Když se Sára ráno probudila, na stole ležely dva listy papíru. Jeden byl prázdný, druhý ručně popsaný. Stálo na něm: „Miláčku, už dlouho mluvíme o tom, jak posunout náš milostný život. Jedním z tvých nápadů bylo BDSM. Hodně jsem o tom přemýšlel, sledoval jsem nějaká videa a musím říct, že mě to zaujalo. Když jsi o tom mluvila, viděl jsem v tvých očích jiskru. Proto navrhuji: Od teď jsem tvým pánem, kdykoli si dobrovolně nasadíš obojek. Bezpečné slovo je růže. Na prázdný papír mi napiš, co bys chtěla zažít a čemu by ses naopak ráda vyhnula. Tvůj pán, Michal.“
Po přečtení Sáře v očích zajiskřilo. Na rtech se jí objevil lehký úsměv a srdce se zachvělo vzrušením. Svou submisivní stránku objevila už v pubertě, ale nikdy nenašla muže, kterému by dokázala naprosto důvěřovat. U Michala to bylo jiné – věřila mu a toužila s ním zkusit téměř vše. Nejvíc ji přitahovaly scény, kde pán trestá svou otrokyni výpraskem. Chtěla zažít tu bolest, kterou jí rodiče nikdy neukázali, i když sama rozhodně nebyla žádný andílek. Do kolonky „chci“ proto napsala: „Moc bych si přála pořádný výprask.“ Odpuzovaly ji však hrátky s močí nebo exkrementy, a tak do kolonky „rozhodně ne“ uvedla: „Tohle nikdy.“ Nakonec připsala: „Jinak se těším, co vymyslíte, můj pane.“
Z představ se jí točila hlava a nedokázala se na nic soustředit. Michal měl dorazit domů kolem druhé. Sára se stihla vykoupat, připravit si lehkou snídani a pak se posadila na gauč. Zapnula televizi, ale její mysl bloudila úplně jinde. Na chvíli dokonce zavřela oči. Probrala se, když Michal položil papíry zpět na stůl. Byl to skutečně impozantní muž. Když se zadívala na jeho ruku, napadlo ji, že pokud splní její přání, její zadek nejen zčervená, ale možná si na něj týden nesedne. „Zdravím, můj pane,“ zamumlala ještě rozespale.
Michal beze slova přistoupil, pohladil ji jemně po tváři a na stolek položil elegantní černý obojek. Sára po něm natáhla roztřesenou ruku. Byl nádherný. Napadlo ji, že by ho chtěla nosit nejen doma, ale i venku – byla však připravená patřit mu i mimo jejich byt? „Až budeš připravená,“ přerušil Michal její myšlenky. Chvíli váhala, potom vstala a odešla do koupelny. Obojek si přece nenasadí, když není upravená. Asi za patnáct minut vyšla, s obojkem na krku a v lehké košilce sahající do půlky stehen. Michal se však tvářil nespokojeně. V duchu byl ohromen, ale najevo to nedal.
„Pokud chceš trest, ty nezbedná couro, je to skvělý začátek. S obojkem budeš vždy nahá, pokud neřeknu jinak. A před pánem si vždy klekneš s co nejvíc roztaženými stehny!“ Jeho hlas zněl ostře, jako rána bičem. „Teď padej do ložnice, trest tě nemine.“
Sára byla jeho slovy nadšená. Když dorazila do ložnice, poslušně si klekla, sundala košilku, ale v zápalu emocí zapomněla odpovědět. Michal jí to okamžitě vyčetl. Nelíbilo se mu ani její lehce zarostlé tělo. „Za to máš patnáct ran na zadek. Dnes nepočítej s orgasmem a na noc si vezmeš tohle.“ Z tašky vytáhl pás cudnosti a položil ho před ni.
V Sáře to vřelo. Bez orgasmu? To přece nejde! „Proč to děláme?“ proběhlo jí hlavou. A ten pás – myslí si snad, že by si to udělala sama? Patnáct ran jí připadalo šílených, její zadek bude samý otisk! Michal přesně viděl zmatek v jejích očích – to bylo přesně to, co chtěl.
Pomalu ji obcházel, pak z tašky vytáhl pouta a škrabošku. Když se Sára nepatrně ošila, Michal zvedl hlas: „To jsou další dvě rány, couro!“ Chytil ji za culík. „Pánovi se neuhýbá, to nemám rád.“ Donutil ji zaklonit hlavu, aby mu viděla do očí. Spoutal jí ruce za zády, posadil se na postel a klidně promluvil: „Teď mě poslouchej. Tvůj zadek to dnes nebude mít lehké. Můžeš mu pomoct tím, že nebudeš křičet ani sebou házet.“
Sára cítila směs strachu, vzrušení a vědomí, že si do zítřka neuleví. V krku měla sucho, srdce jí tlouklo jako o závod. Už teď byla naprosto závislá. „Do kuchyně, couro,“ zavelel Michal klidně.
Cestou vytáhl z kalhot pásek a položil ho na židli spolu s vařečkou. Škrabošku nakonec nechal v ložnici – tentokrát nebude potřeba. Sára stála v rohu kuchyně, ruce spoutané za zády. Sledovala Michala a strach ji naplno ovládl. Celá se třásla, v očích měla slzy. Michal ji chvíli pozoroval, ale nezapomněl na bezpečnostní slovo – kdyby chtěla přestat, mohla by ho kdykoliv vyslovit.
„K breku ještě nemáš důvod,“ utrhl se. „Ohni se přes stůl. Dám ti pět ran rukou, pak mi poděkuješ. Pokud ne, budeme opakovat. Totéž platí pro vařečku. Nakonec sedm ran páskem. Na konci poděkuješ za celý trest. Pro tvoje dobro radím, ať se nehýbeš – nerad bych přidával další.“
Sára se pomalu ohýbala přes stůl. Strach zvyšoval citlivost její pokožky – vnímala chlad desky i podlahy. Michalovy dlaně byly naopak rozpálené. Hrubě jí masíroval pozadí, pak zkontroloval její vzrušení. Byla nesmírně vzrušená. Přitiskl ji na stůl rukou mezi lopatkami. První rána přišla bez varování.
Ostrá bolest projela jejím tělem jako blesk. V šoku jí unikl tichý vzdech. Červený otisk Michalovy ruky na jejím zadku ho potěšil. Druhou ranou zasáhl druhou půlku, ještě silněji. Sára byla na sebe pyšná – tentokrát bolest zvládla bez pohybu i bez sténání. Michal pokračoval a vždy mířil přesně na stejná místa. Čtvrtá rána ji donutila zaklonit hlavu a vykřiknout: „Auuu!“ Pátá byla ještě tvrdší.
Sára ležela na stole, na zadku dva rudé otisky. Michal si ten pohled vychutnával. „Děkuji,“ špitla Sára se slzami v očích. Michal svraštil čelo, chytil ji za culík a zašeptal: „Na něco jsi zapomněla. Kdo jsem?“ „Pán. Omlouvám se, pane,“ odpověděla pokorně. „To je v pořádku, couro. Jsou to další tři rány páskem,“ pronesl s nádechem pohrdání. Sára až po chvíli pochopila, co to znamená.
Opět jí promasíroval zadeček a ověřil její vzrušení. Letmý dotek vyvolal toužebný vzdech. Vařečku použil rychle – pět ran za sebou, bez slitování. Sáře se bolestí podlomila kolena, ale hlas ovládla. Její vzrušení už nebylo možné skrývat – cítila, jak jí stéká po stehnech. Bolest a Michalovy doteky ji přenesly do stavu, který dosud neznala.
„Děkuji, můj pane,“ řekla, jako by se nic nedělo. Prásknutí pásku ji vyděsilo. Michal si dal záležet, ale pak udeřil rychle, jednu ránu za druhou. Každý zásah byl jako říznutí. Po deseti ranách byl její zadek rudý s nádechem do fialova.
Michal ji vzal do náruče. Sára se lekla, ale nezapomněla poděkovat. „Děkuji, můj pane,“ zašeptala vděčně. Jeden z jejích největších snů se právě stal skutečností – a ještě neskončil. Michal ji položil na břicho, vzal krém a jemně ošetřil její zbité hýždě. Chladivý balzám působil jako zázrak. Jeho ruce se však brzy přesunuly k její zadní dírce. Po pečlivém promazání do ní zasunul nový kolík. „Tohle jsem ti pořídil na dlouhé večery bez orgasmu. Vydrží vibrovat až šestnáct hodin a má několik módů,“ pronesl a zapnul vibrace. Sára milovala anální hrátky, ale nikdy z nich neměla orgasmus. Uvědomila si, že ji čeká dlouhá noc. Vibrace byly příjemné, ale běžet celou noc? To snad nezvládne usnout.
Krém zmírnil pálení. „Teď si nasadíš pás, couro,“ přikázal Michal a rozepnul jí pouta. Chtěla protestovat, ale ovládla se. Věděla, že pás je nezbytný – jinak by neodolala. „Pokud potřebuješ na záchod, tak teď,“ dodal. Po toaletě se Michal rozhodl Sáru ještě trochu potrápit. „Sedni si na židli. Ruce za záda. Nohy od sebe,“ zavelel znovu. Spoutal jí ruce. Sáře se na židli sedělo velmi těžce – zadek ji stále pálil. Když se k ní Michal naklonil a začal jemně ochutnávat její vzrušení, byla na pokraji extáze. „Obléknout!“ Pás cudnosti, jehož klíč zůstal v Michalově kapse. Vrchol, po kterém tolik toužila, byl tak blízko – a najednou tak vzdálený. Pás byl těsný, nebyla šance cokoli zkusit. Michal si rozepnul kalhoty – byl připravený. Sedl si na židli a Sára poznala, co od ní očekává, i bez příkazu. Doufala, že ho třeba obměkčí svými ústy.
Jeho zacházení bylo drsné. Zažívala nové, intenzivní pocity. Když dosáhl vrcholu, zvládla to přesně tak, jak se od oddané ženy čeká. Noc byla dlouhá. Sára se převalovala a vzrušení jí nedalo spát. Měla čas přemýšlet. Celé to bylo přesně podle jejích představ. Trest byl přísný – bez orgasmu je to jako jídlo bez chuti. Michal je však výjimečný pán a Sára ho milovala.