Během dvacetiletého manželství jsem se pasoval do role údržbáře všeho rozbitého v domě. To, čemu jsem nikdy nepřišel na chuť, byly jakékoliv nákupy, potravinami počínaje a zařízením bytu konče. Manželka to věděla, a proto mě jen výjimečně těmito službami pověřovala. Bylo to vždy jen v případech, kdy něco zapomněla koupit a nutně to ještě ten den potřebovala. To se většinou týkalo potravin. Pak jsem musel chtě nechtě jít a chybějící koupit.
Tak se před léty stalo i to, že jsem díky manželčině zapomnětlivosti přišel k milence. Bylo to tenkrát v sobotu kolem páté hodiny, když jsem zaslechl v obýváku manželčin hlas z kuchyně:
„Já jsem zase zapomněla koupit droždí a chci upéct koláč! Vendo, musíš skočit za roh do krámu pro kousek droždí, jinak neupeču!“
Zrovna jsem se díval na fotbal, a tak jsem velice nerad vstal a vydal se za nákupem. Když jsem došel až ke krámku, uviděl jsem stát prodavačku mezi dveřmi.
„To už jdu pozdě? Máte zavřeno?“
„Ale kdepak, nemohu zavřít i kdybych chtěla, zlomil se mi klíč v zámku. Proto tu tak stojím.
„Když mi prodáte droždí, tak se vám na ten zámek podívám. Jsem tak trochu domácí kutil, tak by to pro mne neměla být záhada hlavolamu.“
„To byste byl moc hodný, jinak tu budu muset stát až do rána.“
Pak zašla dovnitř a vrátila se zpět s droždím. Vzal jsem ho od ní a odnesl domů. Během chvilky jsem byl zpátky s brašnou nářadí a pustil se hned do opravy zámku.
Když jsem byl hotový, poděkovala mi a slíbila, že se v pondělí se mnou vyrovná. Pak jsem se rozloučil a odešel domů.
V pondělí jsem se zdržel v práci až do čtyř hodin, takže jsem uháněl domů, abych stihl zajít ještě do obchodu. Když jsem dorazil, přivítala mě s úsměvem. Na věži kostela odbíjely hodiny právě pátou a z obchodu odcházela poslední zákaznice. Prodavačka za ní zamkla a pozvala mě do skladu, kde v jednom rohu stál psací stůl. Na něm stála láhev červeného vína se dvěma skleničkami a nakrájený koláč.
„Možná, že jste si pod slovem překvapení představoval něco jiného, ale ten koláč jsem včera pekla jen kvůli vám, protože rodina na sladké moc není.“
„To víte, že se mi hlavou honily různé myšlenky, ale tímhle jste mě překvapila.“
„Udělám nejdřív kávu k těm koláčům a pak si dáme trochu vína. Co říkáte?“ Neřekl jsem nic, jen jsem pokýval hlavou na znamení souhlasu.
Káva byla za chvíli hotová a pěkně skladem zavoněla. Když se posadila, tak mi ještě jednou poděkovala a povídala též, že mě seslalo v sobotu samo nebe. Vysvětlil jsem jí, že to byla především zapomnětlivost mojí manželky. Také jsem se jí přiznal, jaké utrpení pro mě představuje nakupování v obchodech. Moje sdělení jí přišlo asi humorné, neboť se začala hlasitě smát. Když se dosmála, tak mi řekla, že to na mně v sobotu ihned poznala, protože v mém výrazu tváře to naštvání bylo poznat na první pohled. Mezi tím jsme dopili kávu a já jsem nalil do skleniček víno. Tereza, tak se prodavačka jmenovala, mi nabídla při prvním přiťuknutí tykání, což jsem nemohl odmítnout a docela rád jsem to i přivítal. Celkem rád vyprávím vtipy, a tak jsem je začal na ni chrlit. Smála se každému. Jak jsme seděli blízko sebe, tak mě několikrát plácla do stehna s konstatováním:
„Ten je, Vendo, nádherný, ten si musím zapamatovat!“
Jak tak vyprávím jeden vtip za druhým, tak jsme zároveň vyprázdnili i láhev vína. Ona se zvedla, vzala prázdnou láhev do ruky a povídá: „Klídek, dojdu ještě pro další.“ Poodešla k regálu s lihovinami a přinesla víno. Docela jsem se s ní bavil, takže se mi ani nechtělo jít domů. Od vtipů jsem přešel k vyprávění různých příhod s humorným koncem, protože její smích začal lahodit mému uchu. V jednu chvíli se najednou zvedla ze židle a sedla si mi na klín se slovy: „Ta židle je nějaká tvrdá a jestli jsi chlap, tak mě bez problémů s mými pětašedesáti kily uneseš!“
„Jsem ženatý,“ odvětil jsem.
„Já jsem zase vdaná a pokud vím, tak to není žádná nemoc. A za další jsme tu sami, takže se to nikdo nedoví.“ Když to dořekla, tak se mi přisála na ústa a začala mě líbat. Jako blesk mi tenkrát proběhlo hlavou: Zachovej se jako chlap, když utečeš, budeš srab. A pak jsem nabídnutou příležitost dokonale využil.
Nejdříve jsem Terezu zbavil pláště a pak jsem zajel rukou pod její svetřík, kde jsem nahmatal její poněkud menší kozičky. Neměla podprsenku, takže jsem si s nimi mohl okamžitě pohrávat. Měla je pěkně tuhé a nádherně oblé, takže nošení podprsenky by byl zbytečný přepych. Ona mi zatím stačila rozepnout poklopec a vydolovat ze slipů penis, kterému už bylo v kalhotách hodnou chvíli dosti těsno. Pak přede mnou poklekla a vsunula si ho mezi rty. Pravou rukou si ho pěkně u kořene držela a zajížděla s ním do pusy v pravidelných intervalech, které občas přerušila tím, že mi jazykem objížděla hlavičku. Silně mě to vzrušovalo, takže jsem ji po chvilce musel přerušit, neboť bych se musel vystříkat.
Začali jsme se opět líbat a já jsem přemýšlel, kam bych ji ve skladu položil a mohl dokončit nádherné seznámení souloží. Tereza to asi vytušila a najednou mi povídá:
„Rozložíme balíky mouky, jinak to nepůjde.“ Vstali jsme tedy a já jsem začal rozkládat balíky s moukou po podlaze, zatímco se ona svlékala. Když jsem byl hotový, tak jsem na ně Terezu položil. S její pomocí jsem se ještě zbavil kalhot a pak mi již nic nebránilo, abych zavedl svůj pyj do její kundičky. Rozhodila své nožky do strany a můj penis bez problémů vnikal do její pěkně vlhké kundy. Pomalými přírazy jsem ji přiváděl k prvnímu orgasmu, při kterém mi zaťala své nehty do zad. Skoro současně to přišlo i na mě, tak jsem vycouval a vystříkal jsem se jí na bříško.
„To jsi nemusel, beru antikoncepci.“
„Nevěděl jsem to, jinak bych to neudělal. I pro mě je to hezčí, když se vystříkám uvnitř,“ odpověděl jsem, svezl jsem se hlavou k její mušličce a začal jazykem provádět důslednou kontrolu. Měla ještě pěkně naběhlý poštěváček. Pokaždé, když jsem se ho dotkl špičkou jazyka, zaškubalo to s celým jejím tělem. Aniž bych to měl v úmyslu, tak jsem ji při tom mém zkoumání přivedl k druhému orgasmu, a protože se i můj klacek začal vzpamatovávat, tak jsem ho opět rychle zasunul do její nádherné skulinky. Prodloužil jsem tím její druhý orgasmus ještě o chvíli. Pak jsem si ji otočil zadečkem ke mně a vnikal do ní zezadu pěkně hluboko, až se zachvěla po celém těle. Když to na mě po chvilce také přišlo, vystříkal jsem se bez obav v její kundě.
Potom jsme se oblékli a dopili zbytek vína. Při mém odchodu mi Tereza pošeptala do ucha:
„Pokud se ti to se mnou na těch balících mouky alespoň trochu líbilo, můžeš zase někdy přijít před zavírací hodinou nakupovat.“ Nic jsem jí tehdy na to neřekl a odešel domů.
Trvalo to celý týden, než mě konečně manželka opět požádala, abych došel koupit zapomenutou věc. Musel jsem se krotit, aby na mě nepoznala, jak se na nákup těším. Tereza za mnou ihned zavřela a ve skladu rozprostřela na balíky mouky deku, aby, jak řekla, to naše milování trochu zkulturnila. Tentokrát jsme si to spolu rozdali pouze jednou, neboť pospíchala domů. Později jsme se již na společných dnech domlouvali. Já jsem postupně manželku přesvědčil o tom, že mě začalo nakupování docela bavit. Ona to přivítala a začala mě pověřovat nakupováním stále častěji, což mi vyhovovalo. S Terezou jsme se scházeli i v naší chatce, kterou jsme měli postavenou v malé zahrádkářské kolonii za městem.
Od chvíle, kdy jsme se seznámili, jsem začal milovat deštivé počasí. To se na zahrádkách nikdo neobjevil, a tak jsme bez problémů unikali pozornosti.
Jak náhle jsem ale k milence přišel, tak rychle se také dostavil konec. Tereza se s manželem a dětmi po pěti letech našeho milostného poměru odstěhovala do Prahy. Tak jako při prvním milování, tak i při tom posledním jsme spolu vypili dvě láhve vína a po nádherné souloži jsme se navždy rozloučili. Z nakupování jsem už nevycouval, ale pokaždé, když nakupuji mouku a beru ji z regálu, tak si na Terezu vzpomenu.