Vlak duněl po kolejích a ona cítila jemné vibrace, jak se přenášejí přes její zadeček až na bříško. Jemně se protáhla a pohladila se rukou po nohách. Chlápek se na ni pousmál. Adélka se vrátila k časopisu. Ale čtení jen předstírala. To chvění vlaku byla vážně příjemné. Zadeček se jí jemně...

Adélka se tvářila zarputile a znechuceně, když se uvelebila u okna v kupé vlaku. Naproti sedící obtloustlé individuum v obleku na ni vrhlo žádostivý pohled a ona se s odporem odvrátila zahleděla z okna. pak si ze své sportovní tašky vztáhla na nádraží zakoupený SPY a zahloubala se do milostných trojúhelníků celebrit kulturně politického dědictví. „Ten šoustal tu a ta zas toho,“ jak shrnul jistý dekadentní umělec po jednom bezesném večírku. Adélka si vyzula svoje opánky a natáhla své bosé nožky na protější sedadlo. Její oranžová sukénka lehce povyjela nad půlku stehen a její krátké trošenko podobné barvy odhalilo její opálené bříško s roztomilým pupíkem uprostřed. Znuděně listovala časopisem, než ji zaujal jakýsi pavouk mezi fotografiemi herců. Pak ji nuda zcela přešla. Ani si nevšimla, že jedou a příchod průvodčího ji uvedl do reality. Podala mu lístek a znovu se zamyslela nad svým pohnutým osudem a přemýšlela, co tam vůbec bude dělat? Svoji tetu viděla naposledy v sedmi letech a teď si představovala, že bude asi stejně protivná jako její maminka. Pěkná otrava. Vlak duněl po kolejích a ona cítila jemné vibrace, jak se přenášejí přes její zadeček až na bříško. Jemně se protáhla a pohladila se rukou po nohách. Chlápek se na ni pousmál. Adélka se vrátila k časopisu. Ale čtení jen předstírala. To chvění vlaku byla vážně příjemné. Zadeček se jí jemně natřásala jí se to líbilo. Ráda chodila do posilovny a ráda používala různé masážní přístroje, jenž dokázaly tak dokonale rozechvět její zadeček. Trochu si poposedla. Náhlá touha pohladit se prsty po její nedávno vyholené štěrbince ji samotnou trochu překvapila. Ale nic tak nového to nebylo. Laskávala se tak před spaním často a někdy i během dne. Občas si o tom s jednou kamarádkou i vykládaly. Iveta to už dokonce zkoušela maminčiným vibrátorem. Ovšem Iveta už nebyla panna. Ona se zatím jenom hladila prsty a jemně si třela poštěváček, nebo si na pochvu přitiskla hrbolatou kouli maminčina masážního přístroje. To bylo vážně príma! Kdyby tak ten dědek odprejskl! Její přání bylo vyslyšeno v další stanici a chlápek se s funěním odvalil z kupé.Adélka počkala až se vlak opět rozjede a pak si trošinku naslinila a prst. A nenápadně si jej zasunula pod sukni a hladila se podél lemu růžovoučkých kalhotek a malinko zajela i pod ně. Byl to zvláštní pocit. Kdykoliv mohl někdo vrazit dovnitř a ona nemusela včas zareagovat. Ale v jemném laskání nepřestávala. jenže její konečná přišla vzápětí a ona se musela těch příjemných doteků opět vzdát a popadnout tašku s věcmi a vystoupit. Na nádraží panoval chaos.Někdo, kdo by připomínal její tetičku tam nebyl.
Na peróně se o jeden ze sloupů opírala jakási sportovně oděná žena v krátkých bílých šortkách a lehké haleně s umělohmotným červeným náramkem těsně obepínající její levé zápěstí. V hustých, havraních vlasech měla vsunuté černé zrcadlové brýle. Levou nohu měla pokrčenou dozadu a ploskou bleděmodré tenisky se opírala o sloup za sebou. V pravé ruce držela malou láhev Dobré vody a občas se napila. Nebylo divu, v tom vedru. tělo té ženy jí připomnělo jednu slavnou tenistku, podle které jsou pojmenovány i parfémy. jen v obličeji byla jiná. Její rysy připomínaly bohyni lovu Dianu. Adélka od její vypracované postavy nedokázala odtrhnout oči. Taky by tak chtěla někdy vypadat… Pomalu se prodírala davem až na perón a tam se zmateně rozhlížela. Její teta nikde… Nakonec tady ještě zůstane sama. To by byla vážně poslední kapka „Ahoj Adélko!“ Trochu sebou trhla a obrátila se za tím hlasem. Za ní stála ta sportovně oděná žena s havraními vlasy a dokonalou postavou. „Ehm…“ zaváhala… „tetička Lada?“ „No jasně, zlato!“ zasmála se ta žena vesele a pomohla jí vzít tašku. „Vypadáš vyčerpaně,“ řekla po chvilce. „Doufám žes v kupé nepořádala nepřístojnosti!“ dodala a zasmála se.
„Ten vlak jede moc rychle!“ odvětila Adélka vesele. Nálada se jí rapidně zlepšovala.
autor: Patricie