Silvie chtěla ušetřit trochu času a proto se pro věci na firemní vánoční večírek
zastavila v obchodním domě už během polední pauzy. Ve firmě je nová, teprve před týdnem jí
skončila zkušební doba. I proto se na firemní večírek těšila a ujala se práce na jeho zařizování.
Velmi se jí ulevilo, když jí šéf dal novou smlouvou najevo, že je s ní spokojen. Moc o tu práci
stála a vůbec jí nevadilo, že jako asistentka ředitele zařizuje věci, které by ani nemusela.
Třeba výzdobu na vánoční večírek by klidně mohla zařídit nákupčí z druhého patra, ale Silvie
má ráda všechno pod kontrolou.
Obchod byl plný lidí, kteří sháněli vánoční dárky. Silvie byla ráda, že se jí celkem
rychle podařilo nakoupit věci na večírek. Nepřipouštěla si nákupní nervozitu. Měla ještě
zhruba hodinu čas na návrat do kanceláře a tak neodolala a na chviličku se zastavila
v klenotnictví u vitríny s hodinkami. Měla tu jedny už dlouho vyhlídnuté. Byly to
obdélníkové hodinky s jemným řetízkovým páskem, kombinace bílého zlata a platiny. Stály
skoro osm tisíc. Přemýšlela, že sem někdy musí vzít manžela, aby se na ně také podíval.
Přece teď, když sehnala konečně kvalitní zaměstnání, tak by si mohla dovolit určitý luxus.
Zasnila se tak, že si vůbec nevšimla, když se k ní přiblížil muž menší postavy a vhodil jí do
tašky s výzdobou malou krabičku. Naposledy přejela pohledem řadu hodinek ve vitríně, ty
„její“ byly nejhezčí, a už se zase vrátila zpět do reality. V duchu přemýšlela, zda ještě něco
nebude na přípravu večírku potřebovat, když jí náhle vyrušil ostrý zvuk alarmu při průchodu
okolo bezpečnostního rámu. Lekla se tak, až sebou trhla. Nejdříve si myslela, že alarm spustil
někdo jiný, ale když se rozhlédla, tak zjistila, že je u rámu sama. Zrychlil se jí tep. I když se
snažila zůstat klidná, cítila jak se ji začíná do tváře hrnout krev. Zvláště když viděla, že je
středem pozornosti a že se k ní blíží dva muži z ochranky.
„Nějaký problém?“, zeptal se jí starší z dvojice mužů v uniformě.
„Ne..nevím... asi zůstal nějaký čip na ozdobách,“ vykoktala Silvie.
„Nebojte se, to se vysvětlí. Pojďte stranou, ať tu zbytečně nehrajeme pro lidi divadlo,“
řekl klidným hlasem muž z ochranky.
Řekl to opravdu vlídně a s pochopením, že se Silvie trochu uklidnila a následovala oba
muže k zadnímu okraji dlouhého pultu v oddělení šperků, kde byli více stranou. Silvii
uklidnilo i to, že nakupující dav v pasáži obchodního centra jí přestal vnímat. Jen prodavač
šperků si ji nenápadně měřil pohledem.
„Vyndejte prosím obsah té tašky na pult,“ vyzval jí stále klidným hlasem muž
v uniformě.
Silvie začala vyndávat sáčky s konfetami, krabičky z ozdobami a najednou úplně
ztuhla. To když nahmatala malou krabičku na šperky.
„To je,... to není moje... Netuším...jak,“ koktala vyděšeně.
„Uklidněte se, prosím.“ řekl muž pořád klidným hlasem, ale již s mírným náznakem
nedůvěřivosti. Vrátil věci z pultu zpět do tašky, „Musím Vás vyzvat, abyste nás doprovodila
do kanceláře.“
Silvie následovala oba muže dveřmi za pokladnami do zadních prostor obchodního
domu. Byla jako ve snu. Vůbec nevnímala dlouhou chodbu, kterou prošli. Stále se snažila
přijít na to co se to vlastně stalo, ale nemohla se ani trochu soustředit. V hlavě jí tak nějak
divně hučelo. Vešli dveřmi do bezpečnostní kanceláře, kde na stěně bylo několik monitorů, na
kterých běželi záběry z bezpečnostních kamer, uprostřed byl velký stůl se šesti židlemi,
v rohu byla pohovka s konferenčním stolkem. Byla to celkem útulně zařízená kancelář, ale to
Silvie nevnímala. Stále nechápala co se to vlastně děje.
„Já vůbec nechápu...“, začala Silvie, ale starší z mužů ji přerušil.
„No, vypadá to všelijak. Podívejte, mě bude padesát, v týhle branži dělám přes dvacet
let a věřte mi, že jsem zažil už hodně věcí. Nevypadáte jako zlodějka, ale jak jsem řekl, zažil
jsem už hodně. Jestli jste nevinná, tak se nemusíte ničeho bát. Všechno se vždycky vyšetřilo.“
Pak náhle změnil tón hlasu z příjemného na ryze úřednický: „Tak nejprve nějaké formality.
Jméno?“
Silvie vyhrkla bez přemýšlení své jméno.
„Zaměstnání?“
Silvie, snad zaskočena rázným hlasem uniformovaného muže, nadiktovala název
společnosti i s adresou kde pracuje. Jakoby to někdo říkal za ní. Jakoby to slyšela z dálky.
Teprve až když uslyšela název firmy, který předtím vyslovila, začala si uvědomovat, že přece
musí zpátky do práce, že musí připravit spoustu věcí na vánoční večírek, že nechce zklamat
svého šéfa a že je vlastně nevinná...
„Já nic neprovedla!“ odvážila se k odporu.
„To se musí vyšetřit, slečno,“ vložil se nečekaně do situace ten mladší, asi
pětadvacetiletý, muž.
„Paní,“ opravila ho rázným hlasem Silvie.
„Podívejte se paní Silvie,“ přerušil oba starší muž a vyndal z tašky krabičku na šperky,
„Věc se má tak. Našli jsme u vás kradenou věc...“
„Ale já nic...“
„To je prostě fakt...“ přerušil jí, otevřel krabičku a pokračoval, „Máte nějaké
vysvětlení, jak se tyto náušnice za dvanáct tisíc dostaly do Vaší tašky?“
„Někdo mi je tam musel hodit...“
Oba muži se na sebe usmály. „To říkají všechny,“ řekl skoro posměšně mladší z mužů.
„Máte přece záznam z kamer, tam uvidíte, že jsem nic neukradla,“ řekla již trochu
rozčileným hlasem Silvie a pohledem ukázala na stěnu s monitory.
„Přesně tak paní Silvie,“ pokračoval starší z mužů, „Záběry nejsou sice vždy
usvědčivé, ale většinou nám pomůžou dobrat se pravdy.“
Silvii se trochu ulevilo, přece jen už tu strávila více času než měla.
„Bohužel,“ pokračoval muž, „záznamy z těchto kamer pro nás zajišťuje naše centrála
v Brně. My tu máme jen online přenos, takže to bude chvilku trvat.“
„Cože? Jak trvat? Já musím do práce! Musím zařídit...“ rozčílila se Silvie
„Uklidněte se, prosím! My tu máme přesný interní řád, jak v těchto věcech
postupovat,“ nenechal jí domluvit ten starší. „Buď budete s námi spolupracovat a jste za půl
hodiny zpátky v práci, nebo se to může protáhnout minimálně do večera. To víte, tohle už
není jen přestupek, tohle už je trestnej čin. Měli bysme zavolat policii a znáte policii, ty se
nijak nepřetrhnou. Než přijedou, než udělají osobní prohlídku, než to sepíšou s námi, pak než
to sepíšou s Vámi, zavolají k vám do práce... Minule to trvalo do devíti do večera...“
Silvii se podlomily nohy. „Ale já nic neprovedla,“ špitla. Úplně se jí zatočila hlava,
když slyšela o policii a o tom, že by měli zavolat k ní na firmu.
„Podívejte se paní Silvie, důkazy jsou celkem jasný. Ještě můžeme počkat na ty
záznamy z kamer, ale ty budou až zítra.“
„Zítra?“
„Nebojte, jak už jsem říkal, když budete s námi spolupracovat, můžete být za půl
hodiny zpátky v práci.“
„Opravdu hodně chvátám, udělám všechno proto, abych byla co nejdřív v práci.“ Hned
jak to dořekla, uvědomila si dvojsmyslnost té věty.
„Opravdu všechno?“ využil dvojsmyslnosti mladší z mužů.
Silvie se v duchu proklínala, že to řekla tak jak to vyznělo, ale naštěstí se do toho
vložil starší muž. „Tak konec legrácek. Paní Silvie má naspěch, tak to nebudeme zdržovat.“
Přerušil její rozpaky starší z mužů a pokračoval úřednickým rutinným hlasem: „Podle
interního řádu musíme nejprve udělat osobní prohlídku. Tu musí provést pouze osoba
stejného pohlaví. Naše kolegyně má bohužel odpolední, takže přijde až na čtvrtou. Pokud
nechcete čekat ty dvě hodiny, musíte nám podepsat, že souhlasíte s osobní prohlídkou osobou
opačného pohlaví, což je tady kolega.“ Ukázal na mladšího kolegu v uniformě. Silvie nasucho
polkla. Chtěla už to všechno mít za sebou, tak neznatelně kývla. V duchu si říkala, že by byla
radši, aby jí prohlídl ten starší, jednak to byl opravdu sympaťák a za druhé neměl žádné
dvojsmyslné narážky. To ten mladší, jak se jí teď zdálo, si jí prohlížel od hlavy až k patě.
„Takže,“ pokračoval ten starší, „pokud to chcete urychlit a nic nenamítáte na to, aby
Vás prohlídl tady kolega, tak mi to tady podepište.“ Podal jí předvyplněný formulář. Silvie
prolítla narychlo co je na papíru napsáno a podepsala.
„Tak to bychom měli,“ řekl starší muž, „já sepíšu protokol, ať to nezdržujeme, a
kolega Vás zatím prohlídne. Doufám, že nic jiného už nenajde, aby se nám to
nezkomplikovalo.“ Muž sedl do čela velkého stolu k počítači a začal sepisovat.
„Kabelku,“ vytrhl mladý muž Silvii z přemýšlení o tom, jaká absurdita se ji dnes
vlastně stala.
„Co?“ vyhrkla bezděčně.
„Vaši kabelku, prosím.“ opakoval výzvu mladší kolega.
Silvie mu ji podala. On z kabelky začal vyskládávat věci na stůl. Cítila se zvláštně.
Tak trochu ponížená, když viděla, že se jí cizí chlap probírá jejími intimními věcmi.
„Kabát!“ zavelel mladší kolega, když vyndal všechny věci z kabelky. Silvie mu podala
kabát. Cítila jak se jí zrychluje tep, když začala přemýšlet o tom kam asi až ta prohlídka zajde.
Mladší z mužů prohlížel kapsy kabátu, zatímco starší stále psal protokol do počítače a
vypadalo to, že ho prohlídka vůbec nezajímá.
„Do spodního prádla, prosím,“ řekl jakoby mimochodem mladší muž, zatímco
přehazoval prohlídnutý kabát přes jednu ze židlí.
V Silvii hrklo. Podívala se prosebným výrazem na staršího kolegu. Ten si jí ale vůbec
nevšímal a bez zájmu psal dál něco do počítače.
„Zdržujete jenom sama sebe,“ řekl mladší muž a upřel na Silvii pohled. Cítila se
hrozně. Byla v ní malá dušička. Stále hleděla na staršího muže, který až teprve teď zvedl oči
od monitoru a zadíval se Silvii přímo do očí.
„Je to na Vás Silvie, můžeme to přerušit a počkat na kolegyni. Nebo můžeme zavolat
Policii. Vy chvátáte, ne my. My Vám přece chceme jen vyjít vstříc... Já chápu, že je to pro vás
nepříjemné, ale berte to tak, jako když jste u doktora. Pokud si ale myslíte, že to nezvládnete,
tak to radši necháme na kolegyni. Vůbec nechci, aby to vypadalo, že vás do ničeho nutíme.“
Mluvil zase tím klidným příjemným hlasem. Silvie se trochu uklidnila. Snažila se
přesvědčit sama sebe, že o nic nejde, že je to opravdu podobné jako když je u doktora. Začala
si pomalu rozepínat knoflíky na vestě. Stále přitom hleděla do očí staršímu kolegovi a ten
zase hleděl upřeně na ni. Hlavou jí problesklo, že mladší z mužů se jí rozhodně do očí nedívá.
Přehodila vestu přes židli a začala si rozepínat knoflíčky od košile. Stále si se starším mužem
upřeně hleděli do očí. Cítila v tom pohledu zvláštní napětí, cítila jemné mrazení v zádech.
Byla z toho trochu zmatená, ale kupodivu ne nervózní. Vykasala si košili z kalhot, ta ji
pomalu sjela z ramen a odhalila její podprsenku a pevné bříško s piercingem v pupíku. Pak si
stáhla košili z rukou a přehodila ji přes židli. Aniž to celé chtěla, tak sama cítila, že to vše
spojené s její jemnou ostýchavostí působilo velice vzrušivě a sexy. Pohlédla na mladšího
muže a viděla jak na ni strnule civí. Až ji zarazilo že místo toho, aby se cítila uraženě, jí to
vlastně pobavilo.
„Takhle se asi u doktora nesvlíkáte, že?“ rozkrojil atmosféru starší kolega.
„Ne,“ sklopila mírně oči Silvie, „ale tady přeci nejsem u doktora.“
„Pokračujte,“ pobídl ji netrpělivým hlasem ten mladší.
Silvie si začala rozepínat upnuté kalhoty.
„Počkejte Silvie,“ přerušil ji starší kolega k nelibosti toho mladšího, „Je třeba ještě
říci, že prohlídka je jen první bod našeho interního řádu. Tou to samozřejmě nekončí. Tak
jednoduché by to nebylo.“
Silvie nepřestávala ve svlékání, rozjela zip na boku kalhot, posadila se na jednu ze
židlí a začala si rozepínat zip nízkých kozaček. Opět se upřeně dívala do očí staršího kolegy.
Ten pokračoval. „Musíme samozřejmě vyvodit z celé krádeže vaši zodpovědnost a
v důsledku toho určit váš podíl na té celé záležitosti...,“ zamotával se do svojí řeči, zatímco si
Silvie stáhla kozačky, následně punčochy a potom si začala sundávat kalhoty, pod kterými se
objevily bílé kalhotky. Sama sobě se divila, že přistoupila na tuhle hru. Cítila se velmi sexy a
celou tu atmosféru nasátou erotikou umocňoval viditelně vzrušený mladší kolega i lehce
vyvedený z míry kolega starší. To on byl zřejmě svým sympatickým vzhledem, klidnou
mluvou a přirozenou autoritou tím, kdo v Silvii odstartoval to náhlé vzrušení a dosud
neobjevený sklon k exhibicionismu. Přistihla se, že by ho v koutku duše chtěla svést. Cítila se
před ním zároveň bezpečně a zároveň nemohla zahnat chlípné myšlenky na to, jak by se mu
oddala.
„Takhle to stačí?“ zeptala se Silvie tak trochu smyslně se stále upřeným pohledem na
staršího kolegu.
„Zatím ano,“ špitnul mladší kolega a Silvie se pousmála tomu, jak ho zradil hlas.
„Uvědomte si Silvie,“ zachraňoval situaci ten starší, „že to opravdu osobní prohlídkou
nekončí. Náš interní řád nám nařizuje udělit Vám pokutu s ohledem k závažnosti činu dle
našeho sazebníku...“
„Já jsem ale nevinná.“ zašeptala s dráždivostí v hlase Silvie a neopomněla nevinně
mrknout.
„To se ještě uvidí,“ řekl už mužnějším hlasem mladší kolega. „Jste připravena na
prohlídku?“
„Připravena,“ odvětila klidně Silvie, stoupla si na druhý kraj stolu proti staršímu
kolegovi a rukama se opřela o desku. Byl na ni skutečně krásný pohled, jak tam oddaně stála a
čekala. Štíhlá, s menšími pevně vztyčenými prsy ukrytými jen v bílém spodním prádle, mírně
prohnutá v zádech a opřená o kraj stolu. Mladší kolega začal prohlídku. Byl rád, že je k němu
Silvie zády, protože by byl v rozpacích, kdyby viděla jak se mu přes kalhoty viditelně napíná
ztopořené mužství. Snad aby si dodal odvahu začal mluvit, zatímco jeho ruce směřovali
z ramen k vyplněným košíčkům podprsenky.
„To byste nevěřila, kam všude se dá taková malá ukradená věc schovat...“ Rukama sjel
k ňadrům, prsty zajely pod lem podprsenky až narazili na ztopořené bradavky. Mladík
neodolal a mírně je sevřel mezi prsty. Silvii projelo vzrušení celým tělem. Prohnula se o něco
více v zádech a přivřela mírně oči, které měla stále upřené na staršího kolegu. Ten jen na
prázdno polkl. Tím mírným prohnutím vystrčila Silvie nevědomky mírně zadek, čímž se
dotkla napnutých kalhot mladého muže za ní. Ten začal vzrušeně dýchat a jeho ruce
v podprsence sevřely pevně celá její ňadra. Silvie věděla, že teď už překročila tu hranici, kdy
není cesty zpět, ale nemohla si pomoci. Byla opravdu hodně vzrušená a pohlcená tou lechtivě
erotickou atmosférou. Mladý muž se ještě více přitiskl k jejímu pozadí a ona i přes kalhoty
cítila ztopořený tepající penis mezi svými půlkami.
„To každá osobní prohlídka probíhá takhle?“ zeptala se tichým vzrušeným hlasem a
nespouštěla oči ze staršího kolegy.
„Můžete to kdykoliv zastavit...“ odpověděl očividně vzrušený starší kolega. „Ale byla
by to škoda, nemyslíte?“ Silvie nepatrně zvedla obočí, pak se na staršího muže pousmála a
jemně se zakousla do spodního rtu. To když ucítila mírné přiražení nadrženého mladíka za ní.
Musela se více zapřít o desku stolu.
„Myslím tím škoda, jako že byste ztratila zbytečně čas...“ Chtěl omluvit starší muž
svoje vzrušení a to, že dal najevo svoje zklamání z toho, kdyby to celé mělo skončit.
„Já to ale nechci zastavit. Potřebuji být co nejdříve hotová...“ řekla Silvie očividně
dvojsmyslně.
„To můžeme určitě zařídit.“ chytil se ten mladší, zatímco starší se jen mírně pousmál.
Silvie mírně otočila hlavu k mladíkovi, „Tak mám tam něco, strážníku?“
„Ano, ...teda vlastně ne,“ odpověděl zmateně mladík, který pod podprsenkou stále
svíral její prsa. „Ale musíme tu podprsenku sundat, abych ji mohl pořádně prohlídnout.“
pokračoval už odvážnějším hlasem.
„Když musíte, tak musíte.“ odvětila provokativně smyslným hlasem Silvie a pohledem
se vrátila zpět ke staršímu muži. Ten se opřel do opěradla židle, sepjal dlaně před obličejem a
dotýkal se prsty svých rtů, že to chvilku vypadalo jako by se modlil. Pak si dlaněmi pomalu
přejel přes čelo až na temeno hlavy, kde propletením prstů spojil obě ruce a v této poloze
upřel vzrušený pohled na Silvii. Té mladík zatím trochu neobratně rozepínal podprsenku.
Když se mu to konečně povedlo, dal ruce lehce Silvii na ramena a pomalým pohybem
stahoval ramínka. Silvie dala mírně ramena k sobě. Jakoby se náhle trochu zastyděla. Na
malou chvilku si uvědomila, že tu stojí vyzývavě odhalená před cizími muži, ona která se
stále stydí i před svým manželem, ona která má komplex ze svých menších prsou, ona která
se při sexu vždy ovládá... Byla to jen chvilička. Jakmile sjela podprsenka až k pasu a objevili
se její krásná pevná ňadra, využila té chvilky studu a zkřížila ruce na břiše, čímž pažemi
přitiskla pevná prsa více k sobě, ale zcela je nezakryla. Silvie už byla zase zpátky v té smyslné
hře. Vše to vypadalo tak přirozeně, jako by snad sváděla muže každý den. Ta role ji velmi
vzrušovala. Vzrušovali ji i chlípné doteky mladíka za ní i vzrušení staršího kolegy. Ten
zhluboka vydechl, promnul si dlaněmi oči a nervózně si poposedl na židli. Ruce přitom spustil
dolů do klína. Silvii se zdálo, že se svou pravou rukou nepatrně hladí v rozkroku. Přála si, aby
mohla vidět skrz stůl co se to tam opravdu děje. Vzrušovala ji představa, že by byl onen
seriózně vypadající muž vzrušený pohledem na ni tak, že by se tajně pod stolem ukájel.
„Tu podprsenku, prosím,“ přerušil její chlípné myšlenky mladík za ní. Silvie si
uvědomila, že ve svých zkřížených rukou u pasu svírá stále košíčky své podprsenky a mladík,
který ji objímá zezadu přes boky drží ramínka. Mladík pustil ramínka a nastavil prázdné dlaně
před odhaleným tělem Silvie. Ta mu do rukou podala ten kousek bílé látky, co ještě před
chvílí zakrýval její ňadra. Mladík se přitiskl celým svým vzrušeným tělem k Silvii. Bradou se
dotýkal jejího levého ramene se rty těsně u jejího ucha.
„Tak si to zkontrolujeme,“ zašeptal pomalu Silvii do ucha. Příjemně ji zamrazilo
v zátylku, jak ucítila vibraci jeho hlasu přímo uvnitř hlavy. Cítila se zcela bezbranně. Mladík
byl pevně přitisknutý k jejím zádům, jeho pevný penis ji tlačil na bedrech a jeho silné paže ji
objímali. Sledovala jak jí před nahým tělem důkladně prohmatával její podprsenku.
„Tady nic není,“ pokračoval mladík, podprsenku upustil na zem a dlaně položil na její
bříško. Nahmatal piercing v pupíku.
„Tohle je nejspíš Vaše, to jste asi neukradla,“ pohrával si se šperkem v pupíku. Silvie
vzrušením přitiskla vnitřní strany stehen k sobě, prohnula se v pase, čímž se ještě více
přitiskla na mladíkův pulsující ztopořený penis, zavřela oči a zaklonila hlavu až na jeho
rameno.
„Máte ještě nějaký piercing?“ zašeptal jí do ucha mladík, rty jí sevřel ušní lalůček a
pomalu sjel rukama k lemu jejích kalhotek.
„Nevzpomínám si,“ zašeptala vzrušeným třesoucím se hlasem Silvie. Mladík zajel
palci svých rukou za lem kalhotek, trošičku je stáhl a prsty se přes kalhotky dotýkal jejího
klína. Silvie se kroutila vzrušením, skousla spodní ret a otevřela oči. Viděla staršího muže jak
stále sedí za stolem, ale teď bylo více než jasné, že se opravdu hladí v rozkroku. Silvii to
dovádělo skoro až k extázi. V místnosti by se dalo vzrušení krájet.
„Víte že je statisticky dokázané kam si ženy zlodějky nejčastěji schovávají drobné
předměty, když je chtějí bezpečně ukrýt?“ řekl najednou bez ostychu starší muž a pohledem
sjel až na její kalhotky. Silvie spíše podobnou otázku čekala od mladíka, ale když viděla že
starší muž má v očích stále větší a větší vzrušení a že tou příčinou toho vzrušení je ona, úplně
se zachvěla blahem po celém těle. Starší muž ani nečekal na odpověď a pokračoval, „Budeme
Vás muset prohlídnout ještě důkladněji.“ Kývnul na mladšího kolegu a ten začal pomalu
stahovat Silvii poslední zbytek jejího spodního prádla. Přitom ji jemně líbal. Nejdříve na šíji a
pak stále níž a níž na zádech tak, jak níž a níž stahoval dolů její kalhotky. Silvie se vůbec
nebránila, naopak se tomu plně poddala. Vychutnávala si jemné mladíkovy polibky, stejně tak
jako chlípné pohledy a vzrušení staršího kolegy. Bylo jasné, že teď přebírá iniciativu on.
Nedíval se Silvii už pouze do očí, ale jeho pohled těkal po celém úplně odhaleném těle.
Mladík za Silvií už klečel. Jeho ruce se staženými kalhotkami se zastavili u jejích kotníků.
Jemně Silvii líbal a kousal do hýždí. Silvie nadzvedla nejprve jednu a pak druhou nohu, čímž
se definitivně zbavila posledního kousku oděvu co měla a teď tu stála úplně nahá. Starší muž
náhle vstal. Silvie nemohla spustit oči z jeho rozkroku. Jasně se mu pod kalhoty rýsoval
ohromný ztopořený penis.
„Rukavice kolego!“ zavelel starší z mužů. Mladík se vzdychnutím vstal a přešel ke
skříni odkud vyndal balíček chirurgických rukavic. Silvie s napětím čekala, co bude
následovat. Opět se na okamžik dostavila ta chvilka studu, kdy si uvědomila, že je tu úplně
nahá s cizími chlípnými muži se ztopořenými penisy... Naštěstí starší muž jako kdyby vycítil
její mírnou nervozitu, pokračoval uklidňujícím hlasem.
„Nemusíte se vůbec ničeho bát. Vyšetření bude rychlé a velice jemné,“ mezi tím co
mluvil rozbalil balíček s rukavicemi. Pak se otočil zpět k mladíkovi. „Uvidíme kolego jestli
bude potřeba lubrikant.“ Zatímco si muž nasazoval rukavici, projelo Silvii mrazení celým
tělem. Zčásti strachem a zčásti vzrušením.
„Předklonit!“ zavelel starší muž klidným, ale rozhodným hlasem. Silvii ani na vteřinu
nenapadlo, že by mu měla odporovat. Předklonila se a celou svou horní polovinou těla si lehla
oddaně na desku stolu. Cítila jak ji nejprve bradavky a pak celé rozpálené tělo příjemně chladí
velký studený stůl. Rukama pevně sevřela jeho hrany a čekala co se bude dít. Starší muž se
sklonil až k její hlavě a promluvil tichým hlasem: „Co myslíte Silvie, budeme potřebovat
lubrikant, nebo to zkusíme bez něj?“
„Myslím, že se bez něj obejdeme,“ odvětila tiše Silvie. Starší muž se zvedl a přistoupil
k Silvii zezadu. Ta jasně cítila jak si důkladně prohlíží její našpulený zadeček. S napětím
čekala na jeho první dotek. Ten přišel vzápětí. Muž rukou zajel mezi její uvolněná vlhká
stehna a přejel až k naběhlému klitorisu, který jemně sevřel prsty. Silvie hlasitě vzdychla a
pak znovu a hned ještě několikrát. Nešlo to ovládnout, bylo to silnější než ona. Tělem jí
projíždělo nádherné brnění jako kdyby měla celým tělem napnuté vibrující dráty. Nikdy nic
podobného nezažila. Byl to její první orgasmus tohoto druhu v životě. Starší muž, sám
vzrušen jejím náhlým a silným vyvrcholením jí zajel dvěma prsty do cukající pochvy, zatímco
ukazováčkem nepřestával dráždit klitoris. Mladík, který byl už vzrušen na nejvyšší míru, si
bez ostychu rozepnul kalhoty své uniformy, vyndal ztopořený penis, obejmul ho pevně prsty a
začal onanovat. Nestačil ani třikrát přejet tam a zpět a už sebou trhal, vzdychal a z cukajícího
se penisu tryskalo sperma přímo Silvii na nahá záda. Ta se pomalu začala probírat
z orgastických křečí a sledovala mladíkovy výstřiky. Po tom rychlém nečekaném vyvrcholení
se cítila ještě ne zcela uspokojena. Kupodivu na ni nepadla tak jako po obvyklém orgasmu
únava, ale byla opět na stejném bodě vzrušení jako před tímto vyvrcholením. Otočila se na
staršího muže, který stále měl prsty v její pochvě.
„Tak objevil jste něco?“ zeptala se tichým stále ještě mírně udýchaným hlasem a
upřela zrak na mužův naběhnutý rozkrok.
„Ne,“ odvětil muž, který byl z celé té situace očividně mimo. Všiml si, že se mu Silvie
dívá na viditelně ztopořený penis a tak rychle zkřížil před pasem ruce.
„Tak to bychom měli, můžete se obléci.“ pokračoval a chtěl si jít sednout opět
k počítači. Když procházel kolem Silvie, tak ta se k němu rychle otočila a chytla ho za ruku,
kterou si stále ještě zakrýval rozkrok.
„A co ta pokuta? Měla bych Vám to splatit.“ promluvila k zaskočenému muži
vyzývavým hlasem sedla si na okraj stolu, chytla i druhou mužovu ruku a přitáhla si ho
k sobě. Byl tak mimo, že se nezmohl na žádný odpor a nechal Silvii, aby mu uvolnila pásek
od uniformy, povolila knoflík napnutých kalhot a rozepnula zip. Pak stáhla kalhoty i
s trenýrkami do půlky stehen a proti ní se vypružil ztopořený obrovský penis. Silvie otevřela
překvapením pusu. Něco tak ohromného nečekala. Vzala penis do obou rukou, její prsty ho
ani celý neobjaly, a začala přejíždět nahoru a dolu. Opět cítila to chvění a vzrušení po celém
těle. Sledovala chvílemi penis a chvílemi vzrušeného muže, který se dostával do transu.
Přistoupil blíže k Silvii, vtlačil se mezi její stehna a jeho ruce sevřely její prsa. Silvie stále
přejížděla rukama přes jeho penis a stále víc a víc ho tlačila mezi svá rozevřená stehna. Už
cítil, že je chvilkami svým penisem na okraji její vlhké pochvy. To ho ještě více přivádělo
k šílenství. Už to nevydržel, zatlačil Silvii tak, že si lehla zády na desku stolu, počkal si na
okamžik kdy mu její ruce přivedou opět špičku penisu k její pochvě a přirazil tak, že do ní
vniknul celým žaludem a ještě trochu hlouběji. Silvie vyjekla vzrušením a možná i slabou
bolestí, hned muže chytla za hýždě a sama si určovala rychlost a hloubku jeho přirážení. Oba
dva vzrušně vzdychali, což probralo opět mladíka, který je sledoval z pohovky. Svlékl si
uniformu a jen v košili vylezl k Silvii na stůl a začal líbat její vzrušené bradavky. Starší muž
mezitím pomalu zarazil svůj penis až po okraj a pak začal zrychlovat své přirážení. Silvie se
kroutila blahem. Teprve teď si uvědomila přítomnost mladíka, který ji jemnými stisky zubů a
rtů vzrušoval na prsou. Znovu cítila to příjemné mrazení po celém těle, zvlášť když myslela
na to, jak jí oba dva vzrušení muži uspokojují. Jednou rukou držela staršího muže za zadek a
druhá ruka našla mladíkův opět ztopořený penis. Pevně ho svírala mezi prsty. Znova cítila, že
se blíží ten velký orgasmus. Opět ty vibrující napnuté dráty v celém těle. Jenže teď to
přicházelo s ještě mohutnější intenzitou. Už to nebyly jen vzdechy. Už to byly výkřiky
vzrušení. Nemohla to vůbec ovlivnit. Starší muž vycítil, že se blíží konec a zvýšil intenzitu a
důraz přirážení. Silvie už vzrušením skoro ječela. Najednou ucítila na ruce, která svírala
mladíkův penis, horkou tekutinu a uslyšela jeho orgastický výkřik.
To odstartovalo její vlastní intenzivní orgasmus. Začala sebou házet jako v transu ze
strany na stranu. Starší z mužů měl co dělat aby se v ní udržel. I on cítil, že je úplně na
krajíčku. Jakmile ho začala Silvie jako v křeči kopat patama do zadku, poddal se tomu rytmu a
několika přírazy doprovázenými hlubokými vzdechy se do ní udělal. Silvie cítila ve svém
podbřišku mocné zaškubání a pak teplo. Ona sama sebou ještě stále cukala a každým, teď už
mírnějším mužovým přírazem, jí projela nová vlna slasti.
Trvalo to snad dvě tři minuty, než byla vůbec schopná nějakého pohybu. Starší muž
zůstal po celou tu dobu v ní, ačkoliv jeho penis poněkud ochabl. Rukama ji hladil po celém
těle a užíval si její jemné odhalené pokožky.
Pak se všichni tři začali oblíkat a upravovat. Silvie se kupodivu vůbec necítila trapně.
Ani když si nabídnutým ručníkem otírala sperma ze svého těla. Usmívala se na oba muže a
oni zase na ni. Byla to taková zvláštní synergie.
„Myslím, že účty jsou vyrovnány,“ rozbil ticho starší muž, když si Silvie oblíkala
kabát. „Je mi skoro padesát, ale nic takového jsem ještě nikdy nezažil...“
„Já taky ne. Ale kdoví, třeba to není naposled?“ odvětila tajemným hlasem Silvie.
Ačkoliv to nyní myslela upřímně a byla by ráda, kdyby to ještě někdy zažila, tak oba věděli,
že tohle se už nikdy nezopakuje.
„Zažít tohle a umřít,“ zlehčil situaci mladík.
Silvie se podívala staršímu muži do očí. „Ty náušnice jsem opravdu neukradla... Jen
abyste věděl.“ Starší muž jen pokrčil rameny. Jakoby říkal, že je vše zapomenuto a odpuštěno.
Mladší kolega jen sklopil zrak do země.
Před odchodem si ještě Silvie prohlídla celou místnost, snad si chtěla navždy
zapamatovat místo, kde prožila ten překvapivě intenzivní a nezapomenutelný zážitek. Pak jen
s neznatelným povzdechnutím zavřela za sebou dveře a nechala oba osamělé kolegy
pohltit náhlým tichem kanceláře.
„Tak do práce,“ pobídl zase tím svým úřednickým hlasem starší muž toho mladšího
jako by si udělali jen přestávku na svačinu.
Mladík tedy opustil místnost a vydal se zadním traktem obchodního domu do kuřárny.
Hlavu měl ještě plnou smyslné Silvie.
V kuřárně na něj čekal onen muž menší postavy, který Silvii vhodil do tašky krabičku
s náušnicemi. Mladík vytáhl ze saka uniformy tisícovku a podal mu ji. „Ty vole to byl kus, to
až uvidíš, tomu nebudeš věřit... Normálně dostala i starýho. To sem neviděl. Fakt tu
svojí kládu do ní vrazil... Toho bys měl taky zkásnout.“ zašklebil se mladík. „Stejně se to
jednou domákne, neni blbej... Ty vole, ale jak ta u toho hekala... Ta by snad udělala celej
hokejovej mančaft... No uvidíš sám až to sestříhám..., ty vole to bude matroš... Hele musím jít
makat, tak zatím.“
Mladík nechal svého komplice s otevřenou pusou v kuřárně a vydal se hlídat
nakupující dav, zatímco starší muž z ochranky byl ještě stále rozrušený a vůbec se nemohl
soustředit na monitory bezpečnostních kamer. Naštěstí ho za chvíli přijde vystřídat druhá
směna.
I Silvie se snažila v práci myslet už jen na organizaci vánočního večírku a vše co
prožila v kanceláři obchodního domu brát jen jako kdyby byla na krásném zakázaném filmu
v kině, který ji velmi nadchl, ale o kterém si nemůže vůbec s nikým popovídat.
Vše se pomalu vracelo zpátky do předvánočních uspěchaných kolejí. Na vánoční
večírek bylo vše připraveno.