jana si šla ještě uložit věci a já jsem dodělával denní report. Práci sem měl skončenou, Jana nikde, tak se jdu podívat kde vězí. Otevřu dveře od ložnice a vidím Janu zakrytou dekou až pod bradu, jak se na mě potutelně kouká a říká, nechceš se schovat pod deku, zvedne deku a já vidím zlatavé chmýří její lasturky. V rychlosti jsem se sebe shodil ošacení a vklouzl k Janě pod deku. Objala mě a začala vzrušeně líbat můj obličej, tiskla se ke mně hroty svých ňader, kroužila s nimi po mém hrudníku a já viděl jak se jí začínají lesknout očí a zrychluje dech. Rukou jsem sjel k jejímu rozkroku, polaskal ty krásné kudrlinky její lasturky a Jana doširoka rozevřela své nohy. Vjel jsem prstíkem do štěrbinky , laskal každý její koutek, mazlil se s jejím kamarádem až jsem cítil že její vzrušení se blíží k vrcholu. Sjel jsem mezi její nohy, pozvedl zadeček a svůj klacík ponořil do lůna její krásné lasturky. Jana mě objala, přitáhla na svá prsa, nohama mě zezadu objala a já pronikal hluboko do její jeskyňky.Sténala potichu a mé pronikání provázela vstřícným pohybem své zadničky. Dostali jsme se do extáze rozkoše, kde každý z nás pouze napolo vnímal co je v okolí. Cítil jsem jak se blížím k vrcholu, snažil jsem se vyprostit, ale Jana se ke mně přimkla, nohama bránila jakékoliv úhybné snaze a stále svou pánví laskala ve své dírce můj kolík. Týdenní půst nedal na sebe čekat a já se steny vyrazil celý obsah do jejího lůna. Jana přilepená ke mně sténala v křeči rozkoše a její pánev kmitala až ucítila že můj kolík uvadá a že vyklouznul z její dírky. Uvolnila mě a já celý udýchaný se skulil vedle ní. Holka jsme v průšvihu, říkám, hlavně že před chvílí mě tvá máma napomínala ať něco nevyoslíme. Jana se ke mně přitulila a zašeptala do ucha, neboj, nevyoslíme, v úterý jsem byla u gynekologa, tak se nemusíme mírnit.
Tak proto ty potutelné pohledy, to tajné špitáni s Bětkou. Celí zadýchaní jsme leželi blízko sebe hladili se, mazlili a odpočívali. Pak se Jana zvedla, že se jde osprchovat a já ležel na zádech a ještě dodýchával tu slast. Cvakly dveře od koupelny a má víla z Mýtinky, tak jak ji Bůh stvořil se přesunula ňadry na mou hruď a s hlavičkou přitisknutou k mojí hlavě opět vzrušeně dýchala.Lasturku se svými zlatými chloupky přisunula na moje stehno a začala pomalu po něm klouzat. Po chvilce přehodila nohu přes moje stehno , natočila se aby celá její lasturka mohla po stehně klouzat a já slyšel jak se jí zrychluje dech. Zašeptal jsem ji, ty toho ještě nemáš dost? Políbila mě a také zašeptala - ne. Můj kolík se už zase vzpouzel v plné síle a Jana jak to viděla přesunula se nad něj , přitiskla a začala ho svojí lasturkou masírovat. Jezdila po něm, hned až ke své dírce a když viděla že má snahu se schovat ucukla a zase ze svým růžovým, zduřelým kamarádem na klacíku vrtěla. Tempo se pomalu zvyšovalo a Jana na pokraji vyvrcholení vykřikla a vpustila kolík do své dírky.Začala se zmítat v křečích svého vyvrcholení a já ji strhl na svá prsa a honem vnikal zrychlenými přírazy do její skulinky.
Bože to byla krása. Nevnímali jsme nic kolem sebe, jen jsme cítili pohyby toho druhého, laskali se s nimi a já ve svém vrcholu obdařoval Janino lůno záplavou svého mužství. Umdleni jsme tiše leželi, Jana přitisknutá ke mně, nohy stále doširoka rozkročené, tak jak jsme skončili. Určitě čekáte na to jak jsme se milovali dál, ale Jana slezla a šla se umýt, pak jsem se umyl já a přituleni k sobě jsme usnuli.

6. KAPITOLA - DIPLOMKA.

Nový den nás nepřivítal zrovna hezkým počasím, foukal ledový vítr od severu a občas drobně sprchlo. Jana se pomalu probudila v mojí náručí, přisála se ke mně a začala pomalu, ale s rozkoší líbat. Samozřejmě to vzbudilo mé chlapské pudy a já začal hledat kde ji mám začít aktivně dráždit. Odtáhla se, usměrnila mojí ruku zpět a přísně povídala. Jaroušku musíme si hned od začátku udělat jasno. Přijela jsem udělat diplomku na matfyz fakultu a tam, jak jsi se sám zmínil, diplomku o milování nepřijmou. Vyprskla, znovu ke mně přitiskla a zašeptala mě do ucha, ale myslím že by je to pobavilo. Tak jsem zjistil, že z ustrašené červenající se holky držím v náručí krásnou sebevědomou holku a zpozoroval jsem i Bětčin vliv na její chování. Jana se sebrala, zmizela v koupelně a tak jsem porovnal postel a čekal až vypadne. Jana vylezla zrůžovělá, voňavá a já honem zapadl do koupelny aby mě to nedráždilo. Když jsem se vybatolil, byla snídaně na stole a Jana statečně zápolila s kávovarem a chystala kávu. Nasnídali jsme se mlčky, Jana odnesla a umyla nádobí a že si mám jít s ní sednout na pohovku. Celý natěšený jsem se honem valil sednout, ale k mému rozčarování nebylo žádné mazlení nýbrž Jana nalinkovala pevný denní řád. Prý po snídani se dá do diplomky a proto zabavuje můj počítač, po obědě se půjdeme kousek projít po okolí a do večera můžu ji pomáhat s diplomkou jako oponent. A po večeři je prý volno a že když nebude unavená, že ji můžu hladit. A co mám celé dopoledne dělat já, povídám. Máš přece před boudou hromadu dřeva, tak pracuj, odvětila rozverně. A já ti občas pomůžu, dovezla jsem si na to specielní pracovní oblečení a rychle zmizela v ložnici. Po chvíli se vrátila, na sobě dámské modráky s laclem, na prsou na každé straně kapsičku se srdíčkem. Tak jsem si ji k sobě přivinul a ptám se, jak z těch kapsiček vyskočí její klokánci. Janě se nápad s klokánky líbil velice a tak její krásná ňadra dostala svoje pojmenování do budoucnosti. Dny plynuly jako voda, dá se říct že Janin denní rozvrh jsme více méně dodržovali, večer se k sobě tulili, mazlili dle Janiny chuti a pomalu se blížil den, kdy se Jana musí vrátit domů. Den před odjezdem jsme s Bětkou domluvili odvoz, pomohl jsem Janě všechno napakovat a po večeři Jana mě vtáhla do ložnice. Horečně ze mne začala sundávat oblečení, na každé odhalené místo mě líbala a pomalu sjížděla dolů k mému klínu. Uchopil jsem ji do náruče, položil na postel a začal jsem na oplátku odstrojovat ji a líbat na všech odstrojených místech. Její prsty se křečovitě zarývaly do mých ramen a Jana vzdychala, Klokánky, líbej mě Klokánky. Poslušen přání mé lesní víly líbal, hladil a mazlil se s jejími ňadry, jazykem dráždil jejich hroty, až Jana mě chytla za vlasy a strhla mou hlavu ke svému klínu. Rychle jsem odstranil poslední překážku - kalhotky a obličejem se přisál do její lasturky. Jana mě stále držela za vlasy a mojí hlavou rejdila po své lasturce. Lízal, sál, dráždil jazykem tato krásná místa, obličej mokrý od její vlhkosti, snažil jsem se dosáhnout jazykem co nejhlouběji do její jeskyňky a každé její místečko jazykem polechtat. Nebylo to tak jednoduché, protože Jana mě vždycky za vlasy povytáhla a já se jazykem vrhl na její zduřelý pahorek lásky. Jindy je už dávno ve vrcholu svého vzrušení, dnes to evidentně prodlužovala i když i u ní muselo být vzrušení již veliké, protože sténala vzdychala a svou lasturku tiskla k mému obličeji.Náhle přitáhla moji hlavu na svá ústa, zeširoka roztáhla svá stehýnka, nohama mě přitáhla a vehnala můj kolík do své jeskyňky. Vykřikla a zmítala se ve vrcholu svého vzrušení. Já už nevnímal co se kolem děje. Cítil jsem jen Janino pulzující tělo, tvrdě vnikal do její jeskyňky, jak v extázi líbal její rty a mačkal ji ve svém náručí. Jana se už uvolňovala když se jsem vehnal svůj náklad lásky do její jeskyňky a stále ji drže v náručí se pomalu uklidňoval. Pomalu jsem sklouzl okolo jejího vzrušeného tělíčka a hladil, hrál si s jejími Klokánky. Jana se přitulila hlavou k moji tváři a já pusinkami sbíral s jejího obličeje silnou vrstvu slziček. Jsme to ale dva blázni, vydechla a hladí moji hlavu. Posunul jsem se pomalu a líbal odshora dolů její odpočívající tělo. Když jsem se dostal ke chloupkům nad její lasturkou, viděl jsem, jakou spoušť naše řádění vyvolalo. Na prostěradle velká louže mokra a z pootevřené pomalu uklidňující se jeskyňky vytékal líně přebytek mé mužské vláhy. Přisál jsem se k vztyčenému jejímu kamarádovi, lačný stále se mazlit, ale Jana stáhla mojí hlavu bokem a polohlasně šeptla, prosím, nekaz to. Po chvíli se zvedla, odešla do koupelny a já se jal vyměňovat prostěradla a polidštit zpět spoušť co jsme udělali. Šel jsem pozhasínat po boudě, zamknout a když jsem se vrátil, ležela má lesní víla Janička na boku a sladce oddychovala.
Na druhý den jsme pod dojmem loučení chodili jako bez duše, jaksi nebyla ani nálada na nějaké škádlení, hlazení, až jsme uslyšeli zvuk přijíždějícího auta a Bětčino zběsilé troubení. Pomohl jsem Janě uložit věci do kufru, setřel z tváří její slzičky, pohrozil Bětce, ať s mým pokladem jede opatrně a zamával mizejícímu autu, které zmizelo mezi stromy směrem do Městečka.

7. KAPITOLA -PROMOCE.

Poflakoval jsem se líně po boudě a dělal malou rekapitulaci mého života. Pravda, kdybych byl loajální a nesnažil se o prosazení svého, mohl jsem být vážený akademik, ženatý, s vilou a dítky kolem sebe. Hlídal bych manželku aby mě nudou někde nezahýbala. Já si vybral cestu jinou. Když jsem mimo svou pracovní náplň objevil postup, vhodný pro průmyslové použití, obešel jsem svého nadřízeného a poprosil o přijetí u ředitele. Byl to pán ve středních letech, doslova nabitý vědomostmi a já si ho velice vážil. Řekl jsem mu o svém problému a že bych si chtěl objev patentovat. Chvíli mě pozoroval, pak si přitáhl složku kterou jsem donesl, prolistoval a řekl. Morálně máte právo si to nechat patentovat. Ale jak znám vašeho vedoucího, to že se nebude moci přiživit na vaši práci, bude určitě vás stát místo v našem ústavu, k mé nelibosti. Váš vedoucí byl dosazen na stranickou přímluvu a já jsem bez možnosti cokoliv pro vaši záchranu udělat. S patentovým řízením vám pomohu, na patentovém úřadě sedí můj spolužák. Rozloučil se se mnou a já šel na své pracoviště. Kde jste se flákal? Byla první otázka mého vedoucího. Byl jsem u pana ředitele povídám. Beze slova se otočil a zmizel ve své kanceláři. Bouře začala až třetí den, tamtamy ústavu donesly vedoucímu že s podporu ředitele jsem požádal o vydání patentu. Řádil jako utržený z řetězu a do dvou dnů přede mnou ležela výpověď pro ztrátu důvěry. Mlčky jsem výpověď podepsal, sbalil jsem si věci a odešel. Měl jsem ještě celou dovolenou, tak jsem se vydal na hory, které mě vždycky táhly. Ubytoval jsem se v Městečku v hotelu Na Vyhlídce a spřátelil se s Rudlou a jeho Bětkou. Mezitím mě přišel dopis od jedné zahraniční firmy s nabídkou, že můj patent odkoupí. Nabízeli slušné peníze, tak jsem kývl. Z nemajetného, propuštěného inženýrka byl najednou na naše poměry boháč. Jiný by se sebral na cestu kolem světa, nebo peníze jinak utratil, mě však stále v makovici ležela myšlenka mít horskou boudu právě na Mýtince, kde bych nemusel vidět lidi, poslouchat neschopné nafoukance a prožívat božský klid v lůně božské přírody. Chtít a moct je však obrovský rozdíl. Kdejaká instituce žádost zamítla, kde mohli házeli klacky pod nohy. Už jsem to vzdával, když se do toho vložil Rudla, kamsi odjel a najednou se daly věci rychle do pohybu, do měsíce byly papíry na stole a já s Rudlovou pomocí sehnal firmu, která mě moje království postavila. Vybavil jsem si to dle možnosti vším co se dalo použít, na střeše nechal postavit solární štíty, ve sklepě baterie a malý agregát, sebral svoje švestky a ubytoval se ve svém království. První rok nebyl jednoduchý, musel jsem navazovat známosti s lesníky, s lidmi v Městečku, zásobit se dřevem na zimu, prostě jsem se nezastavil. Přišla mě však nabídka, zda bych nechtěl pracovat pro hydrometeorologický ústav, jako odloučené pracoviště. Měli prý v plánu postavit něco v této lokalitě, ale stavbu nemohli pro nedostatek peněz realizovat a navíc sehnat personál pro stanici. Tryskem jsem se přesunul za Rudlou se zprávou, že můžu mít zaměstnání. Rudla jenom kývl hlavou, že o tom ví. Zůstal jsem jako opařený a svitlo mě, že to místo je určitě Rudlova práce. Tak během měsíce byla na boudě měřící aparatura a já se stal pozorovatelem na odloučené stanici. Bylo to krásné a já si užíval života dle svého gusta. Až do okamžiku, kdy z hřebenovky se odlouply dvě dívčí postavičky a sestupovaly po zelené do Městečka.
Probralo mě zvonění telefonu. Zvednu sluchátko a Bětka na mě chrlí v rychlém sledu, že Jana je v pořádku doma, rodiče rádi že se nic nestalo a že je pozvali na promoci. To mě zarazilo. A o mě se nemluvilo, ptám se. Náfuko, prská do telefonu Bětka vždyť ti říkám, že nás pozvali na promoci. Rudlu? Ptám se. Bětka už byla vzteky jak přetopený parní kotel. Moulo, to si myslíš že Jana chodí s Rudlou? To bych mu rychle zatrhla. Na promoci jedeme my dva, respektive aby to tvá makovice pochopila, ty a já. Takže vyčisti si svůj parádní mundur, já pro tebe přijedu.A kytici nesháněj, tu ti zajistím já ať zase neneseš takový pometlo jako posledně. Práskla telefonem jako Rudla až jsem poskočil. No to je nadělení. Všechno vyslepičila, ale kdy je promoce to neřekla. Promoce byla za tři dny jak jsem potom dodatečně z Běty vytáhl. Oblek, který volal po čistírně jsem prostě na verandě vyklepal, vyčistil a na ramínku nechal vyvěsit. Horší to bylo s bílou košilí, na boudě jsem přes ramena zesílil a košili jsem měl na sobě napjatou, že jsem se obával kdy ulítnou knoflíky. Dva roky jsem ji neoblékl, tady stačí pohodlná flanelka.
Bětka přijela s jejich soukromým vozem, postavila mě do latě, prohlédla a spustila. Kdy ten oblek byl v čistírně, jak se dívám tak za franjozefa. Prosím tě ta košile to je hrůza, když se nadechneš, tak vystřelíš rektorovi voko. Konečně nechala sekýrování a vrazila mě do ruky obálku s adresou: Slečna Jana Dočekalová. To dáš po promoci Janě, prohlásila rezolutně. Kdy? Ptám se nechápavě jako blbec. PO PRO MO CI , rozumíš moulo česky? Ježíš já mám s těma mužskýma kříž, jeden větší moula než druhý. Hele hájím se, nebylo by lepší sekýrovat Rudlu? Na toho máš papíry.Za chvíli bude mít na tebe papíry Jana a věř mě že ji dám pořádný výcvik, povídá škodolibě. A co když se nebudu ženit, dráždím ji, Rudla mě to rozmlouvá, Petr mě to rozmlouvá, tak kam bych spěchal? Tak to jsem neměl říkat. Bětka se dostala do ráže a vypadalo to že o mě přerazí nejbližší pometlo, potom sjede do Městečka a ti mojí dva pomocníci dostanou nášup. Zkazit holce život vy moulové dovedete, vztekala se, nestojíte za starou bačkoru a myslíte si že jste středem světa poserkové. Musel jsem ji honem uklidňovat, neboť ve vzteku by skončila až druhý den a promoci by udělali bez nás. Na nic jsem se už neptal, nasedl jsem a jeli. Cestou jsme se stavili pro rodiče, Jana už šla předem, že tam musí být dříve a kupodivu rychlojezdka Bětka s námi jela jako s panským kočárem. Vtlačili jsme se v davu do haly, já se poněkud opozdil a tak jsem se snažil k našim prodrat. Už jsem byl u nich, když mě zarazil známý hlas. Pane kolego, kde se tady berete? Přede mnou stojí ředitel našeho ústavu a podává mě ruku. Proboha pane řediteli, kde se tady berete vy, povídám. No, to by bylo dlouhé povídání, teď jsem zde jako profesor. Koutkem oka vidím, že rodiče i Bětka strnule pozorují náš rozhovor. S kyticí v ruce, jak vidím tak tady máte některou vyvolenou, táže se. Tam v to hloučku, ta štíhlá světlovláska ukazuji a ředitel říká s údivem, myslíte Janičku Dočekalovou? No to bych do ní neřekl, kroutí hlavou. Nakloní se a říká, víte že měla nejlepší práci z celého ročníku, vám to prozradím, končí s červeným diplomem. Akorát mě mrzí že nemá žádné zaměstnání, je to bída. Ptali se na ni z hydrometo, ale potom to ztichlo. A kde vy pracujete kolego, ve kterém ústavu? Už vám přiznali CSc? Zasmál jsem se a říkám, teď žiji v horské boudě, na rozhraní tisíce metrů nad mořem a pracuji jako pozorovatel meteorolog. A kde to je? Mýtinka, povídám. A tak to jsem o vás slyšel, pane kolego, vaši si vás velice cení. Váš ředitel je můj kolega ze studií a tak někdy při skleničce vína si povídáme drby. Ale neměl jsem vůbec ponětí že na té Mýtince jste vy. Vidím, že Jana také zbystřila a svýma šedýma kukadlama kontrolovala, kdo mě to zatknul. V rychlosti jsem ředitele představil své společnosti, on se vrátil dopředu a slavnostní okamžik začal. Když předávali diplom Janě, ženské slzely a i my dva s tatínkem jsme cítili něco v hrdle. Předávání skončilo a já viděl Janu jak se prodírá k nám. Bětka z toho všeho rozčilená mě přitáhla a spustila, to moulo to jsi nám nikdy neřekl že jsi vědec. Taky že nejsem Bětko, chlácholím ji. To mě povídej když mohls dostat celkem spokojenýho cigána, tak něco musels umět. Co bylo, to bylo, terazky jsem na Mýtince odvětil jsem ji. Jana se přiřítila, pověsila se na mě a vlepila mě pusu. Děti, děti, kárá nás otec to nemůžete vydržet až půjdeme ven? Šeptám Bětce, mám ji dát obálku? Zakroutila hlavou a tak jsem je vyvedl k vozu. Odjeli jsme k rodičům na oběd, musel jsem pochválit maminčin segedinák a po kávě do mě Bětka šťouchla a kývla hlavou. Vstal jsem a slavnostně jsem Janě předal obálku, že jako to má dar k promoci od nás z Městečka a okolí. Jana nechápavě prohlíží obálku a já vidím jak se Bětka spokojeně šklebí. Ta potvora určitě ví co tam je. Jana otevřela nožíkem obálku, chvíli čte papíry které vytáhla a najednou s vodopádem slziček se vrhne okolo mého krku. Táta papíry sebral, prohlíží a tázavě se mě ptá, to vy? Jak mám odpovědět, když vlastně nevím o co se jedná. Máma na nás hledí nechápavě a Bětka se radostí šklebí jako drak. Přiznám se, že v tomto prsty nemám a opravdu stále nechápu o co se jedná, povídám. Táta mě podal papíry a já přes blonďatou hlavičku, která mě nechce pustit čtu, že ji hydrometeorologický ústav nabízí místo samostatného pracovníka na stanovišti Mýtinka. Aha, říkám si, opět Rudla a jeho styky a mě se nic neřeklo. Smlouvu má podepsat a co nejrychleji odeslat na adresu ústavu. Tak jaká Janko, řekl táta a Jana se sháněla po propisovačce. A hned žadonila, mami, maminečko, že to zítra pošleš? Pošli si to sama, s potutelným úsměvem ji řekla máma. Ale to nejde, s vykulenýma očima rozhořčeně protestuje Jana, já se do konce měsíce musím naučit obsluhu, ať nenastoupím jako blbec. To chceš jet hned, ptá se máma. Musím, nezlob se, musím se honem zapracovat. Máma se smála a řekla ji že za dobu co dělala diplomku už by mohla být zapracovaná. Jana zrudla a sebrala se nachystat věci. Máma se obrátila ke mně a řekla mě, že ví vše od Janky a že jestli pomýšlíme na svatbu. To se hned připojila Bětka a svým způsobem naplánovala, že svatba bude u nich v Městečku Na Vyhlídce, že režii a ostatní si bere na starost spolek sešlost, kterého je Janka členkou. Svatba bude na podzim, jak skončí letní sezóna. Proboha proč až na podzim? Ptala se udivená máma a Bětka hned vysvětluje, že je potřeba hlavní sál a proto tam lufťáci nemůžou zavazet. Kolik se tam sejde lidí, ptal se táta a Bětka se zamyslí, chvíli z hlavy počítá a vychrlí, no asi tak něco přes stovku. Viděl jsem, že rodiče budeme muset omývat. Jana rozepnula knoflíky mé košile na břichu a s rozkoší mě chtěla lechtat, ale Bětka ji přes ruku pleskla a výhružně se na ni podívala. Blížil se večer, tak jsme se rozloučili a rozjeli k domovu. Bětka nás usadila na zadní sedadla a cesta ubíhala, Jana se o mě opírala, oči zavřené a hladila mojí ruku. Neudržel jsem a pomalu rukou sjel pod sukni do jejího klína. Jana stále zavřené oči se trochu svezla a já začal přes kalhotky hladit její lasturku. Vyrušil nás Bětčin vzteklý hlas. Nechte toho nebo vás rozsadím, za chvíli jste doma a tam si skákejte třeba po hlavě. Způsobně jsme se stáhli a drželi za ruce až auto zabrzdilo před naší boudou. Bětka nám pomohla vypakovat Janiny věci, popusinkovala se s Janou a zmizela domů do městečka.

8. KAPITOLA - MODRÁSEK.

Vešli jsme do boudy a s rozpaky jsme přemýšleli co dál. Poslední překážka bránící našemu společnému životu - promoce- byla za námi a tak jsem Janu k sobě přivinul a slavnostně ji povídám, vítám vás na vašem novém pracovišti slečno. Políbila mě a otázala se přísně, to tak vítáte každou spolupracovnici kolego. Usmál jsem se, ne to jenom lesní vílu z Mýtinky. Pozavírali, pozhasínali a zmizeli jsme v ložnici. Přivinul jsem svou vílu k sobě, líbal její tvářičky, tiskl se k ní, hladil klokánky a ona se vyžívala v tom, že se mě snažila jemně kousat na prsou. Tulili jsme se k sobě, nedokážu říct jak dlouho, než jsme oba s přemírou dojmů usnuli.
Léto se pomalu překulilo do své druhé půlky a já jsem Janu zaučil do obsluhy stanice a vrhli jsme se na likvidaci dřeva, protože nám museli přivést alespoň ještě jednu fůru. Já jsem štípal, nakládal a vozil kolečka Janě, která je skládala podél boudy. Klokánkové montérky už měla špinavé od smoly, na obličeji šmouhy, odfukovala od pro ni nezvyklé práce. Zarazil jsem a nařídil odpočinek. Jana se svezla na lavici pod verandou a napodobujíce Evu se otázala, nemáte trochu vody pro žíznivou pracovnici? Sebral jsem se a donesl dva vychlazené lahváče z ledničky. Tak rychle jako Eva to nevypiju, zasmála se. A co vlastně je s Evou, od doby co od nás odešla o ní nic nevím. Jana si povzdychla a řekla, už to naše přátelství není jak bývalo. Mám dojem že ji mrzí že tě přepustila.
Odpočívali jsme popíjeli a najednou uviděli, jak ze silničky k nám odbočily dvě auta. První byla nějaká velká černá limusina a za ní se kolébal bleděmodrý teréňák. Tak jsem s brumláním, koho sem čerti nesou vyšel před verandu. Z předního auta vylezli dva pánové střední let, rozhlíželi se a já vidím že je to můj bývalý ředitel, dnes profesor a že druhého neznám. Profesor se hned ke mně hnal a že jste takovou návštěvu nečekal kolego. To opravdu ne, pane řediteli, divím se a on přistrčil toho druhého který mě zkoumavě prohlížel a povídá já jsem jen profesor ale tady máte vašeho ředitele. Mohli mě omývat, inšpekce a u nás takový nepořádek. Bral to ale s nadhledem, představili jsme se a profesor se vítal s Janou, prý jak mám vám říkat, Dočekalová nebo Karešová. Karešová ještě nejsem pane profesore smála se Jana, jak obvykle celá červená. Tak, tady máš druhou půlku Mýtinky Františku, představoval.Viděl jsem jak si šéf Janu se zalíbením prohlíží podává ji ruku ,vítám vás v našem ústavu , doufám že bude s místem spokojená. Jsem vám velice zavázána, řekla Jana, bylo to těžké rozhodnout se jak dál po promoci. A já usmál se šéf jsem zase rád že na takovém odloučeném pracovišti mám kompletní a ještě k tomu manželské osazení. Manželské zatím ne, usmála se Jana, ale brzy to napravíme. Provedl jsem oba po pracovišti, a když se loučili tak nám šéf oznámil, že když jsme dva, tak není možné shánět potraviny přes zprostředkovatele a že nám na Mýtinku přiděluje vozidlo, není nejnovější, ale má generálku. Zkoprněli jsme úžasem. Hned jsme děkovali ale mávl rukou že je to v pořádku. Začali jsme se loučit a k překvapení všech a hlavně mě a profesora Jana se k němu přitočila a dala profesorovi hubičku. Šéf se spokojeně šklebil a těšil se jak si bude z něj utahovat. Předjel řidič co přivezl naše auto, předal mě papíry , klíčky a ukázal jak vyplňovat knihu jízd. Nasedl do šéfova auta a odjeli. Stáli jsme v údivu nad našim vozidlem, Jana ho hladila až jsem začínal žárlit. No nic, začali jsme poklízet dřevařské nářadí a debatovali kam našeho nového člena ubytujeme. Setmělo se, přestěhovali jsme se dovnitř, chystal jsem večeři a Jana zmizela v koupelně smýt ze se všechnu smolu ze dřeva. U večeře jsme vášnivě debatovali jak přeorganizovat přístavek, aby tam mohl náš nový člen parkovat. Jak mu budeme říkat? Mudrovala Jana. Ty jsi víla z Mýtinky, tak to bude satyr, navrhuji. To nejde, oponovala se Jana, jeden satyr tu už je. Prosím tě a kde? Vyprskla a prý podívej se do zrcadla. Přeli jsme se dobře přes hodinu, ale stejně jsme se na ničím neshodli. Jana uklidila nádobí a prý se jde natáhnout, že už toho má dost. Dodělal jsem raport, pozhasínal, osprchoval a přitulil se k Janě. Hladili jsme se ale Jana mě dala pusu a že je dnes utahaná a že dnes z toho satyr nic mít nebude. Další den po snídani spustila Jana, že nutně potřebuje dolů do Městečka, že máme málo oleje a poslední plato vajíček a začala vyjmenovávat šňůru věcí, které bylo a nebylo nutné hned kupovat. Nedalo se nic dělat, moje víla se rozhodla ukázat se s vozem v Městečku. Tak tady máš klíčky a doklady, máš přece řidičák? Stála zčervenalá přede mnou, ty se mnou nepojedeš? Mám ještě práci povídám. Jana se na mě pověsila začala pusinkovat a přemlouvat, všechny svoje triky vytáhla, šimrala mě klokánkama, tiskla k sobě a že se bojí, že s takovým autem nejela, že naposledy jela v autoškole. Mé mužské já se naparovalo jak jsem ji převezl, milostivě jsem pozavíral a vlezl za volant. Jana bleskurychle obsadila místo spolujezdce a pyšně prohlížela interiér auta. Jé, spustila, vzadu je naskládaná nějaká hromada. Kam dáme věci. Tak budeš vajíčka držet na klíně, to snad zvládneš odsekl jsem ji. Nafoukla se a mlčela. Od řidiče co auto přivezl jsem věděl že vzadu je kompletní sada zimního obutí. Pomalu jsme se rozjeli, neměl jsem tento vůz v rukách a musel jsem se s ním seznámit, tak občas při řazení sebou vůz škubnul a Jana se vždycky významně ušklíbla. Dojeli jsme dolů a Jana hned, zastav na Vyhlídce, musím mluvit s Bětou. No jo, povídal jsem si, slečna se musí pochlubit. Na Vyhlídce jsme způsobili malé pozdvižení, okukovali auto ze všech stran a Jana se nafukovala pýchou jako páv. Jejda to je pěkný modrásek zvolala Běta a už mělo auto jméno. Běta hned na Janu jestli si ho už vyzkoušela a že ji zaučí. Zadrž, zvolal jsem, ještě nejsme svoji a už chceš aby se přizabila? Nakoupili jsme, teda spíš vykoupili samoobsluhu, naskládali dovnitř a rozjeli se k domovu. Auto už pod mým vedením tolik nestřečkovalo, pomalu jsme si na sebe zvykali a tak jsme zaparkovali před boudou a začali Janin velký nákup uskladňovat. Potom v rychlosti snědli narychlo udělaný oběd a vrhli se na úpravu garáže pro Modráska.Myslím, že minimálně třikrát jsme kompletně vyklidili přístavek a znovu rovnali, než konečně náš Modrásek trůnil uvnitř.Bylo už navečer, kdy jsme se dostali domů a mohli ze sebe smýt prach a špínu po celodenním rovnání. Navečeřeli jsme se a odtrůnili do ložnice. Jana zmizela v koupelně a já se přebalil do pyžama a natáhl na postel. Po chvíli se otevřely dveře koupelny a na mě se vyřítila Venuše, nebo víla z Mýtinky celá nahá a vrhla se na mě s tím ať dělám, že ty hadry na mě nesnáší a že dnes mě bude ona milovat. Bože, kde je to nesmělé děvčátko, které při první zmínce o milování zčervenalo až po kořínky vlasů. Toto byla rozzuřená lvice která se ke mně vinula, sápala, štípala, líbala. Objal jsem ji a ptal jsem se jak se to dělá, když žena miluje muže. Zarazila se, pak zasmála, obrátila se na záda a strhla mě na sebe. Pojď, žadonila dělej to jak to mám ráda. Ona totiž Jana preferovala hlavně dvě polohy , na zádech a na koníka. Ostatní sice strpěla, ale nevracela se k nim, nelákaly ji.Líbal jsem její postavičku, mazlil jsem se s klokánky a ona dnes celá žhavá mě lechtala na žebrech, za krkem, tahala za vlasy líbala a hladila. Přesunul jsem se zpět k její hlavě a řekl, prosím tě Janičko co se ti stalo? To ti něco Bětka dala? Co by mě měla dávat, podivila se. No, já tě tak neznám, řekl jsem. Tak mě teď poznáš, ona na to a přisála se na moje ústa. Přitiskla se nohou k mému klínu, stáhla mou ruku na svou lasturku a já pochopil o co má moje víla zájem.Hladil jsem její lasturku , jemně lechtal ústí její jeskyňky, mazlil se s vrcholem jejího kamaráda, chvíli jsem dlaní třel štěrbinu její lasturky až jsem cítil jak Jana tuhne, trhaně dýchá a hroty jejích klokánků ční tvrdě do výše. Ruku mě tlačila do svojí jeskyňky a zoufale prosila tam, prosím tě tam. Zasunul jsem tedy své dva prsty do jeskyňky a rychle hladil vršek jejího ústí. Se sténáním zvedala své tělo, zmítala se do stran, svou rukou se snažila dostat mé prsty co nejhlouběji. Jemně jsem vyprostil svojí ruku z jejího lůna , převrátil se nad ní a ponořil svůj rozvášněný kolík do hloubi jeskyňky. Myslel jsem že její vyvrcholení už odchází, když po zasunutí kolíku se vrátilo a Jana se pode mnou zmítala v křečích. O nějakých mých aktivitách nebyla řeč, měl jsem dost práce abych kolík v jejím lůně udržel. Objala mě nohama a svou pánví dorážela na můj kolík silou, že jsem měl strach, že si ublíží.Mé mužství toho mělo už dost a tak jsem do její dírky explodoval. Cítil jsem jak se dírka silně svírá a doslova vtahuje můj kolík dovnitř. Jana se pomalu uklidňovala, kolík už dávno z dírky vyklouzl a tak jsem se překulil vedle ní , hladil jsem ji a slíbával její slzičky.Náhle uchopila mojí hlavu a začala mě vášnivě líbat. Mezi polibky vyrážela chraptivým hláskem, tak a teď víš jak umí milovat žena.

9. KAPITOLA - PŘED SVATBOU.

Někomu by se zdálo, že náš společný život byl pouze ve znamení rozkoše. Ne, není tomu tak, zmiňuji se jen o dnech nebo příhodách které jaksi se vymykaly normálu. Jak už to v životě dvou bývá, chytli jsme se kolikrát kvůli nějaké maličkosti a chodili kolem sebe jako bychom se neznali. Jana to dlouho nevydržela a pak se vší ženskou rafinovaností se snažila udobřit a hledala způsob jak to narafičit abychom se udobřili, a hlavně, abych přiznal že má pravdu ona. Dřevo už bylo poskládané okolo boudy, že to vypadalo jako u broučků, listnáče se začaly pomalu barvit a v Městečku končila letní sezóna. Jana se už naučila s Modráskem jezdit a přestala se ho bát. Sešlost se tentokrát konala u Rudly Na Vyhlídce. Bětka, kterou kvůli vylouděnému receptu chlapi stále napadali, dostala za trest zákaz podávat na sešlosti segedin. Sjeli jsme tedy s Janou dolů, usadili u stolu a Rudla začal roztáčet pivo. Samozřejmě, vše si vzala do organizování Bětka a tak ze sešlosti se stal organizační štáb naší svatby. Rozdělovala jednotlivé úkoly chlapům, kteří poslouchali lépe než její Rudla. Naplánovala kdy pojedou s Janou ke švadleně, kde se sejdou a nakonec se ptám co já, všem dala úkoly a já nic. Tebe se to netýká, seš ženich vyštěkla. Pak se zamyslela a hned mě zaúkolovala. Pojedeš ke švadleně s námi a koupíš si slušný kvádro. V tom cos měl na promoci vypadals jako hastroš. Jo Jano a koupíš mu aspoň tucet bílých košil, naposledy chtěl s ní odstřelit rektora. Chlapi se škodolibě řehtali, spokojeni, že přestřelka se jich netýká. Pak začali plánovat kdo na svatbu přijde, kdo starostovi vypucuje řetěz a já byl na omdlení. Podle plánu se svatby zúčastní nejen rodiče, ale také celé Městečko a okolí do třiceti kilometrů. Říkám potichu Janě, neměli bychom pozvat šéfa a profesora, hodně nám pomohli. Přikývla a diktovala Bětě aby je připsala na Vip listinu. Kterého profesora ptá se Běta, toho co zatknul Jarka na promoci? Nevím, já jsem s vámi nebyla kroutí hlavou Jana. No jó holka, já zapomněla. Chlapi to ještě nevíte. Jana měla mít za manžela spokojenýho cikána. Jana měla vytřeštěné oči vůbec nechápala o co se jedná. Střídavě se dívala na Bětu, pak na mě a zakvílela, vždyť já žádnýho cigána neznám! Šeptem jsem ji vysvětlil, že to Bětka zase všechno zmotala dohromady a že její profesor byl ředitelem ústavu kde jsem pracoval. No vidíš nato Bětka a tam mu chtěli dát cikána. Bětka je popleta říkám Janě, byl jsem navržen na CSc, ale odešel jsem z ústavu dřív než k tomu došlo. Prosím tě cos mě ještě zatajil, divila se Jana. Zašeptal jsem jí do ouška, to seš ráda že si nemusíš vzít cikána co. Ošila se a hleděla na mě svými kukadly a rengenovala mě. Rudla se zeptal Bětky, kdo je ten druhý. Prej jejich šéf odsekla. Jó Franta zajásal Rudla, s tím jsem seděl na základce v lavici. A bylo to venku, kdo nám pomohl . Mezitím Bětka chlapům básnila, že ten profesor říkal, že jsem byl velký vědec a že je mě škoda a další blbiny, které si vymyslela. Tak jsem chlapům řekl, že Bětka si to v makovici všechno zpřeházela a že jediné je pravda, že jsem v ústavu dělal a že jsem z něho odešel.Jana se tiše zeptala. Proč jsi odešel, mohl jsi udělat kariéru. Pošeptal jsem ji, chtěl jsem potkat vílu z Mýtinky. Budeš mě muset doma hodně vysvětlovat, dívala se na mě káravě. Jak si to má víla bude přát? Jako obvykle, zažertoval jsem a Jana mě pleskla přes ruku, nemravo, to nemůžeš myslet na důležitější věci. Přitiskla se ke mně a já viděl, že jsem byl přijat na milost. Sešlost končila, holky se rozloučily Jana sedla za volant a vydali jsme se domů. Cestou Jana přísně přikazuje, dnes se o nic nepokoušej, smrdí z tebe pivo a vůbec, nevím jestli si neustelu na pohovce, když se napiješ, příšerně chrápeš. Přesto, když jsme přijeli a zalehli na postel, Jana se přitulila a prý teď povídej, nevím tomu hlavu ani patu. Tak jsem ji pověděl celý příběh o mém opuštění ústavu, seznámení s Rudlou a Bětko a výstavbě boudy na Mýtince. Jana, slzičky v očích se zeptala, a není ti to líto, mohls být slavný vědec. Ale to bych nepotkal tebe, povídal jsem a stíral ji slzičky. Přitulila se ke mně a vůbec ji protentokrát nevadilo, že chrápu.
Termín svatby se pomalu blížil, ženské byly stále nervóznější, téměř každý den jezdily ke švadleně, účet za benzin se krásně narůstal a já si medil, že na mě zapomněly. Nezapomněly. Teda správně nezapomněla. Jednoho dne jsem od své víly dostal rozkaz, že budu dělat řidiče. Musí navštívit švadlenu a zařídit milión dalších věcí. Odevzdaně jsem se začal stěhovat za volant, když to začalo. To chceš jet v té košili? Co to máš na sobě za boty, to chceš jet do města jako hastroš? Nechci, ale musím odpověděl jsem. A už tu bylo dirigování, obleč si tohle, obuj si tohle a já viděl, že Bětka zdárně provádí svůj výcvik. Cítím se jako Rudla, začal jsem si stěžovat. Rudla je správný kluk, toho si už Bětka vychovala, ale s tebou to nebudu mít jednoduché spustila škodolibě. Tak si mě neber, pokrčil jsem rameny. Jana se ke mně přitiskla a že tak je to, svobody se hošánkovi zachtělo, pozdě hošánku, nemáš si vodit holky do boudy. Nedalo se s ní nic dělat. Nastartoval jsem a jelo se do města. Cestou si Jana vzpomněla, že mě má koupit košile. Dovlekla mě do obchodu, dlouze debatovala s prodavačkou, která donesla horu košil, zahnala mě do kabinky a já si musel celou tu horu zkoušet, otáčet se jako manekýn ohmatáván prodavačkou, lechtán Janou, než po půlhodině se rozhodla, které košile koupí. Já jsem necítil prsty od stálého zapínání a rozpínání knoflíků když Jana mě dirigovala do obchodu s konfekcí, že musí vybrat pro mě oblek. Zajel jsem před obchod a dostrkán dovnitř jsem se rozhlížel. Koupím si třeba tenhle oblek povídal jsem a ukázal na první co jsem viděl. Zbláznil jsi se, na svatbu? To se musí vybrat. Již úplně odevzdaně jsem trpěl, nechal se ohmatávat, pro změnu od prodavače, lechtat od Jany točit se před zrcadlem. Tak, který se ti líbí? Spustila Jana. Pro mě za mě, já půjdu na svatbu třeba v pyžamu řekl jsem resignovaně. To se nebudu muset furt převlíkat. Má víla to však zaregistrovala jako pokus o návrh večerního programu, pleskla mě přes ruku a prý nemravo, to se nemůžeš soustředit na tak vážné věci? Tak který? Vyber ho sama, povídal jsem, vždyť ty si mě bereš. Jana viděla že jsem z toho nakupování unondaný a rozmrzelý, tak vybrala oblek, naložila do auta a že ještě musí ke švadleně. Doufám, že tam mě nepovlečeš, řekl jsem. Omyl miláčku, Jana na to. Musíš mě poradit, proto taky se mnou jedeš. U švadleny jsem se s úlevou zapasoval do křesla, nechal se od ní pochválit jak jsem vzorný ženich a obě zmizely vzadu za plentou. To je krása, když nemusím dělat kašpara. Vzadu se rozhrnula plenta a z ní vystoupila moje lesní víla v bílém moderním kostýmku, zrůžovělá očekáváním jestli se mě bude líbit. Vstal jsem a chtěl ji chytnout kolem boků, když vtom se ozvalo zakvílení švadleny. Nesahat, je to sešpendlený, popícháte se. Rozesmáli jsme se, já šaty pochválil a tím jsem byl přijat na milost, navštívili jsme na chvíli rodiče a jelo se konečně domů. Nebudete mi to věřit, ale tohle trdlování po obchodech nám zabralo skoro celý den a tak po zaparkování a uložení nákupu jsme sedli k večeři. Po večeři šla Jana poklidit v kuchyňce a já jsem doháněl celodenní pracovní resty. Práci jsem měl skončenou, vidím že Jana se již odebrala spát, tak jsem se vykoupal a šel do postele. Jana zrůžovělá ležela na boku směrem ke mně a ptá se, nechce dnes satyr dát polibek své lesní víle? Zastavil jsem se, přestal na sebe soukal pyžamové kalhoty, přitáhl jsem se k ní blíž a začal jsem ji líbat. Přehodila rukou na mě svoji deku a celým tělem se na mě přitlačila. Její krásné klokánky se tiskly na moji hruď, dole se její chloupky otíraly o můj klín. Samozřejmě, který muž by odolal. Mé veličenstvo na takové dráždění reagovalo tuhnutím a moje víla poněkud povolila nohy, nechala jej vklouznout mezi ně, pak stiskla a masírovala si tímto způsobem svou lasturku. Vzrušeně dýchala tiskla se ke mě a líbala na mou tvář. Vzal jsem její nohu, zvedl přes mé stehno a jemně jsem poslal svůj kolík do vlhké, horké dírky. Nikdy jsme tohle nezkoušeli, ale Janě se líbilo, že se spolu po celém těle dotýkáme, tiskneme v náručí a když jsem se začal s kolíkem pohybovat a ona zjistila že kolík zároveň hladí jejího růžového kamaráda, vzrušeně dosáhla vyvrcholení, přehozenou nohou si mě k sobě přitahovala a se zvrácenou hlavou chraptivě sténala. Zmítali jsme se v těsném objetí, vášnivě líbali, tiskli se k sobě co nejvíce, než moje vyvrcholení pomalu ukončilo tyto krásné chvíle. Leželi jsme již volněji u sebe, oddychovali vzrušením, já opět uklízel slzičky na tváři mé lesní víly a stále v objetí jsme usnuli.

10. KAPITOLA - NEMÁME SVĚDKY.

Dny do svatby se krátily, organizačních zmatků ubývalo a já jednoho dne po snídani strnul. Proboha Jani, všechno jste s Bětkou naplánovaly, ale kdo nám půjde za svědky? Jana také strnula a bezradně se na mě dívala. Vždyť se o tom vůbec nemluvilo. Ztichli jsme a po chvíli jsem nesměle navrhl. Myslíš, že by Rudla s Bětkou šli? Jana zamyšlená, se ke mně otočí, kdože by šel? Rudla s Bětkou povídám. Jana se rozzáří, oni by šli? Já nevím povídám o tom jsme nemluvili. Zkus jim zavolat ať večer přijedou, rozhodla Jana. Večer si to Rudla s Bětkou přihasili a prý všechno je v pořádku, všechno klape. Neklape, smutně řekla Jana, zapomněli jsme na svědky. Pro změnu zase strnuli oni. Nikoho nemáte, tázala se tiše Bětka, co ta tvoje kamarádka? O té od promoce nic nevím, řekla Jana a v očích měla jaksi vlhko. Ale nebečte tady holky, nějak se vyřeší, uklidňoval Rudla ženské osazenstvo. Tak jsem spustil.Já bych Bětko věděl koho by jsme rádi za svědky, ale nevíme, jestli je s tím můžeme obtěžovat. Znám je, Bětka hned zvědavá. A Jana to rozhrábla, rádi bychom měli za svědky naše nejlepší kamarády, Rudlu a tebe. Vtom vypukl uragán slziček, obě bečely, objímaly se a Rudla se na mě vyčítavě podíval, rád ti Jaro půjdu za svědka ale to peklo doma , to ti nepřeju vidět. A Bětka hned že musí se jet domů, že je málo času a že Rudlu musí zahnat do města a koupit mu oblečení. Vtom si Jana vzpomněla, a že mě už má odbytého, že už mě koupila oblek a košile. Tak, teď jsem se musel oblíkat, stále se mnou točily, tahaly hned za košili, hned za sako, Rudla seděl a spokojeně se šklebil. No moc se neškleb vypálila na něho Bětka, hned zítra si tě vezmu do parády. Rudla pobledl a zoufale se na mě podíval.
Nastal poslední den mé svobody, Jana se vydržela hodiny na sebe dívat do zrcadla a já ji musel stále ubezpečovat jak jí to sluší, už jsem se nemusel bát, že když ji chytnu kolem pasu, tak se popíchám. Ženské mě nechaly na pokoji a plně se věnovaly panu svědkovi, který se na mě zoufale a vyčítavě díval. Janiny rodiče jsme ubytovali v nejlepším apartmá Vyhlídky, protože u nás by se o něco přerazili. Petr se ke mně přitočil a kdy půjdeme tu svobodu zapít, že bych se měl s ní rozloučit. Odsekl jsem mu, že o svobodu jsem už dávno přišel a že jsem utahaný tak, že budu rád až si lehnu. Na košilku? Rejpale, vrhl jsem se na něho a zatahal jsem ho za jeho Krakonošovu ozdobu, že řeknu tvojí Aničce, že na svatbu by ses měl oholit. Né, zaúpěl a zmizel, abych to náhodou vážně neudělal. Večer si Jana sedla v pracovně ke stolu a stále něco psala na papír. Vždy po chvíli se zarazila, zálibně se na to podívala a zase něco usilovně psala. Jakmile jsem se přiblížil, honem to psaní skovala. Co tady spisuješ ptám se a ona že nic, že zkouší propisovačku, že vyměňovala náplň. Mimochodem, náplň v ní jsem vyměňoval předevčírem já. Víš že nemáš před svým manželem nic zatajovat, ptám se přísně. Ještě jím nejsi, ušklíbla se. Nakonec se slitovala a ukázala svou ruční práci. Od vrchu dolů se rýsovalo v různých provedeních: Jana Karešová, Jana Karešová ........... Vyvalila na mě svá šedá kukadla a že si nemůže udělat na radnici ostudu, že se musí umět podepsat. Provedli jsme svou večerní očistu a zalezli do postele. Ty se nepůjdeš s chlapama loučit se svobodou? Otázala se tiše a hladila mě po tváři. Ne, řekl jsem, já to mám raději u rodinného krbu. Jana zčervenala a zoufale zakňourala, ale já jsem tak unavená, dneska by můj satyr z toho nic neměl, usnula bych. Políbil jsem ji, a zašeptal, neboj, já umím budit lesní víly. Přitiskli jsme se k sobě a já ji začal hladit klokánky. Ztěžkla v mém náručí a já přitiskl svou tvář k její hlavě, vdechoval vůni jejích vlasů a usnul taky.

11. KAPITOLA - SVATBA.

Nastal ten slavný den, nebe nám dávalo blahosklonně najevo, že je nám příznivě nakloněno, po obloze se líně loudali beránci a Jana okupovala koupelnu. Tak jsem se musel umýt v kuchyňce a začal připravovat snídani. Když uznala, že už přece jen tuto důležitou místnost musí přenechat dalším, vplula jako královna v pyžamu ke stolu. Tak jsem začal do ní rejpat, já myslel že už jsi se oblékla, cos tam proboha tak dlouho dělala? Vážně se na mě podívala a že mužský neví jaké množství práce má žena když se chystá k oltáři. Po snídani začalo pro mě peklo. Musel jsem se oblékat pod komandem mé skoroženušky, když jsem ji chtěl políbit, pleskla mě že jsem nemrava. Tak jsem se zeptal. Poslouchej, když si nesmím vyzkoušet svatební polibek, kdo tě bude líbat na radnici? Ušklíbla se, on se někdo najde. Běto, Běto, cos to udělala z toho nevinného červenajícího děvčátka! Nicméně nastal okamžik, kdy už na mě nic nenašla k sekýrování, já se odebral na pohovku a se zadostiučiněním pozoroval ten šrumec, jak se Jana rozčileně oblékala. Stále jsem musel potvrzovat, že takhle ji to sluší a že tato voňavka bude lepší než tucet předchozích co mě strkala pod nos. Ó ženy, ženy... Konečně se má víla ladně kolem mě vlnila ve svatebním kostýmku, na který jsem nesměl šáhnout, prý bych ji ho upatlal. Ozval se zvuk přijíždějícího auta a Jana v rychlosti na mě vylila džber nějakého smradu, chytla pod paží a vlekla k autu. Vyšňořené auto se s námi kroutilo silničkou do Městečka, já jsem si spravoval ponožku která mě tlačila, když Jana mě prudce chytla za ruku a zašeptala , proboha podívej. Jeli jsme po silničce dolů, pod námi Městečko a od křižovatky do nedohledna šňůra svatebních aut, které jakmile nás spatřily spustily děsivý randál klaksonů. Já jsem znamením kozoroh, plaché zvíře a kdyby nebylo toho, že jsem zavřený v autě, prchl bych zděšen do hlubokých lesů. Vyjeli jsme na hlavní a stočili to k radnici. Před radnicí se vlnil dav lidí, že jsem myslel, že přijel nějaký ministr. Vypakovali jsme se z auta, seřadili do štrůdlu, Jana mě chytla pod paží a držela se jako klíště. Bětka za námi nás dirigovala, tak už jděte, na co čumíte. Docházeli jsme špalírem ke dveřím radnice a před dveřmi stál zbytek naší sešlosti a nad námi držel lyžařské hůlky. Proboha na co mají ty hůlky špitla Jana. A za námi se tiše ozvala Běta. Asi nemohli honem vytáhnout pípy. Nebýt slavnostního okamžiku, tak se smějeme od ucha k uchu. No a potom jsme byli vyšňořeným naším starostou oddáni, bez poskvrny jsme zvládli svatební polibek, i když Jana v rozvernosti že je paní Karešová nezapomněla při polibku zastrčit svůj jazýček do mých úst a lechtat mě s ním. Venku k radosti přihlížejících jsem musel absolvovat navlékání chomoutu, uklízení rozbitého talíře a já už úplně ze všeho zpitomělý dělal vše co mě nařídili. Odjeli jsme na Vyhlídku a když jsme vešli do sálu, ztrnul jsem podruhé. Obrovsky dlouhé stoly uspořádané do písmene U , přeplněné jídlem a obtěžkané hroznem lidí které jsem buďto neznal, nebo znal od vidění, všichni nám gratulovali, potřásali rukou, až jsem necítil rameno. Bětka rozsadila Vip hosty a nás, mrkla na pingla a servírky začaly nosit na stůl. Měl už jsem po tom všem hlad jako vlk a netrpělivě jsem čekal kdy se můžeme dát do jídla. Viděl jsem, jak se má víla z Mýtinky, nyní Karešová ve své nové roli vyžívá. Konečně přípitek, proslovy a mohli jsme se dát do jídla. Jana do mě šťouchla, nejez tak hltavě jako bys od rána nic nejedl. Taky že nejedl odvětil jsem ji plnými ústy. Po jídle se atmosféra už uvolnila, mohl jsem si popovídat se šéfem i profesorem, pochválit Petrovi zastřižené vousy, za což jsem sklidil od jeho druhé polovičky milostivý úsměv. Přečkal jsem i tančení a dokonce se mi podařilo nešlápnout Janě ani jednou na nohu. Potom se Jana kamsi s Bětkou odklidila a já se u baru bavil s Rudlou. Vyrušilo mě šťouchnutí pod žebra, otočím se a ona to Jana a šeptá mě, nepi tolik, víš že satyra čeká ještě práce. Ušklíbne se a zmizí mezi hosty. Čas ubíhal a hosté se pomalu loučili, tak jsem Rudlu poprosil, že už by jsme chtěli také zmizet. Významně se na mě ušklíbl a šel zajistit odvoz. Usadili jsme se s Janou na zadním sedadle a auto s námi šplhalo silničkou k našemu domovu. Jana se ke mně tulila, oči přivřené a hladila mě ruku. Opatrně jsem odhrnul lem jejího kostýmku a klouzal rukou pomalu do jejího rozkroku. Pleskla mě přes ruku, že mám počkat na doma, že jí ušpiním šaty. Odbočili jsme ze silničky a sjížděli k naší broučkové chaloupce. Řidič se s námi rozloučil a vracel se zpět, já jsem odemkl, otevřel doširoka dvéře, rozsvítil, Janu jsem zvedl do své náruče a přenesl přes práh. Dal jsem jí velkou pusu a slavnostně jí řekl, Tak vás vítám doma paní Karešová. Přitulila se ke mně, slzičky jako hrách se jí koulely z šedavých kukadel a přisála se vášnivě na má ústa.
----------------------------------------------------------------

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, děkuji Vám za to že jste moji slátaninu vydrželi číst až do konce. Pokud jste zvědaví jak Karešovi prožili svou svatební noc, tak si vzpomeňte na to, co lesní víla z Mýtinky má ráda.

Ještě jednou Vám děkuji za Vaši trpělivost

Váš
Julius Robbertos ČR 2013