Neštěstí nechodí po horách,ale po lidech.Tak i mně se stalo,že jsem se ocitnul na operačním sále. Začal jsem se probírat se svítáním,ale ještě několikrát jsem znovu usnul.Ti,kdo se probouzeli z narkozy,to jistě znají.V jednu chvíli mě probudilo,jak se mnou někdo třese.Nade mnou stála lékařka:„Kolik vidíte prstů?”,strkala mi ruku před oči.„Na vašem místě bych tu ruku nedával tak blízko!”, snažil jsem se nasadit ten nejodpudivější výraz, jaký jsem v této chvíli zvládnul Zřejmě byl dostatečně hrozný,protože lékařka ruku rychle stáhla a skoro vyděšeně se na mne koukala.„Mám takový hlad,že bych vám jí mohl ukousnout!”,vysvětlil jsem.Došlo jí to až za chvilku a tak se rozesmála na plné kolo:„Tak to jste v pořádku!”,ještě na chodbě byl slyšet její smích a já opět usnul.

Znovu mě probudil ruch a když jsem otevřel oči, koukal jsem na krásný zadeček uklízečky,sotva ukrytý pod bílým pláštěm.Zrovna,sehnutá,vytírala pod mojí postelí.Neodolal jsem a musel jsem si sáhnout, abych věděl,co se pod ním skrývá. „Á,páníček se probudil z narkozy!”,s úsměvem mě lehce plácla přes ruku.Než jsem stačil něco říct,už byla pryč.Rozhlédl jsem se po pokoji a uviděl ještě dvě postele.„Ahoj,já jsem Bob!”,natáhl jsem ruku do prostoru,protože každý pohyb ještě bolel.„Já jsem Karel a jsem tady už skoro měsíc!A vedle je Jarda,ale ten nemá chuť do řeči!”, informoval mě v jedné větě.

Naši sotva započatou konverzaci přerušilo otevření dveří a objevila se sestra se snídaní.Vrhnul jsem se na to,jako bych týden nejedl (což nebylo až tak daleko od pravdy).I když tělo nejprve mírně protestovalo,nedal jsem mu šanci a snídaně ve mně zmizela rychlostí blesku.Jarda si sednul na posteli, na housku si dal plátek salámu a zvednul talířek:„Chceš?”,lakonicky se zeptal.„Pošli to sem!”, hladově jsem odpověděl.Za celou dobu mé hospitalizace to bylo poprvé a naposled,co jsem ho viděl usmát se.

Skoro celé dopoledne jsem ještě proklímal,ale po obědě jsem se už probudil naplno.„To s Erikou bylo pěkné!”,řekl mi Karel,když jsme se odpoledne bavili. Nechápavě jsem se na něj podíval:„To je ta uklízečka!”,objasnil mi.„Já jsem od ní za totéž dostal facku přes celou hubu!Ale tys jí musel padnout do oka!”,divil se.Celé odpoledne jsme povídali o všem možném a smáli se,až jsem chvílemi měl obavy, aby mi nepopraskaly stehy.

Když se po večeři oddělení zklidnilo,náhle se otevřely dveře a vstoupila zajímavá lékařka.Na hlavě měla čepičku s velkým červeným křížem a plášť měla prostřižený tak,že jí z něj vykukovala prsa s piercingem v bradavkách.I dole byl plášť upravený tak,že bylo vidět,jak má krásně hladkou kundičku,na které se také houpaly intimní šperky.Poznali jsme,že je to Erika.„Tak kdo tu potřebuje ošetření?”,zeptala se a šla k Jardovi,který se ale otočil a tím jí dal najevo naprostý nezájem.Otočila se tedy ke Karlovi.„Vidím že máte nějaký dost velký problém!”, řekla,když viděla,že uprostřed přikrývky se tyčí nějaký kopec.

„Na to se musíme podívat!”,odkryla ho a objevil se velký trčící pyj.„To je opravdu velký problém!S tím hned musíme něco udělat!”,vzala Karlův pyj do ruky a chvilku si s ním pohrávala.Nestačil jsem postřehnout kdy,ale náhle na něm měl prezervativ a Erika se vyhoupla k němu na postel.Nevadila jí ani Karlova zavěšená noha.Obkročila ho,chytila se za šperky v kundičce a tím ji roztáhla.Nabodla se na Karlův pyj a snad celou věčnost na něm dováděla.Karel jí tahal za propíchnuté bradavky a snažil se zrychlit její pohyby,aby dosáhl vyvrcholení.Ale Erika měla vše pod kontrolou a tak to stále protahovala.Možná,že jí v tom pomáhala i Karlova zavěšená noha.Nemohl jsem se na to klidně dívat a když se mi podařilo spustit nohy s postele,začal jsem s ruční prací.„Nespěchej!”, zklidňovala mě Erika.

Konečně na něj padla a vzájemně dusili výkřiky slasti.Stáhla prezervativ a pečlivě vysála zbytky z Karlova údu.Přikryla ho a pohladila po tváři:„Teď se dívej ty!”,řekla,pomohla mi znovu si lehnout a vlezla na mou postel.Lehla si ke mně opačně,takže jsem měl její kundičku přímo před očima a můj pyj měla snad až v žaludku.Pustila ho jenom na nadechnutí a hned ho zase polkla.I já jsem se činil a do pusy mi začalo proudit víc a víc jejích šťáviček. Náhle se zachvěla a měl jsem pocit,že mě chce polknout celého.

Vyskočila,obkročila mě a opatrně se na mne začala napichovat zadečkem.Už jsem si ani nepamatoval,kdy jsem to takhle dělal naposled a tak v ní snad ještě nebyl celý a už jsem stříkal jak mladý kluk.Nevyvedlo jí to z míry,klidně dosedla a začala mi ho svěračem zpracovávat tak,že ani nestačil změknout. Když byl můj pyj opět v kondici,začala s pomalými pohyby,aby mi neublížila.I tak se každý její pohyb v ráně nepříjemně ozýval.Ale během malé chvilky se nepříjemné pocity změnily v nebeskou slast a já jsem znovu vybuchnul.

Seskočila ze mně a odeběhla.Za malou chvíli se vrátila.„Nemáš žízeň?”,podala mi sklenici s čajem. Lačně jsem jí vyprázdnil a tak mi nalila ještě jednu.„Já jsem tě odbyla!”, vzala mi ho do pusy. Nemusela se moc namáhat a opět byl jako z kamene. Znovu na mne nasedla stejným otvorem a zdálo se mi,že tentokrát tam zajel jako po másle.

Jednou rukou jsem si hrál s jejími prsy a druhou jí dráždil klitoris.Takříkajíc na vlastní tělo jsem cítil důsledek svého počínání.Svěrač jí stále rychleji pulzoval,a pak mě sevřela tak,až jsem měl obavy,že mi ho uštípne.Nevydržel jsem a vypustil jsem do ní další dávku svého semene.„Pusť mě, musím močit!”,chtěl jsem jí odstrčit.„Tak na co čekáš?”, zavrtěla se na mně,zmáčkla mi podbřišek a já nevydržel.Celý obsah měchýře se přelil do jejích útrob.Zmáčknul jsem jí prsa i poštěváček,až se opět zachvěla a znovu mi ho - až bolestivě - sevřela. Kousala se do rtů,aby potlačila křik slasti a měla co dělat,aby udržela stabilitu.

„To bylo krásné!Děkuji!”,už naposled mi sevřela úd svými svaly a pomalu se začala zvedat.V tu chvíli mi připadalo,že ho mám už půl metru dlouhého a snad mi ho chce utrhnout.Ale potom z ní vyklouznul a ona se naposled k němu sklonila,aby z něj vysála i ty poslední zbytky.A pak se zvedla a odešla.„No,teda!”, bylo jediné, co byl Karel schopen říct.Prováděl poctivou ruční práci a smutně koukal na dveře,za kterými se ztratila.Já jsem zavřel oči a nechal se nést na obláčcích vzpomínek...

Ráno nás probudilo rachocení a když jsme otevřeli oči,vřítila se dovnitř nějaká matrona.„Vy tu máte smrad!”,začala vřískat místo pozdravu,otevřela okna a při vytírání nám necitlivě strkala do postelí.„Kde je Erika?!”,ptali jsme se.„Ta tu včera byla naposled!Teď tady budu já!”,nevlídným hlasem nám sdělila a bezohledně pokračovala ve své práci...

Bob z Brd

©

2008