Když jsem se vrátil do pokoje, ozývaly se přes stěnu hlasité výkřiky patřící Nině. Sice jsem tehdy nebyl tolik protřelý životem, ale původ těchto zvuků jsem snadno identifikoval. Ať si užijí, řekl jsem si. Odbudou si to zkraje noci a alespoň bude klid na spánek...

Tento příběh se mi vybaví vždy, když se v blízkosti ozve vzrušené vzdychání, přičemž není podmínkou zdali vychází z televizní obrazovky, či od nedaleko sedící milenecké dvojice. I když se stal už před nějakým pátkem, stále si pamatuji všechny detaily, které mi dodnes utkvěly v mysli.
Společně s kolegy jsme se rozhodli strávit příjemný víkend na podnikové chatě v Krkonoších. Jelikož ne každý mohl vyrazit už v pátek a navíc se ani všem nechtělo odjíždět navečer, odjeli jsme jako předvoj pouze tři. Musím zdůraznit, že všichni jsme pracovali v jedné společnosti. Já, můj kamarád Jirka a jeho tehdejší (taktně popíraná, ale přeci jen) přítelkyně Nina. Zbytek měl dorazit následující den. Po příjezdu jsme si rozdělili pokoje. To, že jsme byli první mělo podstatnou výhodu, jelikož jsme si zabrali ty nejlepší. Ačkoliv Nina vztah s Jirkou přede všemi zapírala sic mohla a pokud se přesto nedopatřením napovrch něco prodralo, otočila to neprodleně do kamarádství, já o jejich vztahu věděl. Proto se přede mnou nijak neostýchala a vědoma si toho, že ostatní přijedou až ráno se nastěhovala do Jirkova pokoje, který byl v těsném sousedství s mým. Sice hrála divadélko, že jdou zrovna spát, ale když tomu už ani sama nevěřila nechala toho.
Šel jsem si dát sprchu, dost jsem ji na konci perného dne potřeboval. Ani nevím, jak dlouho jsem se sprchoval, ale nějakou minutu to bylo. Když jsem se vrátil do pokoje, ozývaly se přes stěnu hlasité výkřiky patřící Nině. Sice jsem tehdy nebyl tolik protřelý životem, ale původ těchto zvuků jsem snadno identifikoval. Ať si užijí, řekl jsem si. Odbudou si to zkraje noci a alespoň bude klid na spánek. Později jsem však uviděl, tedy spíše uslyšel, jak moc jsem se zmýlil. Ony hlasitě reprodukované zvuky vycházející z vedlejšího pokoje, patřící většinou Nině, mi nedaly usnout. Tedy ne, že by byly natolik kvalitní a vzrušující, aby mě dostaly, ale prostě se v tom kraválu nedalo spát. Ticho noční chaty mi umožnilo naslouchat i jemnějším zvukům, které byly přeneseny přes zeď, když Nina zrovna neřvala jako stádo opic prchajících pralesem před dravou zvěří, ale šeptavým hlasem je sdělovala Jirkovi. Ten už měl, co se počtu ukojených žen v jeho přítomnosti týče, něco za sebou. Proto mě, stejně asi jako jeho, po té bezmála tříhodinové souloži (no jo, pánové, Jirka nebyl žádný pětiminuťák) zarazilo, co vypadlo z úst Nině, potom co tak bezostyšně řvala, div venku laviny nepadaly.Znělo to takto: „Víš Jiříčku já jsem se dnes ještě neudělala.“
Jirkovi to vzalo dech, jak si také mohl myslet, že v tom rámusu co přitom dělala nebyla ani jednou na vrcholu. Každá normální mladá holka by už byla minimálně dvakrát, ale to je jenom spodní hranice. Jirka zachoval svoji osobitou profesionalitu a začal se věnovat Nině ještě více, pokud to ještě vůbec šlo. Vždy razil heslo, které znělo v tom smyslu, že správný milenec má být hrdý na to, jak uspokojil svoji partnerku. V tomto stádiu mě to začalo bavit naplno a na spánek jsem již nepomýšlel. Spíše jsem litoval, že nemůžu být přítomen „na vlastní oči“, ale jsem odkázán pouze na to co propustí dřevěná stěna.
Uslyšel jsem Jirkův chlácholivý hlas: „To nic, Ninuško, to napravíme. Polož se tady, na kraj postele, uvolni se a polož nohy na zem. Zbytek nech na mě, důvěřuj mi.“
Ze zvuků, které se ke mě donesly bylo více než jasné, co se vedle odehrává. Jirka začal Ninu něžně líbat a blížil se k jejím drobným prsům. To opět intenzita vzdychání, které Nině vycházelo z úst, rostla. Pak zůstala, s drobnými odchylkami jak ji dráždil prsní bradavky, chvíli stabilní. Pomalu se začal blížit přes bříško k huňatému klínu. Ozvalo se drobné zapraskání postele a tupý náraz Jirkova svalnatého těla tlumený kobercem prozradil, že opustil postel.
Opět se ozval jeho hlas: „Uvolni se, nech to na mě. Ták, tak je to správné, buď uvolněná.“Šouravými kroky se k ní po kolenou přiblížil a tmou znovu projel hlasitý výkřik Niny. Pak se začaly ozývat zvuky, které nabíraly na intenzitě, podle toho jak se Jirka činil. Musel jsem se mírně pousmát, jelikož mi jejich znění cosi připomnělo. Před pár dny jsem totiž sledoval nějaký přírodopisný dokument, ve kterém divočáci rozrývaly asijským zemědělcům pole a vydávaly přitom podobné zvuky. Do reality mě vrátil výkřik Niny, který s vrcholem blaha měl pouze pramálo společného. Unikl mi jeho smysl, Jirkovi nejspíše také. Jestli něco neselže, je to šikovný partnerův jazýček, který ví co má dělat, kde být ve správnou chvíli. V tomto případě by se však o tom dalo polemizovat, nikoliv však Jirkovou vinou.
Nina totiž nevykřikla hlasem plným uspokojení, ale téměř hysterickým křikem se obořila na Jirku: „Nech toho, to je hnusný! Už jsem ti několikrát říkala, že si nepřeji, abys mi to dělal. Nikdo před tebou to taky nechtěl dělat. Je to nechutné.“Jirka se usadil vedle Niny a jemně ji povídá: „Ale Ninuško, vždyť je to krásné. Je to přeci příjemné a navíc mi chutnáš. Miluji Tě…“
Nina mu vzala hlas a začala mu vnucovat myšlenky, jak to pro něj musí být nepříjemné, a že je to nepříjemné i jí. Zkrátka, že si nepřeje, aby jí to ještě někdy dělal. Co na to říci. Nastalo ticho, pravé horské ticho.
Ráno jsem byl probuzen přijíždějícími kolegy. Vyšel jsem na chodbu a zahlédl jsem Ninu jak vchází do svého pokoje. Asi se byla vysprchovat. Zaklepal jsem u Jirky, nečekal na pobídnutí a vešel. Ležel ještě v posteli a projížděl nepřítomným pohledem strop. Zeptal jsem se, pouze zdvořilostně, kde je Nina.
„U sebe,“ odvětil. „Zmizela už brzo ráno, aby ji nikdo neviděl. Já se v ženských fakt nevyznám. Člověk pro ně chce to nejlepší, chce jim udělat dobře, a co zato obdrží…“
„Vykašli se na to, tys byl v pohodě, ono ji to jednou přejde,“ povídám.
Podíval se na mě a pochopil, že i stěny mají uši. Začali jsme se hlasitě smát. Začínal nádherný den.
Sice už jsem jejich další „lajfšou“ nikdy nezažil, proto nemohu soudit, zda Nina zmoudřela. Jirka o ní už nemluvil, proč taky. Odjel pak pracovně do Německa, což mu jistě prospělo. Po pár měsících se vrátil zcela uvolněný. Za tu dobu co uplynula vystřídal několik vztahů a podle jeho spokojeného chování bylo znát, že všechny jeho následující partnerky byly nesčíslněkrát lepší než Nina. A hlavně se nebránily ničemu, čím jim jejich partner chtěl přivodit slastné požitky.