Normálně se jmenuji Lenka. Oholenka, mi všichni říkali v partě . Proč? Tak to se musíme vrátit 25 let zpátky. Bylo mi 19 let a chodila jsem na gymnázium. Nejsem moc velká - 160 cm, ale všechno, co má pěkná dívka mít, jsem měla. I jako zralá žena stále mám. Pěkné nohy, pevný zadeček a tvrdé trojky prsa. Nejhezčí na mě jsou pěkně měděné vlasy (někdo by řekl zrzavé). A zrzavé mám nejenom vlasy.

Život studentský – život veselý. V té době v televizi byla samá politika, v kině nic moc. Takže největší zábava byla naše parta, která se scházela v hospůdce u školy. Nebyl jsem žádná „davajka“, ale se dvěma kluky z party jsem něco měla. Jmenovali se Jirka a Petr, a vlastně si byli docela podobní. Jenom o sobě nevěděli. Jirka byl spíš víkendový milenec. S Petrem jsem se milovala přes týden.

Nebrala jsem žádnou hormonální antikoncepci, tak jsem spoléhala na přerušovaný styk. Ale říkejte klukovi po pěti pivech, aby si dával pozor. Jednoho dne jsem nedostala menstruaci, nalily se mě prsa. Ráno jsem zvracela jako o závod. To jsem nemusela mít střední školu, abych věděla, že jsem těhotná. Co teď? Bez maturity, bez bytu, a vlastně jsem nevěděla, který z kluků by mohl být potencionálním tatínkem. Takže potrat.

V té době se muselo před interrupční komisi, ve které seděly staré zapšklé a nešukané baby, které se mě ptaly, jak to, že nevím, kdo je otec. Dívaly se na mě jako na poslední kurvu. Vychutnávaly si mě, protože věděly, že tak pěkné, jako jsem já, nikdy nebyly. Nedaly mi vytoužené povolení k potratu hned. Musela jsem přinést potvrzení, že byt rodičů je nevhodný k výchově dítěte. Musela jsem dokonce zajít za psychiatrem a vyhrožovat sebevraždou, aby mi potrat povolily. Celé se to tak protáhlo, že jsem již byla ve třetím měsíci. Takže žádná mini, ale „velká“ klasická interrupce v nemocnici.

Jednoho dne ráno nalačno jsem nastupovala na Bulovce (asi od slova bulit). Bylo nás tam pět. Ženy s dětmi, bez dětí. S manželem, bez manžela. Mladé, staré. Ale všechny potřebovaly potrat.

Nejdříve klasická gynekologická prohlídka. Těch jsem si teď užila, takže nic nového. Potom do „anděla“, který mi sahal sotva pod zadek. Čekat s ostatními na pokoji. Najednou přišla zdravotní sestra, vzhledem bachařka, a zavolala jménem jednu mladou paní. Paní se za chvíli vrátila, lehla si, ve tváři úplně rudá.

Potom bachařka zavolala moje jméno. Šly jsme do koupelny, kde byl starý vyšetřovací stůl. Na ten jsem si musela lehnout s roztaženýma nohama. Další vyšetření? Ne. Setra vzala pánský holicí strojek a tupou žiletkou mi holila pysky a zadek. Na sucho! Sykala jsem bolestí, ale jí to očividně dělalo radost. Už jsem věděla, co zažila paní přede mnou, co čeká také ostatní. Vyholená, jenom s trojúhelníkem na Venušině pahorku, jsem se vrátila na pokoj. Pak to šlo ráz na ráz. Vozík na sál, narkóza, probuzení s kocovinou. Vše bylo v pořádku, tak za pár dní domů. Zákaz styku na šest neděl.

Vlastně všechno nebylo v pořádku. Zrzavé chloupky začaly dorůstat a strašně mě to svědilo. Byly dvě možnosti. Buď to přetrpět nebo se znovu oholit. Zvolila jsem druhou možnost. Na konečné kontrole po menstruaci si mě lékař divně prohlížel, protože mé pysky byly stále hladké. Ale předepsal mi antikoncepci. To bylo pro mě nejdůležitější.

Život se vrátil do starých kolejí, včetně milostného rozpisu. Co čert nechtěl, jednou se kluci opili a začali se vytahovat milostnými dobrodružstvími. Největším trumfem jednoho i druhého bylo, že má oholenou zrzku. Slovo dalo slovo a zjistili, že ta zrzka je jedna a táž osoba. Za to, že jsem je vodila za nos, rozkecali vše o mé zrzavé buchtičce a jejím vyholení, každému, kdo chtěl naslouchat.

A tak ze mě byla Oholenka. V dnešní době, kdy se holí skoro každá, by to žádná zvláštnost nebyla. Před 25 lety to byla skoro úchylka.