Když mi bylo 22, šla jsem ke svému pediatrovi, od kterého jsem se musela odhlásit, neboť jsem již přestala chodit na vysokou školu a nastoupila jsem do práce. Když mi v ordinaci kompletoval lékařské záznamy, navrhl mi, že bych měla dostat injekci proti tetanu v rámci pravidelného očkování, že mi ušetří cestu k jejímu nadcházejícímu praktickému lékaři. Zdálo se mi to rozumné, souhlasila jsem. Pokynul mi, abych si svlékla halenku. Zatímco jsem si rozepínala halenku, on připravoval injekci. řekl mi, ať se posadím na stůl, potřel mi paži desinfekčním roztokem a vpíchl injekci. Jak jsem tam seděla polonahá, naskočila mně husí kůže a trochu jsem zakašlala. Lékař se podivil, že si nepamatuje, že bych někdy měla potíže s rýmou. Já jsem odvětila, že je to jen taková reakce na stres z nového prostředí zaměstnání. On však navrhl, že pro jistotu udělá prohlídku. Sice neochotně, ale souhlasila jsem, neboť jsem věděla, že hádat se sním je zbytečné. "Tak Zuzko, víš pravidelný postup, odlož si všechno oblečení a vyskoč si na stůl." Zatímco jsem si svlékala halenku, sukni a punčocháče, on si myl v umyvadle ruce. Váhala jsem, jestli si mám také sundat kalhotky a podprsenku, ale rozhodla jsem se, že ne, je to přece pediatr. Posadila jsem se na stůl, on se otočil. Podíval se na mě a prohlásil, že se ze mě stala moc pěkná žena. Vzal mi krevní tlak, prohlédl mi uši, oči, podíval se mi do krku, naznal, že je to tam trochu zarudlé a vzal mi stěr z krku. Prohmatal mi uzliny na krku. Stetoskopem naslouchal mému srdci, pak mi rozepnul podprsenku a pokračoval. vedlo mě to dost do rozpaků, začala jsem se červenat. On si toho všiml a prohlásil, že v životě již vyšetřoval mnoho ňader a že není v rozpacích. Popravdě řečeno, to mě uvedlo ještě do větších rozpaků. Následovalo měření teploty. Moc dobře si pamatuji jeho puntičkářství, že vždy brával teplotu v konečníku! Myslela jsem, že se bude snažit to provést alespoň nějak důstojně, bude se snažit zmírnit mé ponížení, ale mýlila jsem se! "Nyní se, Zuzko, otoč na bříško jak hodná holčička." To snad není možný, on mi bere teplotu v konečníku jak malému miminu a ještě se ke mně v mých 22 letech bude chovat opravdu jak malému děcku!. Nejraději bych, aby se tenhle vyšetřovací stůl propadl někam pryč. Zdráhavě jsem se otočila na břicho a nadzvedla kyčle, aby mně mohl snížit kalhotky. Jednou rukou roztáhl hýždě a druhou pomalu vsunul teploměr do konečníku. Nechal položenou ruku na mém zadku, zadíval se na mé mezi nohama vykukující chloupky a zeptal se mě, kdy jsem byla naposled na návštěvě u gynekologa. Neodpověděla jsem, nemohla jsem uvěřit, že se mi na to ptá! Po chvíli mlčení se rozhovořil cosi o začátku sexuálního života, o přednosti zdraví přede vším, já jsem se nezmohla na nic jiného než mlčet a pokyvovat. "Zuzko, není se za co stydět, já jsem chtěl jen vědět, jestli to bylo nedávno, můj zájem se týká čistě jen Tvého zdraví. Kdy jsi tedy byla naposled na gynekologické prohlídce?" Vzpomněla jsem si, že jsem byla u gynekologa pouze jednou, kdysi v posledním ročníku střední školy. Tím jsem se mu ale pochlubit nechtěla Naštěstí pípnutí teploměru oznamující konec měření ukončilo tuto rozpravu. Lékař vytáhl teploměr, řekl, že je mírně zvýšená teplota, že to bude asi jen nějaká infekční choroba, antibiotika to prý napraví. A ať se otočím zpět na záda. Lehla jsem si tedy a on mi začal prohmatávat břicho. Zavřela jsem oči, neboť jsem byla v rozpacích,jak se na mě díval. Proklepával mi břicho, mumlal cosi o tom, že tam cítí něco, co tam nemá být, pokračoval v prohmatávání směrem k mým kalhotkám. Nadzvedl pásek od kalhotek, podíval se tam, a zase jej spustil. "Prohlédl jsem Vaše břicho, něco jsem tam nahmatal, co by mohla být nějaká maličkost, ale také něco vážného, proto, prosím, čestně odpovězte, kdy jste měla naposled stolici." To mě vyděsilo, rychle jsem odpověděla, že včera ráno. Jeho údiv mě rozhodně neuklidnil. A jeho slova také ne!: "Dobře Zuzko, myslím, e bych měl vyšetřit tvůj konečník, abych se přesvědčil, že to není nic vážného, že je to jen zácpa. Nyní už jsem nechtěla dále sedět oděna pouze v kalhotkách na vyšetřovacím stole svého pediatra. Chtěla jsem zdvořile naznačit, že si zajdu co nejdříve ke svému novému praktickému lékaři, ale vzpomněla jsem si, jak jednou, když jsem odmítala cosi udělat, volal moji matku. Dopadlo to tehdy špatně, lékař mě vyšetřoval navíc ještě před moji matkou. Nechtěla jsem riskovat, že se to bude opakovat v mých 22 letech. "Tak Zuzko, nyní běž tamhle do koupelny vyčurat, abychom měli vzorek moči a abys měla prázdný močový měchýř před gynekologickou a rektální prohlídkou." Po těchto slovech se mi málem podlomila kolena, ale poslechla jsem, nic jiného mi nezbývalo. Až s odstupem času mi došlo, jak jsem byla blbá. Mlčky jsem se vracela do ordinace, prsa se mi houpaly a připomínaly mi mou nahotu a bezbrannost. Lékař mi řekl, ať si svléknu kalhotky a položím se na stůl, který již byl zvednutý do výšky, byly nainstalovány podpěrky nohou a přisunuty schůdky. Marně jsem si vzpomínala na vyprávění ostatních kamarádek, které říkaly, že při gyn. prohlídce není dívka nikdy celá nahá, že je svlečená jen od pasu dolů. Vystoupila jsem po schůdkách a posadila se na stůl. Doktor poručil, ať se nebojím a lehnu si. Vzal mé nohy a dal je do podpěrek. Nejdříve očima sledoval mé pohlavní orgány. Nasadil si rukavice, rozhrnul mé chmýří, roztáhl mé stydké pysky, podíval se do všech záhybů, rozhrnul kůžičku skrývající poštěváček, několikrát jej promnul. Snažila jsem se tomu všemožně bránit, ale začala jsem dost vlhnout. Nemohla jsem uvěřit své situaci. Raději jsem zavřela oči, nechtěla jsem již nic vidět a slyšet. Lékař oběma rukama s rukavicemi rozhrnul hýždě a poté kůžičku těsně u konečníku, aby se mohl zkontrolovat pohledem, jestli není nějak podrážděný řitní otvor. Poté nanesl na rukavice gel, přejel prstem několikrát přes moji štěrbinku a pomalu jej strčil dovnitř. Oznámil, že se chystá provést vyšetření poševním zrcátkem. Prsty mi roztáhl pochvu a vložil tam studený kov. Pomalu začal zrcátko rozvírat, bylo to dost nepříjemné, začala jsem bolestivě vzdychat. Podíval se dovnitř, štětečkem vzal stěry. Odstranil zrcátko z pochvy. Strčil dva prsty do pochvy a tlačil mi sdruhou rukou na břicho. kroutil prsty na všechny strany, mačkal mi mezi oběma rukama vnitřní orgány, bylo to také dost nepříjemné. Mé oči byly ještě zavřené. Slyšela jsem, jak znovu vymačkal gel na rukavice. Bez výstrahy mi vsunul jeden prst do pochvy a další do konečníku! Lekla jsem se, otevřela oči a napřímila se. Řekl, abych se položila zpět a uvolnila trochu sevření konečníku. Udělala jsem to, ale jak se začal jeho prst prodírat konečníkem, svěrač se zase instinktivně stáhl. Dusila jsem v sobě pláč. Řekl mi zvýšeným hlasem, ať hluboce dýchám. začala jsem tedy hluboce dýchat, bylo to spíše křečovité vzdychání. Cítila jsem, jak jeho prst hluboce zajel do konečníku. Chvíli se tam šťoural, poté vytáhl prsty z pochvy i konečníku a sundal si rukavice. Otevřela jsem oči, hluboce vydechla a napřímila se. On to zpozoroval vzpřímit se. "Ještě jsme neskončili, ještě musíme provést vyšetření konečníku, ještě si polož!" Opět jsem si lehla, on povolil podpěrky nohou a ještě je víc oddálil od sebe a nahoru, aby se moje řitní krajina ještě víc vystrčila a uvolnila. nasadil si opět rukavice, potřel je gelem, strčil prst do konečníku a a důkladně jej vyšetřil. "Potřebuji mít lepší pohled a potřebuji udělat výtěr, může to trochu bolet, ale pokud se uvolníte , nebude to tak hrozné. Hluboce dýchej!" Vzal rektální zrcátko a strčil mi ho do konečníku a roztáhl jej. Opravdu to bolelo. Vykřikla jsem, nohy jsem stáhla reflexívně k sobě, ale v podpěrkách držely pevně. On vytáhl zrcátko, a řekl, že to udělá tedy jinak. Pomohl mě, celé ustrašené a roztřesené ze stolu a řekl, ať si na něj opět vylezu, kleknu na čtyři a opřu se o lokty. Již jsem neměla sílu se bránit, doufala jsem, že již to bude konec. Posunul mi zadek víc dozadu, roztáhl mi nohy a opět mi tlačil do konečníku zrcátko, stejně bolestivě. Raději jsem nic neříkala a snažila se to vydržet. Pak vzal tampon, něco s ním dělal, pak konečně uvolnil zrcátko. poté strčil opět prst do konečníku a druhou rukou mi tlačil zespodu na břicho. řekl, že vyšetření skončilo. Rychle jsem seskočila ze stolu, natáhla si kalhotky a sápala se pop podprsence. On to se zaujetím pozoroval, počkal, až to dokončím a řekl mi, že mám menší zácpu, a dal mi vybrat mezi čípkem a výplachem. Zvolila jsem snesitelnější čípek. Zatvářil se zklamaně, ale nepřel se. Vytáhl ze skříně dva zabalené čípky, přede mnou je vybalil a nasadil si rukavici. Poručil mi, ať si opět svléknu kalhotky. Opět totálně překvapená jsem si svlékla kalhotky, myslela jsem, že si snad budu muset zase kleknout Poručil mi, ať se předkloním a břicho položím na stůl a dám ruce před sebe a roztáhnu nohy. Strčil mi čípek hluboko do zadku a držel tam prst skoro minutu. Druhý čípek mi strčil pouze kousek do otvůrku, pak mi rukama stáhl hýždě k sobě a čípek sám vklouznul dovnitř úplně. Bylo to však nepříjemné, cítit jej hned za vchodem, musela jsem neustále tlačit půlky k sobě, měla jsem pocit, že mi samovolně vyklouzne. Lékař si sundal rukavici s šel si umýt ruce. Rychle jsem si opět natáhla kalhotky a začala se oblékat. Když jsem si oblékala blůzku, lékař se ozval: "Doufám, že jsi nezapomněla na tu infekci v krku, musíme dát injekci s antibiotiky." Odpověděla jsem, že jsem myslela, že mi předepíše nějaká antibiotika. "Ó, Zuzko, antibiotika jsou nezbytné, ale myslím, že injekce bude podstatně účinnější. Můžeš si dooblékat halenku, ale lehni si ještě jednou na stůl, břichem dolů." Byla jsem opět v šoku. Dostat injekci, kterou už samotnou nemám ráda, a ještě do zadku. Ve snaze co nejvíce zrychlit zbytek této nepříjemné prohlídky jsem si lehla na stůl. Stáhl mi kalhotky a dal mi injekci, naštěstí to nebolelo tak moc, jak jsem čekala. Poté jsem se mohla už definitivně obléknout. Lékař mi dal na výběr, jestli se mám ještě dostavit další dva dny pro další dvě injekce nebo jestli mi předepíše tablety na 10 dnů. Samozřejmě jsem zvolila druhou možnost. Přemýšlela jsem, jestli mu mám poděkovat jako lékaři nebo vlastně spíše ne. Když jsem zavřela dveře, uslyšela jsem z ordinace typický zvuk rozepínajícího se zipu od kalhot. myslím, že to bylo poděkování až moc dostatečné.