>Můj deníčku...CNC stroje se nedají zaplatit fakturou? Od kdy??  "Můžete mi
>říct, proč nejde zaplatit fakturou? Nikdy jsem s tím problémy neměla!"
>zvedám do telefonu docela hlas. "Ne, i to DPH tam bude, v tom přece není
>problém". V jedné ruce sluchátko, ve druhé si kreslím na papír motýla. Jeho
>křídla stále vztekle  obtahuju. "Dobře, jak tedy chcete. Hned zítra za vámi
>přijedu a probereme to. Nashledanou!", třísknu telefonem. "To je blbec!"
>syčím vztekle. Hned potom si z věšáku beru kabát, kabelku, vypnu počítač a
>jedu domů. Doma nad večeří nadávám, můj manžel Miloš jen poslouchá. "Ten
>mladej, to je pěknej zmetek", řeším to. "Dneska mi volal, že mám přijet,
>abych nezaplatila tu mašinu špatně a nenaskočily nám penále. Chápeš to?
>Kdyby aspoň nebyl tak klidný, snažila jsem se s ním domluvit po dobrém, pak
>po zlém, řvala jsem na něj, že mi stačí aby mi řekl zadávací kód a ostatní
>údaje a on že osobně. Nemám nic jiného na starosti než objíždět kvůli mašině
>firmy. Ani nemám chuť na to jídlo, jak mi ten hejsek hnul žlučí!"  
>"Miláčku, je to jen formalita, tak ti dá kód, jistě ti připraví papíry až
>pod nos a nebudeš s tím mít žádný problém, jen to zaplatíš. Myslíš, že by mu
> prošlo, kdyby jeho šéf přišel o osm milionů?" oponuje mi manžel. "Jasně,
>asi máš pravdu. Půjdu si lehnout a zítra ti zavolám až odtamtud  pojedu. Mám
>se tam zastavit někdy odpoledne kolem páté." Odpovím a odejdu spát.    
>Deníčku věř mi, že jsem se snažila seč jsem mohla, ale jeho ruce, ocas, jsem
>od té doby, co si mě vzal v "
>chodbě a potom na záchodové míse, cítila všude. Druhý den jsem se oblékla do
>fialových krajkových šatů s pěkným výstřihem. Lodičky na vysokém podpatku a
>výrazné líčení. Fialové oční stíny zkombinované  se stříbrno-bílými a lesk
>na rty barvy ostružiny. V pět odpoledne jsem zastavila před firmou. Nikde
>jsem neviděla žádné auto, jen vrátný na mě kýval, že o mě ví. Dědek si mě
>prohlížel jak hladovej pes. Vešla jsem do budovy a hledala kancelář. Když
>jsem ji našla, upravila jsem si přede dveřmi ještě vlasy a  zaťukala. Ozvalo
>se rázné dále. Vejdu dál. "Dobrý den", zdravím sebejistě. Stál tam a díval
>se z okna právě na parkoviště, kde jsem zastavila. Jestli se díval už delší
>dobu, musel vidět, jak parkuju, vystupuju z auta, jak si upravuju punčochy i
>šaty. Aniž by se na mě podíval, dal si ruce křížem na prsa. "Svlíkni se",
>řekl. Ale já se rozhodla zůstat silná. "Ne, nesvléknu se. Když dovolíte,
>vezmu si kód, papíry, které máte jistě už vyplněné a půjdu". S úsměvem se ke
> mě otáčí. "Řekl jsem svlíknout", prohlíží si mě a mhouří oči. Bezostyšně mi
>čumí na prsa, na nohy. "Dělej!" zahřmí. "Nebo si mě nepřej!" Co mi může
>udělat říkám si. Nemá na nic právo. Dám ruce v bok. "Ne, nesvléknu se.
>Vysvětlete mi problém té koupě a já půjdu i se všemi ostatními věcmi".
>odpovídám klidně. "Pomůžu vám tedy z toho kabátu", přijde ke mně a galantně
>mi sundává kabát. Pověsí ho na věšák a než se naděju, postaví se za mě,
>vezme vzadu u krku šaty a silou je rozerve, jen vykřiknu, švy povolí a on je
>trhá až dolů, spadnou ze mě. Pak bere do ruky nůžky a vzadu rozstřihne
>podprsenku. Roztrhne mi kalhotky a odkopne je pod stůl. Dávám si jednu ruku
>přes prsa a druhou zakryju klín. Nejsem schopná slova. Dívám se na něj plná
>hněvu a zmatená. Cítím strach a... vzrušení. "Ruce podél těla, dělej",
>plácne mě přes zadek. Stále stojí za mnou. Dám ruce podél těla. Začne mě
>hladit po bocích, pažích, zatahá mě za vlasy. Vezme ze stolu gumičku a vlasy
>mi stáhne do ohonu. Potom si ho omotá kolem ruky a zatáhne za něj, zakloním
>se. Hned mám jeho obličej u svého. Palcem mi začne přejíždět po rtech. "Tak
>čemu nerozumíš?" ptá se. "Rozumím všemu, jen Vy máte problém s prodejem a s
>DPH". pípnu a okamžitě vyjeknu, jak mě plácl přes kozičku. "DPH je daň z
>přidané hodnoty a to je právě tohle. Tuhle daň musíš zaplatit a ty platit
>budeš, protože jsi drzá, divoká a neposlušná čubka", šeptá a plácne mě
>znovu. Bradavka je rudá a citlivá. "Slyšíš? Zaplatíš za tohle všechno čubko,
>co si o sobě sakra myslíš? Že si budeš diktovat co ti dám a co ne? Ne
>naopak, ty budeš poslouchat mě, takže si teď sedneš na támhletu židli,
>roztáhneš nohy a ukážeš mi, jak si to doma děláš, když manžel nemá čas, nebo
>spíš nemůže", posměšně se usměje a jde si sednout za stůl. Otevře si
>počítač. Ani se na mě nepodívá. Sedám si na židli, rudá jak rak. Tohle snad
>neviděl nikdy ani můj manžel. Dávám nohy trochu od sebe a pomaličku si ji
>nejistě začnu hladit. "Víc ty nohy roztáhni"!  ozve se on, aniž by se na mě
>podíval. Dávám nohy od sebe, dělám si pohodlí. Z počítače se začnou ozývat
>zvuky soulože. Zrudnu ještě víc a nejvíc v rozpacích jsem ve chvíli, kdy si
>ten hejsek rozepíná poklopec a vytahuje ocas na vzduch. Tohle do mě strkal,
>vykulím oči a pička se mi zalije. Začnu se hladit. Přistihuju se, že v rytmu
>vzdychání co slyším. Za chvíli už ztrácím pojem o místě a čase. Skoro se
>udělám. "Dost"! vykřikne. "Podívej, jak ta židle vypadá, to se ani trochu
>nestydíš? Přijdeš sem jako host a zasviníš nám nábytek. Pojď sem"! zvedám se
>a jdu k němu. Sedí na židli čelem ke mě a začne si pičku ohmatávat. Strká do
>ní prsty, prstí ji, sleduje, jak se mu po chvíli začne do dlaně řinout
>šťáva. "Jestlipak jsi na mě myslela, paninko". Zeptá se. Zvedá hlavu a prstí
>mě dál, dívá se na mě. Slyším, jak mu prsty uvnitř čvachtají. "Ano myslela
>jsem na Vás", odpovím slabě. "Na Vás?? Na koho jsi myslela, děvko"? zeptá se
>nahlas. "Myslela jsem na Vás, pane Svobodo", vydechnu. Prsty se nepřestávají
>pohybovat v pičce. Začínám se třást. Cítím, jak se můj orgasmus blíží.
>Trhaně dýchám. Mám pocit, že musím upadnout a  proto se chytnu jednou rukou
>stolu. A on? Prstí mě dál. Sleduje mě pozorně a když se rozvzdychám a
>roztřesu v orgasmu, jen se mi posmívá, že jsem hned hotová, a že to asi doma
>není nic moc. "Neumí s tebou ani zacházet". konstatuje. "Takhle by se ti to
>líbilo"? otočí proti mě obrazovku počítače. Chlap tam přivázal holku ke
>stolu. Leží na zádech, nohy roztažené a on si ji prudce napichuje na ptáka.
>Na poštěváček přiložil vibrátor.  Holka se svíjí, křičí, sem tam ucákne a on
>nemá slitování. Rozšíří se mi zorničky údivem a vzrušením. "Bylo to na tobě
>vidět hned jak jsem tě viděl, že jsi děvka", vydechne. "Potřebuješ pevnou
>ruku jinak si vyskakuješ, štětko", plácne mě přes zadek. "Pojď se mnou",
>říká. Beru si kabát z věšáku. "Neřekl jsem ti, aby ses oblékla, půjdeš
>takhle, šup". Otevře dveře a vede po zadním schodišti do přízemí. Tam
>zabočíme doleva chodbou a nakonec do velkých dveří. Stojíme v dílně. Všude
>je ticho.  Dveře se za námi zavřou. "Zůstaň tady stát", říká a jde na druhý
>konec dílny, aby se mohl podívat, jak stojím nahá v roztrhaných punčochách a
>lodičkách u dveří. "Co bys chtěla"?  Chvíli na něj zmateně koukám. "No kvůli
>něčemu jsi přece přišla, ptám se proč, co chceš"? zkoumavě si mě prohlíží a
>stahuje si kalhoty, boxerky a rozepíná košili. Tu si nechává na sobě. Zvednu
>hlavu. Je nádherný. "Tak proč jsi tady, nebo chceš výprask, aby sis
>vzpomněla?! Máš ho mít! Lehni si tady", ukáže na betonový dílec. "Na břicho,
>dělej, nezdržuj". stahuje mi ruce a nohy řetězem. Nebolí to, ale hnout se
>nemůžu. Dojde si pro něco jako kožený popruh. Několikrát ho ohne, poskládá.
>"Takže třikrát jsem se tě zeptal, bude to šest ran a pak mi řekneš proč jsi
>přišla, souhlasíš"? "Ano Pane Svobodo", odpovím sama od sebe. V tu chvíli
>přichází první rána. Trochu štípne. Stáhnu půlky k sobě a vydechnu. Stejně
>tak proběhne ostatních pět ran. Zadeček mám dozajista červený, kůže mě pálí.
>"Tak proč jsi přišla"? Ozve se hlas nade mnou. "Přišla jsem zaplatit daň z
>přidané hodnoty", odpovídám. "Pane Svobodo", dodám pro jistotu... "Hmm,
>chytrá holka", usmívá se. "Otevři pusinku" řekne mi a strčí mi ocas do pusy.
>Chytá mě za hlavu. Začíná hned pomalu přirážet. "Tebe je potřeba nejdřív
>udělat aby ses uklidnila. Jsi nadržená klisna, fena, co potřebuje odrovnat
>aby byla poslušná a takhle hezky držela. Čubko jedna. Vycákám ti tu tvou
>drzou hubu", pokračuje dál. Je mu jedno, že mi z pusy tečou sliny. Ocas
>začíná cukat. Snažím se uklidnit, ale nemám moc času a na výběr, pusu mi
>začne plnit teplé semeno. "Polykej kurvo", vydechuje. Snažím se co to dá,
>ale stejně mi to teče z pusy. Je toho moc. Chytá mě zespoda za bradu.
>Nespolknuté semeno mu stéká do dlaně. "Teď ho očisti a pak mi očisti ruku a
>pořádně". povolí řetězy a nechá mě si kleknout. Olízávám mu ocas, který
>neklesá a pak se pustím do velké louže semene v dlani. "Hodná fenečka",
>chválí mě, hladí po zádech a vlasech. Několikrát mi do dlaně zatlačí pusu a
>pak mi hlavu zvedne, aby se podíval, jak mám celé rty bílé. " Ať tě ani
>nenapadne se otřít", varuje mě. Pak mě chytne do náruče a posadí na beton.
>Roztahuje mi pokrčené nohy. Kolena odtáhne od sebe. Musím se za zády opřít
>dlaněmi, abych se udržela v sedě. Prsty přejíždí po pičce. Vzrušuje mě,
>připravuje, slastí přivírám oči. Najednou ucítím na jejím okraji něco
>tvrdého a chladného. Cuknu sebou. Drží v ruce něco kovového, něco jako
>kovový vibrátor nebo co to je. "Neboj děvko, jen si s tebou trochu pohraju".
>Koncem přejíždí mezi pysky přes hráz k análku a zpátky. Vzrušuje mě to. Je
>mi za chvíli úplně jedno, co a kde do mě strká. Přestávám vnímat v jaké jsem
>pozici. Když to kovové něco odloží, pomůže mi lehnout si na záda. Stoupne si
>ke mě z boku, prsty přejíždí po pičce a přitom mě tahá za bradavky. Pocit
>slasti mezi nohama a současně bolest bradavek, je neskutečný. Nevím, co mám
>dělat dřív, jestli sténat vzrušením nebo sykat bolestí. Citlivá jsem až
>hrůza. "Tak pojď, je čas", zašeptá, když se zase blížím k orgasmu. Pomáhá mi
>vstát a vede mě k železným schodům. "Ukaž, jak to máš ráda", sedne si a
>nechá mě okamžitě nasednout. Začnu s rudými prsy a zadečkem nasedat rychle a
>prudce. Nekontroluju se. Vnímám v sobě každičký pohyb jeho ocasu. "Zpomal
>kurva", štípe mě do tváře. "Promiňte, Pane", odpovídám zadýchaná a zpomalím.
>Ocas vyjede skoro celý a zase se do mě zanoří po kořen. "Zády ke mně, hezky
>roztáhni nohy a píchej se fenečko", slyším jak říká mazlivě. Udělám co chce.
>Je to ještě lepší. Orgasmus na sebe nenechá dlouho čekat. Ještě několikrát
>slastně nasednu, než se prudce zvedne a nechá mě ze sebe skoro spadnout.
>"Sedni si na ty schody a roztáhni nohy". dělám co chce. "Ta tvoje prdel byla
>úchvatná". kleká si ke mně, nohy mi zvedá na svoje ramena a už se do ní cpe.
> Hrana schodů mě tlačí, ale ani se nehnu. "Minule to bylo jako s pannou,
>dneska už tě hezky ošukám", zrychluje a já reaguju hlasitými vzdechy. Píchá
>mě čím dál rychleji, občas mě pleskne přes pusu, když se neovládám a začnu
>hlasitě křičet. Nakonec vytáhne ocas z prdelky a dvěma prsty od sebe odtáhne
>pysky. Stříká mezi ně, na poštěváček, na vchod, na rozšířený análek a hned
>je všechno to růžovo červené masíčko bílé. "Zůstaň ležet ani se nehni"!
>zařve na mě a jde k místu, kde si nechal oblečení. Vytahuje telefon a jde
>zpět. Fotí si mě celou hezky zblízka. "To je pojistka", ušklíbne se, "kdyby
>se mi zdálo, že DPH nebylo zaplacené podle zákona. Teď jdi". klekne si ke
>mně a pohladí mě po rudé tváři. "Fenečko, kabát víš, kde máš".
>""
>   Jdu nahá po zadním schodišti až nahoru. Když si beru kabelku, zabalená do
>kabátu, s pičkou od semene, vejde. "Věřím, že bude manžel spokojený s
>nákupem", usměje se.
>""
>   Jeho pohled cítím, když nasedám opatrně do auta, aby se mi kabát
>nerozevřel...