Vypovím vám jeden příběh,který se odehrál v mém blízkém okolí.Jména,a vůbec popis okolí i domu,jsem změnila.
Někdy člověka napadne,proč je láska mezi sourozenci tabu...nemyslím sourozeneckou lásku ale tu mileneckou i se vším,co k ní patří.

Žila jsem ve velkém domě se čtrnácti pokoji.Byli jsme velká rodina,na poměry té doby.Šest dětí...a jeden rodič.Matka.Matka,která neznala naše problémy,nevěděla o našich trápeních...matka,která neznala své děti.V té době mi bylo čtrnáct a byla jsem třetí nejstarší.První byl Daniel,můj milovaný bratr,druhá byla Tara,moje sestra.
Zřejmě se sami sebe ptáte,proč jsem u Dennyho použila přídomek:milovaný a u Tary ne...jednoduché vysvětlení...Dennyho jsem milovala.Vlastně miluji.
Ano,slyšíte dobře,milovala jsem svého bratra,jakkoliv to bylo nezákonné.Tehdá mi bylo patnáct a jemu necelých sedmnáct..oproti jiným klukům byl vyspělejší a celkově rozumnější.Má láska k němu byla už hodně dlouhá a začala někdy ve třinácti letech...v době,kdy jsem se začala vyvýjet,kdy se ze mě stávala žena.
Jak už jsem řekla byla jsem druhá nejstarší a k tomu Tara měla manžela a děti,nežila s námi.Denny a já jsme se starali o naše tři mladší sourozence.Petra,Karla,Miriam.Mie bylo 5.Kajovy 6.Petrovi 7.
Krásně stupňované,že?
Tehdy,v den mých 13 narozenin jsem šla kolem Danielova pokoje,zapomněl si zavřít dveře a já viděla tu jeho mužnou tvář skloněnou nad učebnicí.Řekla jsem mužnou?Ó bože,v té době jsem zdaleka nevěděla,jak mužně bude vypadat až bude dospělý!!
Snad porpvé za celých třináct let mě napadlo,že mám krásného bratra.Ano,byl krásný.Vysoký,tmavovlasý,čokoládové oči,navzdory jeho věku,ramenatá a svalnatá postava...pastva pro oči.
Ale já byla sestra...nemohla jsem si dovolit na něj koukat jako na kluka...byl to můj bratr.
Zakroutila jsem hlavou a v tu chvíli zvedl hlavu,nevím jestli ho přinutil můj upřený pohled a nebo o mě celou tu dobu věděl...
,,Naty,co potřebuješ?"zeptal se mile a jeho oči,ach ty jeho oči....jakoby věděl na co jsem předtím myslela...
,,Nic,"usmála jsem se a chtěla odejít.
,,Počkej,"zastavil mě.
V rozpacích jsem došla k jeho posteli.
Zahleděl se mi do tváře a zeptal se:
,,Proč se červenáš?"
Ach,takovou otázku jsem nečekala..ani ve snu!!
,,Já,...nevim,"porkčila jsem rameny.
Usmál se.
A pak...pak mě sledoval.Přejel mě pohledem od shora dolů ani se nenamáhal skrývat svůj úžas.
,,Viděls mě celých třináct let a ještě nemáš dost?"zasmála jsem se,abych ulehčila situaci.
Jakoby se probudil,zaklepal hlavou a spočinul pohledem zpět na knížce.
,,Rosteš do krásy,"řekl jen.
Usmála jsem se.
,,Denny..."zarazila jsem se...nikdo mu nidky neřekl Denny,ani já ne,ačkoliv jsme ho tak v duchu oslovovala.
Podíval se mi do očí.
,,Ano?"
,,Ale,nic,"usmála jsem se potěšena tím,že se nad tím,jak jsem ho oslovila nepozastavil.
Z rozpaků mě záchránila Mia.Zavřeštěla a já s Dennym v patách běžěla zjistit co se stalo.
Vylila na sebe polévku a tak jsem ji oba současně popadli a vzali do koupelny,když byla umytá vzala jsem jí a dala do postele.Poté jsme umyli i naše dva raubíře.Byl čas na spaní...Ulehčeně jsem jim zhasla světlo a šla zpět do koupelny.
Chtěla jsme zhasnout ale pohled na Daniela stojícího u umyvadla mě zarazil.Upíral své čokoládové,chytré oči na mě...
Ošila jsme se..co se to děje?Co se to mezi námi stalo?
Tři týdny jsem byli spolu doma..jen my..naše máma se vracela pozdě domů a my dva zastupovali rodiče.Čím dál častěji jsem se setkávala s Dennyho očima a čím dál čaštěji jsem se na něj dívala.Něco se stalo...mezi námi.
Takhle to šlo půl roku,moc jsem spolu nemluvili...jen se dívali.Prošla jsem změnami.Moje postava dostávala jiné tvary a Denny se také měnil.Stával se z něj muž.
Jak už to bývá,v době dospívání máte chuť...mít rád.
V našem okolí nebyl žádné děti v našem věku.
Když mi bylo patnáct a Dennymu sedmnáct nastal zlomový rok.
Byla jsme v pokojíku a prohlížela si svou postavu před zrcadlem.Kromě kalhotek jsem neměla na sobě nic.Zkoušela jsem si různé pózy a tančila.
Najednou,někde uprostěd toho všeho jsem ucítila v zádech takový pocit,znáte to,když se na vás někdo dívá.Otočila jsem se.
Denny,stál ve dveřích půlkou těla uvnitř půlkou venku s rukou na klice a strnule mě pozoroval,když si uvědomil můj pohled rozpačitě se usmál...nevim,proč jsme to udělala ale vyšla jsem k němu,nezastavila jsem se,neoblékla,tak jak jsem byla,jen ve spodních kalhotkách,jsem k němu došla...zastavila jsem se a nosem se dotýkala spičky jeho nosu.Zůstal stát..mlčel..díval se mi do očí a mě začalo šimrat v dutině břišní..najendou,ani nevím jak,jsem se objímali a líbali...jeho ruce mě hladili po zádech a já mu své zabořila do vlasů...
,,Ách,Nat...to..nesmíme.."říkal mezi polibky.
,,Jednou..."odpověděla jsem.
Nohou zabouchl dveře a v náručí aniž by ustal v líbání mě přenesl na postel.Pomalu jsem ho zbavila trička a kalhot.
Dotýkala jsme se jeho svalnatých paží a cítíla jak mi tuhnou bradavky,mým tělem projížděl pro mě dosud neznámý pocit...příjemný pocit...myslela jsme,že se zcvoknu,jak jsme ho chtěla...moje tělo prahlo po jeho dotycích a řvalo:Ještě!!Ještě!!
Najednou jsem ucítila prudkou bolest...ano,byla jsme jeho...splynuli jsme v jedno tělo..nechal mě si zvyknout a pak se ve mně začal pomalu pohybovat...vyrážel ze mě hlasité vzdechy až mě musel umlčet vlastními polibky...
To co se mezinámi ten den stalo bylo hříšné,trestné,zakázané....
Bylo to porvé a naposled ale přeto..
Když jsem se druhý den podívala do jeho očí...ách,do těch krásných hnědých očí..na ten pohled nikdy nezapomenu,nikdy nebudu nikoho milovat,tak jako jeho...nikdy.

Od toho dne jsme spolu o tom nemluvili.Bylo to naše tajemství a možná,přiznejme si to,jsme na to chtěli zapomenout.Jenže jak můžete poručit srdci?
Byli jsme spolu každý den,pořád...
,,Takhle to dál nejde,"řekl pět týdnu po onom,"zlém",dni...hříšém dni.
Zatáhl mě do svého pokoje,kde svítila jen lampa.
,,Já vím,"odpověděla jsem a podívala se mu do očí.
,,Nedívej se tak!!"rozkřikl se a tvářil se naštvaně.
Do očí mi vhrkly slzy...
,,Ach,proč tě musím tolik milovat?"zeptal se a přitáhl si mě k sobě.
Obejmuli jsme se.
,,Já...tě taky miluji,"odvětila jsem.
,,Nat,"řekl a odtáhl mě na délku paží,,musí to být našim tajemství,nikdo,nidky,se to nesmí dovědět!!Rozumíš?Nikdo!!Je to trestné,chápeš?"
,,Ano,já vím...ale,"
,,žádné ale...Ježiši,Nat...my nemůžeme..nemůžeme!!"skoro řval..ale mě neušly slzy,které mu tekly po tváři.
Přikývla jsem.
Chvíli jsme si hleděli do očí a pak jsme se líbali..ano,znovu,znovu jsme páchali hřích...hříšné děti,tak nás nazvala..naše vlastní matka.
Pár dní po tomto rozhovoru se to dozvěděla.
,,Co spolu máte?"zeptala se jednoho večera,kdy,mimořádně,přišla domu o něco málo dříve.
Vyměnili jsme si pohledy.
,,No?"řekla a ruce si dala v bok.
,,Jako co?"zeptal se Denny nechápavě.Já jsem viděla,že to hraje ale člověka,který ho nezná tak dobře jako já,by to nenapadlo.
,,No tak,nejsem slepá...ty vaše pohledy.."řekla výsměšně.
,,Jaké pohledy?Jak ty můžeš vědět,jak se na sebe díváme?Zrovna TY?!!"vyjela jsem.
Zpražila mě,zlým pohledem.
,,Představ si,že zrovna JÁ to vim!"ušklíbla se.
To má být moje máma?Ta ironická žena?
Pch!!!
Pokrčila jsme rameny.
Ten den byl zlomový.
Oddělila nás od sebe..mě a Dennyho..já zůstala doma,Denny šel k Babičce,která bydlela v New Yorku.Uměl se lépe učit než já.
Tu noc,pro nás poslední,jsme strávili v obětí na posteli.
,,Já..co tu budu dělat?Bez tebe?"ptala jsem se ho zoufale.
,,Miluji tě..Nat..ani nevíš jak tě miluji...musíš tu vydržet..slibuji,že až budu mít po škole,vrátím se..budu pracovat abych pro nás vydělal a budeme žít spolu,my dva...to ti slibuji."
Jeho slova my dali naději,byla jsem rozhodnutá to vydržet.
Tu noc jsme se podruhé milovali...vášnivěji než poprvé..jako by to bylo naposled.
Tu noc jsme věřili,že se ještě uvidíme,že to není naposled,že před sebou máme společnou budoucnost.
Tehdá jsem nevěděli jak naše matka dovede být zlá,krutá...podlá.
Od té doby jsme se nikdy neviděli..nidky.Moje láska k němu nevyprchala,je to už patnáct let a já ho pořád miluji,jsem vdaná a mám dvě děti ale moje láska k němu nikdy neskončí.