Protivný zvuk budíku mě vytrhl ze sladkého snění a krutě vrátil do pondělní reality. Víkend utekl jako voda a já zase musím jít do práce, poslouchat protivného šéfa a snášet jeho výlevy vzteku. A ostatní? Ženské mě mezi sebe taky moc nevzaly. Asi se jim nelíbí, že mým jediným zájmem není poslední móda.
Sotva jsem přišla do práce, hned se na mě šéf obořil, ohledně smlouvy, co mu jsem mu dala ve čtvrtek a stále mu leží na stole. „Jakto, že jste mi nevypracovala návrh smlouvy s tím s.r.o.? Víte, že měla být hotová v pátek? Jak si to představujete? Tohle tedy poznáte na výplatě!“
Nemá cenu se hádat, šéf má vždycky pravdu. Nevím, co mě to popadlo. Hned jsem mu vpálila: „Víte co? Trhněte si nohou! Já tady končím!“
Otočila jsem se a vyběhla z kanceláře. No to jsem tomu dala. Je to blbec, ale peníze jsou třeba. Musím si něco najít. Zkusím Annonci. Beru ji od zadu, přeskakuji vážná i nevážná seznámení a několik dalších rubrik, až jsem našla kolonku „Volná místa“. Tužkou zaškrtávám místa, co přicházejí do úvahy. Přiznávám moc jich není.
Ani nevím proč, ale tenhle mě zaujal: „Hledáme mladou ženu s maturitou pro jednání se zákazníky. Předešlá praxe není podmínkou.“ Z první budky vytáčím uvedený telefon a příjemný ženský hlas mi oznámil místo a čas pohovoru.
Koná se hned zítra. Dnes volno, udělám si čas jen pro sebe.
Ráno vstávám a hned mě napadá, co si vlastně vzít na sebe? Co se asi hodí na přijímací pohovor? Ale co, moc toho na výběr nemám. Vezmu si volné džíny a tričko. Trochu nervózní vyrážím za novým zaměstnáním. Po krátkém hledání nacházím udanou adresu. Na štítě stojí „Speciální kožené oděvy.“ To asi nebude nic pro mě, pomyslím si. Obzvlášť, když vidím několik oháknutých holek, co se přišly o místo ucházet taky. No co, když už jsem tady…
Slova se ujímá majitelka butiku. Postupně si zve jednotlivé uchazečky k pohovoru. Já jdu jako třetí v pořadí. Usedám do luxusní kožené židle, která jde polohovat snad do všech stran. Majitelka je asi pětatřicetiletá pohledná, štíhlá žena s omamným hlasem. Oblečená je stylově do kožené minisukně, těsného bílého body, přes které má koženou vestu. „Tak slečno, představte se a uveďte předchozí zaměstnání.“
Jmenuji se Pavlína Horová, je mi třiadvacet let a po maturitě jsem pracovala u firmy… Majitelka mě přerušila: „dobrá to stačí, pokud máte zájem, můžete nastoupit zítra.“ Trochu překvapená rychlým průběhem souhlasím.
„Výborně, pokud nejste proti, budeme si tykat, ano? Já jsem Elen. Ale jistě chápeš, tady musí prodavačky chodit oblečené v našich výrobcích, je to něco jako pracovní oděv.“ A s okouzlujícím úsměvem mě vede do prodejny. Ostatní dívky zklamaně odešly a my jsme zůstaly samy.
Elen dala na dveře cedulku „Přestávka“ a zamkla. Tak co bychom pro tebe vybraly? Jsi krásně štíhlá, to půjde snadno. Proběhla regály, obhlédla několik panen oblečených do kožených modelů a ve chvilce byla zpět s několika kousky. Zkus tohle. Pokud něco nebude sedět, tak to upravíme. Ukázala mi kde je kabinka a jemně mě postrčila dovnitř.
Trochu nesvá si svlékám tričko a kalhoty a beru do rukou sukni. No sukni, je to spíš takový širší pásek. Uf, v tomhle mám já, obyčejná holka, chodit? A k tomu ještě to krátké bolerko, v předu na šněrování a s pěkně velkým výstřihem! No co, když je to pracovní oděv, tak co se dá dělat. Vycházím z kabinky a Elen se na mě dívá profesionální okem. „Ukaž? To bolerko tady zúžíme a kousek zkrátíme, ať je vidět bříško. Co sukně? Jsi štíhlejší, než jsem si myslela. Bude potřeba ji kousek zabrat. Ještě to chce pásek, a je to.“
Šéfová zapisuje pár poznámek k úpravě „pracovního oděvu“ a já se na sebe koukám do velkého zrcadla, které pokrývá celou stěnu. Vypadám dost vyzývavě, nikdy by mě nenapadlo něco takového si koupit. Přiznávám, moc mi to sluší a ta vůně černé kůže mě i tak nějak vzrušuje. „Tak co, spokojená?“ Vytrhne mě z rozjímání podmanivě znící hlas Elén. „Ještě to chce boty, ale ty tady bohužel nevedeme. Jakou máš velikost? Něco ti opatřím. Přijď sem v šest večer, to zavíráme. Nechám ti oblečení upravit a vyzkoušíš si ho.“
Vycházím na ulici a připadám si jako by to byl jen sen. Dojdu si na oběd, podívám se po městě a odpoledne uteče.
Za deset minut šest vcházím do obchodu. Elen právě obsluhuje slečnu, která si kupuje koženou bundu do pasu. Po zaplacení ji doprovází ven a zamyká za ní. Stahuje žaluzie a s úsměvem mi podává upravené oblečení. „Nikdo sem nevidí, tak se převlékni klidně tady.“ Svlékám si tričko, rozepínám podprsenku a nechávám z ní vyklouznout svá prsa. Přes hlavu si natahuji bolerko. Ještě je potřeba utáhnout šňůrku, aby těsně obepnulo mé tělo. Elen nechala bolerko zúžit, tak, že mi nyní výrazně zvedá prsa a vytváří mezi nimi krásnou soutěsku. Sundávám si džíny a oblékám černou minisukni s širokým ocvočkovaným páskem. Sukně je užší a snad ještě kratší než dopoledne. Těžce se do ní nasoukám, zapínám zip a upravuji pásek. Kupodivu se v ní dá velice pohodlně pohybovat, asi proto, že je tak krátká a přesně padne.
„Tady máš boty. Vyzkoušej jestli ti padnou“, slyším zase ten podmanivý hlas, kterému se nedá odolat a beru do ruky lesklé černé lodičky na deseticentimetrovém podpatku. Těžce polknu a pomyslím si - tak na tomhle mám chodit? Já, která i do tanečních chodila v botech bez podpatku? Nic na sobě nedávám znát a suverénně si je obouvám. Trochu vratkým krokem přistupuji k zrcadlové stěně a zírám na obraz před sebou. Tak tahle kočka to jsem já? To snad ne! Rázem mi stoupá sebevědomí do pro mě neznámých výšek. Teď by mě měl vidět šéf i s tou pitomou smlouvou! Panečku, to by mu spadla čelist!
„Pro začátek to není špatné, ale musíš se v těch botách naučit pořádně chodit. To máš dnes za domácí úkol. Zítra tě seznámím se zbožím a ukážu ti co a jak. Svlékni se a odnes si to domů, ať se tu ráno nemusíš zdržovat převlékáním,“ slyším veselý Elenin hlas.
Svlékám si sukni a jak mám najednou plno sebevědomí, se smíchem pronesu: „K tomuhle se asi moc nehodí ty moje bavlněné kalhotky!“ „To tedy opravdu ne.“ Elen odešla do kanceláře a vrátila se s krabičkou, ze které vyndala nová, černá, saténová tanga. „Zkus tyto, budou určitě lepší.“
Sundávám bavlněné kalhotky, beru do ruky to krásně hladké nic. Chvilku si ty miniaturní kalhotky prohlížím. Těžko se dá poznat, jak vlastně patří. Upravuji si je na zadečku a otáčím se dokola. Sedí přesně.
„Ukaž se. Ty jsi opravdu kosmetikou nedotčená, viď? Ty ses dole nikdy neupravovala?“ Cítím se trapně a touhle Eleninou poznámkou trochu i poníženě. Chloupky mi opravdu vykukují z úzkých kalhotek snad všemi směry. Vypadá to strašně! Její chlácholivý hlas mě vytrhuje z rozpaků. „Neboj, něco s tím uděláme. Sundej si kalhotky a pojď se mnou vedle do kanceláře.“
Sedám si na koženou židli stejně jako ráno. Teď jsem však od pasu dolů nahá, a proto trochu nesvá. Elen mě odsouvá kousek dál, nohy mi dává na stul. Trochu je oddálí a kleká si mezi ně. Nanáší na má třísla teplý vosk a vtírá jej do chloupků. Sotva vosk začíná tuhnout, přitiskne na něj folii. Bez sebemenšího varování ji prudce strhává. Leknutím nestihnu ani zaúpět. Dost to bolí, ale Elen pokračuje dál dokud mi nezůstane jen uzoučký proužek chloupků. Nůžkami zastřihuje délku, asi tak na centimetr a půl. Elen se zvedá a odchází do koupelny. Chci se jít také umýt od vosku, ale Elen mě žádá, ať ještě počkám. Opět si kleká mezi mé nohy a nanáší holící pěnu na moji prcinku. Překvapeně sleduji její jemné ruce, které mě holicím strojkem zbavují toho co zůstalo pod tím proužkem. Strojek stírá pěnu i s mým ochlupením, nevyhýbá se ani mému zadečku. Během chvíle jsem hladká jako holátko. Odcházím se umýt a jdu k zrcadlové stěně zkontrolovat tu proměnu. Stojím tu jen v lodičkách a koženém bolerku a zírám na tu krásu kterou vidím. Mých 170 centimetrů je díky podpatkům lodiček prodlouženo do krásy ladné antilopy. Černá barva kůže zeštíhluje mou postavu a vyzývavě tvaruje mé trojky. S ní výrazně kontrastuje bílá barva plochého bříška, které přechází v holý Venušin pahorek. Ten proužek chloupků se nepočítá. Cítím se sexy a skvěle, jako nikdy doposud.
V zrcadle vidím svou novou šéfovou. Je stále v té kožené minisukni a body. Jen tu vestu už nemá. Na svůj věk vypadá moc dobře. Štíhlé nohy v lodičkách na podpatku, pevná stehna, lehounce zaoblený pevný zadeček se pohupuje v rytmu chůze. Bílé body obepíná pevné bříško a nechává vyniknout velkým prsům v hladké podprsence. Asi ji má proměna vzrušila, protože i přes dvojí látku jasně vidím její vztyčené bradavky. Černé vlasy jí rámují výrazný obličej a spadají až na záda. Zrychleně dýchá a její obličej je zbarven do červena. Přistupuje ke mně a lehce mi hladí ramena. Tiše koukáme do zrcadla a prohlížíme mé tělo kousek po kousku. Její ruce pomalu sjíždí po mých pažích, přeskakují na bříško. Prsty jemně hladí každý kousek mého těla. Jedna ruka stoupá na má prsa a přes vonící kůži je hladí. Druhou rukou čechrá proužek mých chloupků. Otáčím hlavu a hledím do jejích vzrušením doširoka otevřených očí. Ten pohled trvá snad věky. Naše rty se pomalu přibližují a splývají v polibek. Nikdy by mě nenapadlo, že budu líbat ženu! A jak ráda! Ruka, která hladila můj podbřišek zajela ještě níž a začala si hrát s mým klitorisem. Cítím, jak nezadržitelně vlhnu a vzrušení se mi rozlévá celým tělem. Nohy dám lehce od sebe a nechávám její prsty vniknout dovnitř. Naše jazyky krouží a ovíjí se kolem sebe, jako dva zápasící hadi. Obracím hlavu k zrcadlu a sleduji tu krásu, kterou jsem až do dnes ukrývala pod volným oblečením. Pohled na ruku v mém rozkroku je poslední kapkou v poháru rozkoše. Prudký orgasmus rozechvívá mé tělo. Nohy se mi podlamují a třesou se v návalu rozkoše. Elenina ruka dál krouží po mých prsou a prsty dráždící mou kundičku nechávají doznít můj orgasmus. Poslední polibek. Odstupujeme od sebe, a já vidím usměv v jejích očích.
„Tak nezapomeň na domácí úkol!“ Slyším její smích. Převlékám se a vesele jdu domů. Díky šéfe za tu zapomenutou smlouvu s tím podělaným s.r.o.!!!