Bylo, nebylo, za jedním městem, za lesem, stál chlapecký ústav. Nadaní mladíci tam studovali a cvičili, aby z nich byli budoucí průmyslníci, nebo generálové. Prostě to, co stará monarchie potřebovala.
Chlapci zde bydleli a o víkendu jezdili domů. Každý z nich se ale v neděli těšil zpátky. Na slečny pečovatelky a paní baronku-hlavní vychovatelku. Byla to už zralá žena, ale stále pohledná a hlavně, s plnými většími ňadry. Po okolí se o paní baronce šuškalo, že své svěřence ráda pouští mezi svá stehna a i dva najednou. Šuškalo se, že baronka poskytuje údům i svou zadní dirku…
Kluci se do ústavu mohli dostat dvěma způsoby. Museli se dobře učit a mít zámožné rodiče, aby zaplatili pobyt, nebo je musel někdo doporučit a sehnat jim mecenáše.
Tak přišel Jeník. Doporučil ho pan řídící a přemluvil i radní jejich obce, aby zaplatili. S tím, že Jeník jednou jejich obec proslaví.
Když oba vystoupili z drožky před ústavem, ze dveří hned vyšla mladá, velmi hezká žena. Asi je už čekala. Došla k nim, Jendu políbila rovnou na tvář a zasmála se: „Ty budeš Jeník viď? Já jsem Žaneta.“
Od pana řídícího si vzala matriční list a rozloučila se s ním. Jendu vzala jemně za paži, přitiskla ho trochu k sobě a tak se s ním vrátila do budovy. Jeník cestou cítil na své paži její prs. Úplně z toho celý zrudl! Leknutím a vzrušením. Takhle se ho žádná žena ještě nedotýkala.
Jak vešli dovnitř, Žaneta si toho všimla. V zrcadle zahlédla, jak se tváří a jak má napnuté kalhoty.
„Jeníčku! Tobě trčí bimbásek viď?“ ale hned pokračovala jakoby nic, „pojď, vykoupeš se a já ti dám oblečení, které tady budeš nosit.“
Rozechvělý Jenda přikývl a se Žanetou vykročil po schodišti do prvního patra. Tam byla řada dveří, zřejmě do pokojů. Na konci byly toalety a umývárna se sprchami. Oni šli dál. Vešli do koupelny, kde uprostřed stála velká vana a u ní kotel na ohřev vody. Žaneta začala napouštět vanu a z karafy do ní nalila i nějaký parfém.
„Jendo, svlékni se a vlez si dovnitř, já ti donesu věci,“ řekla a odešla.
Jeník ve vaně nadšeně vydechl. Voda byla krásně teplá a s voňavou pěnou! To doma neměl. Hlavní překvapení ovšem teprve přišlo.
Ve dveřích se znova objevila Žaneta, ale byla úplně nahá! Jeník vytřeštil oči. Zíral na krásná oblá prsa a klín, který vypadal jako holý. Žaneta měla světlé vlasy a i světlejší chloupky. Ty byly navíc ostříhané. Něco takového Jenda ještě neviděl.
Žaneta položila věci, které přinesla a vlezla si k němu do vany.
„Nahou ženu jsi ještě neviděl viď?“ zeptala se pobaveně.
Jenda nemohl ani mluvit. Žaneta k němu natáhla ruce a začala ho omývat.
„Umyju tě, tady se na čistotu hodně dbá, postav se Jeníku.“
Jenda poslechl. Stoupl si a rukama zakryl ztopořený penis. Stalo se ale nevyhnutelné.
Jeník viděl, jak se Žanetě rozkošně houpou prsa, cítil na sobě její prsty, až došly ke klínu. Tam Žaneta odtáhla jeho ruce a sevřela tu trčící svíčku. Stáhla předkožku, ale to už to začalo z Jeníka létat ven sperma!
„Ty stříkáš jako hasičská stříkačka!“ rozesmála se Žaneta.
Začala přetahovat penis sem tam, dokud se nedoškubal a nedocákal. Pak ho znova omyla, osušila a pomohla mu i s oblékáním. Sama se zabalila jen do prostěradla a tak vyšli na chodbu.
Nešli daleko, hned do druhých dveří na chodbě. Za nimi, v pokoji, seděli dva chlapci a něco psali u stolu. Jak je zahlédli, způsobně pozdravili. Žaneta se na ně usmála a řekla: „Vedu vám nového kamaráda, jmenuje se Jeník a bude s vámi bydlet.“
Pohladila Jendovi ještě vlasy a odešla.
„Viděls ji nahatou viď? Žaneta je asi nejhezčí!“ ozval se hned jeden z chlapců.
Druhý se přidal: „Ale všechny jsou hezké a každá se před tebou svlékne. Ale dělá se to jen ve středu, ostatní dny se musíme učit, ale ve středu je to jako v ráji.“
„Nebo jestli se budeš líbit baronce, tak to s tebou bude dělat i v jiné dny,“ dodal zas ten první, „ona moc ráda prcá a prcá, kdy ji napadne.“
Jenda mlčky zíral. Snažil se pochopit, o čem to mluví.
V tom se vrátila Žaneta, už oblečená.
„Jendo? Pojď, ukážu tě ještě paní baronce.“
Schodištěm vyšli do dalšího patra. Žaneta ukázala do chodby a prohodila: „Tady máme pokoje my, pečovatelky a tam paní baronka.“
Došli k velkým zdobeným dveřím. Žaneta zaklepala a otevřela je. V salonku, který sloužil jako předsíň, seděla v křesílku vládkyně ústavu. Měla dlouhé hnědé vlasy a na sobě šaty, jaké nosí dámy do divadla, nebo na ples. S Velkým výstřihem, ze kterého vykukovala její ňadra.
„Tak tě vítám u nás!“ zahlaholila, „tak máme nového chlapce, trochu hubený, ale hezký.“
Žaneta tiše poznamenala: „Vystříklo mu to hned, jak jsem se ho dotkla, bylo toho hodně, krásně bílé, husté.“
„Hm, skutečně?“ zavrněla baronka, „to bych se mohla podívat.“
Sama začala Jeníkovi rozepínat kalhoty. Žaneta je pomohla stáhnout i se spodkama. Jenda se už nestyděl za svůj opět ztopořený penis. Ovšem to, co následovalo, ho znova ohromilo a zaskočilo!
Baronka si přidržela jeho úd, naklonila se a vsála ho. Jenda vyjekl a vyděšeně zíral pod sebe. Nedokázal pochopit, že taková dáma má v puse to, čím čůrá! Viděl ty pěstěné vlasy a na penisu cítil vlahá ženská ústa. Jak její rty jezdí po něm a jazýček klouže a kmitá po špičce. Baronka ještě nahmatala jeho ruku a sama si jí zasunula do výstřihu. Jak Jeník nahmatal bradavku, instinktivně ten plný prs sevřel. To už ale té slasti bylo moc. Zasténal a začal pumpovat semeno baronce do úst. Té to zřejmě vůbec nevadilo, naopak. Jenda cítil, že začala sát ještě víc.
Když bylo po všem a on se vzpamatoval, baronka ho pustila z pusy.
„Ta byla výtečná,“ vydechla, „moc dobrá mrdina, opravdu výborná.“
Otočila se k Žanetě a přikázala: „Nechte ho teď odpočinout a večer mi ho přivedou do ložnice, ano?“
„Ano paní baronko,“ přikývla Žaneta.
Pomohla Jendovi natáhnout zpátky kalhoty a spolu vyšli na chodbu.
„Tak jak se ti tu líbí, Jeníčku?“ zeptala se ho s úsměvem.
„To… To je opravdu ráj,“ zavzdychal Jenda.


Konec- nebo pokračování?