Vystoupila krátce po půlnoci na zastávce busu jak jsme se domluvili, a čekala co se bude dít. Já jsem si ji nejdřív důkladně z dálky prohlížel - moc jsem nevěřil, ze je to ona. Nicméně její vzhled i oblečeni odpovídaly naší mailové domluvě - a tak jsem šel na věc. Tiše jsem se zezadu přiblížil, hodil jí přes hlavu černý pytel a stáhl ji k sobe. I když napjatě čekala, že se to bude dít, bylo cítit, že dostala strach. Instinktivně začla bojovat a křičet, ale křik byl tlumený a hravě jsem ji přemohl.
Násilím jsem ji odtáhl k autu, ignoroval její divoký odpor a scvaknul ji ruce pouty. Poté trochu ochabla, jen prudce oddychovala a třásla se - nebylo poznat zda adrenalinem, strachem, či vzrušením. V klidu už bez boje jsem ji hodil do kufru auta, strhal z ni všechno oblečeni, přepoutal ji a nahou a svázanou ji zavřel do velkého poštovního pytle.
Pote jsem odvezl svou trofej na předem vyhlédnuté místo v lese. Ve dne to vypadalo přívětivěji - teď ve tmě, pod bílými světly auta, vypadal les pěkné strašidelně. Vytáhl jsme ji v náručí z kufru, položil ji do trávy a chytil za vlasy. Naklonil sem se k ni a šeptal ji do ucha o tom, co vše jí teď budu dělat. Pak sem ji nechal ležet s rozšířenýma očima, a šel předstírat, ze něco vytahuji z auta. Musel jsem čekat skoro deset vteřin, než se probrala - a udělala to, na co jsem čekal: zvedla se a začala utíkat.
Nahá, svázané ruce, po tmě. Ucítil jsem, jak mi začíná stoupat adrenalin v žilách a jak se mne zmocňují lovecké instinkty. Nechal jsem jí chvíli náskok - vypnul světla a zamkl vůz - a vyrazil za ní. Bez baterky a potmě to bylo dobrodružný, orientoval jsem se jen podle hluku, kterého naštěstí nadělala dost - ale moc jsem na to nemyslel a hnal se za svou obětí. Když jsem ji doběhl a chytil, vykřikla, zhroutila se na zem a tam se začala zmítat a něco křičet. Nevím co - zvíře ve mně se probudilo naplno. Neurvale jsme se na ni vrhl a za zuřivých hrdelních zvuků ji znásilnil. Celou dobu křičela a naříkala, snažila se bojovat a vymanit se, ale neměla vůbec šanci. Krmil jsem se na jejím těle a duši a pocity nadvlády nad kořistí zcela zaplavily můj organismus. Ona už jen ležela a vyrážela krátké vzlyky do mého rytmu. Poté co jsem byl hotov, jsem se utřel do jejích dlouhých vlasu, hodil si ji přes rameno a odnesl zpět do auta. Z věcí, o kterých tak dlouho psala že chce zažít, jsme zatím stihli jen zlomek. Zbytek jsem nehodlal dělat v lese - kus cesty autem zpět leželo nedokončené nákupní středisko, které se kdysi přestalo stavět kvůli nedostatku financí. Odvezl jsme ji do suterénu jedné z těchto betonových budov, připoutal ji řetězem k traverze, stáhl jí pytel z hlavy a rozsvítil na ni reflektor. Ten osvětlil její chvějící se tělo, ale také obojek a další věci určené k výcviku a zotročení. Už nevzlykala - tvářila se napjatě, měla strachem rozšířené oči a na nohou se ve světle leskly potůčky tekutiny. Chytil sem ji za vlasy, a začal jí šeptat svá pravidla hry. Nic neříkala, jen opět začla prudce oddychovat. Do rána zbývalo ještě hodně času...